Skip to main content

Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats


UEmPM 

THE  NEW  YORK  50TANICAL  GARDEM 
BRONX,  NEW  VeRK  10458 


DER  KGL.  BÖHM. 

GESELLSCHAFT  DER  WISSENSCHAFTEN. 

MATHEMATISCH- 
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 

1905. 


VĚSTNÍK 

KRÁLOVSKÉ  ČESKÉ  SPOLEČNOSTI  NAUK. 

TŘÍDA 

MATHEMATICKO-PŘIRODOVĚDECKÁ. 


^A^ 


VËSTN 1 1 


v 


KRÁLOVSKÉ 


ČESKÉ  SPOLEČNOSTI  NÁIJK 


TŘÍDA  MÂTHEMÂTICKO  -  PŘÍRODOVĚDECKÁ. 


ROČNÍK  1905. 


OBSAHUJE  30  ROZPRAV,    S   11  TABULKAMI  A   87   OBRAZCI  V  TKXTU. 


= -<5^;>- — 

V  PRAZE  1905. 

NÁKLADEM    KRÁLOVSKÉ    CESKÉ    SPOLEČMOSTI    HÂUK 
V  KOMMISSI   U   FR.   ŘIVNÁČE. 


SITZONGSBERICHT 


n 


DER   KONIGL.   BÖHMISCHEN 


mr  T  n 


LLfflFT  DER  fflSSEBSCHAFÍEi 


MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE  CLASSE. 


JAHRGANG  1905. 


ENTHÄLT  30  AUFSÄTZE  MIT  11  TAFELN  UND  87  TBXTFIGUREN. 


0  SI 


<'.r^>- 


PRAG  1905. 

VERLAG  DER  KÖNIGL.  BÖHM.  GESELLSCHAFT  DER  WISSENSCHAFTEN 

IN    COMMISSION   BEI   FR.    BIVNÁČ. 


Seznam  přednášek 

konanýcli  ve  schůzkách  třídy  mathematicko-přírodovědecké 


roku   1905. 


Dne  13.  ledna. 

J.  BarvIk:   Další  poznámky  o  poměrech  mezi  atomovou  váhou  a  hustotou  u  ně- 
kterých prvků. 
Bá.  Zauálka  :  O  některých  eruptivních  horninách  a  okolí  Mělníka  a  Mšena. 

F.  K.  Studnička:  O  novém  použití  kondensoru  Abbeova. 
F.  K.  Studnička  :  O  novém  preparaéním  mikroskopu. 

Dne  27.  ledna. 

Al.  Mrázek:  O  meziproglottidealním  spojení  ženského  pohlavního  apparátu  u  no- 
vého rodu  Cestodů. 
Fr   Vejdovský  :  Nefridie  rodu  Aeolosoma  a  Meseuchytraeus. 

Dne  10.  února. 

St.  Hlava:  Anatomie  vířníka  Conochiloides  natans.  (Vyšlo  v  Zeitschi-ift  fürwiss. 
Zoologie,  1905.  Bd.  80.) 

Dne  24.  února. 

Ant.  Fric:  Synopsis  Saurií  českého  křídového  útvaru. 
J.  Roubal  :  Nová  řada  zrůdných  Coleopter. 

Dne  10.  března. 

Rapu.  Blanchard  :  Hirudinea  z  Černé  Hory. 

J.  V.  Želízko:   Nové    příspěvky  k  poznání    fauny  pásma   D — dj/    středočeského 

siluru. 
K.  Thon:  O  žlázách  Holothyridů. 


«EW  YORK 

botanicai. 


Verzeichnis  der  Vorträge, 

mie  in  iw  Sitziingeii  der  inÉeiMliscfi-oÉridisseiiscliiiclieii  Classe 

im   Jalir©   190Ö   abgehalten   wurden. 


Den  13.  Januar. 

H.  Bakvíř:  Weitere  Bemerkungen  über  die  Verhältnisse  zwischeu  dem  Atomge- 
wicht und  der  Dichte  bei  einigen  Elementen. 

Bř.  Zahálka:  lieber  einige  Eruptivgesteine  aus  der  Umgebung  von  Mělník  und 
Mšeno. 

F.  K.  Studnxóka  :  Ueher  eine  neue  Anwendung  des  x\bbe'schen  Kondensors. 

F.  K.  Studnička:  lieber  ein  neues  Präpariermikroskop. 

Den  27.  Januar. 

Al.  Mrázek:    lieber  interproglottideale  Verbindung   der   weiblichen    Geschlechts- 
organe bei  einer  neuen  Cestodeugattung. 
Fr.  Vejdovský:  lieber  Nephridien  von  Aeolosoma  und  Mesenchytraens. 

Den  10.  Februar. 

St.  Hlava  :  Anatomie  des  Rädertieres  Conochiloides  natans.  (Erschienen  in  der 
„Zeitschrift  für  wiss.  Zoologie".  1905.  Bd.  80.) 

^  Den  24.  Februar. 

^y      Ant.  Fric  :  Synopsis  der  Saurier  der  böhmischen  Kreideformation. 
-jQ      J.  Roubal:  Neue  Reihe  monströser  Koleopteren. 

CO  Den  10.  März. 

CM 

Cr>  Raph.  Blanchard  :  Hirudinea  aus  Montenegro. 

Q-j    J.  V.  Zklízko:   Neue  Beiträge   zur   Kenntniss   der  Fauna   der  Etage  B  —  ů^y  des 

^.^  mittelböhmischen  Silur. 

^^     K.  Thon:  lieber  die  Drüsen  der  Holothyriden. 


yj  Sezuani  přednášek. 

Dne  24.  březua. 

Fb.  Novotný:     Pokus  o  geodetické  odvozeuí  geogi-afických   koordinát  c.    k.  hvě- 

.    zdárný  v  Praze. 
J.  Barvík:,  Přehled    rovných    řad    některých    prvku    vzhledem    k   atomovó    váze 
a  hustotě  pro  jednotlivé  skupiny  soustavy  Mendélejevovy. 

Dne  5.  května. 

K.  Zahradník:  K  theorii  linealních  rovnic  differencialních. 
Ó.  Zahálka  :  Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří. 
J.  Kouual:  Prodroraus  českých  Myrmekofilu. 

Due  ly.  kvètuîi. 

J.  Barvíř  :  O  směrech  rovných  řad  prvků  se  zřetelem  k  atomové  váze  a  hustoté 

v  pevném  skupenství. 
K.  Dojun:  Čtvrtý  příspěvek  k  poznání  jevnosnubné  flory  české. 

Dne  2.  června. 

F.  Vkjdovský:  O  vzniku  úst  a  systematickém  postavení  ryb  krnhoústých.    (Vyjde 

1906.) 
Fr.  Rogel  :  O  grafickém  složení  sil. 

Dne  23.  června. 

J.  Barvíř-   K  otázce  o  původu  grafitu  ložisk  jihočeských. 

Ant.  Fric  :  Miscellanea  palaeontologica  z  Cech  a  Ameriky. 

Daa  7.  července. 

E.  VoTOČEK  &  V.  Veselý:    O    kvalitativním    dokazování    volně    vázaných    skupin 

methylenových. 
E.  VoTočEK  &  J.  Kästner:  O  novém  rhamnosidu  z  Ipomea  Turpethuni. 
Ad.  Eknest:  Příspěvek  k  seznání  některých  cellules. 
J.  Hanuš  &  K.  Choceňský:  Použití  ponorného  refraktoraetru  v  analyse  potravin: 

I.  Stanovení  kofifeinu. 
J.  Matiegka:  Rozdělení  kosti  temenní.  (Os  parietale  bipartitura.) 

Dne  13.  října. 

Fr.  Vejdovský  :  O  redukci  očí  u  nového  Gammarida  (Bathyonyx)  z  hlubin  irského 
jezera  Lough  Mask  a  o  Niphargus  Casparyi  ze  studní  mnichovských. 

Em,  Mencl:   O  histogenesi    t.  zv.  Leydigovy  „Punktsubstanz".  (^ Vyjde  1906.) 


Verzeichnis  der  Vorträge.  YJJ 

Den  24.  März. 

Fr.  Novotný:  Versuch  tue  geograpliischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in 
Prag  geodetisch  abzuleiten. 

H.  Barvíii:  Uebersicht  gerader  Reihen  einiger  Elemente  mit  Bezug  auf  Atom- 
gewicht und  Dichte   für  einzelne    Gruppen  des  Mendelejev'schen   Systems. 

Den  5.  Mai 

K.  Zahradník:  Zur  Theorie  der  linearen  Differenzialgleichungeu. 
C.  Zauílka;  Zone  X.  der  Kreideformation  im  Isergebiet. 
J.  Roubal:  Prodromus  böhmisciier  Myrmekophiliden. 

Den  19.  Mai. 

H.  Barvíř:    Ueber  die  Richtungen    gerader  Reihen    der  Elemente    mit  Rücksicht 

auf  das  Atomgewicht  und  die  Dichte  im  festen  Zustand. 
K.  Domin:  Vierter  Beitrag  zur  Kenntniss  der  Phanerogameuflora  Böhmens. 

Den  2.  .Tuni 

F.  Vejdovský  :    Ueber  die  Anlage    des    Mundes    und    systematische   Stellung  der 

Cyclostomen.  (Wird  im  J.  1906  erscheinen.) 
Fr.  Rogel  :  Ueber  graphische  Zusammensetzung  der  Kräfte. 

Den  23.  Juni. 

H.  Barvíř:    Zur    Frage    nach    der    Herkunft    des    Graiits   in  den  südböhmischen 

Lagerstätten. 
Ant.  Fric:  Miscellanea  palaeontologica  aus  Böhmen  und  Amerika. 

Den  7.  Juli. 

E,  VoTočEK  &  J.  Veselý  :  Ueber  kvalitativen  Nachweis  lose  gebundener  Methylen- 
gruppen. 

E.  VoTočEK  &  J.  Kastner:  Ueber  ein  neues   Rhamuosid  aus  Ipomea  Turpethum. 
Ad.  Ernest:  Beitrag  zur  Kenntniss  einiger  Cellulosen. 

J.  Hanuš  &  K.  Choceňský:    Die  Anwendung   des  Refraktometers  bei  der  Analyse 

der  Nahrungsmittel.  I.  Bestimmung  des  Koffeins. 
H.  Matie&ka:  Zweiteilung  des  Scheitelbeines.  (Os  parietale  bipartitum.) 

Den  13.  October. 

F.  Vejdovský:  Ueber  Augenreduktion  bei  einem  neuen  Gammariden  (Bathyonyx) 

aus  den  Tiefen  des  irischen  Sees  Lough  Mask  und  über  Niphargus  Casparyi 
aus  den  Brunnen  von  München. 
Em.  Mekcl:    Ueber  Histogenesis  der  sog.  Loydig'schen  Punktsubstanz.    (Wird  im 
J.  1906  erscheinen.) 


yiJI  Seznam  přednášek. 

Vr,.  Novák  &  B.  Macků:    O  nové    metliodé  ku  měření  okamžité  hodnoty  proudů 

střídavých. 
K.  TnoN  :   Zevaí    morfologie    a   systematika    ITolothyridů.    (Vyjde   v    Zoologische 

Jahrbücher  1906.) 

Dne  27.  října. 

J.  Barvíř:  o  světelné  lámavosti  zlata,  stříbra,  mědi  a  platiny.  (Vyjde  1906.) 

Dne  10   listopadu. 

Fií.  Rogel:  Poznámka  o  vyrovnání  měření  délkových. 

Dne  24.  listopadu. 

J.  V.  Žklízko:  Spodní  silur  v  okolí  Radotína  a  Velké  Chuchle.  (Vyjde  1906.) 

Dne  7.  prosince. 

Fr.  Vejdovský:  Další  dodatky  k  haemoceltheorii.   (Vyjde  v  „Zeitschrift  für  wiss. 
Zoologie  1906.) 


Verzeichnis  der  Vorträge.  IX 

Vl.  Novák  &  B.  Macků:  Ueber  eine  neue  Methode  zur  Messung  der  Momentan- 
Werte  der  Wechselströme.  •  "• 

K.  Thon:  Aeussere  Moiphologie  und  Systematik  der  Holothyriden.  (Erscheint  in 
den  Zoologischen  Jahrbüchern  1906.) 

Den  27.  October. 

H.  Bakvíř:    Ueber  Lichtbrechungsvermögen    von  Gold,  Silber,  Kupfer  und  Platin. 

Den  10.  November. 

Fr.  Rogel:  Note  über  den  Ausgleich  der  Streckenmessungen. 

Deu  24.  November. 

J.  V.  Želízko:  Der  untere  Silur  in  der  Umgebung  von  Radotin  und'GrossKuchel- 
bad.  (Wird  im  J.  1906  erscheinen.) 

Deu  7.  Dezember 

Fr.  Vejdovský:  Neue  Belege  zur  Hämocoeltheorie.  (Wird  in  der  „Zeitschrift  für 
wiss.  Zoologie"  erscheinen.) 


Variačně  statistická  zkoumáni  na  Atyaëpliyra 
desmarestii  (Joly)  z  jezera  Skadarského. 

II.  část:  Meristika  a  vnější  organisace. 

Napsal  Arthur  Brožek  v  Praze. 

(Práce  z  ústavu  zoologického  české  university  v  Praze,) 

Předloženo  v  sezení  dne  25.  listopadu  1904. 


Pťáci  tutu,  pojednávající  o  meristice  a  vnější  listrojnosti  tegu- 
mentu  i  okončin  specie  Atyaëphyra  desmarestii  Joly  prováděl  jsem 
na  témž  materiálu,  který  mi  byl  základem  při  vyšetřování  variability 
a  korrelace  v  počtu  chitinových  zubů  a  trnů,  tvořících  na  telsonu 
i  rostru  této  specie  důležitý  znak  rodový.  Poznav  některé  zajímavé 
v  literatuře  neuváděné  podrobnosti  ve  vnější  ústrojnosti  Atya'éphyry 
během  měření  30  exemplářů,  zahrnul  jsem  je  do  této  II.  části  po- 
jednání. [Část  I.  viz  „Věstník  král.  české  spol.  náuk%  XI.,  1904, 
pag.  79,  Lit.  č.  27.]*) 


*)  K  doplnění  přehledu  o  geografickém  rozšíření  tohoto  rodu  (I.  část 
pag.  2,-6.)  uvádím  dodatečně  novou  sladkovodní  lokalitu  v  Tunisu:  tok  MilUany 
v  okolí  Zaghouaiiu,  kde  nalezl  ji  hr.  H.  du  Ciiaignon.  (E.  L.  Bouvier  :  „Atyaëph. 
desm.  en  Tunisie",  pag.  245.  in  „BuH-  de  la  soc.  entomol.  de  France".  1903. 
Viz  lit.  29.)  Též  tato  pobřežní  lokalita  opět  svědčí  pro  názor  o  potertierním 
stáří  tohoto  mouotypického  rodu  co  sladlcovodního  tvaru  vzhledem  ku  geolog, 
poměrům  a  kontinentálním  změnám  ve  Stí'-edomoří.  (Bližší  viz  Dr.  J.  N.  Woldřich: 
„Geologické  příspěvky  k  otázce  o  posledních  kontinentálních  změnách  Evrop- 
ských". —  Rozpr.  čes.  Akad.  etc.  Roč.  I.  1892.  —  Tř.  II.  pag.  1.— 25.) 
Věstník  král.  eeské  společnosti  nauk.    Třída  II.  1 


2  I.   Arthur  Brožek: 

(Vykonaná  měření  na  specii  Palaemonetes*)  varians  Leach 
(lit.  27.  pag.  9.)  pro  malý  počet  jedinců  měření  schopných  —  6  ex.  — 
neuvádím,  ježto  by  z  toho  důvodu  neměla  širšího  významu.) 

Atyaépliyra  desmarestii  (Millet.)  1832.  [lit.  13.   pag.  401.] 

Hippolyte  desmarestii  (Millet.)  1832.  Annal.  Sei.  Nat.  t.  25. 
p.  461.  pi.  10  B. 

Hippolyte  desmarestii  Millet.  1837.  Milne-Edwards.  Hist.  Nat. 
Crust.,  IL  p.  376. 

Caridina  desmarestii  (Mill.).  Joly.  1843,  Annal.  Sei.  Nat.  (2), 
Zool.  t.  19.  p.  34.  pi.   3.  [lit.   11.]. 

Caridina  desmarestii  (Mill.)  Heller.  1863.  Crust.  sildl.  Europa, 
p.  238.  pi.  8.  fig.  3.  [lit.  16.J. 

Atyaëphyra  rosiana  Britto-Capello.  1866.  Descr.  esp-  nov.  Crust. 
Arachn.,  Portugal.  Lisboa.  p.  6.  pi.  1.  fig.  1. 

Hemicaridina  desmarestii  (Mill.)  Ortmann,  1890.  Zool.  Jahrb. 
etc.  [lit.  15.]- 


A.  Tělo. 


Tělo  Atyaëphyry  jest  se  stran  smačklé,  takže  vůči  šířce  jest 
značně  vysoké,  zvláště  ve  střední  partii  své  délky.  Tégument  celého 
těla  jest  slabý,  málo  inkrustovaný.  Karapax  vybíhá  nad  očními  stonky 
v  dlouhé  rostrum  s  typickou  kombinací  trnů  (řada  na  svrchní  hraně) 
a  zubů  (řada  na  spodní  hraně),  při  jehož  basi  vzniká  po  každé  straně 
po  jednom  supraorbitálním  trnu.  [Viz  lit.  č.  27.  pag.  25.  fig.  1.]  Švů 
neukazuje.  Přední  jeho  kraj  po  obou  stranách  těla  vysílá  plochý, 
špičatý  výběžek,  jenž  jest  trnem  antennálním  (fig.  1.  a').  Jinak  jest 
celý  tégument  karapaxu  úplně  holý,  též  okraje  jeho  jsou  jednotné 
a  holé.  Při  pohledu  se  strany  (fig,  1.)  má  tvar  nepravidelného  oválu 
a  jest  na  dorsální  straně  rovný;  shora  pak  po  obou  stranách  vejčitě 
se  rozšiřuje  (fig  2.). 

Spodní  kraje  tegumentu  I.,  II.  a  III.  abdominálního  článku  jsou 
zaokrouhlené,  II.  článek  (fig.  1.  II.)  má  laterální  partie  kruhovitě 
rozšířené  —  všeobecný  znak  fam.  Atyïdae  a  Palaemonidae  —  a  pře- 
sunuje se  dorsálně  i  laterálně  napřed  i  v  zadu   přes  okraje  článků  I. 


*)  O  variabilitě  zubů  rostra  sp.  P.  vulgarit  odkazuji  na  práci:  G.  Duncker 
,,0n  variation  of  the  rostrum  etc."  (28). 


Variačně  statistická  zkoumáuí  na  Atyaëphyra  desmarostii  f-Toly).  3 

a  III.  Články  IV.  a  V.  mají  sobe  velmi  podobný  tvar.  Jeden 
i  druhý  nese  na  zadní  straně  po  obou  Sti'anacli  okrajní  zářezy,  takže 
úhel  tohoto  zářezu  pro  článek  IV.,  <  qpj  jest  (průměrem  dle  30  ex.) 
137"  9'  50",  pro  článek  V.  <  92  jest  137«  O'  21".  Velikost  úhlu  <p, 
i  9)3  variruje  v  nevelkých  mezích  (viz  tabulku  I.  dimmensí  karapaxu) 
a  oba  úhly  jsou  (zvi.  v  průměrech)  přibližně  stejné.  Spodní  okraje 
laterálních  částí  těchto  článků  nejsou  zaokrouhlené,  nýbrž  —  na  roz- 
díl od  I.,  II.  a  III.  trojúhelníkovitě  protaženě  a  mají  cípy  jemně 
obrvené.  Článek  VI.  jest  dlouhý,  válcovitý,  v  části  proximální  širší) 
v  distální  znenáhla  se  zužuje.  Článek  VIL  prodlužuje  se  v  telson 
(lit.  27.  pag.  51.  fig.  4.).  Jestliže  na  telsonu  jinak  úplně  holém  vy- 
skytují se  tři  druhy  trnů  a  štětin,  —  jak  bylo  dříve  popsáno,  —  jes^ 
článek  předcházející  (VI.)  zcela  holý;  oba  články  VI.  i  VII.  jsou 
průměrně  stejně  dlouhé. 

Dimmense  popsaných  částí  v  délkové  jedničce  A  z=:  0*03672  mm 
uvedeny  jsou  v  tabulce  a  označeny  jsou  spolu  písmeny,  která  ozna- 
čují nakreslené  rozměry  na  obrazcích  1.  a  2.  —  Měření  v  tabulce 
provedeno  na  30  exemplářích  nahodile  zvolených,  které  pak  sestaveny 
byly  dle  vzrůstající  délky  rostra  a  karapaxu.  Údaje,  které  neřídí  se 
velikostí  individuí,  označil  jsem  v  tabulce  *.  Průměrné  hodnoty  vypo- 
čítány jsou  dle  způsobu  naznačeného  rovnicí: 

2J{1) 
p  —  • — ^j 
n 

kdež  I  jest  dimmense,  n  pak  počet  všech  pozorovaných  exemplářů 
(vzhledem  k  příslušné  dimmensi).  Dle  délek  e,  d,  /,  změřených  oku- 
lárním  mikrometrem  v  /I,  byl  příslušný  úhel  qp]  neb  <pn  trigonometricky 
vypočítán  (lit.  27.  pag.  8.)  ;  empirické  hodnoty  úhlů  pak  odečítávány 
ještě  mimo  to  dle  geometrické  konstrukce  úhloměrem,  Tab.  I.  v  příloze. 


B.  Okonciny. 

a)    O.   praeorální. 

I.  První  antenna  Atyaëpliyry  skládá  se  ze  tří  článků  basalních, 
z  nichž  poslední  nese  2  bičíky.  Oba  jsou  mnohočlánkované  a  neliší 
se  příliš  (viz  tab.  II.  dimmensí)  svou  délkou  od  sebe,  avšak 
vnější  bičík  jest  od  base  směrem  k  volnému  konci  asi  do  třetiny  své 
délky  nápadně  stlustlý  (íig.  3.  e),  jednak  oproti  šířce  vlastního  pokra- 


A  I.  Arthur  Brožek: 

čování  V  dalších  svýcb  73»  jednak  proti   bičíku    vnitřnímu    (ve  stejné 
vzdálenosti  od  base). 


b"  f 


Obr.  1 ,    Tégument  sp.  ALyaéjjhyra  desmarestii  Joly   s  označeuými  dimmensemí  při 

pohledu  se  strany. 
Obr.  2.  Totéž.  Pohled  se  strany  dorsální. 

Bičík   vnitřní    (fig.  3.*)    nemá    žádných    zvláštností,    má   jedno- 
duchý  průběh,    vykazuje    velkou   řadu    článků    a    pokud    jde   o  jeho 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Jolyj.  5 

Šířku,  tu  nenápadně  této  od  baso  ku.  konci  ubývá  (od  3A  ku  IX). 
Okraje  clánko  obou  bičíků  mají  jodnoduché  bivy,  na  dolejších  člán- 
cích ve  větším  počtu,  na  prostředních  jen  v  menším,  konečné  jsou 
zcela  holé. 


Obr.  3.  První,  pravá  antenna  (poliled  na  spodní  stranu)  sp.  AUjaephyra  desmarestii 

Joly  s  označením  dimmensí.  —  I.,  H.  a  III.  článek  násadce  tykadlového  ;  «.  spinna 

antennalis.  Bičík  vnitřní  (i),  vnější  (e). 

Článek  I.  tykadlového  násadce,  jímž  antenna  přisedá  pod  očními 
stonky  k  tělu,  jest  na  basi  směrem  vertikálním  smiačklý  oproti  přední 
partii  i  vůči  ostatním  dvěma  článkům,  které  jsou  válcovité,  shora  ne- 
stlačené.   Vůbec   tento   znak    lze    vytknouti  u  antenn   Atyaéphyry   za 


g  I.  Arthur  Brožek: 

charakteristický  při  srovnání  s  tykadly  Palaemoneta,  neboť  články  její 
jsou  oblé,  hmotné,  kdežto  články  Pal.  velmi  silně  shora  stlačené 
a  docela  ještě  i  laterálním  směrem  rozšířené.  Při  své  basi  (asi  v  po- 
lovině své  délky  postranní)  na  vnější  straně  vybíhá  mohutný,  plochý, 
jen  několika  brvami  na  vnější  straně  opatřený,  jinak  holý,  lištovitý, 
trojúhelníkovitý  trn  (fig.  3.  «,  íig.  4.  a),  spinu  antennalis,  jenž  délkou 
rovná  se  asi  V2  celkové  délky  I.  článku. 

Přední  kraj  I.  článku  při  pohledu  se  strany  spodní  vysílá  po 
vnější  straně  tupý,  plátkovitý,  chitinový  výběžek  (fig.  3.  a,  fig.  4.  a), 
jenž  asi  polovinou  své  šířky  volné  přiléhá  ku  spodní  ploše  následují- 
cího článku  (II.),  ostatní  okraj  I.  článku  jest  zcela  holý,  což  platí 
též  o  laterální  jeho  části  na  straně  vnější.  Na  vnitřní  straně  sleduje 
jediná  řada  mohutných,  odčlánkovaných,  dutých,  speřených  štětin, 
charakteristických  pro  okraje  exopoditû  i  endopoditů  ostatních  okončin; 
jsou  však  takové  štětiny  též  na  II.  a  III.  článku  antennálního  ná- 
sadce (a  to  na  spodní  ploše  při  krajích).  Řada  takových  štětin  (Ď,  b^) 
[fig.  4.  a]  počíná  od  ^1^  délky  I.  článku  a  táhne  se  až  k  jeho 
přednímu  okraji,  base  jednotlivých  štětin  pak  vznikají  na  spodní 
ploše,  poblíž  okraje  tohoto  článku.  Při  pohledu  na  svrchní  stranu 
(fig.  4.b,A)isou  poměry  jednodušší:  jest  tu  jen  jediná  ku  délce 
článku  příčná  řada  jednoduchých,  chitinových  brvek,  běžící  podél  před- 
ního okraje  článku  (fig,  4.b,  x^),  která  při  straně  vnější  počíná  ne- 
patrnými chloupky  a  končí  u  přečnívající  části  se  spodní  strany  oné 
chitinové  plošky  (a)  již  skupinkou  dosti  hustých,  větších  štětinek. 
Posléze  třeba  připomenouti,  že  první  článek  je  ze  všech  tří  nejdelší. 

Druhý  článek  stonku  jest  kratší  a  málo  užší  předešlého  ;  při 
pohledu  na  spodní  jeho  stranu  po  pravém  i  levém  kraji  má  po  jedné 
řadě  oněch  speřených  štětin  a  to  po  celé  své  délce;  base  štětin  opět 
vznikají  na  spodní  ploše  při  krajích  článku.  Na  svrchní  straně  má 
povrch  zcela  holý,  kromě  předního  okraje,  podél  něhož  táhne  se 
příčná  k  délce  článku  řada  brvek  (fig  4.Ď,  a?^),  přecházejících  v  moc- 
nější skupinku  štětinek  jednoduchých,  nespeřených  při  vnějším  okraji. 

Na  třetím  článku  tato  příčná  řada  brvek  schází,  takže  celá 
jeho  svrchní  plocha  jest  lysá,  na  spodní  ploše  (fig.  á.B)  táhne  se  při 
pravém  i  levém  kraji  jedna  řada  odčlánkovaných  speřených  štětin;  obě 
tyto  řady  jdou  po  celé  délce  III.  článku  a  na  předním  jeho  okraji  oblou- 
kovitě  se  spojují  (fig.  4.a,  III.).  Base  jejich  zvláště  v  tomto  oblouku 
značně  posunují  se  od  kraje  na  spodní  plochu  článku,  jenž  posléze 
nese  dva  bičíky,  o  nichž  bylo  pojednáno. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


II.  tabulka  :  Dinimense 


1,  páru  antenn  sp.  Atyaëphyra  desm.  J, 

(A  =  003672  Wn) 


I.  článek 

n3 

« 

6  , 

Spina  aotcD. 


II.  Článek 


a 


III.  článek 


Bičík  vnější 


Bičík  vnitřní 


1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

G. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


20 

8 

27 

8 

26 

8 

28 

9 

27 

8 

29 

9 

28 

9 

29 

9-5 

28 

10 

30 

10 

30-5 

10-5 

32-5 

11 

34 

11 

33 

11 

33-5 

10-5 

34 

11 

34 

10 

33 

11-5 

33 

11 

34 

11-5 

34-5 

11 

34 

11 

35 

12 

35 

U 

36 

12 

36 

11 

38 

12 

37 

13 

36 

12 

37 

12 

3-5 
3 

3-5 

3-5 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4-5 

4 

4 

4-5 

4 

5 

5 

5 

5 

5 

5 

5 

5 


5 
5 

4-5 
5 


12 
13 
12 
13 
13 
12 
12 
14 
13 
14 
14 
15 
16 
16 
15 
15 
16 
15 
16 
16 
16 
15 
16 
17 
17 
16 
18 
18 
17 
17 


13-5 

14 

14 

15 

15 

15 

15 

15-5 

15 

16 

17 

17-5 

18-5 

18 

18 

19 

18-5 

18 

18 

20 

18 

20  _ 

19-Ó 

20 

20 

20 

21 

21 

21 

21 


7-5 

7 

7 

8 

7-5 

8 


8  - 

9 

9 

9 

8-5 

9 

9 

9 

9-5 

9 
10 

9-5 
10 
10 
10 
10 
10-5 
10 
11 
10 
11 


9 

8 

9 

9-5 

9 

9 

9 

9-5 
10 
10 
10 
10-5 
11 
11 
11 
10 
11 
11 
12 
11-5 
12 
13 
12 
11 
13 
14 
14 
14 
13-5 


6-5 

6 

6 

7 

7 

7 

7 

7 

7 

7-5 

8 

8 

8-5 


8-5 


9 

8-5 

9 

9 

9 

9 

9-5 

9 

9 


92 


108 


100 


102 
108 
108 
106 


112 
113 
115 


125 


124 


3 

2-5 

3 

2-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

2-5 

3 

3 

3 


100 


104 


102 


110 
122 


120 


118 


127 


131 


Min. 
Prüm. 


26 
32-26 

38 


8 
10-48 
13 


3 

4-11 

5 


12 
14-97 

18 


13-5 
14-4 
21 


10-85 
14 


6 

7-93 

9 


92 

109-41 
125 


2-5 

2-94 

3 


100 

113-77 

131 


g  I.  Arthur  Brožek: 

Dle  měření  na  30  exemplářích  Atyaéphyry  sestavena  jest  násle- 
dující tabulka  dimmensí  1.  páru  antenn,  v  níž  seřadény  jsou  jedinci 
]. — 30,  die  téhož  pořádku  jako  na  tabulce  I.  (tegumentu).  Hodnoty 
uváděny  opét  v  A  =z  0"03672  nim.  Průměry  počítány  týmž  způsobem 
jako  v  tabulce  I. 

Organisace  1.  antenny  Palaemoneta  neliší  se  v  segmentaci  od 
Atyaéphyry.  Tykadlový  násadec  má  opět  3  články,  z  nichž  poslední 
nese  však  tři  bičíky  nestejné  délky.  Nejkratší  z  nich,  asi  %  délky 
bičíku  vnějšího  a  vnitřního  se  rovnající,  srůstá  po  celé  své  délce 
s  bičíkem  vnějším,  až  na  několik  málo  volných  článků  distálních. 
Tato  věc  jest  zajímavá  při  srovnání  poměrů  bičíků  Afyaëphyry 
s  bičíky  Palaemoneta,  neboť  u  ní  vyskytují  se  jen  dva  bičíky,  ale 
jak  jsem  se  přesvědčil  (a  v  literatuře  podobně  se  uvádí)  jest  šířka 
vnějšího  bičíku  (asi  v  Vg  od  své  base)  náhle  zmenšena.  Výklad 
stlušténí  vnějšího  bičíku  Atyaéphyry  dá  se  dle  srovnání  s  poměry 
u  Palaeomoneta  snadno  podati,  neboť  jest  patrno,  že  toto  stlušténí 
u  Atyaéphyry  úplně  rovná  se  třetímu  bičíku  u  Palaemoneta,  jenž 
zde  zcela  srostl  po  celé  své  délce  s  bičíkem  vnějším,  aneb  že  volné 
články  srůstajícího  bičíku  Atyaéphyry  úplně  degenerovaly.  Jest  tedy 
úplná  homologie  mezi  stluštěním  vnějšího  bičíku  Atyaéphyry  a  mezi 
třetím  bičíkem  Palaemoneta.  Že  pak  antenny  Atyaéphyry  vůči  anten- 
núm  Palaemoneta  ještě  v  jiných  částích  značně  jsou  zredukované, 
ukážeme  ještě  z  následujícího  srovnání. 

Zajímavý  součástkami  i  tvarem  jest  basální  článek  tykadlového 
násadce  Palaemoneta,  jenž  jest  silně  smáčkly  shora  i  se  spodu  a  při 
basi  na  vnější  straně  asi  v  dolení  jedné  čtvrtině  celkové  délky  článku 
opatřen  anteunálním  trnem,  štíhlejším  a  menších  rozměrů  (vůči 
dimmensím  článku  Atyaéphyry)  —  Sploštění  basálního  článku 
zveličuje  se  ještě  tím,  že  tělo  článku  přechází  na  vnější  straně 
v  postranní,  tenkou,  plátkovitou  lamellu  (fig.  4.  c,  d,  —  a), 
kteráž  jednak  na  venek  jest  opatřena  neobrvenou,  chitinovou 
silnější  nežli  tlouštka  lamelly,  téměř  rovnou  hranou  b^,  kteráj  zakončuje 
se  na  předním  konci  nízkým,  trnovitým,  pokrajním  hrotem.*)  Od  to- 
hoto má  lištovité  rozšíření  na  předním  ellipsovitém  okraji  jedinou 
řadu  odčlánkovaných,  na  basi  dutých,  obrvených  štětin,  které  přestá- 
vají tam,  kde  ellipsovitý  okraj  na  spodní  ploše  článku  přechází  v  jedno- 


*)  O  varirujícím  tvaru  a  zakončení  této  squammy  I.  či.  basálního  odkazuji 
na  práci  V.  E.  Boasovü.  (L.  14.,  fig.  2.,  sp.  Pal aemonetes  varians,  forma  mořská 
a  sladkoYodní.) 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  9 

duchy,  holý,  téměř  rovný  kloubní  okraj  {x).  Za  další  pokračování 
těchto  štětin  můžeme  považovati  jedinou  řadu  stejné  ustrojených 
štětin,  která  se  táhne  po  spodní  ploše  podél  vnitřního  okraje  článku 
nejsouc  od  něho  příliš  oddálena  (o).  Přerušení  této  řady  na 
kloubním  okraji  článku  lze  jednoduše  vyložiti  vlivem  kloubních  po- 
hybů, jimž  by  tak  mocné  štětiny,  jako  jsou  právě  tyto,  překážely. 
Při  pohledu  na  svrchní  stranu  tohoto  I.  basálního  článku  (fig.  4.  d.) 
pozorujeme  podél  jeho  přední,  téměř  rovné,  kloubní  hrany  táhnoucí 
se  příčně  ku  délce  článku  řádku  jednoduchých  štétinek  (ccj,  kteréž  tvoří 
v  místu,  kde  končí  ellipsovitý  okraj  lamellovitého  rozšíření,  churaáček 
již  mocnějších,  jednoduchých,  chitinových  štétinek  (zcela  tak,  jako 
u  Atyaéphyry)  (ícJ. 

Srovnáme-li  všechny  tyto  popisované,  byť  i  velmi  minuciesní  po- 
drobnosti I.  článku  tykadla  Palaemoneta  s  těmi,  jak  byly  vylíčeny 
na  stejném  článku  u  Atyaëphyry^  přesvědčíme  se,  že  jest  mezi  nimi  poměr 
úplné  homologie,  že  však  u  Atya'éphyry  vzhledem  k  Palaemonefu  jsou 
ve  svém  vývoji  redukované,  což  platí  v  první  řadě  o  částích,  podmi- 
ňujících sploštění  tykadla  a  rozšíření  jeho  v  rovině  horizontální,  zvláště 
pak  o  laterálním,  lamellovitém  rozšíření  vlastního  těla  článku.  Ono 
jest  u  Palaemoneta  (varians  i  vulgaris)  značných  rozměrů,  tvarem 
i  ustrojením  shodné  s  (pouze  menších  dimmensí)  lištovitou,  jedno- 
článkovanou  šupinou  II.  páru  tykadel  (v  literatuře  všeobecné  co  plat- 
kovitý  exopodit  II.  páru  antenn  označovanou).  (Srovnej  s  fig.  5.,  sg. 
s  fig.  4  c,  d.\  a).  U  Atya'éphyry  však  jest  toto  lamellovité  rozšíření 
basal,  článku  téměř  zcela  ve  své  šířce  zredukováno,  ztratilo  počáteční 
hrot,  zakončující  krajní  jeho  hranu. 

Též  2článkované  štětiny  zanikly  beze  stopy  na  silné  zmenšeném, 
redukovaném  předním  ellipsovitém  okraji.  Zbytkem  jsou  štětiny  (h) 
(fig.  4  rt,  &),  sestavené  v  jedinou  řadu  na  spodní  ploše  podél  vnitř- 
ního laterálního  pokraje  článku.  Následek  této  zřejmé  redukce  lamel- 
lovitého rozšíření  jest,  že  znamenitě  vyvinuté  této  části  u  Pal.  odpo- 
vídá co  rovnocenná  součást  I.  článku  u  Atya'éphyry  jen  velmi  nepatrný 
zbyteh  v  podobě  oné  plosky  {a)  s  neobrveným  okrajem,  která  polovinou  své 
šířky  přiléhá  ku  spodní  ploše  II.  článku  násadce  (fig.  4.  a,  b,  —  a.  — ). 
Proto  musí  také  vnější,  postranní  okraj  I.  článku  tykadlového  Atyaé- 
phyry (rovnaje  se  neobrvené  lištové  hraně  u  Pal.  [ĎJ)  býti  zcela  ho- 
lým, kdežto  vnitřní  postranní  okraj  {b)  nese  odčlánkované  štětiny. 
Posléze  příčná  řada  chitinových  brvek  podél  přední  (x-^),  kloubní 
hrany  na  svrchní  straně  článku  zcela  souhlasí  u  At.  s  Pal.,  podobně 
jako  neobrvený,  spodní,  kloubní  okraj  {x). 


IQ  I.  Arthur  Brožek: 

Zbývá  popsati  II.  a  III.  článek  anteiiiiálního  násadce  Pal.  a  zá- 
roveň ukázati  na  redukci  rovnocenných  součástí  u  II.  článku  ná- 
sadce At. 

Prostřední  (lí.)  článek,  menších  rozměrů  nežli  basálnl  ukazuje 
opět  pro  Pal.  charakteristické  splošténí  shora  a  zdola,  kteréž  se  zve- 
ličuje postranním,  šupinovitým  výběžkem,  pouhou  to  chitinovitou  emer- 
gencí, která  se  shoduje  oválním  obrysem  a  okrajem  opatřeným  od- 
článkovanými  štětinami  s  lištou  I.  článku.  Tyto  tvoří  po  okraji 
řadu,  přerušenou  jen  spodní,  zcela  holou,  přední  kloubní  hranou 
II.  článku  (c,  K  fig.  4.).  Toto  rozšiřování  týká  se  zvláště  spodní  plochy 
článku,  což  jest  důležité  vzhledem  pro  výklad  postavení  štětin  na 
IL  článku  At.,  kteréž  jsou  sestaveny  do  jedné  řady  při  pravém 
i  levém  okraji  článku,  takže  basemi  sedí  na  zpodní  jeho  ploše.  Toto 
postavení  lze  vyložiti  pouhou  redukcí  šířky  oné  omergence  u  Pal., 
jejíž  okraje  se  štětinami  posunuly  se  u  At.  až  na  spodní  plochu 
vlastního  těla  článku.  Na  svrchní  straně  II.  článku  Pal.  podél  jeho 
přední  kloubní  hrany  táhne  se  příčná  řada  štětinek  směrem  k  vnější 
straně  se  zvětšujících,  jimž  u  Atyaéphyry  odpovídá  polohou  i  tvarem 
stejná  řádka  {x^^  chitinovitých  brvek. 

Konečně  III.  článek  antennálního  násadce,  nesoucí  tři  (dva  srů- 
stající) bičíky,  není  u  Pal.  tak  sploštělý  jako  II.  a  I.  a  jest  na 
povrchu  zcela  holý,  kdežto  u  -á.,  jak  předem  popsáno^  opatřen  na 
zpodní  ploše  mohutnými  štětinami. 

Za  příčinou  úplnosti  třeba  uvésti,  že  I.  bas.  článku  u  A.  schází 
statocyst  (st.,  fig.  4.),  jenž  naproti  tomu  v  I.  či.  násadce  Pal.  jest 
velice  nápadný,  již  co  malá  tečka  makroskopicky  patrný.  Jestliže 
dále  přijímáme,  že  sploštění  článků  antennálních  a  rozšiřování  v  ro- 
vině vodorovné  u  Pal.  podporuje  stabilitu  polohy  a  jestliže  pozoru- 
jeme, jak  ono  jest  redukováno  u  At.^  takže  články  její  jsou  válco- 
vité, hmotné,  můžeme  berouce  spolu  zřetel  u  Atyaéphyry  k  redukci 
statocystu  přímo  ze  srovnání  konstatovati  (oproti  Pal.)  redukci  orgánu 
stejného  fysiologického  výmamu. 

Poměr  popisovaných  detailů  i  změny  jejich  lépe  objasní  obrázek 
(íig.  4.),  nežli  jak  slovy  se  říci  dá,  jenž  znázorňuje  pravou  antennu 
I.  páru  obou  specií  při  pohledu  se  strany  spodní  (B)  a  svrchní  (A), 
kdež  rovnocenné  části  označeny  jsou  souhlasnými  písmeny,  takže 
jest  na  první  pohled  patrná  redukce  homologických  částí  tykadla 
Atyaéphyry  vůči  Palaemonetu. 

II.  Druhý  pár  antenn  (fig.  5.).  Vnější  šupinovitý,  lamellovitý 
přívěsek   {sg)   2.    antenny   Atyaéphyry  jest    asi   2násobné  délky  nežli 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  H 

eutopoditový  násadec  tykadlového  bičíku  a  jsa  volné  pohyblivý  na  své 
basi,  pokrývá  jmenované  dva  články  násadce.  Vnější  okraj  lainelly 
jesťholá,  stluštělá,  chitinovitá,  zcela  rovná  hrana,  vybíhající  na  přídé 
v  jednoduchý  plochý  hrot.  Vnitřní  její  okraj,  počínaje  od  tohoto  hrotu, 
jest  ellipsovitý,   silně   protáhlý  ve  směru    delší  její  osy.    Celý  vnitřní 


a  o  c  d 

Obr.  4.  První,  pravé  antenny  specií:  Atyaëphyra  desm.  J.  (a.  h)  a  Palaevionetes 
varians  Leach  (c,  d)  —  A)  Pohled  na  svrrliní,  B)  na  spodní  stranu.  —  Spinna 
antennalis  (a),  statocyst  (.•</:),  krajní  šupinovitá  lamella  (o)  [zvi.  u  Atya'éph. 
zredukovaná];  I..  II.  a  III.  či.  násadce  tykadlového.  —  Ostatní  rovnocenné  části 
anténu  obou  specií  jsou   týmiž   písmenami   označeny.   Antenny  Pal.  jsou  vůči  At. 

asi  o  -/s  zmenšeny. 


okraj  jest  posázen  odčlánkovanými,  při  basích  dutými,  obrvenými  štěti- 
nami, které  přisedajíce  kloubnate  k  okraji,  jsou  pohyblivé.  Nejdelší 
z  nich  připadají  na  přední  část  oválného  okraje  a  na  jeho  přední, 
lateráluí  část,  načež  jednak  směrem  k  počátečnímu  hrotu  vnější  hrany, 


12 


1.  Arthur  Brožek: 


jednak  ku  buši  vnitřního  okraje  zvolna   na  délce  ztrácejí.    Dimmense 
lameily  hledati  dlužno  v  tabulce  III. 

Zcela  stejný  tvar  i  detaily  povrchu  má  exopodit  posledního  páru 
pleopoditů,  tvořících  spolu  s  telsouem  ocasní  vějířek;  liší  se  jen  ne- 
patrně od  lameily  2.  páru  autenn  (mimo  nepatrné  rozdíly  v  dimmensích) 
tím,  že  u  Atijaěphyry  mezi  okrajem  se  štětinami  a  mezi  krajním 
plochým,  hrotitým  ukončením  rovné,  vnější  hrany,  vyvinuje  se  nízký, 
odčlánkovaný,  kužel  ovitý  trn,  a  mimo  to,  že  v  blízkosti  tohoto  vzni- 
kají z  plochy  lištové   dlouhé,  jehlicovité   štětiny,   zcela  slabé  a  holé, 


Obr.  5.  Pravá  antenna  2.  páru  sp.  ALyaëphyra  desm.  J.  se  spodní  strany  s  označenými 
dimmensemi.  —  B)  Bičík  s  2  či.  násadcem  endopoditovým;  sg,  šupinovitý  exopodit. 

(Squamma).  A)  Basální  článek  (basipodit.) 
Obr.  6.  Oko  sp.  Atyaéphyra  desm.  J.  s  rozměry  části  fassetované  (/)  a  ommatoforu  (o). 

Záhyb  zorné  plochy,  (s). 


jak  ještě  bude  podrobně  na  svém  místu  popsáno.  U  Palaemoneta 
(varians  Leach)  přistupuje  k  těmto  rozdílům  ješté  obloukovitá,  kloubní 
linie,  táhnoucí  se  od  hrotu  na  přič  délky  exopoditu,  v  níž  přední 
jeho  část  může  se  přeložiti.  (Lit.  12.) 

Dále  třeba  upozorniti  k  tomu,  že  u  Palaemoneta  i  povrchem 
shoduje  se  tato  vnější  šupina  (sy.)  II.  antenny  s  rozšířením  basálního 
I.  článku  násadce  1.  páru  tykadel  (fig.  4  c,  d.  —  a.),  které  u  Atvaé- 
phyry  bylo  na  popsanou  nepatrnou  plošku  (a)  zredukováno. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëplijra  desmarestii  Moly). 


i; 


III.  tabulka:  Dimmense  2,  páru  antenn  sp.  Atyďéphyra  desm.  J. 

(A  —  0-0367-2  tmti). 


'a 

a 

03 

X 
a> 

M 

O 

"03  O 

■  P^ 

Šířka 
inserce 

Délka 
šupiny 

Délka 
vnější  hra- 
ny šupiny 

C3  >' 

Délka 
entop. 

Šířka 
entop. 

Délka 
bičíku 

eS  Ö 

a 

b 

c 

f 

e 

d 

^^■9  _ 

h 

o' 

1. 

12 

13 

16 

49-5 

44 

15 

29 

6 

3 

2. 

12-5 

12 

15 

50 

45 

15 

29-6 

6 

— 

3 

3. 

13 

12 

15 

51 

45-5 

16 

29 

6 

— 

3 

4. 

13 

13-5 

16 

52 

46 

15^5 

31 

6-5 

— 

3 

5. 

14 

14 

17 

52 

47-5 

17 

31 

6-5 

265 

4—1 

6. 

15 

14 

17 

54 

48-5 

16 

31-5 

7-5 

- 

3 

7. 

15 

15 

17 

53 

49 

16 

— 

7 

— 

— . 

8. 

14-5 

14 

17 

54 

48-5 

17-5 

31-5 

7-5 

— 

3 

9. 

14 

14 

17 

54 

48^5 

17 

32-5 

7 

295 

4  —  1 

10. 

14 

14 

18 

66-5 

50-5 

18 

33 

8 

— 

3 

11. 

16 

14 

18 

62 

55 

18 

36 

8 

— 

4 

12. 

17 

14 

18 

60 

54 

19 

35 

8 

— 

3 

13. 

15-5 

14 

18 

64 

56 

20-5 

38 

8 

— 

4 

14. 

17 

16 

18-5 

63 

56 

19 

37-5 

8 

— 

4 

15. 

16 

17 

19 

61 

55 

19 

38 

8 

312 

4—1 

16. 

16 

15 

19-5 

64 

56 

20 

38 

3 

— 

4 

17. 

15 

16'5 

19-5 

63-5 

56 

21 

37 

8 

— 

4 

18. 

16 

17-5 

19^5 

63 

58 

20 

38 

8-5 

— 

— 

19. 

18 

17 

20 

62 

57 

20 

37 

8 

3-21 

4—1 

20. 

18 

17 

19-5 

65 

58 

21 

40 

8-5 

— 

4 

21. 

18 

18-5 

21 

66 

58-5 

21 

39 

9 

— 

4 

22. 

18 

18 

21-5 

67-5 

59 

22 

40 

9-5 

— 

4 

23. 

20 

18 

21 

67  5 

61 

22 

40 

9 

374 

4—1 

24. 

18-5 

18 

21 

66 

58 

21 

39 

9 

— 

4 

25. 

19 

18-5 

23 

67 

58-5 

22 

39 

9 

— 

4 

26. 

19 

19 

22 

67-5 

61 

22-5 

40 

9 

— 

4 

27. 

20 

19-5 

22 

72 

63-5 

22 

41 

9 

- 

4 

•28. 

19 

20 

22 

74^5 

64 

24 

42 

95 

— 

4 

29. 

19 

18 

21 

70 

65 

20 

Sd 

8 

— 

4 

30. 

•JO 

19 

21 

73 

6  i 

23 

42 

10 

4 

iMin. 

!•„> 

1-2 

15 

49-5 

44 

15 

•29 

6 

265 

3—1 

Prfim. 

16-4 

16 

19 

61^48 

54^81 

19-33 

:35'ii 

8 

313-4 

3-5-1 

Max. 

20 

20 

23 

74-5 

65 

24 

|42 

10 

374 

4-1 

14 


1.  Arthur  Brožek: 


IV.  tabulka:  Dimmense  očí  sp. 
Atyaéphyra  desm.  J. 

(A  =  0-03672  mm.) 


6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
10. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


Min. 
Prům. 
Max. 


■"  ca 


a 


16 

15 

15 

16 

15-5 

16 

15 

16 

15 

15-5 

16-5 

17 

18 

17 

18 

17-5 

17 

17 

18 

18-5 

18 

18 

18-5 

18 

18 

19 

20 

19 

18 

20 


> 


15 

17-2 
20 


9 
10 
11-5 
13 
11 
10 
11 
11 
11 
11 
12 
12 
13 
11-5 
13 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12-5 
12-5 
13 
14 
13 
12 
12 


d 


13 

12 

12 

14 

12 

13 

12 

12 

12 

13 

14 

14 

14 

13 

15 

14 

14 

13 

15 

15 

15 

14-5 

15 

14 

16 

14 

17 

15-5 

14 

16 


9 
11-83 
14 


12 
139 

17 


15 

14-5 

15 

15 

14-5 

16 

14-5 

15 

15 

15 

15-5 

15-5 

16 

16 

15 

16 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

155 

16-5 

18 

16 

17 


14-5 

15-61 

18 


Vedle  této  volné  pohyblivé 
lamelly  vzniká  na  její  společné, 
jednočláokové  basi  vlastní  tykadlo, 
složené  z  jediného  bičíku,  téměř 
tak  dlouhého,  jako  celé  zvíře  (roz- 
měry hledati  dlužno  v  tab.),  jenž 
kloubně  se  připojuje  ku  svému 
basalníinu  2článkovanému  násadci 
(entopoditu)  (fig.  5.  B).  Base  obou 
větví  {A)  tohoto  tykadla  jest  stejné 
tak  dlouhá  co  široká  a  vysílá  po 
vnější  straně  ze  svého  okraje 
plochý  hrot. 

Ocř  (fig.  6.).  tmavé,  hnědočerně 
pigmentované,  skládají  se  z  velikého 
počtu  ominatidií,  sestavených  do 
polokoule  na  předním,  distálním 
konci  ommatoforû.  Tyto  oční  stonky 
jsou  silné,  válcovité,  o  málo  delší 
nežli  jejich  šířka;  přisedajíce  pak 
tenkou,  krátkou  částí,  jsou  volně 
pohyblivé.  Vznikají  pod  basí  rostra 
nad  1.  článkem  1.  páru  tykadel 
při  jejich  inserci.  Polokulovitá 
plocha  fasetovaného  oka  má  rovný, 
jednoduchý  okraj  na  obvodu  stonku, 
jenž  pouze  na  svrchní  straně  tvoří 
nehluboký  zářez  a  jemu  odpovídající 
nepatrný  záhyb  (s),  zasahující  do 
plochy  ommatoforu. 

Vedlejšího  oka  u  A.  jsem  ne- 
pozoroval, 

U  Palaemoneta  odpovídá  uve- 
denému záhybu  okraje  fasetované 
plochy  oční,  zřetelně  od  ní  od- 
dělené, vedlejší  oko  —  patrné 
makroskopicky  co  malá  tečka  — 
které  jestumístěno  na  svrchní  straně 


*)  Všechna  označení  v  kterékoli  ta- 
bulce odpovídají  rozměrům  na  přísluš- 
ných obrázcích. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëpliyra  desmarestii  fJoly).  15 

oinmatoforů  (širších  nežli  u  At.)  v  místech,  kde  by  byl  ii  Atyaěphyry 
záhyb  fasetované  plochy.  V  ostatních  ;4q.acích  povrchových  shodují  se 
oči  Palaemoneta  s  Atyaephyrou. 

Dimmense  očí  dle  30  ex.  Atyaëphyry  obsahuje  tab.  IV. 


ß)  OJcončiny  postorální. 

1.  M  a  n  d  i  b  u  1  y  (fig.  7.,  8.)-  Prvním  párem  postorálních  okončin 
jsou  mandibiily,  kteréž  u  Atyaëphyry  tak  jakou  jiných  jednoduchých 
forem  Eucyphideí  fam.  Atyïdae  (Kingsley  1879.),  subfam.  Atyinae 
i  Xiphocarinae  jsou  velmi  jednoduchého  tvaru  i  velmi  primitivní,  na 
první  pohled  zcela  palpu^)  postrádající  ([13]  pag.  397.).  [Víjči  maudi- 
bulám  Palaemoneta  jsou  opět  velmi  redukované  v  délce  svých  ozu- 
bených výběžků  {A)  i  podpůrných  {B)  na  přední  své  rozeklané  části.] 

Na  nich  můžeme  v  hlavním  rozeznávati  dvě  části,  od  sebe  sice 
nijak  se  neoddělující,  ale  morphologicky  i  fysiologicky  dobře  od  sebe 
odlišené,  jak  v  následující  části  práce  vyložíme.  Jest  to  část  zadní 
jednoduchá  a  dále  přední,  ve  dvě  lišty  rozeklaná.  („Molar-Fortsatz 
u.  Psalistom.") 

Zadní  jejich  část  odděluje  se  od  přední,  rozeklané,  dvoulištové 
zcela  zřetelným  zaškrcením  (šířku  jeho  v  tab.  V.  hledati  jest  u  c)  a 
jest  asi  uprostřed  své  vlastní  délky  (v  tab.  V.  viz  e)  značně  rozší- 
řena (v  tab.  viz  dimmensi  h)  zužujíc  se  na  zad  do  cípu,  takže  její 
vnější  okraj  následkem  toho  jest  obloukovitě  prohnut.  Dále  jest  tato 
zadní  polovina  mandibuly  zcela  jednoduchá,  shora  i  se  spodu  jen 
slabě  smáčkla,  svalnatá,  s  povrchem  zcela  holým,  takže  i  vnější,  oblou- 
kovitý  okraj  není  obrven  a  má  jen  tu  a  tam  nepatrnou  brvku.  Na 
tuto  zadní  část,  kterou  právem  můžeme  jmenovati  rukojetí  (manu- 
briem)  mandibuly,  upíná  se  celý  plexus  svalů  (fig.  7.  sv.),  spojujících 
pravou  i  levou  mandibulu  a  mimo  tento  ještě  celá  řada  menších,  pod- 
řízených svalů,  různého  významu,  takže  vlastně  tato  zadní  část  každé 
mandibuly  jest  ramenem,  na  kteréž  jako  na  rameno  2-ramenné  páky 
působí  síla  svalů  při  rozvírání  a  svírání  předních  částí  jejich.  Místa, 
o  která  se  obě  mandibuly  při  svém  pohybu  (rozvírání  a  otáčení)  opí- 


*)  [13]  .  .  .  .,  the  Atyïdae  are  dosely  connected  with  the  family  Acanthe- 
pliyridae,  which  live  at  great  deptlis  in  the  sea  and  contain,  without  doubt,  the 
most  primitive  Eucyphidea.  The  morphological  différences  between  the  two 
families  are  the  foUowing:  1.  The  mandible  in  the  Acanthephyridae  is  furnished 
with  a  palpus  (synaphipod),  in  the  Atyïdae  H  is  wanťmg  .  .  . 


16 


I.  Arthur  Brožek: 


rají,  jsou  celkem  dvé,  sobě  velmi  blízká,  takže  obyčej uě  při  pohybu 
současně  o  obě  se  mandibuly  opírají,  a  sice  jest  to  jednak  kloubní 
spojení  konců  oporných  lišt  (k)  i  částečně  jejich  vnitřní  hrany,  jimiž 
se  pravá  a  levá  mandibula  sebe  dotýkají,  jednak  jsou  to  ty  hrany 
těchže  oporných  lamell  obou  niandibulí  (h),  které  přiléhají  k  šikmo  se 
sbíhajícím,  zadním  okrajům  svrchního  pysku  (labrum). 

Přední  část  každé  mandibuly  (viz  íig.  8.  Â,  B.)  jest  nesval- 
natá,  rozbíhající  se  ve  dvě  lamelly,  dosti  široké,  jednu  spodní,  ma- 
jící vnitřní  okraje  zuby  ozbrojené,  druhou  svrchní  lamellu,  šikmo  ku 
ploše  prvé  skloněnou,  opornou,  mající  na  svém  konci  i  po  přední 
hraně   onen   kloub   a  onu   kloubní  hranu,   jíž  dotýká  se  hrany  labra. 


Obr.  7.  Sestavení  maudibul  (1.),  svrchního  (labrum)  (2.)  a  spodaiho  C3.)  (labium) 
pysku  při  pohledu  shora,  (pro  sp.  At.  desm.  J.)  Označení  dimmensí  souhlasí 
s  tabulkami.  —  Â)  Žvýkací  lamella,  B)  oporná  lamella  s  kloubem  {k)  a  kloubní 

hranou  (7t);  sv.  svaly. 


Vnitřní  hrana  oné  spodní  (žvýkací)  {Ä),  dosti  široké  lamelly 
(Molar-Foitsatz),  rozložené  v  rovině,  v  níž  také  se  rozšiřuje  zadní 
svalnatá  část  mandibuly,  určena  jest  patrně  dle  svého  ozbrojení  k  roz- 
mělňování potravy  a  má  následující  detaily.  Není  rovná,  nýbrž  na 
předním    konci   protahuje   se  v  nízký,   plochý  výběžek,   jenž  nese  na 


Variačne  statistická  zLouaání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  17 

svém  konci  3—5  těsně  k  sobe  sestavených  zubu,  silných,  chitinovi- 
tých,  jakoby  z  jeho  okraje  vystříhaných  ./a).  Zuby  mohou  býti  v  je- 
diné řádce,  těsně  vedle  sebe  buď  v  rovině  lišty  aneb  i  mimo  tuto, 
takže  pak  na  sebe  často  dva  se  kupí.  Zuby  tyto  i  velikostí  se  mohou 
různiti,  bud!  jsou  všechny  stejné,  aneb  velké  střídají  se  s  menšími. 
Vždy  však  vyvinují  se  zuby  na  levém  výběžku  i  na  pravém  tak,  aby 
při  sevření  mandibul  zuby  jedné  strany  zapadaly  do  výřezů  druhé 
strany,  což  platí  v  každém  případu,  ať  jsou  zuby  jedné  i  druhé  strany 
stejné  velké  neb  nestejné.  (Srovnej  fig.  7.)  Dle  tohoto  ovšem  musí 
se  na  obou  raandibulách  vyvinovati  ve  stejném  počtu  a  musí  býti  tyto 
zoubky  tedy  párové.  Přes  to  však  velmi  často  stejný  počet  na  levé 
i  pravé  strané  bývá  porušen  a  to  nepravidelné  na  jedné  neb  druhé 
straně  vyvinujícími  se  zoubky  ;  často  tím,  že  zub  od  vrcholu  svého 
se  neúplné  rozděluje,  neb  že  místo  jednoho  zoubku  vznikají  dva  bud" 
vedle  sebe  neb  na  sobě.  Takovým  i  jiným  ještě  nepravidelnostem  na 
jedné  straně  odpovídají  pak  normálně  vyvinuté  zoubky  na  druhé  strané. 
Následek  ovsem  toho  jest  ten,  že  zvláště  v  tabulce  dimmensí  (kde 
počet  těchto  zubů  označoval  jsem  značkou  n)  čísla  odpovídající  n 
nejsou  pro  pravou  i  levou  mandibulu  stejná,  což  jest  podmíněno  pravé 
popsanými  nepravidelnostmi  ve  vývoji  těchto  zoubků.  Korrelace  v  počtu 
jejich  jest  asi  zcela  takového  rázu,  jako  ta,  kterou  jsem  podrobně 
popsal  i  korrelační  její  koefficient  vypočetl  pro  postranní  ostny  tel- 
sonu,  jejichž  párovitost  byla  porušována  také  různými  nepravidel- 
nostmi v  jejich  vývinu  právě  tak,  jako  jest  porušena  párovitost  těchto 
zubů  mandibul;  ale  případ  s  telsonem  komplikován  byl  ještě  jinými 
vlivy,  zvláště  růstem  jeho  do  délky.  (Viz  korrelaci  pro  postranní  pá- 
rové trny  telsonu  [27.].)  I  pro  tyto  zoubky  lze  pravděpodobně  před- 
pokládati, že  by  jejich  korrelační  koefficient  (f)  pohyboval  se  svou 
hodnotou  kolem  hodnoty  stanovené  pro  telson  a  že  by  také  se  blížil 
jednotce,  jako  u  telsonu  (u  něhož  byl  r  =1  -|-  0'5814).  Byl  by  i  zde 
tento  korrelační  koefficient  svou  hodnotou  >  O' — ,  a  spolu  «<  1" — , 
jsa  výrazem  pro  „prostřední"  („mittelstarke")  korrelaci  v  počtu  pá- 
rových zoubků  mandibul.  Jest  ovšem  pochopitelné,  že  na  základě  po- 
zorování na  30  exemplářích  není  mi  vůbec  možno  přesnou  jeho  čísel- 
nou hodnotu  uvésti,  a  že  musíme  se  spokojiti  s  výsledkem  approxima- 
tivním,  patrným  z  tabulek. 

Z  těchto  30  individuí  připadá  maximální  počet  případů  pro 
4  zuby,  což  platí  pro  pravou  i  pro  levou  mandibulu.  Tyto,  v  obou 
případech  stejné,  maximálně  zastoupené  varianty  (viz  průměr  v  tah. 
V.:  4-|-l,  4-f-Oj,   třebas  jen  malého   množství  exemplářů,   dokazují 

věstník  kráU  ces.  spol.  nauk.    Třída  U.  2 


■^Q  I.   Arthur  Brožek: 

páťovitost  zubů  v  normálních  tvarech,  třebas  i  jednotlivé  případy  pro 
sebe  vzaty  (ku  př.  v  řádkách  1,,  2.  etc.)  některé  mají  zuby  (n) 
párově  vyvinuté,  některé  nepárově.  Očekávaná  párovitost  těchto  zubů 
jest  potvrzována  dále  i  shodou  obou  krajních  (t.  j.  minimem  a  ma- 
ximem) variant  pro  pravou  i  levou  mandibulu.  (Viz  tab.  V.  Minimum, 
Průměr,  Maximum.)  Z  téže  tabulky  jest  dále  patrno,  že  počet  těchto 
zoubků  velmi  značně  kolísá  jak  pro  pravou,  tak  i  pro  levou  stranu, 
třebas  zde  není  veliký  počet  variant  f=  počet  zubů  3,  4,  5).  Jest 
zajímavo,  že  variační  rozsah  počtu  zubů  pro  obě  strany,  jakož  i  va- 
rianty maximální  a  minimální  jsou  stejné,  což  potvrzuje  jejich  páro- 
vitost dosti  často  nahodilými  příčinami  porušovanou  a  na  první  pohled 
nezřetelnou,  (Nejmenší  varianty  :  3  -|-  1,  3  -|-  0;  normální  4  -f-  1,  4  -|-  0; 
maximální  :  5  -j-  1,  5  -f-  0.) 


Obr.  8.   Přední  část  mandibuly  sp.  Ât.  desm.  J,  rozeklaná  v  lamellu  žvýkací  (A) 
a  oporiiou  (B).  —  Zuby  (o),  a  štětiny  žvýkavé  (6,  c),  kloub  (k)  kloubní  hrana  {h). 


Vnější  a  přední  okraj  spodní  lamelly  obou  maudibul  jest  holý, 
jednoduchý  a  obloukovité  prohnutý.  Jen  levá  mandibula.  má  proti 
pravé  na  tomto  okraji,  a  sice  na  přídě  zcela  Jconstantní  znaJc,  totiž 
jediný,  osamocený  zoubek,  zcela  stejné  povahy  jako  oněch  3 — 5  zoubků 
párových.  Tento  zoubek  jest  licht),  nepárový,  neboť  jemu  na  témže 
místě  u  pravé  mandibuly  neodpovídá  žádný  zoubek.  Proto  také  v  ta- 
bulce označován  symbolicky  počet  zubů  pro  levou  mandibulu  n  -\-  I, 
pro  pravou  n  -\~  O,  kdež  čísly  1  a  O  hleděl  jsem  označiti  rozdíl  obou 
mandibul  co  do  přítomnosti  tohoto  lichého  zubu.  Dle  toho  ovšem 
levá  maudibula   musí  vykazovati  vždy  převahu  v  počtu  zoubků,  jest- 


Variačně  sfatistická  zkouniáuí  na  AtyacpL}ia  dcbinarestii  (Joly).  19 

liže  i  tento  lichý  k  nim  počítáme.    Ovšem,   že  to  platí  pro  normálné 
vyvinuté    individuum,    na    němž    pak   počet   zubů   znázorňuje  zlomek 

n-{-  1  _  4-f  1 
n-{-0  ~~  4-t-O' 

Tento   lichý  zub   nescházel    ani  jedinému   zkoumanému  exempláři  na 
levé  mandibule. 

Tato  asymmetrie  jest  zajímavá  vzhledem  ku  asymmetrii  v  počtu 
zcela  homologických  zoubků  na  mandibulách  Palaemoneta  varians 
Leach  a  sice  speciálně  ve  formách  sladkovodních ,  jak  udává  ve 
své  práci  V.  Boas  [14.].  Uváděje  rozdíly  mezi  sladkovodní  a  moř- 
skou formou  této  specie  na  dospělých  exemplářích,  zmiňuje  se,  že  na 
mořských  tvarech  kousací  část  mandibuly  pravé  i  levé  měla  po  6 
zubech  (pouze  jeden  exemplář  měl  na  levé  části  4,  na  pravé  3), 
Sladkovodní  však  formy  měly  na  levé  mandibule  vždy  po  4  zoubcích, 
na  pravé  pak  po  3  (pouze  jeden  exemplář  měl  na  pravé  i  levé  mandi- 
bule po  4  zubech).  V  úplném  souhlasu  s  údajem  Boas-ovým  pro 
sladkovodní  formu  konstatoval  jsem  také  na  svých  Palaemonetech, 
také  sladkovodních,  že  všichni  měli  na  levých  mandibulách  po  4,  na 
pravých  po  3  zoubcích.  Tato  nápadná  asymmetrie  u  Palaemoneta 
(sladkov.)  dá  se  úplně  převésti  na  případ  s  Atya'éphyrou,  jestliže 
stotožnujeme  onen  nepárový,  lichý,  na  předním  okraji  levé  mandibuly 
se  nalézající  zub  Atyaëphyry  s  1.  zoubkem  levé  mandibuly  Palaemo- 
moneta  (v  pořádku  od  předu).  U  Atyaëphyry  tento  zoubek  jest  oddá- 
lený od  oněch  4 — 5  stěsnaných  zubů  (n),  při  sevření  mandibul  do 
sebe  zapadajících,  kdežto  u  Palaemoneta  jednoduše  se  posunuje  s  to- 
hoto předního  okraje  a  staví  se  docela  těsně  do  řady  k  ostatním 
třem  (u  Pal.)  zubům  levé  mandibuly,  jimž  by  i  zde  —  jako  u  Atyaë- 
phyry odpovídal  stejný  počet  (3)  párových  zoubků  pravé  mandibuly, 
takže  způsobí  asymmetrii  v  tom  smyslu,  že  levá  mandibula  má  4  zuby, 
pravá  jen  3.  —  Analogicky  s  Atyaëphyrou  označili  bychom  pak  počet 

zubů  pro  Palaemoneta  :   q  Xn    '  ^^^^i^^^  vyznačiti  párovitost  zubů  (a). 

Vnitřní  okraj  spodní,  žvýkavé  lišty  (přední  mandibulární  části) 
Atyaëphyry  mimo  počáteční,  nevysoký,  plochý  výběžek  s  oněmi 
3—5  zuby  na  konci,  tvoří  v  dalším  pokračování  obdélný  výkroj, 
v  němž  sedí  malý  počet,  5—8  tuhých,  jednoduchých,  chitinových, 
žvýkacích  štětin.  Tyto  jsou  holé,  uprostřed  své  délky  do  tupého 
úhlu  přehnuté  a  jen  několika  málo  tuhými  chloupky  opatřené, 
fig.  8.  —  Ď  — ).  Počet  jejich  velmi  značně  variruje  a  sice  pro  mandi- 


20  I-   Arthur  Brožek: 

bulu  levou  v  mezích  5—8,  pro  pravou  v  mezích  5—7.  Nejčastěji  za- 
stoupený počet  štětin  (ze  30  ex.)  pro  obě  strany  jest  6,  což  by  opět 
poukazovalo  k  tomu,  že  tyto  štětiny  párově  se  vyvinují.  Než  nepáro- 
vitost  jest  u  nich  téměř  pravidlem  pro  velikou  část  probraných  indi- 
viduí a  možno  opět  konstatovati  (jako  u  zubů),  že  celkem  levá  strana 
mívá  větší  počet  štětin,  nežli  pravá,  —  ačkoliv  jsou  i  dosti  četné 
(přece  však  v  menšině)  doklady  pravého  opaku. 

Na  dalším,  poněkud  vyčnívajícím,  silněji  zchitinisovaném  kraji 
vzniká  celá  řada  jemných,  vláskovitých,  tuhých,  jednoduchých  štětin, 
tak  těsně  k  sobě  sestavených,  že  tvoří  plochý  kartáček.  Fig.  8.  —  c  — ). 
Tyto  štětiny  na  dalším  pokračování  okraje  řídnou  a  konečně  zcela 
mizí  tam,  kde  okraj  přechází  ve  vnitřní,  vzhůru  se  obracející  kraj 
oporné  lamelly,  jímž  jedna  mandibula  dotýká  se  volně  vnitřní  hrany 
oporné  lamelly  druhé  mandibuly. 

Druhá,  svrchní  lišta  na  přední,  nesvalnaté  polovině  mandibuly 
jest  oporná,  neboť  nahoře  na  svém  konci  nese  kloubní,  zprohýbané 
plochy.  Vypuklé  části  plochy  této  na  jednom  konci  lišty  zapadají  do 
prohloubené  plochy  konce  lamelly  druhé,  čímž  vytvoří  se  kloubní 
spojení  obou  mandibul.  Plochy  kloubní  k  sobě  přiléhající  nejsou 
hladké,  nýbrž  posázené  nízkými  kuželovitými  hrbolky,  těsně  do 
hustých,  parallelních  řad  sestavenými.  Svrchní,  vnější  hrana  této 
oporné  lamelly  přikládá  se  poblíže  „kloubu"  ku  šikmo  probíhající 
hrané  svrchního  pysku  a  v  té  části  také  tvoří  podél  hrany  kloubní 
spojení,  jehož  dotykové  plochy  opět  drsnými,  malými  hrbolky 
jsou  posázeny.  Děje-li  se  pohyb  v  kloubu,  rozevírají  se  od  sebe 
zvláště  zuby  mandibul,  kdežto,  otáčejí-li  se  mandibuly  v  kloubních 
hranách  labra  (v  pravé  i  levé),  odsunují  se  po  celé  délce  (stále  paral- 
lelně  k  sobě)  oba  ozbrojené  okraje  spodních  lamell  mandibulárních. 
Obyčejně  oba  pohyby  se  komplikují  (fig.  7.,  8.). 

K  mandibulám  přikládají  se  ještě  dvě  části  tegumentu  náležející: 
lahrum  a  labium. 

Lahrum  má  podobu  srdčitého,  chitinového,  slabě  vydutého 
plátku,  jenž  má  na  zad  dvě,  skoro  rovné  pod  úhlem  se  sbíhající, 
šikmé  hrany,  jimiž  přikládá  se  —  jak  bylo  vyloženo  —  k  mandi- 
bulám, poskytuje  jim  při  pohybu  opory.  Na  přední  hraně  má  okraj 
zaokrouhlený,  na  přídě  vlnitě  prohnutý,  s  přehnutým  (směrem  dolů) 
okrajem,  na  němž  sedí  několik  štětinek  a  vroubků.  Tento  přední  okraj 
jest  volný  a  sklání  se  nad  zuby  (a)  (fig.  7.,  2.)  mandibul. 

Dimmense  mandibul  a  počet  zubů  (a)  a  štětiu  (b)  dle  30  exem- 
plářů Atyaéphyry  obsahuje  následující  tabulka  V. 


Variačné  statistická  zkoumání  na  Atyaëpbyra  desmarestii  (Joly). 


21 


V.  tabulka:  Dimmeuse  mandibul  sp.  Atyaéphyra  desm.  Joly. 

(A  =  0-03672  mm.) 


1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
.SO. 


Mio*) 
Prüm. 
Max. 


fi  « 

a 


21 

19 

19 

20 

20 

20 

20-5 

23 

22 

21 

21 

22 

22 

23 

24 

24-6 

25 

25 

27-5 

25 

26 

26 

27 

26 

26 

27-5 

27-5 

25 

27-5 


19 

23-55 

27-5 


Siř.  zúže- 
né části 
manubria 

Délka 
kous. 
hrany 

Délka  celé 

mandi- 

buly 

e 

N 

«  +  1 
(levé) 

c 

d 

e 

ÎSJ 


n+_0 
(praïé) 


8-5 
9 


10 
10 

9 
10 
10 

9 


10 

11 

11 

11 

11-5 

12-5 

12 

12 

12 

12 

12 

11 

11 

10 

12 


10-22 
12-5 


5 

6 

30 

4+1 

6 

10 

30 

3+1 

5 

10 

28 

3+1 

6 

12 

30 '5 

4+1 

6 

12 

28 

6 

11 

27-5 

4+1 

5-5 

11 

30 

4+1 

6 

11 

34 

3  +  1 

6 

13 

32 

4  +  1 

5-5 

11-5 

31 

3  +  1 

7-5 

12 

31 

3+1 

8 

13 

34 

3  +  1 

6-5 

13 

32 

3  +  1 

6 

13-5 

33 

4  +  1 

— 

— 

34 

3+1 

6-5 

14 

35 

5+1 

7 

14-5 

36 

4+1 

7-5 

13-5 

36 

4+1 

7 

14-5 

36 

3  +  1 

7-5 

14-5 

39 

4+1 

7-5 

15 

37 

3  +  1 

7 

17 

36 

4  +  1 

8 

15-5 

38 

34-1 

7 

15-5 

39 

4+1 

8 

16 

39 

4+  1 

6-5 

14-5 

39 

4—1 

9 

15-5 

39 

4--1 

10 

17-5 

40 

3+1 

6-5 

14 

35-5 

3  +  1 

7-6 

18 

41 

4+1 

5 

6 

27-5 

3  +  1 

6-81 

1339 

34-35 

4  +  1 

10 

1 

18 

41 

5-t-l 

4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 

3  +  0 

4  +  0 

4  +  0 

5  +  0 

3  +  0 

4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 

3  +  0 

4  +  0 
4+0 
4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 

4  +  0 

3  +  0 

5  +  0 

4  +  0 
4  +  0 
4  +  0 

4  +  0 

5  +  0 
3  +  0 

3  +  0 

4  +  0 


3  +  0 

4  +  0 

5  +  0 


(levé) 


(pravp) 


*)  Minima,  průměry  a  maxima  —  per  parenthesin  —  všech  tabulek  značí 
varianty,  z  nichž  průměrná  jest  vždy  nejčastěji  zastoupena.  Vzhledem  ku  malému 
poctu  (30  ex.),  nelze  frequencím  náležejícím  k  těmto  variantám  přikládati  týž 
význam  jako   v  I.  části   práce   při    variabilitě    a   korrelaci.     (Yiz   var.    polygony 

2  (/.  V) 
a  srovnej  vzorec  pro  Afrz: ;   jsou  proto   tato   čísla   jen    orientační.    Dle 

toho  počítaný  průměr  I  P  =z  I  přibližně  rovná  se  střední  průměrné  hod- 
notě varirujícího  znaku  M  (normální  hodnotě  znahu);  minimum  a  maximum  jsou 
pak   extremní  varianty,   označující  svou  odlehlostí  variační  rozsab. 


22  I-   Arthur  Brožek  : 

Lahium  jest  dvoudílné,  ze  dvou  symmetrických,  jednoduchých 
laniell,  zcela  od  sebe  oddělených,  volných,  jen  k  sobě  vnitřním 
okrajem  přiléhajících,  které  ze  spodu  se  přikládají  k  mandibulára 
(fig.  7.  -:3. -). 

Všechny  tyto  poměry  mandibul,  labra  i  labia  znázorňuje  lépe, 
nežli  se  dá  slovy  říci  obrázek  fig.  7.  a  fig.  8. 


Maxilly. 

I.  Maxilla  jest  celkem  velmi  jednoduchá,  malých  rozměru, 
v  menší  počet  částí  rozlišená,  nežli  maxilla  2.  páru.  Ze  společné 
svalnaté  base,  jíž  přisedá,  vysílá  na  vnitřní  stranu  dva  výběžky, 
z  nichž  přední  jest  silnější,  v  podobě  násadce  na  konci  lopatkovitě 
se  rozšiřujícího,  jenž  dle  tvaru  i  vyzbrojení  tuhými  štětinami  a  trny 
určen  jest  k  rozmělňování  potravy  (fig.  9,  A.)]  zadní  pak  jest  slabý, 
v  podobě  chitinové,  téměř  okrouhlé  šupiny  (fig.  9.  B.).  Tento  druhý, 
zadní  zaokrouhlený  plátek  (inner  lobe,  tige),  kryje  téměř  celou  spo- 
lečnou basi  maxilly.  Na  vnitřním  okraji,  jenž  jest  velmi  slabě  oblou- 
ků vitý,  téměř  rovný,  nese  z  okraje  vznikající,  dlouhé,  od  článkované 
duté,  obrvené  štětiny,  kteréž  zvolna  směrem  k  okrajům  vnějším  mizí. 
Jest  velmi  tenkostěnný.  Dle  tohoto  zařízení  patrně  vykonává  týž 
úkol,  jenž  zvláště  náleží  velmi  mocnému  v  rozměrech  i  obrvení, 
listovitému  exopoditu  2.  páru  maxill,  totiž  úkol  při  respiraci. 

Přední  násadec  (A)  (outer  lobe,  Kaulade,  tige)  ku  rozmělňování 
potravy  určený,  má  tvar  výběžku,  silného,  na  basi  válcovitého  (slabě 
sploštělého),  jenž  na  volném  předním  konci  lopatkovitě  se  rozšiřuje 
a  splošťuje  ;  a  v  této  sploštělé  části  vykazuje  tvar  zhruba  ovální. 
Vnější  jeho  okraj,  jakož  i  celý  jeho  povrch  (mimo  vnitřní,  rovnou 
hranu  sploštělé  partie)  jest  zcela  holý,  jen  několika  brvkami  posázený 
(zvláště  po  stranách).  Pouze  rovná  hrana  či  okraj  sploštělé  části  dovnitř 
obrácený  jest  tuhými  štětinami  a  hustými,  velmi  četnými  kuželovi- 
tými  trny  posázen.  Štětiny  i  trny  zoubkům  se  podobající  (k  témuž 
také  účelu  jako  zuby  určené),  jsou  zcela  symmetricky  dle  hrany  v  pa- 
rallelní  řady  sestaveny.  1.  Zubovité  trny,  silné,  kuželovité,  ostré 
(odčlánkované  od  své  base)  —  v  obrázku  č.  10.  «,  označené  a  — 
nesedí  přímo  na  samém  okraji  plochy,  nýbrž  basemi  vznikají  ne- 
daleko kraje  na  plochách  rozšířené  partie  a  tvoří  tak  po  jedné 
řadě  na  svrchní  i  spodní  straně.  V  těchto  dvou  řadách  zubovité  trny 
jsou    sestaveny   párově   a   spolu   symmetricky   ku   holé,   rovné   hraně 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).         '23 

vniiřul  sploštělého  násadce.  [Diagram  obr.  10.  ß,  objasní  véc  lépe 
nežli  popis,  neboť  párovitost,  jakož  i'symmetrické  rozložení  zubů  a 
jest  z  něho  na  první  pohled  patrné].  2.  Na  svrchní  i  spodní  ploše 
táhne  se  ještě  druhá  řada,  obsahující  tuhé,  pohyblivé  (s  kloubnatou 
basí),  štíhlé  chitinovité,  jednoduché  brvy  (fig.  10.  «,  fi),  kterážto  řada 
brv  (b)  jest  souběžná  s  řadou  zubů  [ovšem  i  holým,  vlastním  okrajem, 
jak  patrno  na  diagramu  i  obrázku]. 


r. 
a 


nd 


ß) 


Obr.  9.  I.  maxilla  sp.  Al.  d.  J.  s  dimmensemi.   —    A.  Žvýkací    násadec.    B.  Ploska 
respirační.  G.  Endopoditový  palpus. 

Obr.  10.  a)  Přední  partie  hrany  na  kusadlové  lamelle  í.  maxilly  sp.  At.  d.  J.  se 
štětinami  tvarů  a,  b,  c,  d]   ß)  diagram   rozestavení  jejich   dle  hrany  lamelly  {h). 


Jednoduché  štětiny  v  těchto  dvou  druhých  řadách  jsou  roze- 
staveny nesymmetricky  vzhledem  ku  hraně  a  nejsou  tudíž  i  párové, 
jak  tomu  bylo  u  kuželovitých  zubů.  Tímto  způsobem  jest  celý  rovný, 
vnitřní  okraj  ozbrojen.  Komolcovité  trny  pravého  i  levého  násadce 
žvýkaclho  při  sevření  maxill  zapadají  mezi  sebe  asi  právě  tak,  jako 
zoubky  mandibul.  Na  přídě,  kde  rovná  tato  vnitřní  hrana  oblouko- 
vitě  se  zahýbá  na  stranu  vnější,  přestávají  tyto  párové,  zubovité 
trny  (a),  přecházejíce  v  jediný  pár  neb  v  několik  málo  párů  štíhlých, 
tuhých  delších  štětin  neobrvených  (c),  rovněž  ne  okrajních,  konečně 
následují  v  dalším  postupu  již  pouze  liché,  jednoduché,  dlouhé  ště- 
tiny, které  vznikají  však  přímo  na  okraji  a  jsou  slabě  obrvené  (d). 
Zcela  tak  zakončuje  se  dvojitá  řada  zubovitých  trnů  {a)  na  zadním 
konci  vnitřního  rovného  okraje  (fig.  10.  a,  ß). 


24  I-   Arthur  Brožek: 

Při  basi  ozubenélio  násadce  vzniká  na  straně  vnější  ze  spo- 
lečného základu  maxilly  palpus  co  entopodit  (rámus  interior)  zcela 
nečlánkovaný,  prstovitý,  jenž  na  tupeni  distálním  konci  u  Atyaë- 
phyry  jest  opatřen  1—3  brvkami.  Tento  velmi  nepatrný  znak  uvádím 
zde  vzhledem  ku  palpu  Palaemonefa,  na  němž,  třebas  i  velmi  primi- 
tivním a  nečlánkovaném,  počet  těchto  brvek  jest  konsfatním  mákem 
pro  formu  sladJcovodní  a  pro  formu  mořsTiou.^) 

Dimmense  uvedených  částí  1.  páru  maxill  uvedeny  jsou  v  jed- 
ničce I  v  tabulce  VI.  (na  str.  25.). 

II.  Maxilla  fig.  11.  má  mnohem  větší  dimmense  nežli  první  a 
rozlišuje  se  též  ve  větší  počet  různě  upravených  lamell.  Endopodit 
maxilly  (fig.  11.  End.)  vyvinuje  se  tu  co  zřetelný,  primitivní^  nečlán- 
Tiovaný  palpus^  exopodit  zase  na  straně  vnější  má  podobu  po- 
dlouhlé, tenké,  široké,  velmi  mocné  lamelly  (fig.  11.  Ex.)  Mimo  tyto 
dvě  hlavní  části  má  2.  maxilla  ještě  na  vnitřní  straně  dvě  lamelly 
kusadlové,  z  nichž  přední  neúplně  ve  dvě  se  rozštěpuje  (fig.  11,-4.,  B.) 

Palpus  jest  neclánkovauý  (fig.  12.  I.  End.),  prstovitý,  na  basi 
v  lamellu  se  rozšiřující  a  nese  na  tupém,  distálním  konci  malý  počet 
brv  (2— 3).  Délkou  svojí  jest  vůči  exopoditu  velmi  malý.  Sedí  pak  na 
maxille  mezi  přední,  vnitřní  kusadlovou  lamellou  a  plátkovitým  exo- 
poditem,  jenž  jej  i  částečně  kryje.  [Joly  palpus  2.  maxilly  snad  pře- 
hlédl, neboť  o  něm  vühec  ve  své  podrobné  práci  se  nezmiňuje,  a  též 
na  obrázku  maxilly  této  Pl.  3.,  fig.  9.  jej  nekreslí.]  [11.]  Dobře  jest 
patrný  při  pohledu  se  strany  (II.)  k  tělu  obrácené,  se  strany  opačné  (I.) 
bývá  celý  zakrytý  exopoditem  a  kus.  lamellami. 

Největších  rozměrů  na  2.  maxille  (na  její  vnější  straně)  dosa- 
huje exopodit  lamellovitě  se  rozšiřující  a  značně  do  délky  protáhlý. 
Na  přední,  nejširší  partii  má  téměř  půlkruhovitý  okraj,  na  zad  však 
zužuje  se  v  protáhlý,  plochý  cíp,  jenž  na  konci  jest  šikmo  uťatý 
(fig.  11.,  12.  II.)   Na   celém    obvodu    —   mimo    zadní,    šikmo  uťatou 


*)  V.  E.  BoAs  [14.]  uvádí  mezi  rozdílnými  znaky  na  dospělých  tvarech 
sladkovodních  a  mořských  pro  sp.  Palaemonetes  varians  Leach  též  různý  počet 
brv  palpů  maxijlarních  (1.  páru).  Na  formě  mořské  v  počtu  3 — 4,  na  sladko- 
vodní  v  počtu  menším,  1.  —  Též  během  vývoje,  ve  stadiu  Zoëy  u  obou  forem 
se  jeví  stejné  rozdíly,  totiž,  že  endopodit  (palpus)  maxill  obou  [1.  i  2.  páru, 
i  1.  kus.  nožky]  u  Zoëy  mořské  má  již  tuhé  štětiny,  kdežto  u  Zoëy  sladkovodní, 
byť  i  dokonaleji  vyvinuté,  jest  palpus  bez  nich.  Tato  věc,  dle  výkladu  autorova, 
souvisí  s  tím,  že  mořská  larva,  majíc  menší  zásobu  výživného  žloutku  nežli  sladko- 
vodní, musí  dříve  samostatně  se  živiti,  pročež  má  také  dříve  lépe  ozbrojené  ony 
části  nežli  sladkovodní. 


VariaSně  statistická  zlcoumani  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


25 


VI.  tabulka  :  Dimmense  I.  maxilly  sp.  AtyaëpJiyra  desm.  J. 

(A  =  0-03672  mvi.) 


1. 
2. 
3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


Min. 
Prüm. 
Max. 


7-6 

7 

7 

7-5 

8 

75 

7 


8 

9 

9 

9 

8-5 

8 

9 

9 

9 

9 

10 
10 
10 
10 

9-5 
10 
10 
10 
10 

9 
10 


O  i::- 


S  a 

o  U 


d 


TO  rj 


5 

5 

5 

5 

5 

6 

5-5 

6 

6 

6 

6 

6 

6 

ß 

6 

6 

6 

6 

6 

6-5 

7 

6-5 

6-5 

6-5 

6-5 

6-5 

6 

7 


7-5 

7 

8 

8-5 

9-5 
11 

9 

8-5 
10 

8 

9 

9 
10 
10 
11 
11 
10-5 
11 
11 
12 
12 
12 
11 
12 
10-5 
11 
10-5 


5-5 

5 

5 

6 

6 

6 

5 

6 


5 
6-5 


MB" 
•Í3   CS 


5-5 

6 

5-5 

5-5 

5 

5-5 

5-5 

5 

6 

6 

6-5 

6 

6 

6 

6-5 

6 

G 

6 

7 

7 

7 

7 

G 

5-5 

7 

7 

8 

7-5 


/ 


co    ^   (S5 

»*  5  :2 

rn  -^  '05 


2 

1-6 

2 

2 

2 

1-5 

1-5 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

<) 


1-5 
2 


7 

8-78 
10 


5 
5-9 

7 


7 

9-82 
IJ 


5 

5-88 

8 


5-5 
6-25 


1-5 

1-89 


3 

3 

2-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

4 


O  X3 
Pí 


2-5 

3-53 

4 


=1^. 

10 
10 
15 
15 
15 
15 
16 
15 
15 

15 
12 
15 
16 

15 
16 

18 

18 

18 
18 
19 
18 
19 
19 
19 
17 


10 
15-92 

19 


26 


I.   Arthur  Brožek  : 


îirariu,  jest  exopodit  posázen  jemnými  štětinami,   hustě j  po  celé  délce 
obťvenými-,    na    kloubních    basích    přisedajícími    a    pohyblivými    (q)). 


Obr.  IL  Orientační  obrázek  2.  maxilly  sp.  Át.  d.  J.  s  dimmensemi.  Ex,  Lauiella 
exopoditová;  End.  Palpus  endopoditový.  A,  B,  kusadlové,  vnitřní  lamelly;  e^,  e^, 
části  lamelly  A;  a,  (f,  k,  typické  druhy  štětin  této  maxilly  (ostatní  tvary  jejich 
jsou  v  diagramu  obr.  13.  a  obr.  14.).  —  R.  Chitinová  obruba.  —  [Pohled  na 
svrchní  plochu  (II),  k  tělu  obrácenou.] 

[Fig.  12.  I J  Spodní  jejich  části  jsou  duté,  distální  (zaujímající  nej- 
větší část  délky),  solidní.  Vznikají  vždy  na  samé  .hraně.  [Jsou  to 
tytéž  štětiny,   s  jakými  setkáváme  se  ua  násadcových  článcích  1.  an- 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


27 


tenny,  na  exopoditu  2.  antenny,  na  1.  maxille,  na  exopoclitecli  1.,  2., 
3.  kusadlové  nožky,  i  na  exopoditech  (palpovitých)  pereiopodu,  vše- 
obecně pak  na  okrajích  lamellovitých  exo-  a  entopoditů  všech  pleo- 
podů].  Štětiny  mají  různou  délku:  nejdelší  jsou  na  přídě  na  půlkru- 
hovitém  okraji  a  na  vnitřním  laterálním  (přední  části)  ;  na  postranním 
okraji  vnějším,  jakož  i  na  zadní  polovině  vnitřního  okraje  laterál- 
ního  se  nápadně  zkracují  (směrem  k  šikmé  hraně  distální),  takže 
i  ^4  i  Vö  délky  předních  dosahují.     Po   celém  obvodě  obráceny  jsou 


I.  II. 

Obr.  12.  I.    Okolí  palpu  endopoditového  {Fjnd)  na  2.  maxille  sp.  At.  d.  J.  —  Ex 

exopodit;  A,  přední  lamella  kusadlová.    —  (p,  speřené   štětiny.   —   II.    Zadní   cíp 

exopoditu  {Et)   2.  maxilly  téže   sp.  se   svazkem   dlouhých   štětin    (a),   speřených 

štětin  ((f)  a  trnů  (c)  na  chitiuové  obrubě  {R). 


Štětiny  do  předu,  pouze  na  vnitřním,  zadním,  laterálním  okraji  smě- 
řují na  zad*).  Jedině  hrana  šikmo  utínající  zadní  cíp  exopoditu  má 
štětiny  velmi  dlouhé,  stěsnané,  jednočlánkové,  silné  a  štíhlé  v  kolí- 
savém počtu  6  —  10  (obyč.  6—7),  kteréž  jsou  téměř  holé  (fig.  13.  II. 
—  a  — ).     (Joly  kreslí  je   obrvené,    jen  řídce,  oddálenými   cWoupky 


*)  Různý   tento    směr   vysvětluje   postavení  a   směr    štětin   na  okraji  exo- 
poditu téže   maxilly  u  Palaemoneta,  jak  v  této  práci  na  svém  místě  jest  popsáno. 


28  I.  Arthur  Brožek:. 

V  nepatrném  počtu  opatřené).  Dvě  i  tři  z  nich  dosahují  značné 
délky,  poloviny  i  %  délky  exopoditu  a  jsou  oproti  délce  ovšem  i  při- 
měřeně silné.  Base  všech  jsou  pohyblivé,  kloubnatě  přisedající.  Spodní 
jejich  části  (asi  V4  délky)  jsou  duté,  v  ostatní  délce,  v  největší  jejich 
části  jsou  solidní. 

[Ačkoliv  tak  nápadně  délkou  i  tvarem  liší  se  tyto  štětiny  od 
ostatních  okrajních,  možno  je  považovati  za  rovnocenné  s  (p,  neboť 
jsou  vlastně  jen  silně  vzrostlými  a  velmi  do  délky  protaženými  štěti- 
nami okraj  nimi.] 

Tyto  dlouhé  štětiny  tvoří  jakýsi  chumáček  (dle  Joly-ho  „  à  son 
côté  externe  d'un  appendice  très  long  fouet"),  jenž  při  podrobnějším 
ohledání  sestává  z  jediné  řady  těchto  štětin,  ale  tak  těsně  sestavených 
na  samé  hraně  lamelly,  že  z  této  řady  některé  se  vysunují  a  seřadují 
tím  v  nezřetelné  dvě  řady  parallelní,  některé  pak  inserují  se  svými 
basemi  mimo  hranu  na  kraji  plochy.  Též  celý  tento  šikmý  okraj,  jenž 
nese  tak  mohutné  štětiny  jest  silněji  zchitinisovaný  (širší)  nežli 
ostatní  okraje,  na  nichž  sedí  obrvené  štětiny.  Posléze  na  tomto  silně 
zchitinisovaném  kraji,  z  jeho  plochy  vynikají  ještě  3  tuhé,  nízké, 
ostré  zubovité  trny.  (c)  [fig.  12.  II.  —  c. — ]. 

Popsaný  exopodit  ukládá  se  v  dutině  žaberní  a  jest  patrno,  že 
má  důležitý  úkol  respirační. 

Kusadlové  lamelly  na  vnitřní  straně  jsou  dvě:  přední  protáhlá, 
dvojitá  (A)  a  zadní  jednoduchá,  ellipsovitá  (B).  První  rozděluje  se 
neúplné  v  přední  úzkou  část  s  okrouhlým  okrajem  (na  diagramu 
fig.  13.,  e^)  na  vnitřní  straně  a  v  zadní  širší  lamellu  s  rovnou  vnitřní 
hranou  (eg),  fig.  [13.].  Obě  části  co  orgány  žvýkací  jsou  na  pokrajních 
plochách  i  vnitřních  hranách  opatřeny  jednak  smyslovými  štětinami, 
jednak  tuhými  štětinami,  chlupy  a  trny  nejrozmanitějších  tvarů  dle 
různé  své  funkce.  Při  pohledu  na  plochy  obou  částí  e^  a  e^,  přední 
kusadlové  lamelly  A  jest  při  pohledu  na  plochu  I.  (v  normální 
poloze  od  těla  obrácené;  plocha  spodní)  nápadná  na  e^  při  kraji 
skupinka  7  —  8  smyslových  brv  tvaru  |  (fig.  13.,  —  I — ).  Ostatní 
okrajní  plochy  i  celá  hrana  jest  silně  obrvena  (jsou  tu  tvary  'O-,  ri, 
ti  £).  Druhá  část  e^  (s  téže  strany  pozorovaná)  má  typické  spořá- 
dání štětin  zvláštního  tvaru  ^t  do  souběžných  8 — 10  řad,  které 
šikmo  jsou  ukloněny  ku  směru  rovné  hrany  vnitřního  kraje  lamelly 
a  které  také  až  do  samé  hrany  zasahují.  Řady  jsou  asi  stejně  dlouhé, 
obsahující  velmi  četné,  hustě  vedle  sebe  sestavené  štětiny  (fi)  a  za- 
ujímají tím  podélnou  zónu  okrajní  plochy,  do  V3  šířky  celé  lamelly 
zasahující.     Tato    zona  jest    na   vnějším    obvodu    ohraničena   jedinou 


Variačně  statistická  zkoumání  ua  AtyaëpLyra  desmarestii  (Joly).  29 

řadou,    řídkých    brv   tvaru  v  probíhající    parallelué    s  rovnou   krajní 
hranou. 

Obrátíme-li  lamellu  e^  pozorujeme  (viz  diagram  íig.  13.  II.)  na 
její  opačné  straně  (strana  k  tělu  obrácená,  svrchní  II.)  opět  podél 
okraje  táhnoucí  se  zónu  brv,  štětin  i  trnů,  mnohem  užší  nežli  pře- 
dešlou. Štětiny  sestaveny  jsou  zde  opět  do  řad  ale  souběžných  k  sobe 
i  k  hraně  a  tak  sblížených,  že  rozdíly  mezi  řadami  mizí,  zvláště  na 
počátku  a  na  konci  této  zóny,  kde  vyskytuje  se  ne  4—5  řad,  nýbrž 
obyčejně  2  až  1  řada  podél  okraje  postupující.  Kůzné  tvary  štětin: 
a,  ß,  y,  à,  £,  t,  (íig.  14)  neomezují  se  na  určité  řady  a  vznikají  v  zóně 
na  hranách  i  na  plochách  lamelly,  tvoříce  mezi  sebou  velmi  četné  pře- 
chody. Jen  tolik  třeba  poznamenati,  že  na  krajích  v  dolejší  třetině 
a  polovici  délky  vnitřní  lamellární  hrany  (fig.  13.  h)  nejčetnější  jsou 
tvary  ß,  přeměňujíce  se  často  v  méně  četné  tvary  a.  Tvar  štětin  ô 
tvoří  nepravidelnou  řadu  na  vnější  straně  zóny,  která  při  krajích 
pokračuje  i  tam,  kde  a,  ß  a,  y  mizí  a  v  jednoduché  řadě  po  krajích 
postupují  jen  tvary  ^,  'ï]  a  #-.  Na  přední  části,  kde  rovná  hrana  se 
zahýbá  sedí  několik  (3 — 4)  štětin  s  ^odpovídají  štětinám  |  na  části  ej; 
formy  ^  jsou  pak  všeobecné  na  hranách  i  na  plochách,  vyplňujíce 
—  řídce  roztroušeny  —  mezery  mezi  štětinami  v  zóně  do  řad  sesta- 
venými. Zcela  tytéž  poměry  opakují  se  na  části  e,  při  pohledu  z  téže 
strany  (II.). 

Věc  tuto,  kterou  slovy  těžko  vylíčiti,  představuje  diagram  obr.  13., 
v  němž  hrany  kusadlových  lamell  označeny  jsou  čarou  (a  sice  plnou 
hrany  rovné,  vnitřní,  tečkovanou,  pak  jejich  pokračování  v  zářezech 
a  ohybech  lamell).  Plochy  I.  a  II.  označují  pak  plochy  na  jedné  a  na 
druhé  straně  lamell.  Na  ploše  I.  jest  znázorněno  široké  pásmo  šikmých 
řad  štětin  í*  s  řadou  v  ;  na  ploše  II.  opět  úzká  zona  se  stěsnanými 
parallelními  řadami  tuhých  štětin  {a,  ß,  y  etc.) 

Posléze  ovální,  kusadlová  lamella  B  má  na  svém  vnitřním, 
ellipsovitém  okraji  na  samé  hraně  jedinou  řadu  holých,  vláskovitých 
brv,  dlouhých,  jejichž  base  jsou  duté,  ostatní  části  pak  soUduí. 
(x.  fig.  14.)  Tyto  štětiny  jsou  velmi  těsně  vedle  sebe  rovnoběžně 
srovnány.  Chitinová  obruba,  na  jejíž  hraně  sedí,  jest  slabá,  ale  do 
šířky  značně  zchitinisovaná.  (R.  fig.  11.)  Při  vnitřním  okraji  na  obou 
(I.  i  II.)  plochách  chitinové  obruby  táhne  se  po  jediné  řádce  řídce  k  sobě 
sestavených  štětin  tvaru  A  ;  štětiny  x  tím,  že  těsné  k  sobě  přiléhají,  tvoří 
jakýsi  hřebínek.  Též  tato  ovální  kus.  lamella  -B  jest  na  diagramu  uvedena 
spolu  se  schematickým  označením  polohy  štětin  x  a  A  [fig.  13.  -  B  —.] 

Dimmense  2.   maxilly   dle  30  exemplářů   obsahuje  tabulka  VII. 


30 


I.  Arthur  Brožek: 


VIL  tabulka  :  Dimmense  2.  raaxilly  sp.  Atyaëphyra  desůi.  J. 

{X  —  0-03972  mm.) 


>ü 


1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
U. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


Min. 
Prüm. 
Max. 


Û  <^   ^ 

O) 


tS3  »00  lí 


32 
34 
28 
34 
33 
32 
32 
36 
36 
36 
40 
39 
41 
36 
41 
41 
42 
37 
40 
40 
42 
44 
44 
43 
44 
42 
42 
47 
41 
46 


10 

9 

7 

9 

9 

9 

8-5 
10 
10 
10 
11-5 
11 

11-5 
10-5 
11 
11 
12 

9 
11 
11 
11 
12 
12 
13 
13 
11 
11 
13 
11 
13 


28 

38-83 
47 


7 
10-7 
13 


S 

3 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2-5 

2-5 

3 

3 

3 

2 

2 

3 

3 

3 

2-5 

2-5 

3 

3 

3 

4 

3 

4 


OJ  sž  2 


(Z 


19 

20 

15 

18 

18 

17 

17 

18 

18 

19 

22 

20-5 

23 

20 

21 

22 

22-5 

18 

21 

21 

23 

23 

22 

23 

24 

23 

23 

26 

21 

25 


14 

8 

14 

8-6 

13 

7 

14 

9-5 

14 

10 

14 

8 

14 

8 

15 

8 

14 

8-5 

15 

9 

17 

10 

16 

9 

17 

10-5 

15 

9-5 

17 

95 

16 

10 

16 

11 

16 

9 

17 

105 

17 

11 

18 

11 

18 

11 

17 

10 

18 

10 

18 

10 

17 

10 

18 

10 

19 

12 

16 

11 

19 

13 

2 

2-6 

4 


15 

13 

7 

21-43 

16-1 

9-42 

25 

19 

13 

9 
10 
11 
11 
10 

11 

9 
10 
12 
11 
11 
11 
12 
12 
i2-5 
11 
11 
12 
12 
12 
12 
12 
125 
12 
12 
13 
11 
13 


11-13 
13 


Variačně   statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestij  (Joly).  31 


^ 


N> 


N 

\ 


'/ 


h' 
h 


A 


I 


4-  I 

K 


J 


B 


Obr.  13. 

Obr.  13.  Diagram  pro  rozestavení 
štětin  na  vnitřním  okraji  kus. 
lamell  2.  maxilly  sp.  At.  d.  J.  —  h, 
rovná,  h\  zahnutá  hrana,  e^,  e^, 
přední  a  zadní  partie  kus.  lamelly^. 
B.   druhá    kus.   lameila   (ovální). 

1.  Plocha  spodní  (od  těla),  II. 
svrchní  (k  tělu),  i,  S,  e,  fi,  v,  X, 

t,  tvary  štětin  (viz  obr.  11.). 

Obr.  14.    Různé  formy  štětin  na 

2.  maxille  At.  d.  J.  (označení  sou- 

hlasí s  obr.  13.). 


Obr.  14. 


32  I-    Arthur  Brožek: 

Exopodit  II  sladkovodní  foimy  Palaemoneta  jest  plátkovitý,  po 
celém  obvodu  štětinami  obrvenými  posázený  a  vybíhá  na  přídě  v  zužu- 
jící se  část,  kdežto  v  zadní  partii  se  rozšiřuje  a  ukončuje  polokruho- 
vitým  okrajem,*)  Na  předním  a  postranním  okraji  přední  a  střední 
partie  exopoditu  směr  krajních  kloubnatě  přisedajících,  obrvených 
štětin  (9-),  (s  dutými  basemi,  jinak  solidních)  jest  souhlasný  s  po- 
měry u  Atyaěphyry^  pouze  na  zadní  partii,  na  obloukovitém  okraji 
postupují  tytéž  štětiny  v  nepřetržité  řadě,  srpovitě  se  zakřivujíce, 
a  zachovávajíce  směr  polohy  štětin  na  laterálním  okraji.  U  Atyaé- 
phyty  v  této  zadní  partii  jest  řada  jejich  přerušena  dlouhými  6—7  ště- 
tinami (a)  a  tím  stává  se,  že  směřují  obrvené  štětiny  vnitřního  late- 
ráhidio  okraje  na  sad,  kdežto  vnějšího  laterálního  okraje  do  předu. 
[Varirující  tvar  v  obrysu  těchto  exopoditových  lamell  Palaemonetů, 
dílem  u  forem  mořských,  dílem  u  sladkovoduích  znázorňuje  celou 
řadou  obrázků  V.  E.  Boas]. 


KusadloYé  nožky. 

I.    Maxilliped 

má  tyto  články:  na  vnitřní  straně  kusadlové  nožky  jsou  dvě  kusadlové 
lamelly  :  přední  a  zadní;  na  straně  vnější  pak  má  širokou,  s  úzkým 
výběžkem  na  přídě,  esopoditovou  lamellu.  Mezi  přední  kus.  ploškou 
a  exopoditem  vzniká  zřetelný  endopoditový  palpus.  Base  kus.  nožky 
má  na  vnější  straně  slabý,  holý  výběžek,  pravděpodobně  rudimentu 
zaber  odpovídající.  [11.]  Dle  celkové  organisace,  dle  splošlění  a  la- 
mellovitého  rozšiřování  všech  uvedených  částí,  dle  přítomnosti  palpu 
a  analogického  rozestavení  štětin  na  kus.  lamellách  ukazuje  tento 
1.  pár  kus.  nožek  nápadnou  shodu  s  poměry  a  organisací  2.  páru 
maxill. 

Zadní  kusadlová  lamella  {B,  fig.  15.)  má  obrys  ellipsy  (jako 
u  2.  maxilly),  její  vnitřní  hrana  jest  holá  (vůči  hraně  kus.  lamelly^ 
u  2.  p.  maxill)  a  má  štětiny  v  řadách  řídce  sestavené  podél  okraje 
lamelly  na  svrchní  i  spodní  ploše.**)  Štětiny  s  těchto  řad  (íig.  17.  £. 
jsou  řídce  obrvené,  pohyblivé,    volně  odčlánkované,    s  basemi  dutými 


*)  Dle  údajů  E.  BoAsovÝca  přední  část  exopoditu  v  tupý  cíp  zužuje  se  jen 
u  forem  sladkovodnícb,  kdežto  u  mořských  se  rozšiřuje  tak,  že  jest  širší  nežli 
zadní  okrouhlá  partie.  S  tím  souhlasil  můj  materiál  sladkoYoduí.  [14] 

**)  Spodní  (od  těla)  plocha  lamell  kusadlové  nožky  naznačena  jest  v  dia- 
gramu fig.  18.  I.,  svrchní  (k  télu  přiléhající)  pak  II. 


Variačně  ř-tatistická  zkouiriání  na  Atyaëphyra  dosrnarostii  (Joly).  33 

asi  do  Vs  své  délky.  Na  svrchní  (II.)  (Diagram  fig.  18.  £.)  ploše 
sestavují  se  do  dvou  s  okrajem  soubožn-ých  řad,  na  spodní  (I.)  jen 
do  jediné  řádky.  Vnitřní  okraj  této  lanielly  postrádá  široké,  chitino- 
vité  obruby  (i?),  jaká  jest  u  zadní  kus.  plošky  2.  maxilly.  Predni  (A, 
fig.  15.)  kusadlová  lamella  jest  protáhlá,  s  rovnou  vnitřní,  silné  štěti- 
natou hranou.  Tvarem  podobá  se  úplně  přední  kus.  plošce  2.  páru 
maxill,  jenže  není  v  přední  partii  nedokonale  ve  dvě  části  rozdělená, 
nýbrž  jest  zde  0cela  jednotná.  Rovná  hrana  má  dosti  širokou,  chiti- 
novou  obrubu,  tvořící  oporu  silným,  četným  štětinám,  k  nimž  také 
chitinem    této    obruby   prostupují   z  nitra   lamelly   parallelní  kanálky 


Obr.    15.    Habituální    obrázek    1,    kusadlové    nožky    sp.    Ät.    d.    J.   s   označením 
dimmensí.  —  Ex,  exopodit.    P,  palpus;   A,    B,   kusadlové   lamelly;    x,  rudiment 

zaber  (dle  Joly-ho). 


(íig,  16.  II.  n).  Tyto  poměry  poukazují  na  chitinovou  obrubu  kraje  po- 
sledního článku  2,  páru  kus.  nožek,  kde  však  tato  vyvinuje  se  ve 
velmi  značných  rozměrech.  Na  okrajích  a  plochách  přední  kus.  plošky 
(A)  vyskytují  se  celkem  4  různé  druhy  štětin,  jejichž  sestavení  zná- 
zorňuje diagram  (fig.  18.).  Na  předním  zaokrouhleném  konci,  kde 
právě  počíná  širší  chitinová  obruba  kraje,  sedí  na  samé  hraně  ně- 
kolik hustě  speřených  štětin  y  (fig.  16.)  solidních,  pouze  na  přise- 
dajících částech  dutých.  Štětiny,  přisedajíce  ku  kloubním  basím,  jsou 
pohyblivé,  bývají  též  mimo  hranu  v  nepatrném  počtu  sestaveny  na 
ploše   svrchní   neb   spodní  oné   obruby.    Skrze   chitin   vedou  k  nim 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  II.  3 


I 


34 


I.   Arthur  Brožek: 


kanálky  (fig-  16.  n).  Rovná  hrana  význačná  jest  důkladnými  štěti- 
nami tvaru  cc  (fig.  17.  a,  16.  1.,  II.  a,),  kteréž  za  druhem  štětin  y 
ihned  počínají,  netvoříce  žádných  přechodů.  Sestavují  se  jednak 
po  celé  délce  na  samé  hrané,  jednak  v  úzké  zóně  pokrajní  na 
svrchní  ploše  chitin.  obruby.  Sestavují  se  v  řadách  těsných  vedle  sebe 
a  sice  velmi  hustě;  v  přední  a  zadní  partii  zóny  tvoří  řady  o  1—2 
štětinách,    v    partii    střední    (fig.    17  a,    ß,)    řádky   o    3    štětinách. 


I.  II. 

Obr.  16.  I.    Endopoditový  palpus  1.  kus.  nožky  sp.  ÄL  d.  J.  (iÍMcZ.p.)  s  okolními, 

předními  partiemi   exopoditu   {Ex)    s  násadcem  (V)   a  přední  kusadlové  lamelly 

ÍA)  s  chitinovou    obrubou    [R).    —    II.  Přední    cíp    kus.    plošky  A   se    štětinami 

a  obrubou  {B).  —  a,  y,  â,  druhy  štětin  ;  ?j  kanálky. 


Všechny  tyto  řádky  ve  velkém  počtu  v  zóně  přítomné  staví  se  šikmo 
ku  směru  hrany.  Parallelně  táhne  se  se  zónou  štětin  a  a.  ß  jedno- 
duchá řada  řídce  rozestavených  štětin  tvaru  ô  (fig.  17.  â.),  kteráž 
vzniká  mimo  chitinovou  obrubu  z  plochy  lamelly.  Tvar  štětin  a 
jest  zvláště  typický  pro  1.  kusadlovou  nošku:  jsou  holé,  od  base 
volně  odčlánkovaDé,  pohyblivé,  do  72  své  délky  duté.  Solidní  jejich 
konce   lopatkovitě   se  rozšiřuji  na   koncích  pak  dorůstajíce,   vytvořují 


Vaiiačup  statibtická  zkoumáuí  na  Atyaëpbyra  dosríiareotii  (Joly).  3", 

5—8  i  více  lopatkovitých  rozšířenin,  které  jedna  ze  diulié  úzkou 
stopkou  vynikají.  Štětiny  ß  jsou  s  «  stejné  dlouhé  i  mocné,  pouze 
ostře  se  zakončují  a  nemají  lopatkovitých  rozšířenin,  jsouce  jen  na 
koncích  hustě  obrveny.  Jsou  jen  ojedinělé  mezi  a.  —  Posléze  na 
opačné  (I.)  straně  téže  přední  kus.  lamelly  (A)  vyskytují  se  štětiny 
tvaru  Ô  jednak  tvoříce  poblíž  okraje  s  ním  paiallelní  zónu  z  jedné, 
dvou  neb  tří  řídkých  řádek,  jednak  jednoduchou  od  zóny  oddálenou, 
s  okrajem  parallelní  řadu  (fig.  18.  â).  Zona  i  řádka  má  štětiny,  které 
vznikají  vždy  mimo  chitinovou  obrubu  kraje.  — 

Exopodit  (íig.  15.)  jest  slabý,  lamellovitý,  obrysu  téměř  obdél- 
níkového ;  vysílá  na  přídě  ku  vnitřní  straně  ze  své  hrany  plochý,  úzký 
výběžek  (fig.  16.  I.  —  F. — )  podobný  palpu,  jenž  jest  od  exopo- 
ditu  vůbec  neodčlánkovaný  (Joly  ve  své  monografii  na  tabulce  3. 
fig.  10.  kreslí  chybně  tento  výběžek  odčlánkovaný).  Po  celém  obvodu 
jest  jmenovaný  výběžek  posázen  řídce  spořenými  štětinami,  obyčejnými 
u  exopoditû  maxill,  palpů  etc.  Exopoditová  lamella  (fig.  15. 1.  —  Ex.^ 
jest  na  předním  a  vnějším  postranním  okraji  týmiž  speřenými  ště- 
tinami posázena,  kteréž  nejdelší  jsou  na  přídě.  [Base  jejich,  od  nichž 
se  volně  odčlánkují,  způsobují  vroubkováni  okrajů.  Vnitřní  postranní 
kraj  jest  holý. 

Endopoditový  palpus  (fig.  16.  —  End.  p.)  sedí  mezi  přední 
kusadlovou  lamellou  a  exopoditem.  Tvarem  svým  zcela  podobá  se 
endopoditovému  palpu  u  2.  maxilly  a  jest  jen  větších  rozměrů.  Jest 
válcovitý,  slabý,  nečlánkovaný,  několika  brvami  opatřený;  při  basi  se 
lamellovitě  rozšiřuje  a  část  tato  nese  na  okraji  několik  speřených 
štětin.  Palpus  sám  má  též  několik  štětin.  Délkou  nepřesahuje  endo- 
poditový palpus  konec  přední  kus  lamelly.  (Dobře  patrný  opět  při 
pohledu  na  stranu  k  tělu  obrácenou.)  Tento  útvar  Joly  úplně  přehlédl 
právě  tak  jako  u  druhé  maxilly.  [11.  PÍ.  3.,  fig.  10.] 

O  prvním  páru  kus.  nožek  podává  Joly  tuto  diagnosu: 

pag.  35.  „[11.]  Trois  paires  de  pattes-mâchoires  (Pieds- mâchoires, 
ou  pattes-mâchoires  auxilaires),  se  composent  d'une  tige  de  deux 
articles  fortement  velus,  d'un  palpe  très  développé,  à  la  base  duquel 
on  aperçoit  un  petit  organe  que  je  crois  être  une  branchie  rudimeu- 
taire"  (pag.  41.). 

Dimmense  die  30  exemplářů  shledal  jsem  tyto: 


36 


I.    Arthur  Brožek: 


YIII.  tabulka:  Dimmense  1.  páru  kusadlových 

nožek   Aíijaepll.    dcsm.   J.    (X  ■=.  0-03672  mm) 


g.^ 


CÖ    ř»   3 

"^  I  Ol 


1. 

9 

2. 

9 

3. 

7 

4. 

8 

5, 

8 

6. 

9 

7. 

9 

8. 

9 

9. 

10 

10. 

9 

11. 

9 

12. 

10 

13. 

10 

14. 

10 

15. 

11 

16. 

11 

17. 

11 

18. 

10 

19. 

11 

20. 

10 

21. 

10 

22. 

10 

23. 

10 

24. 

10 

25. 

10 

26. 

11 

27. 

11 

28. 

11 

29. 

10 

30. 

10 

Min. 

7 

Prüm. 

9-77 

Max. 

11 

16 

16-5 

15 

16-5 

16 

16 

16 

18 

16 

18 

20 

19 

20 

18 

20 

19 

19  . 

17 

20 

20 

20 

21 

21 

21 

20 

20 

21 

23 

20 

23 


6-5 

7-5 

9 

6-fi 

8-5 

8 

6 

7 

8 

7 

8 

8 

6-5 

8-5 

9 

6-5 

7-5 

8 

6 

9 

8 

7-5 

9 

9 

8 

8-5 

8-5 

7-5 

9 

8 

8 

10 

9-5 

8 

10 

10 

8-5 

10 

11 

8 

9 

9 

8 

9-5 

9 

8-5 

10 

10 

8 

9-5 

9 

8 

8 

8 

8 

10 

9-5 

8-5 

10 

9-5 

9 

10 

10 

8 

10 

10 

9 

10 

9-5 

9 

10 

9 

9 

10 

9 

9 

9 

9 

9 

10 

9-5 

10 

1  1 

10 

9 

10 

Q 

9 

11 

11 

15 

18-87 
23 


6 

7 

8 

7-98 

9-31 

9-13 

10 

11 

11 

/ 


2 
2 

1-5 
2 

2 


2 

2 
2 

2 
2 
3 
2 
2 
2 
2 
2 
2 

2-5 

2 
2 
3 

2 
2 

3 

•2-5 

3 


1-5 

2-15 
3 


Konečně  jest  nutno 
zmíniti  se,  že  při  basi 
exopoditu,  základní  člá- 
nek kus.  nožky  nese 
po  straně  vnější,  holý, 
plochý,  přišpičatělý,  ne- 
patrný výběžek  (x  íig. 
15.),  jenž  dá  se  srovnati 
s  delším  válcovitým  vý- 
běžkem, jejž  Joly  kreslí 
na  svých  obrazech  a 
který  vykládá  za  rudi- 
mentární žábry  („bran- 
chie  rudimentaire",  a), 
kteréž  na  2.  páru  ku- 
sadlových nožek  vy- 
vinují se  již  hřebínko- 
vitě,  jednoduše  speřeně. 
(Zdokonalují  se  dále 
ve  vývoji  na  dalším  3. 
páťu  i  na  pereiopodech, 
kdež  jsou  2řadě  spa- 
řené, vějířovité.) 

II.  Maxilliped  seg- 
mentací exo-  a  endo- 
poditů  liší  se  zcela  od 
předešlého  páru.  Má 
3 — 4článkovaný  endo- 
podit  a  bičíkovitý  exo- 
podit  na  basi  nožky  pak 
zřetelné  žábry  hřebín- 
kovité,  jednoduše  spe- 
řené  (fyllobrauchie). 
Článkovaný  endopodit 
má  basální  1.  článek 
nedokonale,  ve  dva  od- 
stavce rozdělený;  2. 
článek  jest  prvního 
kratší,  třetí  nejkratší. 
Ty   tvoří  násadec,    na 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  73 

jehož  distal,  konci  nasazuje  se  lamellovité  sploštělý,  téměř  3úhel- 
níkovitý  4.  článek,  jenž  funguje  jako  kusadlové  lamelly  niaxill 
a  kus.  nožek.  Válcovité  násadcové  články  jsou  jen  na  vnitřní  straně 
několika  spořenými  štětinami  opatřeny,  jinak  jsou  téměř  holé;  však 
vnitřní    kraj    rovné    hrany  4.  článku  jest  silně    štětinatý,    zvláště  na 


/. 


ß- 


A 


'          1 

;^-, 

I         M 

1  j 

'        1,1 

>^ 

1        1   1 

C  - 

1        '  1 

ť^^ 

1 1 1 

.y"; 

1      '"      'yř--' 

1 

^ 

II. 


B 


-i  + 

+ 

t 


Obr.  17.  Obr.  18. 

Obr.  17.   Štětiny  («,  ß,  â,  s)   chitinového    okraje   kusadlových  lamell  {Ä  a  B)  na 

1.  maxillipedu  sp.  At.  d.  J.  [Tvar  «  zvlášť  typický  pro  1.  maxilliped.] 
Obr.  18.  Diagram  pro  sestavení  štětin  (viz  obr.  15.,  16.,  17.)  na  okraji  kus.  lamell 
{A,  B)    1.  maxillipedu    sp.  At.  d.  J.    —   I.  Plocha   spodní    (od  těla),   IL   svrchní 
(k  lělu).  Označení  druhů  štětin  (vzhledem  k  fig.  15.,  16.,  17.)  «  x,  /^  X,  y  ==?  f'"  I  j  «  + 


silně  zchitinisovaném  okraji.  Na  přídě  okraj  tohoto  článku  oblouko- 
vitě  se  zahýbá  a  jest  zářezem  oddělen  od  zadní  partie  kraje  rovného, 
se  silnou,  širokou  chitinovou  obrubou  (fig.  19.).  Zářezem  tímto 
fig.  20.  L.)  (fig.  10.  L.)  tvoří  se  přední  a  zadní  partie  lamelly,  obě 
od  sebe  neoddělené   (u    Palaemoneta   varians,    tvoří    chitinová,   štěti- 


38 


I.   Arthur  Brožek: 


natá  obruba  zcela  oddělený,  samostatný  článek).  Okraj  přední  partie 
(A)  jest  slabě  zchitinisovaný,  na  hraně  i  po  obou  stranách  obyč.  spa- 
řenými štětinami  (exo-  a  endopoditů)  posázený  (viz  tvar  ß)  [fig.  20.]  ; 
štětiny  jsou  však  jen  řídce  speřené.  Druhá  partie  lamelly  {B.)  má 
zmíněDOu  širokou  obrubu  chitinovou,  jíž  prostupují  k  sobě  souběžné 
kanálky  (w)  k  jednotlivým  štětinám  z  nitra  lamelly.  Na  této  druhé, 
zadní  partii  vyskytuje  se  celkem  trojí  druh  štětin  ;  v  přední  části  rovné 


Obr.  19.  Obr.  20. 

Obr.  19.  Druhý  maxilliped  sp.  At.  d.  J.  s  ozaačeaím  dimmensí.  —  Ex,  exopoditový 
bičík;  End,  endopoditový   násadec  kusadlový;   R,  chitinová   obruba  kus.  lamelly; 

Bj;  žabra;  L,  zářez  obruby.  [Pohled  se  spodu.] 

Obr.  20.  Okolí  zářezu  (L)  na  kus.  lamelle  2.  maxillipedu  sp.  At.  d.  J.  —  (A)  Přední 

a  zadní,  (B)  část  lamelly;  B.  chitin.  obruba  s  kanálky  (ra)  a  štětinami  (a,  ß). 


hrany  na  okraji  i  po  stranách  rozestavují  se  štětiny  tvaru  /3,  ty  pak 
směrem  na  zad  náhle  přecházejí  v  dlouhé,  až  ku  končím  široké,  silné, 
téměř  do  polovice  délky  duté,  odčláukované  a  na  basích  pohyblivé 
štětiny  tvaru  a  (fig.  20.).  Štětiny  a  svým  tvarem  charaMerisují  2.  pár. 
maxil.  nožek,  vznikají  jednak  na  hraně,  jednak  těsně  podél  ní  na 
svrchní  ploše  [fig.  21.  «.  IL]  ve  dvou  řadách  souběžných,  takže  štětin 
jedné  řady  střídají  se  se  štětinami  řady  druhé.  Pokračují  tyto  řady 
po  hrané  směrem  na  zad  až  ku  zadnímu  cípu  lamelly.  Na  spodní  ploše 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaéphyra  desmarestii  (Joly).  39 

(I.)  chitiuové  obiuby  (viz  fig.  21.,  2,  I.)  rozestavují  se  jednoduché 
holé  štětiny  tvaru  y  jednak  do  řady  souběžné  s  hranou,  jednak  do 
několika  (3—5)  nesouběžuých,  šikmých  řad,  jak  ukazuje  diagram 
(fig.  21.  2.). 

Exopodit  (palpus)  jest  válcovitý,  protáhlý;  vzniká  na  postranním 
výstupku  uprostřed  délky  1.  násadcového  článku  a  sice  v  té  partii,  kde 
jest  tento  článek  vždy  neúplně  ve  dva  rozdělen  (fig.  19.).  Bičík  jest 
v  distální    třetině  několika-článkovaný  (na  mém   materiálu  velmi  ne- 


Obr.  21.  1.  Sestavení  štětin  y  na  chitinové  obrubě  {R)  kus.  lamelly  2.  maxillipedu. 

2.  Diagram  téhož.  Označení  štětin  (vzhledem  k  obr.  20.,  21.  [1.])  a  \,  ß'\-,  y  —'■, 

I.  Plocha  spodní  (od  těla),  II.  svrchní  (k  tělu). 


zřetelně)  a  posázený  v  těchže  místech  obvyklými  hustě  speřenými  štěti- 
nami; v  ostatní  části  téměř  holý,  zcela  nečlánkovaný  (až  k  basi). 

Na  basálním  článku,  k  němuž  přisedá  kusadlová  nožka  po  straně 
připínají  se  širokou  basí  jednoduše  speřené,  hvQhinkoyiié  fyllohranchie. 
(fig.  19.  Br.) 

Na  materiálu  jihofrancouzském  (Canal  du  Midi)  shledal  Joly 
organisaci  2.  maxillipedu  (celkově)  stejnou.  (11.)  Dimmense  dle  30  exem- 
plářů jsou  tyto: 


40 


I.   Arthur  Brožek: 


IX.  tabulka:  Dimmense  2.  kus.  nožky  sp.  Atyaëph.  desm.  J. 

{X  —  0-03672  mm.) 


Délka 

kus. 
lamelly 

Šířka 

kus. 

nožky 

Šířka 

kus. 

lamelly 

h 

c 

d      1 

;2  ft 


/ 


T^  CO 


1. 
2. 
3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30, 


17 
17 
16 

18 

17-5 

17-5 

17 

18 

18 

17-5 

18-5 

20 

20 

18 

20 

20 

20-5 

19-5 

20 

20.5 

20 

22 

21 

21 

21 

21 

21 

22 

20 

24 


11 

12 

11 

12 

12 

12 

12 

12 

12-5 

12 

12-5 

13 

14 

135 

13 

14 

14 

14 

13 

14 

14-5 

15 

15 

15 

15 

15 

15 

16 

14 

16 


3-5 

5 

3 

5 

3 

4-5 

4 

5 

4 

5 

3-5 

5 

3 

5 

4 

5 

4 

5 

4 

5 

3 

6 

4 

6 

4 

6 

3-5 

5 

4 

6 

4 

5 

4 

7 

4 

5-5 

4 

5 

4 

5 

4 

6 

4 

6 

4 

6 

5 

6 

5 

6 

5 

6 

5 

6 

4 

6 

4 

6 

4 

6 

28 

27 

27 

28 

30 

26-5 

27 

30 

30 

30 

31 

34 

34 

31 

34 

33 

32 

33 

32 

33 

34 

36 

36 

34 

32 

35 

35 

39 

34 

39 


2 

2 

1-5 
•1 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

1-5 

1-5 


2 
2 
1-5 

1-5 

2 
2 
2 
2 
2 


6 
6 

5-5 
7-5 
9 
6-5 

7 
7 
7 
7 
8 
9 


6-5 

7 
8 
8 
8 
8 
8 

9-5 
9 
9 
8 
8 

9-5 
10 


Min. 
Prům. 
Max. 


16 

19-45 

24 


11 

3 

4-5 

26-5 

1-5 

13-47 

3-95 

5-53 

32-15 

1-87 

16 

5 

7 

39 

2 

55 

7-77 
10 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  41 

III.  Maxilliped  má  celkový  habitus  kráčivých  okončin.  Organi- 
sace  téhož  shodovala  se  v  hlavních  rysech  s  popisem  JoLY-ho,  pročež 
připojuji  jen  několik  poznámek.  Poslední  distální  článek  nožky  jest 
charakterisován  štětinami  tvaru,  jak  ukazuje  fig.  23.  lí.  a;  tyto 
trnité,  silné  štětiny,  tvaru  a,  odčlánkované,  duté,  jsou  pouze  na 
tomto  článku  a  sestavují  se  do  řad  šikmé  sestavených  ku  směru  pro- 
dloužení  článku   a   sice  tak,   že   krajní   štětiny  každé   řady   staví  se 


/Ú"  J 


Obr.  22.    III.   maxilliped   sp.  At.  d.  J.   s  dimmeüsemi.   p,  Epipodiální,   riižkovitý 
přívěsek  [„appendice  corné"  (Joly)];  z,  žabry;  Ex,  exopoditový  bičík;  En,  endopodit. 


i  na  samou  vnitřní  hranu  článku,  kdežto  řady  tvoří  pokrajní  zónu  na 
ploše  spodní  se  rozkládající.  Zona  sahá  od  base  článku  jen  do 
poloviny  jeho  délky.  Štětiny  tyto  tvoří  1 — 1,  8  —  četné  řady.  Okraj 
vnitřní  a  sice  přední  poloviny  článku  posázen  holými,  silnými  štěti- 
nami, z  nichž  jedna  na  špičce  článku  přeměňuje  se  v  silný,  dutý, 
holý,  drápkovitý  trn.  (íig.  23.  I.,  &.).  Vnější  kraj  článku  tohoto  jest 
holý,  opatřený  jen  jemnými,  holými  štětinami,  v  málo  četných  skupin- 
kách. Článek  (dle  JoLY-ho)  2.  jest  vždy  slabé  obloukovitě  prohnut 
(na  íig.  22.  má  rozměry  ď,  c)  a  svou  délkou  i  šířkou  rovná  se  téměř 


42 


I.    Arthur  Brožek; 


Článkům  dle  našeho  výkresu  s  dimmenseml  d,ea.f,g.  —  Epipodiálni 
přívěsek  *)  rohovitého  tvaru,  na  spodním  konci  háčkovitě  zahnutý 
sedí  po  vnější  strané  basal,  článku  okončÍDy  a  jest  při  pohledu  se 
strany  kryt  žabrami,  kteréž  zde  jsou  jen  ve  tvaru  fyllobranchií 
(fig.  23.111.  z,  p.)  a  sice  na  rozdíl  od  2.  páru  maxil.   nožek   zde  již 


II. 


I.  III. 

Obr.  23.  I.  Distáluí  článek  3.  maxUlipedu  sp.  J-í.  cž.  J.  II.  Řada  trnitých  štětiu  (a) 

distal,  článku  téže    sp.  [tvar  a  typický   pro    3.   maxilliped].    III.   Basální   článek 

3.  maxillipedu  téže  sp.  se  žabrami  (ž)  a  epipod.  růžkov.  přívěskem  {p). 


dvouřadé  speřených.  Epipodiálni  hákovitý  přívěsek  vyskytuje  se  zvláště 
dokonalý  na  všech  5ti  párech  pereiopodů  ;  byl  shodný  do  všech  detailů 
s  výkresy  Joly-ho. 

Dimmense  dle  30  exemplářů  obsahuje  tabulka  X. 

*)  Dle  monografie  Joly-ho:  „un  petit  appendice  corné,  creux.''  etc.  pag.  42  — 
Předcházejícím  párům  okončin  tento  přívěsek  zcela  chyhèl;  vůči  následujícím 
vyznačuje  se  jen  menšími  rozměry. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyacpbyra  desrnarestii  Moly). 


4P, 


X.  tabulka:  Dimmeiise  III. 

(A: 


maxillipetlu  sp. 

z  0-03672  mm.) 


Aetyaëph.  dcsin.  J, 


co  g 

>o  s 

OJ 


a 


-O)   . 


-^4.0 


cZ 


Délka 
4.  ČI. 

c3   . 

•3  ci 
p  p- 

h 

/ 

ff 

1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


11 

1-2 

11 

11 

11 

10 

11 

12 

12 

12 

12 

12 

12 

10 

13 

13 

13 

13 

13-5 

13-5 

13 

14 

14-5 

12 

12 

14 
14 
15 


26 
26 
25 
26 
26 
26 
28 
29 
28 
27 
30 
30 
31 
31 
30 
32 
32 
31 
31 
32 
34 
33 
35 
35 
34 
36 
35 
38 
32 
38 


4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4 

5 

5 

5 

5 

4 

5 

5 

5 

6 

5 

6 


21 
21 

22 
23 
22 
24 
23 
24 
23 
25 
26 
26 
27 
26 
26 
27 
27 
27 
27 
27 
29 
30 
29 
28 
30 
30 
31 


31 


3 

3 

3 

3-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3-5 

3-5 

4 

3 

4 

4 

4 

3-5 

3-5 

3 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 
5 


27 

3 

30 

26 

3 

29 

26 

3 

28 

28 

3 

32 

28 

3 

30 

28 

3-5 

30 

27 

3-5 

30 

29 

3-5 

33 

29 

3 

32 

29 

3 

30 

30 

4 

35 

32 

4 

37 

31 

3 

37 

30 

3 

35 

31 

3 

38 

34 

3 

37 

34 

3 

38 

32 

3-5 

35 

33 

3 

35 

34 

3 

38 

36 

3 

30 

36 

4 

36 

35 

4 

38 

34 

4 

38 

35 

3-5 

29 

36 

4 

38 

3G 

4 

40 

— 

— 

43 

32 

•J 

35. 

36 

4 

35 

2 

1-5 

1-5 

1-5 

1-5 

1 

2 

1-5 

1-5 

1 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

2 

2 

2 

2 

2-5 

2-5 

2 


2 
2-5 


Min. 
Prüm. 
Max. 


10 

12-37 

15 


25 

30-9 

38 


4 

21 

4-47 

26-21 

6 

31 

3 

3-57 
5 


26 

32 -.55 
36 


3 

3-36 
4 


34-37 
43 


1 

1-85 
2-5 


44  1-   Arthur  Brožek; 


Pereiopody. 

I.  II.  První  dva  páry  pereiopodü  mají  dlouhé,  dokonalé  exopo- 
dity  ve  tvaru  palpû  a  dva  jejich  poslední  články  (propodit  a  dacty- 
lopodit)  vytvořují  klepýtka  pro  oba  páry  téměř  stejné  velká.  Násle- 
dující 3  páry  pereiopodů  liší  se  od  předcházejících  dvou  jednak  ne- 
dostatkem exopoditových  palpû"*)  (až  na  malý  rudiment),  jednak  tím, 
že  chybí  jim  klepýtka  a  zakončují  se  jednoduchými,  drápky  opatře- 
nými články. 

Celková  organisace  1.  i  2.  páru  pereiopodů  jest  stejná,  morpho- 
logie pak  článků  jejich  podobá  se  sobě  velice  (fig.  24.  L,  IL).  Základní 
článek,  coxopodit  (1.),  na  němž  celá  okončina  jednoho  neb  druhého 
páru  volně  se  pohybuje,  jest  nízký,  přibližně  tak  dlouhý  jako  široký, 
na  vnitřní  straně  posázený  speřenými  štětinami  mnohem  hustěji, 
nežli  na  svém  ostatním  povrchu;  na  vnější  straně,  poblíž  volného 
kraje  vysílá  nepatrnou,  silněji  zchitinisovanou  vyvýšeninu,  na  níž  při- 
sedají dlouhé,  solidní,  chitinové,  vlasovité  štětiny  coxopoditové,  kteréž 
na  mém  materiálu  byly  velmi  řídce  a  slabé  obrveny,  (ale  dle 
JoLT-ho  jsou  dokonale  speřené).  Na  téže  straně,  poblíž  tohoto  chiti- 
novitého  výstupku  připíná  se  protáhlý,  válcovitý,  hákovitě  na  volném 
konci  zahnutý  epipodiální  přívěsek,  (fig.  25.  3.  ep.).  Tento  jest 
po  celé  délce  přitiskly  ku  vnějšímu  boku  coxopoditu.  Týž  přívěsek, 
poněkud  méně  dokonale  vyvinutý  byl  popsán  při  3.  kus.  nožce;  na 
těchto  dvou  párech,  jakož  i  na  dalších  tří  kráčivých  párech  pereio- 
podů vyvinuje  se  zvláště  dokonale  a  shodoval  se  ve  své  organisaci  do 
všech  detailů  tak,  jak  jej  dle  svého  materiálu  kreslí  a  popisuje  Joly. 
[11.]  —  Přívěsek  tento  tvoří  oporu  žabrám  (I,  fig.  24.  I.,  II.;  fig.  25.  3. 
jimiž  jest  při  pohledu  se  strany  zcela  zakryt. 

Žábry  1.  i  2.  páru  jsou  2řadě  speřené  s  lístkovitými,  tenko- 
stěnnými  lamellami  a  to  u  1.  páru  v  menším  (ale  četném)  počtu  nežli 
u  2.,  takže  habitem  blíží  se  tyto  žábry  prvního  páru  3.  maxillipedu, 
u  2.  páru  pereiopodů  zase  podobají  se  vějířovitým  žabrám  kráčivých 
pereiopodů  (3.,  4.  a  5.  páru). 

Za  coxopoditem  (1)  následují  3  články,  nestejné  délky:  basi- 
í)0(ži#  (nejkratší  ;  2.,  fig.  24.,  I.,  II,),  «'sc/itopoížřY  (3.,  prostřední  délky)  a 

*)  Přítomností  palpû  na  1.  a  2.  páru  pereiopodů  a  chybením  jich  na  ostatních 
párech  právě  staví  se  Alya'éphyra  na  rozhraní  obou  subfamilií  Atyid:  Xiphocarinae 
(s  palpy  na  všech  pereiopodech)  a  Alymae  (se  všemi  pereiopody  bez  palpû)  [13. 
p.  399.] 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyacphyra  dosrnarestii  f.Ioly).  45 

meropodit  (4.,  nejdelší),  které  vzájemně  jsouce  nepohyblivé,  tvoří  jed- 
notný násadec  (s  rozměry  v  tabulkách:  b—c). 

První  pár  od  druhého  liší  se  tím,  že  nemá  tolik  protáhlé  vťíči 
šířce  jmenované  3  články.  Basipodity,  ischio^  i  meropodity,  obyčejné 
jsou  zcela  holé.  Basipodit  u  obou  párů  má  stejnou  organisaci  v  tom 
smyslu,    že   na  vnější   straně  vysílá  nízký,   válcovitý,  neodčlánkovaný 


A 


B 


I.  II. 

Obr.  24.  I.  Pereiopod  1.  páru  {A)  s  dimmensemi.  Klepýtko  téhož  (7?).  — 
IL  Periopod  2.  páru  {A)  s  dimmensemi.  Klepýtko  téhož  (B).  7íb,  Exopodit;  Ead, 
endopodit;  cp,  epipod.  bákov.  přívěsek;  ž,  žábry;  I,  coxopoditové  štětiny.  — 
1.  Coxopodit;  2. basipodit;  3.  ischiopodit;  4.  meropodit;  5.  carpopodit;  6.  propodit; 

7.  dactylopodit. 


násadec  (íig.  25.,  3.  —  n.),  jenž  tvoří  basis,  ku  které  přisedá  dlouhý, 
(téměř  délce  tří  článků  se  rovnající)  válcovitý  exopodit  ve  tvaru 
palpu.  Tento  palpus  tvarem  shoduje  se  s  palpem  2.  a  3.  páru  maxil. 
nožek;  jest  však  na  basi  nečlánkovaný,  poněkud  rozšířený  a  po- 
sázený spořenými  štětinami.  Volný  jeho  konec  jest  (v  délce  asi  V3) 
několika-článkovaný,  posázený  dlouhými,  speřenými  štětinami.  (Clánko- 
vitost    palpu    byla    na  mém   materiálu  neúplně  znatelná.)    Carpopodit 


46 


I.    Arthur  Brožek 


(5)  jest  u  obou  páru  pereiopodû  volně  pohyblivý,  téměř  holý  a  sice 
se  dvěma  znaky:  1.)  na  distálním  konci  širší  nežli  na  proximálním, 
2.)  s  vydutou  částí  distáluího  konce,  do  níž  zadní  část  vypuklého  pro- 
poditu  (6)  dá  se  zasunouti.  Oba  znaky  jsou  důl.  charakterem  fam.*) 
Atyidae.  [16.,  16.];  [13.,  p.  398.].  Carpopodit  1,  páru  jest  kratší  nežli 
u  2.  páru,  takže  rozdíly  v  šířce  na  distálním  a  proximálním  konci 
lépe  vynikají. 

3. 


Obr.  2.5.  1.  Konec  dactylopoditu  í.  pereiopodu  sp.  At.  d.  J.  Pohled  se  strauy; 
E,  cbitiiiový  kraj.;  c,  h,  d  různé  tvary  štětin  (viz  obr.  26.)  a  drápků  (a,  x).  — 
2.  Diagram  rozestavení  štětin  na  témž.  II.  Strana  svrchní,  I.  spodní.  3.  Ukolí 
base  1.  pereiopodu.  Ex,  Exopodit  (^bičík)  na  násadci  {u)  basipoditu  (2).  En, 
Endopodit;  ejj,  epipodiální,  hákovitý  přívěsek;  ž,  žábry;  ř,  coxopoditové  štětiny. — 
1.  Coxopodit,  2.  basipodit,  3.  ischiopodit,  4.  meropodit. 


Následující  dva  články  propodit  (6)  a  dactylopodit  (7)  tvoří 
u  obou  párů  klepýtka,  jejichž  tvar  a  chumáčky  štětin  na  koncích 
prstců  tvoří  opět  důležitý  charakter  familie  Atyid.  Klepýtka  jsou  velmi 
silná,  široká,  oblá  na  prstcích  i  na  zadní  části  palmy.  Dactylopodit 
dosahuje  délkou  polovice  délky  propoditu.  Klepýtka  jsou  téměř  stejně 

*)  [13,  p.  399.]  Atya'éphyra.  —  „Oaly  the  íirst  two  pairs  of  pereiopoda  with 
exopodites.  Carpal  joints  of  the  íirst  and  second  pair  of  pereiopoda  distally 
excavated." 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyacpljjra  desmarcstii  (Joly.)  47 

velká,  pouze  části  jejich  při  2.  páru  jsou  štíhlejší  a  jsou  v  té  cá^^ti, 
kde  propodit  přechází  v  prst,  v  tupém  úhlu  slabé  prohnutá  vûci  rov- 
ným klepýtkům  1.  páru.  Posléze  v  diramensích  ne|)atrně  se  různí. 
Pokud  jde  o  morfologii  a  rozestavení  koncových  štětin  a  zoubků 
v  chumáčky  sestavených,  tož  platí  téměř'  stejné  poměry  pro  klepýtka  obou 
párů,  pro  špičky  propoditů  i  dactylopoditů.  Konce  jejich  jsou  opa- 
třeny silnou  chitinovitou  obrubou  (fig.  25.,  1.),  prostoupenou  kanálky 
z  nitra  ku  štětinám  vedoucími.  Ta  tvoří  u  prstců  1.  páru  oporu  plochým, 


Obr.  26.  1.  a  2.  Tvary  drápků  zakončujících  prstce  klepýtka  1.  pereiopodu.  [Posta- 
vení jich  viz  na  obr.  25.  2.)  I.  II.]  1.  Pro  konec  dactylopoditů.  2.  Pro  konec 
propoditů.  3.,  4.,  5.  a  6.  Tvary  štětin  na  prstcích  klepýtka  2.  pereiopodu.  — 
3.  Hákovité  drápky  distální  (typické  pro  2.  pereiopod);  4.  a  5.  pilovité  postranní 
(tvar  h  na   obr.    25.  1.),   a    6.    speřené    štětiny    odpovídající   postavením  tvaru  d 

na  obr.  25.,  1,  2. 


dvěma  distálním  zubům  a  a  štětinám  trojího  druhu:  1.  jednak  ště- 
tinám tvaru  d,  velmi  dlouhým,  řídce  na  spodní  straně  obrveným,  které 
sestavují  se  po  obou  stranách  kteréhokoli  prstce  v  Súhelníkovité 
políčko  a  zakrývají  ploché  drápky  a.  Na  obou  prstcích  jsou  dva  ta- 
kové drápky;  mezi  nimi  pak  sedí  jednoduché  drápky  íc  a  to  na 
dactylopoditů  dva,  na  propod.  jeden.  (Viz  íig.  26.,  1.,  2.).  2.  Po 
okrajích  postupují  holé  štětiny  c,  které  v  blízkosti  zubů  a  mění  se 
ve  tvar  5,  ve  štětiny  holé,  po  jedné  straně  pilovité,  pravidlem  v  menším 
počtu  přítomné.  Štětiny  c  vyskytují  se  též  na  rovných  plochách,  jimiž 


48 


I    Arthur  Brožek: 


při  sevření  klepýtka  prstce  se  dotýkají  a  sestavují  se  v  pořádku, 
jak  jest  naznačeno  na  diagramech  :  (fig.  25.,  2  ).  Plochy  svrchní  (II.)  jsou 
vypuklé,  spodní  (I.)  rovné.  Špičky  dactylopoditu  a  propoditu  2.  páru 
liší  se  málo  od  poměrů  popsaných  pro  pár  první:  rozestavení  štětin 
na  chitinové  obrubě  jest  opět  dle  plánu,  jak  ukazuje  diagram  (fig.  25.,  2.), 
pouze  na  místě  drápků  tvaru  a  a,  x  jsou  zde  hákovité  drápky 
(fig.  26.,  3.)  v  počtu  4—3;  ostatní  tvary  (fig.  26.,  4.,  5.  a  6.) 
odpovídají   jen    dokonaleji    vyvinutým    popsaným    štětinám    1.    páru. 


II. 


Qbr.  27.   Celkový   obrázek    4.  (I.)    a  5.  (IL)    pereiopodu  s  označením    dimmeusí. 
1.    Coxopodit,    2.  basipodit,    3.    ischiopodit,    4.    meropodit    (femur),    5.    iambus, 

6.  metatarsus,  7.  tarsus. 


Drápky  hákovité  jsou  typické  pro  2.  pereiopod.  Štětiny  tvaru  6. 
sestavují  se  také  (jako  u  1.  páru)  do  postranního  trojúhelníkového 
políčka  a  tvoří  tak  hustý  chumáček.  —  Popsaná  zakončení  jsou  důl. 
znakem  celé  familie  Atyid  a  odpovídají  způsobu,  jak  vyhledávají 
si  tito  raci  potravu. 

Dimmense  částí  1.  a  2.  pereiopodu   dle  30  jedinců  obsahují  ta- 
bulky XI.  a  XII. 


Variačuě  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  49 


XI.    tabulka:    Dimmense    1.    páru   pereiopodů   sp.    Atyaéph.   desni.  J. 

{X  —  0-03672  mm.) 


>o 


13 
o3   0 

03    r 

03   d 

=«'2 
■^  0 

"^V. 

03    0 

c3   0 

>OT    g 

Jí  k; 

^  co 

4íl   0 

'«  0 

'^  2 

^  0 

riďr 

c3    Dh 

c3   Ph 

-D    0 

.i^  a. 

u 

h 

!o 

e 

TS 

'0  1 
Ic     1 

a 

c 

d 

ÇI 

A 

i 

os-? 

■«  o 

O  («1 


03'« 


1. 

2. 

3. 

4 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 
Min. 


9 

25 

4 

9 

29 

4 

9 

25 

4 

9 

27 

4 

10 

25 

4 

10-5 

29 

4 

10 

28 

4 

11 

30 

4-5 

- 

30 

5 

11 

31 

5 

12 

30 

5 

11 

34 

5 

11 

35 

5-5 

10 

32 

5 

11 

33 

5 

11 

36 

5 

13 

36 

5 

14 

35 

5 

12 

34 

5 

12 

— 

5 

13 

36 

5 

13 

35 

6 

12 

36 

5 

13 

H  7 

5-5 

13 

35 

6 

13 

36 

7 

13 

37 

6 

12 

38 

6 

12 

34 

5 

12 

38 

6 

12-5 

13 

13 

14 

12-5 

14 

13 

15 

15 

15 

15 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

17 

17 

18 

17 

17 

18 

17 

18 

19 

16 

19 


18 

5 

18 

6 

17 

5 

18 

6 

18 

6 

17 

6 

17 

6 

21 

7 

20 

7 

19 

6 

20 

7 

21 

7 

21 

6 

19 

6 

20 

7 

21 

7 

21 

7 

20 

6 

20 

8 

22 

8 

22 

8 

22 

7 

21 

7 

22 

8 

23 

7 

22 

7 

22 

7 

23 

8 

20 

7 

23 

8 

85 
35 
33 

38 
38 
38 
35 
38 
39 
36 
44 
45 
42 
40 
43 
42 
44 
43 
45 
45 
44 
45 
46 
46 
45 
46 
42 
49 
45 
49 


2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

1-5 

2 

1-5 

2 

2-5 

2 

2-5 

2 

2 

2 

2 

2 
2 
2 
2 
2 
2 


Vnim. 
Max. 

Věstn 


9 
11 

ík  král 


25 

33; 

38 
.  české 


4 
5 

7 
spole 


12-5 

19 

čnosti 


3 

5 

nauk. 


6 

7 

10 

Třida  II 


17 

5 

6 

2 

33 

20-1"^ 

m 

8 

3x', 

i2i 

23 

8 

10 

4 

49 

1-5 

2 

2-5 


ôO 


I.  Arthur  Brožek: 


XIX.  tabulka:  Diinmense  2.  páru  pereiopodů  téže  specie. 

(A  =:  0-03672  mm.) 


ÎS  o 
>ÎZÎ   ^ 


'^ 

•tÍ 

tň 

r/3        . 

=i 

ci    r 

ež     r 
^  co 

jaj   o 

^^ 

ta  o 

^  T3 

Q  es 

Q  o 

6 

>w 

>CC 

>cn 

c 

fZ 

é 

f 

a 

C3    O 

•iß  y 


9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
2-1. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


31 

33 
32 
37 
36 
37 
38 
38 
38 
38 
42 
45 
46 
46 
43 
48 
47 
48 
46 
47 
49 
47 
50 
51 
50 
50 
48 
61 
51 
47 


3 

3 

3 

4 

3-5 

3-5 

3 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

5 

4 

4 

4 

4 

4 

5 

5 

4 

4 

5 

4 

5 

4 

5 


20 
20 
19 
2-2 
18 
22 
21 
22 
21 
21 
24 
24 
25 
26 
24 
26 
27 
25 
26 
25 
27 
26 
28 
27 
27 
27 
27 
29 
27 
29 


5 

6 

4 

5 

5 

5 

5 

6 

6 

6 

6 

6 

tí 

5-5 

5 

6 

6 

6 

5 

6 

7 

7 

6 

7 

6 

6 

6 

7 

7 

6 


19 
18 
20 
19 
18 
17 
20 
21 
20 
21 
22 
23 
23 
19 
22 
22 
22 
21 
'i2 
23 
24 
•25 
23 
23 
24 
24 
23 
24 
23 
26 


10 
9 
9 
10 
10 
10 
10 
10 
9 
11 
11 
11 
12 
10 
12 
13 
13 
11 
12 
12 
12 
13 
12 
13 
12 
13 
13 
14 
12 
14 


Min. 
frůra. 
Max. 


9 
13 


32 
51 


18 

3 

4 

17 

5 

9 

3 

29 

24  í 

3^% 

5Ž 

211 1 

6A 

lliji 

o    2 

38iš< 

29 

4 

7 

26 

8 

14 

4 

45 

30 

29 
32 
31 
30 
33 

34 
32 
39 
39 
38 
35 
38 

40 
37 
40 
40 
40 
43 
37 
39 
39 
41 
42 
45 
39 
39 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyacphyra  desrnarestii  (Joly).  51 

III.  IV.  V.     Třetí,  čtvrtý  a  pátý  pár  pereiopodä  Atymphyry   ku 
lezení  zařízeoý  postrádá  exopoditových  palpů  a  klepýtek.  Óláiikovitost 
těchto  tří  párů  jest  vzájemaé  téměř  stejná,    pouze  5.  pár  pereiopodů 
má  poněkud  úchylný  tvar  tarsálního  článku  nežli  dva  předchozí.    Co- 
xopodit   (fig.   28.,   L,    1.)    nemá    zvláštností    vůči    coxopoditûm    před- 
chozích párů  1.  a  2.  pereiopodů,  nesena  vnější  straně  silněji  zchitinisovaný 
výstupek  (Tubercule  pilifere*)  s  chumáčkem  coxopoditových,  dlouhých 
štětin  (1)  na  mém  materiálu  holých  (poils  épineux*),  pod  níin  upevňuje 
se  okrouhlou  insercí  protáhlý  epipodiální  přívěsek  (fig.  28.  II  ;  28. 1,  ep.), 
jenž  zde  u  3.,  4.,  5.    v  rozměrech    a  tvaru   zvláště  dokonale  se  vyvi- 
nuje oproti  okončinám  předcházejícím,  u  nichž  byl  popsán  [„(appendice 
corné   de  1'  article  basilaire")].     Jest  na  volném   konci  zahnut   a  má 
výběžek  mimo  to  a    (fig.  28.  IL);  na  povrchu  svém  opatřen  jest  jedinou 
řadou   nespeřených   brv.     Žábry  (I,  fig.  28.  I.)  u  všech  tří  párů  jsou 
vějířovité,  na  cípu  dorsálním  i  ventrálním  zúžené.    Mají   na   společné 
ose  dvě  řady  oválních,  tenkosténných  lamell.    V  normální  poloze  při- 
pínají se  ku  vnějšímu  boku  coxopoditu  tak,  že  jejich  společná  osa  staví 
se  do  směru  dorsoventrálního,  a  zakrývají  při  pohledu  se  stran  zcela 
epip.  hákovitý  přívěsek,  {ep.) 

Basipodit  (2.  fig.  28.  I.)  má  zvi.  u  3.  páru  po  vnější  straně 
cylindrický  nízký  výběžek,  na  němž  sedí  rudiment  exopoditového 
palpu  (fig.  28.  I.  a).  Basipodit  a  následující  dva  články  ischiopodit 
(3;)  a  meropodit  (4.)  navzájem  málo  pohyblivé,  tvoří  válcovitý,  slabě 
prohnutý  násadec  okončiny  (fig.  27.  I.,  IL);  či.  4.  bývá  posázen  zvi. 
na  spodní  straně  krátkými,  silnými  trny,  a  sice  v  největším  počtu  na 
páru  3.  (7—4),  méně  na  4.  páru  (5 — 3),  v  nejmenším  počtu  na  pátém 
páru  (3  2).  Počet  jejich  značně  variruje.  Na  femur  (meropodit)  na- 
sazuje se  volně  pohyblivý  jambus  (5.)  (carpopodit),  jenž  na  3.  a  4.  páru 
nese  při  distálním  konci  3-2  trny,  při  5.  páru  v  největším  počtu 
případů  2 — 1  trn.  Za  jambem  sleduje  metatarsus  (6)  (=  propodit), 
válcovitý,  se  stran  slabé  smáčkly,  silně  protáhlý  do  délky,  bez  trnů; 
jest  opatřen  pouze  na  spodní  straně  několika  málo  četnými  skupin- 
kami štětinek.  Poslední  článek  jest  tarsus  (—  dactylopodit)  (7),  jenž 
u  3.  a  4.  páru  má  stejný  tvar,  u  5.  jen  poněkud  se  liší  (zvi.  v  dim- 
mensích). 

Tarsus  3.  a  4.  páru  jest  se  stran  silně  smáčkly,  dorsálaě  holý 
na  ventrální  straně  posázený  6—7  krátkými,  silnými  trny,  které  po- 
stupují po  hrané   až    ku  distal,  konci,   na  němž  jeden   z  nich  přemě- 

*)  [11.] 


52 


I.  Arthur  Brožek: 


öuje  se  v  siluý  drápek,  (fig.  29.  II.)  Tarsus  5.  páru  jest  vždy 
širší,  oválního  tvaru,  lamellovitý  ;  na  straně  svrchní  holý,  na  spodní 
hraně  však  úzkými,  hustě  seřaděuými  trny  opatřený  vždy  ve  velkém 
počtu.  Poslední  z  nich  na  špici  tvoří  drápek  (fig.  29.  III.).  Rozdíl 
tento  —  ač  velmi   nápadný   a  pro  Atyaëphyru  úplně  konstantní  Joly 


I.  11. 

Obr.  28.  I.  Okolí  base  3.  páru  pereiopodů  (=1    páru  kráčivých  okončin).  —  Ep, 

Epipod.  hákoT.  přívěsek;  I,  cóxopoditové  štětiny  na  výstupku  (íí)  coxopoditu  (1.); 

2,  žábry;  a,  rudiment  exopod.  bičíku  s  vj^stupkem  basipodítu  (2);   3.  ischiopodit, 

4.  femur.  —  II.  Hákovitý  epipod.  přívěsek  («,  výstupek). 


[11.]  zcela  přehlíží.  Články  3.  páru  jsou  v  poměru  ku  článkům  4.  a 
5.  nejdelší,  při  5.  páru  nejkratší.  Šířka  jejich  jest  u  všech  párů  stejná, 
Kráčivé  páry  pereiopodů  Atyaéphyry  jsou  sice  slabé  a  štíhlé,  však 
vůči  velmi  slabým  okončinám  Palaemoneta  variaus  značně  silné. 

Ku   konci  této    stati   třeba  upozorniti   na  zajímavou  abnormitu, 
kteráž  vyskytla  se  na  levém  pereiopodů  3.  páru  (fig.  29.  I.  a),  totiž  na 


Variačně  statistická  zkoumám'  na  Alyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


53 


abnoririDÍ,  nedokonalé  klepýtko.  Tato  abnormita  potvrzuje  jednak  ho- 
mologii  dactylopoditu  klepýtek  s  tarsem  kráčivých  párů  3.,  4.  a  5., 
jednak  homologii  metatarsii  okončin  s  propoditem  klepýtek,  jehož  pro- 
táhlá, přední  část  tvoří  při  nich  spodní  nepohyblivý  prst.  Jako  pro- 
podit  vyvinuje  nepohyblivý   píst,    tak  i  zde  abnormně  metatarsus  vy- 

I. 


II.  lil. 

Obr.  29.    I.  (a)  Abnormita   ve   vyvinutí    tarsu  3.  pereiopodu.    (=  1.  páru    kráčiv. 
okončin).  [b)  Normální  případ.  II.  Tvar  tarsu  3.  a  4.  pereiopodu.  III.  Tvar  tarsu 
5.  pereiopodu.  [e.  Metatarsus,  7.  tarsus]. 


vinul  svůj  výběžek,  resp.  spodní  prstec,  jenž  v  normálních  případech 
jest  úplné  zaniklý,  když  okončiny  tyto  dostaly  funkci  lokomoční  a  vy- 
tvořování klepýtek  ztratilo  význam. 

Zajímavé  jest,  že  tento  abnormálně  vyvinutý  dactylopodit  meta- 
tarsu  i  v  detailech  shoduje  se  se  spodním  prstcem  Mepýteh,  neboť  jest 
dovnitř  holý,  a  jen  na  distálním  konci  má  chumáček  štětinek  a  sice 
s  týmiž  tvary  štětin,    jak   u  klepet    bylo    popsáno,    takže  i  tento  důl. 


Q^  I.    Arthur  Brožek: 

charakter  Atyid  neschází  této  abnormité.  Tarsus,  jeuž  zde  tvoří  vlastní 
dactylopodit  (7)  jest  v  moťphologických  detailech  zcela  shodný,  i  ve 
tvaru  s  ostatními  tarsy,  jest  na  spodní  straně  trny  posázen  i  silným 
drápkem  ukončen.  Tato  abnormita  byla  asymmetrická,  nebof  pravá 
okonßina  téhož  páru  byla  ukončena  normálním  tarsem,  považovati  ()ak 
ji  sluší  za  jakýs  zpětný  krok  při  vývoji  kráčivých  okončin  Decapodů 
(íig.  29.  1.). 

Meií^ení  délek  článků  3.,  4.  i  5.  páru   dle  30  ex.    zanesena  jsou 
pro  Atyéphyru  v  jedničce  A  do  tabulky:  XIII.,  XIV.  a  XV. 


OJcončiny  abdominu, 

Mimo  telson  má  každý  článek  abdominu  po  jednom  páru  nor- 
málních pleopoditů.  Všechny  nožky  stavěny  jsou  stejným  způsobem, 
totiž,  že  každá  má  basální  článek,  propodit,  na  němž  sedí  dva  jedno- 
duché, plátkovité  články  vedle  sebe  a  sice  exopodit  a  endopodit.  Mimo 
poslední,  šestý  pár,  jenž  s  telsonem  tvoří  ocasní  vějířek  ku  plování 
určený,  všech  předchozích  pět  párů  má  na  vnitřních  hranách  endo- 
poditů  epipodiální  přívěsky  (epipodity  různé  délky  i  tvaru).  Propodit, 
exo-  i  endopodit  jsou  sploštělé  z  předu  a  ze  zadu,  takže  se  rozšiřují 
lamellovitě  v  jediné  rovině;  prvních  5  párů  umísťuje  se  uprostřed 
každého  článku  na  ventrální  straně,  poslední  6.  pár  však  posunuje  se 
na  zadní  konec  válcovitého  segmentu  a  staví  své  lamelly  exo-  a  endo- 
poditové  i  s  basí  do  roviny,  v  níž  se  rozkládá  telson.  Tvarem  svých 
částí,  postavením,  nedostatkem  epipoditû  i  dimmensemi  liší  se  od  před- 
cházejících pěti  párů  pleopoditů,  o  nichž  jedná  následující  část. 

Sploštélá,  téměř  lamellovitá  basis  jest  svalnatý  propodit  (Pp.), 
jenž  ze  zadu  neb  ze  předu  jest  tvaru  obdélného,  při  basálním  konci 
užší,  na  distálním  širší.  Postranní,  rovné  kraje  jsou  zcela  holé.*)  Exo- 
a  endopodit  k  němu  přisedajicí  mají  podobu  málo  svalnatých,  chi- 
tinových,  protáhle  oválních  lamell,  ve  špičku  zakončených.  Celý 
okraj  exopoditů  a  endopoditů  těchto  5.  párů  jest  posázen  odčlánkova- 
nými,  dlouhými,  obrvenými  štětinami,  volně  pohyblivými,  při  basích 
asi  do  V5  své  délky  dutými,  jinak  solidními.  Jejich  kloubní  inserce 
vystupují  z  hrany  lamell  a  způsobují  vroubkování  okrajů  (íig.  30.,  33.). 

Tytéž  štětiny  jsou  na  antennách,  na  exopoditech  maxill,  kusad. 
nožek  etc. 


*)  Pi-opodity  2.  páru  Ciď  kreslí  Joly  po    stranách  jemné  obrvené  [11-]; 
vlastnost  tuto  nemel  ani  jediný  exemplář  mého  materiálu. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyacpbyra  desiri arestu  (Joly). 


55 


XIII.  tabulka  :    Dimmense   3.  páru  pereiopodu  sp.  Atyaëph.   desm.  J. 

(;i  =  003672  mvi.) 


a 

o 
X 

OJ 
m 

O 

rt  r 
^  co 
^  r 

»O)   . 

1" 

a 

h 

c 

d 

e 

f 

S 

Ä 

1. 

8 

50 

4 

17 

3 

28 

3 

9 

2. 

9 

51 

4 

15 

3 

28 

3 

10 

3. 

9 

51 

4 

16 

3 

29 

3 

10 

4. 

9 

50 

4 

16 

3-5 

29 

3 

9 

5. 

9 

50 

4 

16 

.•i 

28 

3 

8 

6. 

11 

55 

5 

20 

4 

32 

3 

9 

7. 

9 

52 

5 

19 

3 

31 

3 

8 

8. 

- 

51 

4 

17 

3-5 

31 

3 

10 

9. 

9 

54 

5 

18 

3 

31 

3 

10 

10. 

10 

60 

5 

19 

4 

33 

3 

9 

11. 

12 

60 

5 

19 

4 

37 

3-5 

9 

12. 

12 

63 

5 

20 

4 

36 

3-5 

10 

13. 

11 

66 

6 

20 

4 

36 

3-5 

10 

14. 

11 

62 

5 

10 

4 

35 

4 

10 

15. 

12 

65 

5 

19 

4 

36 

3 

10 

16. 

13 

67 

6 

20 

4 

38 

3 

11 

17. 

11 

69  * 

5 

25 

3 

35 

3 

11 

18. 

12 

55 

5 

19 

4 

35 

3 

10 

19. 

11 

65 

6 

20 

4 

38 

4 

10 

20. 

13 

69 

6 

23 

4 

— 

— 

- 

21. 

14 

71 

6 

23 

4 

S9 

4 

11 

22. 

14 

75 

6 

24 

5 

42 

4 

11 

23. 

12 

71 

6 

22 

4-5 

39 

4 

10 

24. 

11 

69 

6 

23 

4 

— 

- 

— 

25. 

12 

72 

6-5 

25 

5 

39 

4 

11 

26. 

14 

75 

6 

25 

5 

40 

5 

11 

■27. 

14 

76 

7 

24 

5 

43 

4 

11 

28. 

14 

76 

6 

25 

5 

42 

4 

10 

•i9. 

10 

88 

6 

23 

4 

— 

— 

- 

30. 

16 

79 

7 

27 

5 

41 

4 

10 

Min. 

8 

50 

4 

15 

3 

28 

3 

8 

Prüm. 

His 

63t,\ï 

5^ 

19}  í 

4. i 

30 

Ql2 
Ö1  0 

n 

Max. 

i  16 

79 

7 

27 

5 

48 

5 

11 

56 


I.  Arthur  Brožek 


XIV.  tabulka:  Dimmense  článků  4.  páru  pereiopodů. 

(A  =  0-03672  mvi.) 


'S. 

a 

X 
0? 

>S-)    05 

eä  r 

-o  r 

^   «5 

Q>'3 

Qk3 

có 

b 

^ 

a 

c 

d 

e 

/ 

ff 

h 

1. 

10 

48 

4 

15 

4 

27 

3 

9 

2. 

10 

47 

4 

15 

4 

- 

- 

- 

3. 

|10 

50 

4 

15 

4 

30 

3 

10 

4. 

1  ' 

51 

5 

16 

3 

30 

3 

9 

5. 

10 

51 

5 

16 

3 

30 

3 

8 

6. 

7. 
8. 

10 

10 

9 

50 

5 

15 

3 

30 

3 

9 

55 

5 

18 

4 

_ 

— 

_ 

9. 

10 

49 

5 

15 

4 

30 

3 

10 

10. 

10 

50 

5 

16 

4 

32 

3 

9 

11. 

12 

52 

5 

18 

4 

- 

- 

— 

12. 

10 

53 

5 

16 

4 

36 

3 

9 

13. 

11 

57 

5 

18 

4 

36 

3-5 

9 

14. 

10 

55 

5 

18 

4 

34 

3 

9 

15. 

12 

60 

5 

19 

4 

35 

3 

10 

16. 

11 

59 

5 

19 

4 

37 

3 

10 

17. 

12 

59 

5 

18 

4 

36 

3 

10 

18. 

— 

64 

5 

20 

4 

37 

4 

10 

19. 

11 

57 

5 

19 

4 

35 

3 

10 

20. 

14 

60 

5 

•20 

5 

37 

3 

10 

21. 

11 

50 

(i 

20 

4 

39 

4 

11 

22. 

13 

60 

5 

22 

4 

41 

4 

10 

23 

12 

62 

6 

21 

4 

39 

4 

11 

24. 

13 

62 

6 

21 

:  4 

— 

— 

- 

25. 

13 

59 

6 

20 

5 

38 

4 

11 

26. 

13 

60 

6 

22 

5 

30 

4 

11 

27. 

13 

65 

7 

22 

5 

- 

- 

- 

28. 

14 

70 

7 

22 

6 

- 

- 

- 

29. 

12 

60 

6 

21 

5 

37 

4 

10 

30. 

14 

69 

6 

22 

5 

40 

4 

10 

Min. 

8 

47 

4 

15 

3 

27 

3 

8 

Prům. 

1112 

561 P 

5/9 

18'' 

*29 

34H 

0  3 

^27i 

Max. 

14 

70 

7 

22 

6 

41 

4 

11 

Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


57 


XV.  tabulka:  Dimraense  či.  5.  páru  pereiopodů. 

(A  =  0-03672  mm.) 


S 

c3  'Zu 

■^   co 

•a>  t 

Délka 

ČI.  5. 

^  CO 
-tu  . 

>č/3  ^ 

«5  w 

O 

>ü 

>'o 

a 

h 

0 

d 

e 

/ 

'J 

Ä 

i 

1. 

— 

— 

4 

16 

3 

31 

3 

10 

3 

2. 

10 

46 

4 

15 

4 

31 

3 

10 

3 

3. 

— 

— 

5 

16 

4-5 

— 

— 

— 

— 

4. 

10 

45 

4 

15 

4 

30 

3 

10 

3 

5. 

10 

47 

5 

18 

4 

30 

3 

9 

3 

6. 

8 

45 

4 

16 

4 

33 

4 

10 

3 

7. 

— 

45 

5 

17 

4 

— 

— 

— 

— 

8. 

10 

48 

4 

18 

4 

36 

3 

10 

3 

9. 

10 

48 

4 

16 

4 

33 

3 

10 

3 

10. 

10 

50 

5 

18 

4 

— 

- 

— 

— 

11. 

10 

— 

— 

— 

— 

— 

— 

— 

— 

12. 

11 

51 

4 

18 

4 

39 

4 

12 

4 

13. 

12 

53 

5 

18 

4 

41 

4 

13 

4 

14. 

10 

53 

5 

18 

4 

40 

4 

H 

3 

15. 

11 

53 

4 

18 

4 

— 

— 

— 

— 

16. 

11 

54 

5 

19 

5 

44 

4 

12 

4 

17. 

12 

55 

5 

20 

4 

— 

— 

— 

.— 

18. 

12 

52 

5 

20 

5 

42 

4 

12 

3-5 

19 

12 

53 

5 

•20 

5 

40 

4 

13 

4 

20. 

12 

54 

5 

20 

5 

43 

4 

13 

4 

21. 

12 

53 

5 

20 

5 

43 

4 

12 

3 

22. 

13 

60 

5 

23 

5 

43 

4 

15 

4 

23. 

13 

55 

6 

21 

5 

40 

5 

15 

4 

24. 

13 

54 

5 

22 

5 

— 

— 

— 

— 

25. 

12 

56 

5 

22 

5 

44 

4 

13 

4 

26. 

13 

60 

7 

26 

6 

— 

— 

— 

— 

27. 

— 

60 

6 

25 

6 

— 

— 

— 

— 

28. 

12 

52 

5 

22 

5 

41 

4 

13 

4 

29. 

— 

62 

6 

24 

6 

47 

5 

14 

4 

30. 

12 

6-2 

7 

23 

5 

48 

6 

14 

4 

Min. 

8 

45 

4 

15 

3 

30 

3 

9 

3 

Prüm. 

11Ä 

52.^2 

4.28 
*29 

1  q  1  2 

Aie 

*29 

39 

DIS 

1120 

ql  1 

Max. 

13 

62 

7 

26 

6 

48 

6 

15 

4 

58 


I.  Arthur  Brožek: 


Líístkovitý  endopodit  (End.)  dosahuje  pravidelně  téměř  stejné 
délky  s  propoditem  a  staví  se  v  normální  poloze  do  jeho  roviny 
i  směru;  exopodit  (Ex.)  jest  o  málo  delší  endopoditu  a  obyčejně  od- 
chyluje se  od  tohoto  směrem  šikmo  na  venek.  Lamella  exopoditu  ovšem 
rozšiřuje  se  v  rovině  propoditu.  Následkem  toho  při  pohledu  se  strany 
jsou  všechny  uvedené  části  tenké  a  rovné,  jen  špičky  exo-  a  endo- 
poditu slabě  na  zad  se  zahýbají. 

Epipodiální  (Ep)  přívěsky  náležejí  endopoditům.  Jsou  válcovité, 
s  tupým  volným  koncem,    s  basi  více  neb  méně  zřetelně  odčlánkova- 


Obr.  30.   Pleopodity   sp.  At.  d.  J.  označením   dimmensí.  «.  pár  1.;  ,tf  ay.  pár  2.; 
ď.  pár  6.  U.d,  Endopodit;  Ex,  exopodit;  Ep,  epipodit;  Pp,  propodit. 


nou.  Sedí  vždy  na  vnitřní  hraně  endopoditu  na  jejím  basálním  zcela 
holém,  svalnatém  výstupku.  Epipodity  jsou  rovné,  na  povrchu  holé, 
pouze  volný  konec  jejich  jest  na  straně  do  vnitř  obrácené  více  zchi- 
tinisovaný  a  má  na  té  části  malou  skupinku,  obsahující  různý  počet 
chitinových  háčků,  zvláštního  tvaru  (fig.  32.  III.).  Háčky  ty  jsou 
neodčlánkované,  holé,  pouhé  chitinové  emergence  zchitinisované  stěny; 
mají  tvar  solidních  tyčinek,  krátkých,  na  konci  do  jednoduché  spirály 
neb  v  postranní  paličku  svinutých.  Orgánům  těmto  náleží  jistá  funkce 
při  kopulaci  [Joly,  11.].  Zahnuté  konce  směřují  vždy  u  háčků  směrem  k  di- 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  59 

stáluímu  konci  propoditu.  Tyto  háčky  *)  jsou  ua  všech  epipoditech  samců 
i  samiček  přítomny  a  jsou  stejného  tvaru,  též  počet  jejich  jest  zcela 
nahodilý.  Tvar  těchto  epipoditů  jest  na  všech  5ti  párech  pleopoditů 
samců  i  samiček  stejný,  válcovitý,  jen  délkou  v  řadě  párů  se  liší. 
Jest  ve  svém  původním  tvaru  vyvinut  též  při  dvojitém  epipoditů  samců 
u  2.  páru  okončin  abdomenu  (fig.  32.  II.  Ep.),  jen  u  silně  redukova- 
ného endopoditu  1.  páru  okončin  samiček  vůbec  sanihá  (fig.  31.  I.  En.). 
Organisace  jednotlivých  párů  (prvních  5ti)  jest  taková:  třetí, 
čtvrtý  a  pátý  pár  tvarem  svých  propoditu,  exopoditů  i  endopoditu 
úplné  mezi  sebou  se  neodlišují,  také  každý  má  na  endopoditech  po 
jednoduchém  epipodiálním  přívěsku,  jak  bylo  popsáno.  Pouze  dim- 
mense  všech  uvedených  částí  různí  se  a  sice  tak,  že  nejmenší  vzá- 
jemně rozměry  má  pár  V.,  větší  pak  pár  IV.  a  ještě  větší  III.  Totéž  platí 

0  délce  epipoditů.  Dle  pohlaví  rozměry  a  tvar  částí  těchto  tří  párů 
vůbec  se  nemění. 

Druhý  pár  abdominálních  nožek  (fig.  32.  L,  II.)  jeví  malé 
rozdíly  dle  pohlaví  ve  tvaru  exo-  a  endopoditu  (které  u  samců  jsou 
jen  málo  štíhlejší  nežli  u  samiček),  však  důležitý  rozdíl  v  epipodiál- 
ních  přívěscích.  Propodity  (Pp)  tohoto  páru  u  Ç  i  (5'  jsou  stejného 
tvaru  jako  u  ostatních  okončin,  po  straně  neobrvené,  jen  rozměry  vy- 
kazují vždy  vůči  všem  ostatním  párům  největší.  To  platí  též  o  vnější 

1  vnitřní  lamelle  exo-  a  endopoditové.  Epipodiální  přívěsek  samičky 
u  tohoto  páru  jest  zcela  jednoduchý,  válcovitý  (fig.  32.  I.  Ep.) 
na  konci  háčky  opatřený,  od  výstupku  hrany  zřetelně  odčlánkovaný. 
Délkou  svou  jest  největší  vůči  epipoditům  ostatních  párů.  Při  své 
basi  mívá  mohutnou  smyslovou  štětinu.  (U  epipoditů  (^  jsem  ji  nepozo- 
roval.) Celkovým  habitem  tedy  neliší  se  —  mimo  dimmensí  —  tento 
pár  u  samiček  od  ostatních  pleopoditů.  U  samečků  (fig.  32.  II. 
Ep.  Epi)  pozorujeme  na  basálním  výstupku  vnitřní  hrany  epipodity 
dva:  jeden  válcovitý,  vnější,  pravý  epipodit  (Ep),  jenž  má  zcela 
do  detailů  shodnou  organisaci  —  jak  byla  popsaná  —  s  epipoditem 
samičky,  neb  s  epipodity  ostatních  párů;  druhý,  (EpJ  nepravý  epi- 
podit, vždy  na  mém  materiálu  kratší  prvního,  sedí  mezi  lamellou  a 
mezi  pravým  epipoditem,  od  něhož  odčlánkován  na  mém  materiálu  nebyl. 
(Dle  obrázků  Joly-ho  práce  jest  odčlánkován.)  Oba  dva  přívěsky  (Ep, 
Ep,)  odčlánkují  se  od  endopoditu  zřetelně.  Vnitřní,  nepravý  epipodit 
měl  u  samečků  mého  materiálu  tvar  prstovitý,  úplně  na  povrchu  holý, 

*)  Ačkoliv  Joly  kreslí  na  tabulce  své  práce  [11.]  konec  epipoditů  silně 
zvětšený,  přehlíží  úplně  tvar  chitinových  háčků  a  kreslí  je  nejasně  v  podobě  ku- 
lovitých papilek. 


60 


I.   Arthur  Brožek  : 


jen  na  distálním,  tupém  konci  3—4  holými  brvami  opatřený.  Pravý  epi- 
podit  byl  u  některých  samců*)  jemné  opýřený  po  straně  obra'cené  ku 
endopoditu.  (Podobně  též  u  jednoduchého  epipoditu  některých  samic.) 
První  pár  abdominálních  nožek  (fig.  31.  I.  II.)  má  rozměry 
propoditů  (na  basi  značně  zúžených),  a  exopoditů  asi  takové  jako 
pár  V.  Tvar  jejich  shoduje  se  s  ostatními  okončinami.  Jedině 
endopodity  jsou  jiné  u  samců  a  samiček.  Endopodit  samců  (fig. 
31.  II.  a)  jest  silně  v  délce  a  šířce  zredukovaný  normální  endo- 
podit; na  okraji  vnějším  posázen  obrvenými  štětinami,  na  vnitřním 
jen  několika  holými,  tuhými  štětinami,  téměř  trnům  se  podobajícími. 
I.  II. 


Obr.    31.    Pleopodity    1.  páru    u  Ç  (I.)    a  J  (H)    -^'»j  Endopodit;   Ep,  epipodit  ; 
Ex,  exopodit;   Pp,  propodit.  R^  a  R-,  rovnocenné  okraje   endopoditu  při  9  a  cf. 


Na  distálním  konci,    zúženém  a  protáhlém,    sedí   na  samé  špici  neod- 
článliovaný^  zřetelný,  epipodiální,  jednoduchý  přívěsek,  normální  orga- 


*)  Pokud  jedná  se  o  epipodiální  přívěsky  samečků,  tu  Joly  ve  své  mono- 
grafii vykládá  i  kreslí  poměry  ponékud  jiné,  nežli  jsem  shledal  na  svém  inate- 
1'ialu  [11.]  a  sice  v  tom  smyslu,  že  pravý  i  nepravý  epipodit  kreslí  od  sebe  zcela 
odělánkované,  sedící  vedle  sebe  na  odčlánkované  basi  od  endopoditu.  Pravý  epi- 
podit kreslí  o  polovinu  kratší  epipoditu  nepravého,  jenž  dle  jeho  výkresů  není 
holý,  prs' ovitý,  nýbrž  spíše  lam^dlovitý,  úzký,  po  celém  okraji  obrvený  stejným, 
způsobem  jako  exo-  a  endopodit.  — 

P.  Mayee  ve  své  práci  o  metamorfose  Palaemoneta  varians  Leach,  kreslí 
a  popisuje  organisaci  jednoduchých  a  dvojitých  epipoditu  2.  páru  nožek  u  Ç  a  cT 
velmi  podobné  ku  poniěrnm,  které  jsem  popisoval  pro  Atya'éphyru.  [17.] 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly). 


61 


nisace.  Přítomnost  tohuto  epipoditu  jest  v  luouografii  Joly-lio  úplné 
přehlédnuta,  ačkoliv  autor  v  textu  podává  výklad  tvaru  endopoditu 
samců  i  samiček  a  spolu  je  kreslí  na  figurách  v  tabulce  ([11.] 
fig.  20.,  c).  Tento  epipodit  1.  páru  samečků  také  na  svém  konci  nese 
chitinovité  háčky  s  oněmi  paličkami.  Endopodit  1.  páru  u  samiček 
jest  opět  lamella  do  délky  i  šířky  velmi  silně  zredukovaná,  obrysu 
špičatě  vejčitého,  na  vnější  hraně  posázená  řídce  obrvenými  štětinami, 
na  vnitřním  okraji  pak  zcela  holá  [Tento  kraj,  kde  u  samiček  redu- 
kují se  úplně  štětiny,  odpovídá  u  samců  okraji,  na  němž  sedí  jen 
málo  štětin  —  zcela  holých  (fig.  31.  I.  R^  R^)]-  Volný  konec  lamelly 


£r     -JW 


I. 


O-  n 

II. 


líi 

Obr.  32.   Pleopodity   2.  páru  sp.   At.  d.  J.  u  Ç  (1.)   a  cT  (H.)    —   III.   Zakončení 
epipoditu.  Pp,  Propodit;  En,  endopodit;  Ex,  exopodit;  Ep,  epipodit;   Ej^,  druhý 

epipodit  u  cf. 


jest  zašpičatělý,  holý  a  má  vůči  endopoditu  samců  beze  stopp  za- 
niklý epipodit.*)  (fig.  31.  I.  En.)  Lamelly  exopoditové,  normální 
organisace  bývají  u  samců  užší  nežli  u  samic.  [Na  fig.  32.  I.  II.  jsou 


*)  Na  tuto  důl.  okolnost  Joly  [11.]  rovněž  neupozorňuje.  O  epipoditech 
2.  páru  u  Ç  a  cT  praví:  „On  voit  en  outre,  au  bord  interne  de  la  plus  petite  pa- 
lette des  pattes  sous-abdominales,  un  appendice  conique  et  velu,  qui  manque  à  la 
ftmelle,  et  h  la  base  de  cet  appendice  un  autre  organe  plus  petit,  cylindrique,  et 
terminé  par  un  renflement  garni  de  tubercules  rougeâtres,  lequel  n'  est  peut-être 
pas  sans  usage  au  moment  de  la  copulation.  Enfin,  le  pédicule  de  toutes  les  fausses 
pattes  est  plus  épais,  plus  charnu,  mais  les  lames  ou  palettes  sont  moins  longues 
et  moins  larges  que  chez  la  femelle"  [pag.  43.]. 


(52  1-   Arthur  Brožek: 

Části   sobě   odpovídající    stejně    označeny,    takže   lépe   tuto    věc    ob- 
jasní. — ] 

Poslední,  6.  pár  abdominálních  okončin  jest  tvarem  součástí  od- 
chylný od  pleopoditu  dosud  popsaných  (fig.  30.  â.).  Jeho  propodit 
slabé  sploštělý  jest  tak  dlouhý  jako  široký,  a  jest  v  délce  rovný  jen 
asi  V^ně  délky  obou  lamell.  Při  vnější  straně  jeho  okraj  vybíhá 
v  plochý  trnový  výběžek.  Exopodit  i  endopodit  (bez  epipodiálního 
přívěsku)  jsou  protáhle-ovální,  Endopodit  jest  po  celém  okraji  posázen 
štětinami  obi-venými,  kdežto  exopodit  pouze  na  vnitřním  okraji  a  na 
distáluím.    Vnější  okraj  tvoří  holou,   kýlnatou  hranu,    silněji  zchitini- 


Obr.  3'à.  Zakončení  exopoditové  iamelly  na  6.  pleopoditu.  —  a,  Krajní  trn;  qp,  speřené 

štětiny. 


sovanou,  zcela  rovnou,  kteráž  zakončuje  se  hrotem.  (Analogicky  ydko 
u  „šupiny",  exopoditu  2.  páru  antenn.)  Mezi  hrotem  a  obloukovitým 
štětinatým  okrajem  sedí  jediný,  mohutný,  odčlánkovaný  trn.  (fig. 
33.  a).  Tento  jest  vždy  jediný  na  každém  exopoditu,  jen  výminkou 
byl  podvojen  u  exempláře,  jehož  postranní  trny  telsonu  i  ohrajní  di- 
stální  trny  byly  podvojeny.  ([27.]  fig.  6.,  4  c.)  Od  tohoto  trnu  napříč  Ia- 
melly táhne  se  kloubní  prohnutá  linie,  v  níž  zaokrouhlený  konec 
Iamelly  se  může  přeložiti.  Tato  linie  jest  dokonale  patrná  u  Palae- 
moneta,  na  Atyaephyrách  byla  jen  velmi  slabě  naznačena,  u  většiny 
mých   exemplářů   chyběla.    Okraj  ní   štětiny  obrvené,    při  basích  duté» 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Jolyj.  f>;-5 

jsou  V  kloubních  insercích  pohyblivé  a  podminují  zoubkování  kraje 
lauiell.  Poblíže  trnu  (a)  exopoditu  pozorujeme  řídce  dlouhé,  vlásko- 
vité,  holé  štětiny. 

Dimmense  všech   šesti   párů  abdom.  okončin  dle    30  exemplářů 
ukazuje  tabulka  XVI     (Tab.  v  příloze.) 


Dodatek  k  literatuře.*) 

11.  M.  Joly:  „Etudes  sur  les  moeurs,  le  développement  et  les  métamophoses  d'une 
petite  Salicoque  d'eau  douce  {Caridina  Desmarestii)  suivies  de  quelques 
réflexions  sur  les  métamorphoses  des  Crustacés  Décapodes  en  généra'." 
lu:  Annales  des  sciences  nat.  Seconde  ser.  Tome  XIX.  (Zool.)  1843.  Paris, 
(pag.  34—86.)  Avec  2  pi. 

27.  A.  Brožek:  „Variacoé    statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  Joly 

z  jezera   Skadarského".  Věstník   kr.    čes.    spol.   nauk   v  Praze.     XI.   Roč. 
1904,  pag.  79. 

28.  Dr.    g.    Ddncker:    „On  variation   of  the    rostrum    in   Palaemonetes  vulgaris 

Herbst".    —    In:     „The  American  Naturalist  etc."     Boston.    Vol.  XXXIV. 
No.  404.  1900. 

29.  E.  L.  Bouvier:  „Atyaëpli.  desm.    en  Tunisie",    pag.  245.  iu  „Bul.  de  la  soc. 

entijuiol.  de  France".  1903. 


*)  OstaLní  literatura   [1.].  14.  15.,  16    a  17.]  jest   v  I.  části  práce.   („Vést. 
kr.  čes.  spol.  nauk-*  v  Praze.     IX.  Roč.  1904.1 


^4  I-  Arthur  Brožek: 


Résumé. 

Der  vorliegende  Teil  der  variations-stalistischen  Untersuchungen 

über  Atyaëphyra  desmaresHi  (Joly)  aus  dem  Skutari-See  befasst  sich 

mit  der  Meristik  und  äusseren  Morphologie  der  genannten  Species.*)  — 

In  allen  Dimmensions-Tafeln   sind    die  Angaben   in   der  Längeeinheit 

X  =z  0' 0367 2  mm    gemessen.     Minima    und   Maxima    in    den    letzten 

Reihen    stellen  die   zwei  extremen    Dimmensions-Varianteii    dar,   da 

2J  (l) 
der  Durchschnittswert  —  nach  der   Formel  — —  ausgezählt  (l  =  die 

n 

Dimmension,  n  =^  die  Zahl  der  gemessenen  Exemplaren)  —  an- 
nähernd dem  Mittelwert  [27.  p.  14]  bei  Variation  entspricht  und  die 
unter  30  gemessenen  Individuen  häufigste  Mittel-Variante  (z=  Normal- 
variante) vorstellt.  In  allen  Dimmensionstafeln  sind  die  Exemplare 
nach  den  Zahlen  1 — 30  gleich  der  steigenden  Carapaxtotallänge 
(Rostrum  und  Carapax)  angeordnet. 

A.  Das  Tégument  des  Carapaxes,  durch  das  typische  Rostrum 
(mit  der  Kombination  der  oberen  Stacheln-Reihe  und  den  unteren 
Zähnen)  charakteristisch,  ist. ganz  einfach,  ohne  Falten,  schwach  und 
sehr  wenig  inkrustiert.  An  der  Basis  des  Rostrum  befindet  sich  an 
jeder  Seite  ein  Supraorbitalstachel  und  vorne  am  Rande  ein  flacher 
Antennalstachel.  Von  den  sechs  Abdominalsegmenten  sind  das  IL,  V. 
und  VI.  durch  ihre  eigentliche  Form  charakterisiert.  (Fig.  2.)  Die 
Dimmensiouen,  gleich  wie  auf  den  Figuren  1,  2.  eingetragen,  befinden 
sich  auf  der  Tafel  L  (I.  Beilage). 

B.  cc)  Die  praeoralen  Extremitäten: 

Die  1.  Antennen  (Antennulae)  besteheo  aus  3gliederigem  Schaft, 
dessen  distales  Glied  2  Geissein  trägt.  Die  äussere  Geissei  ist  in  der 
Mitte  etwas  stärker  als  die  innere,  die  eine  normale  Form  aufweist. 
Die  VergleichuDg  der  äusseren  Geissei  mit  derjenigen  von  Palaemo- 
nefes  zeigt,  dass  die  Verdickung  bei  Atyaëphyra  der  3.  Geissei  bei 
Palaemonetes  entspricht.  Das  I.  Schaftglied  trägt  an  der  äusseren 
Seite  eine  mächtige  Spina  antennalis  und  sein  vorderer  Rand  läuft 
in    eine    kleine    Oval  platte    (a,    Fig.    4,)     aus,    welche    nach     der 


*)  Eine  neue  (1903)  Süsswasser-Localität:  Millîane-'ètvom  in  der  Zaghouan- 
Umgebung  in  Tunis  ergänzt  die  üebersicht  [pag.  1.]  von  der  geographischen  Ver- 
breitung dieser  Species  und  bestätigt  gleich  die  Meinung  von  dem  posttertiären 
Alter  derselben  als  einer  Süsswasserform  bezüglich  zu  den  Verhältnissen  der 
Montenegrischen  Localität  [29.],  [27.  pag.  1  —  6]. 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  fJolyj.  (55 

Vergleichung  mit  dem  I.  Schaftgliede  bei  Palaemonetes  einer  sehr 
stark  reducierten,  schuppenartigeu  Verbreitung  (welche  der  Form 
nach  mit  der  Scliuppe  der  2.  Antenne  stimmt)  entspricht.  Auch  noch 
in  anderen  Detailen  der  äusseren  Morphologie  (siehe  Text  pag.  8—9 
und  Fig.  4.  ~  a,  &,  c,  d)  erkennen  wir  aus  der  Vergleichung  der  homo- 
logen Teile  eine  allgemeine  Reduktion  der  Antennorgane  (von  gleicher 
physiologischen  Bedeutung)  bei  Atyaëphyra  gegen  denjenigen  bei 
Palaemonetes.  Für  dasselbe  spricht  auch  der  volle  Mangel  von 
Statocyste  in  der  Basis  des  I.  Schaftgliedes,  bei  Atyaëphyra  gegen  die 
schon  makroskopisch  sichtbare  bei  Palaemonetes.  Die  Dimmensionen 
befinden  sich  auf  der  IL  Tafel  (pag.  3.). 

Die  2.  Antenne,  bei  welcher  sich  die  Schuppe  mächtig  entwickelt 
bat,  zeigt  normale  Organisation  wie  bei  allen  Atyiden  und  Palaemo- 
niden  (Fig.  5.  Text  pag.  10. — 12.). 

Die  Stielaugen  von  Atyaëphyra  entbehren  des  punktförmigen 
„Nebenauges",  welches  bei  Palaemonetes  deutlich  hinter  der  Fasseten- 
fläche  an  der  oberen  Seite  des  Augeustieies  hervortritt.  Bezüglich 
der  Dimmensionen  vergl.  die  Tafel  IV.  (pag.  14.) 

ß)  Die  postoralen  Extremitäten: 

Die  Mandibeln  sind  ganz  einfach,  ohne  Palpus,  in  der  Mitte 
durch  eine  Einschnürung  in  das  vordere,  aus  zwei  Lamellen  bestehende 
Molarfortsatz  und  in  das  hintere,  musculöse  Manubrium  eingeteilt. 
Die  .untere  kauende  Lamelle  ist  mit  3 — 4  starken  gegenseitig  in  ein- 
ander greifenden  Zähnen  versehen,  die  zweite,  obere  dient  als  ein 
Lenkapparat  bei  der  Bewegung  der  Mandibeln  und  besitzt  deswegen 
auf  seiner  oberen  Partie  ein  Gelenk  und  gelenkartige  Kante,  mit 
welcher  sie  sich  an  die  Kante  der  Oberlippe  stützt.  (Siehe  die  Be- 
schreibung auf  pag.  16.  und  die  Fig.  7.)  In  der  Regel  sind  die  beider- 
seitigen Mandibelzähne  paarig  und  in  normalen  Fällen  auf  der  linken 
und  rechten  Seite  in  derselben  Zahl  vorhanden.  Wir  bemerken  noch 
dabei  eine  interresante  Asymmetrie  in  der  Zahl  der  Zähne  der  linken 
und  rechten  Seite,  welche  dadurch  hervorgerufen  wird,  dass  normaler- 
weise ein  Zahn  sich  selbständig  auf  dem  vorderen  Rande  der  linken 
Mandibel  unpaar,  isoliert  entwickelt.  Denselben  habe   ich  im  Symhol 

w-l-1 

— ^  mit  1  bezeichnet.  (Siehe  Fig.  7.,  Taf.  V.  w+  1,  w-fO.)  Diese 

W-f-0  o  7  1,1/ 

Asymmetrie  bei  Atyaëphyra  ist  von  einem  besonderen  Interesse  mit 
Eücksicht  auf  einen  ganz  ähnlichen  Fall  bei  Palaemonetes,  wo  auch 
die  linke  Mandibel  immer  (bei  normalen  Exemplaren)  um  1  Zahn 
mehr  aufweist,  wo  aber  der  unpaare  Zahn  nicht  isoliert  bleibt,  sondern 

Věstník  král.  èeské  společnosti  nauk.    Třída  11.  5 


QQ  I.  Arthur  Brožek: 

sich  in  eine  einzige  Pieihe  mit  den  anderen  (paarigen)  (n)  Zähnen  stellt. 
Diese  Asymmetrie  ist  hei  Palaenionetes  varians  (siehe  Boas:  Kleinere 
carcinol.Mitth.  etc.  [14])  für  die  Süsswasserformen  charakteristisch, 
während  bei  den  Meeresformen  der  unpaare  Zahn  —  dem  isolierten 
bei  AUja't.-phyra  entsprechend  —  völlig  verschwindet.  Die  Zahl  der 
paarigen  Mandibelzähne  bei  Atijaëphyra  variiert  in  den  Grenzen  3—5. 
Die  innere  Kaute  der  unteren  Lamelle  des  Molarfortsatzes  besitzt 
hinter  den  Zähuchen  einen  rechteckigen  Einschnitt  mit  6 — 8  festen 
Kauborsten,  deren  Zahl  wieder  variiert.  (Siehe  Taf.  V.)  Endlich 
folgt  gleich  hinter  diesen  ein  stark  chitinöser  Rand  mit  einem  dichten 
Borsten-Büschel.  (Fig  8.)  Manubrium  ist  sehr  musculös.  Die  Dim- 
mensionen  —  wie  sie  auf  den  Figuren  (Fig.  7.)  abgebildet  sind  — 
stellt  die  Taf.  V.  dar. 

Die  erste  Maxille  besteht  aus  einem  fingerförmigen  Palpus,  aus 
einer  Kaulade  und  aus  einer  behaarten  Platte.  Die  kauende  Kante  ist 
parallel  mit  dem  Rande  (derselbe  ist  frei)  auf  der  oberen  und  unteren 
Seite  mit  einer  Reihe  kurzer  Stachelzähne  versehen.  Die  anderen 
Details  sind  aus  der  genauen  Beschreibung  und  den  Abbildungen 
(Fig.  9.  und  10.)  klar.  Die  Dimmensionen  befinden  sich  auf  der 
VI.  Tafel. 

Die  zw^eite  Maxille  ist  aus  2  Kauladenplatten  {A,  B),  einem 
deutlichen  Palpus  und  einer  mächtig  ausgewickelten  Exopoditen- 
lamelle  zusammengesetzt.  (Fig.  11.)  Der  palpus  ist  sehr  einfach^  an 
der  Basis  flach  verbreitet,  am  Ende  mit  1 — 3  Spürborsten  versehen. 
Das  Exopodit  trägt  am  ganzen  Rand  behaarte  Borsten  und  sein  hinteres 
verengtes,  schief  abgestumpftes  Ende  endet  mit  längeren,  mächtigen, 
schwach  behaarten  Borsten. 

Die  vordere  Kauladenplatte  (A),  welche  sich  unvollständig  in 
2  Teile  spaltet,  hat  eine  mächtige  Behaarung  mit  einigen  Borsten 
von  typischer  Form  (Fig.  14.  «,  /?,  y)  und  mit  charakteristischer 
Anordnung  derselben  in  schiefe  und  mit  dem  Rande  parallele 
Reihen.  (Fig.  13.)  Die  hintere,  ovale  Kauladenplatte  (B)  ist 
an  ihrem  Rand  mit  dicht  aneinander  einreihig  anliegenden  Haar- 
borsten (x)  besetzt.  Die  Dimmensionen  einiger  Teile  im  A  gemessen 
zeigt  die  Taf.  VII.  pag.  30. 

Das  1.  Maxilliped  ist  in  seiner  Organisation  ganz  ähnlich  der 
vorhergehenden  Extremität.  Es  hat  einen  sehr  deutlichen  Palpus, 
dann  eine  äussere  Exopoditenlamelle,  vorn  mit  engem  Fortsatze  und 
mit  2  inneren  Kauladenplatten,  von  welchen  die  vordere  [A)  ein- 
heitlich  ist.     Der  Kaurand    namentlich   der   ersten    Lamelle   A   (die 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  67 

hintere,  ovale  ist  schwach  mit  Borsten  besetzt)  ist  durch  Borsten 
von  typischer  Form  (Fig.  17.  a,  ß.)  und  Anordnung  (Fig.  18.) 
charakterisiert.  Die  Basis  der  Extremität  trägt  einen  einfachen,  kurzen 
Fortsatz,  (rudimentäre  Kiemenanlagen  nach  Joly).  Die  Dimmen- 
sionen  sind  auf  der  Taf.  VIII.  zusammengestellt  und  stimmen  mit 
den  in  Fig.  15.  bezeichneten  Dimmensionen  ein. 

Das  2.  MaxüUped  erinnert  nur  durch  die  Abplattung  des 
distalen  Gliedes  (Kauladenplatte)  auf  die  vorhergehenden  Extremitäten, 
und  nähert  sich  sonst  dem  3.  Maxilliped.  Die  Kauladenplatte  trägt 
wieder  auf  ihrem  stark  und  breit  in  die  Fläche  chitinisierten  Rande 
eine  mächtige  Behaarung,  die  auf  beiden  Flächen  typisch  ange- 
ordnet ist  (Fig.  21.,  1.  2.).  Diese  Anordnung  entspricht  den  Verhältnissen 
bei  den  zwei  vorhergehenden  Gliedmassenpaaren.  Die  Kaulade  sitzt 
aaf  einem  gegliederten  Schafte.  Aus  dem  Basalgliede  tritt  ein 
geisseiförmiges  Exopodit  (wie  es  der  Fall  ist  schon  bei  allen  folgenden 
Extremitäten-Paaren)  auf.  Nahe  daneben  ist  eine  einfache  kämmchen- 
förmige  Kieme  vorhanden.  Durch  diese  Verhältnisse  stellt  diese 
Extremität  in  der  Organisation  einen  Uebergang,  zu  den  nach- 
folgenden Paaren  vor.  (Text.  pag.  36.— 40.  Fig.  19 ,  20.,  21.)  Die 
Dimmensionen  enthält  die  Taf.  IX.  pag.  40. 

Das  3.  Maxilliped  gleicht  der  äusseren  Form  nach,  im 
Allgemeinen  ganz  den  echten  Beiufüssen.  Sein  Endopodit  ist  4gliederig; 
und  von  seinem  Basalgliede  ragt  ein  geisseiförmiges  Exopodit  vor. 
Das  letzte  Glied  des  Endopodits,  das  mit  einer  Stachelkralle  endigt, 
ist  an  der  Innenseite  seiner  ganzen  Länge  nach  mit  eigenartigen 
Stachelborsten  besetzt  (Fig.  23.  IL  a),  die  in  Gruppen  von  je  6—7 
(auch  mehr)  in  transversalen  Reihen  angeordnet  sind.  Diese  trans- 
versalen Reihen  erinnern  noch  auf  die  schiefen  Reihen  der  vorher- 
gehenden Extremitäten.  Die  Kiemen  besitzen  schon  beinahe  diesselbe 
Form^  wie  bei  den  Thoraxfüssen,  aber  sie  sind  noch  nicht  so  voll- 
kommen entwickelt.  Als  Stütze  für  dieselben  bemerken  wir  da  zum 
erstenmal  einen  hackenförmigen  Epipodialanhang  (Fig.  23.  III.  p.), 
der  die  Gattung  Atyaëphyra  charakterisirt. 

Die  Pereiopoden.  Die  Bivei  ersten  Paare  haben  eine  völlig  mit- 
einander gleiche  Organisation  und  unterscheiden  sich  nur  durch  die 
Dimmensionen  und  äusseren  Habitus.  Vom  Basalgliede  entspringt 
ein  geisseiförmiges  Exopodit  und  das  7gliederige  Endopodit,  dessen 
zwei  letzten  Glieder  die  Scheere  bilden.  Jeder  Finger  derselben  ist 
stark  auf  der  Spitze  behaart.  (Fig.  24. 1.  u.  IL  ;  25.,  1.  u.  26.)  Die  hintere 
Partie  des  Propodit  kann  sich  in  eine  Aushöhlung  des  vorderen  Endes 


gg  Arthur  Brožek: 

des  Carpopoclit  einschalten.  (Ein  Cliarakter  der  Familie  Atyidae, 
nach  E.  Ortüakn.)  Auf  dem  Basalgliede  sieht  man  wieder  die  zwei- 
reihig blätterige  Kiemen  neben  dem  hackenförmigen  Epipodialanhang. 
Neben  diesem  setzen  sich  auf  einem  niederen  chitinösen  Höcker  die 
Coxopoditborsten  auf.  (Fig.  25.  3.)  Die  Dimmensionen  der  beiden 
Paare  befinden  sich  auf  den  Tafeln  XL,  XII.  zu  welchen  die  Figuren 
24.  I.  u.  II.  gehören. 

Auch  die  nachfolgenden  5  Paare  der  Schreitheine  weisen  eine 
gemeinschaftliche  Organisation  auf.  Durch  das  Tarsalglied  (Fig.  29., 
III.)  unterscheidet  sich  das  letzte  (5.)  Paar  hauptsächlich  von  den 
vorhergehenden  (Fig.  29.,  II.)  zwei  Paaren.  Diese  3  Schreitbeine 
entbehren  schon  der  geisseiförmigen  Exopoditen  (ein  Charakter  für 
Atyaëphyra),  von  denen  nur  ein  Meiner  Rest  (a)  (Fig.  28.  1.)  übrig- 
bleibt. Die  Dimmensionen  mit  den  Textfiguren  No.  27.  I.  u.  II. 
übereinstimmend  sind  in  die  Tafeln  XIII.,  XIV.  und  XV.  einge- 
tragen. Die  Kiemen  sind  vollständig  als  fächerfömige  aus  2  Reihen 
von  dünnen  Plättchen  bestehende  Kiemen  gebildet.  Die  hacken- 
förmigen Epipodialanhänge  sind  an  jedem  Paar  in  bester  Entwicklung 
vorhanden.  (Fig.  28.  IL)  Unter  meinem  Materiále  bin  ich  auf  eine 
Tarsaldeformation  bei  dem  3.  Periopode  (3.  Thoraxfusse)  gekommen, 
welche  die  Fig.  29.  I.  a.  darstellt.  Dieselbe  trug  eine  abnormal 
entwickelte  Scheere.  Sie  war  nur  auf  der  linken  Seite  und  beweist 
als  ein  Rückschlag  bei  der  Scheeren-Entwickelung  die  bekannte 
Homologie  d^s  Tarsalgliedes  mit  dem  Scheerenfinger  (Dactylo- 
podit).  Bei  dieser  Deformität  war  der  Finger  unbeweglich  und  ganz 
dem  Tarsus  gleich. 

Die  Pleopoden.  Alle  6  Paare  sind  nach  gleichem  Plan  gebaut 
und  besitzen  das  basale,  längliche,  abgeplattete  Propodit,  welches  die 
Exo-  und  Endopoditenlamelle  trägt.  Die  letzteren  sind  auf  den  Rändern 
mit  behaarten  Borsten  versehen.  (Mit  Ausnahme  des  letzten  Paares.) 
Das  Exopodit  hat  auf  seiner  inneren  Seite  einen  Epipodialanhang 
von  typischer  Form  (Fig.  32.  IL),  einen  fingerförmigen  Anhang ,  versehenen 
am  Ende  mit  spiralen,  schlägelartigen,  chitinösen  Hacken.  Dein 
1  Paare  beim  Weibchen  fehlt  dieser  ganz,  auch  die  Dimmensionen  des 
Endopodites  mit  glatten  Rändern  sind  kleiner.  Beim  Männchen  ist 
das  Endopodit  zwar  auch  reduciert,  aber  trägt  noch  endständig  einen 
wohl  entwickelten  Epipodialanhang.  Das  Fehlen  des  Epipodialan- 
hanges  beim  Weibchen  und  seine  endständige  Stellung  bildet  ein 
charakteristisches  Kennzeichen  unserer  Species.  In  grösster  Entfaltung 
kommen  die  Epipodialanhänge  auf  dem  2,  Paare  vor.  Beim  Weibchen 


Variačně  statistická  zkoumání  na  Atyaëphyra  desmarestii  (Joly).  69 

sind  sie  einfach,  fingerförmig,  aber  bei  den  Männchen  sind  sie  als 
ein  äusserer  fingerförmiger  und  ein  innerer,  mit  3—4  Spürborsten 
versehener  Anhang  vorhandeo.  Das  letzte  Pleopodenpaar,  welches  mit 
Telson  den  Schwanzfächer  bildet,  weicht  durch  die  Form  seiner  Teile 
bedeutend  von  den  übrigen  ab.  Sein  Basalglied  ist  kurz,  Endopoditlamelle 
oval;  Exopodit  mit  glattem  geradem,  an  dem  distalen  Ende  in 
Stachel  auslaufendem  Rande  versehen.  Zwischen  diesen  und  dem 
ovalen,  mit  behaarten  Borsten  besetzten  Rande  befindet  sich  ein  Dom, 
welchen  ich  nur  einmal  gedoppelt  fand  bei  demselben  Exemplare,  wo 
auch  die  endlichen  (äusseren)  distalen  Stacheln  und  die  seitlichen 
Paardörnchen  vom  Telson  verdoppelt  waren.  Auch  die  Dimmensiouen, 
mit  den  Abbildungen  Fig.  30.  zustimmend  sind  auf  der  Tafel  XVI. 
eingetragenv  Die  Verhältnissen  von  allen  6.  Pleopoditen-Paare  sind 
viel  genauer  im  Text  pag.  54. — 63.  und  in  den  Abbildungen  Fig.  30., 
31.  u.  32.  dargestellt. 


Zakončuje  touto  II.  částí  výsledky  své  práce,  používám  této 
přílpžitosti,  abych  vyslovil  své  uctivé  díky  svému  učiteli  p.  prof.  dr. 
F.  Vejdovskému  za  všestrannou  přízeň  a  podporu  práci  mojí  proka- 
zovanou; též  p.  prof.  dr.  Al.  Mrázkovi  srdečně  dekuji  za  ochotné 
přenechání  celého,  bohatého  materiálu  Atyaëphyr  a  zapůjčení  nejdů- 
ležitější litteratury,  jakož  i  p.  asistentu  dr.  E.  Menclovi  za  různé 
rady,  jež  mi  během  práce  ochotně  poskytl. 


XVI.  Tabulka:  Dimmense  pleopoilitů  sp.  Atyaephyrä  desm.  Joly.  (A  =  0'03ß72  mm). 


i  jedinec  měl  podvojeaé  krajDí  troy  <*  na  exopoditecli  6. 


ifchny  elementy  (mimo  Jiaiál.  sper.  átétiay)  byly  poihojeiiy-  (Viz  L-^-I  P'ig-  ''^J-  F'g- 


I.  Tiibullia  :  Dimmense  tegumentu  sp,  ^  yaephyra  acsniín-eslii  Joly.  (J.  =  0'03672  »řwr). 


,=      .,      v 


IL 

Zusatz  zu  (len  Bemerkungen  über  die  Verhältnisse 

zwischen    dem    Atomgewicht   und    der   Dichte   bei 

einigen  Elementen/) 

Vou  Prof.  Dr.  Heinrich  Barvíř  ia  Prag. 
(Vorgelegt  iu  der  Sitzung  eleu   13.  Jaüuar  1905.) 


Die  iu  der  Erdkruste  mit  Eiuschluss  der  Atmosphäre  enthaltenen 
weseutlichsten  Elemente  sind  dem  Gewichte  nach  geordnet:  0,  Si, 
AI,  Fe,  Ca,  iMg,  Na,  K  (H,  C,  CI,  P,  S,  N  .  .  ,  nach  Clarke)- 
Sämtliche  diese  Elemente  befinden  sich  in  dem  oberen  Teile  des 
ersten  Diagramms,  ja  vier  oder  fünf  von  den  erstereti  acht  sind  Glieder 
der  zweiten  kleinen  Periode. 

Man  sieht,  wie  die  queren  Pteihen  des  Diagramms  nach  oben 
zu  an  Länge  abnehmen,  wie  die  uieisten  Linien  sich  dort  einander 
nähern,  also  gleichsam  dorthin  konvergieren  ;  mit  der  xlbnahme  des 
Atomgewichtes  nimmt  also  auch  die  Dichte  im  Gänsen  gegen  oben 
ab,  auch  die  Anzahl  der  Elemente  wird  geringer.  Bezüglich  der  even- 
tuellen Bildung  einzelner  Elemente  aus  den  anderen  Hesse  es  sich 
im  allgemeinen  -erwarten  : 

1)  dass  manche  derjenigen  Elemente,  welche  ein  kleineres 
Atomgewicht  zeigen,  aus  anderen,  welche  ein  grösseres  a  besitzeui 
dwch  Spaltung  —  nach  einfachen  oder  nach  komplizierteren  Ver- 
■hältnissen  —  hätten  entstehen  können. 


*)  Ueber  die  Verhältnisse  zwischen  dem  Atomgewicht  und  der  Dichte  bei  einigen 
Elementen;  diese  Sitzixiigsber.  1904  Nr. '29,  Weitere  Bemerkurgeu,  daselbst  Nr.  31- 
Sitzb.  d.  kön.    böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Clase.  1 


2  II   Heinrîcli  Earvír: 

2)  dass  einige  Elemente  wolil  auch  —  eventuell  im  Zustande 
von  eigenartigen  Modificationen  —  durcli  eigentümliche,  ebenfalls 
nach  einfachen  oder  nach  komplizierteren  Verhältnissen  erfolgte  Ver- 
bindung andere  Elemente  liefern  konnten, 

3)  dass  einige  Elemente  vielleicht  auf  mehreren  Wegen,  also 
auf  mehrfache  Weise  entstanden  sind. 

Es  sollen  hier  einige  Beispiele  von  „geraden  Reihen"  folgen, 
in  welchen  die  additiven  Verhältnisse  der  Atomgewichtszahlen  der 
Elemente  mit  den  Forderungen  der  Annahme  von  Spaltuugserschei- 
nungen  mehr  oder  weniger  übereinstimmen,  wobei  in  der  Wirklichkeit 
freilich  auch  andere  Combiiiationen  durch  entsprechende  Vertretung 
sowie  auch  der  umgekehrte  Weg  der  Bildung  von  Verbindungen  als 
möglich  anzunehmen  wären. 

Eine  solche  Ueberlegung  dürfte  schon  deswegen  nicht  jedes 
Interesse  entbehren,  da  die  „geraden  Reihen"  von  Elementen  gebildet 
werden,    bei    welchen    das    Verhältnis    zwischen    a   und   d  nach  der 

Formel dasselbe  zu  sein  scheint. 

a 

In  der  Gruppe  der  Alkalimetalle: 

Rb  85-4,  2  K  +  Li  85-33,  Na.-,  +  K  85-25. 

Na.  46-10,  K-j-Li  46-18.  Na,  =  2  Na. 

Das  a  von  Cs  (132-9)  lässt  sich  mit  der  Summe  der  übrigen  a 
der  Gruppe  in  einfacheren  Verhältnissen  nicht  vergleichen,  da  immer 
eine  ziemlich  grosse  negative  Differenz  zum  Vorschein  kommt 
(Rb  +  K4-Li:=  131-58,  Rb  +  Na.  131-5,  2  Na.  +  K  =  131-35). 
Darin  könnte  aber  vielleicht  ein  Hinweis  auf  die  Zugehörigkeit  noch 
eines  anderen  Elements  zu  den  genannten  eventuellen  Spaltungs- 
gliedern enthalten  sein. 

In  der  Gruppe  der  Alkalierdmetalle: 

Ba  137-4,  2  Mg,  -f  Ca  137-54.  Mgo  =  2  Mg.  Mit  Be  und  Sr 
entstehen  wieder  grössere  negative  Differenzen  :  Sr  -f-  Ca  -|-  Be  =  1368  ; 
Sr  87-6,  Mg2  +  Be  +  |   Ca  —  87-9. 

Wegen  der  verhältnismässig  geringen  in  der  Erdkruste  vor- 
handenen Menge  von  Rb,  Cs  und  Ba  wäre  es  aber  nicht  leicht 
denkbar,  dass  alles  Na  und  K  bez.  Mg  und  Ca  nur  durch  Spaltung 
von  Rb  und  Cs  resp.  von  Ba  hätte  entstehen  sollen,  man  möchte  für 
die  Entstehungsweise  der  ersteren  auch  auf  die  Möglichkeit  manig- 
facher  Wege  denken.  Im  Diagramm  trifft  die  Richtung  Ba  —  Sr  die 
Stelle    des    Na    und    Li.    Da    nun    vom    Sr    auch    die    gerade   Reihe 


Ueber  die  Verhältnisse  zwischen  ilem  Atomgfwicht  und  der  Dichte.  3 

Sr  —  Mg2  —  Ca  abzweigt,  so  entstellt  die  Frage,  ob  nach  der  Grösse 
des  a  ein  Vergleich  zwischen  Sr,  Mg,  Ca  und  Na  mit  Li  ni<iglich 
wäre.  Ist  es  nun  bedeutungslos,  dass  Ca  -f  ^ig  +  Na  87-51,  Sr  =z  87'ř;? 
?){  Ca -f- Li  =  137-36,  Ba  137-4.  Dann  würde  man  per  analogiam  von 
Ba  aus  nach  unten  eine  Linie  so  verlaufend  erwarten,  dass  dieselbe  in 
ihrer  oberen  Fortsetzung  wohl  K  treffen  sollte.  Ist  es  wieder  ein  Zufall, 
dass  3  K -|-  l  Ca  =137-5?  (Für  Sr  und  Be  wieder  mit  negativen 
Differenzen:  K  +  Mg,  -f  Ca  +  Be  =  137-1.  Sr  +  l  K  -f  i  Ca 
-  137-24.) 

Dann  würde  man  auf  konsequente  Weise  fragen,  ob  die  Al- 
kalierdraetalle  nicht  etwa  ähnliche  Beziehungen  zu  den  Elementen 
der  C— Zr  Gruppe  zeigen.  Aus  dem  Diagramm  Nr.  2  ist  es  aber 
ersichtlich,  dass  die  Linie  Ce — Zr-Sig  auch  Ca  trifft.  Man  möchte 
also  nachforschen,  ob  für  das  a  des  Ca  Beziehungen  zu  dem  a  der 
Glieder  der  C— Zr  Gruppe  bestehen  könnten.  Ist  es  w^ieder  bedeu- 
tungslos, dass,  während  Ce  —  140-25,  3,1  Ca  =  140-35,  Ti  -f  C  +  2  Ca 
=  140-3,  (Zr  +  J  Si  +  Ca  =140-2)?'  Ti  48-1,  4  C  48.  Zr  90'6, 
11  Si-f  Ti  90-7. 

Ganz  besonders  interessant  dürfte  auch  die  Reihe  C  —  Ge  —  Th 
erscheinen,  welche  auch  Sn  treffen  würde,  falls  die  Dichte  des  letzteren 
zwischen  7-1  und  7-2  beträgt.  Im  Diagramm  ist  d  für  Sn  mit  7-29 
zu  hoch  genommen  worden,  es  ist  dies  die  Dichte  des  geschmolzenen 
Zinns,  während  d  für  das  künstlich  tetragoual  krystallisierte  Sn  nach 
Millp:b  7'18  beträgt,  ja  für  das  rhombisch  krystallisierte  nur  6-54 
ausmachen  soll.  Die  Gerade  C  —  Ge  —  Sn  —  Th  wäre  dann  recht  be- 
deutungsvoll, indem  sie  (ähnlich  wie  die  Gerade  B  —  As  —  In  —  Ta  —  TI) 
(jlieder  der  nach  rechts  fallenden  Reihen  C  und  Th  mit  Ge  und  Sn 
aus  den  nach  links  fallenden  Reihen  verbinden  würde  —  auch  Si^ 
dürfte  nur  für  eine  wenig  kleinere  Dichte  in  jene  Gerade  fallen.  — 
Durch  diese  Umstände  erscheint  das  Th  wohl  als  ein  wesentliches 
Glied  des  Elementensystems  und  seine  Zerlegung,  me  eine  solche 
Baskertille  angezeigt  hat,  würde  eine  weittragende  Bedeutung  haben. 
Die  Atomgewichtszahlen  der  genannten  Elemente  bilden  fast  Multipla 
von  12.  Das  zugehörige  Sn  würde  auch  ein  Glied  der  Reihe 
Ti  — Sn  — Pb  werden. 

In  der  Gruppe  B  — Sc:  B  11-0,  ]  Sc  11  02.  Sc  44-1,  i  Y  44-5. 
2  La  278-2,  3  Y  -f-  B  278-0.  Für  AI  scheinen  in  der  alleinigen 
Gruppe  keine  einfachen  Relationen  zu  bestehen. 

Die  Linie  B  —  Sc  trifft  w^ohl  Sr.  Es  entsteht  die  Frage,  ob  irgend 
Relationen  für  a  zwischen  Sr  und  den  Gliedern  seiner  Gruppe  einer- 


4  '  11.  Heinrich  Barvíř: 

Èeits   sowie     den   Gliedetn   der   Reihe  Sc  —  B  andererseits   möglich 
wären. 

(Sr-87-6,A14-l.l  Ca  87-25,  2Sr  175-2,2Sc  +  AI  +  lA  Ca'175-45.) 

Y  89-0,  Al  +  2  B  +  Ca  SQ-l,  AI  f  ,1  Sc  +  Ca  89-15." 

(B-i-Y=:  100-0,  2.1  Ca  100'25.) 

Die  Gerade  La  — Y  zielt  in  die  Nähe  von  K.  La  139-09, 
Y  +  B  +  Kz:i  139-L5. 

Für  die  gerade  Reihe  P-  — As  -  Sb  :  P  f  As  =  lOfrO,  Sb  1202, 
Diff.  14-2,  a  für  N  14-04.  Die  Gerade  As  — Sij  trifft  AI,  möglicher- 
weise auch    Mgg. 

Für  die  Reihe  PiJ  — Sb  — Bi:  Bi  +  P  ==  2.119-8,  Sb  120-2. 

In  der  S  — Gruppe:  Te  =  127-6,  Se  +  1  ,^  S  z=  127-3,  S  +  Se  f  0 
=  127-26. 

In  die  Reihe  Se —  Telionimt  nebat  Ä.j  auch  P.j  m  liegen.  Vielleicht 
ist  nur  zufällig  2  P -^  3  S  =:  2.79-1,  Se  79-2?  Die  bekannte  Ver- 
bindung PoSg  ist  freilich  anders  beschaffen  als  Se. 

Die  Gruppen  der  sogen,  schweren  Metalle  zeigen  gewisse  Ana- 
logien zu  den  vorderen  Gruppen  des  Diagramms,  doch  sind  die  Be- 
ziehungen der  entsprechenden  Atoingewichtszahlen  ohne  die  Glieder 
der  fehlenden  Periode  zu  berücksichtigen,  nicht  leicht  zu  verfolgen. 
Sollten  die  von  Ti,  Ge,  Zr,  Su  etc.  nach  rechts  liegenden  Elemente 
als  Fortsetzung  der  verwandten  vorderen  Gruppen  betrachtet  werden, 
dann  müssteu  ihre  Atomgewic'htszahlen  gehörig  vervielfacht  werden. 
Vielleicht  bringt  ein  weiteres  Licht  auf  die  gegenseitigen  Verhältnisse 
der  Elemente  die  Nachforschung  über  die  Ursache,  warum  einige 
deutlich  verwandte  Elemente  im  Diagramm  in  anders  gerichteten 
Reihen  sich  befinden,  z.  B.  Mg  in  einer  nach  rechts,  Zq  in  einer 
nach  links  fallenden  Reihe. 

Cr,  Mo  und  W  dürften  bei  geringen  Correctionen  eine  gerade 
Reihe  Cr  — Mo  — Wo  liefern. 

In  der  Linie  Zn  —  Cd  —  ^  —  Pb  würde  das  Glied  *  a  zz:  etwa 
1596    haben.     Dann   wäre  Zu  4- *  zr  2.112-5,   während    Cd  =112-4. 
Wahrscheinliche  gerade  Reihen  sind  ferner: 
Pb  —  Sn  —  ïi, 
W  — Mo— P:, 
Ta  — Nb  — V  — P^ 

Fe.,  (—  Sb  -  As)  —  AI;  —  0:  (-  P^)  bei  d  für  0  ca  .  2-5, 
Bi  —  Ni.3  —  Sb  —  P!;  —  N  bei  d  für  N  ca  2-9  (2-87). 
K  — Ba  — Zn,  oder  eher  K  -  Zn;' —  Ba? 


♦ 


Ueber  die  Verliältnisse  zwischen  dem  Atompfewif-ht  und   dor  Diflite.  5 

Die  Riclitiing  Ag  —  Au  entweicht  aus  der  Richtung  Ou  —  Ag 
(vielleicht  auf  ähnliche  Weise  wie  z.  B.  die  Richtung  Ba— Sr  aus 
der  Richtung  Ca  — Sr),  wobei  die  Linie  Au---Ag  ziemlich  gut  AI 
antrifft.  Dabei  ist  jedoch  AI  +  Cu  +  Ag  =:  198-6,  Au  197-2,  also  Ditf. 
für  Au— 1-4.  In  der  wahrscheinlich  geraden  Reihe  Cu  — Rh  —  Au 
resultiert  3  Cu  +  2  Rh  =  3968,  2  Au  394-4,  Diff'.  für  Au  —  1-2.  (Auch 
Lässt  sich  eine  Gerade  Cu^  Au  Pt.  ziehen,  für  welche  Ptg  =  389'6, 
3  Cu -f  Au  =  3880,  Diff.  für  die  Au  enthaltende  Summe— 1-6). 

Zum  Zweck  einer  richtigen  Auffassung  der  gegenseitigen  Ver- 
hältnisse der  Elemente  könnten  wohl  die  Relationen  der  geraden 
Reihen  einige  beachtenswerte  Winke  liefern,  vielleicht  z.  B.  auch  zur 
Erklärung  einiger  Spektralerscheinungen,  wonach  man  durch  das 
weitere  Studium  der  letzteren  vielleicht  wieder  die  wechselseitigen 
Beziehungen  Avenigstens  für  einige  von  unseren  Elementen  noch 
besser  festzustellen  im  Stande  wäre.  Fe,  eines  der  verbreitetsteu 
Elemente,  welches  wahrscheinlich  in  dem  inneren  Teile  unseres  Erd- 
körpers angehäuft  ist,  liefert  bekanntlich  auffallend  zahlreiche  Spek- 
trallinien. Bezüglich  der  Alkalimetalle  hat  man  schon  öfters  eine 
Ähnlichkeit  der  Spektra  von  Cs,  Rb  und  K  hervorgehoben,  sowie 
3ine  gewisse  Fortschreituog  ihrer  homologen  Teile,  wobei  die  Linien 
Cs/7  und  ,,  sich  bei  Rb  einander  nähern,  bis  sie  beim  K  gleichsam 
iusammengefallen  erscheinen  dürften  (Cs  enthält  wohl  noch  eine  rote 
Linie  in  dem  linken  unsichtbaren  Teile  des  Spektrums).  Eine  gewisse 
L^'ortschreituug  der  Linien  tritt  beim  Vergleichen  der  Spektra  von 
Ba,  Ca  und  Sr  ;  P,  As  und  Sb,  Zn  und  Cd,  Ag  und  Hg,  Cl,  Br,  J  u.  s.  w. 
zum  Vorschein,  aus  welcher  Erscheinung  bekanntlich  Ciajuciax  seinen 
Satz  über  die  Spektra  der  natürlichen  Gruppen  von  Elementen  ab- 
geleitet hat,  Lecoq  de  Boisbaudrax  versuchte  aus  der  Variation  der 
Wellenlänge  der  homologen  Linien  oder  Liniengruppen  unter  Berück- 
sichtigung des  MENüELEjEPF'schen  periodischen  Systems  die  Atomge- 
wichtszahlen zu  vergleichen  und  zu  berechnen  etc. 

Würde  man  zugeben,  dass  in  den  Spektren  einiger  Elemente 
auch  Spektra  von  eigentümlichen  Modificatiouen  anderer  Elemente 
enthalten  sind,  so  könnte  dann  die  Bedeutung  der  geraden  Reihen 
auch  von  diesem  Standpunkte  aus  geprüft  werden.  Falls  man  in  dem 
Cs- Spektrum  modifizierte  und  verschobene  Spektra  von  Rb.  K  und 
Li  und  vielleicht  noch  einer  vierten  Substanz  ahnen  dürfte,  dann 
dürfte  die  Annäherung  der  Summe  von  a  für  Rb  -f-  K  -j-  Li  allein 
(131-58)  an  das  a  von  Cs  132-9  kaum  jede  Bedeutung  entbehren. 
D"ärfte   man    in   dem   Rb  — Spektrum    modifizierte    und   verschobene 


(3  II.  H.  B:u*víř  :  lieber  die  Verhältnisse  zwischen  dem  Atomgewicht. 

Spektra  lianptsächlich  von  K  und  Na,  also  schon  mit  Ausschluss  von 
Li  sehen,  so  würde  auch  die  Summe  der  a  von  Na^  -[-  K  =  85"25 
gegenühei'  dem  a  des  Rb  85"4  beachtenswert  sein.  Der  Hauptteil  des 
ßa-Spektrums  könnte  wohl  per  analogiam  als  aus  modifizierten  und 
verschobenen  Spektren  von  Sr,  Ca  und  Mg  zusammengesetzt  gedacht 
werden,  wobei  wiederum  eine  analoge  Fortschreitung  der  blauen  Linie 
in  der  Richtung  Ba  —  Sr  —  Ca  wie  in  der  Reihe  Cs— Rb— K  wahr- 
nehmbar wäre.  Dürfte  man  in  dem  vorderen  Teile  des  Cs  Spektrums 
die  verschobene  Linie  Li«  ahnen,  so  sollte  man  wohl  eine  solche 
auch  in  dem  vorderen  Teile  des  Ba- Spektrums  annehmen.  Da  sonst 
das  Ba- Spektrum  auch  gelbe  Linien  enthält,  ist  es  nun  ein  Zufall, 
dass  die  Richtunj  Ba  —  Sr  im  Diagramm  tvirklich  Na  und  Li  an- 
trifft ?  Mit  Rücksicht  auf  den  eventuellen  Zusammenhang  zwischen 
der  Alkalierdmetall-Gruppe  und  der  Reihe  B  —  Sc— Alg  —  Sr  wäre 
wohl  zu  bemerken,  dass  das  Spektrum  des  AI  und  B  grüne  Linien 
enthält  u,  s.  w. 


Aus  den  oberen  Zeilen  geht  hervor,  wie  die  Atomgewichts- 
zahlen der  entsprechenden  Elemente  die  Annahme  zu  unterstützen 
scheinen,  dass  die  Richtung  Ba  —  Sr  zu  der  Gruppe  der  Alkalimetalle 
hinführt,  dass  eine  ähnliche  Erscheinung  für  eine  andere  Richtung 
über  Ba  zu  erwarten  ist,  dass  die  Richtungen  Ce  —  Zr  und  B  —  Sc 
nach  der  Gruppe  der  Alkalierdmetalle  zielen,  dass  P^  in  die  gerade 
Reihe  S.^  —  Se  —  Te  fällt.  Könnten  denn  solche  Erscheinungen  nicht 
darauf  hinw^eisen,  dass  auch  unter  den  ain  meisten  verbreiteten  Elementen 
ein  genetischer  Zusammenhang  besteht?  Es  wäre  also  die  Annahme, 
dass  auch  solche  Elemente,  —  ja,  wie  es  mehrfach  angenommen 
wird,  unsere  Elemente  überhaupt  ~  einst  wohl  aus  einem  einzigen 
gemeinschaftlichen  Stoffe  entstanden  wären,  auch  aus  diesem  Grunde 
kaum  nur  als  ein  blosser  Traum  zu  bezeichnen. 


^^ 


m. 

O  nekterých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka 

a  Mšena. 

Podává  Břetislav  Zahálka  v  Praze. 
(Předloženo  v  sezení  dne  13.  ledna  1905.) 

Úvod. 

České  StředohoH,  jako  každé  veliké  středisko  vulkanické,  vysílá  na 
všechny  strany  daleko  široko  výběžky  v  podobě  osamocených  erupcí, 
které  svou  rozmanitostí  skýtají  místem  podobné  zajímavostí  jako 
centrum  Středohorské  samo. 

Obral  jsem  si  úkolem  prostudovati  menší,  souvislý  okrsek 
takových  osamocených  erupcí  mezi  Roudnicí,  Mělníkem,  Mšenem  a 
Houskou  položený,  poněvadž  zahrnuje  v  sobě  řadu  velmi  zajímavých 
typů  hornin.  Navštívil  jsem  několikráte  příslušnou  krajinu  s  panem  pro- 
fessorem  drem.  J,  L.  Barvířem  a  nasbíraný  materiál  v  jeho  petro- 
grafických  cvičeních  na  c.  k.  české  universitě  prozkoumal.  Vyslovuji 
na  tomto  místě  panu  dru  J.  L.  Barvířovi  nejsrdečnější  díky  za  četné 
pokyny  a  neúnavnou  péči,  s  jakou  vedl  mne  při  provádění  práce 
této;  taktéž  jsem  povinen  díkem  panu  c.  k.  dvornímu  radovi  dru 
Karlu  Vrboví  za  ochotu,  s  jakou  opatřil  mi  chemické  analysy  tří 
hornin,  poskytl  příležitost  studovati  odbornou  literaturu  a  dovolil 
prohlédnouti  původní  výbrusy  Bořického,  uložené  v  Českém  Museu, 
a  panu  docentu  Jos.  Hanušovi  za  pečlivě  provedené  ony  tři  chemické 
analysy. 


Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.    Třída  II. 


2  III-  Břetislav  Zahálka: 

Basaltické,  osamocené  erupce  okolí  Mélnicko-Mšenského  jsou 
v  přímé  souvislosti  s  Českým  Středoliořím  a  proto  jest  záhodno  pře- 
deslati uèkteré  poznámky  o  všeobecných  geologických  poměrech 
hlavního  horstva  samého. 

České  Středohoří  jest  protáhlé  dle  osy  jdoucí  směrem  SV— JZ 
v  prodlouženém  pak  směru  této  přímky  leží  basaltické  pohoří  Dou- 
povské.  Oboje  horstva  tvoří  jakoby  dvě  zvláštní  střediska,  v  nichž 
vulkanická  činnost  za  doby  třetihorní  dostoupila  svého  vrchole,  a  které 
v  obou  okrscích  se  vzdáleností  od  centra  ubývalo,  ale  osamocené 
erupce,  roztroušené  v  kotlině  Žatecko-uhomutovské,  naznačují  přece 
zřejmě  souvislost  obou  pohoří.  Oboje  horstva  rozkládají  se  v  hluboké 
propadlině  podél  SZ  hranice  Čech,  směrem  JZ  se  táhnoucí,  vyplněné 
hlavně  sladkovodními  vrstvami  třetihorními.  Propadlina  táhne  se  od 
západního  kraje  hor  Doupovských  až  ku  východnímu  kraji  vlastního 
Českého  Středohoří.  Na  severu  jest  ohraničena  rozsedlinou  Krušuo- 
horskoUj  za  níž  hned  strmí  příkře  Krušné  Hory,  a  na  jihu  mírnou 
vyvýšeuinou  permského  a  křídového  útvaru,  přes  okolí  Krýr  a  Loun 
se  táhnoucí. 

Dle  tektonických  poměrii  zdá  se,  že  značné  propadnutí  se  vrstev 
předtřetihorních,  které  dle  Hibsohe^)  v  okolí  Děčína  obnáší  místy  ve 
směru  vertikálním  800 — 900  w,  udalo  se  po  ukončení  epochy  křídové, 
před  počátkem  ukládání  se  vrstev  spodního  oligocaenu,  ač  vyslovuje 
HiBscH  'O  domněnku,  že  klesání  povrchu  zemského  mohlo  začíti  již 
v  horní  třídě,  tak  že  vápence  a  sliny  turonské  ukládaly  se  také  již 
v  předem  utvořené  kotlině. 

Ve  velkém  sladkovodním  jezeře,  které  za  doby  třetihorní  sní- 
ženinu  tuto  vyplňovalo^  ukládaly  se  nejdříve  vrstvy  spodního  a  střed- 
ního oligocaenu,  a  to  celkem  dosti  klidně.  Ku  konci  středního  oligocaenu 
bylo  dle  Hibscue")  přerušeno  ono  klidné  usazování  se  vrstev  obrov- 
skými erupcemi,  jež  daly  vznik  obéma  vulkanickým  horstvům,  Českému 
Středohoří  a  hornatiuě  Doupovské. 

Osu  příslušné  hlavní  eruptivní  činnosti  sledovati  můžeme  od 
Doupovského  pohoří  přes  České  Středohoří,  okolí  Rumburku  až  do 
Lužice.  Výběžky  Doupovského  pohoří  sahají  však  částečně  až  do 
Bavor,  Smrčin  a  jsou  též  roztroušeny  v  JZ  části  Rudohoří.  Rozlehlost 
ojedinělých    erupcí    při    Českém    Středohoří    jest    však    ještě    větší. 

1)  Geol.  Karte  des  böbmischen  Mittelgebirges  nebst  Erläuterungen.  Blatt 
II,  pg.  -à. 

'^)  Tamtéž,  pg.  4. 

'•)  Tamtéž,  Blatt  I,  pg.  229. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  3 

Ojediněle  roztroušené  erupce  sem  příslušné  vyskytují  se  jednak 
v  severní  části  Kudohoří,  jednak,  a  to  nejhustěji,  jsou  roztroušeny 
v  prodlouženém  směru  lilavní  osy  Středohorské  od  České  Kamenice 
přes  okolí  Rumburku,  Zitavy  až  ku  Fridlandu,  kromč  toho  možno 
sledovati  místy  hustěji  seskupené  erupce  v  širokém  pruhu,  protáhléni 
směrem  JV,  jenž  rozprostírá  se  asi  z  krajiny  Českolipské  do  okolí 
Jičínského  a  Pardubického  a  protíná  osu  hlavní  eruptivní  činnosti 
v  tupém  úhlu.  Tento  právě  jmenovaný  pruh  sleduje  smér  velké  roz- 
sedliny  Labské^)  a  do  jakéhosi  pokračování  jeho  míležejí  též  basal- 
tické  erupce  moravsko-slezských  Sudet  mezi  Dvorcem  a  Bruntálem, 
okrsku  Ostravského  a  Pruského  Slezska. 

Obě  tyto  osy  šikmo  se  protínající  sledují  směr  variscinského 
oblouku,  který  táhne  se  celou  střední  Evropou  a  k  němuž  náleží 
souvislá  řada  cizích  basaltických  pohoří,  jako  Rhön,  Vogelsberg, 
Westerwald  a  Eifel.'^)  Doba  třetihorní  značí  tedy  pro  střední  Evropu 
epochu  obrovských  převratů. 

Erupce  okolí  Mélnicko-Mšenského  tvoří  jižní  hranici  východních 
výběžků  Středohoří  v  této  krajině,  která  jest  naznačena  čarou  jdoucí 
ve  směru  SZ— JV  přes  Vrutici,  Chlum,  Ostrý,  Ješovlcký  vršek, 
Chlomek  a  Zaboř  —  opět  směrem  oblouku  variscinského.  Těsně  dle 
této  čáry  probíhá  od  Štětí  ku  Mělníku  poměrně  rozsáhlá  rozsedliua  •^)  v  kří- 
dovém útvaru,  která  zdá  se  časově  souviseti  s  rozpukáním  míst,  nyní  erup- 
tivními  horninami  prostoupených,  a  jest  mimo  to  důležitá  tím,  že  dala 
direktivu  utváření  se  terrénu  celé  krajiny,  neboť  dle  ní  vymlelo  si 
Labe  dnešní  své  hluboké  řečiště. 

Nejmladší  sedimenty,  kterými  erupce  okrsku  Mélnicko-Mšenského 
prorazily,  byly  vrstvy  útvaru  křídového,  jež  na  kontaktu  značně  byly 
proměněny,  staly  se  značně  tvrdšími  a  tak  mohly  snáze  vzdorovati 
v  místech  takových  větrání  i  erosivní  činnosti,  jak  viděti  jest  z  okol- 
nosti, že,  je-li  kde  v  okrsku  Mělnicko-Mšenském  zachováno  nejvyšší 
pásmo  křídové  (X.  •*)  i=  Fricovy  Teplické  vrstvy  v  okolí  Ripu),  jest  to 
ponejvíce  jen  v  sousedství  erupce  některé  (Vrátenská  hora,  Chlomek, 


^)  Srovnej  F.  E.  Suess:  Bau  und  Bild  der  böhmischen  Masse.  Wien  und 
Leipzig.  1903,  pg.  2. 

-)  Na  souvislost  erupcí  okolí  Pardubic  se  směrem  variscinského  oblouku 
poukázal  Dr.  K.  Hinteklechnee :  Ueber  Basaltgesteine  aus  Ostböhmeu.  Jahrb. 
d.  k.  k.  geol.  Reichsaustalt.  50.  Bd.  1900,  pg.  469—526. 

^)  C.  Zahálka:  Geotektonika  kříd.  útv.  v  okolí  Ripu,  pg.  3.  Vést.  král. 
ces.  spol.  Nauk.  1893. 

*)  Pásma  křídového  útvaru  značím  dle  prací  otce  svého  C.  Zahálky. 

1* 


4  III-  Břetislav  Zahálka: 

Kamínek  a  Ostrý).  Jinak  skládají  povrch  zemský  ve  větší  části  okrsku 
Mělnicko-Mšenského  kvádrové  pískovce  pásma  IX.  (Fricovy  vyšší 
jizerské  vrstvy  v  okolí  Mělníka  a  Mladé  Boleslavi),  s  nimiž  též  většina 
erupcí  na  povrchu  v  kontaktu  jest  a  pouze  při  některých  erupcích  na 
jižním  a  západním  kraji  okrsku  jsou  vrstvy  křídové  orodovány  hlou- 
běji až  ku  pásmu  VIII.,  V.  neb  IV.  (Fricovy  Dříuovské  koule  v  Polabí 
Roudnicko-Mělnickém). 

Eruptivní  horniny  naše  tvoří  rozmanité  vzájemné  přechody, 
tak  že  někdy  bylo  velmi  těžko  dle  dosavadní  klassifikace  je  pojme- 
novati. Některé  z  nich  jsou  typy  zcela  nové  a  zasluhovaly  by  po 
způsobu  některých  petrografů  nového  jména;  přec  varoval  jsem  se 
zavádění  nových  jmen  a  volil  jsem  názvy  tak,  by  již  ze  jména  samého 
postavení  horniny  v  systému  bylo  patrné. 

Budiž  tu  však  předem  poznamenáno  ještě  o  světelné  lámavosti 
základní  hmoty  sklovité  a  o  způsobu  provádění  mikrochemických 
reakcí  uá  onu  hmotu  sklovitou  a  na  nefelin.  —  Čiré  sklo  jevilo  sice 
vždy  lom  nižší  než  kanadský  balsam  a  podobně  též  sklo  nahnědlé 
limburgitu  z  Kohlbergu  a  hauynofyru  z  Koraošína,  avšak  hnědé  sklo 
horniny  z  Kostelce  mělo  zřetelně  vyšší  lom  než  kanadský  balsam.  — 
Lom  světla  pro  obsidian  udává  Rosenbusch  v  Hilfstabellen  etc.  na 
1*484 — 1*495.  Také  pravé  čiré  i  hnědavé  sklo  v  limburgitu  ze  Saas- 
bachu  má  menši  lom  nežli  kanadský  balsam  lámavosti  1"545.  Za  to 
hnědožluté,  isotropní  sklo  hyalobasaltu  z  Gethiirms  (Angerode)  jeví 
lom  zřetelně  vyšší  nežli  1*545.  Podobně  žlutohnědá  hmota  v  téže 
hornině  obsažená,  přejemně  polarisujíd,  až  skoro  isotropní,  má  lom 
značně  vetší  nežH  r545.  V  palagonitovém  tufu  z  Beseliger  Kopf 
v  Nassavsku  sklo  slabounce  nažloutlé  jeví  lom  poněkud  menší  nežli 
1*545,  kdežto  isotropní,  hnědožluté  až  žlutohnědé  sklo  má  tuto  lom 
značně  vyšší  nežli  1*545.  Tato  různost  v  lámavosti  skelné  hmoty  jest 
ovšem  podmíněna  různým  chemickým  složením  jeho,  a  hlavně  zvýšený 
obsah  železa  zvyšuje  jeho  lámavost. 

Isotropní  neb  nezřetelně  krystalované  čiré  hmoty  jest  v  hor- 
ninách zde  zkoumaných  vttšinou  poskrovnu.  I  bylo  se  spokojiti  se 
zkoumáním  rozpustnosti  prášku  horniny  kyselinou  solnou  a  po  od- 
paření porovnáváním  množství  vyloučeného  rosolu  SiO^  a  osazených 
krychliček  NaCl.  Kyselina  solná  rozpouští  sklo  i  hmotu  nefelinovou, 
tato  však  rozpozná  se  od  čirého  skla  snadno  větší  lámavosti  světel- 
nou. Že  pak  v  horninách  haujnickým  nerostem  bohatých  jest  skelné 
hmoty  velmi   málo   a   ostatní   křemičitany  kyselinou  solnou  nesnadno 


o  nekteryc'h  ornptivních  liorninách  z  okolí  Mělníka  a  Miena.  5 

se  porušují,  bylo  možno  kyselinou  solnou  v  téchto  přesvědčiti  se 
o  obsaliu  Na  v  hauynickém  nerostu  samém. 

Poněvadž  v  literatuře  nenalezl  jsem  přesně  udáno,  jak  nutno 
dlouho  působiti  kyselinou  solnou  na  prášek  horniny,  aby  rozloženo 
bylo  sklo  neb  hmota  nefelinová,  byly  učiněny  některé  předběžné  po- 
kusy s  čistým  nefelinem  :  nefelin  byl  rozetřen  na  velmi  jemný  i)rášek, 
dán  na  hodinové  sklíčko  a  polit  studenou,  málo  zředěnou  kyselinou 
solnou  (1  HCl:  2  HoO)  —  ve  ^/^  hodině  rozpustila  se  většina  prásku,  za 
hodinu  pak  všechen.  (Kyseliny  dle  volumu  bylo  asi  10  krát  tolik  co 
prášku.)  Zbylo  jen  něco  hlenu  isotropního,  jejž  těžko  jest  bez  od- 
paření tekutiny  za  gelatinu  považovati.  Kapka  filtrovaného  roztoku 
samotného  byla  olpařena  zvolna  na  vodní  lázni  na  rovném  sklíčku 
a  zbytek  odpařením  vzniklý  jevil  v  mikroskopu  četné  pěkné  krychličky 
NaCl  a  zároveň  zřetelnou  rosol  kyseliny  křemičité,  dříve  hlavním 
dílem  v  HCl  rozpuštěné.  Zřetelnější  reakce  objeví  se  prostým  od- 
pařením nefiltrované  tekutiny.  —  Kde  jest  rosolu  málo  vyloučeno, 
bývá  někdy  sotva  poznatelným,  tu  pak  jest  ku  jeho  zjištění  vhodno 
použiti  barviva,  na  př.  roztoku  fuchsinu  ve  vodě.  Při  pokusech 
s  nefelinem  byl  čistý  roztok  nefelinu  s  HCl  zvolna  odpařen  na  vodní 
lázni  do  polosuchá,  že  bylo  viděti  zřetelné  krychličky  kamenné  soli 
a  rosolovitou  hmotu  kyseliny  křemičité,  seschlou  v  tenké  mázdřičky, 
rozpukané  na  způsob  schnoucích  mázdřiček  klihu.  Souvislejší  partie 
rosolu  jevívají  povrch  poněkud  vlnitě  vrásčitý,  což  zvláště  stává  se 
patrným,  když  rukou  poněkud  stíníce  pozorujeme  spíše  ve  světle 
šikmo  dopadajícím.  Přidána  kapka  intensivně  zbarveného  roztoku 
fuchsinu  ve  vodě,  ponechána  10  min.,  pak  sebrána  opětně  od  kraje 
pipetou,  načež  přidáno  zvolna  několikráte  něco  destilované  vody, 
zředěný  roztok  pak  odsát  pijavým  papírem,  přidáno  silného  alkoholu 
opětovně,  také  ten  odsát  pijavým  papírem,  a  po  vyschnutí  preparát  po- 
zorován mikroskopem.  Bylo  viděti  čiré  krychličky  kamenné  soli,  a  rosol 
kyseliny  křemičité  byla  zbarvena  červenavě,  což  zvláště  bylo  patrno  při 
upotřebení  silnějšího  zvětšení  a  kondensoru.  Takovýmto  způsobem 
zkoumán  byl  prášek  všech  ostatních  hornin  a  zjišťována  přítomnost  a  dle 
množství  krychliček  NaCl  i  poměrné  množství  Na.  Dle  síly  reakcí  dospěl 
jsem  k  resultátu,  žeV4hodinové  působení  kyseliny  solné  (I  HCl:  2  HgO) 
úplně  stačí  na  rozpuštění  skla,  nefelinu  i  hauynického  nerostu  a  že 
jen  mírné  a  pozvolné  sušení  nejvíce  způsobuje  dobré  vyvinutí  krychlí. 

Dle  provedených  reakcí  obsahuje  sklo  v  horninách  přimísené 
vesměs  něco  Na. 


III.  IBřeti slav  Zabálka: 


.  Hefelinický  augitit  z  vršku  Záboře  u  Mělníka. 

Ve  hřbetu  táhnoucím  se  od  Mělníka  ku  Všetatům  vystupuje 
vršek  Zaboř  (225  m  n.  ni.),  kde  nalezena  byla  osamocená  erupce 
basaltické  horniny.  Vršek  tento  snižuje  se  na  všechny  strany  a  na 
temeni  jeho  založen  jest  malý  lom  na  onu  eruptivní  horninu.  Erup- 
tivní  hmota  zdejší  na  prvý  pohled  tvoří  těleso  ojedinělé  a  jest  na 
západu  a  východu,  částečně  i  na  jihu  a  severu  omezena  písčitým 
slínem  křídového  útvaru  pásma  V.  Východní  a  západní  hranice 
písčitého  slinu  jest  v  lomu  celá  odkryta,  jižní  však  a  též  severní  je 
z  části  hlínou  a  rumem  z  místa  samého  zanesena.  Západní  hranice 
písčitého  slinu  je  téměř  kolmou  stěnou  a  má  směr  skoro  přesně 
S  — J.  Písčitý  slin  jest  vůbec  rozpukán  v  několika  směrech,  hlavně 
však  tímto  směrem  asi  S— J  o  úklonu  téměř  svislém.  V  tomto  směru 
jest  celé  místo  prodlouženo,  a  zdá  se,  že  hornina  eruptivní  také  asi 
k  severu  pokračuje,  neboť  v  této  straně  jsou  již  od  vrcholu  lomu 
zřetelný  zvětralé  stopy  její.  Přímý  kontakt  horniny  eruptivní  se  slínem 
nebyl  nalezen,  jen  při  JZ  straně  shledal  jsem  zbytky  vypáleného 
slinu  písčitého.  Vrstvy  slinu,  jak  na  tomto  místě,  tak  i  všude  jinde, 
zůstaly  dosti  pravidelně  horizontální,  což  svědčí  o  tom,  že  při  erupci 
horniny  basaltické  nepůsobil  velký  postranní  tlak. 

Hornina  eruptivní  zdá  se  tu  vyplňovati  prostě  puklinu  ve  slinu 
křídovém  vzniklou    a  pokračuje-li    sem    od    severu,   je   to    část    žíly.   | 
V  severní   stěně  je   těleso   eruptivní   horniny   basaltické   mocné  něco 
přes  4   m,  uprostřed   lomu   zdá   se   rozšiřovati   a   na  jižní   straně  je 
stěnou  písčitého  slinu  ukončeno. 

Hornina  rozpukává  balvanitě,  a  balvany  ovětráváním  nabývají 
podoby  koulí;  ve  stavu  čerstvém  jest  barvy  tmavé,  je-li  zvětralá,  má 
barvu  světlejší.  Úlomky  cizích  hornin,  uzavřené  ve  hmotě  eruptivní 
jsou  kusy  vypálených  slínů  křídových  a  snad  i  něco  břidlice 
z  Barrandovy  etáže  B,  ale  ani  stopa  po  sedimentech  permských  neb 
karbonských.  Z  toho  dalo  by  se  souditi,  že  pod  křídovým  útvarem 
zdejším  není  staršího  útvaru,  leč  teprve  etáže  B. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavošedé,  drobně  porfyrická 
s  četnými  drobnými  vrostlicemi  basaltického  augitu  1—3  mm  velkými. 

Hmota  základní,  která  pro  oko  jest  nerozlučitelná,  jeví  se 
v  mikroskopu  býti  větším  dílem  holokrystalickou  a  jen  místy  poněkud 
hypokrystalickou  ;  složena  jest  hlavně  z  basaltického  augitu,  vyvinutého 
idiomorfně   neb   skoro   idiomorfuě   v  podobě    úzkých    krátkých  lišten, 


ii 


o  některých  eniptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  7 

podlouhlých  zrnek  neb  i  širokých  krátkých  jehlic.  Nemalý  díl  hmoty 
náleží  magnetitu  a  nefelinu,  ojediněle  nalezeno  i  zrnko  apatitu. 
Magnetit  má  obyčejné  tvary,  nefelin  jest  většinou  omezen  allotriomorfné 
dle  tvaru  soiisedních  augitů  a  jen  málo  kdy  zdá  se  býti  blízek  omezení 
krystalografickému.  Sklo  dá  se  dílem  zřetelně  rozeznati,  dílem  spíáe 
tušiti  jako  spojivo  některých  velmi  jemné  vyvinutých  skupin  augitových. 
Struktura  základní  hmoty  blíží  se  tedy  struktuře  některých  jemné 
složených  nefelinitů  neb  nefelinických  basaltů. 

Aitgit  tvoří  v  hornině  dvě  generace,  starší  v  podobě  vrostlic, 
mladší  ve  hmotě  základní.  Vrostlice  ve  výbruse  jeví  se  býti  zbarveny 
světle  žlutavě  hnědě  a  jsou  opatřeny  místy  na  okraji  slabým  proužkem 
barvy  temnější  s  nádechem  do  fialová.  Pleochroismus  jest  velmi  slabý 
a  jeví  přechod  od  tonu  žlutavě  hnědého  do  žlutavého,  místy  však 
jest  úplně  nezřetelný.  Nejvyšší  dvojlom  nemohl  býti  přesně  stanoven, 
ježto  ve  výbruse  nebyl  nalezen  žádný  přesný  průřez  dle  co  P  co. 
Podélné  průřezy  jsou  šesti-  neb  čtverhrané,  příčné  průřezy  jsou  osmi- 
boké s  převládající  plochou  orthopinakoidu.  Krystaly  jsou  omezeny 
plochami  (100)  (010)  (110)  (111).  Štěpnost  ve  průřezech  jest  zřetelná 
dle  (110).  Uzavřeuinami  v  augitech  jsou  velmi  hojná  zrna  magnetitová, 
v  menším  počtu  objeví  se  uzavřeniný  skelné,  jež  uloženy  jsou  zonálně, 
obyčejně  při  samém  okraji.  Augity  hmoty  základní  dosahují  délky 
0'02— 0-12  mm  a  jsou  většinou  téže  barvy  jako  vrostlice,  místy  však 
značné  světlejší.  Poměrné  množství  veškerého  augitu  v  hornině  tvoří 
přes  ^/^  celé  hmoty.  Magnetit  činí  zrnka  nestejně  velká.  Ve  vrost- 
licích  augitových  obsažena  jsou  zrnka  drobná,  jiná,  dílem  značné 
větší,  dílem  mikroskopicky  opět  drobná  až  velmi  drobná  zrnka  činí 
příměs  hmoty  základní,  při  čemž  větší  zdají  se  tvořiti  jakési  vrost- 
lice ve  hmotě  té,  kdežto  nejmenší  činí  dojem  vlastních  součástek 
hmoty  základní.  Celkem  jest  magnetitu  v  hornině  asi  V4  celé  hmoty  její, 

Mikrochemickou  reakcí  dokázáno  bylo  ve  hmotě  základní  značné 
množství  Na.  Lom  světla  nefelinové  hmoty  jest  stejný  neb  o  něco  nižší  nežli 
v  kanadském  balsamu.  Dvojlom  patrný,  ač  místy  velmi  slabý.  Množství 
nefelinu  činí  méně  než  Y16  celé  hmoty  horniny.  Čiré  sklo  má  lom 
zřetelně  nižší  nežli  kanadský  balsam. 

Celkem  vyvinovaly  se  součástky  hmoty  základní  asi  tím  pořádkem, 
že  nejprve  vyvinovalo  se  něco  magnetitu,  brzy  však  magnetit  i  au- 
gitové  vrostlice  zároveň,  při  čemž  část  magnetitu,  v  podobě  drobnějších 
zrnek  byla  uzavřena  vrostlicemi  augitovýrai.  Po  vývoji  vrostlic  au- 
gitových nastala  změna  v  poměrech  krystalace,  začala  se  vyvinovati 
hmota   základní,    při   tom    však   magnetit  dále   rostl,  i  nový  ještě   se 


g  III.  Břetislav  Zahálka: 

vyvíjel,  a  zároveň  vylučovala  se  druhá  generace  augitu,  zprvu  idio- 
morfně,  posléze  však  allotriomorfně,  když  přidružil  se  vývoj  allotrio- 
niorfní  hmoty  uefelinové.  Celý  pochod  vývoje  horniny  ukončil  se 
tuhnutím  skla,  jehož  čii'á  barva  prozrazuje,  že  veškeré  železo  z  hmoty 
bylo  již  vyčerpáno. 

Hornina  popisovaná  jest  augititem^  avšak  pro  poměrně  značné 
množství  nefelinu  nutno  jest  ji  definovati  augititem  nefelinickým, 
a  tím  zároveň  vyznačena  jest  příbuznost  její  s  nefelinity. 


Přechod  mezi  augititem  a  nefelinitem  z  Ghlomku. 

Kiiželovitý  vršek  Chlomek,  půl  hodiny  SV  od  Mělníka  vzdálený, 
sestává  až  téměř  k  samému  vrcholu  z  vrstev  křídového  útvaru.  Nej- 
výše jest  tu  slínitý  vápenec  pásma  X.,  jenž  končí  ve  výši  266  m  n. 
m.,  odkud  až  ku  côte  281  m  n.  m.,  ku  kostelíku  sv.  Jana,  rozložena 
jest  hornina  basaltická.^)  Hornina  tato  proráží  vrstvy  křídového  útvaru 
celkem  v  podobě  sloupu,  kontakt  však  přístupný  není.  Hornina 
basaltická  jest  na  povrchu  silně  ovétralá,  zvláště  na  straně  severní, 
kde  jsou  ve  skále,  bývalém  to  lomu,  dutiny  dosti  velké,  větráním 
vzniklé,  a  v  nich  je  hornina  pokryta  silnou  bílou  vrstvou,  částečně 
zeolitickou.  Též  na  straně  SV  jest  hornina  zvětralá  a  pouze  na  straně 
JZ  vystupuje  čerstvá  skála  a  tvoří  tu  pod  kostelíkem  několik  vysokých 
sloupovitých  balvanů.  Ze  zarostlých  cizích  hornin  v  hornině  basaltické 
nalezen  byl  vypálený  pískovec  křídový  barvy  zelenavé  a  hojné  úlomky 
slinu  křídového. 

Hornina  jest  barvy  tmavošedé,  struktury  drobně  porfyrické  a 
jen  velmi  pořídku  vynikají  z  jemnozrnné  hmoty  základní  ^2 — ^  mm 
velké  krystalky  augitu.  Větší  krystalky  téhož  nerostu  až  4  mm  délky 
dosahující  jsou  velmi  vzácné. 

Základní  hmota  jeví  se  býti  v  mikroskopu  slabé  hypokrystalickou, 
složenou  hlavně  z  basaltického  augitu,  menším  množstvím  z  nefelinu 
a  magnetitu.  Spoře  jsou  roztroušeny  nepravidelně  omezené  šupinky 
hnědého  biotitu.  Augit  jest  vyvinut  v  podobě  úzkých  krátkých  lišten, 
podlouhlých  zrnek,  porůznu  i  širokých  jehliček  a  omezen  ponejvíce, 
alespoň  v  pásmu  vertikálním,  idiomorfně.  Magnetit  má  obyčejný  tvar. 
Nefelin  je  ponejvíce  allotriomorfní,  vyplňuje  zbývající  prostory  mezi 
augity   a  zřídka   kdy   blíží   se  tvar  jeho   omezení  krystalografickému. 

')  O  erupci  této  zmiňuje  se  C.  Zahálka:  Pásmo  X.,  pg.  27.  Vest.  Král. 
čes.  spol.  nauk.  1894. 


i 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okoh'  Mělníka  a  Mšena.  9 

Vrostlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavé  hnédé,  místy 
až  žlutavé.  Některé  větší  vrostlice  obsahují  slabé  nazelenalé  jádro 
přechodu  ku  augitu  aegirinickéniu.  Pleochroismem  nabývají  augity 
odstínů  žlutavých  a  uaíialovělých.  Pozorován  byl  obyčejný  srůst  dvoj- 
čatný  i  dle  orthodomatu.  Jako  uzavřeniny  lze  pozorovati  ve  vrostlicích 
drobná  zrnka  magnetitu  a  částice  skelné.  Augit  druhé  generace  jest 
vyvinut  ve  hmotě  základní  v  podobě  lištiček  0"02  — 012  mm  velkých, 
barvy  vždy  žlutavě   hnědé.   Veškerý  augit   činí  skoro  ^/.^  celé  hmoty. 

Magnetit  vyvinut  jest  vedle  drobných  zrnéček,  součástkám 
hmoty  základní  přimíseuým,  též  v  podobě  větších  krystalků,  činících 
dojem  vrostlic.  Hmota  magnetitová  zaujímá  V^  celé  hmoty. 

Hmota  nefelinová,  které  jest  v  hornině  této  více  nežli  v  pře- 
dešlé, jeví  lom  nižší  nežli  kanadský  balsam  a  dvojlom  patrný,  ač  opět 
místy  slabý.  Mikrochemická  reakce  dokázala  hojný  obsah  Na. 

Postupný  vývoj  součástek  dál  se  jako  v  hornině  předešlé, 
struktura  však  jest  méně  porfyrická,  byly  patrně  poměry  při  chladnutí 
horniny  poněkud  jiné. 

Hornina  činí  přechod  mezi  augititem  a  nefelinitem^  stejným 
právem  mohla  by  nazvána  býti  nefelinitem  augitem  bohatým  neb 
augititem,  bohatým  nefelinem,  a  tím  potvrzuje  ještě  více  příbuznost 
augititů  a  nefeliuitů.  Přechody  hmoty  augitu  basaltického  ku  hmotě 
aegirinického  augitu,  třeba  velmi  sporé,  naznačují  směr  příbuznosti 
ku  trachytickým  horninám  okolí  Vrátenské  hory  a  Housky,  kde  augit 
aegirinický  hojně  se  vyškytá. 

Augitit  od  Chlomku. 

Asi  300  m  od  právě  popsané  erupce  Chlomecké  ve  směru  SSV 
naskytla  se  v  lese  menší  erupce  basaltická.  Místo  má  nyní  podobu 
okrouhlé  jámy  asi  11  m  hluboké  o  průměru  poněkud  větším.  Erup- 
tivní  hornina  proráží  tu  jemnozrnný  pískovec  pásma  IX.  křídového 
útvaru,  který  na  jižní,  západní  a  severní  straně  tvoří  kolmé  stěny 
a  jeví  trhliny  horizontální  i  vertikální,  na  sobě  téměř  kolmé,  jdoucí 
ve  směrech  asi  SJ  a  VZ.  Východní  stěna  sestává  však  z  vypáleného 
slinil  křídového,  který  pravděpodobně  při  erupci  byl  z  větší  hlubiny 
utržen  a  do  této  polohy  vynesen.  Hornina  eruptivní  jest  v  lomu 
vlastně  částí  žíly,  místy  až  1  m  mocné,  probíhající  přibližné  směrem 
S— J  s  malým  úklonem  ku  V,  odpovídá  tudíž  směr  její  směru  místních 
trhlin  v  pískovci;  pokračování  její  možno  sledovati  v  severní  i  jižní 
straně  lomu;  v  místě  lomu  se  mocnost  žíly  patrně  rozšiřuje.  Poněvadž 


JO  ni.  Břetislav  Zahálka: 

prodloužený  směr  žíly  protíná  zcela  přesně  prvou  erupci  chlomeckou, 
jest  oprávněna  domněnka,  že  obě  erupce  náležejí  jedné  a  téže  žíle. 
Hornina  basaltická  jest  opět  slohu  balvanitého  a  místy  ovětráním 
vznikají  též  tvary  kulovité.  Uzavřenin  cizích  hornin  je  velké  množství, 
vesměs  úlomky  slínů  a  pískovců  křídových,  kontaktem  úplné  vypálené 
a  do  zelena  zbarvené.  Nalezen  byl  též  zarostlý  oblázek  křemene,  2  cm 
v  průměru  měřící,  pocházející  nejspíše  z  některé  vrstvy  hrubozrnného 
pískovce  křídového. 

Barva  horniny  basaltické  jest  tmavošedá,  struktura  porfyrická; 
v  jemnozrnné  hmotě  základní  lze  pouhým  okem  spatřiti  vzácně  roz- 
troušené 1—4  mm  dlouhé  vrostlice  augitu,  v  tenkém  výbruse  pak  až 
r/o  ^'^^'*  velká  zrna  amfibolu.  Místy  obsahuje  hornina  množství  malých 
dutinek,  vyplněných  druzami  kalcitu,  a  tím  nabývá  vzhledu  man- 
dlovcovitého. 

V  mikroskopu  jeví  se  hmota  základní  složena  býti  z  velmi 
jemných,  krátkých  jehliček  augitových,  spojených  malým  množstvím 
hmoty  skelné  s  příměsí  drobounkých  zrnéček  magnetitu  a  tím  nabývá 
vzhledu  kalného.  Také  se  zdá  býti  něco  hmoty  nefelinové  přítomno. 
V  této  základní  hmotě  jsou  uložena  poněkud  větší  individua  augitová, 
činící  velikostí  svou  přechody  ku  drobným  vrostlicím,  ve  výbruse 
makroskopicky  patrným. 

Vrostlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavě  hnědé,  poněkud 
světlejší  nežli  v  předešle  popsané  erupci  chlomecké.  Jehličky  augitu 
ve  hmotě  základní  jsou  0"04— 02  mm  velké,  barvy  stejné  s  vrost- 
licemi.  Množství  veškerého  augitu  zaujímá  asi  ^/^  celé  hmoty  horniny. 

Magnetit  zdá  se  dle  velikosti  zrnéček  činiti  tamtéž  dvě  generace 
a  zabírá  asi  Vg  celé  hmoty. 

Ákcessoriclcý  hasaltichý  amfibol  jest  ve  výtruse  barvy  tmavohnědé. 
Pleohroismus  má  silný,  kolísíijící  mezi  tmavohnědou  a  světlehnědou 
barvou.  Obrysů  jest  skoro  vesměs  následkem  korrose  allotriomorfních, 
zaoblených,  různě  laločnatých,  a  pouze  tam,  kde  dvě  zrna  amfibolová 
vzájemně  se  dotýkají,  zachováno  jest  původní  idiomorfní  omezení. 

Zrna  křemenná,  pocházející  z  cizích  hornin,  v  hornině  basaltické 
uzavřená,  jsou  vesměs  objata  známým  věncem  zelenavých  jehliček 
pyroxenu^)   a  dosahují   velikosti  nanejvýše  2  mm;    obrysů  jsou  vždy 


^)  Cf.  H.  Rosfnbüsch:  Mikroskop.  Phj^s.  d.  mass.  Gesteine,  pg.  514,  í036  až 
1037;  V.  Rosický:  O  čediči  z  Trosek,  pg.  4.,  Rozpr.  čes.  Akademie  cis.  Fr.  Jos. 
I,  1903,  II.  tř.,  čís.  7.;  F.  Zirkel:  Lehrbuch  der  Pétrographie  III.  Bd.  pg.  102, 
103;  J.  E.  HiBscii:  Geol.  Karte  d.  höhtn.  Mittelgebirge  nebst  Erläiiteningen 
Blatt  V.,  pg.  50,  80. 


o  některých  ernptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Máena.  11 

zaokrouhlenýcli  následkem  kurrodující  činnosti  magmatu  a  obsahují 
množství  jemných  ponl,  jež  snad  někdy  uzavíraly  kapky  tekutiny. 
Jehličky  pyroxenové  částečné  vnikají  do  hmoty  křemenné,  při  samém 
doteku  se  zrnem  křemenným  jsou  dobře  rozeznatelný,  poněkud  dále 
od  křemene  však  jeví  příměs  kalné,  zelenavé  hmoty  sklovité,  a  celek 
jest  dosti  ostře  odlišen  od  okolní  hmoty  základní. 

Sukcesse  vývoje  nerostného  jest  tedy  dle  struktury  opět  ana- 
logická jako  v  hornině  předešlé,  a  jen  to  zmínky  zasluhuje,  že  amfi- 
bolové vrostlice  jsou  starší  vrostlic  augitových:  vývoj  křemičitanů 
počal  tedy  vývojem  amfibolu,  ježto  pak  amfibol  obsahuje  uzavřená 
zrna  magnetitu,  jest  magnetit  nějakou  částí  nejstarší  vyloučeninou 
nerostnou  v  hornině  této  vůbec. 

Hornina  právě  popsaná  jest  nerostným  složením  svým  augititem. 
Příbuznost  její  se  sousední  horninou  z  vrcholu  Cblomku  jest  zřejmá, 
liší  se  od  této  hlavně  jen  úbytkem  nefelinu  a  hmoty  skehié,  kromě 
toho  přítomností  akcessorického  amfibolu, 

Kefelinický   augitit   s  olivinem   x  Homole  u  Hepína. 

Jihozápadně  od  Repína,  v  „Borech",  mezi  Hostinnou  a  Libní, 
na  západ  od  cesty  z  Byšic  do  Řepína  vedoucí,  vystupuje  kopec, 
zvaný  Homole.  Vršek  skládá  se  až  ku  temenu  z  vrstev  křídových 
pásma  IX.,  nejvýše  ze  souvrství  IX  c.  Na  nejvyšším  bodu  vyvýšeniny 
této  otevřen  byl  ještě  před  několika  léty  asi  30  m  hluboký  lom  na 
horninu  basaltickou,^)  v  němžto  bylo  patrno,  že  těleso  basaltické 
horniny  se  do  hloubky  zužuje;  hornina  vybírána  byla  až  ku  samému 
kontaktu  jejímu  se  sousedním  písčitým  slínem.  Při  stěnách  kontaktu 
zanechány  byly  místem  zbytky  její  slohu  zřetelně  sloupovitého  se 
sloupy  kolmo  ku  stěnám  kontaktu  stojícími.  Dnes  jest  lom  úplně 
zasypán  a  zbývá  pouze  malá  prohlubeň,  v  níž  povaluje  se  množství 
větších  i  menších  kusů  horniny  basaltické.  Uzavřeniny  křídových  pískovců 
a  slínů  v  eruptivní  hornině  byly  hojné;  místy  lze  spatřiti  ve  zbýva- 
jících kusech  dosti  četné  dutinky  o  průměru  až  5  mm^  hmotou  kal- 
citovou  vyplněné. 

Hornina  jest  barvy  tmavošedé,  struktury  porfyrické,  s  1 — 7  mm 
dlouhými  krystaly  basaltického  aiigitu,  poněkud  sploštělými  dle  ortho- 
pinakoidu. 


')  O   erupci   této   zmiňuje    se  Č.  Zahálka  :    Pásmo   IX.  kříd.  úty.   y  okolí 
ílipu.  Repíaské  podolí,  pg.  4.  Vést.  král.  čes.  spol.  nauk.  189.5. 


12  lïl-  Břetislav  Zahálka: 

Základní  hmota  jest  mikroskopicky  poněkud  liypokrystalická, 
složená  hlavně  z  basiAltického  augitu,  k  němuž  druží  se  značně  menší 
množstvi  magnetitu,  něco  nefelinové  hmoty  a  skla,  šupinek  biotitových, 
jakož  i  stopy  živce.  Augit  základní  hmoty  jest  vyvinut  nej stejnoměrně, 
čině  dílem  podlouhlá  zrna  neb  široké  lišty  asi  ^4  ^'^"^  velké,  dílem 
menší  a  užší  lišty  neb  podlouhlá  zrnka,  tu  a  tam  i  široké  jehlice  a  jest 
pravidlem  omezen  idiomorfně  aspoň  v  pásmu  vertikálním.  Hrubší 
zrnka  jeho  činí  jakýsi  přechod  od  jemnějších  ku  vlastním  vrostlicím 
augitovým. 

VrostUce  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé  a  jeví 
nezřídka  zonální  proužkování,  přecházejíce  k  okraji  zhusta  v  pásmo 
tmavší,  způsobené  obsahem  železa,  neb  i  v  ton  nafialovělý,  podmíněný 
přítomností  titanu.  Porůznu  obsahují  vrostlice  jádro  nazelenalé  slabého 
přechodu  k  augitu  aegirinickému,  které  však  neodpovídá  všude  obrysy 
svými  vnějšímu  krystalografickému  omezení,  nýbrž  bývá  omezeno  ne- 
pravidelně. Pleochroismus  zelenavých  partií  těchto  je  slabý  a  kolísá 
mezi  barvou  zelenavou  a  žlutavou,  světelný  lom  pak  jest  vyšší  nežli 
v  pásmu  augitu  basaltického.  V  příčných  průřezech,  které  ve  výbruse 
ve  větším  množství  se  vyskytly,  jsou  kromě  štěpnosti  dle  ooP  též 
poněkud  vyvinuté  trhlinky  dle  acPoo.  Ve  vrostlicích  jsou  opět  hojné 
uzavřeniny  zrnek  magnetitových.  Augity  hmoty  základní  jsou  0*04 —0'2  mm 
veliké,  barvy  stejné  s  vrostlicemi.  Poměrné  množství  veškerého  augitu 
obnáší  přes  ^/^  celé  hmoty. 

Magnetit  činí  jednak  větší  zrna,  která  jako  vrostlice  ze  hmoty 
základní  vynikají,  jednak  zi-na  drobnější,  která  ostatními  součástkami 
hmoty  základní  jsou  promísena.  Množství  jeho  činí  přes  ^'g  celé 
hmoty. 

Mikrochemickou  reakcí  dokázáno  bylo  v  základní  hmotě  dosti  Na. 

Hornina  obsahovala  něco  alccessorichého  olivinu,  čemuž  nasvěd- 
čují pseudomorfosy  po  něm  v  podobě  serpentinu  a  uhličitanu  magnes- 
natého.  Druhotných  rud  jest  v  pseudomorfosách  málo  vyvinuto,  ob- 
sahoval patrně  olivín  málo  železa.  Kromě  olivinu  bylo  tu  též  původně 
něco  amfibolu,  jenž  však  později  byl  magmatem  úpluě  resorbován  na 
shluk  tmavohnědých  až  černých  lištiček  železné  rudy,  které  promíseny 
jsou  malými  krystalky  augitu  ve  výbruse  žlutavěhnědého.  Skupiny 
tyto  jsou  zcela  analogické  oněm,  jež  v  jiných  horninách  zde  popiso- 
vaných buď  uzavírají  ještě  zbývající  část  amfibolu  nebo  jeví  aspoň 
obrysy  amfibolových  krystalů. 

Struktura  nerostná  jest  celkem  podobná  jako  v  horninách  pře- 
dešlých, přece  však  nejstaršími  křemičitany  byly  tuto  olivin  a  amfibol, 


o  některýcli  eniptivních  liorťiinách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  ]3 

a  teprve  po  uicli  začaly  se  vyvinovati  vrostlice  augitové,  částečně 
vlastní  zelenavá  jejich  jádra.  Přiniísené  lištičky  živcové  vyvinovaly  s(; 
skoro  naposled. 

Hornina  jest  nefdinicJcým  migititem  s  olivínem.  Obsahem  neťelinu 
blíží  se  horiiináni  nefeliuickým  a  stopami  živce  poněkud  též  plagio- 
klasickým  basaltům. 


Augitit  z  Kamínku  u  Strážnice. 

Jihozápadně  od  obce  Strážnice,  nedaleko  Mělníka,  táhne  se 
hřbet,  na  jehož  nejvyšším  místě  otevřeno  jest  několik  lomů  na  horninu 
basaltickou.^)  Lom  prvý  založen  jest  př-i  nové  silnici  před  Strážnicí 
ve  stráni  ku  SZ  skloněné,  směřující  od  VJV  ku  ZSZ.  Jáma  je 
asi  20  m  hluboká  a  čtverhraná.  Hornina  eruptivní  proráží  tu  nejvýše 
slínitý  vápenec  křídový  pásma  X.  a  větrá  na  kulovité  kusy.  Chová 
v  sobě  přehojné  uzavřeniny  slínů  křídových,  které  se  již  z  povzdálí 
ve  stěně  bělají;  velikost  jich  jest  různá,  největší  pozorovaný,  uzavřený 
balvan,  asi  l^/j  m  široký  a  V2  '^'^  vysoký  spatřiti  lze  ve  východní 
stěně  lomu.  Celý  kus  ten  patrně,  tak  jak  byl  urván,  byl  vynesen 
nahoru  tlakem  jen  od  spodu  působícím,  neboť  trhliny  dle  vrstev 
jdoucí  jsou  v  poloze  horizontální,  podobně  jako  tomu  jest  i  při  menších 
úlomcích.  Z  druhotných  nerostů  v  hornině  basaltické  nalezeny  byly 
v  dutinkách  drûzy  kalcitu.  Několik  kroků  od  této  jámy  ve  směru 
skoro  jižním  je  druhý  lom,  v  němž  hoi'uina  má  tutéž  povahu.  Kovněž 
ve  směru  skoro  severním  od  prvého  lomu  na  svahu  stráně  je  menší 
jámou  odkryta  táž  hornina.  Dle  těchto  tří  otevřených  lomů  zdálo  by 
se,  že  směr  žíly  eruptivní  jde  od  SV  ku  JZ,  poněkud  ku  SSV  a  JJZ, 
a  vůbec,  že  žíla  tato  jest  snad  v  souvislosti  se  žílou  Chlomeckou, 
která  probíhá  v  prodlouženém  směru  jejím,  arcit  zuačně  opodál. 
Vyvýšenina  má  však  tvar  takový,  že  nemůžeme  s  určitostí  zdejší 
erupci  pokládati  za  žílu  jdoucí  ve  směru  vytčeném,  neboť  jest  úplně 
možno,  že  celé  návrši  Kamínek  je  uvnitř  vyplněno  hmotou  basaltickou, 
a  snad  jen  na  těchto  místech  nahodile  lom  na  ni  byl  otevřen.  Možná, 
že  i  na  sousedních  polích  by  bylo  možno  na  horninu  basaltickou  pod 
zemí  přijíti. 


')  O    erupci    této    zmiňuje    se  Č.    Zahálka:    Pásmo   X.  kříd.    útv.   v  okolí 
Kipii,  pg.  27.  Vést.  král.  čes.  ř-pol.  Nauk.  1894. 


14  III.  Břetislav  Zahálka: 

Hornina  jest  barvy  tmavošedé,  stiuktuiy  spoře  porfyrické  a  jen 
velmi  vzácně  vystupují  z  celistvé  hmoty  základní  1—4  íum  dlouhé 
krystalky  augitu. 

Hmota  záJdadni  ohjeví  se  v  mikroskopu  složena  býti  hlavně  z  augitu, 
mnohem  menšího  množství  magnetitu,  a  též  přimíseno  jest  něco  čiré, 
vápenaté  hmoty,  která  iníiltrována  byla  do  dutin  aneb  horninou  při- 
brána byla  z  okolí.  Místem  zdá  se  býti  něco  skla  jako  spojivo  mezi 
drobnějšími  augity,  ale  při  pětkrát  opětované  zkoušce  mikrochemické 
nebylo  zle  zjistiti  ani  stopy  Na.  Augit  základní  hmoty  vyvinut  jest 
v  podobě  krátkých  lišten  a  podlouhlých  zrnek,  větším  dílem  idio- , 
morfně  omezených,  a  zdá  se,  že  původně  základní  hmota  byla  silně 
porovitá  čili  miaroliticky  vyvinutá. 

Vrosilice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé  a  jeví  při 
kraji  proužek  temněji  zbarvený,  místy  však  jsou  vrostlice  nafialovělé 
se  značným  pleochroismem.  Vzácné  vyskytne  se  jádro  zelené  se  silným 
pleochroismem,  silnější  to  přechod  ku  aegirinickému  augitu.  Lištičky 
augitu  ve  hmotě  základní  jsou  barvy  nahnědlé  jako  vrostlice,  rozměrů 
004— 0'22  mm.  Veškerá  hmota  augitová  zaujímá  přibližně  ^/g  hmoty. 

Magnetit  vyvinut  jest  pouze  ve  tvaru  drobných  zrnek,  a  množství 
jeho  nezaujímá  celou  ^g  hmoty. 

Byla  též  nalezena  pseiidomorfosa  po  oUvinu  v  podobě  uhličitanu 
magnesnatého  s  malým  množstvím  serpentinu,  rud  prostá;  byla  tu 
patrně  látka  nerostná  forsteritu  blízká. 

Tento  oliviu  byl  asi  ze  součástek  nerostných  nejstarší.  Postupný 
vývoj  ostatních  nerostů  dál  se  jako  v  horninách  předešlých. 

Hornina  právě  popsaná  nerostným  složeníiu  jest  augititem. 


Kamptonitický  augitit  od  Žitné. 

Uprostřed  výšiny,  zvané  „Na  Žitné",  mezi  obcemi  Tupadly,, 
Žitnou  a  Dolní  Zimoří,  severně  od  Mělníka,  založen  byl  v  poli  přii 
nové  silnici,  JZ  od  côty  293  lom  na  horninu  basaltickou.  Lom  má 
tvar  chodby  asi  2  m  široké,  jdoucí  směrem  ZSZ  —  VJV.  Hornina  i 
basaltická  tvoří  tu  žílu,  probíhající  směrem  lomu  a  proráží  křídový 
pískovec  pásma  IX.  Kontaktem  změněný  pískovec  dobře  jest  viděti 
v  SSV  stěně.  Směr  rozpukání  horniny  basaltické  jest  SSV — JJZ,i 
kolmo  na  tento  směr  a  horizontální,  vznikají  tudíž  tvary  kostkovité. 
Ze   sekundárně   vyvinutých   nerostů   pozorováno   v  hornině   basaltické 


o  některých  ernptivníclj  horninách  z  okolí  Melníka  a  Mšena.  15 

množství  kalcitu,  tvořícího  výplň  malých  dutinek.  Uzavřenin  cizích 
hornin  křídových  jest  málo. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavošedé^  struktury  porfýrické; 
ze  základní  hmoty  vynikají  četné  vrostlice  augitové,  méně  hojné  am- 
fibolové a  porůznu  i  destičky  biotitu.  Krystaly  amfibolu  dosahují 
délky  až  2  cm,  krystaly  augitu  4  nim,  destičky  biotitu,  nékdy  přesné 
šestiboké,  mají  průměr  až  1  cm. 

Základní  hmota  jeví  se  v  mikroskopu  složena  býti  z  basaltického 
augitu,  menší  množství  činí  magnetit  a  čirá  hmota,  augity  spojující, 
nemálo  jest  i  drobných  šupinek  biotitových.  Augity  základní  hmoty 
jsou  vyvinuty  v  podobě  podlouhlých  krystalku,  částečué  krátce  lišto- 
vitých.  Čirá  hmota  náleží  větším  dílem  nefeliuu,  částečně  však  jest 
i  sklo  tu  přítomno. 

Vrostlice  augitové  jsou  zíijímavé  zonálním  proužkováním,  pro- 
zrazujícím přechod  od  hmoty  aegirinickému  augitu  blízké  ku  hmotě 
augitu  basaltického.  Hlavní  díl  krystalu  bývá  barvy  slabě  natialovělé, 
při  kraji  pak  s  proužkem  temněji  fialovým,  jádro  pak  bývá  nazelenalé. 
Zelenavé  partie  jeví  pleochroismus  slabý.  Opětně  byla  pozorována 
četná  zrnka  magnetitová  jako  uzavřeniny  ve  vrostlicích.  Lištičky 
augitu,  ve  hmotě  základní  obsažené,  dosahují  délky  0"04  —  0'24  mm 
a  jsou  barvy  stejné  s  vrostlicemi  augitu  basaltického.  Množství  všeho 
augitu  obnáší  přes  ^4  ^^^^  hmoty. 

Magnetit  i  v  této  hornině  zdá  se  tvořiti  dvě  generace  a  zaujímá 
asi  ^/-^Q  celé  hmoty. 

Mikrochemická  reakce  dokázala  ve  hmotě  základní  dosti  Na. 

Akcessorický  amfibol  basaitický,  barvy  hnědé  jeví  někdy  při 
okraji  proužek  světlejšího  neb  temnějšího  odstínu.  Krystaly  jeho  jsou 
korrosí  všeobecně  porušeny,  při  kraji  vyhledány  jsou  nepravidelné 
záhyby  a  prohlubinky,  jež  vyplněny  jsou  okolní  hmotou  základní  a  jen 
velmi  spoře  jsou  obdány  rámečkem  aggregátně  složeným  z  temně 
hnědých  až  černých  tyčinek  železité  hmoty  a  zrnéček  magnetitu. 
Rámečky  tyto  celkem  prozrazují,  že  původní  vrostlice  amfibolové 
měly  tvar  idiomorfní. 

Nejstarší  součástkou  horniny  jest  amfibol  s  biotitem  ;  po  vývoji 
těchto  následoval  vývoj  ostatních  součástek  postupem  jako  v  horninách 
předešlých. 

Hornina  popsaná  dle  mikroskopické  povahy  své  náleží  k  augititům, 
avšak  výskytem  hrubých  vrostlic  biotitu,  poměrné  vysokou  váhou 
'Specifickou  (2'974)   a    povahou   cheuáckoU;,   jak   níže    bude   doloženo, 


16  III.  Břetislav  Zahálka: 

přibližuje  se  Jcamptotiitům,  a  s  tím  shoduje  se  i  geologický  výskyt  její 
v  podoíaě  žíly. 

Augitit  z  Ostrého. 

Vršek  Ostrý,  zdvihající  se  východně  od  Štétí  u  Roudnice  sestává 
až  téměř  ku  temeni  z  vrstev  křídových,  nejvýše  z  vápnitých  slínů 
pásma  X.  Na  vrcholu  otevřeny  jsou  dva  lomy  na  horninu  basaltickou^) 
a  ve  svahu  ku  JJZ  založen  byl  lom  třetí.  Lom  prvý,  na  severní 
straně  vršku  založený,  má  tvar  okrouhlé  jámy,  jejíž  stěny  sestávají 
z  horniny  basaltické,  slohu  nepravidelně  sloupovitého;  na  tuto  při- 
kládají se  vrstvy  vápnitého  slinu,  spodního  oddělení  pásma  X.  křídového, 
který  v  severní  stěně  jeví  značné  zborcení,  při  povrchu  jest  měkký 
a  má  svou  původní  barvu  modravou,  blíže  kontaktu  jest  proměněn 
a  tvoří  velmi  tvrdou,  20  cm  mocnou  vrstvu  porcelánového  jaspisu. 
Tato  tvrdá  vrstva  poměrně  dlouho  vzdoruje  větrání  a  tím  se  udržuje, 
zároveň  pak  v  ní  nacházejí  oporu  i  okolní  části  slinu  kontaktem  ne- 
proměněného,  a  tím  zachovávají  se  ve  značné  výši  vůči  částeo 
vzdálenějším,  již  silně  erodovaným.  Asi  o  10  w  ve  směru  jižním, 
v  nejvyšší  poloze  vršku,  je  otevřen  druhý  lom  v  hornině  basaltické 
a  v  prodlouženém  směru  dvou  těchto  lomů  jest  ve  stráni  ku  JJZ 
skloněné  lom  třetí  na  tutéž  basaltickou  horninu.  V  obou  posledně 
jmenovaných  lomech  kontakt  přístupný  není,  a  v  téže  výši  na  svahu 
západním  odkryté  vrstvy  pásma  X.  jeví  neporušené  horizontální 
uložení.  Zdá  se,  že  erupce  zdejší  má  tvar  žíly,  probíhající  dle  zmí- 
něných tří  lomů  směrem  SSV — JJZ  a  je  snad  ve  spojení  s  erupcí 
na  nedalekém  vršku  Ješovickém,  který  leží  v  prodlouženém  směru 
jejím.  Přikrytí  vrstvami  slínovými,  jakož  i  částečné  zborcení  těchto, 
svědčí  zajisté  o  mocném  tlaku,  jaký  erupci  magmatu  horniny  basaltické 
provázel. 

Hornina  basaltická  obsahuje  hojné  uzavřeniny  vypálených  slínů 
křídových,  jest  barvy  tmavošedé,  struktury  porfyrické  s  Četnými  2—  16  mm 
dlouhými  krystaly  augitu  a  sporými  destičkami  biotitu  až  9  mm 
v  průměru  měřícími. 

ZáJcladni  hmota  jest  na  pohled  skoro  celistvá  a  jeví  se  v  mi- 
kroskopu   složena    býti    hlavně    z    podlouhlých    krystalků    augitových 


')  Erupci  tuto  popsal  F.  A.  Reuss  :  Mineral.  Geographie  von  Böhmen.  I. 
B.  Dresden.  1793,  pg.  276  a  zmiňuje  se  o  ní  C.  Zahálica:  Pásmo  X.  kříd.  útv. 
v  okolí  Řipu,  pg.  26.  Vést.  král.  čes.  spol.  nauk.  1894  a  Pásmo  IX.  kříd.  útv. 
mezi  Chocebuzy  a  Vidímí,  pg.  2.  Tamtéž,  1896. 


i 


o  nekterýcli  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Msena.  17 

a  ze  značné  menšího  množství  magnetitu  a  čiré  hmoty,  krystalky 
augitové  spojující.  Tato  náleží  dle  optických  vlastností  dílem  nefelinu 
dílem  sklu. 

VrobUice  augitové  ve  výbruse  jsou  barvy  šedavěžlutavé  s  nádechem 
do  tialova,  při  zonálním  proužkování  s  okrajem  nahnědlýni.  V  některých 
pnÏÏ'ezech  augitu  jsou  stopy  zelenavého  jádra  slabého  přechodu  ku 
aegiriuickému  augitu  s  pleochroismem  málo  zřetelným.  Obrysy  krystalu 
jsou  většinou  pravidelné,  místy  však  korrosí  poněkud  zaoblené  neb 
vyhledané.  Tu  a  tam  lze  viděti  v  průřezech  vrostlic  větší  i  menší 
okrouhlé  dutinky,  vyplněné  směsí  součástek  okolní  hmoty  základní; 
vnikla  patrně  hmota  základní  do  podélných  dutin  korrosí  vyhledaných, 
které  ve  výbruse  napříč  protnuty  byly.  Uzavřených  částic  skelných 
a  osamocených  zrnek  míignetitu  jest  ve  vrostlicích  augitových  hojné. 
Krystalky  augitové  druhé  generace  jsou  0'06  — 0-3  mm  dlouhé  a  barvy 
stejné  s  vrostlicemi.  Poměrné  množství  veškerého  augitu  činí 
^/4  hmoty. 

Maijnetit  vyvinut  jest  ve  tvaru  drobných  zrnek,  a  pouze  vzácně 
íjvyskytne   se   zrnko   poněkud    větší;    množství  jeho   činí   asi  Vs    cölß 
hmoty. 

Sklo  má  zřeteluě  nižší  lom  světla  nežli  kanadský  balsam,  a  ne- 
felinová  hmota  jest  lomu  skoro  stejného  s  kanadským  bal  samém. 
Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  dosti  Na. 

Akcessoricky  vystupující  hasaltický  amfibol  má  ve  výbriise  barvu 
hnědavou,  místy  s  vyvinutým  zonálním  proužkováním.  Jest  vesměs 
korrodován,  pročež  jsou  krystaly  obrysů  zaoblených,  někdy  s  vyhle- 
danými, nálevkovitě  do  vnitra  krystalu  se  rozšiřujícími  dutinkami, 
vyplněnými  okolní  hmotou  základní.  Opět  spoře,  jako  v  hornině 
předešlé,  vyvinut  bývá  kolem  korrodovaných  vrostlic  amfibolových 
rámeček,  skládající  se  tu  ze  shluku  tyčinek  a  zrnek  železitých  barvy 
temněhnědé,  mezery  pak  mezi  těmito  vyplňují  lištičky  augitové, 
shodné  s  okolním  augitem  hmoty  základní.  Magnetitová  zrna  v  rá- 
mečcích zjištěna  nebyla.  Množství  amfibolu  jest  u  přirovnání  s  pře- 
dešlými horninami  značné  a  zabírá  asi  Vie  ^^^^  hmoty. 

Byla  však  v  této  hornině  pozorována  také  zvláštnost,  že  v  jedné 
vrostlici  amfibolové  bylo  nalezeno  allotriomorfně  omezené  zrno 
basaltického  augitu.  Zjev  ten  svědčí  zajisté  o  jakési  proměnlivosti 
poměrů  krystalačnich  na  počátku  doby  vývoje  augitu.  Vedle  biotitu 
a  amfibolu  lze  za  nejstarší  součástku  považovati  magnetit,  který  jest 
ve  všech  ostatních  součástkách  uzavřen. 

Hornina  popsaná  jest  augitifem. 

Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.    Třída  II.  2 


III.  Břetislav  Zahálka: 


Äugitit  Z  Chlumu  u  Yeležic. 

Chlum  jest  vzdálen  3  km  seveniè  od  Štětí  a  strmí  nad  obcí 
Veležicemi  v  podobě  ostrohu,  který  zakončuje  planinu  táhnoucí  se 
k  Veležicům  od  JV  a  sestává  při  úpatí  z  pásma  IV.  křídového 
útvaru,  nejvýše  pak  z  pásma  VIII.  Na  ZJZ  svahu  Chlumu  jest 
opuštěný  lom  na  basaltickou  horninu  ve  tvaru  podélného  příkopu, 
táhnoucího  se  po  svahu  směrem  ZJZ— VSV.  JJV  stěnu  lomu  skládá 
v  dolní  části  písčitý  slin  a  nad  tímto  spočívá  pískovec  křídový.  Obě 
horniny  jsou  kontaktem  s  eruptivní  horninou  změněné  a  nepravidelně 
rozpukané.  Ve  VSV  stěně  lomu  vystupuje  nevrstevnatározdrobenina  barvy 
žluté,  místem  naíialovčlé  i  šedé,  sestávající  ze  směsi  částic  slínových, 
kontaktem  poněkud  změněných  a  zdejší  horniny  basaltické.  SSZ 
strana  lomu  jest  ssutinami  hlíny  zakrytá,  není  tudíž  možno  určiti, 
pokračuje-li  hornina  eruptivní  i  v  tomto  směru  dále,  či  je-li  i  na  této 
straně  stěnou  kontaktních  hornin  omezena.  Jest  však  pravděpodobno, 
že  těleso  eruptivní  má  tvar  žíly,  táhnoucí  se  směrem  ZJZ — VSV. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavošedé  a  struktury  velmi 
jemně  porfyrické;  ze  hmoty  základní,  na  oko  skoro  celistvé,  vynikají 
přečetné,  úzké  vrostlice  augitu.  zřídka  V2  ^^''*  dlouhé.  1 

Hmota  základní  v  mikroskopu  objeví  se  býti  složena  velkým 
dílem  z  krátkých  lišten  a  podlouhlých  zrnek  augitových,  idiomorfně  neb 
skoro  idiomorfaě  omezených,  s  něco  krystalovými  aggj-egáty  magnetitu, 
spojených  základní  hmotou,  složenou  ze  mnohem  jemnějších  lišten 
a  zrnek  augitových,  něco  skla  a  prášku  mngnetitového.  Vzácně  roz- 
troušen jest  andesih,  hlavně  v  podobě  jemných  lištiček  ve  hmotě 
základní,  vzácně  pak  ve  tvaru  větších  zrnek,  mikroporfyricky  vyni- 
kajících. Také  něco  nefelinové  hmoty  jest  místem  přimíseno. 

Vrostlice  augitové  ve  výbruse  jsou  barvy  světlé,  žlutavěhnědé 
a  pouze  vzácně  vyškytá  se  ton  červenavéfialový.  Ve  vrostlicích  jsou 
opětně  uzavřena  četná,  drobná  zrnka  magnetitová.  Augity  hmoty 
základní  jsou  průměrně  0*14  mm  velké  a  barvy  nahnědlé  jako 
většina  vrostlic.  Veškerý  augit  zaujímá  asi  '^/^  celé  hmoty. 

Magnetit  činí  jednak  větší  zrnka,  jednak  je  vyvinut  v  podobě 
jemných  zrnéček,  jimiž  hlavně  hmota  základní  je  promísena.  Zaujímá 
asi  ^8  c^lé  hmoty  horniny. 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  v  hornině  dosti  Na.  Na  někdejší 
přítomnost  amfibolu  poukazují  vzácné  se  vyskytující  shluky  tmavých 
lišten  železitých,  promísených  hustým  práškem  rudním. 


o  některých  eriiptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Msena.  19 

Časově  vyvinul  se  amfibol  opětně  nejdříve,  andesin  pak,  jakožto 
součástka  nejkyselejší,  ku  konci  krystalace  horniny. 

Hornina  jest  auyUítem]  příměsí  plagioklasu  směřuje  však  ppněkud 
ku  plagioklasickým  basaltům. 


Augitit  od  Ynitice.^) 

Blíže  západního  kraje  obce  Vrutice^  as  dvě  hodiny  severně  od 
Roudnice  vzdálené,  po  pravé  strano  silnice  vedoucí  odtud  k  nádraží 
Polepskérau,  vystupuje  malý  pahorek,  asi  5  í»  vysoký,  složený  v  jádru 
svém  z  horniny  basaltické.  Hornina  ta  přístupna  jest  pouze  v  lomu 
na  SZ  straně  pahorku  založeném,  a  sice  vystupuje  tu  pouze  na  dně, 
kdežto  kolmé  stěny  Jomu  sestávají  z  pískovce  křídového,  který 
blízkostí  kontaktu  jest  velmi  ztvrdlý  a  zcela  nepravidelně  rozpukán. 
Pro  nepřístupnost  dalších  vrstev  křídových  v  samém  okolí  kontaktu 
nebylo  možno  přesně  zjistiti  horizont,  ku  kterému  pískovec  náleží, 
možno  však  souditi  dle  stratigrafické  polohy  a  dle  blízkých  pramenů 
Vrutických,  které  v  jejich  oboru  vynikají,  že  jsou  to  vrstvy  pásma  V. 
Na  úpatí  pahorku  ukládá  se  na  skálu  pískovcovou  vrstva  rozdro- 
beuiny,  skoro  tufu  podobné,  asi  7^  ^'^  mocná,  jež  ku  vrcholu  se  po- 
znenáhlu vytrácí.  Dle  tvaru  pahorku  není  vyloučeno,  že  těleso  basal- 
tické horniny  vyplňuje  dutinu  podoby  komínu.  Hojné  jsou  v  basaltické 
hornině  zelenavé  uzavřeniny  úlomků  slínů  a  pískovců  křídových, 
kontaktem  velmi  změněných. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavěšedé,  struktury  jemně 
a  zároveň  spoře  porfyrické;  velmi  vzácně  vystupují  z  celistvé  hmoty 
základní  1 — 2  mm  velké  vrostlice  augitu  a  V2 — ^  ^^^  velká  zrna, 
náležející  analcimu,  jenž  vyplňuje  drobné  dutiny  a  pukliny. 

Hmota  základní  i^Ni  se  býti  v  mikroskopu  slabě  hypokrystalickou, 
složenou  z  basaltického  augitu,  menšího  množství  magnetitu,  sporého 
biotitu  a  malounko  nefelinové  hmoty  a  skla.  Augit  její  jest  vyvinut 
idiomorfně  v  podobě  úzkých  lišten.  Magnetit  činí  větší  i  menší  kry- 
stalky, místy  v  aggregáty  seskupené. 

Vrostlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé,  s  nádechem 
do  fialová  a  uzavírají  opět  hojná,  drobná  zrnka  magnetitu.  Lištičky 
augitu   hmoty   základní   bývají   0"04  —  0*22  mm   dlouhé  a  jsou  barvy 

^)  O  erupci  této  zmiňuje  se  F,  A.  Reuss  :  Min.  Geographie  von  Böhmen, 
I.  B.  Dresden.  1793,  pg.  280. 

2* 


20  III-  Břetislav  Zahálka; 

shodné  s  vrostlicemi.     Veškerý   augit   zaujímá   sotva   ^|^   celé   hmoty 
horniny,  magnetit  pak  méně  nežli  Vr 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  v  hornině  málo  Na.  Vývoj  jed- 
notlivých součástek  nerostných  dál  se  týmž  způsobem  jako  v  horninách 
předešlých. 

Hornina  právě  líčená  jest  augititem  a  to  dosti  typickým. 

Kolem    uzavřených    zrn    zmíněných    písčitých   hornin   křídových 
vyvinut  jest    věnec   jehliček    zelenavého    pyroxenu,    shodný    s    věnci, 
které    obdávají    pravideluě    uzavřená  cizá   zrnka   kí-emenná    (cf.  výše 
popsaný    augitit    od  Chlomku  str.  10  a  níže    uvedený  z  Čepičky    str. 
26  a    plagioklasický    basalt  z    Vinné    hory    u    Mšena).     Pyroxenový 
věnec  vznikl   tu  zajisté  podobným  způsobem  jako  onde  žhavé  magma 
korrodovalo    povrch    uzavřeniuy    a    ze    směsi    magmatu    a    roztavené 
hmoty  příslušné  uzavřeniny  vyvinula  se  vrstva  jehliček  pyroxenových. 
Kromě  toho  jsou  v  hornině  ještě  hojná  místa,  obrysů  často  protáhlých, 
vyplněná    při    okraji    pásmem    drůzovitě    seskupených  jehliček    téhož 
zelenavého    pyroxenu,   jako    kolem    uzavřených   zrn    slínových,   jenže 
uvnitř  těchto  aggregátů   naskýtá  se  hmota   analcimová.     Analcim  činí 
čirou  hmotu,  jež  určena  byla  dle  své  isotropuosti,  lámavosti  světelné 
a    pravoúhle    síťovitého    rozpukání.     Na    zevnějším    okraji    aggregátů 
těch  J80u  jehličky   pyroxenu   průměrně   004  mm   velké  a   zcela  ne- 
pravidelně rozložené  a   promísené   nahnědlým   práškem,   jenž   dodává 
okrajům  stěn  vzhledu  kalného.  Dále  dovnitř  aggregátů  nejsou  jehličky 
pyroxenové  již   tak   těsně  směstnány,   jsou    delší,    průměrně  O' 14  mm 
dlouhé  a  tvoří  paprskovité  aggregáty  a  některé  zdají  se  býti  osamocené 
ve  hmotě  analcimové.  V  pásmu  veitikálním  jsou  jehličky  omezení  vždy 
idiomorfuího      a     pouze     na     pólech    bývají     nedokonale     vyvinuty 
Barva  pyroxenových  jehliček  jest  blédězelená  s  pleochroismem  slabými 
a    úchylka    zhášení    činí    přibližně    55*^    (ciú    př.),    poukazující    na] 
jakési  přiblížení  ku  hmotě  aegirinického  augitu.     Takovéto  aggregáty] 
augitových  jehliček,  uzavírající  uvnitř  analcimovou  hmotu,  jsou  tudíž 
celkem    analogické    aggregátům    téhož    minerálu,    vytvořeným    kolem 
uzavřených  a  částečně  resorbovaných  úlomků   slínových,   i  vznikly  asi 
podobným  způsobem,  jenže  tu   resorbce   uzavřených   částic  slínových} 
byla   úplná   a   kromě  toho   vyvinovaly  se  bublinky,  jejichž   místo  po- 
zději zaujala  hmota  analcimová.     Tato   jest  totiž  zřetelně  druhotnéhol 
původu,  vyplňujíc,   nepřevážena  augitovými  jehličkami,   i  jiné  dutinky] 
a  rozmanité  pukliny  této  horniny  basaltirké. 


o  některých  eniptiviiícli  ]ioniiiiá(;li  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  21 


Nefelinický  augitit  s  olivínem  (přechod  k  limburgitu) 
z  návrší  „Na  Šibenici"  u  Mšena. 

Jižně  od  Mšena  zdvihá  se  návrší  „Na  Šibenici,"  na  jeliož  temeni 
byla  nedávno  otevřena  jáma,  ve  které  zastižena  byla  směs  zvětralých 
i  čerstvéjších  úlomků  horniny  basaltické,  pocházející  očividné  ze 
staršího  lomu,  v  těchto  místech  dříve  založeného.  Úlomky  tyto  svědčí 
o  přítomnosti  erupce^  která  proráží  tu  nejvýše  pásmo  X.  křídové. 
Odtud  pocházely  zajisté  vzorky  basaltické  horniny,  již  podrobné 
popsal  již  BoŘicKÝ  v  práci  své  o  čedičích/)  kde  ji  uvádí  mezi  svými 
jemnozrnými  (anamesitickýrai)  nefelinitoidy.  Moje  vzorky  tu  sebrané 
jeví  poněkud  jinou  povahu  nežli  Boí^ický  líčí.  Vzorky  ty  jsou  barvy 
tmavošedé,  na  oko  skoro  celistvé. 

V  tenkém  výbruse  makroskopicky  převládá  napohled  základní 
hmota  a  v  ní  lze,  hlavně  íeprve  proti  světlu,  rozeznati  úzké,  drobné 
vrostlice  augitové,  dosahující  kolem  ^/o  mm  délky  a  ještě  menší  čirá 
nebo  rozkladem  hnědavá  zrnka  olivínová. 

V  mikroskopu  objeví  se  býti  základní  hmota  složena  hlavně 
z  basaltického  augitu,  něco  magnetitu  a  nefelinu,  také  něco  skla  lze 
místem  spatřiti,  ale  poměrně  málo  a  vzácně  jen  zrno  apatitové.  Augit 
činí  úzké,  krátké  lišty  a  podlouhlá  zrnka.  Magnetit  má  obyčejné 
tvary,  nefelin  je  allotriomorfuí  a  vyplřiuje  mezery  mezi  angitem. 

Vrostlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavéhnědé,  místy 
se  slabým  tonem  nafialovělým.  Větší  vrostlice  jsou  značně  korrodovány 
a  obsahují  vesměs  dosti  hojná  zrnka  magnetitová  uzavřená.  Krystalky 
augitu  ve  hmotě  základní,  0-04— 0"22  mm  velké,  jsou  barvy  vždy 
žlutavěhnědé.  Množství  augitu  obnáší  asi  ^/^  celé  hmoty. 

Magnetit  tvoří  opětně  drobná  i  větší  zrnka,  kteráž  poslední  činí 
dojem  vrostlic,  a  zaujímá  přes  '/g  hmoty. 

Nefelinová  hmota  má  stejný  lom  světla  s  kanadským  balsamem 
a  jest  jí  v  základní  hmotě  poměrně  dosti;  tomu  odpovídá  též  značný 
obsah  Na,  mikrochemicky  zjištěného.  Čiré  sklo  jeví  lom  značné  nižší 
nežli  kanadský  balsam. 

Akcessorický  oliviti  jest  čirý,  nepravidelně  rozpukaný  a  postrádá 
omezení  idiomorfního,  jest  při  krajích  vesměs  přeměněn  ve  hmotu 
barvy  žlutohnědé,  místy  zelenavé  neb  rezavé.  Hnědavé  partie  jsou 
nejspíše    iddingsitem,    který    přeměňuje    se    tu    v    zelený    serpentin 


*)  Archiv  pro  přírod,  výzkum  Čech.  11.  díl.  1874,  pg.  62. 


22  ÏII-  Břetislav  Zahálka: 

a  tento  v  rezavou  hmotu  železitou.  Nejstarší  součástkou  v  hornině 
této  jest  olivin  s  apatiteni;  vývoj  pak  dalších  součástek  dál  se  způ- 
sobem u  předešlých  hornin  poznamenaným. 

Hornina  jest  nefelinickým  augititem,  význačným  akcessorickým 
olivinem.  Pro  poměrné  značný  obsah  olivinu  činí  zároveň  přechod 
k  limburgitu,  obsahem  nefelinu  jeví  pak  jakousi  příbuznost  s  horninami 
nefelinickým  i. 

Popis  BoŘicKÉiio  neshoduje  se  s  povahou  mých  vzorků  tím,  že 
BoŘicKÝ  uvádí  za  hlavní  součástku  amfibol,  který  jsem  v  hornině 
nenalezl,  a  o  augitu  pak  vůbec  se  nezmiňuje.  Rovněž  leucit,  jím 
popsaný,  jsem  nenalezl.  Prohlédnuv  původní  výbrus  Bokického 
z  této  lokality,  shledal  jsem,  že  jeho  určení  nerostů  jest  chybné. 
Jeho  výbrus  amfibolu  vůbec  neobsahuje,  a  nerost  jím  za  amfibol 
určený  jest  augitem  basaltickým.  Také  leucitu  jsem  ve  výbruse  Boi^iokého 
neshledal.  Celkem  však  výbrus  Bořického  jeví  analogické  vlastnosti 
jako  vzorek  můj  a  hlavně  tím  se  liší,  že  obsahuje  poněkud  více 
hmoty  nefelinové,  totiž  asi  Vs  ^^^^^  hmoty,  kdežto  ve  vzorku  mém 
množství  téže  ani  Vie  lii^oty  nezaujímá. 


Kefelinický  augitit  z  Kluóku  u  Vísky. 

Východně  od  obce  Vísky,  SV  od  Mšena,  zdvihá  se  upostřed 
polí  malá  vyvýšenina  s  bývalým  lomem  na  horninu  basaltickou,  jejíž 
úlomky  se  ještě  hojně  v  místech  těch  povalují,  jinak  celistvá  skála 
horniny  eruptivní  přístupna  není.  Erupce  prorazila  nejvýše  kvádrové 
pískovce  pásma  IX. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavěšedé,  struktury  spoře  por- 
fyrické,  s  porůznu  roztroušenými  krystalky  augitu  2  až  5  mm 
dlouhými,  z  jemnozrnné  hmoty  základní  vynikajícími.  Ve  vzorcích 
nalezených  obsaženo  jest  značné  množství  zrnitých  aggregátů  kalcitu, 
vyplňujícího  malé  dutinky.  V  tenkém  výbruse  poznají  se  však  již 
pouhým  okem  místa  3 — 5  mm  velká,  obsahující  hojnější,  hrubší  rudu, 
jako  pseudomorfosy  po  magmaticky  resorbovaném  amfibolu. 

Základní  hmota  jest  v  mikroskopu  složena  hlavně  z  basaltického 
augitu,  menší  díl  činí  nefelin  a  magnetit;  porůznu  l'oztrouseny  jsou 
drobné  šupinky  biotitu,  místem  lze  poznati  i  něco  skla.  Augit  její  činí 
podlouhlá  zrnka  neb  drobounké,  krátké  lištičky.  Magnetit  má  obyčej.ný 
tvar.    Nefelin  jest  allotriomorfní,  vyplňuje  místo  mezi  augitem.    Sklo 


o  některých  ernptivních  horninách  z  okolí  Mélníka  a  Mšena.  23 

se  jeví  jako  i)říměs  v  některých  jemněji  struovaných  místech  v  základní 
limotě  a  je  celkem  sporé. 

Vrostlke  auyitové  jsou  ve  výbi'ii«e  barvy  žlutavěliiiědé,  místy 
do  Šeda  přecházející,  při  zonální  struktuře  s  okrajem  nafialovělým. 
Některé  vrostlice  obsahují  nazelenalá  jádra,  kteráž  jeví  pleochroismus 
málo  zřetelný  a  značí  hmotu  blížící  se  skladbě  aegirinického  augitu; 
obrysy  jader  souhlasí  s  vnějšími  obrysy  průřezu  augitových.  Augity 
hmoty  základní  jsou  0"04— 016  íwwí  velké  a  jeví  barvu  žlutavěhnědou. 
Množství  veškerého  augitu  činí  asi  '^j^  celé  hmoty. 

Magnetit  vyvinut  jest  pouze  v  podobě  drobných  zrnek  a  zaujímá 
asi  Vs  cö'ö  hmoty. 

Mikrochemickon  reakcí  zjištěno  v  základní  hmotě  dosti  Na. 

Produkty  úplné  korrose  někdejších  individuí  amfibolových  jeví 
se  ve  výbruse  mikroskopem  složeny  býti  z  tmavohnědých  až  černých 
zrnek  a  lištiček  železitých,  rovnoběžně  uložených,  promísenýcli 
s  hnědožlutými  krystalky  augitovými  a  menším  množstvím  nefelinové 
hmoty.  Jako  příměs  horniny  vůbec  objeví  se  ve  výbruse  místem  zrna 
magnesitová,  barvy  čiré,  místem  obrysů  značně  protáhlých.  Lze  je 
snad  pokládati  za  pseudomorfosy  po  nerostu  forsteritu  blízkém.  Vedle 
těchto  jsou  tu  též  zrna  kalcitová,  patrně  ze  sousední  horniny  sem  se 
dostávší. 

Místy  lze  nalézti  ve  hmotě  základní  partie  rezavé  hmoty  haematitové, 
vzniklé  asi  přeměnou  serpentinu.  Při  krystalaci  horniny  vyvíjel  se 
zajisté  nejdříve  amfibol  a  nerost  forsteritický,  načež  následovala 
korrose  amfibolu   a   vývoj    ostatních   součástek   obyčejným   způsobem. 

Hornina  jest  nefelinickým  augititem.  Značný  obsah  nefelinu 
dodává  struktuře  horniny  vzhledu,  jaký  shledáváme  ve  mnohých  ne- 
felinitech  a  nefelinických  basaltech. 


Kefelinický  augitit  z  Klučkové  hory  u  Bezdědic. 

Nevysoký  vršek  ten,  východně  od  Bezdědic  (Klein  Bösig)  se  zdvi- 
hající, skládá  se  až  k  vrcholu  svému  z  křídových  pískovců  pásma 
IX.  Na  SSV  straně  vrcholu  Klučkové  hory  založena  byla  malá  jáma 
po  hornině  basaltické,  souvislá  skála  horniny  té  však  nevyčnívá. 
Nepochybně  tu  proráží  malá  osamocená  erupce  basaltická,  jejíž  magma 
způsobilo  ztvrdnutí  přilehlých  partií  vrstev  křídových  a  tím  zabránilo 
větší  erosi  jich. 


24  ni.  Břetislav  Zahálka: 

Hornina  basaltická  jest  barvy  světle  šedé,  struktury  drobné 
porfyrické,  s  velmi  sporými,  1 — 2  mm  dlouhými  krystaly  augitu, 
z  jemnozruné  hmoty  základní  vynikajícími.  V  tenkém  výbruse  jsou 
kromě  toho  viděti  přes  2  mm  velké  aggregátní  pseudomorfosy  po 
amfibolu,  magmaticky  korrodovaném  a  sporá  zrnka  akcessorického 
olivinu.  Základní  hmota,  mikroskopicky  pozorovaná,  sestává  větším 
dílem  z  basaltického  augitu,  menší  díl,  místem  dosti  značný,  činí 
nefelin,  nemálo  jest  i  magnetitu.  Spoře  roztroušeny  jsou  stopy 
haematitu  a  šupinek  biotitových  a  též  něco  plagioklasu  zjištěno  bylo. 
Augit  základní  hmoty  činí  krátké,  úzké  lišty  neb  podlouhlá  zrnka 
a  jest  omezen  na  vertikálním  pásmu,  často  i  na  koncích,  idiomorfně. 
Magnetit  má  obyčejnou  podobu,  nefelin  činí  dílem  drobounká  zrnka, 
vyplňující  místo  mezi  augity,  místem  však  i  zrnka  hrubší  až  přes 
P/a  tnm  veliká,   ve   kterých  jsou  krystalky   základní   hmoty  zarostlé. 

Vrostlice  augitu  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé,  místy 
nafialovělé,  zvláště  při  krajích,  je-li  vyvinuto  zonální  proužkování. 
Zřídka  obsahují  vrostlice  jádro  slabého  přechodu  ku  aegirinickému 
augitu,  barvy  nazelenalé  s  pleochroismem  málo  zřetelným.  Na  nékolika 
vrostlicích  pozorováno  bylo  dvojčatné  lamelování  dle  oořoo. 
Uzavřených  drobných  zrnek  magnetitových  ve  vrostlicích  jest  opét 
hojně.  Augit  hmoty  základní  dosahuje  velikosti  až  0"2  mm  a  má 
tutéž  žlutavěhnědou  barvu  jako  vrostlice.  Množství  veškerého  augitu 
jest  o  něco  málo  menší  nežli  v  hornině  předešlé. 

Magnetit  jest   vyvinut   rovněž   stejně  jako    v  hornině   předešlé. 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  v  hornině  mnoho  Na.  Také 
ještě  v  základní  čiré  hmotě,  z  nefe]inu  a  skla  sestávající,  lze  při 
velikém  zvětšení  spatřiti  velmi  bledé  jehličky  augitu,  jež  snadno  by 
mohly  zaměněny  býti  s  apatitem. 

Akcessoricky  vystupující  olwin  přechází  na  okrajích  a  trhlinkách 
svých  v  serpentin,  který  opět  dále  přechází  v  rezavou  hmotu  železitou, 

Aggregáty  vzniklé  úplnou  magmatickou  resorbcí  amfibolových 
individuí  jsou  opět  složeny  z  tyčinek  tmavohnědé  až  čiré  hmoty 
železité,  lištiček  augitu  a  něco  málo  lístků  biotitových.  Tyčinek 
železitých,  jež  při  okraji  korrodované  vrostlice  jsou  hustě  a  radiálně 
sestaveny,  do  středu  ubývá,  a  v  tom  poměru  přibývá  hmoty  augitové. 

Nejstaršími  součástkami  byly  patrně  amfibol  s  olivínem.  Kry- 
stalace  augitu  hmoty  základní  končila  vývojem  velmi  jemných  jehliček, 
uložených  nyní  v  čiré  hmotě  základní. 

Hornina  jest  nefelinichým  augititem.  Větším  obsahem  nefelinu 
ve  hmotě  základní  vzniká  právě  jako  v  hornině   předešlé   struktura 


o  nělfterýcl)  cruptiviiícli  horninácli  z  okolí  Mélníka  ;),  Mšena.  25 

aualogická    struktuře,    jakou    shledáváme    ve    inuohýcli    nefelinitecli 
a  uefelinických  basaltech. 


Augitit  z  Čepičky  u  Mšena. 

Vrch  Čepička,  2  l<m  severné  od  Mšena  vzdálený,  skládá  se  až 
ku  svému  vi'cholu  z  křídového  pískovce  pásma  IX.  Na  samém  vrcholu 
je  stará  jáma,  asi  2  m  hluboká  a  3  wi  v  průměru  měřící, 
v  jejíž  stěně  vystupuje  velmi  zvětralá  hornina  basaltická.  Kontakt 
se  sousedním  pískovcem  přístupný  není,  přece  však  zdá  se,  že  těleso 
eruptivní  není  rozsáhlé,  neboť  v  blízkosti  všude  již  opět  pevný 
pískovec  půdu  skládá.  Hornina  basaltická  obsahuje  mnoho  zarostlých 
a  kontaktem  proměněných  úlomků  křídových  pískovců  a  též  něco  slínů. 

Jest  barvy  tmavě  šedé,  struktury  drobné  porfyrické  s  dosti 
hojnými,  1 — 4  mm  velkými  vrostlicemi  augitu.  V  tenkém  výbruse  lze 
též  makroskopicky  rozeznati  tmavé  obrysy  resorbovaných  krystalů 
amfibolových. 

Základní  hmota  jeví  se  v  mikroskopu  býti  hypokrystalickou, 
složenou  hlavně  z  velmi  jemných  částeček  augitových,  nezřetelně 
omezených,  spojených  sklem  a  promísených  práškem  magnetitovým, 
v  kteréžto  směsi  jsou  porůznu  roztroušeny  zřetelné  krystalky  augitu. 
hojná  drobná  zrnka  neb  krystalky  magnetitu,  pak  i  něco  tabulek 
haematitové  hmoty. 

VrostUce  augitové  jsou  v  mikroskopu  barvy  žlutá věhnédé,  místy 
s  jádry  nazelenalými,  kteráž  značí  slabý  přechod  ku  aegirinickému 
augitu  a  mají  pleochroismus  zřetelný.  Hojná  jsou  ve  vrostlicích  těch 
uzavřená  zrna  magnetitová.  Veškerý  augit  zaujímá  necelé  ^|^  celé 
hmoty  horniny.  Augity  hmoty  základní  jsou  průměrně  0'16  mm  velké 
a  barvy  shodné  s  barvou  vrostlic. 

Magnetit  jest  vyvinut  v  podobě  nestejně  velikých  zrn  a  zaujímá 
asi  ^8  <íelé  hmoty. 

Nefelin  v  základní  hmotě  není,  a  menší  množství  Na  mikro- 
chemicky  zjištěného  náleží  tudíž  sklu.  Červenavé,  šestiboké  tabulky, 
dosti  hojně  v  základní  hmotě  roztroušené,  jsou  haematitem,  který 
místy  stává  se  temnějším  a  přechází  v  magnetit;  částečně  lze  je 
snad  pokládati  za  pseudomorfosy  po  biotitu. 

Nejstarší  součástkou  jest  amfibol.  Eventuální  biotit  začal  se 
snad  vyvinovati  před  samým  počátkem  vývoje  hmoty  základní. 


26  m.  Břetislav  Zahálka: 

HoJDcá  jsou  V  hornině  uzavřená  zrna  křemenná  \)  dosahující 
velikosti  až  4  mm\  zrna  objata  jsou  úzkým  ráme&kem  hmoty  sklovité, 
barvy  našedivělé,  v  němž  rozeznati  lze  v  samém  sousedství  zrna 
křemenného  jehličky  pyroxenové,  čiré  neb  slabě  nahnédlé,  průměrně 
0*02  mm  velké  a  též  něco  prášku  rudního.  Barvou  zdají  se  býti 
jehličky  pyroxenové  blízké  diopsidu.  Zrna  křemenná  pocházejí  ze 
sousedního  pískovce,  kterým  erupce  proráží,  neboť  vedle  samotných 
zrn  křemenných  uzavírá  hornina  ještě  také  velké  množství  malých 
úloinkil  pískovce  tohoto,  které  jsou  objaty  podobným  rámečkem 
hmoty  skelné. 

Hornina  popsaná  jest  angititem. 


Přechod  mezi  augititem  a   plagioklasickým  basaltem 
z  Lípové  hory  u  Housky. 

Mezi  Vrátenskou  horou  a  Houskou,  severně  od  Spitzbergu, 
zdvihá  se  přímý,  kůželovitý  vrch,  „Lípová  hora"  (Lindenberg)  zvaný. 
Celý  vrch  skládá  se  z  hmoty  eruptivní,  druhu  však  dvojího.  Vrchol 
sestává  z  horniny  barvy  tmavošedé,  struktury  jemně  porfyrické, 
která  popsána  jest  níže  ve  skupině  hornin  trachytických.  Na  JZ 
svahu  hory  vystupuje  velký  útes  horniny  basaltické  barvy  černé, 
struktury  hruběji  porfyrické.  Balvany  této  horniny  jsou  roztroušeny 
po  celém  svahu,  a  zdá  se  vůbec,  že  hornina  na  vrcholu  vystupující 
jest  objata  dokola  horoinou  basaltickou.  Oboje  horniny  prorážejí 
nejvýše  kvádrové  pískovce  pásma  IX. 

Hornina  basaltická  obsahuje  v  základní  hmotě,  na  pohled  skoro 
celistvé,  četné  vrostlice  augitu  a  amhbolu,  2 — 13  mm  velké.  V  tenkém 
výbruse  lze  pouhým  okem  kromě  toho  spatřiti  spoře  roztroušené 
krystalky  apatitové. 

Pod  mikroskopem  objeví  se  hmota  nákladní  hypokiystalickou. 
Je  složena  hlavně  z  basaltického  augitu,  vyvinutého  v  podobě  širokých 
jehliček,  rozmanitě  seskupených,  s  příměsí  dosti  hojného  magnetitu, 
hnědavého  skla,  jež  činí  místem  souvislejší  partie  ;  tu  a  tam  objeví 
se  ne  právě  vzácně  lištička  andesinu. 

Vrostlice  augitové  jsou  v  mikroskopu  barvy  žlutavéhnědé  a  ob-^ 
sáhují   hojná   jádra   nazelenalá    slabého   přechodu    ku    aegirinickému 


^)  Cf.  iDodobné  zjevy  v  augitu  od  Cliloroku,  sír.  10,  z  Vrutice  str.  20  a  plagio- 
klasický  basalt  z  Vinné  hory. 


o   některých  eniptivních  horninách  z  okoh'  Mělníkn,  a  Mšeiia.  27 

augitu.  V  obojí  linioté  augitové  jsou  hojně  uzavřená  drobná  zrnka 
magnetitová.  Augit  hmoty  základní  činí  jehličky  průměrné  0'OG  mm 
dh)uhé,  barvy  vždy  žlutavěhnědé.  Veškerý  augit  zaujímá  necelé  '*/., 
hmoty. 

Magnetit  vyvinut  jest  v  podobě  drobných  i  větších  zrn  a  zaujímří 
asi  ^/g  celé  hmoty. 

Lištičky  živcové  dosahují  rozměrů  nanejvýš  O  14  mm  a  prokázaly 
se  býti  větším  dílem  andesinem  dle  úchylky  průměrně  13"  obnášející, 
měřené  ve  průřezech  dle  albitového  zákona  několikačetně  složených 
a  ku  hranici  dvojčatué  souměrně  zhášejících,  dle  lomu  světelného, 
vyššího  poněkud  nežli  má  olej  hořkomandlový,  pro  který  stanoveno 
ni=:  1-544.  Menší  díl  náleží  sanidinu,  sestávajícímu  veskrze  z  individuí 
pouze  dvojených  a  zihášejících  skoro  rovnoběžné  ku  hranici  dvojčatné. 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  dosti  Na,  jež  náleží,  pro  ne- 
přítomnost nefeliuu,  hnědavému  sklu  ve  hmotě  základní.  Akcessorický 
amfibol  jest  téměř  vždy  úplně  resorbován  a  pouze  uvnitř  bývalé 
vrostlice  jest  ještě  malá  partie  hmoty  amfibolové,  kolem  níž  radiálně 
sestaveny  jsou  hněděčerné  tyčinky  železité  hmoty,  promísené  hnědavým 
sklem.  Zrnka  apatitová  jeví  se  v  mikroskopu  obsahovati  hojný  prášek 
magnetitový  a  tímto  zakalena  býti. 

Nejstarší  součástkou  zdá  se  býti  amfibol  s  apatitem  ;  vývoj 
živců  spadá  pro  jich  poměrnou  kyselost  ku  konci  krystalace  sou- 
částek vůbec. 

Hornina  jest  přechodem  mezi  aiiyititeni  a  plagioklasicl-fím  basaltem 
a  jest  jí  zřejmě  vytknuta  příbuznost  mezi  skupinou  augititů  a  pla- 
gioklasických  basaltů. 

BoŘicKÝ^)  popisuje  z  Lípové  hory  „šedočerný  čedič"  a  řadí  jej 
mezi  „krystalicky  celistvé  nefelinitoidy".  Mikroskopický  popis  jeho 
neshoduje  se  s  povahou  mých  vzorků,  při  srovnání  pak  půvoilních 
výbrusů  shledána  byla  sice  jistá  podobnost  obou  ve  struktuře,  Bořickkho 
však  vzorek  liší  se  dosti  značným  množstvím  nefelinu  v  základní 
hmotě  obsaženého  a  allotriomorfně  omezeného,  příměsí  olivínu  a  ne- 
přítomností amfibolu  a  živce.  Leucit  Bokickým  popsaný  jest  dle  mého 
soudu  nepochybně  sklem.  Jest  zajímavé,  že  v  hornině  této  určil 
BoŘicKÝ  augit  správně,  ač  v  hornině  ze  Šibenice  (viz  str.  22)  prů- 
řezy augitové  stejné  povahy  určil  za  amfibol.  Vzorek  Bgřického 
byl  by  tudíž  dle  klassifikace  Rosenbuschovt  přechodem  mezi  nefe- 
linitem  a  augititem. 


^)  Archiv  pro  přírodověd,  výzkum  Čech.  II.  díl.  1874  str.  68. 


28  HI.  Břetislav  Zahálka: 


Augltit  ze  Spitzbergu. 

JV  od  Lípové  hory  směrem  ku  Vrátenské  hoře  zdvihá  se 
kuželovitý  vrch  Spitzberg,  v  jehož  příkrých  úbočích  až  ku  temeni 
vystupuje  zvětralá  a  skvrnitá  hornina  tufovitá/)  celkem  barvy  hnědéšedé. 
Hornina  tato  jest  složena  převahou  z  kousků  barvy  černošedé, 
většinou  drobných,  různě  nepravidelně  omezených  a  z  menšího 
počtu  světlejších  kousků  podobné  velikosti,  kteréžto  kousky  jsou 
spojeny  tak,  že  světlejší  bývají  částečně  neb  úplně  objaty  hmotou 
tmavší,  způsobem  uzavřenin,  tmavší  pak  kousky  pospolu  bud  se  těsně 
uzavírají  neb  těsně  spolu  sousedí  aneb  jest  mezi  nimi  úzký  prostor 
vyplněný  hmotou  zeolitovou. 

Struktura  tmavších  partií  horniny  jest  porfyrická;  základní 
hmota  sklovitá,  barvy  špinavě  hnědé,  obsahuje,  jak  ve  výbruse 
již  lupou  patrno  jest,  četné  bublinkovité  dutinky  zeolity  vy- 
plněné, a  z  té  vynikají  průměrně  asi  2  mni  velké  vrostlice  mujitu 
hasalticMho,  buď  jednotného  složení,  ve  výbruse  světlehnědé  barvy 
neb  s  jádrem  augitu  aegirinického,  pleochroického  mezi  tony  žlutavým 
a  slabě  neb  i  prostředně  silně  zeleným,  kteréžto  vrostlice  augitové 
jsou  jednak  krystaly  úplnými^  jednak  úlomky  krystalů;  též  něco 
úlomků  amfibolu  basaltického  se  vyskytuje.  Některé  vrostlice  augitové 
jeví  zonáloí  proužkování,  aneb  aspoň  poněkud  tmavší  okraj.  Änif- 
bolová  zrna  činí  většinou  patrně  úlomky  větších  zrn,  tu  a  tam  zdají 
se  býti  korrodovány,  leč  produktů  korrose  většinou  nebývá  viděti 
žádných,  ač  některá  zrna  jsou  zřetelně  a  sice,  jak  lze  souditi,  pů- 
sobením magmatickým  zaoblena,  t.  j.  byla  dříve  asi  poněkud  větších 
rozměrů.  Tu  a  tam  vyskytne  se  drobné  zrnéčko  aegirinicMho  augihi 
samotného,  vzniklé  patrně  rozprasknutím  zeleného  jádra  větší  vrostlice 
augitu  basaltického. 

Základní  hmotu  činí  hlavně  kalné  sklo,  patrně  již  počínající  se 
rozkládati,  jemuž  přimíseny  bývají  tu  a  tam  roztroušené  lištičky 
basaltického  augitu,  ve  výbruse  bleděhnědavě  zbarvené,  zaoblená 
zrnka  amfibolu,  krystalky  neb  zrnka  magnetitová,  špinavě  zbarvený 
prášek  rudní,  a  poměrně  široká  zrnka  apatitu,  V  některých  kouscích 
jest  skelná  hmota  bohatá  železem,  tak  že  jeví  se  býti  skoro  černou 
a  jen  hnědavě  prosvítá,  aneb  jest  i  úplně  neprůhlednou.  Také  takové 


')    Horninu    tuto   popsal    F.    A.    Reuss:    Mineralogische    Geographie    von 
Böhmen.  Dresden.  IT.  B.  1797,  pg.  40. 


o  nekterj'ch  eriiptivných  horninách  z  ukrtlí  Mélníka  a  Mšena.  29 

partie  uzavírají  vrostlice  augituvé  neb  i  zrnka  amfibolová.    Ve  vrost- 
licícli  augitových  byl  shledán  iizaviený  magnetit  a  apatit. 

Celkem  převládající  hmota  horniny  sestává  z  úlomkovitých  dílů 
augititu^  jenž  dle  povahy  své  hlavní  součástky  t.  j.  augitu  jest  zřejmé 
příbuzen  se  všemi  augitity  okrsku  zde  popisovaného,  vzhledem  pak 
ku  struktuře  tufovité  jest  přece  poněkud  odchylný. 

Světlejší  ťdonikovité  části  náležejí  hauynickénm  trachytii.  V  zá- 
kladní bmoté  barvy  šedé  jsou  vyloučeny  hlavně  velu. i  drobné  vrostlico 
augitu  aegirinického  a  sotva  znatelná  zrnka  hauynického  nerostu. 
V  tenkém  výbruse  pozuají  se  průřezy  aegirinického  augitu,  silné 
pleochroického  mezi  tonem  zeleným  až  syté  zeleným  a  žlutým,  dosti 
hojné  vrostlice  hauynického  nerobtu,  jenž  dle  povahy  produktů  roz- 
kladu zdá  se  býti  noseanu  bližší,  příměs  vrostlic  basaltického  augitu, 
slabé  nahnědlého  a  zvláště  při  kraji  nafialovělého,  obsahujícího  bledé 
jádro  zelenavé  a  s  poněkud  větší  úchylkou  zhášení  c  :  c ,  příměs  oje- 
dinělých zrn  syté  hnědého  amfibolu  basaltického,  jak  se  podobá  po- 
někud korrodovaných,  poměrné  dosti  velkých  krystalků  titanitu,  něco 
sloupečků  a  zrnek  apatitu  a  tu  a  tam  i  zrno  neb  krystalek  magnetitu. 

Základní  hmota  složena  jest  hlavně  ze  skla  a  ze  živců,  jež  ná- 
ležejí hlavním  dílem  orthoklasu  (sauidinu)  a  malým  dílem  oligoklasu  ; 
sklu  jest  přimíseno  něco  velmi  drobných  zrnéček  magnetitových,  po- 
různu velmi  bledě  zelené  jehličky  augitu,  průměrně  OlG  mm  dlouhé 
řidčeji  ještě  malé  zrnko  hauynického  nerostu,  někde  i  titanitu,  leč 
oba  tyto  nerosty  náležejí  vývojem  svým  ku  nejstarším  součástkám 
horniny  a  dlužno  i  malá  jich  zrnka  považovati  za  staiší  vyloučeninu 
nežli  veškerá  hmota  základní.  Živce  mají  podobu  tenkých  lištiček  až 
jehliček,  průměrně  O- 14  mru  dlouhých  a  jeví  seřadění  Často  zřejmě 
tíuidálDÍ.  Sklo  hmoty  základní  má  světelný  lom  nižší  nežli  živce  její. 

Jest  patrno,  že  hornina  augititová,  třeba  že  má  podobu  tutu,  vy- 
stoupila na  místě  svého  nynějšího  uložení,  a  že  prorazila  při  tom  horninu 
trachytickcu,  podobně  jako  na  Chlumu  (viz  popis).  Nejspíše  erupce 
byla  spojena  s  explosemi,  jichž  působením  byla  jak  trachytická,  tak 
i  augititová  hornina  rozmetána,  a  tím  vznikl  celkový  charakter  tufový. 
Patrně  j('st  tu  tedy  hornina  trachytická  starší  nežli  hornina  augititová, 
kterýžto  poměr  jest  analogen  poměrů  na  Chlumu  a,  jak  se  podobá, 
i  na  Kostelním  vršku  u  Housky.  Zároveň  však  jest,  jednak  z  charakteru 
jader  augitu  v  augititu,  jednak  ze  přítomnosti  basaltického  amfibolu, 
částečně  i  basaltického  augitu  v  hornině  trachytické  patrno,  že  obě 
tyto  horniny,   jinak   od   sebe   značně   rozdílné,    přece  geneticky  jsou 


30  Ilf.  Břetislav  Zahálka: 

příbuzný.     Nejbližší   lokalita   augititu  jest   na  sousední  Lípové  hoře, 
jehož  hornina  však  obsahuje  příměs  plagioklasíí. 


Limburgit  z  Kohlbergu  u  Housky. 

Vrch  Kohlberg  (cota  452),  jižně  od  Housky  u  Mšena  se  zdvi- 
hající, skládá  se  z  kvádrových  pískovců  pásma  IX.  a  přechází  výše 
ve  dva  nestejně  vysoké  vrcholy,  prostoupené  oddělenými  partiemi 
téže  hmoty  eruptivní,  které  pravděpodobně  ve  hloubi  spolu  souvisejí. 
Na  vyšším  vrcholu  jest  v  hornině  basaltické  otevřen  lom,  na  nižším 
vrcholu  prozrazuje  se  erupce  pouze  roztroušenými  balvany  téže  hor- 
niny. Hornina  basaltická  jeví  rozpukání  horizontálně  sloupovité.  Uza- 
vřenin  cizích  hornin  obsahuje  velmi  málo.  Jak  vysoko  sáhalo  původně 
těleso  horniny  basaltické,  nelze  dnes  uhodnouti,  avšak  vrstvy  křídové 
jsou  tuto  dle  mého  srovnávání  hluboko  erodovány  a  odhaduji 
mocnost  erose  jejich  s  připočtením  zbytku  pásma  IX.  a  X.  až  na 
70  m. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  černé,  poněkud  našedivělé,  stru- 
ktury drobně  porfyrické  a  lomu  drsného.  Ze  základní  hmoty  vystu- 
pují četné,  drobné  vrostlice  basaltického  augitu,  ponejvíce  ^2 — ^í 
zřídka  až  3  mm  dlouhé,  porůznu  i  zrnka  olivínu  až  3  mm  velká, 
zvětralá. 

Základní  hmota  mikroskopem  objeví  se  býti  hypokrystalickou, 
složenou  z  basaltického  augitu  a  poměrně  dosti  hojného  skla,  slabě 
nahnědlého,  práškem  magnetitovým  promíseného,  jenž  místem  tvořívá 
i  souvislejší  partie. 

Vrostlice  axgitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavě  hnědé,  při  zo- 
nální struktuře  s  okrajem  poněkud  Imědším  neb  nafialovělým.  Místy 
obsahují  nazelenalá  jádra  slabého  přechodu  ku  aegirinickému  augitu. 
Pozorováno  bylo  též  několik  srostlic  dle  plochy  ooFoo.  Uzavřených 
zrnek  magnetitových  jest  ve  vrostlicích  hojně.  Lištičky  augitu  ve 
hmotě  základní  jsou  0"3 — 04  mm  dlouhé,  barvy  vždy  žlutavěhnědé. 
Veškerý  augit  zaujímá  asi  ^/g  celé  hmoty. 

Vrostlice  olivinové  jsou  na  okrajích,  jakož  i  dle  trhlin  proměněny 
v  zelenavou  hmotu  serpentinovou,  a  tím  stalo  se  původní  idioformní 
omezení  nezřetelným.  Jest  pozoruhodno,  že  při  změně  této  nebyla 
Vyloučena  žádná  ruda,  obsahoval  patrně  olivín  málo  Fe  a  byl  tudíž 
blízký  forsteritu. 


o  některých  eruptivmVh  horninách  z  okolí  Mélníka  a  Mšena  31 

Magnetit  jest  vyvinut  zřetelně  ve  dvou  generacích  a  množství 
jeho  obnáší  V4  celé  hmoty. 

Nahnědlé  sklo  jeví  lom  nižší  nežli  kanadský  balsam  a  místy 
jest  v  něm  obsaženo  množství  tvarů  kostrovitých,^)  ponejvíce  podoby 
větviček  na  obě  strany  husté  rozvětvených.  Místy  uprostřed  většího 
shluku  tvaru  kostrovitých,  jsou  menší  partie  ještě  neúplně  individua- 
lisované  hmoty  augitové,  které  jsou  omezeny  počátky  kostrovitých 
tvarů,  svírajících  vzájemně  nezřídka  úhly.  odpovídající  vnějším  obry- 
sům krystalku  augitových.  Tu  a  tam  vystupující  shluky  temných  ty- 
činek železité  hmoty  naznačují  někdejší  přítomnost  amíibolu.  Mikro- 
chemickou  reakcí  dokázáno  v  hornině  hojně  Na,  jež  tudíž  přísluší 
hnědému  sklu.  Sklo  toto  jest  nepochybně  kyselinou  solnou  rozloži- 
telné, kdežto  BücKiNG")  shledal  při  limburgitech  z  Rhonu  a  Vogels- 
bergu,  že  základní  skelná  hmota,  pokud  jest  barvy  hnědé,  není  kyse- 
linou solnou  rozložitelná,  kdežto,  je-li  barvy  čiré,  vždy  s  kyselinou 
solnou  poskytla  rosol.  —  Nejstarší  součástkou  horniny  jest  amfibol 
s  olivínem  ;  vývoj  ostatních  součástek  dál  se  způsobem  u  předešlých 
hornin  popsaným. 

Hornina  jest  typickým  Iwiburgitem.  Dle  klassifikace  Bořickkhu 
náležela  by  mezi  jeho  typické  magraatové  čediče,  a  sice  do  oddílu 
tmavších  typů,  zejména  také  pro  značný  obsah  skla,  na  nějž  Bořioký 
při  definici  této  skupiny  čedičů  hlavní  důraz  kladl. 

Limburgit  z  Ješovického  vršku.' 

Jihovýchodně  nad  obcí  Stračí  u  Štětí  zdvihá  se  nízký  pahorek 
s  jádrem  eruptivním,  pojmenovaný  dle  blízké  obce  Ješovic.  Na  samém 
temeni  povaluje  se  množství  větších  i  menších  kusů  horniny  basal- 
tické,  které  prozrazují  přítomnost  erupce,  jež  tu  proráží  pásmo  VIII. 
Erupce  zdá  se  býti  v  souvislosti  s  erupcí  na  blízkém  vrchu  Ostrém, 
v  jejímž  prodlouženém  směru  leží.  Z  uzavřenin  cizích  hmot  v  hornině 
basaltické  pozorovány  byly  sporé  úlomky  vypálených  slínů  kří- 
dových. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavěšedé,  struktury  porfyrické  ; 
v  základní  hmotě,  na  oko  skoro  celistvé,  jsou  uzavřeny  četné  vrostlice 

^)  ;,  K)-ystallskelette"  a  Rosenbusche:  Mikroskop.  Phys.  d.  pet.  wicht. 
Min.  pg.  3t^.  „Krystallgerippe  u  Ziekela  :  Lehrbuch  der  Pétrographie.  I.  Baud, 
pg.  147.  „Výtvory  kostrové''  u  Boiuckého  :  Petrografická  studie  Ced.  horstva. 
pg.  35. 

-)  Ptosenbusch:  Mikroskop.  Phys.  d.  mass.  Gest.  pg.  1284. 


32  m.  Břetislav  Zahálka: 

basaltického  augitu,  až  1  cm  velké  a  velmi  hojné  destičky  biotitu, 
až  8  nim  v  průměru  měřící. 

V  tenkém  výbruse  lze  pak  makroskopicky  rozeznati  ještě  drobné 
serpentinové  pseudoniorfosy  po  vrostlicícli  olivinu  a  až  4  mm  velké 
vrostlice  basaltického  amfibolu,  vyznačené  zřetelnou   korrosí  pokrajní. 

Základní  hmota  v  mikroskopu  jeví  se  býti  složena  z  augitu 
basaltického  druhé  generace,  stmeleného  nahnědlým  sklem,  jež  zaka- 
leno jest  práškem  magnetitovým.  Augit  její  jest  vyvinut  v  podobě 
sloupků  a  úzkých,  krátkých  lišten,  jeví  však  značně  různou  velikost, 
i  činí  větší  jeho  zrnka  jakýsi  přechod  ku  drobnějším  vrostlicím. 
Magnetitová  zrnka  v  základní  hmotě  přimísená  jsou  dosti  četná,  ale 
mikroskopicky  pouze  malá. 

Vrostlice  augitovc  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé,  s  okraj - 
ním  proužkem  nafialovělým  a  jen  vzácně  obsahují  nazelenalé  jádro 
slabého  přechodu  ku  aegirinickému  augilu.  Ye  vrostlicích  jsou  uza- 
vřena opětně  drobná  zrnka  magnetitová.  Lištičky  augitu  hmoty  zá- 
kladní jsou  průměrně  0*12  mm  dlouhé,  barvy  vždy  žlutavěhnědé, 
Množství  všeho  augitu  zaujímá  "'/^  celé  hmoty  horniny. 

Akcessorický  olivin  jest  vesraés  úplně  pseudomorfosován  ve 
hmotu  serpentinovou  a  též,  jako  v  hornině  předešlé,  nevyloučila  se 
při  přeměně  té  žádná  ruda  ;  patrně  byl  olivin  i  této  horniny  blízký 
forsteritu. 

Magnetit  jest  vyvinut  v  podobě  zrnek   mikroskopicky  drobných. 

Mikrochemickou  reakcí  dokázáno  v  hornině  dosti  Na,  jež  obsa- 
ženo jest  ve  sklu,  neboť  hmota  nefelinová  zdá  so  scházeti.  Krystalky 
akcessorického  amfibolu  objaty  jsou  věncem  známých  tyčinek  tmavo- 
hnědé hmoty  železité,  kolmo  na  obvod  krystalů  postavených  a  hustě 
rovnoběžně  sméstnaných,  seskupení  tak  pravidelné,  jaké  v  pseudo- 
morfosách  amfibolu  předešlých  hornin  pozorováno  nebylo.  Některé 
tyčinky  zasahují  samy  o  sobě  hluboko  do  neporušené  ještě  hmoty 
amfibolové,  zbývající  pak  prostor  mezi  tyčinkami  vyplněn  jest  na- 
hnědlou  hmotou  skelnou. 

Byla  však,  ač  vzácně  zastižena  táž  individua  amfibolová,  srostlá 
s  vrostlicemi  basaltického  augitu,  na  místě  tohoto  srůstu  jsou  nepo- 
rušena a  rovně,  idiomofuě  omezena,  kdežto  mimo  plochu  srůstu  jsou 
hluboko  korrodována.  Patrně  připojily  se  tu  řečené  vrostlice  augitové 
na  amfibol  před  korrosí  tohoto  a  náležejí  ku  nejstarším  vrostlicím 
augitovým.  Od  ostatních  liší  se  poněkud  slabším  tonem  zbarvení,  ale 
jest  nesnadno    rozhodnouti,     zdali   jsou    starší    nežli    amfibol,     přece 


o  nékterých  eiupfivnírh  horninách  z  ottlí  Mělníka  a  Mšena.  33 

však  svědčí  o  proměnlivosti  poměrů,  provázevších  kry sta^i sací  horniny. 
Hornina  popsaná  jest  limburgitem. 


Přechod   mezi    plagioklasickým    basaltem    a    limbur- 
gitem, limiburgitu  bližší,  z  Kostelce.') 

Severovýchodně  od  zámku  Tupadelského  u  Liběchova  rozkládá 
se  výšina  „Kostelec^^  s  malým  pahorkem,  „Kopeček"  zvaným,  který 
jen  asi  700  m  od  zámku  jest  vzdálen.  Pahorek  sestává  z  horniny 
biisaltické,  v  níž  otevřen  byl  lom,  dnes  již  opuštěný.  Hornina  byla 
vybírána  hlavně  v  samém  jádru  eruptivního  tělesa,  kde  jest  nejpe- 
vnější. Při  okraji  jest  poněkud  zvětralá  a  zbývají  v  ní  na  JZ  straně 
lomu  místy  koulovité,  čerstvé  zbytky  původní  horniny,  kteréž  jsou 
olivínem  zvláště  bohaté,  kdežto  v  jádru  erupce  jest  hornina  olivínem 
zřetelně  chudší.  Basaltická  hornina  má  sloh  balvanitý  a  chová  v  sobě 
uzavřeniny  pískovců,  kterými  proráží.  Kontakt  se  sousedními  vrstvami 
pásma  IX.  přístupný  tu  není.  Pod  pásmem  IX.,  které  tvoří  tu  jen 
úzký  pruh  kolem  „Kopečku"  samého  a  je  diluvialní  hlínou  kryto, 
proráží  hornina  basaltická  kvádrové  pískovce  pásma  VIII. 

Hornina  basaltická  z  nitra  tělesa  eruptivního  jest  barvy  tmavě- 
šedé  a  zmíněné  kulovité  zbytky  olivínem  bohaté  jsou  na  čerstvém 
lomu  nazelenalé.  Struktura  jest  porfyrická  a  v  základní  hmotě,  skoro 
celistvé,  jsou  vyvinuty  četné  vrostlice  basaltického  augitu,  2 — 7  nwi 
dlouhé,  velmi  hojné  krystaly  a  zrna  olivínu,  až  6  mm  velká,  a  vzácně 
vystupující  destičky  biotitu,  obrysů  často  zřetelně  šestibokých,  až 
5  mm  v  průměru  měřící.  V  koulích  olivínem  bohatých  zaujímají 
všechny  různé  vrostlice  až  asi  ^/^  celé  hmoty,  hornina  z  vnitřní  části 
lomu  obsahuje  vrostlic  méně. 

Základní  hmota  sestává  mikroskopicky  hlavně  z  augitu,  vyvinu- 
tého v  podobě  krátkých,  velkou  částí  dosti  širokých  krystalků,  hoj- 
ného magnetitu,  nemálo  jest  též  skla  čirého  i  nahnědlého,  a  místy 
vystupují  amorfní  partie  hmoty  nefelinové.  Kromě  toho  jest  tu  roz- 
troušeno něco  poměrně  dosti  hrubých  lištiček  živcových,  dosahujících 
délky  průměrně  0'14  mm,  a  šupinek  biotitových,  jež  mají  místy  pra- 
videlné obrysy  šestiboké.  Některé  poměrně  hrubší  krystalky  augitu 
činí  tu  přechod  ku  augitovým  vrostlicím. 


')  O  erupci  této  zmiňuje   se   Č.  ZahAlka:  Pásmo  IX.  kříd.  útv.  mezi  Cho- 
cebuzy  a  Vidímí,  pg.  5.  Vest.  král.  ces.  spol.  nauk.  ,1896. 

Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.    Třída  II.  3 


34  III-  Břetislav  Zahálka: 

Vrosilice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé  s  okrajním 
pásmem  hnědším  neb  nafialovělým.  Dosti  vzácně  vyskytují  se  zelená 
jádra  slabého  přechodu  ku  aegirmickému  augitu,  s  pleochroismem 
málo  zřetelným.  Krystalky  augitové  ve  hmotě  základní  jsou  průměrné 
02  mm  velké  a  barvy  vždy  žlutavěhnědé.  Množství  všeho  augitu  za- 
ujímá až  asi  ^'3  celé  hmoty. 

Vrostlice  oUvinové  jsou  při  okrajích,  jakož  i  dle  trhlin,  promě- 
něny v  zelenavou  hmotu  serpentinovou.  Kuda  vyloučena  není  žádná, 
obsahuje  tudíž  olivin  tento,  podobně  jako  v  horninách  předešlých, 
poměrně  málo  Fe. 

Živce  dle  velikosti  lomu  světla  a  dle  úchylky  zhášení  určeny 
byly  za  andesin,  a  též  stopa  kyselého  labradoritu  byla  zjištěna. 

Lom  skla  čirého  jest  nižší  nežli  lom  kanadského  balsamu  a  sho- 
duje se  tudíž  asi  s  lomem  obsidianu,  lom  však  skla  nahnědlého  jest 
zřetelně  vyšší  nežli  v  kanadském  balsamu,  —  Nejstarší  ze  součástek 
jsou  olivin,  amfibol  a  biotit.  Vývoj  celkem  dál  se  způsobem  jako 
v  horninách  předešlých. 

Hornina  právě  popsaná  jest  limhit-giteni,  ve  kterémžto  zře- 
telná příměs  plâgioklasû  naznačuje  nachýlení  ku  plagioklasíckým  ha- 
saltům. 


Haiiynofyr  hauynem  chudý  z  Komošína. 

Na  S  V  od  Mšena,  mezi  obcemi  Březinkou  a  Bezdědicemi,  zdvihá 
se  vrch  Komošín  (348  m  n,  m.),  jenž  ve  svém  jádru  chová  sloup 
hmoty  basaltické.  Na  vrcholu  jest  v  hornině  té  otevřen  hluboký  lom. 
Kontakt  s  okolním  pískovcem  pásma  IX.,  které  obaluje  erupci  na 
všech  stranách  až  téměř  k  vrcholu^  jest  přístupný  pouze  na  západní 
straně  lomu.  Tu  zbývá  tenká  partie  horniny  basaltické,  vedle  níž  jest 
2^2  "*  silný  pruh  směsi  vyzdvižených  úlomků  hornin  křídových,  kon- 
taktně proměněných,  ale  později  velkou  částí  —  snad  i  působením 
horkých  pramenů  —  rozložených.  Za  pruhem  tímto  následuje  dále 
souvislý,  svislý  proužek  kontaktně  ztvrdlého  a  zčervenalého  pískovce 
v  původní  poloze,  za  nímž  uložen  jest  pískovec,  jevící  neproměněné, 
horizontální  vrstvení.  V  tomto  pískovci  jest  pak  asi  2  m  vzdálený 
nafialovělý  proužek  žíle  podobný,  sestávající  z  hmoty  jílovité,  nejspíše 
výplň  pukliny,  osazená  cestou  vodní  a  pocházející  částečně  snad 
z  rozložené  hmoty  basaltické,  částečně  z  hornin  křídových.  Uzavřenin 
cizích  hornin  jest  v  eruptivní  hornině  velmi  málo. 


J 


o  některých  eruptívních  horninácli  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  35 

Sloh  její  jest  sloupovitě  balvanitý^  barva  tmavošedá  a  struktura 
porfyrická;  v  základoí  hmotě,  na  oko  skoro  celistvé,  jsou  obsaženy 
velmi  četné  vrostlice  basaltického  augitu,  12  —  10  mm  velké.  Některé 
l)artie  horniny  obsahují  méně  porfyrického   augitu. 

Základní  hmota  jest  mikroskopicky  hypokrystalická,  sestávajíc 
hlavně  z  krystalků  augitových,  dílem  úzkých,  značně  podlouhlých, 
dílem  širších  a  krátkých  a  ze  skla  nahnědle  zbarveného.  Menší  díl 
základní  hmoty  činí  hauyn  idiomorfně  omezený  a  magnetit,  jenž  však 
náleží  částečně  ku  nejstarším  vyloučeninám  horniny,  jsa  obsažen  i  ve 
vrostlicích  augitových.  Sklo  jest  barvy  hnědé  a  činí  místem  souvislé 
partie  s  dutinou  vyplněnou  hmotou  zeolitovou,  částečně  i  hmotou, 
spíše  na  čiré  sklo  upomínající.  Místem  objeví  se  zrnko  nefelinu  nebo 
tenký  sloupek  apatitu  nebo  vrostlice  amíibolu. 

Vrostlice  augitu  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé  s  hojnými 
jádry  sytě  zeleného  aegirického  augitu  neb  slaběji  zbarveného  pře- 
chodu k  tomuto.  Místy  vyskytují  se  i  celé  vrostlice  aegirinického 
augitu  se  silným  pleocliroismem  mezi  barvou  sytě  zelenou  a  citró- 
nově nažloutlou.  Lištičky  augitu  ve  hmotě  základní  jsou  průměrně 
0'08  mm  dlouhé,  barvy  vždy  žlutavěhnědé.  Množství  veškerého  au- 
gitu zaujímá  asi  %  celé  horniny. 

Hauynicliý  nerost  jest  vyvinut  v  individuích  různé  velikosti, 
z  nichž  největší  dosahují  až  O' 12  mm  v  průměru.  Větší  individua 
bývají  allotriomorfně,  menší  však  idiomorfně  omezena.  Průřezy  jsou 
ve  výbruse  na  četných  místech  barvy  slabounce  namodralé  a  spatřuje 
se  v  nich  uzavřený  prášek  rudní,  někdy  tak  hustě,  že  na  prvý  pohled 
činí  částečně  dojem  zrn  magnetitových.  Množství  hauynického  nerostu 
jest  méně  než  ^/^g  celé  hmoty  horniny. 

Magnetit  vyvinut  jest  ve  tvaru  mikroskopicky  drobných  i  větších 
zrn  a  zaujímá  asi  ^g  veškeré  hmoty.  Vedle  magnetitu  roztroušeny 
jsou  v  hornině  též  krystalky  pyritové,  poněkud  větší  nežli  zrnka 
magnetitová.  Hnědé  sklo  jest  lomu  nižšího  než  kanadský  balsam  a 
jest  tedy  povahy  jiné  než  nahnědle  sklo  z  limburgitové  horniny  z  Ko- 
stelce. Vedle  skla  zdají  se  tu  býti  též  stopy  nefelinu.  Mikrochemickou 
reakcí  dokázáno  v  hornině  dosti  Na,  jež  přináleží  sklu,  dílem  též  ha- 
nynickému  nerostu  a  pravděpodobnému  nefelinu.  —  Byla  též  nalezena 
pseudomorfosa  serpentinu  po  olivínu. 

V  hornině  jsou  hojné  dutiny  a  pukliny  vyplněné  hmotou  zeoli- 
tickou,  jež  jest  částečně  zřetelně  natrolithem  a  pochází  pravděpodobně 
odtud,  že  po  ukončení  erupce  proudily  ve  vnitru  hmoty  horké  pra- 
meny, které  tuto  hmotu  osadily.  —  Vývojem  jsou  nejstarší  z  nerostů 


36  III-  Břetislav  Zahálka: 

amfibol,  apatit  a  olivin.  Hauyn  počal  se  tvořiti  teprve  po  ukončení 
vývoje  vrostlic  augitových,  ježto  často  obrysy  těchto  určují  tvar  vět- 
ších zrnek  hauynových.  Vývoj  menších  zrnek  hauynových  ukončen  byl 
patrně  před  vývojem  alespoň  větší  části  augitu  hmoty  základní. 

Hornina  jest  hauynofyrem,  ač  hauynem  není  právě  ještě  bohatá. 
Obsahem  hanynu  odlišuje  se  od  blízkých  augititů,  činí  však  jiěkný 
přechod  od  těchto  ku  blízké  hornině  Nosalovské  a  tím  naznačuje 
přechod  od  augititů  ku  ostatním  kyselejším  horninám  hauynem  bo- 
hatým. 

Hauynofyr  z  Hosalovského  vrchii. 

Nosalovský  vrch,  jihovýchodně  od  obce  Nosalova  se  zdvihající 
skládá  se  téměř  až  ku  samému  vrcholu  z  kvádrového  pískovce  pásma 
IX.,  nejvýše  pak  prostoupen  jest  erupcí  basaltiçkoii,  ve  které  otevřen 
jest  veliký  lom.  Kontakt  přístupný  není  a  též  rozloha  erupce  zřejmě 
patrná  není,  zdá  se  však,  že  těleso  eruptivní  proráží  pískovce  v  po- 
době sloupu.  Erupce  byla  opět  příčinou,  že  vrstvy  křídové  v  soused- 
ství zůstaly  do  značné  výše  zachovány.  Sloh  horniny  basal tické  jest 
balvanitý  a  ovětráním  balvanů  vznikají  koule.  Z  uzavřenin  cizích 
hornin  pozorovány  byly  četné  úlomky  vypálených  slínů  i  pískovců 
křídových. 

Barva  horniny  basaltické  jest  tmavošedá,  struktura  porfyrická  ; 
z  drsné,  na  oko  skoro  celistvé,  hmoty  základní  vynikají  hojné  1  až 
12  mm  velké  krystaly  basaltického  augitu.  výjimkou  pouze  nalezen 
byl  krystal  augitu  35  nim  dlouhý.  Ve  výbruse  jsou  prostému  oku 
zřetelná  táž  zrna  magnetitová  a  zbytky  magmaticky  korrodovaných 
starších  vyloučenin  basaltického  amfibolu,  mikroskopem  pak  vynikne 
též  něco  poměrně  hrubých  krystalků  apatitových. 

Základní  hmota  složena  jest  mikroskopicky  z  podlouhlých  kry- 
stalků augitových;  dílem  dosti  tenkých,  dílem  i  širších,  menší  díl  za- 
ujímá hauyn  a  magnetit,  oba  idiomorfuě  vyvinuté,  vše  pak  jest  se- 
tmeleno  malým  množstvím  nefelinové  a  skelné  hmoty.  Akcessorickou 
příměs  hmoty  základní  činí  šupinky  biotitii. 

Vrostlice  augitové  jsou  v  tenkých  průřezech  barvy  žlutavěhnědé, 
vyvinuté  zonálně  s  okraj  ním  proužkem  poněkud  tmavěji  nahnědlým 
neb  nafialovělým  a  obsahují  hojná  jádra  přechodu  ku  aegirinickému 
augitu,  místy  i  sytě  zelená  jádra  vlastního  aegirinického  augitu,  kte- 
rážto poslední  jeví  silný  jdeochroismus  mezi  barvou  sytě  zelenou  a 
skoro  citrónově  žlutou.     Zajímavá  jest  jedna  vrostlice  dutě  vzniklého 


o  některých  cruptivnícli  horninách  z  okolí  Mělníka  ;i  Mšena.  37 

augitu,  mající  vyvinutý  pouze  vnější  obal;  vnitřek  jest  vyplněn  okolní 
hmotou  základní;  která  vnikla  tam  postraním  otvorem.  I  toto  indivi- 
duum augitové  vykazuje  při  kraji  zřetelně  vyvinuté  zonální  proužko, 
vání:  uejzevněji  jest  proužek  nafialovělý,  pak  následuje  pásmo  bělo- 
šedé,  na  to  proužek  nazelenalý  a  nejvnitrnější  pásmo  jest  nafialo- 
vělé. Ve  hmotě  základní  tvoří  augit  lištičky  průměrně  0-]2  mm 
dlouhé,  barvy  vždy  žlutavěhnědé.  Množství  veškerého  augitu  zaujímá 
asi  ^4  bmoty. 

Hauynický  nerost  jest  vyvinut  větším  dílem  v  podobě  drobných 
zrn,  průměrně  0*06  mm  velikých,  menší  částí  ve  tvaru  větších  kry- 
stalků až  0'26  mm  velikosti  dosahujících.  Průřezy  krystalků  i  zrn 
jsou  ve  výbruse  barvy  tmavošedé  s  nádechem  do  modra,  vzhledu 
kalného,  což  podmíněno  jest  jednak  jemným  práškem  rudním,  kterým 
individua  hauynického  nerostu  jsou  přeplněna,  jednak  jich  částečným 
rozkladem. 

Provedena  byla  též  mikrochemická  reakce  na  zjištění  kyseliny 
sírové  v  hauynickěm  nerostu,  a  to  tím  způsobem,  že  na  jemný  prá- 
šek horniny  dána  zředěná  kyselina  solná  (zředění  1:1),  pak  zahří- 
váno slabě,  načež  roztok  přefiltrován  a  kápnuto  chloridu  barnatého, 
i  objevilo  se  zakalení,  známka  to  přítomnosti  H2SO4,  ale  jen  slabé; 
bylo  by  asi  silnější,  kdyby  hauynický  nerost  nebyl  zvětrán.  Množství 
hauynického  nerostu  jest  větší  nežli  v  hornině  předešlé  a  zaujímá 
asi  7i6  veškeré  hmoty. 

Magnetit  vyvinut  jest  v  podobě  větších  i  menších  zrnek  a  za- 
ujímá asi  ^8  c^^é  hmoty.  Několik  rudních  zrn  prokázalo  se  býti  py- 
ritem. —  Mnoho  Na,  mikrochemicky  zjištěného,  přináleží  dílem 
amorfní  hmotě  nefelinové  a  skelné,  dílem  též  hauynickému  nerostu. 
—  Na  někdejší  přítomnost  amfibolu  poukazují  známé  shluky  tmavo- 
hnědých tyčinek  rudních.  —  Z  druhotných  nerostů  přítomna  jsou 
zrna  zeolitová  jako  výplně  puklin,  vzácně  i  zrna  Jialcifu,  obdaná  pa- 
prsčitým  shlukem,  jenž  prokázal  se  býti  natrolithem.  —  Nejstarší  ze 
součástek  jest  amíibol  s  apatitem  a  magnetit,  pak  následoval  vývoj 
ostatních  součástek  způsobem  jako  v  horuinácb  předešlých. 

Hornina  popsaná  jest  hauynofyrem,  velké  množství  hauynu, 
mnoho  Na  ve  hmotě  základní  a  též  hojně  jader  aegirinického  augitu 
ve  vrostlicích  augitu  basaltického  svědčí  o  příbuznosti  horniny  této 
s  trachytickými  horninami  od  Vrátenské  hory.  Obsahem  nefelinu  jest 
naznačena  příbuznost  s  nefelini'.y. 


38  III-  Břetislar  Zahálka: 

Plagioklasický  ]Dasalt  Jdgz  olivínu  z  Vinné  hory 

u  Mšena. 

Na  SZ  úbočí  Vinné  hory,  obecně  „Víno"  zvané,  založen  byl 
blízko  vrcholu  lom  na  horninu  basaltickou,  nyní  opuštěný.  JV  stěna 
lomu  tvořena  jest  kolmou  stěnou,  skládající  se  z  kvádrového  pískovce 
pásma  IX.,  kontaktem  s  basaltem  vypáleného,  do  něhož  vtěsnány  jsou 
shluky  vypálených  slínů  a  jílů  křídových,  z  hloubi  při  erupci  vyne- 
sených. Místy  sestává  stěna  tato  ze  směsi  hmoty  basaltické  a  pískov- 
cové, jakoby  rozvětrané  kontaktní  brekcie.^)  Celistvá  skála  basaltická 
v  lomu  přístupna  není,  povaluje  se  tu  jen  množství  více  méně  zvě- 
tralých balvanů  horniny  basaltické  s  vnitřním  jádrem  dosud  čerstvým. 
Erupce  tato  netvoří  jádro  hory,  nýbrž  proráží  vrstvy  křídové  na 
úbočí  jejím  a  zdá  se  míti  tvar  osamoceného  sloupu  eruptivního.  Ze 
na  jedné  straně  erupce  zachován  jest  pískovec  do  větší  výše,  toho 
příčinou  byla  nestejnoměrnost  errose,  jež  dala  se  větší  měrou  dle 
údolí  směřujícího  k  samotě  Ráji.  Uzavřenin  cizích  hornin,  pískovců 
a  slínů  křídových,  jest  v  hornině  eruptivní  hojně. 

Hornina  basaltická  jest  barvy  tmavošedé,  poněkud  světlejší  nežli 
horniny  předešlé,  struktury  porfyrické.  V  základní  hmotě  na  oko 
skoro  celistvé  jsou  vyloučeny  velmi  hojné  vrostlice,  2—9  mm  veliké, 
náležející  většinou  basaltickému  amfibolu,  menším  počtem  augitu. 
Lupou  nalezneme  velmi  vzácně  ojedinělou  vrostlici  živcovou. 

Základní  hmota  objeví  se  v  mikroskopu  býti  složena  hlavně 
z  jehliček  augitových,  dílem  velmi  tenkých,  dílem  i  širších,  menším 
množstvím  pak,  ale  přece  podstatně,  je  zastoupen  živec  v  podobě 
uzounkých,  většinou  velmi  jemných  lištiček.  K  této  směsi  jest  přidru- 
ženo dosti  hojně  zrnek  magnetitových,  náležejících  dílem  zřetelně 
generaci  starší,  dílem  i  mladší,  a  něco  málo  skla.  Tu  a  tam  objeví 
se  šui3inka  biotitu,  málo  kde  zrnko  hauynu.  Někde  nalezne  se  lištička 
živce  poněkud  hrubší.  Celkem  však  je  struktura  hmoty  základní 
blízka  hyalopilitické,  ale  sklem  přece  chudá. 

Jemné  lištičky  živcové  jsou  průměrně  0*06  mm  velké,  vesměs 
dvojené  dle  zákona  albitového  a  pouze  výjimkou  jeví  více  než  dvě 
lamely.  Dle  lomu  světla  a  dle  úchylky  zhášení  určeny  byly  živce  za 
básičtější  oligoklas  a  snad  též  něco  sanidinu  jest  přimíseno.  Množství 
živců  obnáší  přibližně  Vg  celé  hmoty. 

^)  O  kontaktních  brekciích  srovnej  na  př,  Dr,  E.  Reyer:  Theoretische  Ge- 
ologie, pg.  14,  532.  Stuttgart  1888. 


o  některých  eniptivnyf.h  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  39 

Vrosťlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavčlinedé  neb  bě- 
lavěšedé,  částečně  i  nafialovělé  a  obsahují  velmi  často  nazelenalá 
jádra  blízkého  přechodu  ku  aegirinickému  augitu  se  slabým  pleo- 
chroismem  neb  sytě  zelená  jádra  vlastního  aegirinového  augitu  s  pleo- 
chroismem  silným.  Hojné  jsou  případy  srůstu  dle  plochy  00^*00  a 
též  dle  plochy  í'  2  zjištěna  jedna  srostlice.  Krystalky  augitu  ve  hmotě 
základní  jsou  průměrně  0'06  mm  velké,  barvy  vždy  žlutavělmědé. 
Množství  augitu  zaujímá  asi  'V*  hmoty. 

Magnetit  jest  vyvinut  mikroskopicky  jednak  v  podobě  velkých 
zrn,  jednak  tvoří  drobná  zrnka  ve  hmotě  základní.  Jest  hojný  jako 
uzavřenina  ve  vrostlicích  augitu  i  amfibolu  a  zaujímá  asi  ^/g  celé  hmoty. 
—  Skrovnému  obsahu  skla  odpovídá  těž  málo  Na  mikrochemicky 
zjištěného.  Nefelin  shledán  nebyl.  —  VrostUce  amfibolu  basaltického 
mají  obrysy  vesměs  okulacené  následkem  korrose,  ale  věnců  tmavých 
tyčinek  rudních  postrádají. 

Hornina  obsahuje  hojně  uzavřených  0rn  Jcřetnenných,  pocházejí- 
cích z  okolního  pískovce,  kolem  nichž  vytvořen  jest  věnec^)  čirých 
neb  slabě  nazelenalých  lištiček  pyroxenových,  mezi  nimiž  bývá  něco 
skoro  našedivělé  hmoty  sklovité.  Vedle  toho  vyskytují  se  ve  velkém 
množství  zmíněné  věnce  pyroxenové  též  bez  zrn  křemených  uvnitř, 
dutina  pak  zbývající  vyplněna  jest  hmotou  zeolitovou.  Skupiny  pyro- 
xenové bývají  někdy  silně  protáhlé,  tak  že  činí  ve  průřezech  zvláštní 
dojem,  ale  srovnáváním  dá  se  zjistiti  jich  původ  a  význam. 

Nejstarší  součástkou  jest  amfibol  s  hauynem.  Vývoj  živců  spadá 
do  peridy  krystalace  hmoty  základní. 

Hornina  popsaná  jest  plagioJclasickgm  basaltem  bez  olivínu.  Živců 
jest  v  základní  hmotě  méně  nežli  augitu,  celkem,  jak  svrchu  uvedeno, 
jen  asi  Vg  veškeré  hmoty,  přece  však  dle  celkového  obrazu  základní 
hmoty  v  mikroskopu  jest  nutno  pokládati  je  za  součástku  podstatnou. 
Obsahem  jich  jest  hornina  příbuzná  přechodům  ku  trachybasaltům 
z  blízké  Lípové  hory  a  Bezdědic.  Větší  množství  augitu  v  hornině 
naznačuje  pak  směr  hlavní  příbuznosti  její,  t.  j.  s  augitity,  ač  struk- 
turou hmoty  základní  i  na  některé  typy  andesitůra  blízké  mohla  by 
upomínati. 

BoŘicKÝ  ^)  popsal  též  tuto  horninu  a  zařadil  ji  do  skupiny  svých 
čedičů  andesitových  a  fonolitových.    Popis    nerostů    shoduje   se  úphiě 


')  Cf.  podobné  zjevy  v  augititech   od  Chlomku,  pg.  10.,  z  Vrutice,  pg.  20. 
a  z  Čepičky,  pg.  26. 

'■'j  Petrografická  studia  čed.  horstva,  pg.  153. 


40  in.  Břetislav  Zahálka: 

S  popisem  mým,  až  na  to,  že  o  sklu  ve  hmotě  základní  praví,  že 
náleží  dílem  nefelinu,  dílem  leucitu.  Ony  okrouhlé  neb  protáhlé  shluky 
jehliček  pyroxenovýcU  s  vnitřní  hmotou  zeolitovou,  jež  způsobeny  byly 
uzavřeninami  cizích  hmot,  vykládá  za  ,,rychle  utuhlou  a  tudíž  ne- 
úplně krystalovanou  hmotu,  kolem  níž  sousední,  zřejmé  krystalické 
součástky  směsi  čedičové  hustě  se  nahromadily,"  načež  praví  dále,  že 
„stalo  se  patrně  magma,  vyloučivši  podíly  železa,  velmi  kyselým  a 
pozbyvši  za  touže  příčinou  roztopnosti,  vyloučilo  se  rychle  v  podobě 
na  polo  krystalo váných  konkrecí,"  Avšak  uzavřená  cizá  zrna  kře- 
menná v  některých  oněch  shlucích  mikrolithů  pyroxenových  a  srov- 
nání s  podobnými  zjevy  v  hornině  z  Vrutice  a  i  v  literatuře  popsa- 
nými vysvětluje  s  dostatek  původ  míst  takových. 


Plagioklasický  iDasalt  plagioklasem  chudý  s  olivínem 
a  hojnými  vrostlicemi  amfibolu,  z  Housky. 

V  samé  obci  Housce,  5  hm  severně  od  Mšena,  při  cestě,  jež 
vede  od  zámku  na  východ,  jest  malá  vyvýšenina,  jejíž  půda,  barvy 
šedé,  hnědé  až  rezavé  jest  zvětralou  horninou  basaltickou^)  a  obsa. 
huje  dosud  malé  úlomky  původní  horniny.  V  nejbližším  okolí  vynikají 
kvádrové  pískovce  pásma  IX.,  ale  kontakt  přístupný  není. 

Čerstvější  zbytky  horniny  basaltické  jsou  barvy  tmavěšedé  a 
struktury  porfyrické.  V  základní  hmotě,  na  oko  skoro  celistvé,  jsou 
vyloučeny  četné  vrostlice  basaltického  amfibolu  a  poněkud  méně  taktéž 
četných  vrostlic  basaltického  augitu,  porůznu  i  zvětralé  zrno  olivínu. 
Vrostlice  dosahují  1—6  mm  velikosti. 

Struktura  hmoty  základní  jest  mikroskopicky  velmi  jemná  a  pro 
příměs  skla  jest  hyalopilitické  blízká.  Hlavní  součást  hmoty  záldadní 
činí  augit,  vyvinutý  v  podobě  krátkých,  tenkých  neb  i  širších  jehliček, 
ve  značně  menší  míře  zastoupeny  jsou  jemaé  lištičky  živcové,  ve  kte- 
réžto směsi  roztroušeno  jest  dosti  hojně  magnetitových  krystalků  a 
uéco  poměrně  hrubších  tabulek  biotitu  a  stopy  nerostu  hauynického. 
Živce  jest  sice  ještě  méně  nežli  v  hornině  z  Vinné  hory  u  Mšena, 
přece  však  ještě  tolik  vzhledem  ku  množství  hmoty  základní,  že  jest 
nutno  vzíti  naň  zřetel  při  pojmenování  horniny. 

Vrostlice  augitové  jsou  ve  výbruse  barvy  žlutavěhnědé,  částečně 
nafialovělé  s  hojnými  jádry  aegirinického  augitu  neb  slabšími  přechody 

^)  O  erupci  této  zmiňuje  se  C.  Zahálka:  Pásmo  VIJI.  kříd.  útv.  v  Pojizeří, 
pg.  14.  Vést.  král.  čes.  spol.  uáuk.  1903. 


o  některých  eruptivaích  lioniiriách  z  okolí  Mělníka  a  Msena.  41 

k  němu.  Činívají  jednoduché  krystalky,  místem  i  obyčejné  srostlice 
dle  plochy  ooPoo.  Augit  v  této  hornině  jest  tím  zajímavý,  že  zdá  se 
býti  vyvinut  ve  tií"ech  generacích;  byly  totiž  pozorovány  ki-ystaly 
i  zrna  augitová,  uzavřená  ve  vrostlicích  amfibolu,  pročež  jsou  zajisté 
starší  nežli  tato  a  liší  se  od  ostatních  vrostlic  augitových  světlejší 
barvou  a  tím,  že  neobsahují  uzavřená  zrnka  magnetitu.  Ostatní  vrost- 
lice  jsou  barvy  hnědší  a  obsahují  hojná  uzavřená  zrnka  magnetitová. 
Lištičky  augitu  ve  hmotě  základní  jsou  průměrně  0'14  mm  velké, 
barvy  vždy  žlutavéhnědé.  Množství  veškerého  augitu  obnáší  něco  méně 
než  ^/g  veškeré  hmoty. 

Lištičky  êivcové  jsou  průměrně  0'02  mm  dlouhé  a  byly  určeny 
dle  lomu  světla  a  dle  úchylky  zhášení  za  andesin,  částečně  kyselému 
labradoritu  blízký. 

Magnetit  tvoří  ponejvíce  drobná  zrnka  ve  hmotě  základní  a  tu 
a  tam  objeví  se  zrnko  větší,  jakoby  starší.  Množství  jeho  zaujímá  asi 
Vg  celé  hmoty.  —  Hmota  nefelinová  zjištěna  nebyla,  a  přítomnost 
skla,  již  mikroskopicky  tušeného,  potvrzuje  dosti  Na,  mikrochemickou 
reakcí  dokázaného,  které  jen  nepatrnou  částí  můžeme  přičísti  stopám 
hauynického  nerostu.  —  Barva  akcessorických  vrostlic  amfibolových 
jest  ve  výbruse  nápadně  hnědá,  temnější  nežli  ve  všech  dosud  po- 
psaných horninách.  Jsou  většinou  obrysů  zaoblených,  následkem  kor- 
rose,  bez  vyloučení  rudních  lištiček  při  okraji,  jaké  jsme  u  většiny 
dosud  popsaných  amfibolů  shledali.  Vzácně  jsou  vrostlice  amfibolové 
tak  slabě  korrodované,  že  jejich  původní  idiomorfní  omezení  jest  ještě 
znatelné.  Nalezena  byla  též  jedna  srostlice  amfibolu  dle  plochy  odPco. 
Po  olivínu  zůstaly  pseudomorfosy,  složené  z  aggregátů  nazelenalých 
talkových  šupinek.  Původně  olivin  činil  vrostlice  značně  velké,  idio- 
morfně  omezené,  a  povšimnutí  hodno  jest  opětně,  že  nebyly  při  pro- 
měně vyloučeny  žádné  druhotné  rudy,  i  byl  olivínový  nerost  zajisté 
opět  forsteritu  blízký.  Vedle  toho  jsou  tu  stopy  po  olivinu  v  podobě 
roztroušených  zrn  uhličitanu  magnesnatého,  při  okraji  haematitem  do 
rezavá  zbarvených.  —  Nejstarší  ze  součástek  zdá  se  býti  olivin,  uza- 
vřená pak  zrna  augitová  ve  vrostlicícb  amfibolových  svědčí  o  promě- 
nách poměrů  npři  krystalaci  horniy. 

Hornina  jest  dle  složení  svých  součástek  plagioklasickým  basaltem 
s  olivinem.  Od  plagioklasického  basaltu  z  Vinné  hory  odlišuje  se, 
jak  již  poznamenáno,  menším  množstvím  plagioklasů,  dále  též  poněkud 
značnějším  obsahem  amfibolu  a  někdejší  přítomností  olivinu.  Obsahem 
plagioklasů  směřuje,  podobně  jako  basalt  z  Viané  hory,  ku  přechodům 


42  III.  Břetislav  Zahálka  : 

mezi  hauynickým  trachytera  a  tradiybasaltem  z  Lípové  hory  a  Bezdě- 
diček,  poněvadž  však  množství  plagioklasů  jest  menší,  jeví  zároveň 
ješté  větší  příbuznost  s  augitity  a  limburgity,  nejspíše  ještě  s  augititem 
z  Lípové  hory  aneb  s  limburgitem  z  Kostelce. 


Přechod  mezi  traohytem.  a  živcovitým  basaltem 
z  Chlumiu  u  Yeležic. 

Poněkud  dále  na  sever  od  žíly  augititové  z  Chlumu  jest  ve 
stráni  otevřen  lom  druhý,  rovněž  podélný  a  s  prvým  rovnoběžný,  směru 
asi  ZJZ — VSV.  Pozorují-li  se  kusy  horniny  v  lomu  tomuto  zastižené  samy 
o  sobě,  činí  namnoze  dojem  tufové  brekcie,^)  avšak  hornina  tvoří  pravdě- 
nejpodobněji  žílu  intrusívní,  třeba  že  kontakt  její  se  sousední  horninou 
křídovou  nebyl  pozorován.  Šířka  tělesa  horniny  jest  nepochybně  malá. 
délka  však  poměrně  značná,  neboť  hornina  dá  se  sledovati  po  celém 
svahu  návrší,  zvláště  nad  domkem  čís.  57  a  v  samé  obci  Veležicích 
při  cestě  u  domku  čís.  28,  dle  některých  stop  zdá  se  pokračovati 
i  dále  za  údolím  do  protější  stráně.  V  lomu  samém  jde  též  zřetelně 
do  hloubky.  V  basaltické  značně  zvětralé  a  tudíž  již  hnědošedavé  a 
značně  porosní  hmotě,  jsou  obsaženy  četné  drobné,  ostrohrané  úlomky 
křídových  slínů,  jílů  a  pískovců,  různou  měrou  vypálené,  kromě  toho 
i  4{usy  světlejší  horniny  ernptivní,  od  velikosti  vlaského  ořechu  do 
velikosti  hlavy.  Soudil  bych,  že  tato  hornina  světlejší  byla  v  těchto 
místech  v  rozsedlině  —  snad  ve  hloubce  —  utuhlá  a  že  byla,  třeba 
ne  o  mnoho  později,  proražena  a  v  kusech,  nejspíše  původně  ostro- 
hraných,  rozptýlena  basaltickou  hmotou,  která  ji,  jsouc  sama  ještě 
tekutá,  na  hranách  korrosivně  okulatila.  Když  pak  i  tato  utuhla, 
vznikla  hornina  smíšená,  struktury  zvláštní,  jakou  uvádí  na  př. 
z  různých  českých  porfyrů  Bořioký^)  a  z  žíly  porfyrové  od  Bohulib 
J.  L.  Barvíř.^)  Poněvadž  pak  světlejší  ona  hornina  jeví  zřetelnou  pří- 
buznost s  basalty  a  vyskytla  se  v  okrsku  mnou  zkoumaném,  pokládám 
za  vhodno  o  ní  se  tuto  zmíniti,  třeba  že  byla  nalezena  jen  v  podobě 
oblých  kusů,  zarostlých  v  basaltické  hornině. 


')  O  hornině  této  zmiňuje  se  F.  A.  Reuss:  Min.  Geogr.  von  Böhmen.  I.  B. 
1793,  pg.  278. 

-;  Petrograf.  studia  porfyrových  hornin  v  Čechách,  pg.  116,154.  Aixhiv  pro 
přírodověd,  výzkum  Cech.  Praha.  1881. 

^)  Úvahy  o  původu  zlata  u  Jílového,  pg.  27.  Tamtéž,  1901. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  43 

Hornina  zaoblenýcli  oněch  kusů  jest  struktury  di-obně  porfyrické, 
barvy  šedé,  prostředního  tonu;  některé  kusy  jeví  kraj  narudlý,  ná- 
sledkem zvětrání.  V  základní  hmotě,  barvy  skoro  světle  šedé,  jsou 
uzavřeny  dosti  hojné,  diobné  vrostlice,  náležející  dílem  basaltickému 
amfibolu,  dílem  augitu,  ^2 — 4  mm  velké.  Vzácně  vyskytují  se  též  vro- 
stlice živcové,  ale  pouze  ^4 — V2  ^'*'^*  veliké,  jež  teprve  ve  výbruse  jsou 
oku  patrný  a  náležejí  oligoklasu,  dílem  prostřední  směsi,  dílem  oli- 
goklasu  básickému. 

Základní  hmota  má  v  mikroskopu  strukturu  jemně  trachytickou, 
jsouc  složena  převládajícím  dílem  z  tenkých  lištiček  živcových,  jež 
určeny  byly  dílem  jakožto  oligoklas-albit,  dílem  jako  oligoklas  střední 
a  básický,  menší  množství  činí  podlouhlá,  skoro  jehličkovitá  zrna 
augitu,  velmi  slabě  zbarvená,  též  je  tu  něco  magnetitu  přimíseuo, 
stopa  nefelinu  a  skla.  Akcessoricky  objeví  se  apatit.  Lištičky  živcové 
jsou  povahou  svou  úplně  shodné  se  svrchu  zmíněnými  vrostl icemi 
živcovými  a  dosahují  průměrně  O' 16  mm  délky. 

Lištičky  živcové  ve  hmotě  základní  jsou  dvojeny  a  seskupeny 
často  fluidálně  kol  vrostlic  amfibolových  a  augitových.  Množství  jich 
zaujímá  přes  V2  hmoty  celé  horniny. 

Vrostlice  auyitové  i  zrnka  téhož  nerostu  ve  hmotě  základní  jsou 
vesměs  augitem  basaltickým  a  jeví  ve  výbruse  barvu  světle  žlutavě- 
hně  lou,  a  jen  velmi  vzácně  lze  nalézti  slabě  nazelenalý  krystal  pře- 
chodu ku  aegirinickému  augitu.  Zrnka  augitu  ve  hmotě  základní  jsou 
průměrné  O  12  mm  velká.  Veškerý  augit  zaujímá  asi  ^/^  hmoty. 

Magnetit  tvoří  drobná  zrnka,  stejnoměrně  ve  hmotě  základní 
rozložená,  a  jen  tu  a  tam  vyskytne  se  zrnko  větší.  Hojně  jsou  zrnka 
jeho  obsažena  jako  uzavřeniny  ve  vrostlicích  augitových.  Celkové 
množství  magnetitu  činí  asi  ^/^g  celé  hmoty  horniny.  —  Mikro- 
chemickou  reakcí  zjištěno  málo  Na,  s  čímž  shoduje  se  nález  pouze 
malých  stop  hmoty  skelné  a  nefelinové.  —  Akcessoricky  vystupující 
vrostlice  amfibolové  jsou  tmavohnědé  a  vždy  při  okraji  korrodované, 
objaté  věncem  zrnéček  magnetitových.  Množství  jich  jest  jen  o  málo 
menší  nežli  vrostlic  augitových,  činí  asi  -/lo  hmoty  horniny.  —  Přímí- 
sený  apatit  vystupuje  v  podobě  větších  sloupků  až  1-2  mm  veli- 
kosti dosahujících,  uzavírajících  v  sobě  hojně  prášku  magnetitového, 
nahromaděného  částečně  nepravidelně,  částečně  v  podélných  pruzích, 
rovnoběžných  s  hlavní  osou  krystalu,  a  v  partiích  takových  jest  hmota 
apatitová  úplně  neprůsvitná.  Takovéto  apatity  s  rudním  práškem  vy- 
skytly se  na  četných  místech    v    horninách    Českého    Středohoří,   jak 


44  ni.  Břetislav  Zahálka: 

sliledar  BoŘiCKÝ,^)  J.  E.  Hibsch")  v  trachytecli,  J.  Hopmann^)  v  nefe- 
linickém  basaltu  ze  Řipu,  J.  Blumrich*)  ve  fonolitech  okolí  Friedland- 
ského  a  J.  M.  Clements'')  v  leucititu  od  Redenic  v  Doupovském  pohoří. 
Tímto  zjevem  jeví  horniuy,  v  pojednání  tomto  popisované,  společnou 
známku  s  horninami  velikého  okrsku  Českého  Středoboří. 

Nejstarší  ze  součástek  jest  apatit,  dílem  i  částečně  magnetit. 
Z  ostatních  součástek  zdá  se  býti  nejstarším  amfibol,  avšak  četné  pří- 
pady uzavřenin  augitových  v  amfibolu  svědčí  opětně  o  nepravidel- 
nostech ve  vývoji  horniny.  Vývoj  živců  spadá  hlavně  na  konec  celé 
krystalace. 

Hornina  právě  popsaná  jest  přechodem  mezi  trachytem  a  šivco- 
vitým  basaltem.  Zřetelně  vyvinutou  strukturou  trachytickou,  třeba  že 
jemnou  a  množstvím  živců  činí  hornina  na  prvý  pohled  dojem  bezmála 
trachytu.  Od  těchto  však  liší  se  již  poněkud  větší  báslckostí  živců, 
jež  naznačují  přechod  ku  horninám  básičtějším,  od  nejobyčejnějších 
trachytových  typů  kromě  toho  i  nedostatkem  větších  vrostlic  živcových. 
Výskyt  augitu  výhradně  basaltického,  pak  i  přítomnost  basaltického 
amfibolu  naznačuje  ráz  přechodu,  t.  j.  přechod  ku  živcovitým  basaltům, 
a  nehledíme-li  na  přítomnost  hauynického  nerostu  a  aegirinického 
augitu,  byl  by  tu  naznačen  snad  zvláštní  typ  trachybasaltů. 


Přechod  mezi  hauynickým  trachytem  a  tra  chy  basal  tem. 
z  Lipové  hory'')  u  Housky. 

Při  popisu  náleziska  augititu  z  Lípové  hory  byla  učiněna 
zmínka,  že  uprostřed  tělesa  horniny  basaltické,  jež  skládá  vnější 
obal  vrchu,  jest  též  hornina  barvy  tmavošedé,  vzhledem  blížící  se 
fonolitům.  Nejvýše  jest  hornina  tato  tence  břidličnatě  rozpukána  a  to 
skoro  vodorovně,  níže  pak    rozpukána  je    v    desky    poněkud    silnější. 

V  Petrografie  čed,  horstva,  pg.  31.  1.  c. 

'■')  Ueber  einige  minder  bekannte  Eruptivgesteine  des  böhm.  Mittelgebirges. 
Tschermack's  Min.  u.  pet.  Mittb.,  IX.  B.  1888.,  pag.  232-268. 

■')  Das  basaltiscbe  flestein  vom  St.  Cleorgsberg  bei  Raudnitz.  Lotos  XXIV. 
P..  1896. 

*)  Die  Phonolithe  des  Friedländer  Bezirkes  in  Nordböhm  en.  Tschermak's 
Min.  u.  pet.  Mitth.  1892,  pg.  466—495, 

°)  Die  Gesteine  des  Duppauer  Gebirges  in  Nordböhmen.  Jahrbuch  d. 
k.  k.  geol.  Reichsanstalt.  1900,  pg.  317-390. 

'')  Horninu  tuto  popsali:  F.  A.  Reuss  :  Mineralogische  Geographie,  pg.  39. 
II.  Band.  Dresden  1797.  —  Boiuoký:  Pctrograf.  studie  cod.  horstva,  pg.  143. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Msena.  45 

Lom  příslušný  založen  je  na  JV  svahu.  Uzavřeniny  ze  sousedních 
křídových  pískovců  jsou  vzácné. 

Hornina  jest  struktury  drobně  porfyrické,  barvy  tmavošedé, 
v  základní  hmotě  jsou  obsaženy  sporým  počtem  velmi  drobné  vrostlice 
basaltického  amfibolu  a  augitu  a  obojí  dosahují  velikosti  7-2 — Vl.,mm. 

Základní  hmota  objeví  se  v  mikroskopu  složena  z  dosti  jemných 
lištiček  živcových,  jimž  přimíseno  jest  poměrně  hojně  jehliček  augitu, 
velmi  bledě  hnědavě  zbarvených,  tak  že  jejich  množství  vynikne 
teprve,  když  sníží  se  kondensor,  kromě  toho  jest  tu  nemálo  drobných 
zrníček  magnetitu  a  krystalků  hauynického  nerostu,  taktéž  něco  málo 
skla.  Ojediněle  nalezne  se  krystalek  apatitu  neb  titanitu.  Místem  lze 
tušiti  též  něco  hmoty  nefelinové.  Celkem  struktura  hmoty  základní, 
nehledí-li  se  na  příměs  skla,  blíží  se  pilotaxitické.  Je-li  v  některé 
partii  skla  poněkud  více,  přechází  v  hyalopilitickou. 

Živce  vyvinuty  jsou  pouze  jakožto  součást  hmoty  základní.  Jsou 
rozměrů  velmi  malých,  průměrně  0*08  mm  dosahujících.  Jeví  se  býti 
l)onejvíce  dvojeny  a  dle  úchylky  zhášení  a  lomu  světla  byl  v  nich 
poznán  střední  oligoklas  a  něco  málo  sanidinu.  Uspořádání  jich  jest 
zcela  nepravidelné,  nejsou  seřaděny  ňuidalně  jako  v  hornině  předešlé; 
zaujímají  značně  přes  V2  ^^lé  hmoty  horniny. 

Vrostlice  aiigitové  jsou  ve  výbruse  barvy  nazelenalé  a  tvoří 
přechod  ku  aegiriuickému  augitu  ;  zonální  proužkování  bývá  hojně 
vyvinuto,  při  čemž  bývá  jádro  nazelenalé  objato  úzkým  pásmem  žlu- 
tavěhnédého  augitu  basaltického,  což  opět  souhlasí  s  celkovým 
geologickým  výskytem  obou  zdejších  hornin.  Nazelenalé  partie  augi- 
tových  průřezů  jeví  dosti  silný  pleochroismus.  Ve  hmotě  základní 
činí  augit  jehličky  průměrně  009  mm  dlouhé.  Veškerý  augit  zaujímá 
přes  Vs  celé  hmoty  horniny. 

Magnetit  vyvinut  jest  v  podobě  drobných  zruéček  a  jen  vzácně 
lze  spatřiti  zrnko  větší.  Množství  jeho  činí  asi  ^j^o  hmoty. 

Hauynichý  nerost  vyvinut  jest  ve  tvaru  drobných  zrnek  neb 
i  krystalků,  které  ve  výbruse  dávají  průřezy  čtyřboké  neb  šestiboké; 
vzácněji  vystupuje  vetší  krystal.  Vetší  individua  jsou  čirá  a  opatřena 
při  okraji  rámečkem  tmavým,  způsobeným  množstvím  uzavřených 
jemných  částeček  rudních.  Drobnější  zrnka  liauynová  jsou  někdy  úplně 
přeplněna  rudním  práškem  a  čirá  hmota  hauynického  nerostu  jen  slabé 
prosvitá,  tak  že  na  prvý  pohled  upomínají  až  skoro  na  zrna  magne- 
titová. Dle  mikrochemické  reakce,  kterou  dokázáno  v  hornině  mnoho 
Na,  dá  se  souditi,  že  ku  hmotě  bauynové  jest  přimíseno  též  poměrně 
dosti  hmoty  noseanové,  neboť    dokázané    Na  přináležeti  musí    hlavně 


46  III-  Břetislav  Zahálka: 

nerostu  hauynickéiiiu  a  jen  malým  dílem  obsaženo  je  ve  stopách  skla 
a  hmoty  nefelinové.  Hauynického  nerostu  jest  oproti  hornině  předešlé 
více  a  zaujímá  bezmála  Vs  hnioty. 

Vrostlice  amfibolové  jsou  sice  korrodovány  ale  bez  výluky  něja- 
kých rámečků  rudních.  —  Vývojová  sukcesse  nerostů  jest  v  hornině 
dosti  zřetelná  až  na  hauynický  nerost,  který  nebyl  zastižen  nikde 
uzavřený  v  nerostu  jiném^  že  však  v  jiných  horninách  hauynické  ne- 
rosty náležívají  i  k  nejstarším  vyloučeninám  ^)  lze  pravděpodobně  i  zde 
haunický  nerost  pokládati  za  součástku  poměrně  starou.  Amfibol  jest 
opět  patrně  starší  nežli  vrostlice  augitově,  u  těchto  pak  jest  po- 
všimnutí hodno,  že  jako  zevnější  rámečky  činívá  hmota  augitu  basalti- 
ckého,  tak  i  augit  hmoty  základní  jest  povahou  svou  blízký  augitu 
basaltickému  a  jeví  se  tudíž  býti  pokračováním  vývoje  hmoty  onoho 
zevnějšího  obalu  vrostlic.  Živce  jsou  arciť  opět  součástkou  naposledy 
vyvinutou. 

Hornina  jest  přechodem  mezi  hauynichým  tracliytem  a  trachy- 
hasaltem.  Povahou  živců  stojí  uprostřed  mezi  trachyty  a  trachybasalty, 
neboť  střední  oligoklas  stojí  právě  na  hranici  mezi  živci,  které  obě 
čeledi  vyžadují.  Strukturou  a  augitem  ve  výbruse  nazelenalým  smě- 
řuje ku  trachybasaltům,  k  nimžto  též  by  se  blížila  tmavším  vzhledem 
svým  oproti  obyčejným  trachytům, 

BoŘiCKÝ  při  popisu  svém  zařadil  horninu  tuto  do  své  skupiny 
jemnozrných  a  krystalicky  celistvých,  živcem  bohatých  čedičů  ande- 
sitových  a  praví,  že  blíží  se  fonolitům.  Celkem  shoduje  se  jeho  popis 
horniny  s  povahou  mých  vzorků  až  na  to,  že  amorfní  čirou  hmotu 
základní  určuje  za  hmotu  iiefeliuovou  a  leucitovou,  ale  sám  jsem 
neshledal  v  jeho  původních  výbrusech  po  leucitech  ani  stopy. 


Jiný  přechod  mezi  hauyniokým   trachytem  a  trachy- 
hasaltem  z  Bezdědic.-) 

Na  severním  konci    obce   Bezdědic  (Klein   Bösig)  u  Mšena  jest 
při  silnici  lom  na  horninu  eruptivní,  předešlé    nemálo  podobnou.    Ač 


*)  Cf.  na  př.  RosENBDSCH  :  Physiographie  d.  mass.  Gest.,  pag.  807  a  i  zde 
v  horninách  Vrátenské  hory  a  Housky. 

-)  O  erupci  této  zmiňují  "se  :  F.  A.  Reuss  :  Mineralogische  Geographie, 
II.  Band.  1797  pg.  20,  a  Č.  Zahálka:  Pásmo  VIII.  kříd.  útvaru  v  Pojizeří,  pg.  17. 
Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.  1903. 


o  nekterýcli  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  47 

kontakt  horniny  se  sousedním  pískovcem  pásma  ÍX.  c,  d  přístupný  není, 
přece  dle  povahy  terrainu  zdá  se  hornina  tato  činiti  žílu,  která  pro- 
stupuje celou  vyvýšeninu,  na  níž  obec  se  rozkládá  a  to  směrem  asi 
S — J,  neboť  stopy  její  lze  znamenati  též  na  jižním  konci  obce,  a  sice 
v  půdě  hřbitova.  Možná,  že  jest  hornina  eruptivní  na  jižním  konci 
osady  prostoupena  jednou  nebo  dvéma  příčnými  žilkami  horniny 
tmavší,  která  nyní  jest  již  zvětralá,  jak  by  se  zdálo  dle  poměru  půdy, 
jednak  pod  domkem  č.  33,  kdež  zahýbala  by  do  pískovce  téhož  pásma 
IX.,  neboť  jest  tu  i  kontakt  patrný,  kromě  toho  vyniká  podobná  zvě- 
tralá hornina  i  poblíže  nejvyšší  polohy  obce. 

Hlavní  hornina  Bezdedická  na  severním  konci  osady  jest  rozpu- 
kána sloupovitě.  Sloupavité  kusy  jsou  seřaděny  poněkud  véjířovitě, 
a  sice  v  rovině  skoro  horizontální.  Uzavřenin  cizích  hornin  pozoro- 
váno nebylo.  Sama  jest  barvy  tmavošedé  a  struktury  velmi  jemně 
porfyrické.  V  šedé  základní  hmotě,  pro  oko  skoro  nerozlučitelné,  lze 
spatřiti  jen  málo  vrostlic  augitu  basaltického,  kolem  2  mni  velkých 
a  tu  a  tam  též  šupinku  biotitu. 

Mikroskopem  objeví  se  býti  základní  hmota  složena  z  tenkých 
lištiček  kyselých  živců,  pak  z  tenkých  krystalků  a  podlouhlých  zrnek 
basaltického  augitu,  jež  zaujímají  značnou  část  základní  hmoty,  ač 
množstvím  hmota  živcová  přec  poněkud  převládá.  Menším  množstvím 
zastoupen  jest  hauynický  nerost.  Kromě  toho  zdá  se  býti  něco  málo 
skla,  leč  při  mikrochemickém  zkouuiání  nebyla  obdržena  ani  stopa 
Na^  ani  při  kolikrát  opětované  zkoušce.  Povšechně  lze  o  struktuře 
hmoty  základní  říci,  že  větším  dílem  jest  blízka  panidiomorfnímu 
vyvinutí  toho  způsobu,  jaký  shledává  se  často  u  plagioklasických 
basaltů.  Akcessoricky  objevuje  se  titanit  a  apatit. 

Živce  jsou  vyvinuty  pouze  v  generaci  hmoty  základní  a  lištičky 
jich  dosahují  průměrně  0'08  mm  délky.  Jsou  omezeny  idiomorfné, 
aspoň  v  pásmu  vertikálním  a  většinou  dvojeny  obyčejným  způsobem. 
Dle  lomu  světla  a  úchylky  ve  zhášení  určeno  bylo,  že  převládá  sanidin 
(částečně  sodnatý  sanidin),  nemálo  však  je  též  oligoklas-albitu.  Lištičky 
nejsou  seskupeny  flitidálně,  nýbrž  stejnoměrně  všemi  směry  jsou  roz- 
loženy. Živce  zaujímají  skoro  ^i^  celé  hmoty  horniny. 

Vrostlice  tmgitové  jsou  vesměs  augitem  basaltickým,  barvy  žlu- 
tavěhnědé,  místy  s  okrajním  pásmem  nafialovělým  a  jen  něco  málo 
vrostlic  obsahuje  jádra  slabého  neb  i  silnějšího  přechodu  ku  aegiri- 
nickému  augitu.  Pozorováno  bylo  několik  srostlic  dle  orthopinakoidu. 
Ve  hmotě  základní  tvoří    augity  krystalky    průměrně  O'IS  mm   velké 


48  III-  Břetislav  Zahálka: 

a  náleží  taktéž  k  augitu  basaltickému,  jenže  jest  zbarven  slaběji  nežli 
příbuzné  vrostlice.  Veškerá  hmota  augitová  zaujímá  přes  V4  c^lé 
hmoty. 

Magnetit  jest  vyvinut  hlavním  množstvím  v  podobě  drobných 
zrnéček  ve  hmotě  základní  a  jen  vzácné  vystupují  zrna  poněkud  větší. 
Hmota  jeho  zaujímá  asi  '^j^^  hmoty. 

Hauyniclcý  nerost,  dosti  hojně  ve  hmotě  základní  roztroušený, 
jest  vyvinut  pouze  v  jedné  generaci  v  podobě  drobných  zrnéček,  tak 
hustě  protkaných  černými  tyčinkami  rudními,  že  činí  místy  dojem 
průřezů  magnetitových.  V  některých  zrnech  je  hmota  hauynického 
nerostu  úplně  přeměněna  ve  vápenec,  takže  zbývá  již  jen  rudní  síť, 
jež  kdysi  prostupovala  původní  hmotou.  Hauynický  nerost  zaujímá  ve 
výbruse  asi  Vio  hmoty. 

Vrostlice  biotitu  objeví  se  mikroskopem  silně  korrodovány  a  pro-^ 
duktem  korrose  bývá  rámeček  složený  z  drobných  zrnéček  rudních, 
mezi  nimiž  zbývají  ještě  stopy  hnědé  hmoty  biotitové.  Pokročilou 
korrosi  tuto  možno  vysvětliti  tím,  že  biotit  vyvinul  se  záhy,  kdy  ještě 
magma  bylo  ve  hloubce  pod  velikým  tlakem,  když  pak  dostalo  se  do 
větší  výše,  vznikly  podmínky  nepříznivé  existenci  hmoty  biotitové, 
tato  byla  korrodována,  za  to  však  mohl  krystalovati  spíše  augit.  Po- 
dobné korrose  bývají  v  jiných  horninách  též  po 'amfibolech,  při  pro- 
měně biotitu  však  vzniká  poněkud  jiné  seřadění  zrnéček  rudních, 
t.  j.  lupenatosti  nerostu;  také  bývají  zachovány  stopy  někdejších 
štěpných  trhlin  v  biotitu  i  v  aggregatech  korrosi  vyloučených  rud. 

Pokud  skla  se  týče,  není  jeho  povaha  snadno  vyložitelna,  neboť, 
jak  praveno,  nebylo  při  opětovaných  pokusech  možno  zjistiti  ani  stopy 
Na  pomocí  kyseliny  solné.  —  Nejstarší  ze  součástek  vedle  rud  a  bio- 
titu jest  hauyn,  jenž  jest  sice  vyvinut  v  podobě  drobných  zrnek,  přes 
to  však  náleží  nejstarší  generaci  součástek,  ježto  mnohá  zrnka  jsou 
uzavřena  ve  vrostllcích  augitu.  Dle  vzájemného  poměru  součástek 
hmoty  základní  lze  souditi,  že  živce  jsou  opět  mladší  nežli  veškeren 
augit,  a  že  jsou  nejmladší    krystalovanou   součástkou  horniny   vůbec. 

Hornina  jest  přechodem  mezi  hauynichým  trachytem  a  trachy- 
basaltem.  Povahou  živců  směřuje  ku  trachytům.,  strukturou  však  a  ba- 
saltickým  augitem  ku  trachybasaltům.  Charakteristickou  jest  opět 
přítomnost  hauynu  a  něco  zelenavých  jader  augitových.  Barvou  upo- 
míná  hornina  na  světlejší  basalty. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  4<J 


Hauynický  trachyt  z  Yrátenské  hory')  u  Mšena. 

Vrátenská  hora  (cota  506),  4  hn  severně  od  Mšena  vzdálená 
sestává  v  jádru  svém  z  horniny  trachytické,  která  obdána  jest  vrst- 
vami křidovými.  Až  do  výše  400  m  p.,  im.  sahají  pískovcové  kvádry  pásma 
IX.,  nad  nimiž  uložen  jest  vápnitý  slin  pásma  X.,  60  m  mocný. 
Proniklo  zde  tudíž  magma  až  na  povrch  zemský,  t.  j.  na  útvar  kří- 
dový a  utvořilo  tu  malou  kupu.  Oboje  vrstvy  křídové  nikde  nejeví 
zborcení  ani  vyšinutí  ze  své  původní  polohy.  Erupce  sama  působila 
na  upevnění  sousedních  vrstev  křídových,  čímž  stalo  se,  že  tyto 
v  úbočích  Vrátenské  hory  se  zachovaly  do  nejvyššího  pásma,  kdežto 
v  dalším  okolí  jsou  hluboko  errodovány.  V  hornině  eruptivní  jsou  na 
JZ  svahu  hory  založeny  dva  hluboké  lomy  a  na  straně  západní,  kde 
Vrátenská  hora  vybíhá  v  ostroh  se  samostatným  vrcholkem,  zvaným 
Šibeničnou  horou  (Galgenberg),  otevřen  jest  lom  třetí. 

Ukázky  horniny  ze  všech  tří  lomů  jeví  úplnou  shodu.  Jest  slohu 
nepravidelně  sloupovitého,  barvy  světle  šedé,  zvětralé  partie  jsou 
bělošedé  neb  hnědavěšedé  s  bílými  tečkami  po  zvětralých  hauynech. 
Struktura  horniny  jest  drobné  porfyrická  a  ze  hmoty  základní,  skoro 
iierozlučítelné,  vynikají  1 — 4«řm  dlouhé  krystalky  augitu,  velmi  četná 
zrnka  hauyníckého  nerostu,  ^j^- — 1^2  mm  velká,  malým  počtem  drobné 
krystalky  živcové,  1 — 4  mm  velikostí  dosahující,  vzácně  lze  spatřiti 
1 — 2  mm  dlouhý  krystalek  medově  žlutého  titanitu  a  mikroskopem 
sezná  se  též  akcessorický  apatit. 

Na  samém  vrcholu  hory,  JZ  od  rozhledny  jest  otevřen  čtvrtý 
lom,  kde  přístupna  jest  hornina  světlejší  barvou  a  velikými  vrostli- 
ceraí  sanidínu  poněkud  odhšná  od  oné  z  předešlých  tří  lomů.  Z  uza- 
vřenín  cizích  hornin  pozorována  byla  v  zářezu  cesty,  vedoucí  od 
dolejšího  lomu  na  svahu  JZ  ku  lomu  pod  vrcholem,  několik  metrů 
dlouhá  i  silná  kra  vápnitého  slinu,  barvy  tmavošedé,  kontaktně  ztvrdlá 
a  snad  i  ztmavěla,  náležející  pásmu  X.,  které  v  této  výšce  na  jiných 
místech  vrchu  jest  zachováno  v  poloze  původní.  Slin  tento  v  kyselině 
šumí,  což  svědčí  o  přítomností  uhličitanu  vápenatého.  Poněvadž  drob- 
nější kousky  podobných  vápnitých  slínů,  kontaktem  s  eruptivní  hor- 
ninou změněné,  obyčejně  v  kyselině    nešuniějí   neb   jen  slabě  šumějí, 


^)  O  erupci    této    zmiňují    se:    F.    A.   Keuss:    Mineralogische  Geographie, 

11.  B.  pg.  41,  a  Č.  Zahálka:    Pásmo  IX.    křid.    útv.  v  Pojizeří,    pg.  33,    obr.  32. 
Vest.  král.  čes.  spol.  nauk.  190 i. 

Věstník  král.  české  spol.  nauk'.    Třída  II.  4 


50  III.  Břetislav  Zahálka: 

jest  ve  zmíněné  velké  kře  právě  asi  její  mohutnost  příčinou,  že 
účinek  kontaktu  nebyl  tak  intensivní  a  že  ještě  mnoho  uhličitanu 
vápenatého  se  v  ní  zachovalo. 

Mikroskopem  sezná  se,  že  základní  hmota  složena  jest  hlavně 
z  tenkých  lištiček  živcových,  mezi  něž  přímíseno  jest  značně  méně 
drobných,  podlouhlých  zrnek  aegirinického  augitu,  sporadicky  pak 
něco  zrnek  rudních,  pak  i  něco  žlutohnědých,  velmi  silně  zbarvených 
zrnek  rutilu.  Tu  a  tam  přimísen  jest  drobný  krystalek  noseanu  a  po- 
měrně velké  zrnko  neb  krystalek  titanitu.  Často  jest  přimíseno  mezi 
živci  něco  málo  čirého  skla,  tu  a  tam  nalezne  se  i  stopa  nefelinu. 
Uspořádání  lištiček  živcových  jest  často  zřetelné  fluidální.  Celkem 
může  býti  nazvána  struktura  základní  hmoty  trachytickou.  Sporadicky 
roztroušen  jest  též  apatit. 

Lištičky  živcové,  průměrně  0*2  mm  dlouhé  jsou  většinou  dvojeny 
a  dle  úchylky  zhášení  a  lomu  světla  určeny  téměř  všechny  za  sanidiu 
(též  soduatý  sauidin)  a  pouze  některé  hrubší  lišty  objevily  se  býti 
oligoklas-albitem.  Množství  živců  zaujímá  ve  výbruse  asi  ^2  veškeré 
hmoty. 

Vrostlice  pyroxenové  jsou  vesměs  augitem  aegirinickým,  barvy 
ve  výbruse  sytě  zelené  se  silným  pleochroismem  mezi  tonem  žlutavým, 
někdy  až  citrónově  žlutým  a  tonem  sytě  zeleným.  V  některých  kry- 
stalech jest  zřetelně  znatelné  zonální  proužkování,  vznikající  střídáním 
se  proužků  silněji  a  slaběji  zeleně  zbarvených,  rovnoběžných  s  vněj- 
šími obrysy  krystalů.  Místy  vyskytne  se  jádro  ve  výbruse  slabé  na- 
hnědle  zbarvené,  tvořící  tudíž  přechod  ku  augitu  basaltickému.  Pozo- 
rován byl  dvojčatný  srůst  dle  plochy  <xPoo.  Lištičky  augitu  ve  hmotě 
základní  jsou  průměrné  0"06  mm  dlouhé.  Množství  veškerého  augitu 
zaujímá  přes  ^/g  celé  hmoty. 

Magnetitu  jest  v  hornině  málo  a  tvoří  drobná  zrnka  ve  hmotě 
základní  roztroušená  a  jen  vzácněji  vyskytne  se  zrnko  poněkud  větší. 

Hauynického  nerostu  jest  v  hornině  mnoho,  zaujímá  ve  výbruse 
asi  Vs  veškeré  hmoty  horniny.  Vyvinut  jest  většinou  v  podobě  prů- 
měrně dosti  velkých  vrostlič,  ve  výbruse  modravě  přibarvených,  ob- 
rysů šestibokých  neb  čtverečných.  Individua  jeho  uzavírají  hustou 
síť  tenkých  jehliček  rudních,  jež  pravým  úhlem  se  protínajíce,  vět- 
šinou při  okraji,  ale  dosti  často  i  celý  průřez  zatemňují.  Hauynický 
nerost  snadno  větrá:  první  stupeň  větrání  jeví  se  v  zakalení  a  zbě- 
leni hmoty  hauynové,  což  podmíněno  jest  tvořením   se  uhličitanu  vá- 


o  některých  eriiptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  51 

penatého  a  částečnou  přeměnou  ostatní  hmoty  v  zrnitou  hmotu  zeoli- 
tovou.  Dle  povahy  produktů  rozkladu  zdá  se  připadati  nerost  mezi 
hauyn  a  nosean.  Učiníme-li  výbrus  blíže  okraje  horniny,  jest  přeměna 
ještě  znatelnější:  průřezy  jsou  při  okraji  a  podél  trhlin  i  uvnitř 
zbarveny  žlutavě.  Pokračuje-li  větrání  ještě  dále,  přemění  se  i  uzavře- 
niny  hmoty  rudní  v  krystalech  hauynových  v  kysličník  železitý,  který 
barví  celý  krystal  červeně,  odkudž  i  příslušná  partie  horniny  nabývá 
červenavého  zbarvení.  Podobnou  změnu  hauynů  v  červenavou  hmotu 
z  českých  eruptivních  hornin  připomíná  J.  E.  Hibsch  ^)  z  hauynického 
tefritu  z  údolí  Dobranky  u  Děčína  a  J.  Bldmrich  ^)  z  trachytoidních 
fonolitů  z  okrsku  Fridlandského. 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  v  horniué  velmi  mnoho  Na,  jež 
dle  poměrného  množství  svého  přináleží  vedle  sklu  a  nefeliuu  zajisté 
valnou  částí  hmotě  hauynického  nerostu.  —  Nejstarší  ze  součástek 
jest  pravděpodobně  apatit  a  titanit,  pak  následoval  vývoj  hauynického 
nerostu,  po  tomto  vývoj  vrostlic  augitových  a  živcových.  Této  po- 
sloupnosti ve  vývoji  nasvědčuje  několik  zrnek  apatitu,  zjištěných  jako 
uzavřenina  ve  vrostlicích  hauynových,  a  dosti  hojná  zrnka  titanitu 
neb  hauynického  nerostu,  aspoň  částečně  zarostlá  ve  vrostlicích 
augitových.  Hornina  popsaná  jest  dle  nerostného  složení  svého  hauyni- 
ckým  trachytem. 

Hornina  z  vrcholu  hory  následkem  menšího  množství  vrostlic 
augitových  jest  barvy  poněkud  světlejší.  V  bělošedé  základní  hmotě 
velmi  jemnozrné,  pro  oko  nerozlučitelné  jest  vyloučen  značný  počet 
drobných  vrostlic  živcových,  dosahujících  velikosti  1—4  mm,  porůznu 
i  ojedinělé  vrostlice  větší,  až  8  mm  dlouhé.  Makroskopicky  lze  spatřiti 
v  kuse  arci  spoře,  lépe  však  v  tenkém  výbrusu  drobounké  krystalky 
hauynického  nerostu,  sotva  1  mm  velké,  poměrné  málo  zrnek  neb 
aggregátů  aegirinického  augitu,  V2~4  mm  velkých,  a  vzácnéji  zrnko 
titanitu. 

Mikroskopem  objeví  se  základní  hmota  složena  býti.  z  lištiček 
živcových,  dílem  úzkých,  dílem  širších,  jimž  přimíseno  jest  něco  krát- 
kých neb  podlouhlých  zrnek  aegirinického  augitu  a  něco  málo  drob- 
ných zrnek  rudních,  tu  a  tam  zrnko  titanitu  a  rutilu,  něco  hmoty 
skelné,  a  také  dá  se  tušiti  něco  hmoty  nefelinové.  Celkem  jest  struk- 
tura hmoty  základní  blízká  struktuře  trachytické.  Analogickou  struk- 


'j  Erläuterungen  zur  geol.  Specialkarte  des  böhm.  Mittelgebirges.  Bktt  L, 
pg.  256. 

-)  Die  Phonolithe  des  Friedländer  Bezirkes  in  Nordböhmen.  1.  c. 

4* 


52  III.  Břetislav  Zahálka: 

turu  mají  mnohé  tracliyty,  leč  od  typické  struktury  trachytické,  jakou 
jeví  horniny  z  lomů  na  JZ  svahu  hory,  liší  se  tím,  že  individua  živ- 
cová nejsou  stejnoměrná.  Kromě  toho  jeví  se  v  mikroskopu  v  lomu 
zastižená  partie  horniny  býti  značně  porušena  a  prostoupena  práškem, 
hlavně  z  rozkladu  noseanu  pocházejícím. 

Vrostlice  sanidinu  jsou  tabulkovité  dle  plochy  M,  menší  lišty 
jsou  protažené  dle  osy  a.  Téměř  každá,  jen  poněkud  větší  vrostlice 
činí  dojem,  jakoby  byla  krajem  korrodována,  ježto  jsou  na  hranách 
a  rozích  více  méně  zaobleny,  tu  a  tam  lze  též  pozorovati  hlubší  du- 
tinky, vyplněné  hmotou  základní.  Ve  hmotě  základní  činí  živec  lišty 
průměrně  0*2  mm  dlouhé,  většinou  dvojené.  Dle  úchylky  zhášení  a 
lomu  světla  určeno,  že  převládá  sanidin  a  sodnatý  sanidin  a  že  pří- 
tomno jest  též  něco  oligoklas-albitu  a  oligoklasu  středního.  Obsah 
živců  jest  o  něco  větší  nežli  v  hornině  z  JZ  svahu  Vrátenské  hory 
a  zaujímá  přes  V2  c^^^  hmoty  horniny. 

Hmota  augitová  jest  vývinem  shodná  s  hmotou  augitu  partie 
horniny  z  JZ  svahu  hory  a  zaujímá  celkem  necelou  ^g  veškeré  hmoty 
horniny.  —  Magnetitu  jest  ještě  něco  méně  nežli  v  hornině  z  lomů 
doleních.  —  Pokud  se  týče  ostatních  vlastností,  jest  tato  partie  hor- 
niny též  analogická  partii  z  lomů  doleních  až  na  to,  že  průřezy  hau- 
ynického  nerostu  nejsou  namodralé,  dle  produktů  rozkladu  obsahují 
nepochybně  též  dosti  hojně  kalcia.  —  Mezi  akcessorickými  součást- 
kami zjištěn  byl  rutil,  jen  vzácně  roztroušený  v  podobě  velmi  drob- 
ných zrnéček  ve  hmotě  základní,  obrysů  většinou  oblých  a  též  srost- 
lice  dle  plochy  P'^,  barvy  tmavohnědé  až  černé  byly  pozorovány. 

Ze  značné  velikosti  vrostlic  sanidinových  možno  snad  souditi, 
že  vývoj  jejich  poněkud  déle  trval,  nežli  vývoj  vrostlic  téhož  nerostu 
v  partiích  hornin  z  lomů  doleních.  Sanidinové  vrostlice  uzavírají  mí- 
stem drobná  zrnka  magnetitu,  ba  i  augitu.  Celkem  lze  i  světlejší  tuto 
partii  horniny  nazvati  hauynickým  trachytem,  který  zevnějším  habiteu] 
přibližuje  se  trachytům  ještě  více  než  v  partiích  spodních.  Není  tudíž 
vyloučeno,  že  jest  zde  vyvinut  jakýsi  slabý  ohlas  poměrů  Lípové  hory 

BoŘicKÝ^)  ve  svém  díle  o  čedičích  popisuje  z  Vrátenské  horj 
horninu,  která  již  dle  popisu  jest  naprosto  odlišná  od  naší  a  řadí  j 
mezi  nefelinity.  Vyhledav  příslušný  výbrus  Bořického,  shledal  jsem 
že  se  tu  jedná  nepochybně  o  změtení  vzorků. 


^)  Petrograf.  studia  čed.  horstva.  pg.  79. 


o  některých  eruptivuích  horninách  z  okoh'  Mělníka  a  Mšena.  53 


Hauynický  trachyt  od.  vsi  Housky/)  severně  od 

Mšena. 

Na  západ  od  obce  Housky,  v  blízkosti  zámku  samého  zdvihá 
se  v  lese  nízký  pahorek  Kirchberg  (Kostelní  vršek)  zvaný,  skládající 
se,  jako  celá  okolní  krajina,  z  kvádrového  pískovce  pásma  IX.  ;  na 
JZ  svahu  jeho,  nad  sochou  sv.  Ludmily,  jsou  v  lese  při  pěšině  roz- 
troušeny kusy  trachytické  horniny,  drobně  porfyrické,  barvy  světle 
šedé,  a  tu  a  tam  lze  nalézti  kus  silně  zvětralé  eruptivní,  snad  ba- 
saltické  horniny  barvy  tmavohnědé,  sihiéji  porfyrické.  Půda  okrsku, 
po  němž  obojí  kusy  jsou  roztroušeny  a  v  níž  byly  nejspíše  kdysi 
uzavřeny,  jest  barvy  žlutavěhnědé  a  má  vzhled  skoro  tufovitý ;  skládá 
se  z  jí lo vité  hmoty,  v  níž  roztroušeny  jsou  krystalky  augitu  a  drobná 
zrnka  křemenná,  pocházející   nepochybně  ze  sousedního  pískovce. 

Kusy  horniny  prvé,  trachytické,  v  čerstvých  partiích  jsou  barvy 
světle  šedé  s  nádechem  do  zelenavá,  při  povrchu,  v  pásmu  poněkud 
navětralém,  barvy  červenavé  od  zvětralých  hauynů.  V  základní  hmotě 
světle  šedé,  poněkud  nahnědlé,  vyloučena  jsou  četná  drobná  zrnka  a 
krystalky  aegirinického  augitu  V2 — 3  mm  velikosti  dosahující,  kromě 
toho  četné  drobné  krystalky  a  zrnka  hauynického  nerostu,  celkem 
Vo — 2  mm  velká,  poněkud  uahnědle  přibarvená. 

Mikroskopem  objeví  se  hmota  základní  býti  složena  převahou 
z  jemných  jehliček  a  lištiček  živcových,  pak  ze  drobných,  většinou 
podlouhlých  zrnéček  augitu  aegirinického,  místem  jest  nemálo  nefeli- 
nové  hmoty  a  skla;  kromě  toho  jsou  tu  drobné  krystalky  hauynického 
nerostu  a  něco  málo  zrnéček  rudních.  Z  akcessorických  nerostů  po- 
znají se  mikroskopem  krystalky  titanitu  a  apatitu;  tento  uzavírá  opět, 
leč  jenom  při  okraji,  jemný  prášek  rudní.  Struktura  základní  hmoty 
je  opět  trachytická,  ale  zřetelně  jemnější  nežli  v  typické  stuktuře  tra- 
chytické, blíží  se  tudíž  poněkud,  nehledí-li  se  na  malé  množství  přimí- 
seného  skla,  struktuře  pilotaxitické.  Fluidální  seřadění  lištiček  živco- 
vých bývá  místem  dobře  zřetelno. 

Živce  jsou.  vyvinuty  pouze  ve  hmotě  základní;  jich  lištičky  do- 
sahují průměrně  O' 12  mm  délky  a  jsou  největším  dílem  dvojčatně 
lamelovány.     Dle  lomu  a   zhášení  převládá  sanidin  a  zdá  se  býti  též 

^)  Erupci  tuto  popsal  F.  A.  Reuss:  Min.  Geographie.  II.  B.  1797  pg.  32. 
a  BoŘicKÝ:  Petrografická  studia  znělcového  horstva  v  Cechách  pg.  35.  Archiv, 
pro  přír.  výzk.  Cech.  1874;  zmiňuje  se  o  ní  Č.  Zahálka:  Pásmo  Vili.  kříd.  útvaru 
v  Pojizeří,  pg.  14.  Vést.  král.  čes.  spol.  nauk.  1903. 


54  III-  Břetislav  Zahálka: 

uěco  oligoklasu.  Veškerá  hmota  živcová  zaujímá  asi  ^/g  celé  hmoty 
horniny. 

Veškeré  vrostlice  augitové  náležejí  augitu  aegirinickému  jako  v  hor- 
nině z  Vrátenské  hory  a  jsou  ve  výbruse  většinou  celé  nazelenalé; 
pouze  v  jádrech  některých  zjištěny  byly  stopy  po  přechodu  k  augitu 
basaltickému,  barvy  žlutavě  hnědé,  místy  nafialovělé.  Zonální  proužko- 
vání se  střídajícími  se  pásmy  silněji  aslaběji  zelenými  jest  hojně  vy- 
vinuto. Augit  ve  hmotě  základní  jest  též  augitem  aegirinickým  a  prů- 
měrná velikost'  zrnéček  činí  008  mm.  Veškerá  hmota  augitová  zaujímá 
asi  V4  hmoty  celé  horniny. 

Magnetitem  jest  hornina  velmi  chudá,  podobně  jako  trachyt 
z  Vrátenské  hory.  Vedle  drobných  zrnéček  ve  hmoté  základní,  jen 
vzácně  vyskytují  se  zrnka  větší. 

Větší  ináiviána.  hauí/nicJcého  nerostu  činí  zřetelné  vrostlice  a  jsou 
omezena  idiomorfně,  menší  až  velmi  malá  jsou  omezena  allotrio- 
morfně,  nejmenší  pak  zrnka  zdála  by  se  býti  součástkou  hmoty  zá- 
kladní. Při  okraji  individuí  jest  hmota  načervenalá  následkem  pro- 
měny drobounkých,  čeraýců  rudních  zrnéček  ve  hmotu  haematitovou. 
Uprostřed  větších  individuí  bývá  hmota  změněna  v  zrnitý  zeolit. 
Veškerá  hmota  hauynického  nerostu  zaujímá  asi  ^/^  celé  hmoty 
horniny. 

Mikrochemickým  zkoumáním  dokázáno  v  hornině  velmi  mnoho 
Na;  vzhledem  na  malé  množství  skla  a  nefelinu  náleží  část  Na  též 
hauynickému  nerostu.  —  Nejstarší  součástkou  horniny  vedle  apatitu 
jest  titanit,  jenž  dosti  často  vyskytuje  se  jako  uzavřenina  ve  vrostlicích 
augitových.  Postupný  vývoj  ostatních  součástek  dál  se  analogicky  jako 
v  traehytu  z  Vrátenské  hory. 

Hornina  jest  dle  mineralogického  složení  svého  liauynickým 
trachytem  a  jest  velmi  podobna  traehytu  z  Vrátenské  hory,  lišíc  se 
pouze  poněkud  jemněji  vyvinutou  strukturou.  Popis  Bořiokého  sho- 
duje se  pomérně  dosti  s  mým  a  liší  se  pouze  uvedeným  větším  množ- 
stvím nefelinu  a  poznámkou,  že  snad  i  něco  leucitu  v  hornině  jest 
přítomno.  Za  leucit  pokládal  Bgřický  nejspíše  hmotu  sklovitou,  jak  tomu 
nasvědčují  již  svrchu  uvedená  některá  srovnání  Bořiokého  a  mých  po- 
pisů hornin. 

Kusy  horniny  druhé,  tuším  basaltické,  obsahují  ve  zvětralé 
hínotě  základní  2—11  mm  dlouhé  krystalky  amfibolu.  Pro  značné 
pokročilé  zvětrání  nemohla  býti  hornina  tato  mikroskopicky  přesněji 
určena. 


M 


o  některých  eriiptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Máena.  55 


Hauynický  trachyt  s  akcessorickým  amfibolem  ze 

Spitzbergu. 

Pod  svrchu  popsanou  tufovitou  horninou,  skládající  vetší  část 
vrchu  Spitzbergu,  byla  zjištěna  v  SV  úbočí  pod  cestou  vedoucí 
od  Vrátenské  hory  k  Housce  čerstvá  hornina  trachytická,  která 
jest  nepochybné  příbuzná  s  horninou  světlejších  úlomků  ze  zmíněné 
horniny  tufovité  a  pravděpodobně  činila  s  nimi  jednotné  těleso  geo- 
logické, ač  také  se  od  ní  poněkud  liší.  Kontakt  její  se  sousedním 
pískovcem  pásma  IX.  přístupen  není  a  rovněž  uzavřeniny  cizích  hornin 
zjištěny  nebyly. 

Hornina  jest  barvy  tmavěšedé,  struktury  drobně  porfyrické. 
Z  šedé  hmoty  základní,  pro  oko  skoro  nerozlučitelné,  vystupují  četné 
vrostlice,  náležející  aegirinickému  augitu  a  poněkud  menším  počtem 
amfibolu,  ve  výbruse  hnědě  zbarvenému,  obojí  ^/g — ámm  velké,  značoé 
množství    krystalků    hauynického   nerostu,  průměrně  V2  *^*^*   velkých. 

Základní  hmota  má  strukturu  trachytickou  a  jeví  se  ve  výbruse 
složena  býti  hlavně  z  tenkých  lištiček  živcových,  dosahujících  prů- 
měrně 0'16  mtn  délky,  pak  ze  sporých  a  drobných  zrnéček  augitu, 
poněkud  nahnědlých,  menším  počtem  slabě  nazelenalých,  průměrně 
0"08  mm  velkých;  k  oběma  těmto  součástkám  přidružuje  se  pak  něco 
drobných  zrnek  rudních,  porůznu  i  drobné  zrnko  hauynu,  krystalek 
titanitu  a  apatitu,  místy  znatelná  jest  malá  příměs  skla,  vzácně  pak 
dá  se  tušiti  malá  příměs  nefelinu. 

Lištičky  êivcové  jsou  vyvinuty  pouze  v  generaci  hmoty  základní, 
seskupeny  fluidálně  a  celkem  vývinem  i  velikostí  podobny  lištičkám 
horniny  z  Chlumu.  Jsou  většinou  dvojeny  a  dle  úchylky  zhášení  a 
lomu  světla  určeno,  že  převládá  oligoklas-albit,  nemálo  jest  však  i  sa- 
nidinu  (částečně  sodnatého  sanidinu).  Hmota  živcová  zaujímá  asi 
V2  hmoty. 

Vrostlice  augitové  jsou  augitem  aegirinickým,  ve  výbruse  dosti 
intensivně  zeleně  zbarveným  a  jen  některé  vrostlice  jsou  slaběji  ze- 
leně zbarveny.  Pleochroismus  jest  obyčejně  silný  mezi  sytě  zelenou 
a  citrónově  žlutou.  Zrnka  augitová  hmoty  základní  jsou  nepravidelně 
omezená,  většinou  podlouhlá,  až  poněkud  jehličkovitá.  Veškerá  hmota 
augitová  zaujímá  málo  přes  Vs  celé  hmoty  horniny.^ 

Magnetit,  kterým  jest  hornina  velmi  chudá,  vyvinut  jest  většinou 
v  podobě  drobných  zrnéček  ve  hmotě  základní  a  pouze  vzácně  spatřiti 
lze  poněkud  větší  zrnko. 


56  III-  Břetislav  Zahálka: 

Hauynického  nerostu  je  v  hornině  celkem  asi  V*  veškeré  hmoty. 
Vrostlice  jeho  jsou  obrysů  většinou  idiomorfních,  ve  průřezech  šesti- 
neb  čtyřbokých,  řidčeji  poněkud  zaoblených,  tu  a  tam  jsou  i  drobná 
zrnka  hauynová  ve  hmotě  základní  roztroušena.  Všechny  průřezy  kry- 
stalků hauynových  jsou  při  okraji  vroubeny  úzkým  proužkem  tmavým, 
způsobeným  příměsí  jemného  prášku  rudného  neb  vláskovitých  ty- 
činek; místy  i  uprostřed  vrostlic  jsou  partie  nahromaděných  tyčinek 
rudních,  křížovitě  se  protínajících.  Některé  vrostlice  jsou  již  značné 
zvětrány,  částečně  ve  hmotu  kalcitovou  změněny,  obsahoval  tedy  pů- 
vodní nerost  hojně  kalcia,  leč  zdá  se  býti  přece  noseanu  bližší. 

Mikrochemickou  reakcí  zjištěno  dosti  Na,  jež  z  části  též  hmotě 
hauynického  nerostu  náleží.  —  Vrostlice  amfibolové  jsou  ve  výbruse 
barvy  tmavé,  ponejvíce  tmavohnědé  s  odstínem  skoro  do  zele- 
navá, někdy  však  kloní  se  i  zřetelně  do  tmavozelená,  tudíž  pak  zcela 
různé  od  amfibolu  basaltického,  Pleochroismus  jeví  vždy  silný  a  jsou 
vroubeny  okrajním  pásmem,  korrosí  způsobeným  a  sestávajícím 
z  rudních  zrnéček.  —  Dosti  častý  jest  vzájemný  srůst  augitu  s  amfi- 
bolem, při  čemž  byly  přistiženy  vrostlice  augitové  z  části  obrostlé 
hmotou  amfibolovou,  a  v  místech  srůstu  není  amfibol  korrodován. 
Zjevy  takové  svědčí  zajisté  o  proměnlivosti  poměrů  za  doby  vývoje 
vrostlic  oněch.  —  Hlavním  množstvím  náležejí  individua  amfibolová 
nepochybně  k  nejstarším  součástkám  horniny.  Vedle  tohoto  patří  ku 
nejstarším  součástkám  hauynický  nerost,  augitové  pak  vrostlice  dlužno 
považovati  za  průměrné  mladší  než  amfibol. 

Hornina  jest  trachytem^  vyznačeným  akcessorickým  amfibolem, 
a  odpovídá  složením  svým  dosti  dobře  některým  typům  Rosenbus  chov  y 
čeledě  fonolitoidních  trachytů,  ač  poměrně  značné  množství  amfibolu 
spíše  směřuje  ku  trachytům  než  ku  fonolitům.  Obsahem  hauynického 
nerostu  přidružuje  se  k  ostatním  hauynický  nerost  obsahujícím  hor- 
ninám této  krajiny.  —  Úlomky  hauynického  trachytů  ve  svrchu  po- 
psané hornině  tufovité  liší  se  od  horniny  této  hlavně  větším  obsahem 
skla  ve  hmotě  základní  a  pak  poměrně  značně  větší  převahou  ortho- 
klasu  (sanidinu)  nad  oligoklasem. 


Bylo  mým  přáním  míti  chemické  analysy  zajímavějších  typů 
hornin  tuto  popsaných,  leč  bohužel  nemohl  jsem  dosud  získati  jich  více 
nežli  patero. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Msena  57 


Yýsledky  chemických  analys. 

Analysy  I.,  II.  a  V.  provedl  p.  docent  Jos.  Hanuš  v  chemické 
laboratoři  p.  prof.  K.  Preise,  analysy  III.  a  IV.  p.  dr.  E.  Kohx  v  la- 
boratoři dra  J.  Fbiedbicha. 

Eozbory    hornin   udané  v  %. 

1.      IL     III.     IV.     V. 
SÍO2 37-17    40-48    46-60   1  _^.    51-84 


I 


50-^.5 
TiOa 0-72  0-50  0-14      J^"^'  0-43 

AI0O3 21-79  16-10  20-92  21-50  18-96 

FcoOg 9-04  11-20  6-42  5-97  6-25 

Feb 2-84  1-18  3  74  stopy  3-55 

MnO 0-46  028  0'48  0-42  0-43 

CaO 14-79  13-21  7-29  451  507 

MgO  ...    ...  4-42  9-04  2-75  0-15  1-34 

K2O 3-25  2-74  4-46  5-68  3-21 

Na.O 2-85  126  559  7-79  3'00 

CO, —            —  —  0-52           — 

Ztráta  žíháním      .  3-67  3-26  1-86  3-64  4-85 

Součet 101-00  99-25  100-25  100-53  98-93 

Hustota')    ....  2-974  2-840  2-729  2-567  2-637 

Rozbor    I.  náleží  kamptonitickému  augititu  ze  Žitné. 

„         II.       „       přechodu  mezi    plagioklasickým  basaltem  a  lim- 

burgitem,  limburgitu   bližšímu  z  Kostelce. 
„      III.       „       přechodu  mezi  hanynickým  trachytem  a  trachy- 

basaltem  z  Bezdédic. 
„       IV.       „       hauynickému  trachytu  z  Vrátenské  hory. 
„        V.       „       hauynickému  trachytu  s  akcessorickým  amfibolem 

ze  Spitzbergu   (lom  pod  cestou). 

Porovnání  hornin  dle  %  skladhy. 

SiOo.  Obsah  SiO.,  augitů  basaltických  kolísává,  jak  známo,  oby- 
čejně  v   mezích   47 — 51  7o»    i    lze    dle    povahy    nerostného    složení 

*)  Hustotu  určoval  jsem  pomocí  Kleinova  roztoku  vážkami  Westphalo- 
yými,  vždy  protři  kousky  téže  horniny.  Při  horninách  I.  a  III.  všechny  3  kousky 
vykázaly  totéž  číslo,  při  horninách  II.,  IV.  a  V.  objevily  se  malé  différence,  i  byl 
vzat  průměr. 


58  m.  Břetislav  Zahálka: 

hornin  analysovaných  očekávati,  že  průměrný  obsali  tento  přírijstkem 
hojnějšítio  magnetitu  se  sníží,  přírůstkem  pak  kyselejších  živců  značné 
se  zvýší,  ač  ovšem  současný  výskyt  značnějšího  množství  hanynického 
nerostu  také  ku  snížení  SiOj  přispěje.  Souhlasně  s  touto  úvahou  jeví 
také  augitit  a  limburgit  (anal.  čís.  L,  II.)  nejmenší,  kdežto  hauynické 
trachyty  (anal.  čís.  IV.,  V.)  vykazují  největší  obsah  SÍO2.  Hornina, 
čís.  III.,  jevící  se  již  dle  nerostné  skladby  býti  přechodní  mezi  hor- 
ninami basaltickými  a  trachytickými,  dala  také  v  analyse  hodnotu 
pro  SiOg  o  málo  větší  než  střední  hodnota  SiOg  mezi  čís.  II.  a  IV. 
neb  V. 

Al^O^.  Množství  AlgOg  stojí  v  zřetelném  antagonismu, s  obsahem 
MgO,  neboť  v  hornině  IV.,  která  obsahuje  nejvíce  AlgOs,  jest  MgO 
nejméně  a  opět  v  hornině  II.,  mající  nejmenší  obsah  A1203,  jest  MgO 
nejvíce.  Náhlé  klesnutí  AlgOg  v  hornině  IL,  u  porovnání  s  horninou 
I.,  jest  podmíněno  menším  množstvím  augitu  a  stoupnutím  obsahu  oli- 
vínu. Nějaký  určitý  vztah  mezi  AlgO,  a  SiOo  nebylo  možno  při  tak 
malém  počtu  analys    vyšetřiti. 

Fe^O^  -f-  FeO.  Množství  železa  zřetelně  klesá  s  přibývajícím  SiOg. 
Postupné  ubývání  obsahu  železa  způsobeno  jest  zřetelně  klesáním 
obsahu  magnetitu  a  augitu.  V  hornině  V.,  vzhledem  ku  hornině 
čís.  IV.,  jest  stoupnutí  obsahu  železa  nápadným  a  zdá  se  býti  způso- 
beno přítomností  poměrně  hojného  amfibolu  basaltického. 

CaO.  Obsah  CaO  klesá  stejnoměrně  od  horniny  I.  ku  IV.,  resp. 
ku  V.,  tedy  opačným  směrem,  nežli  jakým  stoupá  SiOo.  Úbytek  CaO 
způsoben  jest  menším  množstvím  hmoty  pyroxenuvé  ev.  amfibolové,  ač 
v  horninách  III.,  IV.  a  V.  jest  CaO  vázáno  též  na  molekulu  anorthi- 
tovou  a  hauynovou. 

MgO.    Množství  MgO  klesá  celkem  stejnoměrně  s  úbytkem  CaO 
až  na  hranice    čís.    II.,   která  jest    vyznačena  obsahem  olivínu,  jehož 
přítomností  i  obsah  MgO  stoupl.     Jinak  jest  vázáno  MgO  hlavně  na  \ 
hmotu    pyroxenovou    a    amfibolovou    a    dle    toho    řídí   se   též    jeho  ! 
množství. 

NttoO -\- K^O.  Množství  alkalií  činí  řadu  stejnoměrně  stoupající 
s  příbytkem  SÍO2  toliko  v  horninách  L,  III.  a  IV.  ;  v  hornině  IL 
klesá  obsah  alkalií,  patrně  opět  výskytem  olivínu. 

Nà.^0.  Množství  NagO  jest,  až  na  horninu  IV.,  nižší.nežli  KoO, 
celkem  však  přibývá  NagO  s  přírůstkem  K2O.  Hornina  IV.  jeví  ná- 
padnější vzrůst  Nag  Oj  kterýžto  poncíérzdá  se  býti  podmíněn  větším 
vzrůstem  molekuly  noâeanové. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mélníka  a  Mšena.  50 

KX>.  Přihlédneme-li  ku  samotnému  KoO,  jest  největším  číslem 
zastoupeno  v  hornině  IV.,  a  také  tato  obsahuje  nejvíce  oithoklasu. 
V  hornině  III.  zdálo  by  se  vzhledem  na  povahu  živců  číslo 
S'oO^/q  KgO  býti  příliš  vysoké,  ale  není  zajisté  vyloučeno,  že  hlavnf 
množství  KgO  mohlo  by  býti  obsaženo  v  augitu.  S  tím  by  se  pak 
shodoval  i  úkaz,  že  v  augititu  a  limburgitu  (anal.  čís.  I.  a  II.)  jest 
množství  KoO  větší  nežli  NagO.') 


Rozpočet  analys  methodou  Ecsenbuschovou. 

a)    Analysy    po    vy  nechání  H.^O    a  vzácnějších    součástí, 

přepočtené  na  100. 

I.          II.  m.  IV.  v. 

SÍO2  +  TÍO2 38-93         42-69  47-51  52-25  55-56 

AI2O3 22-39         16-77  21-26  22-31  2015 

Fe'sOg .    9-29         11-67  6-53  619  6-65 

FeÖ-L-MnO 3-38           i-52  4-29  0-44  4-23 

CaO      15-20         13-76  7-41  4-68  5-39 

MgO 4-54          9-42  2-79  0-16  1-42 

KoO      3-34          2-86  4-53  5  89  3-41 

Na^O 2-93           1-31  5  68  8-08  3-19 

Součet 100-00       100-00  100-CO  100*00  îOO'OO 


b)  Poměrná  molekulám  á  čísla  stonásobná. 

I.  II.            III.           IV.  v. 

SiOg-fTiO,    .    .    .    .    ,64-45  70-68        78-66        8651  91-99 

AI2Ö3    .    ......    .21-91  16-41         20-80        2183  19-72 

FeoOg 5-81  7-30          4-02          3-87  4-16 

Feb  +  MnO 4-70  2-11           597          062  5-88 

CaO      27-73  24-53        13-21          8-34  983 

MgO 11-25  23-34          6*91           040  3-52 

K2O      ...        ...    .    3-54  3-03          4-80          6-25  3-62 

Na,0 4  61  2-11           915         13-01  5-14 

Součet  („číslo")  .  .  .  144-00  149-51   14352   140-83  143-86 

')  Podohně  bylo  nalezeno  v  augitu  z  limburgitu  z  Keichenweiteru  poměrné 

mnoho  KjO,  a  něco  více  nežli  NajO.  (Rosenbusch:    Elemente  der  Gesteinslehre, 

p.  378,  analysa  d.).  :     ■    ■  .; 


60  in.  Břetislav  Zahálka: 

c)  Molekulárná  čísla  přepočtená  na  součet  100. 

I.  II.             III.  IV.  V. 

SiO,  +  TiOo 44-77  47*27        54-79  61-42  63-94 

Al^Og 15-21  10-98         14-58  15-51  13-71 

Fe^Og 4-03  4-88          2-80  2-75  2  89 

FeO  +  MnO 3-26  1-41          4-12  044  4-09 

CaO      19-26  16-41          9-19  5-92  6-83 

MgO 7-81  15-61          4-81  0-28  2-45 

KgO      2-46  2-03          3-34  4-44  2-52 

NaoO 3-20  1-41          6-37  9-24  3-47 

Součet 100  00  100-00       100-00  10000  100-00 


Rozpočty  nerostného  složení  hornin. 

I.  KatnptoniticJcý  augitit  se  Žitné.  Za  základ  rozpočtu  byla  vzata 
molekulárná  čísla  v  tabulce  c)  uvedená.  Čítají-li  se  2  molekuly  Na20 
na  hmotu  nefelinovou  a  sklovitou,  jest  složení  hmoty  té  :  2  Na^O  .  2 
AI,03.4  SiOo  t.  j.  dle  váhy  8  molekulárných  7o  nefelinu  a  skla. 
Cítá-li  se  veškeré  FeO  na  magnetit,  obdrží  se:  3*3  FeO  +  3-3  FejOg 
r=  6-6  mol,  7o  magnetitu.  Zbývající  alkalie  jest  počítati  na  alkalickou 
hmotu  pyroxenovou  :  37  RoO  .  3-7  R2O3  14-8  SiOg  =  22-2  mol.  % 
aikalické  hmoty  pyroxenové.  Zbytek  lze  počítati  na  ostatní  alumini- 
ckou  hmotu  pyroxenovou  (z  části  amfibolovou    hmotu),    na  kterou  by 

připadlo   asi  :    10*2  RO  .  10-2  R0O3  .  102  SiO,  —  30-6  mol.  7o,   zbývá 

II  '  II 

16-9  RO  .  15  7  SÍO2,  čili  s  malou  chybou  (+  M  SiO^  neb  —  1-1  RO) 

II 
32-6  RSiOy  mol.  ^j^  bezaluminické  hmoty  pyroxenové.  Malá  diffé- 
rence 1-1%  ve  složení  poslední  části  pyroxenové  hmoty  zaviněna 
jest  hlavně  asi  tím,  že  v  rozpočtu  nebyl  vzat  ohled  na  hmotu  bioti- 
tovou,  která  jen  velmi  malým  muožstvím  je  přítomna.  Obsahovala  by 
tedy  hornina  v  molekulárných  7o  • 

85-4%  pyroxenu  (z  části  amfibolu) 
6-67o  magnetitu 
8*0*'/n  nefelinu  a  skla 


Součet  100-0  mol.  ^q. 

Vypočtené  složení  nerostné  shoduje  se  dosti  dobře  s  poměrným 
množstvím  nerostů,  mikroskopicky  zjištěným. 


i 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mélníka  a  Mšena.  Ql 

JI.  Přechod  mezi  plagioJdasicJcým  hasaltem  a  limburgitem,  lim- 
durgitu  bližší  z  Kostelce.  Při  rozpočítávání  analysy  dle  součástek 
v  mikroskopu  patrných  zdá  se  býti  SiOg  příliš  mnoho.  Není  však 
vyloučena  možnost,  že  číslo  to  jest  správné,  předpokládaje  ovšem, 
že  část  vzorku  horniny,  z  něhož  analysa  byla  pořízena,  obsahoval 
značně  více  živců  nežli  část,  z  níž  mikroskopické  výbrusy  byly  poří- 
zeny. V  tom  případě  náleželo  by  alkalické  hmotě  živcové  spolu  se 
sklem  a  hmotou  nefelinovou  :  2-35  R^O  .  2*35  AlgOg .  14-10  SiO^  —  18-80 
mol.  %.  Zbývající  alkalie  připadly  by  na  alkalickou  hmotu  pyroxe- 
novou:  1-09  R.O  .  1*09  RoOg .  436  SiOo  —  6-54 mol.  "^  alkalické  hmoty 
pyroxenové.  Na  anorthitovou  hmotu  bylo  by  čítati  asi  :  2*68  CaO  . 
2-68  AUOg .  5-36  SÍO2  =  10-72  mol.  %.  Dle  poměrně  nízkého  čísla  pro 
FeO  lze  souditi,  že  olivín  jest  forsteritu  blízký  a  připadalo  by  naň 
asi  8  MgO  .  4  SiOo  =  12  mol.  7o-  Rovněž  by  musel  magnetitu  po- 
dobný nerost  obsahovati  též  značný  podíl  MgO  (čině  jakýsi  přechod 
ku  magnesioferitu),  bylo  by  tudíž  hmoty  magnetitové:  3-3  RgO  +  33 
RO  =:  6'6  mol.  °/o.  Ostatek  náležel  by  aluminické  hmotě  pyroxenové: 

6-44  RO  .  6-44    R^Og  .  6-44   SiOg  =  19-32   mol.    %    a    bezaluminické 

II 
hmoty   pyroxenové:    13-01   RO  .  13-01  SiO.  =  26-02  mol.  7«.  Hornina 

obsahovala  by  v  molekulárných  °/o  • 

Hmoty  živcové,  skla  a  hmoty  nefelinové  .    .    .    30% 

„       pyroxenové 527o 

olivínu ,.    .    .    127o 

magnetitu 77n 

Součet  ...  101  mol.  Vq. 

lil.  Přechod  mezi  hauynickým  trachytem  a  trachyhasaltem  z  Bez- 
dědic.  Cítáme-li  na  hmotu  orthoklasovou  2  molekuly  Ko  O,  obdržíme: 
2  K3O  .  2  AloOg  .  12  SiO.  =  16  mol.  %  živce  draselnatého.  Plagio- 
klasy  určeny  byly  mikroskopicky  za  oligoklas-albit,  jsou  tudíž  složeny 
asi  ze  tří  dílů  hmoty  albitové  a  jednoho  dílu  hmoty  anorthitové,  a  dle 
množství  v  mikroskopu  určeného  lze  přibližně  vzíti:  3  Na^O .  3 
AUOg .  18  SÍO2  —  24  mol.  7o  hmoty  albitové,  CaO  .  AlgOg .  2  SiO^ 
=  4  mol.  °/o  hmoty  anorthitové.  Dle  množství  NaaO  soudíme,  že  hmota 
hauynického  nerostu  jest  větší  Částí  složena  z  molekul  noseanových, 
menší  částí  z  hmoty  hauynové:  2-5  Na20  .  1-7  Al.Og .  3-5  SiOo  a  CaO  . 
0-7  AI2O3 . 1-4  SÍO2,  dohromady  10-3  mol.  7o  hauynové  hmoty  (ne- 
čítaje   kyselinu    sírovou).     Zbývající  NagO  mohlo   by  náležeti    hmotě 


62  UI-  Břetislav  Zahálka: 

nefelinové  a  sklu:  0-5  NagO  .  0*5  Al^Og  .  SiOo  =  2  mol.  °/o-  Na  ma- 
gnetit lze  čítati  asi  2-5  FeO  .  2-5  Fe.^O.^  =.  5  mol.  7o.  Zbytek  náležel 
by  pyroxenu  a  sice  alkalické  hmotě  pyroxenové  asi:  K2O .  AlgOg .  4 
SÍO2  =  6  mol.  7o5  alurainické  hmotě  augitové  asi  5  MgO  .  5 
AI2O3.5  SÍO2,  0-1  FeO.  0-1  Al.Og.O-l  SiO^,  0-5  FeO .  0-5  Fe^  • 
0  5  SÍO2,  dohromady  16-8  mol.  "/o  ^  pyroxenová  hmota  bez  AI2O3 
činila  by:   7  CaO  .  7-5   SiO^  =  14-5   mol.  7^    (différence  +  0-5  SiOo). 

Hornina  obsahuje  tedy  v  molekulárných  7r  • 

447o  hmoty  živcové 

10"87o  hmoty  hauynického  nerostu 

27o  nefelinu  a  skla 

5^/0  magnetitu 

37*37o  hmoty  pyroxenové 

0-97,  différence 


Součet  100  mol.  7o. 


Tím  byla  by  analysa  rozpočtena  až  na  zbytek  09  FeO  a  diffé- 
rend +  0*5  SiOg  ve  hmotě  pyroxenové,  tedy  vzhledem  ku  mikro- 
skopem seznanému  složení  horniny  a  při  zanedbání  akcessorického 
biotitu,  apatitu,  titanitu  a  ku  theoreticky  pouze  očekávatelnému  slo- 
žení augitu  a  hauynického  nerostu  zajisté  s  uspokojivou   přiblížností. 

IV.  Hauynický  trachyt  s  VrátensJcé  hory.  Vzorek  horniny  pro 
analysu  pochází  z  lomu  na  vrcholu  hory,  JZ  od  rozhledny.  Vezme-li 
se  všechno  KgO  na  výpočet  molekuly  orthoklasové,  obdrží  se:  4*44 
KgO  .  4-44  AlJOg  .  26-64  SiO,  =  35-52  mol.  7o.  Odhadujemé-li  množ- 
ství aegirinického  augitu  asi  na  137o  ^^^  ^^^Y  ^  skladbu  jeho 
vezmeme  většinou  z  hmoty  aegirinové  a  ostatek  z  hmoty  augitové, 
obdrží  se:  aegirinové  mol.:  1*5  NaoO  .  1"5  Fe203  .6  SÍO2  a  augitové 
mol.  1-25  (MgO  .  CaO) .  0-62  Fe203 .  6-63  Al.Og  ".  1-25  SiO^ ,  dohromady 
12-75  mol.  7o-  Přijme-li  se  kolem  167o  hmoty  albitové,  vzniklo  by 
2  Na^O  .  2  AI2O3 .  12  SiOo  a  přijme-li  se  kolem  47o  hmoty  anorthi- 
tové,  činilo  by  CaO  .  AloOg  .  2  SiOj,  dohromady  20  mol.  7o  plagio- 
klasu .  FeO  a  FogOg  budiž  čítáno  ku  hmotě  rudní,  i  obdrželo  by 
se  1-07  mol.  7o  hmoty  rudní.  Vezme-li  se  všechno  zbývající  CaO 
na  hmotu  hauynického  nerostu  (nečítaje  kyseliny  sírové),  násle- 
dovalo by:  395  CaO  .  2-64  AUOg  .  5-28  SÍO2  =  1187  mol.  7o  hmoty 
hauynické.  Čítalo-li  by  se  všechno  zbývající  Na20  na  hmotu 
noseanovou  následovalo  by:  5*74 Na20  .  3-82  AI2O3  .  7-64  SÍO3  =:  17-20 
mol.  7o   ťmoty   noseanové.     Přebývá   ještě    0-98  R^Og   a  0'61  SÍO2, 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  (J3 

vzhledem  však  ku  shledané  povaze  mikroskopického  složení  horniny 
a  ku  zanedbání  nefeliuu,  skla,  apatitu  a  titanitu  byla  by  analysa  dosti 
uspokojivě  rozpočtena. 

Obsahuje  tudíž  hornina  přibližné  35-5  mol.  7o  orthoklasu 

13        „     „    aegirinického  augitu 
20        „     „    kyselého  plagioklasu 

I        „     „    rudné  hmoty 
29        „     „    hanynové  hmoty 

1-5     „     „    différence 


Součet  100  mol.  7o- 

V.  Hauyyiický  trachyt  s  aJcccssorickým  amfibolem  ze  Spitzbergu. 
Analysa,  přirovnána  s  nálezem  mikroskopickým,  zdá  se  míti  poněkud 
mnoho  SiOg  a  málo  alkalií  neb  spíše  málo  NaoO,  rovuéž  i  velkou 
ztrátu  žíháním,  pročež  nebylo  možno  rozpočet  dle  povahy  horniny 
mikroskopem  shledané  provésti.  Dle  toho  nutno  též  posuzovati  hod- 
noty dle  vzorů  Löwinsona-Lessinga  vypočtené,  ač  při  porovnávání 
s  analysou  trachytu  z  Vrátenské  hory  zdají  se  býti  hodnoty  pro 
AI2O3,  Fe203,  FeO,  CaO,  MgO  dosti  přiměřené.  Také  větší  ztráta 
žíháním^)  může  míti  částečně  původ  svůj  ve  přítomnosti  hauyni- 
ckého  nerostu. 

d)  Poměrný  počet  atomů  kovových. 

I.               II.  III.  IV.  V. 

Si 64-45  70-68  78-66  86-51  91-99 

AI .  43-82  32-82  41*60  43-66  39-44 

Fe 16-32  16-71  14-01  8-36  14-20 

Ca 27-73  24-53  13-21  8-34  983 

Mg 11-25  23-34  6-91  0-40  3-52 

K      7-08          6-06  9-60  12-50  7-24 

Na 9-22           4-22  18-30  26-02  10-28 

Součet-) 179-87       178*36       182-29       185-79       176-50 

^j  Obsah  kyseliny  sírové  nebyl  v  žádné  analyse  určován  zvlášť,  jest  však 
obsažen  ve  ztrátě  žíháním.  Siran  vápenatý  jest  v  tmavo-červeném  žáru  nepro- 
ménitelný,  ale  při  prudším  světle-červeném  žáru  uniká  dle  Al.  Mitscheklicha 
(Journal  für  praktische  Chemie:  Bd.  83,  pg.  487)  kyselina  sírová  a  při  dalším 
žíhání  do  béla  (jakož  děje  se  právě,  žíhají-li  se  horniny  za  účelem  zjištění  pří- 
slušné ztráty)  uniká  dle  Boussingalta  (Zeitschrift  für  analyt.  Chemie.  Bd.  7, 
pg.  244)  všechna  kyselina  sírová. 

^)  „číslo  atomu  kovových"  Rosenbuschovo  („Metallatomzahl"). 


64 


III.  Břetislav  Zahálka: 


e)  Počet  atomů 

kovových  a  kys 

Ák ových 

I. 

II. 

III. 

IV. 

V. 

Pro  SÍO2    ....  193-35 

21204 

235-38 

259-53 

275-97 

„     AI.O3     .    .    .  109-55 

82-05 

104-00 

109-15 

98-60 

„     FeoOg  -f  FeO     38-45 

39-72 

32-04 

20-59 

32-56 

„     CaO    .    .    .    .    55-46 

4906 

26-42 

16-68 

1966 

„     MgO  ....    22-50 

46-68 

13-82 

0-80 

7-04 

„     K.,0    ....    10-62 

9-09 

14-40 

18-75 

10-86 

„     NaoO      .    .    .     13-8.3 

6-33 

27-45 

39-03 

15-42 

Součet')    ....  443-76 

444-97 

454-11 

464-53 

46U-11 

/)  Počet  atomů  kovov 

ých   převedený 

na  souče 

t   100. 

I. 

II. 

III. 

IV. 

V. 

Si 35-83 

39-63 

43-14 

46-56 

52-12 

AI 2436 

18-40 

22-82 

23-50 

22-35 

Fe 907 

9-37 

7  69 

4-50 

8-05 

Ca 15-42 

13-75 

7-25 

4-49 

5-57 

Mg  .    .    .    .    .      6-25 

13-09 

3-79 

0-22 

1-99 

K 3-94 

3-40 

5-27 

6-73 

4-10 

Na  ....    .      5-13 

2-36 

10-04 

14-00 

5-82 

Součet 


100-00       iOO-00       100-00       100-00       100-00 


g)  Přehled  jader   Kosenbdschových   z  tab.  /  vypočtených. 


Jádro 


II. 


III. 


III.3) 


IV. 


IV.^) 


(NaK)AlSÍ2    . 
(NaK)AlSi     . 
lV2(NaK)AlSi 
CaAl^Si, 
Ca  AI2  SÍ2 
ß"  Ala  Si 
R«Si  .    . 
R,"  Si     . 
Magnetit 


Součet 


20 
12 


30 
29 


99 


23 


47 
10-5 


10 
17 
32 

12 
6 


10-5 
20 


47 
3 
6 

7 

12-5 
19 


100 


101-0 


99-5 


52 
23 

10 

14 


52 

18 
17 

1 
9 


100 


99 


^)  „Číslo  atomů"  Rosenbuscliovo  („Atomzahl"). 

-)  kde  zdá  se   pravděpodobněji  do  rozpočtu  se  hoditi. 

=')  S  jádrem  17^  (NaK)  AlSi. 


o  nekterýcii  eniptivnícli  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena. 


Ö6 


Hornina    I. 

n. 
„      in. 

«       IV. 

v. 


Chemické   vzorce    hornin: 

1-9  KÖ.R,0;,  .2-3  SiO,. 
2-3  RO  .  RoO,  .  3  SiO^'. 
1-6  RO  .  R^O,  •  3-2  SiOo. 
ri2RO.R,30\3-35Si02'. 
I-ITRO.R^^O,  .S-SöSiOo. 


Z  čísel    mole  kula  mého    složení    plynou    hodnoty 

Lowinson-Lessingovy  : 


I. 

IL 

III. 

IV. 

V. 

a   .    .    .    . 

.    .      0-94 

1-13 

1-37 

1-63 

1-85 

ß    .    .    .    . 

.    .  126 

110 

82 

62 

56 

R^OiRO  , 

.    .    1:41 

1:9-8 

1:2 

2:1 

1 : 2-2 

Rozpočty  hornin  dle  jader  Rosenbuschovýcli. 

Hornina   I. 

Poměr  procentních  čísel  pro  atomy  kovové  ukazuje,  že  hornina 
Dbsahuje  poměrně  mnoho  (Na  -|-  K)  a  málo  Si.  RozpoČte-li  se  obsah 
tak,  aby  veškerá  jádra  obsahovala  Si,  obdrželo  by  se:  (NaK)  AlSi27%, 

RAI2SÍ3170,  RSi307o,  R,  Sil2%.  Leč  jádro  R,Si  sotva  v  hornině 
ze  předpokládati,  poněvadž  není  tu  olivínu.  Obsahuje  tudíž  rozpočet 
malysy  přebytek  basí,  poukazující  ve  shodě  s  mikroskopickým  se- 
ínáním,  na  příměs  nesilikatovou,  totiž  na  magnetit,  který  jest  tedy 
lutno  předem  odečísti.  Odečte-li  se  přiměřený  pro  magnetit  podíl  že- 
eza  (asi  8  procent),  jest  možno  ostatek  přepočísti  na  jádra  Si  obsa- 
lující.  Pokud  lze  rozpočet  provésti,  vycházelo  by  pro  jádro  (NaK) 
USig  asi  207o>  pi'0  jádro  (NaK)  AI  Si,  jež  by  alkalie  vyčerpalo,  asi 
12"/o-  Prvé  jádro  odpovídalo  by  alkalické  hmotě  pyroxenové,  druhé 
3ak  základní  hmotě  horniny,  jež  by  tudíž  měla  jádro  nefelinové.  Na 
ádro  CaALSi^  obsahuje  hornina  málo  SiO^,  ba  i  na  jádro  Ca  AL  Sio 

\  souhlasně  s  tím  také  skutečně   hornina  postrádá  anorthitu.     Za  to 

II 
ze  odečísti,  jako  nejpodstatnější  součástku  jádro  aluminické  R  AI2  Si^) 
ri 
bezaluminické   RSi,   jež    patrně   poukazují  na  převládající  součást 


*)  Rosenbosch:     Uiber   die    chemischen   Beziehungen   der  Eruptivgesteine, 
rscherraack's  Min.  u.  pet.  Mith.  1890.  XI.  Bd.,  pg.  172. 
Věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třida  II. 


66  III.  Břetislav  Zahálka: 

horniny,,  totiž  hmotu  pyroxenovou,  a  sice  vycházelo  by  pro  první 
jádro  307o5  pi'o  druhé  29%.  Čísla  pro  jádra  Rosenbusohova  získaná 
neliší  se  tudíž  mnoho  od  čísel  pro  množství  nerostů  na  základě  mo- 
lekular ných  poměrů  vypočtených. 

Hornina  IL 

Rozpočet  dle  jader  Rosenbuschových  svědčí,  podobně  jako  roz- 
počet dle  nerostného  složení,  o  poněkud  větším  obsahu  živcového 
jádra    v   analysovaném    vzorku.     Dále  lze  z  poměrů    čísel  atomových 

11  II 

souditi  na  přítomnost  jádra  nikoli    sice  RAl._,Si^,  nýbrž  jen  Rk\  Sig, 

tím  však  zdá  se  prozrazována  býti  přítomnost  anorthitu,  zároveň  pak 
vysvítati  poměrná  básickost  horniny.  Čísla  pro  jádra  vypočtená  sho- 
dují se  opět  dosti  dobře  s  čísly  dle  nerostné  skladby  z  poměrných 
čísel  molekulárných  vypočtenými. 

Hornina   III. 

Při  rozpočítávání  zdálo  by  se  příhodnějším  vzíti  místo  jádra  (NaK) 

AI  Si  jádro  analogicky  ku  vzorci  noseanovému  ve  tvaru  VU  (NaK)  AI  Si, 

neboť  vyjde  pak  přiměřenější  číslo  pro  aluminickou  hmotu  pyroxenovou. 

Čísla  tím  obdržená  jsou  obsažena  ve  sloupci  III.'')  označeném.  Alumini- 

II  II 

ckéhojádrapyroxenového  s  R  a  prostého  jádra  RSi  lze  očekávati  zajisté 

značně  méně  nežli  v  horninách  I.  a  II.  Také  zde  rozpočet  poukazuje 

na  vhodnost    vyloučení   podílu    železa   magnetitu    příslušného  bez  Si. 

Čísla  jader  takto  vypočtená  blíží  se  poněkud  podílům  z  molekulárných 

čísel  obdrženým  pro  hmotu  živcovou,  pro  součet  hmoty  auorthitové  a 

hauynové,   pro    bezaluminickou    hmotu    pyroxenovou   a  pro  magnetit; 

poměrně  značnější  rozdíl  však  vycházel  by  hlavně  pro   hmotu  alumi- 

II 
nického  pyroxenu  s  R,  čehož   příčina  aspoň  částečně  vězí  v  jiném  po- 
měru Si,  jak  se  počítá  v  jádrech   a  jak  je   v  obyčejných  chemických 
vzorcích  příslušných  nerostů. 

Hornina  IV. 

Poměr  čísel  atomů  kovových  zdál  by  se  prozrazovati  ještě  větší 
množství  jádra  (NaK)  AlSij  nežli  v  hornině  III.,  a  skutečně  v  sou- 
hlase s  tím  obsahuje  hornina  živců  značně  více.  Rozpočte-li  se  nyní 
další  část  čísel  atomových  na  jádra,  a  sice  nejprve  na  jádro  Ca  Alg  SÍ4 
vyjdou  poměrná  čísla  jader,  jež  nezdála  by  se  odpovídati  nerostnému 


o  některých  eruptivních  horninácb  z  okolí  Mélníka  a  Mšena. 


67 


složení  horniny  (sloupec  IV.).  Mnohem  lepší  resultáty  zdají  se  vy- 
svítati, přijme-li  se  pro  zbývající  alkalie  jádro  1^2  (NaK)  AI  Si 
(sloupec  IV.^)). 

Hornina  V. 

Rozpočet  této  horniny  ani  dle  jader  Rosenbuschových  se  nepo- 
dařil. I  v  tomto  případě  vyniká  nápadně  značné  množství  Si,  kdežto 
(Na-|-K)  jest  poměrně  málo. 


Hornina  čís.  III.  činí  dle  mikroskopické  povahy  své  jakýsi  střed 
mezi  kyselými  a  básickými  horninami,  i  přišel  jsem  na  myšlénku 
srovnati,  v  jakém  je  poměru  její  chemická  skladba  ku  skladbě  aspoň 
horniny  čís.  L,  IV.  a  V.,  nedalo-li  by  se  snad  souditi  se  stanoviska 
chemického,  že  máme  tu  komplex  hornin,  vzniklých  štěpením  ze  spo- 
lečného magmatu.  K  tomu  cíli  byl  vzat  průměr  z  čišel  atomů  ko- 
vových jednak  pro  horniny  I.  a  IV,,  jednak  pro  I.  a  V.  a  průměry 
ty  srovnány  s  čísly  příslušnými  hornině  III. 


Hornina 


I.  +  IV. 


Si  . 
AI  . 
Fe  . 
Ca  . 
Mg. 
K  . 
Na  . 


Součet 


41-2 
23-9 
6-8 
100 
3-2 
5-3 
9-6 


1000 


III. 


43-1 

22-8 
7-7 
7-3 
3-8 
5-3 

10-0 


992 


Tímto  srovnáním  vysvítá  zajímavý  a  zajisté  nemálo  důležitý 
výsledek,  že  v  hornioě  čís.  III.  zachováno  jest  téměř  magma,  jež 
|V  horninách  I.  a  IV.  jeví  se  rozštěpeno.  Dosti  dobrá  jest  shoda  pro 
|A1,  Fe,  relativně  i  pro  Si,  až  překvapující  pak  shoda  pro  Mg,  K,  Na, 
Zároveň  se  vysvětluje,  že  nápadné  množství  Ca  v  hornině  čís.  I.  a 
značně  menší  množství  téhož  v  hornině  čís.  IV,,  pak  zcela  zvláště 
daleko  menší,  skoro  zanikající  podíl  Mg  jsou  dobře  určeny  a  jich 
množství  má  svůj  význam. 


6Ö 


íll.  feřetislav  Zahálka! 


Ani   čísla   pro   průměr    z  hornin  I.  a  V.  nejsou   tuze  vzdálena, 


obdržif    se   pro 


I.+V. 


Si  —  43-1,  AI  —  21-0,  Fe  -  6-9,  Ca  —  9-] , 


Mg  — 6-7,  K-  5-6,  Na  — 7-2,  součet  =  996. 

Také  průměrná  čísla  ze  součtu  hornin  II.  a  IV.  jsou  značně 
blízka  číslům  horniny  III.  pro  Si,  AI,  Fe,  K,  skoro  i  pro  Ca,  arciť 
pro  Mg  a  Na  jsou  značnější  rozdíly  patrný,  ale  příčinou  toho  jest  tu 
zřejmě  vzájemné  se  zastupování  obou  posledních  prvků  v  hornině 
č.  II.,  ve  které,  jak  obsah  olivínu  prozrazuje.  Mg  zajisté  jest  dobře  určeno. 

Kovněž  zajímavo  jest,  že  poloviční  součet  atomového  čísla 
hornin  I.  a  IV.  dá  číslo  454'1,  čili  totéž,  jako  má  hornina  III.  sama. 
Podobně  poloviční  součet  atomového  čísla  pro  horninu  II.  a  IV.  dá 
číslo  blízké,  totiž  454'8. 

Zvláště  jest  pozoruhodno  dále,  že  chemická  skladba  horniny 
čís.  III.  jest  velice  blízká  skladbě  essexitu  ze  Salem  Neck  (Masse- 
chusset)^)  a  zároveň  až  na  diííerenci  3-9°/o  SiO..  skladbě  essexitu  od 
Roztok-)  blíže  Ústí. 


SiO,  . 

TiO.,  . 

Al,03  . 

Fe.Os  . 

FeO  , 

MnO  . 
CaO 

MgO  . 

Ko  O  . 

Na.,0  . 

P.3O,  . 

CO2  . 

Ztráta  žíh 


Součet 


a)  Hornina 
z  Bezdědic 

(III.) 


b)  Essexit  ze 
Salem  Neck 


c)  Essexit 
z  Roztok 


46-60 
0-14 

20-92 
6-42 
3-74 
0-48 
7-29 
2-75 
4-46 
5-59 


1-86 


100-25 


47-94 
0-20 

17-44 
6-84 
6-51 

7-47 
2-02 
2-79 
5-63 
1-04 

2-04 


99-92 


50-51 
0-95 

17-84 
5-25 
4-46 

7-93 
3-34 
3-49 

5-09 
1-11 
0-43 

0-74 


101-14 


^)  R08ENBUSC11  :    Elemente  der  Gesteinslehre,  2.  Aufl.  pg.  177. 

^)  HiBscH  :  Geol.  Karte  des  böhm.  Mittelgeb.  nebst  Erläut.  Bl.  IL  1899,  pg.  55, 


o  některých  ernptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšciia.  C,Q 

přepočteme  li  analysy  na  molekulárně  vzorce,  obdrží  se:  pro 
«)_  1  6  RO  .  E.,0, .  3-2  SÍO2,  pro  b)  Vd  RO  .  R.Og .  37  SiO„  pro  c) 
2R0  .  R0O3  .  4"i  SiOg.  Koeficient  acidity  cc  ve  smyslu  Lowinsona- 
Lessinga:  pro  a)  1-37;  pro  Ď)  1'5,  pro  c)  1-7.  Číslo /3  ve  smyslu  téhož 
autora:  pro  a)  82,  pro  b)  78,  pro  c)  73.  Poměr  RoO  :  RO  :  pro  a) 
1  :  2,  pro  b)  1  : 2-3,  pro  c)  i  :  2-4. 


Porovnání  hornin  dle  klassifikace  Löwinson- 
Lessingovy. 

Hornina  I.  Dle  hodnoty  koeficientu  a  přibližovala  by  se  hornina 
augititûm  a  limburgitijm  (a  ^z  ri4),  ba  ještě  více  melilitickým  ba- 
saltům («=103),  ac  ani  tu  průměrné  hodnoty  a  nedosahuje.  Boha- 
tost na  AI2O3  přiděluje  však  horninu  zřetelně  k  augititům.  —  Dle 
chemického  vzorce  zdála  by  se  hornina  býti  nejbližší  kamptonitům, 
Jimž  přiděluje  Löwinson-Lessing  vzorec  1*5  RO  .  R0O3 .  2'8  SiOo  a  ba- 
saltům a  basauitům  leucitickým,  jimž  dle  téhož  autora  přísluší  vzorec 
1-9R0  .  R0O3  .  oSiO^.  Specifická  váha  o  sobě  poněkud  směřuje  ku 
kamptonitům,  a  dle  poměru  RoO  :  RO  náležela  by  hornina  určitě  mezi 
kamptonity.  Aby  tudíž  příbuznost  augititu  tohoto  se  skupinou  žilných 
hornin  kamtonitických  byla  vyjádřena,  byl  nazván  augititem  kampto- 
nitickým. 

Hornina  IL  Dle  hodnoty  koeficientu  a  a  dle  vzorce  chemického 
náležela  by  ku  limburgitům,  dle  poměru  R._,0  :  RO  však  upomíná  na 
plagioklasické  basalty,  kterýžto  výsledek  shoduje  se  s  mikroskopickou 
povahou  její. 

Hornina  lU.  Dle  koeficientu  «  připadá  hornina  skoro  na  roz- 
hraní mezi  horninami  básickými  a  ultrabásickými,  i  zdálo  by  se  snad 
«  příliš  malé.  Naproti  tomu  vzorec  chemický  upomíná  jednak  na 
kamptonity  a  basalty  neb  basanity,  jednak  na  trachyty.  Poměr  RoO  :  RO 
nejeví  se  čísly  Lowinsona-Lessiäga  určitou  shodu,  jen  jakési  přiblí- 
žení k  analogickým  poměrům  stanoveným  Löwinsonem-Lessingem  pro  por- 
fyrity,  syenity  a  křemité  diority. 

Hornina  IV.  Dle  hodnoty  koeficientu  a  upomíná  na  diabasy  a 
basalty  živcovité,  ač  není  daleko  vzdálena  ani  od  trachytitů,  resp.  od 
«  horniny  z  Bezdédic.  Vzorec  chemický  upomíná  též  na  vzorec 
horniny  z  Bezdědic  a  jest  nejbližší  vzorci  Lowinsona-Lessikga  pro 
trachytity  stanovenému,  t.  j.  vzorci  1-25 ŘO  .R0O3 .3-8  SiO...  Poměr 
R20:R0  jest  přechodní  mezi  pom"ěrem  stanoveným   Lowi^sgneíi-Les- 


70  III.  Břetislav  Zahálka: 

siNöEM    pro    tťacliytity   (1-2:1)  a  pro   elaeolitické   syenity  (arci  mezi 
horninami  lilubinnými)  —  (3'2  : 1). 

Hornina  V.  Dle  koeficientu  «  upomínala  by  na  trachytity  (na 
elaeolitické  syenity  mezi  horninami  hlubinnými  a  na  tinguaity  mezi 
horninami  žilnými).  Dle  chemického  vzorce  byln  by  hornina  rovněž 
blízká  t rachy titum  (elaeolitickým  syenitům).  Dle  poměru  R^O  :  RO 
zdála  by  se  upomíuati  na  andesity  (na  syenity  neb  křemité  diority 
mezi  horninami  hlubinnými). 

\ 

Yšeobecné  úvahy. 

Popsané  horniny  okrsku  Mélnicko-Mšenského  byly  sestaveny 
v  řadu  počínající  nejbásičtějšími  a  zakončující  se  nejkyselejšími  typy. 
Také  v  geografickém  seskupení  jednotlivých  druhů  hornin  jeví  se 
značná  a  pozoruhodná  pravidelnost  :  v  okolí  Vrátenské  hory  a  Housky 
vystupují  hlavně  nejkyselejší  z  popsaných  hornin  (horniny  trachytické 
a  trachybasaltické)  a  zároveň  jsou  tu  erupce  nejhustěji  seskupeny, 
jest  to  jakési  eruptivní  ohnisko  celého  okrsku,  od  kterého  na  jih, 
východ  i  západ  horninám  kyselosti  celkem  ubývá  a  erupce  jsou  zá- 
roveň více  od  sebe  vzdáleny,  na  obvodu  pak  okrsku  rozloženy  jsou 
horniny  nejbásičtější  (skoro  samé  augitity  a  limburgity).  Chemická 
různost  hornin  zřetelná  jest  již  při  mikroskopickém  výzkumu  pří- 
tomností a  poměrným  množstvím  příslušných  nerostů.  Se  stoupající 
kyselostí  přibývá  v  horninách  živců,  často  i  alkalické  hmoty  pyroxe- 
nové  a  ubývá  magnetitu  a  augitu  basaltického.  V  horninách  nejky- 
selejších (hauynický  trachyt  z  Vrátenské  hory  a  Housky)  zatlačen 
jest  augit  basaltický  skoro  úplně,  a  vyskytne-li  se  i  tu,  tvoří  pouze 
jádra  ve  vrostlicích  augitu  aegirinického.  Ze  způsobu  vzájemného 
obrůstání  obojí  hmoty  pyroxenové  jest  patrno,  že  ten  druh  její,  kte- 
rého bylo  v  hornině  méně,  počínal  se  dříve  vylučovati  ;  s  analogickými 
případy,  to  jest  měnlivostí  vývojové  sukcesse,  setkáváme  se,  jak  známo, 
nezřídka  v  diabasech  a  doleritech,  ve  kterých,  pokud  jsou  živcem 
chudší,  byl  živec  dříve  vyloučen  než  augit,  kdežto  v  případech  chu- 
dosti na  hmotu  augitovou  spíše  augit  dříve  se  vylučoval  nežli  živec. 
Pyroxeny  z  obou  na  pohled  různorodých  hornin  z  Lípové  hory  (totiž 
přechodné  horniny  augititické  a  přechodné  horniny  trachytické)  jsou 
po  této  stránce  zvláště  významný,  neboť  vzájemné  spojení  obojích 
hmot  augitovýcb  v  nich  shoduje  se  s  místním  vzájemným  poměrem 
obou  hornin,  čímž  zdá  se  býti  osvětlen  vznik  celého   komplexu  toho. 


o  některých  eruplivuícb  horninách  7.  okolí  Mělníka  a  Mšena.  71 

Pyroxenové  vrostlice  obou  hornin  obsahují  totiž  jádra  augitu  aegi- 
riuického  objatá  pásmy  augitu  basaltického,  a  tím  naznačena  jest  nejen 
genetická  příbuznost  těchto  hornin,  nýbrž  i  pořádek  vývoje  jejicli, 
lze  zajisté  souditi,  že  ze  společného  magmatu  odštěpila  se  dříve  část 
kyselejší,  později  pak  krystalovala  část  básičtější.  Možná  dokonce, 
že  erupce  básičtější  části  pokrajní  dala  se  i  poněkud  později  nežli 
erupce  části  kyselejší. 

V  literatuře  českých  hornin  basaltických  jsou  hojně  zmínky 
o  augitu  basaltickém  s  jádrem  zeleným.  Již  Bořický^)  zmiňuje  se  o  po- 
dobných zjevech,  ač  jen  povšechně,  o  významu  však  této  různosti 
úsudek  nepřenáší.  Zelená  jádra  augitová  uvádějí  dále:  Dr.  J.  Gränzek^) 
z  leucitového  tefritu  Soví  hory  od  Litoměřic,  J.  E.  Hibsch'')  ze 
živcových  basaltů  Českého  Středohoří,  A.  Rosiwal  *)  z  nefelini- 
ckého  basanitu  vrchu  Glatze  od  Mariánských  lázní,  E.  Prüft ^)  z  meli- 
liticko  -  nefelinického  basaltu  Komorní  Hůrky  (Kammerbiihlu)  od 
Chebu  a  Dr.  K.  Hinterlkchnkr  ^)  z  limburgitu  Spojilské  žíly  u  Par- 
dubic. Též  v  cizích  horninách  čedičových  nejsou  zelená  jádra  v  augi- 
tech  vzácností,  jak  o  tom  svědčí  hojná  literatura. 

Také  opačný  zjev,  kde  vnější  vrstva  barvy  zelené  uzavírá  jádro 
nahnédlé,  případ  to  v  horninách  svrchu  popsaných  vzácný,  vyskytuje 
se  v  různých  českých  eruptivních  horninách  třetihorního  stáří  hojně, 
uvádějí  jej  na  př.  J.  E.  Hibsch")  z  gauteitových  žil,  J.  Blumricii  ^) 
z  trachytoidních  fonolitů  okolí  Fridlandu,  F.  Bauer  ^j  z  pyroxeoitu 
z  východního  svahu  Flurbühlu  u  Doupova  a  A.  Stelzner  ^°)  z  nefeli- 
nitu  z  Podhorn  u  Mariánských  Lázní. 


*)  Petrografie  čedičového  horstva,  pg.  8. 

^)  Das  orthoklasähnliche  Drusenmaterial  und  der  Leucittephrit  vom  Euleu^ 
berge  bei  Leitmeritz.  Tschermack's  Min.  u.  pet.  Mitth.  1890,  pg.  277—294. 

^)  Geol.  Karte  des  böhmischen  Mittelgebirges  nebst  Erläuterungen.  Blatt 
II,  1899,  pg.  43. 

^)  Über  ein  neues  Basaltvorkomrneu  (Nephelinbasanit)  bei  Marienbad  nebst 
einigen  Bemerkungea  über  den  Nephelinbasalt  vom  Podhornberge.  Verhandlungen 
der  k.  k.  geol.  Reichsaustalt  1896,  pg.  63-70. 

■')  Kammerbühl  u.  Eisenbühl,  die  Schichtvulkane  des  Egerer  Beckens  in 
Böhmen.  Jahrbuch  d.  k.  k.  geol.  Reichsanstalt  1894,  pg.  25—86. 

")  Über  Basaltgesteine  aus  Ostböhmen  1.  c. 

')  Geol.  Karte  des  böhm.   Mittelgeb.    nebst  Erläut.    Blatt  IL,  1899,  pg.  71. 

^)  Die  Phonolithe  des  Friedländer  Bezirkes  in  Nordböhmen  1.  c. 

^)  Petrografische  Untersuchung  des  Duppauer  Theralithvorkommens.  Tscher- 
mack's Min.  u.  pet.  Mitth.  1903,  pg.  266—296. 

")  Nephelinit  vom  Podhornberge  bei  Marienbad  in  Böhmen  Jahrbuch  d. 
k.  k.  geol.  Reichsanstalt  1885,  pg.  277—282. 


72  III-  Břetislav  Zahálka: 

Úchylka  zhášení  c:c  hýwá,  v  zeleném  jádru  větší ^)  nežli  ve 
vnější  hmotě,  náležející  augitu  basaltickému.  Nalezl  jsem  v  průřezech 
polohou  blízkých  klinopinakoidu,  že  v  partiích  augitu  basaltického 
obnášela  úchylka  c  :c'  kolem  49",  úchylka  pak  ve  hmotě  aegirini- 
ckého  augitu  neb  přechodu  k  němu  průměrně  c  :  c  kolem  62".  Tyto 
hodnoty  úchylek  zhášení  upomínají  přibližně  na  Čísla,  jež  se  vše- 
obecně pro  oba  druhy  augitu  udávají:  dle  Rosenbusche -j  bývá  v  ba- 
saltickém  augitu  úklon  zhášení  průměrně  c'-c^öi",  v  aegiriuickém 
augitu  c  :  č  =  přibližně  60".  Ubýváním  intensity  zeleného  tonu  ve 
hmotě  augitové  snižuje  se  vehkost  úchylky  zhášení  a  klesá  také  veli- 
kost lámanosti  světelné.  Při  zonálním  proužkování  hmoty  basaltického 
augitu  samého,  při  zbarvení  zřetelněji  nafialovělém  nastává  úchylka 
zhášení  c:č  poněkud  větší  nežli  v  partiích  slaběji  zbarvených.  V  po- 
psaných horninách  vyskytují  se  totiž  nejrůznější  přechody  od  augitu 
basaltického  k  aegirinickému,  od  slabě  nazelenalých  nuancí  až  ku 
tonům  syté  zeleným.  —  Acgirinickým  augitem  nazývám  augit,  mající 
v  tenkém  výbruse  zelenou  barvu  značně  silnou,  pleochroismus  dosti 
silný,  podobný  pleochroismu  aegirinu  a  úchylku  zhášení  ve  klinopina- 
koidu c  :  à  značně  větší  než  v  obyčejném  augitu  basaltickém,  pak 
lom  světla  také  zaačně  vyšší  než  tuto.  Pokud  se  týČe  nejvyššího 
dvoj  lomu  y  —  a,  nezdá  se  býti  srovnávání  interferenčních  barev 
dosti  bezpečným,  poněvadž  vzniká  dojem,  že  následkem  silného  zele- 
ného zbarvení  aegirinického  augitu  jsou  interferenční  barvy  tohoto 
modifikovány.  Průřezy  neb  partie  ve  výbruse  slabě  zelenavě  zbarvené 
a  jen  velmi  slabě  pleochroické  dlužno  pokládati  za  bližší  basaltickému 
augitu. 

Výskyt  jader  aegirinického  augitu  v  příslušných  horninách  pouka- 
zuje zajisté  na  relativní  hojnost  alkalií,  srovnáním  pak  chemické 
skladby  aegirinického  augitu  se  skladbou  živců  nejpodobnějšího  slo- 
žení vychází,  že  jest  v  nich  celkem  poměrně  méně  SiOo,  čímž  po- 
ukazuje se  zase  přímo  na  magma  básičtější,  kromě  toho  jest  tu  méně 

VI 

Ab  za  to  více  Fe^.  Tento  zajímavý  vzájemný  poměr  látkový  značí 
se  pak  i  v  celkové  nerostné  skladbě  týchž  hornin.  Z  akcessorických 
součástek  titanit  jest  omezen  pouze  na  nejkyselejší  z  popsaných 
hornin. 

O  geologickém  výmamu  rozšíření  hornin  v  pojednání  tomto  po- 
psaných.   V  okrsku,  z  něhož    byly   tuto    eruptivní  horniny  popsány, 


^)  Totéž  potvrzuje  Dr.  F.  Zirkel:  Lehrbuch  der  Pétrographie.  IL  Band  880. 
■^)  Mikroskop.  Phys.  d-  pet.  wicht.  Min.,  3.  Aufl.  pg.  538. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mâena. 


V.^ 


vystupují  při  jižní  obloukovité  hranici,  jak  svrchu  řečeno,  celkem 
horniny  nejbásičtější,  totiž  hlavně  augitity  a  limburgity.  Jest  pak 
dlužno  poznamenati,  že  hranice  tato  jest  zároveň  jižni  hranicí  eruptiv- 
ních výběžků  v  této  krajině. 

Přehlédneme-li  rozšíření  augítitu  a  liinburgüä  v  celém  Českém 
Středohoří,  shledáme,  že  rozšíření  jich  i  jinde  jest  jako  v  okrsku 
našem.  Bořjcký  ^)  nečinil  rozdílu  mezi  augitity  a  limburgity  a  oboje 
zahrnoval  pod  názvem  „magmatových  čedičů"  a  přes  to,  že  nebyly 
jím  prozkoumány  všechny  lokality  Středohorské,  přec  jest  pozoru- 
hodné, že  všechny  magmatové  čediče  jeho  pocházejí  taktéž  z  okraje 
Středohoří  a  sice  z  kraje  jižního  a  jihozápadního  (od  Bořislavi,  z  Pa- 
škopole,  z  Králičí  hory  u  Mirešovic,  ze  Svinského  vrchu  u  Svinčic, 
ze  Zinkensteinu  u  Kozlů  a  j.),  aneb  přináležejí  vzdálenějším  výběžkům 
Středohoří  (z  Holého  vrchu  u  České  Lípy,  ze  žíly  Spojilské  u  Par- 
dubic-) a  j.).  Z  dosavadních  podrobných  prací  Hibschových,  zejména 
jeho  dosud  vydaných  částí  mapy  ^)  Českého  Středohoří  a  příslušných 
popisů  vysvítá,  že  augitity  jsou  rozšířeny  také  při  severní  hranici 
téhož  horstva,  totiž  v  blízkém  okolí  Děčína,  a  také  tam  směrem 
k  jádru  horstva  jich  ubývá.  Spojíme-li  vzdálenější  osamocené  erupce 
augititů  a  limburgitů,  připojíce  k  nim  lokality  naše,  obdržíme  čáru, 
ohraničující  z  hiuba  nejvzdálenější  výběžky  eruptivnlho  Českého 
Středohoří.  Z  Doupovského  pohoří  popisuje  J.  M.  Clements  *)  též 
augitity,  avšak  přesný  úsudek  o  jich  rozšíření  si  učiniti  nemůžeme, 
ježto  horstvo  dosud  jen  velmi  kuse  bylo  prozkoumáno. 

Z  augititů  a  limburgitů  zde  popsaných  můžeme  za  čisté  typy 
považovati  ovšem  pouze  augitit  z  Ostrého,  Kamínku,  Čepičky,  Chlomku 
(erupce  severní  menší),  od  Vrutice,  ze  Spitzbergu  a  liraburgit  z  Kohl- 
bergu  a  Ješovického  vršku.  (Budiž  však  připomenuto,  že  ony  lim- 
burgity, ač  vyhovují  náležitě  definici  limburgitů  dle  Rosenbusche,  přec 
nemají  zcela  téhož  vzhledu  s  horninou  od  Limburgu  u  Sasbachu 
(Kaiserstuhl),  dle  níž  Rosenbusch  celou  skupinu  nazval.)  Augitit,  či- 
nící žílu  na  Žitné,  blíží  se  dle  chemických  vlastností  kamptonitům. 
Augitit  ze  Záboře  jeví  příměsí  nefelinu  přechod  ku  nefelinitům.  Pa- 
trnější přechod  ku  nefelinitu  činí  hornina  z  jižní,  větší  erupce  Chlomku, 
která  jest  složením    svým    právě    uprostřed    mezi   augititem  a  nefeli- 


*)  Petrograf.  studie  čed.  horstva,  1874. 

^)  Nověji  popsal  Dr.  K.  Hinterlechner:    Über  Basaltgesteine   aus  Ostböh- 
luen  1.  c. 

=>)  Blatt  I.,  IL,  III.,  V. 

*)  Die  Gesteine  aes  Duppauer  Gebirges  in  Nordböhmen  1.  c. 


74  III-  Břetislav  Zahálka: 

nitem.  Obsahují-li  augitity  nefelinické  též  něco  olivínu,  mohou  značiti 
přechod  buď  ku  nefelinickým  basaltům  nebo  k  limburgitům,  takovými 
jsou  horniny  z  Homole  u  Řepína,  ze  Šibenice  u  Mšena,  z  Klučkové 
hory  u  Bezdědic  a  z  Klučku  u  Vísky.  Přechod  od  augititů  ku  pla- 
gioklasickým  basaltům  naznačuje  augitit  z  Lípové  hory,  poněkud  též 
limburgit  z  Kostelce  a  augitit  z  Chlumu.  Příbuznost  obou  čeledí, 
augititů  a  limburgitů  s  plagioklasickými  basalty  vytknul  již  Zirkel^), 
naproti  tomu  Rosenbusch  ^)  popírá  veškeré  příbuzenské  vztahy  mezi 
skupinou  augititů  a  vlastních  plagioklasických  basaltů,  pokládaje  augi- 
tity a  limburgity  za  třetihorní  analoga  pikritů  a  pikritových  porfyritů, 
plagioklasické  basalty  pak  za  čeleď  samostatnou,  analogickou  čeledi 
diaJbasů  a  melafyrů,  horniny  naše  však  dostatečně  podporují  náhled 
Zirkelův. 

Hmiynofyry  popsané  naznačují  svým  obsahem  hauyuického  ne- 
rostu jakýsi  stupeň  přechodu  od  augititů  ke  kyselým  horninám  hauy- 
nický  nerost  obsahujícím  z  okolí  Vrátenské  hory  a  Housky.  Podobné 
horniny  popisuje  též  Hibsch^)  ze  Středohoří  z  okolí  Velkého  Března, 
jest  však  pozoruhodné,  že  všechny  vystupují  veskrze  v  podobě  žil, 
kdežto  zde  popsané  činí  mohutnější  geologická  tělesa.  Hibsch  roze- 
znává tři  skupiny  hauynofyrů  (sodalitofyrů)  :  1.  černé  až  tmavošedé, 
celistvé  až  jemuozrné,  2.  tmavošedé  jemnozrné  se  vzácnými  lišti- 
čkami alkalického  živce  a  3.  světle  šedé,  trachyticky  drsné  s  hoj- 
nějším živcem  alkalickým.  —  Oba  hauynofyry  naše  souhlasily  by  nej- 
lépe s  prvou  skupinou  Hibschovou.  —  Z  hornin  Bořickým  popsaných 
stojí  nejblíže  hauynofyrům  našim  skupina  noseanitů  "*),  ač  vzájemná 
příbuznost  jest  daleko  menší  nežli  s  hauynofyry  Hibschovými.  Nosea- 
nity,  jež  zaraduje  Bořický  jako  odrůdu  nefelinických  čedičů,  bohatších 
noseanem,  uvádí  z  následujících  lokalit:  z  Èipu,  ze  Slánské  hory, 
Milého  u  Bělošic,  Dlouhého  u  Kozlů  a  z  Miihlbergu  u  Doupova; 
tyto  pak  liší  se  od  hauynofyrů  našich  svým  obsahem  olivínu  a  po- 
někud menším  množstvím  hauynického  nerostu.  Kromě  toho  dlužno 
poznamenati,  že  Bořický  v  práci  své  o  čedičích  uvádí  za  hlavní  sou- 
částku všech  hornin  těchto  amfibol  a  o  augitu,  až  na  horninu  z  Ripu, 
vůbec  se   nezmiňuje;     prohlédnuv    však  původní  výbrusy  jeho  nalezl 

*)  Lehrbuch  der  Petrograi^hie.  III.  B.,  pg.  76—78. 

^)  Mikroskop.  Phys.  d.  mass.  Gest.,  pg.  1281,  1282.  Elemente  der  Gesteins- 
lehre,  Stuttgart,  1901,  pg.  376. 

^)  Geol.  Karte  des  böhm.  Mittelgebirges  nebst  Erläiit.  Blatt  V.  1903, 
pg.  62. 

*)  Petrograf.  studia  ceď.  horstva,  pg.  72. 


o  některých  eniptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  75 

jsem,  že  nerost  Bořiokým  za  amfibol  určený  jest  basaltickým  augitem, 
místy  se  zelenými  jádry  augitu  aegiriuickélio,  a  sice  jak  v  hornině 
z  Èipu,  tak  i  z  ostatních  svrchu  jmenovrj,nych  čtyř  lokalit.  Nesprávné 
určení  augitu  v  noseanitu  z  Èipu  opravuje  později  Bořický  sám  ve 
své  učebnici  nerostopisu, ')  kde  při  popisu  jednotlivých  nerostů,  při- 
loženému ku  vyobrazení  výbrusu  této  horniny,  určuje  zcela  správné 
průřezy  augitové  a  ponechává  pouze  dva  průřezy  nmfibolu,  ale  i  ty 
náležejí  nepochybně  též  augitu  basaltickému.  —  Basaltickou  horninu 
z  Řipu  popisuje  nověji  J.  Hofmann,  ^)  který  usuzuje  též  dle  svých 
vzorků  horniny  pochybení  Bořického  stran  augitu,  ale  neviděl  původ- 
ních praeparátů  jeho  a  zmíněné  již  pozdější  opravy  od  Bořického 
samého  učiněné  si  nepovšiml. 

Též  v  Riidohoří'^)  některé  osamocené  erupce  jsou  hauynofyry, 
které  dle  popisu  velmi  se  podobají  oběma  naším  hauynofyrům;  jsou 
to  :  Spitzberg  u  Božidaru,  Steinhöhe  u  Hengstererben  a  Neudorf 
u  Annabergu  '). 

Oba  plagioMasicícé  basalty  popsané  činí  další  stupeň  ku  kyselým 
horninám  z  okolí  Vrátenské  hory  a  Housky.  Povahou  živců  jest  při- 
blíženi jich  ku  kyselým  horninám  z  Lípové  hory,  Bezdědic  a  Chlumu, 
jež  obsahují  ze  živců  převahou  plagioklasy,  větší  nežli  k  horninám 
z  Vrátenské  Hory,  Housky  a  Spitzbergu,  v  nichž  převládají  živce  alka- 
lické. —  Celkovou  skladbou  nerostnou  přibližují  se  však  plagiokla- 
sické  basalty  tyto  přece  více  augititům  nežli  ostatním  horninám  živ- 
covitým  zdejšího  okrsku.  —  Plagioklasické  basalty  jsou  v  ústředí 
Českého  Středohoří  velmi  hojně  rozšířeny,  jak  vysvítá  z  prací  Bo- 
řického ^)  a  HiBscHovÝCH.  ^)  Bořický  dle  své  klassifikace  dělí  živcové 
čediče  na  obecné  čediče  živcové  a  na  zvláštní  :  melafyrové,  andesi- 
tové,  fonolitové,  trachytové  a  tachylitové.  Dle  povahy  výbrusů  nále- 
žely by  oba  naše  plagioklasické  basalty  ku  Bořického  obecným  če- 
dičům živcovým.  Horninu  z  Vinné  Hory  u  Mšena  Bořický  sám  zařadil 
mezi  své  čediče  andesitové  a  fonolitové,  hauynem  bohaté  a  dle  klas- 
sifikace ZiRKELOvY,  vzhledem  ku  vlastnímu  popisu  Bořického  bylo  by 


*)  Nerostopis  pro  vyšší  gymuasialní  a  reahií  školy.  Praha.  1876,  pg.  177. 
^)  Das  hasalticshe  Gestein  vom  St.  Georgsberg  bei  Raudnitz.    Lotos.  1896. 
^)    Da.  G.  Laube:    Geologie  českého  Rudohoří.    Díl.  L,  pg.  31.  Archiv  pro 
přír.  výzkum  Čech.    I    IL  III.    odděl. 

*)  Rosenbusch:  Elemente  der   Gesteinslehre,  pg.  371. 

°)  Petrograf.  studia  čed.  horstva,  pg.  108. 

")  Geol.  Karte  d.  böhm.  Mitteigeb.  nebst  Erläut. 


76  III-  Břetislav  Zahálka: 

ji  dlužno  nazvati  bauynem  clmdým  tefritem.  ^)  Mimo  ústředí  Českého 
Středohoří  jsou  plagioklasické  basalty  rozšířeny  dosti  hojně  též  ve 
výběžcích  jeho,  jak  jest  viděti  již  z  práce  Bořického  (Lysá  u  České 
Lípy,  Vyhlídka  u  Mimoně,  Velký  Jelení  hřeben  u  Varteiiberga,  Rade- 
chov  u  Bělé,  Tolcberg  u  Jablonce  a  j.).  Další  od  Středohoří  vzdá- 
lené erupce  plagioklasických  basaltů  uvádějí  A.  Stelzner, -)  Dr.  K. 
HiNTEULECHNER  ^)  a  J.  Hazaud.  ^)  —  V  Doupovském  pohoří  zjistil  řadu 
plagioklasických  basaltů  J.  M.  Clements^)  a  z  východních  výběžků  jeho 
popsal  Dr.  K.  Vrba  ^)  plagioklasický  basalt  od  Krásného  Dvora.  Též 
v  Rudohoří  jsou  roztroušeny  plagioklasické  basalty,  jak  je  uvádí 
odtud  Dr.  G.  Laube.  ^) 

Nejkyselejší  z  popsaných  hornin  (horniny  trachytické  a  jich  pře- 
chody ku  trachybasaltům  a  ku  plagioklasickému  basaltu)  jsou  sku- 
pinou nejzajímavější,  nebot  vyjma  hauynické  trachyty  z  Vrátenské 
hory  a  Housky,  na  něž  upomínají  některé  trachyty  Hibschem  z  Če- 
ského Středohoří  popsané,  a  přechod  mezi  hauynickým  trachytem  a 
trachybasaltem  z  Lípové  hory,  jenž  by  upomínal  opětně  poněkud  na 
basaltoidní  typy  Hibschových  ^)  sodalitických  a  hauynických  tefritů, 
jsou  ostatní  kyselé  horniny  popsané  typy  zcela  nové,  jimž  analogické 
druhy  z  českých  a  moravsko- slezských  okrsků  eruptivních  v  literatuře 
jsem  nenalezl.  Horniny  z  Vrátenské  hory.  Housky,  Spitzbergu  (obě 
horniny  kyselé)  jmenuji  hauynickými  trachyty  dle  jich  nerostného  slo- 
žení. Dle  názvosloví  Rosenbuschova  a  jiných  byly  by  zvány  trachyty 
fonolitoidními  neb  i  dokonce  noseanickými  fonolity,  '■')  a  není  vylou- 
čeno, že  by  taktéž  posledního  názvu  bylo  lze  užíti  v  našich  případech, 
neboť  nedaleko  od  Vrátenské  hory  vypíná  se  Bezděz,  jehož  hornina 
jest  taktéž  bohatá  hauynickým  nerostem  a  ještě  více  ku  vlastním  fo- 
nolitům  se  kloní  (cf.  krátký  popis  v  Boí^ického:  Petrograf.  studia  znělco- 
vého horstva  v  Čechách,  IH.  sv.  1874  pg.  40.). 


^)  Srovnej:  Dr.  J.  L  Barvíř  :  Nova  učebnice  petrografie  (Referát),  pg.  22. 
Věstník  České  Akademie,  r.  IV. 

^)  Ueber  Melilith  u.  Melilithbasalte.  Neues  Jahrbuch  für  Miu.,  Geol  u.  Pal. 
1882.  II.  Beil.-Band.  pg.  369—440. 

'■')  Ueber  Basaltgesteine   aus  Ostböhmen   1.  c. 

*)  Ueber  petrographische  Unterscheidung  von  Decken  und  Stielbasalten  in 
der  Lausitz.  Tschermak's  Min.  u.   pet.  Mitth.  XIV.   B.  1895,  pg.  297—310. 

°)  Die  Gesteine   des  Duppauer  Gebirges    1.  c. 

*)  Augit  und  Basalt  von  Schönhof  in  Böhmen.  Lotos  1870,  pg.  53—59. 

''}  Geologie  ces.  Rudohoří.   I.  a  II.  díl  1.  c. 

*)  Geol.  Karte  d.  böhm.  Mittelgeb.   nebst    Erläut.  Blatt.  V.,  pg.  68. 

^)  Dr.  f.  Zirkel;  Lehrbuch  der  Pétrographie.    2,  Aufl.  II.  Bd.,  pg.  463. 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  77 

Porovnání  kyselých  hornin  s  trachytickými  a  trachybasaltickýnni 
horüiuami  Bořického,  popsaných  s  názvy  různých  fonolitû,  čedičů 
trachytových,  fonolitových  a  andesitových  stíženo*  ba  místy  i  zne- 
možněno jest  nedostatečným  definováním  druhu  augitu  a  zmatkem 
v  rozeznávání  augitu  od  amfibolu  vůbec.  Také  druhy  živců  nebývají 
BoŘicKÝai  vždy  dosti  určité  definovány. 

Horniny  kyselé  zdají  se  býti  staršími  nežli  ostatní  horniny  bá- 
sičtéjší,  jak  možno  souditi  z  geologického  výskytu  obou  hornin  na 
Lípové  hoře,  kde  hornina  kyselá,  tvořící  jádro  vrchu,  jest  obemknuta 
básičtější  horninou  augititickou,  a  ze  Spitzbergu,  v  jehož  tufovitó 
hornině  augititické  uzavřeny  jsou  úlomky  horniny  kyselé;  s  takto 
přijatou  posloupností  hornin  na  Lípové  hoře  souhlasí  též  způsob  zo- 
nálního proužkování  augitu  kyselejší  horniny  této  lokality,  kde  jádro 
aegirinického  augitu  objato  jest  pásmem  augitu  basaltického.  Srov- 
náním pak  posloupnosti  této  s  onou  Hibschem  ^)  pro  eruptivní  horniny 
Českého  Středohoří  stanovenou,  odpovídaly  by  naše  horniny  kyselé 
HiBscHovÝM  starším  fonolitům  a  části  trachytických  a  tefritických  fo- 
nolitû. 

KosENBuscHûv  pojem  trachydolerit  nahrazen  v  pojednání  tomto 
názvem  trachybasalt,  ježto  horniny  takto  definované  bývají  struktury 
drobně  porfyrické  a  nikoliv  doleritické  a  povahou  svou  naznačují  pře- 
chod mezi  skupinou  trachytů   a  plagioklasických  basaltů. 

')  Geol.  Ivarte  d.  böhm.  Mittelgebirges  nebst  Erläiit.  Blatt.  II.,  pg.  23, 
Blatt    V.,  pg.  41. 


78  III-  Břetislav  Zahálka: 


Resumé. 

In  der  vorliegenden  Arbeit  wird  eine  Gruppe  von  Eruptivge- 
steinen beschrieben,  welche  au  den  süd- östlichen  Ausläufern  des  böh- 
mischen Mittelgebirges,  in  der  Gegend  zwischen  Raudnitz,  Melnik, 
Mscheno  und  Hauska  vorkommen,  im  ganzen  von  29  Lokalitäten. 
Die  grösste  Anzahl  derselben  gehört  zu  den  Augititen  (15),  drei  zu 
den  Limburgiten^  ausserdem  werden  zwei  Gesteine  den  Hauyno- 
phyren,  zwei  den  feldspatarmen  Plagioklasbasalten,  vier  den  Hauyn 
(Nosean-)  Trachyten  zugerechnet  und  drei  werden  als  Übergangs- 
typen zwischen  den  Hauyntrachyten  und  Trachybasalten  aufgefasst. 
Aus  der  mikroskopischen  Beschaffenheit  der  zugehörigen  Präparate 
ist  ersichtlich,  dass  alle  jene  Gesteine  miteinander,  und  zwar  in 
dem  Grade  verwandt  sind,  dass  man  einen  gemeinsamen  Ursprung 
für  dieselben  annehmen  könnte.  Sie  bilden  zumeist  nicht  etwa  rein 
typische  Repräsentanten  der  einzelnen  genannten  Gesteinsfamilien, 
sondern  deuten  vielmehr  verschiedene  Übergänge  zwischen  den  letz- 
teren an.  Es  ist  dies  freilich  eine  im  geologischen  Sinne  sehr  wich- 
tige Erscheinung,  welche  aber  für  die  Benennung  einzelner  Vor- 
kommnisse grosse  Schwierigkeiten  bietet.  Es  wäre  allerdings  möglich 
gewesen,  einige  Typen  mit  neuen  Namen  zu  belegen,  ich  habe 
aber  vermieden  dies  zu  tun  und  gab  derjenigen  Benennungsart  den 
Vorzug,  aus  welcher  die  geologische  Bedeutung  der  Gesteine  am 
deutlichsten  zu  ersehen  wäre.  Leider  war  es  mir  nur  bei  fünf  Ge- 
steinsarten möglich,  chemische  Analysen  zu  erhalten.  Aus  der  Be- 
rechnung dieser  Analysen  folgte  als  Resultat,  dass  ein  Gestein  (Anal. 
Nr.  III),  welches  seiner  mineralogischen  Zusammensetzung  nach 
gleichsam  ein  Übergangsglied  zwischen  Hauyntrachyt  und  Trachyba- 
salt  bildet,  auch  in  chemischer  Beziehung  zwischen  einem  Augitit 
(Anal.  Nr.  I)  und  einem  Hauyntrachyt  (Anal.  Nr.  ÏV),  resp.  Hauyn- 
trachyt Anal.  Nr.  V  fast  ein  Mittelding  bildet.  Daraus  könnte  man 
wohl  den  Eindruck  bekommen,  das  Gestein  Nr.  III  repräsentiere 
seiner  chemischen  Zusammensetzung  nach  gleichsam  ein  gemeinsames 
Magma,  aus  welchem  vielleicht  Gesteine  von  der  Art  des  Typus  I 
und  IV  hätten  durch  Spaltung  entstehen  können.  Durch  eine  nähere 
Betrachtung  der  chemischen  Zusammensetzung  des  Gesteines  Nr.  III 
wurde  es'^klar,  dass  das  letztere  stofflich  mit  Essexiten  verwandt  ist, 
Gesteinen,  welche,  wie  es  aus  den  Publikationen  von  Hibsch  bekannt 


o  některých  eruptivních  horninách  z  okolí  Mělníka  a  Mšena.  79 

ist,  auch  im  böhmischen  Mittelgebirge  vorkommen,  und  von  welclien 
besonders  der  Rongstocker  Stock  von  zahlreichen,  wahrscheinlich 
durch  Spaltung  aus  einem  gemeinsamen  Magma  entstandenen  Gang- 
gesteinen begleitet  wird.  Dadurch  wurde  es  noch  wahrscheinlicher, 
dass  die  Eruptivgesteine  des  untersuchten  Gebietes  einen  gemeinsamen 
Ursprung  haben  könnten,  und  dass  das  Urmagma  den  Charakter  etwa 
eines  essexitischen  Magmas  besass.  Bemerkenswert  und  im  genetischen 
Sinne  wohl  auch  nicht  bedeutungslos  dürfte  auch  eine  gewisse  Regel- 
uiässigkeit  in  der  Art  des  Auftretens  der  beschriebenen  Gesteine 
sein.  Die  sauersten  Typen  (Hauyntrachyte  vom  Wratner  Berg,  Spitzberg 
(hier  die  zwei  saureren  Gesteine),  Hauska  und  die  Übergangsglieder 
zwischen  Hauyntrachyt  und  Trachybasalt  :  von  Leipenberg  und  Klein 
Bösig)  liegen  einander  am  nächsten.  Um  diese  herum  nimmt  gegen 
Westen,  Süden  und  Osten  die  Acidität  der  Gesteine  zumeist  ab,  und 
weiter  an  der  Peripherie  sind  hauptsächlich  die  basischesten  Augitite 
und  Limburgite  vertreten. 


i 


IV. 

üeber  eine  neue  Anwendung  des  Abbe'schen 
Kondensors.*) 

Vorläufige     Mitteilung 

Von  F.  K.  Studnička  in  Brunn. 

(Vorgelegt  in  der  Sitzung  den  13,  Januar  1905.) 


Der  Kondensor  des  AßnE'schen  Beleuchtungsapparates,  wie  er 
bei  allen  modernen  grösseren  Mikroskopen  angewendet  wird,  stellt 
bekanntlich  ein  umgekehrtes  Objektiv  vor.  Vor  seiner  nach  oben  ge- 
wendeten Frontlinse  entsteht  ein  reales,  umgekehrtes  Bild  jener 
Gegenstände,  die  sich  in  einiger  Entfernung  vor  seiner  unteren  Linse, 
befinden.  Dieses  Bild  kann  man,  vorausgesetzt,  dass  man  nicht  ein  zu 
starkes  Objektiv  benützt,  durch  das  Mikroskop  beobachten,  wobei  es, 
da  das  letztere  die  Bilder  der  Gegenstände  umkehrt  wieder  in  der 
richtigen  Lage  erscheint. 

Diese  durch  den  AßBE'schen  Kondensor  gebildeten  Bilder  sind 
einem  jeden  Mikroskopiker  gut  bekannt,  ein  jeder  hat  doch  bei  der 
Benützung  des  Planspiegels  das  Bild  der  Lichtquelle  in  dem  Mikroskope 
gesehen,**)  auch  hat  man  bereits  daran  gedacht,  diese  Eigenschaft 
des  Kondensors  praktisch  auszunützen  ;  es  wurde  z,  B.  vorgeschlagen 
auf  diese  Weise  das  Bild  eines  Objektmikrometers  auf  das  unter  dem 
Mikroskope  zu  messende  Praeparat  zu  werfen.  Die  betreffende  Eigen- 

*)  Die  vorliegende  Abhandlung  erscheint  in  extenso  und  mit  einigen  Zu- 
sätzen und  Abbildungen  in  „Zeitschrift  für  wissenschaftliche  Mikroskopie." 

**)  Das  Bild  der  Lichtquelle,  das  man  im  Mikroskope  zu  sehen  gewohnt 
ist  ist  jedenfalls  umgekehrt,  doch  daran  Í3t  nur  der  Spiegel,  in  dem  die  von  dem 
Gegenstande  kommenden  Lichtstrahlen  reflektiert  werden,  schuld. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    11.  Classe.  1 


1 


IV.   F.  K.  Studnička: 


Schaft  lässt  sich,  wie  ich  darauf  in  diesem  Artikel  aufmerksam 
machen  will  noch  auf  verschiedene  andere  Weise  ausnützen.  Mit  der 
Hilfe  des  vor  einem  verhältnismässig  stärkeren  Objektive  einge- 
schalteten ABBR'schen  Kondensors  kann  man  schwache,  leicht  abstufbare 
Vergrösserungen  bekommen,  die  sich  besonders  zum  Zeichnen  und  zum 
Praeparieren  verschiedener  Objekte  sehr  gut  eignen. 

Das  vor  der  Frontlinse  des  Kondensors  entstehende  Bild  ist 
verschieden  gross,  je  nach  dem,  wie  weit  sich  das  Objekt  von  der 
unteren  Linse  befindet;  mit  dem  Entfernen  des  Objektes  von  dem 
Kondensor  wird  das  Bild  kleiner.  Auf  die  angegebene  Weise  bekommt 
man  mit  dem  Kondensor  eine  kontinuirliche  Beihe  von  Vergrösserungen, 
von  0  angefangen  bis  zu  einem  Maximum.  Natürlich  kann  man  das  Bild 
mit  verschiedenen  Kombinationen  von  Objektiven  und  Okularen  und  bei 
verschieden  langem  Tubus  des  Mikroskopes  untersuchen,  wodurch  man 
eine  sehr  grosse  Auswahl  von  Vergrösserungen  bekommt,  von  denen 
die  maximalen  immer  beträchtlich  schwächer  sind,  als  die  Vergrösse- 
rung,  welche  das  dabei  zur  Anwendung  kommende  Mikroskopobjektiv 
mit   dem  schwächsten  Okulare  liefert. 

Die  Mitte  der  durch  den  AcBE'schen  Kondensor  gelieferten  Bilder 
ist,  vorausgesetzt,  dass  dasselbe  genau  gearbeitet  ist,  und  dies  ist  bei 
den  aus  besseren  Werkstätten  stammenden  Mikroskopen  wohl  immer 
der  Fall,  ganz  gut  brauchbar,  die  an  der  Peripherie  des  Bildes 
sehr  bemerkbare  sphaerische  und  chromatische  Aberration  der  Linsen 
ist  in  der  Mitte  desselben,  welche  man  allein  im  Sehfelde  des  Mikro- 
skopes bei  der  Benützung  eines  Objektives  von  der  Stärke  des  No.  3 
sieht  nicht  bemerkbar,  die  Konturen  der  Objekte  werden  da  nicht 
verzeichnet.  Selbstverständlich  können  die  bei  der  Kombination  mit 
dem  Kondensor  erhaltenen  Bilder  nicht  so  klar  sein,  wie  diejenigen 
die  man  ohne  diesen  mit  den  Objektiven  bekommt,*)  doch  bei  Be- 
nützung schwächerer  Objektive,  wie  es  z.  B.  das  oben  erwähnte  No.  3 
ist  ist  dieser  Fehler  nicht  so  gross,  die  Schärfe  der  Bilder  leidet,  dabei 
was  eben  entscheidend  ist,  nicht.  Statt  des  Kondensors  kann  man  auch 
schwache  achromatische  Mikroskopobjektive  nehmen,  die  man  an  die 
Stelle  des  AßBE'schen  Apparates  einschaltet.  Diese  lassen  stärkere  Ver- 
grösserungen zu  als  der  Kondensor,  doch  sind  sie  wegen  ihrer  bedeu- 
tenderen Fokaldistanz  nicht  so  bequem  zum  Arbeiten.  Am  besten  er- 
wies sich  mir  das  Obj.  2  von  Reichert,  mit  dem  ich  bis  eine 
öOfache  Vergrösserung  erzielen  konnte. 

Die  Vorteile  die  man  bei  der  Benützung  des  AßBK'schen  Konden- 
sors als  eines  Objektives  hat,  sind  etwa  die  folgenden: 


i 


i 


Ueber  Ainvendiiiig   des  Alj1)e'schf'ii  Kondensors.  3 

Man  kann  mit  einem  Vüiiiiiltnissmässig  stiirkoron  Objektive  eine 
kontinuierliche  Reihe  von  schwachen,  zu  gewissen  Zwecken  ganz  gut 
bi'auchbaren  Vergrösserungen  bekommen.  Man  erspai't  somit  bei  seinem 
Mikroskope  entweder  eine  Reihe  von  ganz  schwaclien  Systemen  oder 
ein  System  mit  aneinander  annälierbaren  Linsen,  das  durcli  seine 
grosse  Fokaldistanz  unbequem  und  ausserdem  ziemlich  teuer  ist. 
Man  muss  weiter  bedenken,  dass  alle  solche  Systeme  entweder  ein 
Gewinde  des  Revolvers  einnehmen  oder  besonders  an  das  Mikroskop 
angeschraubt  werden  müssen,  während  man,  wenn  man  mit  dem  „Abbk" 
sich  z.  B.  über  ein  Praeparat  orientieren  will,  nur  mit  der  Mikrometer- 
schraube das  betreffende  Bild  des  jetzt  unter  dem  „Abbe"  an  einem 
besonderen  Tische  placierten  Objektes  auszusuchen  braucht.  Einen  Nach- 
teil führt  die  ganze  Sache  selbstverständlich  mit  sich:  die  Objekte,  die 
man  mit  der  Hilfe  des  Kondensors  untersuchen  will,  muss  man  an 
einer  anderen  Stelle  befestigen  als  an  dem  gewöhnlichen  Mikroskop- 
tische; wenn  man  jedoch  bedenkt,  dass  es  sich  da  um  ganz  schwache 
Vergrösserungen  handelt,  bei  denen  man  nicht  zu  fürchten  hat,  dass 
man  eine  bestimmte  Stelle  des  Praeparates  nicht  wiederfinden  würde 
und  dass  man  die  ganze  Vorrichtung  nur  bei  gewissen  Gelegenheiten 
benützen  wird,  so  erscheint  dieser  Nachteil  als  nicht  so  schwerwiegend. 

Die  Fälle,  in  denen  man  den  Kondensor  des  AßBE'schen  Be- 
leuclitungsapparates  mit  Vorteil  auf  die  von  uns  angegebene  Weise  an- 
wenden könnte,  wären  etwa  die  folgenden  : 

1.  Man  kann  sich  mit  der  Hilfe  des  Kondensors  einfach  und 
schnell  über  Praeparate,  die  man  dann  auf  die  gewöhnliche  Weise 
untersuchen    will,    orientieren. 

2.  Die  Eigenschaft  des  Kondensors,  dass  man  mit  dessen  Hilfe 
leicht'  abstufbare  Vergrösserungen  bekommen  kann,  wird  demjenigen 
willkommen  sein,  der  bei  schwachen  Vergrösserungen  zeichnen  will, 
es  kann  auf  die  angegebene  Weise,  wie  ich  glaube,  ein  besonderer 
Zeichenapparat  für  schwache  Vergrösserungen  ersetzt  werden. 

Die  mikroskopischen  Praeparate,  die  man  mit  der  Beihilfe  des 
[Kondensors  zeichnen  will,  müssen  auf  einem  besonderen  Objekttisch 
'befestigt  werden,  mit  dem  sie  sich  leicht  zu  dem  „Abbk"  annähern 
und  von  diesem  entfernen  Hessen.  Die  Konstruktion  eines  solchen 
Tisches  werde  ich  an  einer  anderen  Stelle  **)  näher  beschreiben.  Von 


*)  Bessere  Bilder  bekommt  man,  wenn  man  durch  ein  schwarzes,  über  den 
Oberteil  des  Mikroskopes  geworfenes  Tuch  den  Seitenstrahien  deu  Zutritt  verbietet. 
**)  In  Zeiischr.  f.  wiis.  Mikroskopie. 

1* 


4        IV-    F-  I\'-  Studnička;  Ueber  Anwendung  des  x^bbe'ssclen  Kondensors. 

unten  werden  die  Praeparate  entweder  von  einem  Planspiegel  be- 
leuchtet oder  es  genügt  zu  dem  betreffenden  Zwecke  da  es  sich  ja 
um  ganz  schwache  Vergrösserungen  bandelt,  vollkommen  ein  Stück 
weissen  Papiers. 

3.  Die  Eigenschaft  des  Kondensors,  als  eines  Objektives,  welches 
zusammen  mit  den  Mikroskopobjektiven  sehwache  Vergrösserungen 
liefert  wobei  die  betreffenden  Bilder  in  richtiger  Lage  erscheinen,  erlaubt 
die  Anwendung  eines  jeden  mit  „Abde"  versehenen  Mikroskopes  als 
eines  Praepariermikroskopes.  Die  Objekte,  die  man  praeparieren 
will,  legt  man  entweder  beim  aufrechtstehenden  Mikroskope  mit  einer 
Glasplatte  auf  die  obere  Fläche  des  hufeisenförmigen  Fusses  des  Mi- 
kroskopstatives,  oder  man  arbeitet  einfach  an  dem  gewöhnlichen 
Arbeitstische  vor  dem  Mikroskopstative,  dessen  Oberteil  man  ent- 
sprechend geneigt  hat.  Falls  man  beim  durchfallenden  Lichte  ar- 
beiten will,  so  kann  man  sich  so  helfen,  dass  man  das  Mikroskop 
auf  eine  nicht  zu  hohe  Schachtel  stellt,  die  in  ihrem  Inneren  einen 
Planspiegel  enthält  und  mit  entsprechenden  Oeffnungen  für  die  Licht- 
strahlen versehen  ist.  Auch  jetzt  kann  man  mit  senkrecht  stehendem 
oder,  was  bequemer  ist  nach  hinten  geneigtem  Mikroskope  arbeiten. 
Dass  in  letzterem  Falle  die  Ebene,  in  der  das  Objekt  sich  befindet,  zu 
der  optischen  Achse  des  Mikroskopes  nicht  senkrecht  steht,  schadet,  wie 
mau  sich  überzeugen  kann  bei  den  schwachen  Vergrösserungen  (8mal 
bis  lOmal)  die  da  zur  iVnwendung  kommen,  nicht. 

4.  Mit  der  Hilfe  des  AßnE'schen  Kondensors  und  des  diesem 
beigegebenen  Planspiegels  kann  das  aufrechtstehende  Mikroskop  leicht, 
in  ein  horizontales  umgewandelt  werden,  und  man  kann  es  leicht  z. 
B.  als  ein  Aquariummikroskop  anwenden.*)  Auf  dieselbe  Weise  wird 
ein  umgelegtes  Mikroskop  in  ein  umgekehrtes  umgewandelt. 

5.  Die  Eigenschaft  des  mit  dem  zusammengesetzten  Mikroskope 
kombinierten  AnBE'schen  Kondensors,  dass  durch  ihn  nämlich  nahe 
Gegenstände  vergrössert  entferntere  jedoch  in  natürlicher  Grösse  oder 
verkleinert  erscheinen,  kann  man  sehr  gut  zum  Kopieren  von  Abbil- 
dungen und  überhaupt  zum'  Zeichnen  benutzen.  Man  braucht  nur 
das  Mikroskop  mit  dem  gewöhnlichen  Zeichenapparate  vereinigen 
und  so  verfahren,  als  ob  es  sich  um  ein  mikroskopisches  Praeparat 
handeln  würde.  Die  Bilder  der  Gegenstände  werden  in  diesem  Falle 
natürlich  durch  den  Planspiegel  auf  den  „Abbe"  geworfen. 

')  Auf  die  jMügliclikeit  einer  solchen  Anwendung  des  mit  dem  „Abbe" 
kombinierten  zusammengesetzten  Mikroskopes  baben  mich  meine  Freunde  Prof. 
Némec  und  Doc.  Dr.  Mrázek  aufmerksam  gemacht. 


v. 

lieber  eine  neue  Konstruktion  des  Praepaiier 
Mikroskopes. 

Von    F.  K.  Studnička  in  Tirünii. 
(Vorgelegt  in  der  Sitzung  den  i:!.  Januar  1905.) 


In  einem  anderen  Artikel  (No.  IV.)  habe  ich  darauf  aufmei-ksam 
gemacht,  dass  man  mit  der  Hilfe  des  ABBE'schen  Kondensors,  der  ja  ein 
umgekehrtes  Objektiv  mit  einer  sehr  nahen  Brennweite  ist,  oder  mit 
der  Hilfe  eines  schwachen  achromatischen,  an  der  Stelle  des  Konden- 
sors mit  der  Frontlinse'  nach  oben  befestigten  Mikroskopobjektives 
schwache  Vei-grösserungen  bekommt,  wobei  die  Bilder  der  beobach- 
teten Gegenstände  in  richtiger  Lage  erscheinen.  Auf  die  eben  ange- 
gebene Weise  kann  ein  jedes  mit  einem  AßBE'schen  Beleuchtungs- 
apparate versehenes  Mikroskop  ohne  weiteres  als  ein  Praeparier- 
mikroskop  angewendet  werden.*) 

Die  Einrichtung,  die  ich  in  dem  erwähnten  Artikel  beschrieben 
habe,  bei  der  man  nämlich  mit  dem  Kondensor  oder  dem  an  dessen 
Stelle  befestigten  Objektive**)  arbeitet,  hat  den  Nachteil,  dass 
man  die  zu  untersuchende  Objekte  an  einen  anderen  Tisch  als  an  den  ge- 
wöhnlichen Objekttisch  des  Mikroskopes  legen  muss.  Den  Objekttisch 
des  Mikroskopes  kann  man  nur  bei  der  folgenden  Anordnung  der 
Objektive  benützen: 

*)  Nach  einem  ähnlichen  Prinzip  wurde  seinerzeit  das  sog.  „pankratische" 
Mikroskop  (Fischer;  näheres  in  Z.  f.  w.  M.)  konstruirt. 

**)  Man  kann,  wie  ich  darauf  anderswo  (Zeitschr.  f.  wiss.  Mikroskopie) 
aufmerksam  mache,  das  untere  Objektiv  im  Diaphragmaträger  des  Beleuchtnngs- 
apparates  aus  dem  man  den  Kondensor  beseitigt  hat  befestigen.  (Bemerkung 
bei  der  Korrektur.) 

Sitzber.  d.  kün.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2 


V.    F.  K.  Studnička: 


Mau  schraubt  mittelst  eiues  möglichst  niedrigen  Zwischengewindes 
das  umgekehrte  achromatische  Objektiv  (No.  2)  an  das  untere  Ende 
des  Tubus  (event.  auf  den  Revolver);  das  gewöhnliche  Objektiv,  welches 
zum  Vergrössern  des  umgekehrten  Bildes  der  Gegenstände  bestimmt 
ist,  befestigt  man  am  unteren  Ende  des  Tubusauszuges.  (Grosse 
Mikroskope  haben  hier  manchmal  schon  ein  Gewinde.)  Das  Okular 
bleibt  natürlich  an  der  gewöhnlichen  Stelle.  Auf  diese  Weise  be- 
tindet  sich  das  ganze  zusammengesetzte  Mikroskop  in  dem  Auszuge 
des  Tubus  vereinigt,  und  kann  durch  Einschieben  des  Auszuges  auf 
das  oben  erwähnte  Bild  des  Gegenstandes  leicht  eingestellt  werden. 
Auf  der  anderen  Seite  kann  man  mit  Zahn  und  Trieb  die  ganze  jetzt 
im  Tubus  vereinigte  Linsenkombination  zu  dem  auf  dem  Objekttische 
liegenden  Objekte  annähern  oder  von  diesem  entfernen.*) 

Nur  wenige  Vervollkommnungen  wären  da  noch  wünschenswert. 
Da  erstens  das  Einschieben  des  Tubusauszuges  mit  der  Hand  sich 
nicht  bequem  genug  ausführen  lässt,  sollte  ein  Mikroskop,  welches  man 
an  die  eben  angegebene  Weise  benützen  wollte  mit  Zahn  und  Trieb  zum 
Verschieben  des  Tubusauszuges  versehen  werden,  und  zweitens  sollte 
der  Auszug  leicht  ausziehbar  sein,  damit  man  an  sein  Eude  die  Ob- 
jektive, ohne  viel  Zeit  zu  verlieren  befestigen  könnte. 

Die  eben  beschriebene  Einrichtung  erlaubt  die  Ausnützung  der 
neuen  Linsenkombination  nur  bis  zu  gewissen  Grenzen.  Der  Tubus 
des  Mikroskopes  der  sie  in  seinem  Inneren  enthält  kann  nur  so  weit 
nach  oben  verschoben  werden,  wie  es  der  Zahn  und  Trieb,  der  ihn 
bewegt,  n  sp.  die  Hülse,  in  der  er  sich  bewegt,  erlaubt.  Um  die 
ganz  schwachen  Vergrösserungen,  die  man  beim  grösserem  Objektab- 
stande bekommt,  auszunützen,  muss  man  entweder  die  früher  von 
uns  beschriebene  Anordnung  mit  dem  Objektive  in  der  Tischebene 
wählen  oder  muss  man  besondere  auch  sonst  zum  Praeparieren  be- 
sonders eingerichtete  Stative  benützen.  Ich  werde  in  folgenden  Zeilen 
einen  Vorschlag  zur  Konstruktion  eines  solchen  machen  : 

Für  den  Oberteil  des  Statives  kann  mit  kleineu  Aenderungen, 
dieselbe  Anordnung  gewählt  werden,  wie  wir  sie  in  den  vorangehenden 
Zeilen  beschrieben  haben.  Es  handelt  sich  also  um  einen  Tubus  (T) 
der  mit  einem  mittelst  Zahn  und  Trieb  verschiebbaren,  genügend 
langen  Auszuge  (A)  versehen  ist.  Am  unteren  Ende  des  ganzen 
Tubus  befindet  sich  das  umgekehrte  Objektiv  (Obj.  1),  am  unteren  Ende 


*y  Eine    änliliche   Anordnung    habeu    sclion    Fisciieü   und    Oberhäuser  bei 
ihrem  paukratischen  Mikroskopen  gewätilt. 


üeber  eine  noue  Konstnilítion  des  rrneparier-Mikroslcopep.  3 

(les  Auszuges  das  gewöhnliche,    (Obj.  2)  da,a  Okular  (Oc.j  ist  an  der  ge. 
wohnlichen  Stelle.   Der  Auszug  niuss  so  lang  sein,  dass  das  an  seinem 


oc 


^--obj^ 


p  - 


»>>>>:v:-:v:vv>:^Mf 


unteren  Ende  sich  befindende  Objektiv,  wenn  der  Tubus  vollkommen 
eingeschoben  ist,  aus  der  unteren  Oeffnuug  des  Tubus,  vorausgesetzt 
dass  hier  das  umgekehrte  Objektiv  nicht  angeschraubt  ist,  ausragt. 
Auf  diese  Weise  kann,  wie  man  sieht,  durch  Abschrauben  des  unteren 


4    V.  F.  K. Studnička:  Ueber  eine  neue  Konstruktion  des  Praeparier-Mikroskopes. 

Objektives  iiud  durch  Einschieben  des  Auszuges  das  Mikroskop  ohne 
weiters  in  ein  gewöhnliches  zusammengesetztes  verwandelt  werden 
und  so  z.  P).  als  ein  Hilfsstativ  im  Laboratorium  benützt  werden. 
Ein  Unterschied  von  einem  gewöhnlichen  Mikroskope  besteht 
weitor  darin,  dass  der  eben  beschriebene  Tubus  mit  einem  sehr  langen, 
mittelst  Zahn  und  Trieb  verschiebbaren  Prisma  (P)  verbunden  ist.*) 
Der  Tubus  mit  der  beschriebenen  Linsenkombination  kann  auf  diese 
Weise  sehr  weit  von  der  oberen  Fläche  des  Objekttisches  entfernt 
werden.  Es  sollte  weiter  dafür  gesorgt  werden,  dass  sich  der  Tubus 
zusammen  mit  dem  ihn  tragenden  Prisma  schief  stellen  lässt.  Bei 
den  schwachen  Vergrösserungen  schadet  es  nämlich,  wenn  man  unter 
ihnen  praeparieren  will,  nichts,  wenn  sich  die  optische  Achse  des  Appa- 
rates etwas  schief  zu  dem  Objekttische  befindet  und  auf  der  anderen 
Seite  würde  diese  Lage  des  hoch  aufgeschraubten  Oberteiles  des 
Mikroskopes  das  Arbeiten  mit  demselben  an  einem  normal  hohen 
Arbeitstische  viel  bequemer  machen.  Der  untere  Teil  des  Mikroskopes 
unterscheidet  sich  von  dem  eines  grösseren  gewöhnlichen  Praeparier- 
mikroskopes  dadurch,  dass  man  den  Objekt-Tisch  in  verschiedener 
Höhe  befestigen  kann.  Will  man  beim  auffallenden  Lichte  und  einer 
ganz  schwachen  Vergrösserung  preparieren  so  bringt  man  den  Tisch 
in  die  Lage  wie  es  unsere  Abbildung  zeigt. 


'•)  In  der  Abbildung  ist  dieses  Prisma  zu  lang  gezeichnet. 


VI. 

Ueber  die  Nephridien 
von  Aeolosoma  und  Mesencliytraeus. 

Von  F.  Vejdovský  (Prag). 

Mit  einer  Tafel. 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  den  27.  Jänner  1905. 


Ueber  die  Nephridien  von  Aeolosoma  herrscht  noch  immer  eine 
gewisse  Verwirrung,  w^elche  durch  neuere  Arbeiten  lieiuesfalls  beseitigt 
wird,  sondern  eher  noch  dadurch  sich  kompliziert,  dass  die  Nephridien 
als  männliche  Gonodukte  gedeutet  werden.  Bei  der  Kleinheit  der  Ar- 
ten und  unbedeutender  Leibeshöhle  war  früher  die  Sicherstellung 
der  Gestaltsverhältnisse  der  Nephridien  mit  gewisser  Schwierigkeit 
verbunden,  namentlich  was*  den  Verlauf  des  inneren  Kanälchens  und 
dessen  Verhältnis  zum  Nephridiostom  anbelangt.  Daher  habe  ich  in 
meinem  Werke  1884  nicht  gewagt,  die  Dignitaet  der  Nephridien  zur 
systematischen  Unterscheidung  der  Arten  zu  verwerten  und  es  blieb 
den  künftigen  Untersuchungen  vorbehalten,  eine  genauere  Analyse  der 
in  Kede  stehenden  Organe  durchzuführen.  Eine  solche  ist  nun  tat- 
sächlich von  Dr.  A.  Štolo  (8)  vorgenommen  worden  und  der  Verfasser 
glaubt  auf  Grund  des  Kanälchensverlaufes  in  den  Nephridien  bezw. 
dessen  Schlingenbildungen  gute  Unterscheidungsmerkmale  für  einzelne 
Arten  gefunden  zu  haben. 

Für  die  vorliegende  Mitteilung  ist  diese  Frage  von  untergeord- 
neter Bedeutung,  wichtiger  scheint  mir  die  Beantwortung  der  Frage 
zu  sein,  ob  die  Nephridien  als  Gonodukte  funktionieren  können,  ob 
nämlich  ihr  Bau  und  die  Struktur  geeignet  sind,  die  Geschlechtspro - 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.  II.  Classe.  1 


2  VI.  F.  Vejdovský: 

dukte  —  in  der  ersten  Reihe  die  Spermien  —  aus  der  Leibesliöhle 
nach  aussen  zu  befördern.  Von  diesem  Gesichtspunkte  aus  erachtete  ich 
für  höchst  notwendig,  neue  Beobachtungen  anzustellen,  was  sich  als 
fruchtbringend  erwies,  als  ich  eine  sehr  günstige,  durch  grosse  Durch- 
sichtigkeit und  bedeutende  Leibeshöhle  sich  auszeichnende  Art  zu 
Gesicht  bekam,  an  welcher  man  die  Nephridienfrage  ohne  grössere 
technische  Schwierigkeiten  prüfen  konnte.  Die  fragliche  Art  lebt  in 
den  Aquarien  des  Warmhauses  des  hiesigen  botanischen  Gartens  zwi- 
schen den  Wasserpflanzen  und  in  dem  Detritus  und  ist  von  ihrem 
Entdecker  Mrázek  (6)  als  Äeolosoma  Headleyi  angeführt  worden. 
Nach  dem  genaueren  Vergleiche  mit  der  BEDDARo'schen  Art  ist  es 
aber  angezeigt,  die  Spezies  aus  dem  Prager  botanischen  Garten  als 
neu  zu  bezeichnen,  für  welche  ich  den  Namen  A.  thermopJiilum  n.  sp, 
vorschlage  und  deren  eingehendere  Beschreibung  ich  mir  für  eine  an- 
dere Gelegenheit  vorbehalte.  An  dieser  Stelle  beschränke  ich  mich 
lediglich  auf  die  Darstellung  der  Nephridien,  welche  man  bei  der  ge- 
nannten Art  auch  bei  den  stärksten  Vergrösserungen  (hom.  Imm. 
Zeiss,  20  mm.)  ziemlich  verlässlich  verfolgen  kann.  Aus  einer  Reihe 
von  Beobachtungen  in  der  angegebenen  Richtung  führe  ich  3  Nephri- 
dien aus  einem  9gliedrigen  Individuum  an,  bemerke  aber  gleichzeitig, 
dass  ganz  entsprechende  Verhältnisse  auch  für  andere  in  Knospung 
und  Teilung  begriffene  Individuen  giltig  sind. 

Die  letzten  zwei  Segmente  entbehren  der  Nephridien,  sowie  auch 
deren  Anlagen  überhaupt.  In  dem  drittletzten  Segmente  erscheint  das 
jüngste  Nephridiumstadium  in  der  in  Fig.  1  reproduzierten  Gestalt, 
wo  man  nachfolgende  Komponenten  unterscheiden  kann  :  1.  Den  Ne- 
phridiostom  (ws),  halsartig  verlängert  uu'd  sich  2.  in  den  drüsigen 
Seitenlappen  fortsetzend.  3.  Aus  derselben  Stelle  entspringt  der  Aus- 
führungsgang {ex). 

Der  Nephridiostom  {ns)  ist  zweiiippig,  die  obere  Lippe  ragt 
hoch  über  die  untere  Lippe  hervor.  Von  der  inneren  Wand  der  Ober- 
lippe ragt  tief  in  das  Lumen  des  Nephridiostoms  eine  lange,  lebhaft 
schwingende  Geissei  (b)  hinein.  Das  Halskanälchen  setzt  sich  fort  in 
das  Kanälchen  des  Seitenlappens,  welches  letztere  als  absteigendes 
zu  bezeichnen  ist  (1),  da  es  bis  in  das  Ende  des  Lappens  verläuft, 
hier  sich  nach  vorne  wandet  und  so  in  den  aufsteigenden  Teil  (2) 
fortschreitet,  welcher  leicht  wellig  gewunden  in  den  Ausführungsgang 
übergeht.  Von  dem  letzteren  habe  ich  mich  nicht  überzeugen  können, 
ob  er  schon  jetzt  nach  aussen  ausmündet  oder  nicht.  Das  eben  be- 
schriebene Nephridium  ist  sehr  interessant,  indem  es  einem  Entwick- 


lieber  die  Nephridien  von  Aeolosoma  und  MeHenchytraeiis.  3 

liingstadium  der  Nephridien  entspricht,  welches  ich  bei  Rhynchefmis 
vor  Jahren  dargestellt  habe.  Hier  wie  dort  besteht  es  niUnlich  aus 
denselben  Komponenten,  bewahrt  dieselbe  Gestalt  und  besitzt  das- 
selbe ab-  und  aufsteigende  einerseits  mit  dem  Nephridiostom,  anderer- 
seits mit  dem  Ausführungsgang  kommunizierende  Kanälchen. 

Im  Vergleiche  mit  diesem  einfachen  Nephridiumstadium  erschei- 
nen die  Nephridien  des  ersten  Paares  von  Aeolosoma  bedeutend  kom- 
pliziert, wie  man  aus  der  Fig.  2  ersehen  kann.  Man  begegnet  hier 
zwar  denselben  Komponenten,  nämlich  1.  dem  Nephridiostom  {ns) 
mit  einem  langen  Halse  (ä);  ^-  dem  drüsigen  Lappen  und  3.  dem  Aus- 
führungsgange (ex);  aber  das  ganze  Organ  ist  mächtiger  entfaltet, 
was  auf  die  Wachstumsvorgänge  zurückzuführen  ist. 

Der  Nephridiostom  von  der  unteren  Seite  betrachtet  ist  birn- 
förmig  angeschwollen,  besitzt  durchsichtige  Wandungen  und  sind  da- 
her die  Schwingungen  der  mächtigen  Geissei  (h)  bei  starken  Vergrös- 
serungen  leicht  wahrnehmbar.  Die  Geissei  besteht  aus  mehreren  Wim- 
pern, welche  bei  der  aufhörenden  Tätigkeit  der  Geissei  auseinander- 
gehen und  in  diesem  Zustande  scheint  es,  als  ob  der  Nephridiostom 
mit  einfachen  Wimpern  ausgestattet  würde.  In  solchen  Gestaltsver- 
hältnissen ist  der  Nephridiostom  schon  von  mir  (9),  Viktor  Janda  (4) 
und  Štolc  gezeichnet,  vom  letzteren  als  typisch  gedeutet  worden. 
Auch  auf  den  Schnittserien  erscheint  der  Nephridiostom  mit  einfachen 
Wimpern  besetzt.  Nur  die  Beobachtung  im  lebenden  Zustande  belehrt 
uns  von  der  Existenz  der  Geissei. 

Dicht  unter  dem  Nephridiostom  schwillt  sein  Hals  bedeutend 
an,  indem  dessen  Wandungen  (/)  mit  einer  körnigen,  farblosen,  bei 
anderen  Oligochaeten,  z.  B.  Tubificiden  und  Lumbriculiden,  braun  ge- 
färbten Substanz  angefüllt  sind.  Das  Halskanälchen  geht  direkt  in 
den  Seitenlappen,;  welcher  verhältnismässig  verlängert  und  mit  seinen 
freien  Enden  mittels  membranöser  Suspensorien  auf  die  Darmwaud 
aufgehängt  ist.  Die  Länge  des  Lappens  veranlasst  nun,  dass  derselbe 
bald  der  Quere  nach  in  demselben  Segmente  zusammengelegt  ist  oder 
in  das  nachfolgende  Segment  eingreift.  Bei  der  Streckung  des  Tieres 
erscheinen  die  Nephridien  in  der  in  Fig.  2  u.  3  abgebildeten  Ge- 
stalt. Im  Vergleiche  mit  dem  erst  beschriebenen  Stadium  ist  daher 
der  Lappen  bei  völlig  entwickelten  Nephridien  mächtig  in  die  Länge 
herangewachsen,  so  dass  das  darin  verlaufende  Kanälchensystem  stark 
nach  vorne  verschoben  wurde.  Aus  diesem  Grunde  ist  also  auch  er- 
klärlich, dass  das  Halskanälchen  ebenfalls  zuerst  nach  vorne  im  Seiten- 
lappen verläuft,   sich  nach  hinten   wendet  und  den  absteigenden  Ast 


^  VI.  F.  Vejdovský: 

(1)  bildet,  welcher  nach  wie  vor  bis  in  das  hintere  Ende  des  Lap- 
pens geht.  In  dieser  Region  ist  der  Lappen  mehr  oder  weniger  an- 
geschwollen, was  durch  die  Bildung  einer  Doppelschlinge  des  Kamäl- 
chens  (A-ä)  veranlasst  wird.  Das  absteigende  Kanälchen  bildet  näm- 
lich, bevor  es  in  den  aufsteigenden  Ast  übergeht,  eine  doppelte  Win- 
dung und  erst  nachher  steigt  es  nach  vorne  auf  und  verläuft  parallel 
mit  dem  absteigenden  bis  in  das  vordere,  ebenfalls  angeschwollene 
Ende  des  Seitenlappens,  wo  es  gleicher  Weise  eine  Doppelschlinge 
ßp)  bildet.  Aus  dieser  Schlinge  entspringt  ein  kurzes,  noch  im  Seiten- 
lappen verlaufendes  Seitenästcheu,  das  direkt  in  den  Ausführungs- 
gang (ex)  übergeht. 

Das  eben  beschriebene  Nephridium    des    ersten    Paares    gehört 
einem  und  demselben  Individuum.  Der  annäherungsweise  komplizierte 
Verlauf  des  Kanal chens  in  dem  Seitenlappen  und  die  mehr  oder  we- 
niger mächtige  Entfaltung    des    letzteren   kann    in    Einzelnheiten  bei 
anderen  Individuen  variieren,  namentlich  auch   was   die  Schlingenbil- 
dung im  vorderen  Ende  des  Lappens  und  seinen   Uebergang    in    den 
Ausführungskanal  anbelangt.  Entsprechende  Verschiedenheiten   gelten 
auch  für  die  übrigen  Körpersegmente  zwischen  dem  ersten  und  letzten 
Nephridienpaare.    Eine  bestimmte,  in  jedem  Falle  sich  wiederholende 
Gestalt  der  Nephridien  gibt  es  nicht,  namentlich  nicht  die  Schlingen- 
bildungen.   Denn  das  in  Fig.  2  abgebildete  Nephridium  des  nachfol- 
genden Segmentes  zeigt    in  Anbetracht   des  Exkretionsorgans  des  er- 
sten und  letzten  Paares    eine    ganz    neue    Abweichung,    welche    sich 
darin  kundgibt,  dass  das  absteigende  Kanälchen  nur  im  hinteren  Lap- 
penende eine  Doppelschlinge  bildet,  das   aufsteigende  Kanälchen    da- 
gegen ohne  jede  Schlingenbildung  im  vordem  Lappenende    sich    ein- 
fach nach  hinten  umbiegt  und  direkt   in   den  Ausführungsgang  über- 
geht. Eine  andere  Abweichung  zeigt  ferner  der  Hals  des  Nephridiostoms, 
dessen  Lumen  nicht  direkt   in    das    absteigende    Kanälchen  übergeht, 
sondern  zuerst   eine    Schlinge   bildet.     Durch    die    dargestellten   drei 
Fälle  der  Nephridien  eines  und  desselben  Individuums   aus  verschie- 
denen Köipersegmenten  von   Aeolosoma    ist    daher   von    Neuem    die 
Regel  begründet,  dass  diese  Organe    einzelner    Körperregionen  nicht 
gleichgestaltet  sind.  Sie  können  variieren  nicht  nur  in  verschiedenen 
Körpersegmenten,    sondern    auch    auf   der   rechten  und  linken  Seite 
desselben  Segmentes.     In    dem    Verlaufe    des    Kanälchensystems  und 
dessen  Schlingenbildung   kann    daher    kein    bestimmtes    Kennzeichen 
für  die  BestimmuDg  der  Arten  erblickt  werden,  wie  neuerdings  ange- 
nommen wird  (8). 


Ueber  die  Nephridien  von  Aeolosoma  und  Mesenchytraeus.  5 

Zweitens  konnte  in  unserem  Falle  nicht  die  Angabe  von  Štolo 
bestätigt  werden,  dass  das  ab-  und  aufsteigende  Kauälchen  eiuesNe- 
phridiums  seine  eigenen  Zellwandungen  besässen,  sondern  wird  von 
Neuem  die  alte  Tatsache  bekräftigt,  dass  beide  Kanälchen  intracellu- 
läre  Gänge  einer  den  Seitenlappen  bildenden  Zellreihe  vorstellen. 

Drittens  geht  aus  unserer  Darstelking  hervor,  dass  die  kompli- 
ziertesten Gestaltsverhältnisse  die  Nephridien  der  vorderen  Segmente 
bewahren;  je  mehr  nach  hinten,  desto  einfacher  werden  die  Nephri- 
dien und  entsprechen  auf  diese  Weise  den  Stadien  der  Gesamtent- 
wicklung dieser  Organe,  wie  für  Rhynchelmis  und  Lumbriciden  fest- 
gestellt wurde.  Die  Nephridien  sind  nach  dem  Typus  der  Oligochaeten 
gebaut. 

Die  Gestalt  der  Nephridien  ist  für  einzelne  Gattungen  (sogar 
Familien)  typisch,  wie  besonders  für  die  Lumbriciden,  Naidomorphen, 
vorzugsweise  aber  für  die  Enchytraeiden  festgestellt  wurde,  bei  wel- 
chen letzteren  der  drüsige  Lappenteil  charakteristisch  ist.  Auch  ein- 
zelne Arten  können  sich  durch  die  Gestaltsverhältnisse  der  Nephri- 
dien auszeichnen,  allerdings  aber  ist  die  Variabilität  in  einzelnen  Kör- 
perregiouen  bedeutend,  so  dass  man  bei  der  Artbestimmung  mit  die- 
ser Tatsache  rechnen  muss.  Ich  habe  schon  bei  Fridericia  Zt/kovi 
auf  diese  Variabilität  hingewiesan  und  kann  noch  jetzt  einen  spe- 
ziellen Fall  derselben  sowohl  in  der  Gesamtform,  als  auch  in  dem 
Verlaufe  der  intrazellulären  Kanal  eben  anführen. 

Unter  den  Enchytraeiden  ist  es  das  Genus  MesencJvytràeus,  wel- 
ches bezüglich  seiner  Organisation  eine  besondere  Stellung  in  dieser 
Familie  einnimmt,  wie  speziell  von  EisexX  und  Michaelsex  (5)  hervor- 
gehoben und  neuerdings  durch  den  erstgenannten  Autor  auf  den  merk- 
würdigen Arten  von  Alaska  (3)  bestätigt  wurde.  Noch  vor  wenigen 
Jahren  war  kein  einziger  Repräsentant  dieser  Gattung  in  Böhmen  be- 
kannt, im  Laufe  der  letzten  4  Jahre  sind  indessen  namentlich  in  den 
Gebirgsgegenden  von  Böhmen  und  Mähren  4  Arten  gefunden  worden, 
nämlich  Mesenchytraeus  flavus  Lev.  aus  dem  Böhmerwalde  (Roubal), 
M.  moravicus  n.  sp.  von  Lysá  Hora  in  den  Beskyden  (1325  m)  (Roubal), 
M.  setosus  Mich,  (von  Neuhaus  in  Böhmen)  und  schliesslich  eine 
neue  Art  aus  dem  Isergebirge  in  Böhmen,  wo  sie  von  Dr.  Mencl  mit 
Bryodrilus  Ehlersi  Ude  gesammelt  wurde  und  welche  ich  somit  als 
M.  Mencli  n.  sp.*)  bezeichne. 


*)  Hauptcharakter:  Borsten  wie  bei  allen  Meseuchytraen,  ca.  35  Seg- 
mente, Herz  im  12.  Segmente  beginnend,  Gehirnganglion  hinten  gerade  abgestutzt, 
vorne  tief  ausgeschnitten,  Lymphocyten  spindelförmig  mit  farblosen  KügelcHen. 


g  VI.  F.  Vejdovský: 

Wie  durch  die  übrigen  Organe,  so  unterscheidet  sich  diese  Gat- 
tung auch  durch  die  Nephridien  von  allen  anderen  Enchytraeiden,  wie 
bereits  von  Michaelsen  (5)  hervorgehoben  wurde.  Mit  Bezug  auf  den 
Vergleich  mit  anderen  Gattungen  bedarf  Mesenchytraeus  einer  einge- 
henderen Darstellung  seiner  Nephridienstruktur.  il/.  Menai  ist  wegen 
seiner  ausgezeichneten  Durchsichtigkeit  besonders  geeignet  für  die 
Beobachtungen  in  lebendem  Zustande  und  es  gelaug  mir  die  Nepliri- 
dien  auch  mit  starken  Yergrösserungen  in  der  Gesaratorganisation 
zu  ermitteln.  Sonst  habe  ich  ganz  dieselben  Verhältnisse  auch  für 
die  Nephridien  von  M.  setosus  und  ßams  sicherstellen  können.  Be- 
züglich der  in  dieser  Arbeit  behandelten  Frage  gilt  auch  hier  die 
Regel  :  Die  Gestalt  der  Nephridien  variiert  bedeutend  nach  dem  Ver- 
laufe des  Kanälchensystems  in  einzelnen  Körperregionen,  wie  aus  der 
nachfolgenden  Darstellung  erhellt. 

Untersucht  wurde  ein  Individuum  mit  34  Segmenten.  Das  im 
Profil  beobachtete  Nephridium  des  26.  Segmentes  (Fig.  4)  besteht 
aus  einem  praeseptalen  Nephridiostom  (ws),  welcher  sich  hinter  dem 
Dissepimente  zu  einem  kurzen  Halse  {h)  verlängert.  Hinter  dem 
Halse  folgt  ein  mächtig  entfalteter  Drüsenlappen  und  auf  der  Grenze 
zwischen  diesem  und  dem  Halse  entspringt  der  Ausführungsgang  {ex). 
Diese  allgemeine  Regel  gilt  für  alle  Nephridien  und  diese  Anordnung 
der  Komponenten  erinnert  wieder  an  das  oben  angeführte  Entwick- 
lungsstadium von  Rhynchelmis.  Aber  die  Gestalt  des  Lappens  und 
der  Kanälchenverlauf  ist  verschieden  je  nach  den  Segmenten.  In  dem 
erwähnten  24.  Segmente  geht  das  Kanälchen  aus  dem  Halse  in  eine 
kleine  Aussackung,  die  als  kleines  Läppchen  (Im)  bezeichnet  werden 
kann.  Aus  diesem  Läppchen  tritt  das  Kanälchen  {1)  in  den  grossen 
Lappen  (Iv)  ein,  an  dessen  Ende  es  Doppelschlinge  wie  bei  Aeolosoma 
bildet  und  von  hier  aus  entsteht  der  aufsteigende  Ast  (2)  auf  der 
rechten  Seite  des  Lappens.  In  der  Mitte  des  Lappens  verengt  sich 
das  Kanälchen  und  bildet  einen  dicht  gewundenen  Knäuel  ijd),  wel- 
cher Teil  in  Einzelnheiten  deshalb  nicht  zu  ermitteln  ist,  dass  der 
umliegende  Zellinhalt  mit  einer  dunkeln  grobkörnigen  Sub- 
stanz erfüllt  ist,  aus  welcher  die  Kanälchenwindungen  nur  schwach 
durchschimmern.  Aus  dem  Knäuel  steigt  nun  das  Kanälchen  mit  dem 
ersten  rechten  Aste  (2)  parallel  nach  hinten  ab  (5),  am  Ende  des 
Lappens  setzt  sich  dann  nach  vorne  als  zweiter  aufsteigender 
Gang  (4)  fort,  beteiligt  sich  hier  wieder  an  der  Bildung  des 
erwähnten  Knäuels,  von  welchem  es  in  den  Ausführungsgang  {ex) 
übergeht. 


Ueber  die  Nephridien  von  Aeolosoma  und  Mesenchytraeus.  7 

Mit  denselben  Komponenten  und  dem  Verlaufe  des  Kanälchens 
zeichnet  sich  auch  das  Nephridium  des  nächstfolgenden  25.  Segmen- 
tes aus,  wie  in  klarer  Weise  die  in  derselben  Lage  und  bei  derselben 
Vergrösserung  reproduzierte  Abbildung  (Fig.  5)  zeigt.  Aber  eine  Ab- 
weichung ist  hier  sogleich  auffallend  ;  einerseits  ist  hier  das  kleine 
Läppchen  nicht  vorhanden  und  andererseits  ist  der  Kanälchenknäuel 
(Ici)  etwas  nach  hinten  verschoben. 

Noch  bedeutendere  Unterschiede  zeigen  die  Nephridien  der  vor- 
deren Segmente,  von  denen  in  Fig.  6  ein  Nepluidium  des  17.  Seg- 
mentes reproduziert  ist.  Dasselbe  ist  von  der  Rückenseite  abgebildet 
und  man  begegnet  darin  allen  Komponenten  in  voller  Entfaltung.  In 
dieser  Lage  besteht  das  Nephridium  aus  3  Lappen,  von  denen  man 
einen  hinteren  mittleren  {Is),  einen  vorderen  grösseren  (II)  und  eineu 
kleineren  rechten  (Im)  unterscheiden  kann.  Durch  die  Bildung  der 
Seitenlappen  erweitert  sich  das  Nephridium  zwischen  den  ab-  und 
aufsteigenden  Kanälchen  und  im  Zentrum  liegt  der  Kanälchenknäuel. 
Im  grossen  ganzen  ist  das  Nephridium  kürzer  als  in  den  hinteren 
Segmenten,  die  Kauälchen  im  vorderen  rechten  und  im  hinteren  Haupt- 
lappen verlaufen  nicht  gerade,  sondern  bilden  ein  regelmässig  ange- 
ordnetes Schlingensystera,  wodurch  deren  innere  Fläche  bedeutend 
vergrössert  wird. 

Innerlich  sind  die  Kanälchen  nicht  mit  Wimpern  ausgestattet. 
Nur  an  bestimmten  Stellen  sind  starke  Geissein  vorhanden  und  dies 
in  gleicher  Höhe  in  den  ab-  und  aufsteigenden  Aeslen  (Fig.  7  a,  b). 
Bei  sorgfältiger  Beobachtung  habe  ich  meist  nur  3  solche  Geissei- 
paare sicherstellen  können.  Die  mit  Geisselu  versehenen  Stellen  sind 
in  Fig.  5.  u.  6.  mit  g  bezeichnet. 


In  den  angeführten  Beispielen  ist  daher  die  Variabilität  der  Ne- 
phridien sowohl  für  Aeolosoma  als  für  Mesenchytraeus  in  einzelnen 
Körpersegmenten  nachgewiesen  worden.  Es  ist  nun  einleuchtend,  dass 
es  Niemanden  einfallen  würde  die  Nephridien  von  Mesenchytraeus 
funktionell  mit  den  männlichen  Gonodukten  zu  vergleichen.  Die  mit 
so  kompliziert  gewundenen  und  mit  spärlichen  Geissein  verseheneu 
Kanälchen,  kleinen  und  engen  Nephridiostomen  versehenen  Nephri- 
dien vermögen  kaum  die  Funktion  der  Gonodukte  zu  vertreten.  Der 
weitere  Vergleich  des  beschriebenen  Nephridiums  mit  dem  von  Aelo- 
soma  führt  nun  zur  ungezwungenen  Ueberzeugung,  dass  zwischen  bei- 
den sowohl  bezüglich   der   Komponenten    als   hinsichtlich  deren  Eut- 


g  VI.  F.  Vejdovský: 

faltung  wesentlich  kein  Unteischied  bestehe.  Der  äusserst  kleine  Ne- 
phridioätom  von  Aeolosoma  mit  einfacher  Geissei  und  ohne  äussere 
Bewimperung  vermag  kaum  dieselbe  Funktion  wie  der  grosse  bewim- 
perte Samentrichter  des  Gonoduktes  zu  vertreten^  dem  engen  und 
vielfach  gewuûdenen,  der  Wimpern  entbehrenden  Kanälchen  ist  kaum 
die  Möglichkeit  geboten,  die  Spermien  nach  aussen  zu  befördern. 
Kurzum,  aus  der  Struktur  der  Nephridien  ist  es  unmöglich,  die  letz- 
teren als  Gonodukte  zu  deuten. 

Und  doch  vertritt  man  zu  wiederholtenmalen  die  Ansicht,  dass 
bei  Aeolosoma  die  Nephridien  als  männliche  Gonodukte  funktionieren. 
Aber  die  in  dieser  Richtung  ausgesprochenen  Behauptungen  wider- 
sprechen sich  gegenseitig.  Zunächst  soll  die  Angabe  von  Dr.  A.  Stolc, 
der  diese  Ansicht  zuerst  formulierte,  angeführt  werden.  Die  uupaare 
Oeffüung  mitten  am  6.  Segmente,  welche  von  D'Udekem  als  Ovi- 
dukt bezeichnet  wurde,  soll  nach  Štolc  äussere  Mündung  eines  Ne- 
phridiums  vorstellen,  welches,  sowie  die  Nephridien  des  5.  und  7., 
Segmentes  die  Spermien  nach  aussen  entleeren.  In  den  inneren 
trichterartigen  Mündungen  hat  der  Verfasser  angeblich  Spermien- 
klumpen  gefunden. 

Schon  die  Lage  und  die  Unpaarigkeit  des  als  Nephridium  ge- 
deuteten Gonoduktes  spricht  gegen  die  Identität  beider  Organe,  In 
der  Gestalt,  wie  das  vermeintliche  Nephridium  vom  Autor  veranschau- 
licht wird,  erscheinen  die  Nephridien  bei  keiner  einzigen  Art.  Die 
letzte  Arbeit  des  genannten  Verfassers  beweist  am  klarsten,  dass  die, 
wenn  auch  allzu  schematisch  reproduzierten  Nephridien,  der  von  ihm 
beobachteten  Arten  anders  gestaltet  sind  als  die  Gonodukte  in  seiner 
ersten  Arbeit.  Der  weitere  Widerspruch  ist  ferner  im  Werke  von 
Beddard  enthalten,  wo  etwas  ganz  Anderes  behauptet  wird,  als  in  der 
Arbeit  von  Dr.  Stolc.  Beddaed  schreibt  nämlich  Nachfolgendes  :  „the 
nephridia  of  all  the  segments  of  the  body  conduct  the 
spermatozoato  the  exterior;  this  was  proved  by  direkt  observa- 
tions." Und  weiter:  „the  ova  escape  by  a  large  pore  on  the  ventral 
surface  of  the  sixth  segment." 

Diese  Angabe,  welche  von  Beddard  nicht  weiter  auf  ihre  Rich- 
tigkeit geprüft  wurde,  hat  zum  Verfasser  denselben  Autor,  nämlich 
Dr.  A.  Štolo*),  welcher  aber  seine  erstere  Mitteilung  nicht  korrigiert 
und  auch  nicht  angibt,  aus  welchen  Gründen  er  dies  nicht  tut. 

Der  jüngste  Autor,  welcher  sich  mit  der  in  dieser  Arbeit  be- 
handelten Frage  beschäftigt,  ist  Dítlevsen  (2).  In  seinen  Beobaclitun- 

*)  Ich  entnehme  diese  Angabe  seiner  letzten  Arbeit.  (8). 


Ueber  die  Nephridien  von  Aeolosoima  und  Mesenchytraeus.  rt 

gen  über  die  Ethologie  und  Organisation  der  dänischen  Oligochaeten 
gelang  es  ihm  geschlechtlich  entwickelte  Aeolosomen  zu  Gesicht  zu  be- 
kommen. Er  findet  den  Bau  der  Segmentalorgane  (Fig.  50)  von  Aeol. 
quaternarium,  namentlich  was  den  Verlauf  des  „Kanälchens"  anbe- 
langt, übereinstimmend  mit  den  Zeichnungen  von  Štolo,  (W^e^en 
konnte  er  „nichts  von  den  grossen  klaren  Zellen,  die  dieser  Schriftsteiler 
von  einem  Teil  des  Kanälchens  abbildet"  finden.  „Bei  den  geschlechts- 
reifen  Individuen  scheinen  die  sonst  im  6.  Segment  liegenden  Se'^- 
mentalorgane  ganz  verschwunden."  Die  grosse  Oeffnung  mitten  am 
6.  Segment  hat  Ditlevsen  nicht  gesehen,  wahrscheinlich  wegen  der 
grossen  Clittellardrüsen.  „In  dem  vorn  und  hinten  liegenden  Segmente 
lagen  dagegen  zwei  Segmentalorgane.  A.m  Trichter  dieses  und  zu- 
gleich an  den  Trichtern  der  Segmentalorgane  im  4.  und  8.  Segment 
wurde  ein  grosses  Bündel  Speruïatozoeu  gefunden."  „Es  scheint  daher, 
dass  die  Spermatozoen  sich  an  den  Trichter  der  Segmentalorgane 
festsetzten,  wie  sie  bei  den  anderen  Familien  sich  an  den  Samen- 
leitertrichter setzen."  „Es  herrscht  kein  Zweifel  darüber,  dass  die 
Spermatozoen  bei  Aeolosoma,  ganz  wie  bei  den  Polychaeten,  also 
im  Gegensatz  zu  den  anderen  Oligochaeten  durch  die  Segmentalor- 
gane ausgeführt  werden." 

Wenn  man  aber  die  Abbildung  der  „Segmentalorgane"  von 
Aeol.  quaternarium,  wie  sie  der  Verfasser  in  Fig.  50  und  51  repro- 
duziert, mit  den  normalen  Nephridien  von  Aeol.  tliermophilum  ver- 
gleicht, so  findet  man  bedeutende  Unterschiede  im  Bau  der  fragli- 
chen Organe  beider  Arten.  Die  inneren  Mündungen  der  „Segmental- 
organe" von  Aeol.  quaternarium  stellen  breite,  mit  äusseren  Wimpern 
ausgestattete  Trichter  vor,  gleich  denen  der  normalen  Samentrichter 
anderer  Oligochaeten-Familieu.  Mit  den  engen,  mit  einer  Wimper- 
flamme versehenen  Nephridiostomen  von  Aeol.  thermophilmn  sind 
sie  kaum  zu  vergleichen.  Zweitens  findet  man  auf  den  fraglichen 
„Segmentalorganen"  von  Aeol.  quaternarium  keinen  drüsigen  von  den 
auf-  und  absteigenden  Kanälchen  durchbohrten  Lappen,  sondern  stellt 
der  Ausführungsgang  einen  einfachen,  gewundenen  Gang  mit  selb- 
ständigen Wandungen  vor,  der  sich  gar  nicht  mit  den  Gestaltsver- 
hältnissen der  Nephridiallappen  von  Aeol.  tJiermopJiilum  identifizieren 
lässt.  Dagegen  entspricht  der  Gang  von  Aeol.  quaternarium  völlig 
den  männlichen  Gonodukten  anderer  Oligochaeten. 

Wir  resümieren  daher  Nachfolgendes: 

Aus  der  angeführten  Schilderung  des  dänischen  Autors  geht 
hervor,   dass  er  zwar  sorgfältig  beobachtete,   aber  aus  seiner,  wenn 


IQ  VI.  F.  Vejdovský: 

auch  —  wie  er  sagt  —  etwas  schematischen  Abbildung  erhellt  am 
klarsten  ein  ^Yesentlicher  Unterschied  zwischen  den  Nephridien  von 
Aeol.  thermopliihim  und  fraglichen  Gonodukten  von  Aeol.  quaternarium. 
Der  breite  an  äusserer  Peripherie  bewimperte  Samentrichter  entbehrt 
der  Geissei,  geht  in  einen  dünnwandigen  Samengang  über,  welcher 
durch  eine  verhältnissmässig  weite  Öffnung  nach  aussen  mündet.  Es 
fehlt  hier  der  drüsige  für  die  Nephridien  charakteristische  Seiten- 
lappen, kurzum  dei  Bau  der  Gonodukte  ist  ein  ganz  anderer  als 
der  von  Nephridien  und  erinnert  auf  dieselben  Strukturverhältnisse 
der  Gonodukte  anderen  Oligochaeten. 

Aus  allen  diesen  Gründen,  namentlich  aber  aus  dem  Vergleiche 
der  echten  Nephridien  und  Gonodukte,  wie  die  letzteren  von  Ditlevsen 
dargestellt  werden,  geht  über  jeden  Zweifel  hervor,  dass  Aeolosoma 
seine  Geschlechtsprodukte  durch  normale  Nephridien  nicht  nach  aussen 
entleren  kann,  sondern  dass  zu  dieser  Funktion  spezielle  Ausfuhrs- 
organe nötig  sind,  welche,  wenn  auch  verhältnissmässig  schw^ach 
entwickelt,  den  gewöhnlichen  Samenleitern  entsprechen.  Das  in 
mancher  Hinsicht  im  primitiven  Zustand  seiner  Organisation  stehende 
Aeolosoma  besitzt  einen  nach  dem  Typus  der  Oligochaeten  gebauten 
Geschlechtsapparat.  Die  Eierstöcke  sind  nach  dem  Typus  der  Naido- 
morphen,  Enchytraeiden  etc.  entwickelt,  indem  sie  bei  der  Eibildung 
in  zahlreiche  Eizellenklumpen  zerfallen,  die  irrtümlich  neuerdings  als 
eigentliche  Eierstöcke  gedeutet  werden.  Die  Spermarien  kennt  man 
allerdings  in  ihren  ersten  Anlagen  nicht  genauer,  aber  die  Spermien 
werden  nicht  durch  Nephridien,  sondern  durch  die  Samenleiter  nach 
aussen  entleert. 

Der  primitive  Bau  von  Aeolosoma,  namentlich  in  Bezug  auf 
das  Nervensystem,  den  Hautmuskelschlauch,  den  Mangel  der  Dis- 
sepimente  etc.  ist  neuerdings  eingehend  von  Viktor  Janda  bei  Aeo- 
losoma tenebrarnm,  dargestellt  worden. 


Ueher  die  Nephridien  von  Aeolosoma  und  Meaenchytraeus.  ]  \ 


Literatur. 

1.  Beddard  Fk.  E.,  Monograph  of  the  Order  of  Oligochaeta  1895,  Oxford,  p.  98- 

2.  DiTLEVSEN  AsGER,  Studicn  an  Oligochäten.  Zeitschr.  f.  w.  Zool.  Bd.  77.  1904 

p.  441-445. 

3.  Elses  Gustav,  Enchytraeiden  of  the  west  coast  of  North  America.   Ilarriman 

Alaska  Expedition  1906. 

4.  Janda  Viktor,    Příspěvky    ku   poznání    rodu    Aeolosoma.  Věstník   král.  české 

spol.  nauk.  Praha  1900.  XXXI. 

5.  Michaelsen  W..   Enchytraeiden   Studien.   Arch.   mikr.   Anat.  XXX.     Beitr.  z. 

Kenntniss  der  deutsch.  Enchytraeidenfauna.  Ibidem  XXXI. 
G.  Mrázek  A.,  Fauna  der  Warmhäuser.   Sitzber.   d.    konigl.   böhm,   Gesellsch.  d. 
W.  1902. 

7.  Štolc  a.,  o  pohlavních  orgánech  rodu  Aeolosoma  a  jejich  poměru  k  organum 

exkrečaím.  Věstník  král.  české  spol.  nauk.  Praha  1889. 

8.  —    —    Bullet,  internat.  Acad.  Sc.  Prague.  Sc.  math.  nat.  7.  1903. 

9.  Vejdovský  f.,  System  und  Morphologie  der  Oligochaeten.  1884.  Prag. 
10.  —     —     Eutwickelungsgesch.  Untersuchungen  18S9 — 1892. 

Tafelerklärung. 
Allgemeine  Buchstabenbezeichnung. 

b,  Geissei  des  Nephridiostoms, 
ds,  Dissepiment, 
e,  Ausführungsgang  des  Nephridiums, 
h,  Hals  des  Nephridiostoms, 
kl,  Kanälchenknäuel, 
kp,  vordere  Kanälchenschlinge, 
kz,  hintere  Kanälchenschlinge, 
U,  linker  Lappen, 
Im,  kleiner  Lappen, 
Is,  Mittellappen, 
Iv,  grosser  Lappen, 
ns,  Nephridiostom, 
/,  3,  absteigende  Kanälchen. 
2,  4,  aufsteigende  Kanälchen. 

Fig.  1—3.  Aeolosoma  thermophilium  n.  sp. 
Fig.  1.  Junges  Nephridium  aus  dem  drittletzten  Segmente. 
Fig.  2.  Nephridium  des  ersten  Paares. 
Fig.  3.  Nephridium  des  zweiten  Paares. 

Fig.  4—7.  Mesenchytraeus  Mencli.  n.  sp. 
Fig.  4.  Nephridium  des  26.  Segmentes. 
Fig.  5.  Nephridium  des  27.  Segmentes. 
Fig.  6.  Nephridium  des  17.  Segmentes. 
Fig.  7.  a,  b,  Teile  des  auf-  und  absteigenden  Kanälchens  mit  Geissein. 


Vejdovský:  Nephridien  von  Aeolosoma  etc. 


Vejdovský  ad  nat.del.  FarstrvPraçj. 

'-'  -  "berdJ\ömgl.böhm  GesellscLdA'/issenschaftJviatheinaLnatOT^^^ 


VIL 

Über  Taenia  acanthorhyncha  Wedl. 

(Ein    Beitrag    zur    Kenntnis    der    Gattung    Tatria    Kowalewski.) 

Von  AI.  Mrázek  in  Prag. 

Mit  2  Tafeln  und  7  Textfigiiren. 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  27.  Januar  1905. 


Die  überaus  formeureiche  Gruppe  der  Vogeltänien  erfreute  sich 
im  letzten  Dezennium  der  Aufmerksamkeit  zahlreicher  Forscher  und 
die  Arbeiten  derselben  haben  uns  schon  viele  wertvolle  Anhaltspunkte 
zu  einer  systematischen  und  wohl  auch  anatomischen  Sichtung  des 
früheren  Chaos  geboten,  wenngleich  nicht  verschwiegen  werden  darf, 
dass  wir  von  einer  definitiven  zusammenfassenden  Bearbeitung  noch 
weit  entfernt  sind. 

Die  erwähnten  Arbeiten  haben  auch  dargetan,  dass  insbesondere 
was  den  Bau  der  Geschlechtsorgane  betrifft,  eine  früher  kaum  geahnte 
Mannigfaltigkeit  herrscht,  und  auch  namentlich  in  der  allerletzten 
Zeit  eine  Fülle  von  sehr  interessanten  und  sogar  überraschenden 
Tatsachen  bekannt  gemacht.  Es  kann  hier  z.  B.  nur  das  Auffinden 
von  getrenntgeschlechtlichen  Cestoden  (Fuhrmann)  oder  solcher  „tera- 
tologischer"  Formen  wie  die  Triplotaenia  mirabilis  Boas  (Böj^s,  y.  Ja- 
NicKi)  angeführt  werden. 

Zu  diesen  Tatsachen  kann  auch  die  Atrophie  der  Leitungswege 
des  weiblichen  Geschlechtsapparates,  die  bereits  bei  einer  Anzahl  von 
Vogeltänien  festgestellt  wurde,  und  sogar  zur  Aufstellung  neuer  Ge- 
nera {Aporina  Fuhrmann)  teilweise  Anlass  gab,  ja  auch  zur  Charakte- 
risierung einer   neuen  Unterfamilie    (Acoleinae)   mit    benutzt    wurde, 

Stzber.  d.  kön.  böhm    Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2  VII.  AI.  Mrázek: 

(freilich  wurde  die  systematische  Tragweite  des  erwähnten  Charakters 
von  anderer  Seite  iu  Zweifel  gezogen),  gezählt  werden. 

Diese  Atrophie  der  weiblichen  Begattungsorgane,  resp.  der 
weiblichen  Genitalöffuung  und  der  distalen  Partie  der  Vagina  zeigt 
übrigens  bei  den  einzelnen  Tänienformen  sehr  verschiedene  Grade 
ihrer  Ausbildung  und  wird  gewiss  nicht  auf  die  wenigen  Arten,  bei 
denen  sie  bisher  beobachtet  wurde,  beschränkt  bleiben,  sondern  es 
ist  zu  erwarten,  dass  spätere  Untersuchungen  die  Zahl  derselben  noch 
bedeutend  vermehren  werden.*) 

So  bin  ich  gleich  in  der  Lage,  von  einer  Täuienart  berichten  zu 
können,  bei  welcher  ebenfalls  die  Vagina  keine  äussere  Öffnung  be- 
sitzt und  zivar  niemals,  also  nicht  nur  in  den  alten  reifen  Proglottiden, 
sondern  auch  bereits  in  den  jungen  Gliedern  blind  endigt. 

Wenn  nun  schon  diese  Tatsache,  obgleich  nicht  neu,  doch  immerhin 
als  ein  neuer  Beleg  für  bisher  doch  ziemlich  selten  beobachtete  Er- 
scheinung einer  Publikation  wert  wäre,  so  ist  dies  umsomehr  der 
Fall,  als  die  von  mir  untersuchte  Form  ausser  der  Atrophie  der  Va- 
gina noch  solche  Gestaltsverhältnisse  des  weiblichen  Begattungsappa- 
rates aufweist,  die  noch  weit  interessanter  sind  und  etwas  vollkommen 
Neues  darstellen. 

Es  ist  dies  die  Bildung  neuer  sekundärer  weiblichen  Geschlechts- 
öffnung {vielleicht  als  Ersatz  für  die  atrophierte  eigentliche  Vagina?), 
und  weiter  die  Tatsache  einer  freien  Kommunikation  zwischen  den 
weiblichen  Geschlechts-  resp.  Begattungsorganen  der  einzelnen  Proglot- 
tiden.  ^ 

Diese  Tatsachen  sind  neu  für  die  Wissenschaft,  nicht  aber 
das  Tier  selbst,  bei  welchem  sie  von  mir  festgestellt  wurden  :  es  han- 
delt sich  um  Taenia  acanthorhyncha  Wedl.  Da  diese  Form  meines 
Wissens  bisher  nicht  ein  Gegenstand  einer  anatomischen  Untersuchung 

*)  Ich  will  hier  z.  B.,  wenn  auch  nur  als  eine  blosse  Vermutung,  einen  Fall 
anführen,  der  mir  beim  Durchsehen  der  Litteratur  aufgestossen  ist.  Er  bezieht 
sich  auf  Leptotaenia  ischnorhyncha  (Luhe),  eine  Form  die  habituel  eine  gewisse 
Ähnlichkeit  mit  T.  acanthorhyncha  zeigt.  Bei  dieser  Form  erwähnt  Cohn  (1.  c  p. 
388):  „Obgleich  sie  hier  in  vollster  Funktion  vorhanden  sein  muss,  konnte  ich 
auf  Schnitten  keine  Vagina  finden,  was  sich  wohl  auf  den,  wie  auch  Luhe  bemerkt, 
nicht  guten  Erhaltungszustand  der  Exemplare  zurückfuhren  lässt."  Es  ist  mir 
jedoch  wahrscheinlich,  dass  wir  es  auch  hier  mit  einer  Form  mit  atrophierter  Va- 
gina zu  tun  haben  werden. 


über  Taenia  aciinthorhyncha  Wedl. 

wurde,  so  benutzte  ich  eine  unlängst  sich  mir  bietende  Gelegenheit*) 
zu  einer  solchen.  Dabei  stiess  ich  auf  die  oben  angeführten  merk- 
würdigen Tatsachen,  die  Anlass  zu  dieser  Publikation  gaben.  Erst 
nachträglich,  nachdem  die  dieser  Arbeit  zu  Grunde  liegenden  Unter- 
suchungen abgeschlossen  waren,  nahm  ich  Kenntnis  von  der  neuesten 
Arbeit  M.  Kowalewski's,  in  welcher  eine  der  Taenia  acantJiorhyncha 
Wedl  nächstverwandte  neue  Form  auf  Grund  ihrer  eigentümlichen 
anatomischen  Verhältnisse  als  Repräsentant  einer  neuen  Gattung 
Tatria  aufgestellt  wurde,  zu  welcher  er  auch  T.  acantJiorhyncha  Wedl 
zählt  (neben  T.  scolopendra  Diesing  als  ine.  sed.?).  Da  tatsächlich 
Tatria  biremis  Kowalewsei  und  Tatria  acanthorhyncha  (Wedl)  nächst- 
verwandte Formen  sind,  so  ist  es  nicht  überraschend,  dass  sich  in 
der  gesammteu  Organisation  beider  Formen  weitgehende  Übereinstim- 
mungen finden.  Auch  bei  Tatria  biremis  Kow.  ist  das  Eeceptaculum 
seminis  das  eigentümlichste  Organ  und  auch  hier  stehen  die 
Eeceptacula  der  einzelnen  auf  einander  folgenden  Proglottiden  mit 
einander  in  Verbindung,  doch  wie  weiter  unten  ausführlich  dargestellt 
werden  wird,  gestalten  sich  die  Verhältnisse  des  Eeceptaculum  seminis 
und  seiner  Ausführungsgänge  bei  Tatria  acanthorhyncha  (Wedl)  doch 
bedeutend  anders  und  bieten  etwas  Neues  dar.  Auch  hat  Kowalewski 
die  morphologische  Bedeutung  der  in  Frage  kommenden  Gebilde  nur 
kurz  gestreift,  während  die  von  mir  bei  Tatria  acanthorhyncha  be- 
obachteten Tatsachen  sich  zu  einer  solchen  Betrachtung  vorzüglich 
eignen. 

Es  liegt  mir  fern,  im  Folgenden  eine  monographische  Bearbei- 
tung sämtlicher  Organsysteme  zu  liefern,  vielmehr  will  ich  mich 
hauptsächlich  auf  die  Schilderung  der  Formverhältnisse  des  Geschlechts- 
apparates beschränken,  die  ja  das  meiste  Interesse  erfordern  und 
ihrer  bereits  kurz  angedeuteten  Eigentümlichkeiten  wegen  auch  über 
den  engeren  Kreis  der  Cestodenspezialisten  hinaus  vom  allgemeineren 
Interesse  sind.  Die  übrigen  Gestalts-  und  Organisationsverhältnisse 
unserer  Tänie  will  ich  nur  kurz  berühren,  soviel  es  mir  zur  Ver- 
vollständigung der  Originalbeschreibung  W^edl's,  der  zur  besseren 
Charakterisierung  der  vom  Eowalewski  aufgestellten  Gattung  Tatria 
nötig  schien. 


*)  Das  betreifende  Material  fand  ich  in  einem  Colymbus  fluviatUis,  -welcher 
Anfang  Dezember  1904  vom  Herrn  stud.  pbil.  J.Niesnee  lebend  in  das  zoologische 
Institut  gebracht  wurde  und  welcher  auf  der  Moldau  bei  Prag  gefangen  wurde. 
Im  Ganzen  fand  ich  im  Anfangsteile  des  Darmes  ungefähr  20  Exemplare  dieses 
Bandwurmes,    eine   Anzahl  davon   aber   leider    nur  in  scolexlosen  Bruchstücken. 

1* 


4  VII.  Al.  Mrázek 

Taenia  acanthorhyncha  "Wedl  wurde  von  ihrem  Entdecker*)  auf 
die  damalige  Zeit  recht  gut  charakterisiert.  Übrigens  ist  es  eine 
Form,  die  ihrer  eigentümlichen  Form  wegen  leicht  erkennbar  und 
nicht  so  leicht  mit  einer  anderen  verwechselbar  ist.  Die  Fig.  19  bei 
Wbdl  sowohl,  als  auch  seine  Angabe:    „Der    Kopf    ist    flach   gebaut, 


Fig.  1.  Fig.  2.  Fig.  3. 

Fig.  1.  Tatria  acanthorhyncha  (Wedl.)  Habitusbild  nacli  einem  Totalpräparat. 

Fig,  2.  Bruchstück  eines  schmalen   Exemplares  mit  relativ  langen  Proglottiaien. 

Fig.  3.   Habitusbild  eines  jungen   Exemplars  von    T.  acanthorhyncha  nach  einem 

Flächenschnitt.  (Photogramm  des  Herrn  Prof.  K.  Kruis.**) 


sitzt   mit    seiner  breiten  Fläche  auf  dem  vordersten  Gliede  auf,  von 
dem  er  durch  eine  Einschnürung  getrennt  ist,"  zeigen  deutlich,  dass 


*)  Wedl's  Originalexemplare  stammten  aus  Colymbus  nigricoUis. 
**)  Die  drei   dieser  Arbeit  beigegebenen   Photogramme  wurden  im   mikro- 
photographischen  Laboratorium  der  böhm.  techni-ichen  Hochschule  in  Prag  ange- 
fertigt.  Es  ist  mir  eine  angenehme  Pflicht  dem  Vorstand  desselben   Herrn  Prof. 
K.  Keuis  für  seine  Liebenwürdigkeit  meinen  verbindlichsteo  Dank  auszusprechen. 


über  Taenia  acanthorhyncha  Wedl.  5 

die  Zeichnung  nach  einem  stark  gequetschten  Exennplare  angefertigt 
wurde.  Die  breitesten  Exemplare  dieser  kleinen  Tänie,  die  ich  zur 
Sicht  bekam  besassen  ungefähr  die  in  Textfigur  1.  dargestellte  Form. 
Dieselbe  ist  zwar  nach  einem  mit  Sublimat  fixierten  und  als  Total- 
präparat aufgehobenen  Exemplar  entworfen  und  zeigt  daher  das  Tier 
im  kontrahierten  Zustande,  doch  kann  ich  bemerken,  da  ich  die 
Exemplare  zunächst  auch  im  lebenden  Zustande  untersucht  habe, 
dass  der  Kontrast  nur  unbedeutend  ist,  und  die  Textfigur  also  un- 
gefähr dem  Habitusbild  der  lebenden  Taenie  entspricht.  Doch  scheint 
es,  dass  die  allgemeine  Körperfonn  recht  bedeutenden  Schwankungen 
unterworfen  ist.  Ich  fand  auch  Exemplare,  die  bedeutend  schmäler 
und  bei  denen  auch  die  Dimensionsverhältnisse  der  Proglottiden  ab- 
weichend waren.  Diese  Verschiedenheit  war  mitunter  so  gross,  dass 
wir  besonders  da,  wo  es  sich  nicht  um  vollständige  Exemplare,  son- 
dern nur  um  scolexlose  Bruchstücke,  wie  z.  B.  das  in  Textfigur  2. 
abgebildete,  handelte,  leicht  auf  den  Gedanken  kommen  könnten,  dass 
wir  es  hier  mit  zwei  verschiedenen  Tänieuarten  zu  tun  haben.  Die 
ein  wenig  verschiedene  Ausbildung  der  Receptacula  seminis  schien 
zunächst  einer  solchen  Auffassung  eine  gewisse  Wahrscheinlichkeit 
zu  verleihen.  Doch  es  fanden  sich  auch  deutliche  Übergänge  von  den 
breitesten  Exemplaren  zu  den  schlanken,  so  z.  B.  gleich  in  dem 
Exemplar,  nach  welchem  das  in  unserer  Textfigur  3.  dargestellte 
Photogramm  aufgenommen  wurde;  und  in  solchen  Fällen,  wo  der  Scolex 
vorhanden  war,  konnte  in  der  Zahl,  Grösse  und  Form  der  Rostellar- 
haken  kein  ircend  welcher  bemerkbarer  unterschied  festgestellt 
werden.  Auch  die  verschiedene  Ausbildung  des  Geschlechtsapparates 
erwies  sich  bei  näherer  Betrachtung  als  nicht  ganz  parallel  der  ver- 
schiedenen äusseren  Form  verlaufend,  und  so  kam  ich  auf  Grund  des 
mir  vorliegenden  Materials  schliesslich  /ur  Ansicht,  dass  es  sich  hier 
nur  um  eine  einzige  Form  handelt,  die  natürlich  ziemlich  bedeu- 
tenden individuellen  Variationen,  und  zwar  sowohl  in  der  äusseren 
Form  als  auch  in  der  inneren  Organisation  (in  dem  Bau  des  Ge- 
schlechtsapparates) unterworfen  ist.  Höchstens  wäre  es  möglich,  dass 
einige  kleine  Bruchstücke  mit  etwas  abweichender  Form  des  männ- 
lichen Begattungsapparates  und  der  Receptacula  seminis  (z.  B.  das- 
jenige der  Fig.  18.)  nicht  der  7.  acanthorhyncha^  sondern  der  T.  bi- 
remis  argehören  oder  gar  einer  weiteren  di'itten  Art.  (Uebrigens  ist 
es  interessant,  zu  bemerken,  dass  eine  ähnliche  Variabilität  Kowa- 
LEwsKi  auch  bei  seiner  Tatria  biremis  beschreibt,  bei  welcher  er  von 
einer  forma  major  und  forma  minor  spricht.     Gerade  so  wie  bei  T. 


ß  VII.  AI.  Mrázek: 

acanthorhyncha  unterscheiden  sich  beide  Formen  dieser  Art  haupt- 
sächhch  nur  durch  die  Breite  und  Länge  der  einzelnen  Proglottiden 
und  es  kamen  ebenfalls  Uebergänge  zwischen  den  beiden  Formen  vor.) 
Immerhin  bleibt  aber  bei  den  verschiedensten  Exemplaren  eine  eut- 
schiedene  habituelle  Ähnlichkeit,  verursacht  durch  die  besondere  Ge- 
stalt der  Seitenteile  der  einzelnen  Proglottiden,  die  „fransenähnlich 
ausgezogen"  sind,  wie  sich  Wedl  ausdrückte.  Diese  Eigentümlickeit, 
die  sich  ganz  genau  so  bei  Tatria  hiremis  wiederfindet  und  mithin 
also  für  die  Gattung  Tafria  charakteristisch  ist,  kommt  da  am  schön- 
sten ausgeprägt  vor.  wo  die  Proglottiden,  wie  an  den  beiden  Strobilae, 
ganz  kurz  sind,  aber  sie  ist  auch  an  den  schmälsten  Ketten  mit 
langen  Proglottiden  angedeutet.  Die  Abbildung  und  Beschreibung  bei 
Wedl  (Fig.  20)  sind  vollkommen  genau  und  entsprechend. 

Bei  vollkommen  intakten  Exemplaren  mit  vorhandener  ursprüng- 
licher Endproglottis  (die  jedoch  beiläufig  bemerkt  keineswegs  steril 
bleibt)  fehlen  jedoch  den  2 — 3  letzten  Proglottiden,  wie  schon  KRABBe 
hervorhebt,  diese  seitlichen  Flügel,  oder  sind  nur  sehr  unbedeutend 
oder  gar  nur  einseitig  entwickelt. 

T.  acanthorhyncha  (Wedl)  gehört  zu  den  kleinen  Tänienformen 
Nach  den  Angaben  Wedl's  erreicht  sie  eine  Länge  von  höchstens 
10  mm  (3  —  10),  bei  einer  Breite  von  1-5 — 3  mm,  Krabbe  konnte 
Exemplare  von  einer  Länge  von  6  mm  (Breite  2  mm)  untersuchen. 
Die  mir  vorliegenden  intakten  Exemplare  waren  bedeutend  kleiner, 
höchstens  2  mm  lang  und  1  mm  breit.  Doch  einige  Bruchstücke 
schienen  von  etwas  grösseren  Exemplaren,  die  den  Angaben  Wedl's 
und  Krabbe's  wohl  entsprechen  dürften,  zu  stammen.  Dementsprechend 
war  die  Zahl  der  Proglottiden  an  den  von  mir  untersuchten  Tieren 
nur  gering,  gewöhnlich  nur  gegen  20,  während  Wedl  in  seiner  Fig.  18 
über  30  Proglottiden  zeichnet  und  Krabbe  die  Zahl  der  Proglottiden 
zwischen  50 — 70  angiebt.  Die  erwähnten  Bruchstücke  wiederum  be- 
sassen  eine  proportionell  grössere  Proglottidenzahl. 

Der  Scolex  ist  gegen  die  Proglotlidenkette  scharf  abgesetzt,  so 
dass  es  nicht  zur  Bildung  eines  Halsteiles  kommt,  vielmehr  geschieht 
die  Bildung  der  Proglottiden  und  Anlage  der  Geschlechtsorgane 
sofort  hinter  dem  Scolex  (vergl.  die  Textfigur  3.  [Photogramm]  und 
Taf.  L  fig.  1,  2,  6)  Tiere  mit  vollständig  ausgestülptem  Rostellum 
traf  ich  nie,  aber  soviel  scheint  sicher  zu  sein,  dass  bezüglich  der 
Gestalt  der  Rostellarbasis  zwischen  der  Tatria  biremis  Kow.  und  T. 
acanthorhyncha  (Wedl.)  ein,  wenn  nur  unbedeutender,  specifischer 
Unterschied  besteht. 


über  Taenia  acantliorliyncha  Wedl.  7 

Das  Kostellura  trägt  zunächst  einen  einfachen  Hakenkranz.  Die 
Zahl  der  Haken  betrug  bei  meinen  Exemplaren  stets  14,  die  Länge 
derselben  0,020  mm.  Die  Form  derselben  veranschaulicht  Tai".  I.  Fig.  3. 
Alle  diese  Verhältnisse  entsprechen  vollkommen  den  Angaben  Wi.;dl\s  u. 
Krabbe's  und  beweisen  die  spezifische  Identität  der  vor  mir  untersuchten 
Form  mit  T.  acanthorhyncha  Wedl.  Ausser  diesem  Hakenkranz  trägt  aber 
das  Rostellum  eine  Anzahl  Reihen  feiner  Häkchen.  Dieselben  hat  bereits 
Wedl  beobachtet  und  sie  gaben  Anlass  zur  Benennung  unserer  Form 
{acanthorhyncha) .  Doch  es  besteht  eine  kleine  Differenz  zwischen 
meinen  Beobachtungen  und  Angaben  Wedl's.  Nach  diesem  Autor  soll 
die  Zahl  der  Häkchenringe  nur  etwa  10  betragen,  und  die  Häkchen 
selbst  sollen  in  proximaler  Richtung  (gegen  die  Rostellarbasis  hin)  an 
Grösse  abnehmen.  Da  ich,  wie  oben  bemerkt  wurde,  kein  Exemplar 
mit  vollkommen  ausgestülptem  Rostellum  sah,  so  bin  ich  auf  das 
Studium  der  eingestülpten  Rostella,  dazu  grösstenteils  nur  auf  Schnitt- 
serien, angewiesen  und  kann  keine  ganz  bestimmten  Angaben  machen, 
aber  es  schien  mir,  dass  die  Zahl  der  Ringe  bedeutend  grösser 
ist,  als  bei  Wedl  angegeben  ist  (sicher  über  20  beträgt),  und  dass  in 
der  Grösse  der  Häkehen  (ungefähr  0-004  mm)  kein  bemerkbarer 
Unterschied  zwischen  den  einzelnen  Querreihen  besteht.  Aber  diese 
Querreihen  feiner  Häkchen  kehren  bei  Tatria  hiremis  Kow.  wieder, 
und  wir  müssen  annehmen,  dass  dieselben  mit  zum  Charakter  der 
Gattung  Tatria  gehören,  und  es  kann  hier  hervorgehoben  werden, 
dass  die  Angaben  Kowalewski's  zienilicli  gut  zu  meinen  Befunden 
an  T.  acanthorhyncha  passen.  Mit  Tatria  biremis  übereinstimmt  unsere 
Form  noch  in  einer  anderen  Erscheinung,  die  den  früheren  Unter- 
sii  ehern  von  T.  acanthorhyncha  (wohl  nur  in  Folge  ungenügender 
optischen  Behelfe)  entgangen  ist  :  die  Kutikula  ist  nicht  glatt,  sondern 
auf  ihrer  Oberfläche  mit  kurzen,  überaus  kleinen  stachelartigen  Härchen 
besetzt.  Am  schönsten  und  leichtesten  sind  dieselben  an  den  Saug- 
näpfen zu  beobachten,  wo  sie  offenbar  viel  dauerhafter  sind,  aber  bei 
näherer  Betrachtung  finden  wir  die  ganze  Oberfläche  des  Scolex  von 
derselben  Beschaffenheit,  ja  wir  finden,  dass  dieser  Härchenbesatz 
nicht  nur  am  Anfang  der  Proglottidenkette,  also  an  gnnz  jungen  Pro- 
glottiden,  wie  es  Kowalewski  für  Tatria  biremis  anführt,  sondern  oft 
auch  an  ganz  alten  Gliedern  bei  genügender  Vergrösserung  sich  nach- 
weisen lässt.  Freilich  seheint  es,  dass  ähnlich,  wie  bei  anderen  Ge- 
stoden mit  ähnlich  beschaffener  Kutikula,  an  älteren  Gliedern  diese 
Stachelchen  sehr  leicht  abfallen  können. 


8  VII.  Al.  Mrázek: 

Die  Gestalt  der  Proglottiden  wurde  schon  bereits  oben  einmal 
berührt.  Je  nach  Exemplaren  wechselt  diese  in  beträchtlichem  Maasse, 
wie  auch  aus  den  Textfiguren  zu  ersehen  ist.  Auf  Querschnitte  bieten 
die  einzelnen  Proglottiden  je  nach  dem  Schnittniveau  sehr  verschiedene 
Umrisse  (vergl.  Taf.  II.  Fig.  9—12.)  dar.  Nur  in  der  Mitte  des  Gliedes 
begegnen  wir  einem  ovalen  Querschnitt  (Fig.  IL),  während  vorne  (Fig. 
9.,  10.)  und  besonders  hinten  (Textfigur  4.)  die  Proglottis  in  der  Me- 
dianlinie eingeschnürt  erscheint.  In  Folge  dessen  entsteht  in  der 
Medianlinie  eine  Reihe  von  grubenartigen  Vertiefungen,  immer  je  eine 
zwischen  zwei  auf  einander  folgenden  Proglottiden,  die  sich  auf  den 
ersten  Flächenschnitten  als  interproglottideale  Fenster  präsentieren 
(Taf.  I.  Fig.  5).  Diese  Gruben  entsprechen  der  Gegend,  wo  sich  die 
in  dorsoventraler  Richtung  aufgetriebenen  vordersten  Abschnitte  der 
Receptacula  befinden,  die  bis  dicht  unter  die  Oberfläche  der  Proglottis 


Fig.  4.  Querschnitt  durch  den  hintersten  Teil  einer  Proglottis  von  T.  acanthorhyncha' 

In  der  Zeichnung  sind   nur  die  inneren  Längsmuskel,    die  Exkretionskanäle  und 

Stiel  des  Receptaculum  angedeutet. 


herantreten  (Taf.  IL  Fig.  9)  und  eigentlich  intersegmental  liegen 
(Taf.  I.  Fig.  1  u.  2).  Über  die  eventuellen  Beziehungen  dieser  Gestalts- 
verhältnisse zum  Kopulationsakte  (nach  der  Ansicht  Kowalewski's) 
werden  wir  weiter  unten  zu  sprechen  kommen. 

Was  die  innere  Organisation  der  T.  acanthorhyncha  betrifft,  so 
habe  ich  nur  dem  Genitalapparat  meine  Aufmerksamkeit  geschenkt. 
BezügUch  der  übrigen  Organsysteme  bemerke  ich  nur,  dass  das 
Exkretionssystem  sehr  reich  entwickelt  ist,  dass  die  Längsstämnie  des- 
selben mittels  zahlreicher  Anastomosen  kommunicieren,  so  dass  ein 
regelrechtes  Maschenwerk  entsteht,  und  dass  in  die  flügelartigen  seit- 
lichen Fortsätze  der  Proglottiden  stark  geschlängelte  Äste  des  Ex- 
kretionssystem s  hineinreichen.  Die  Wimperflammen  sind  besonders  an 
den  mit  Heidenhainschem  Eisenhämatoxylin  gefärbten  Präparaten  sehr 
leicht  bemerkbar  und  kommen  besonders  im  Scolex  und  den  seitlichen 


4 


über  Taenia  acanthorhynchá  Wedl.  g 

Fortsätzen  der  einzelnen  Proglottiden  (Taf.  IL  Fig.  14)  massen- 
haft vor. 

Von  den  inneren  Längsmuskeln  fand  ich  nur  eine  einzige  Schicht. 
Es  untersclieidet  sich  also  in  dieser  Hinsicht  T.  acanthorhyncka  von 
den  Vertretern  der  Gruppe  Acoleinae^  zu  welchen  die  Gattung  Tatria 
von  KowALKWSKi  in  Beziehung  gebracht  wurde. 

Was  den  Bau  des  Genitalapparates  betrifft,  so  verläuft  die 
Bildung  der  Genitalorgane,  wie  wohl  überall,  bei  Taenien  mit  kleiner 
Proglottidenzahl  sehr  rasch.  Schon  in  den  jüngsten  Proglottiden  gauz 
dicht  hinter  dem  Scolex  finden  wir  bereits  deutliche  Anlagen  der 
einzelnen  Komponenten  des  Genitalapparates,  so  z.  B.  des  Cirrhus- 
beutelSj  des  Receptaculum  seminis  und  auch  der  Vagina.  Ebenso  rasch 
erfolgt  dann  die  Umbildung,  resp.  die  Degenerierung  der  einzelnen 
Komponenten  in  den  reifen  Proglottiden,  so  dass  gewöhnlich  nur 
einige  wenige  Proglottiden,  z.  B.  die  hintersten  in  jüngeren  Ketten, 
oder  etwa  5 — 7  mittleren  Glieder  bei  älteren  Exemplaren,  sämmtliche 
Komponenten  gut  entwickelt  zeigen.  Ganz  genau  so  verhält  sich  die 
Sache  bei  Tairia  htremis  nach  Angaben  Kowalewski's. 

Die  äusseren  Geschlechtsöffnungen  sind  regelmässig  alternierend. 
(Nach  der  gewöhnlichen  Bezeichnungsweise,  die  freilich  für  unsere 
Form  nicht  wörtlich  passt,  da  die  Verhältnisse  der  Vagina  sich  sehr 
abweichend  gestalten  und  es  mitunter  zur  Bildung  einer  besonderen 
weiblichen  Öffnung  an  der  der  männlichen  Öffnung  entgegengesetzten 
Seite  der  Proglottis  kommt.) 

Die  Zahl  der  Hoden  beträgt  gewöhnlich  7.  Dies  scheint  die 
normale  Zahl  zu  sein,  die  nach  den  Angaben  Kowalewski's  über  T. 
hi remis  als  typisch   für  die  Gattung    Tatria    angesehen   werden  kann. 

Zuweilen  habe  ich  nur  sechs  Hoden  gefunden,  während»  bei  T. 
biremis  diese  Zahl  auch  acht  betragen  kann.  Vollkommen  entwickelte 
Hoden  sind  ziemlich  regelmässige  ovale  Gebilde  von  grösstem  Durch- 
messer etwa  007  mm.  In  jungen  Proglottiden  bilden  die  Anlagen 
derselben  eine  einzige  Reihe.  In  einer  solchen  befinden  sie  sich  auch 
bei  denjenigen  Exemplaren,  wo  die  Proglottiden  breit  und  kurz  sind, 
während  bei  den  Exemplaren  mit  schmäleren  und  längeren  Proglot- 
tiden diese  ursprüngliche  Anordnung  bedeutende  Modifikationen  er- 
leidet. (Taf.  I.  Fig.  4  u.  6.)  In  solchen  Exemplaren  befinden  sich 
die  Hodenbläschen  in  der  hintereu  Hälfte  der  Proglottiden,,  aber 
irgend  welche  Gesetzmässigkeit  ihrer  Lagerung  in  den  beiden  Seiterr- 
hälften  der  Glieder,  wie  sie  nach  Kowalkwski  bei  T.  biremis  vor- 
kommen   soll,  konnte  nicht  konstatiert  werden.    Nur   soviel   kann  be- 


10  vu.  Al.  Mrázek: 

merkt  werden,  dass  den  Befunden  Kowalewski's  au  T.  biremis  gerade 
entgegengesetzt  bei  T.  acanthorhyncha  zuweilen  gerade  in  derjenigen 
Hälfte  der  Pruglottis,  wo  der  Cirrhusbeutel  liegt,  4  Hoden,  auf  der 
anderen  dagegen  nur  3  sich  befanden. 

Über  den  männlichen  Begattungsapparat  kann  ich  nur  ganz 
kurze  Bemerkungen  machen,  da  ich  nur  auf  das  Studium  der  Schnitt- 
serien angewiesen  war,  und  da  es  mir  auch  nicht  gelang,  Tiere  mit 
frei  herausgestülpten  Penisen  zu  beobachten.  Der  Penis  ist,  wie  schon 
Wedl  beobachtete,  bestachelt,  und  ist  von  einem  starken  Cirrhus- 
beutel umschlossen.  Dicht  hinter  demselben  befindet  sich  eine  mächtige 
Vesicula  seminalis,  deren  Wand  aus  relativ  wenigen,  aber  hohen 
Zellen  besteht,  wie  man  sich  an  jungen  Gliedern,  wo  die  Vesicula 
noch  leer  ist,  überzeugt  (Taf.  II.  Fig.  13).  Nachdem  die  Vesicula  mit  un- 
geheueren Spermamassen  angefüllt  und  stark  gedehnt  ist  (Taf.  IL 
Fig.  10  u.  14),  ändert  sich  dies  Bild  auch  bedeutend.  Zuweilen  fand 
ich  solche  Bilder,  wo  vor  der  grossen  Vesicula  noch  eine  zweite 
kleinere  zu  liegen  schien  (auf  solche  Weise  Hessen  sich  z.  B.  gleich 
auch  die  Fig.  13  u.  14  der  Taf.  IL  deuten).  Dies  würde  den  Angaben 
Kowalewski's  für  Tatr  biremis  entsprechen  und  es  wäre  somit  die 
Doppelheit  der  Vesiculae,  wie  es  dieser  Autor  auch  hervorhebt,  ein 
Charakter  der  Gattung  Tatria.  Bei  T.  acanthorhyncha  scheint  übrigens 
der  männliche  Begattungsapparat  stärker  entwickelt  zu  sein  als  bei 
T.  biremis.  Dies  erhellt  aus  dem  Vergleich  der  Abbildungen  Kowa- 
lewski's (besonders  seiner  Querschnitte  Fig.  11,  12)  mit  unserer  Ab- 
bildung Taf.  II.  Fig  10,  wo  der  männliche  Kopulationsapparat  weit 
mehr  als  die  Hälfte  des  Gliedes  einnimmt. 

Wie  gesagt  wurde,  habe  ich  nie  aus  der  Genital  Öffnung  frei 
herausgestülpte  Peni.=!e  weder  an  lebenden  noch  an  konservierten 
Exemplaren  beobachten  können.  Nichtsdestoweniger  fand  ich  auch 
solche  Fälle,  wo  der  Penialapparat  zwar  ausgestreckt,  aber  unter  der 
Genitalöifnung  im  Innern  der  Proglottis  in  dem  flügel artigen  Seitenteil 
des  Gliedes  scheinbar  ganz  frei  im  Körperparenchym  lag.  Möglich 
ist  es,  dass  diese  Erscheinung  mit  dem  Begattungsakt  zusammenhängt, 
welcher  auf  Grund  der  besonderen  Eigentümlichkeit  des  weiblichen 
Begattungsapparates  auf  eine  ganz  ungewöhnliche  Art  möglich  wäre, 
wie  später  ausgeführt  werden  wird.  Für  eine  solche  Auffassung  spricht, 
wie  hier  gleich  bemerkt  werden  soll,  noch  eine  Tatsache.  Es  wurde 
nämlich  bereits  erwähnt,  dass  die  Geschlechtsorgane,  resp.  die  einzelnen 
Komponenten,  nachdem  sie  ihre  Aufgabe  verrichtet  hatten,  sehr  schnell 
degenerieren.     So  findet  man  auch  den  Penialapparat  nur  in  einigen 


über  Taenia  acanthorhynclia  "Wedl.  H 

wenigen  Gliedern,  während  die  älteren  Proglottiden  desselben  ent- 
behren. Nun  fand  ich  aber  einigemale  in  ganz  alten  Gliedern,  wo 
sonst  von  den  Geschlechtsorganen  nichts  übrig  beblieben  wai-,  als 
der  mächtige  sackförmige  Uterus  mit  schon  ziemlich  vorgeschrittener 
Embryonenbildung,  in  den  Seitenpartien  frei  im  Paren chym  noch 
deutlich  erhaltene  Reste  des  Penialapparates. 

Die  Ovarien  sind  gross,  deutlich  zweilappig  und  liegen  vorne 
in  der  Proglottis.  Der.  Oviduct  führt  nach  hinten  gegen  den  kleinen 
Dotterstock,  um  sich  von  da,  nachdem  er  sich  mit  dem  kurzen  Be- 
fruchtungsgang verbunden  hat,  wieder  nach  vorne  als  Uteringang 
umzubiegen.  Der  noch  leere  Uterus  ist  au  jungen  Proglottiden  als 
kleiner  doppelter  Spaltraum  nur  mit  gewisser  Mühe  nachweisbar 
(Tai.  I.  Fig.  7).  Sobald  aber  die  Eier  aus  dem  Ovarium  in  den  Uterus 
übergetreten  sind,  befindet  sich  der  mächtige  Uterus  ganz  an  der 
Stelle,  'wo  früher  das  Ovarium  sich  befand.  Eine  distinkte  Schalen- 
drüse konnte  nicht  festgestellt  werden,  doch  befinden  sich  in  der 
Nähe  des  kurzen  Dotterganges  einzelne  diííuse  Drüsenzellen.  Der 
eigentliche  Befruchtungsgang  ist  ganz  kurz,  aber  stets  sehr  deutlich 
und  mündet  mit  seinem  verjüngten,  stark  muskulösen  Ende  in  das 
Receptaculum  seminis.  Dasselbe  ist  derjenige  Teil  Geschlechtsorgane, 
welches  seiner  Gestaltsverhältnisse  wegen  das  meiste  Interesse  erfor- 
dert und  das  wir  nun  ausführlich  schildern  wollen. 

Zunächst  müssen  wir  kurz  die  Verhältnisse,  welche  dieses  Organ 
nach  der  Schilderung  von  Kowalewski  bei  Tatr.  biremis  darbietet, 
uns  anzusehen.  Die  Receptacula  liegen  hier  vor  dem  vorderen  Rande 
einer  jeden  Proglottis,  doch  sind  die  Receptacula  der  einzelnen  auf 
einander  folgenden  Glieder  in  der  Medianlinie  von  einander  vollkommen 
getrennt.  Aus  dem  Receptaculum  führt  nun  wie  gewöhnlich  eine 
Vagina  gegen  den  Cirrhusbeutel,  ohne  jedoch  hier  auszumünden, 
sondern  biegt  ohne  eine  äussere  Öffnung  nach  hinten,  dringt  in  die 
folgende  Proglottide  ein  und  setzt  sich  hier  als  ein  in  das  Receptaculum 
seminis  dieses  Gliedes  einmündender  Kanal  fort.  Die  einzelnen  Re- 
ceptacula sind  also  mit  einander  durch  einen  geweiten  Gang  (die 
Vaginae  nach  Darstellung  Kowalewski's)  verbunden. 

Etwas  ähnliches  kann  zuweilen  auch  bei  T.  acanthorhyncha 
vorkommen  (vergl.  Textfigur  7.),  doch  sind  hier  die  allgemeinen  Ge- 
staltsverhältnisse der  Receptacula  seminis  ganz  andere,  und  auch  die 
morphologische  Auffassung  Kowalewski's  muss  auf  Grund  unserer 
Beobaclitungen  modifiziert  werden.  Die  Receptacula  seminis  von  T. 
acanthorhyncha  legen  sich  sehr  frühj^eitig  in  den  einzelnen  Proglottiden 


12 


VII.  Al.  Mrázek: 


als  enge  iu  der  Mittellinie  gelegene  Röhren  an  (Taf.  I.  Fig.  6), 
deren  vorderer  Teil  sich  jedoch  bald  erweitert,  so  dass  eine  mehr 
oder  minder  deutliche  Sonderung  in  einen  sackartigen  vorderen  Ab- 
schnitt und  einen  „Stiel"  zu  Stande  kommt.  Diese  Sonderung  ist 
besonders  an  den  Längschnitten  durch  junge  Proglottiden  gut  sichtbar 
(Taf.  I.  Fig.  2),  da  die  Ausdehnung  des  vorderen  sackartigen  Abschnittes 
grösstenteils  in  dorsoventraler  Richtung  geschieht.  Der  „Stiel"  des 
Receptaculum  zieht  sich  nach  dem  hinteren  Ende  der  Progiottis  hin, 


Fig.  .5.  Flächenschnitt    durch    die  mittlere   Partie  eines   grösseren  Exemplars  der 

T.  acanthorhyncha,  die  an  einander  stossenden  Receptacula  zeigend.  (Nach  einem 

Photogramm  des  Herrn  Prof.  Kkuis). 


in  der  Richtung  gegen  den  vorderen  Abschnitt  des  Receptaculum  des 
nächstfolgenden  Gliedes.  Es  ist  interessant  zu  bemerken,  dass  der 
vordere  Abschnitt  eines  solchen  jungen  Receptaculum,  in  der  be- 
treffenden Gegend  eine  Verdickung  seiner  Wand  und  zugleich  auch 
wie  prädestiniert  eine  tricliterartige  Einsenkung  zeigt,  obgleich  noch 
die  beiden  nachfolgenden  Receptacula  von  einander  noch  absolut  ge- 


über  Taenia  acanthorhyiicha  Wedl. 


13 


trennt  sind.  Bald  jedoch  stossen  die  einzelnen  Receptacula  mit  ihren 
Stielen  dicht  an  einander  an,  so  dass  es  schliesslicli  scheinbar  zur 
Bildung  eines  einzigen  vielkammerigen  medialen  Organes  (Taf.  1.  Fig.^6 
oder  Textfig.  5.)  kommt. 

Diese  Berührung  der  einzelnen  Receptacula  untereinander  ist, 
wie  die  Zeichnungen  und  besonders  ganz  objektiv  die  selbstverständ- 
lich ohne  jede  Retouche  gemachten  Photogramme  zeigen,  so  intim,  dass  es 
nicht  wunder   nehmen    kann,  dass   es   schliesslich  zur  voUkommenen 


Fig.  6.   Photogramm    eines    Flächenschnittes   derselben   Schnittserie  der  auch  die 
Fig  5.  entnommen   wurde.   Man  sieht  die  freie   Kommunikation  der  zwei  letzten 

Keceptacula. 


Verbindung  derselben  kommt.  Natürlich  gilt  dies  nur  von  den  einigen 
letzten,  in  ihrer  Ausbildung  am  vorgeschrittensten  Receptacula,  doch 
kann  kein  Zweifel  über  die  wirkliche  Verbindung  der  einzelnen  Lu- 
mina mit  einander  übrig  bleiben.  Man  kann  sich  sehr  leicht  schon 
durch  Verfolgung  der  ziemlich  gut  entwickelten  Muskulatur  der  Wand 
des  Receptaculum  davon    tiberzeugen,    und  sieht  übrigens    auch,   wie 


14  VII.  Al.  Mrázek: 

die  SperiiiaiDassen  an  den  Berülirungsstelleii  der  Receptacula  als  ein 
einziger  massiver  Zapfen  aus  dem  einen  Receptaculum  in  das  andere 
liinüberrageu.  Da,  wo  es  zu  einer  solchen  Vereinigung  der  Lumina 
der  einzelnen  auf  einander  folgenden  Receptacula  kam,  bieten  insbe- 
soudere  die  Längsschnitte  eine  hübsche  Ansicht  (Fig.  1.  Taf.  L),  da 
durch  die  Mitte  der  Proglottiden  eine  intersegmental  angeschwollene 
Röhre  verläuft,  die  ganz  das  Aussehen  eines  Darmrohres  besitzt,  wozu 
auch  besonders  der  Umstand  beiträgt,  dass  die  Wand  des  Recepta- 
culum von  bedeutender  Stärke  ist  und  einen  deutlichen  epithelialen 
Charakter  zeigt. 

Diese  soeben  geschilderte  Kommunikation  der  einseinen,  auf  ein 
ander  folgenden  Receptacula  ist  ganz  neu  und  unterscheidet  sich 
wesentlich  von  dem  Befund  Kowalewski's  an  T.  bireinis.  Es  ist  sicher, 
dass  eine  solche  Verbindung  falls  dieselbe,  was  aber  wenig  wahr- 
scheinlich ist,  nicht  erst  sekundär  in  Folge  des  Druckes  der  Sperma- 
masseu,  durch  Platzen  der  Scheidewand  zwischen  den  beiden  bereits 
mit  Sperma  gefüllten  Receptacula  entstanden  ist,  von  gewisser  phy- 
siologischer Bedeutung  wäre,  indem  also  durch  die  von  einer,  sagen 
wir  letzter  Proglottis,  vollgeführte  einmalige  Begattung  das  Sperma 
für  eine  Anzahl  wenn  nicht  sämmtliche  Proglottiden  derselben  Kette 
geliefert  werden  könnte.  Die  einzelnen  Proglottiden  können  sich  auf 
diese  Weise  auch  ohne  eigene  Begattung  das  für  dieselben  nötige 
Sperma  aus  der  benachbarten  begatteten  einfach  holen. 

Doch  wie  geschieht  die  Begattung,  auf  welche  Weise  gelangt 
das  Sperma  in  das  Innere  der  Receptacula,  die  es  gewöhnlich  in 
enormen  Mengen  ausfüllt?  Bei  der  Mehrzahl  der  Cestoden  geschieht 
dies  auf  dem  gewöhnlichen  Wege  bei  dem  Begattungsakt  durch  die 
weibliche  Genitalöffnung  und  Vagina.  Bei  einigen  Formen  isr,  eine 
Vagina,  resp.  deren  äussere  Mündung  noch  nur  im  jugendlichen  Zustande 
vorhanden,  es  kann  zu  dieser  Zeit  vielleicht  eine  normale  Begattung 
stattfinden,  aber  es  gibt  auch  Fälle,  wo  die  distale  Partie  der  Vagina 
mit  dem  Porus  genitalis  vollkommen  fehlt.  In  solchen  Fällen  geschieht 
wohl  die  Begattung  einfach  durch  die  Körperwand  und  Parenchym- 
gewebe  hindurch.  Wir  haben  bereits  erwähnt,  dass  in  den  jungen 
Proglottiden  schon  ganz  frühzeitig  die  Anlagen  der  Vaginae  sich 
beobachten  lassen.  Wir  finden  (Taf.  I.  Fig.  6),  dass  von  der  medianen 
Doppelreihe  von  Zellenkerneu  (Anlage  des  späteren  Receptaculum) 
eine  einfache  Reihe  solcher  Kerne  gegen  die  als  Anlage  des  Cirrhus- 
beutels  zu  deutende  Kernanhäufung  sich  verfolgen  lässt.  An  etwas 
älteren  Gliedern    bemerken    wir  aber,    dass  sich  auf  der  entgegenge- 


Ül)er  Taenia  aciuitliorhyucha  Wedl.  iP^ 

setzten  Seite  jeder  Progiottis,  dicht  vor  dem  vorderen  Rande  der- 
selben, eine  Anlage  eines  anderen,  ebenfalls  vom  Receptaculum  gegen 
den  Seitenraud  des  Gliedes  führenden  engen  Kanälchens  zeigt.  An 
älteren  Proglottiden,  in  welchen  der  gesammte  Geschlechtsapparat 
schon  beinahe  in  allen  seinen  Komponenten  gut  ausgebildet  ist,  suchen 
wir  vergeblich  nach  einer  äusseren  Öffnung  der  Vagina.  Eine  solche 
existiert  überhaupt  nicht  und  wir  finden,  dass  auch  die  distale  Hälfte 
der  Vagina  fehlt  und  dass  nur  die  kurze  proximale  Strecke  derselben 
vorhanden  ist  (Taf.  I.  Fig.  4).  Sehr  stark  entwickelt  sich  der  andere 
soeben  erwähnte  Ausführungsgang  auf  der  entgegengesetzten  Seite 
des  Gliedes,  welcher  besonders  in  seinem  Aufangsteil  (Tai.  I.  Fig.  4) 
deutlich  ist  und  hier  oft  eine  Knickung  aufweist.  Dieser  Gang  ist 
stets  mit  Spermatozoen  vollgepfroi)ft  und  lässt  sich  bis  zur  Oberfläche 
des  Gliedes  verfolgen.  (Taf.  II.  Fig.  6).  In  einer  Anzahl  von  Fällen, 
besonders  in  solchen,  wo  das  Receptaculum  seminis  noch  nicht  seine 
grösste  Entfaltung  erreicht  hat,  schien  es  mir,  dass  dieser  Seitengang 
blind  unter  der  Oberfläche  endigt,  aber  es  kamen  auch  solche  Fälle 
zur  Beobachtung,  wo  mit  aller  nur  möglichen  Klarheit  eine  äussere 
Öffnung  vorhanden  war.  (Taf.  I.  Fig.  6  links  an  der  vorletzten  Pro- 
giottis, oder  Taf.  IL  Fig.  15).  Wir  sehen  also,  dass  neben  der  eigent- 
lichen Vagina,  die  wir  als  rudimentär  und  teilweise  atrophiert  erklären 
müssen,  ein  anderer  Kanal  besteht,  der  zuweilen  frei  nach  Aussen 
mündet.  Bevor  wir  sowohl  auf  die  morphologische  Bedeutung  dieses 
Kanals,  als  auch  seine  eventuelle  Beziehung  zum  Begattungsakt  näher 
eingehen,  müssen  wir  noch  einer  Erscheinung  unsere  Aufmerksamkeit 
widmen.  Bevor  dieser  zweite  Ausführungsgang  des  Receptaculum 
seminis  sich  dem  seitlichen  Proglottisrande  genähert  hat,  sehen  wir, 
dass  derselbe  nach  vorne  in  die  vorhergehende  Proglottis  einen  dünnen 
Nebenast  entsendet.  Dieses  feine  Kanälchen  liess  sich  je  nach  Um- 
ständen und  verschieden  vorgeschrittenem  Entwicklungszustand  der 
betreffenden  Proglottiden  verschieden  weit  verfolgen,  in  einem  oder 
zwei  Einzelnfällen  kam  ich  durch  Verfolgung  der  Schnittserien  zur 
Überzeugung,  dass  dieses  Kanälchen  mit  der  Vagina  in  Verbindung 
tritt  (vergL  Textfigur  7.).  Wir  hätten  also  vor  uns  einen  anderen 
Modus  eines  Zusammenhanges  der  Eeceptacula  zweier  auf  einander 
folgender  Glieder  einer  ProglottidenJcette,  und  zwar  einen  solchen, 
welcher  sich  eng  an  die  von  Kowalewski  bei  Tatria  hiremis  aufge- 
deckten Verhältnisse  anschliesst,  und  hier  ist  es  am  Platze  die  mor- 
phologische Bedeutung  dieser  merkwürdigen  Erscheinung  zu  erörtern. 
Kowalewski  spricht  einfach  von  einem  Vaginalkanal,  welcher  in  die 


16 


VII.  Al.  Mrázek: 


nachfolgende  Proglottis  hineinbiegt  und  sich  dortselbst  mit  dem 
Receptaculum  derselben  vereinigt.  Es  ist  ja  aber  ohne  weiters  evident, 
dass  wir  den  ganzen  Verbindungsbogen  zwischen  je  zwei  Receptacula 
nicht  einfach  Vagina  oder  Vaginalkanal  nennen  dürfen.  Wir  haben 
auf  Grund  der  von  uns  bei  T.  acanťhorhyncha  gewonnenen  Ergeb- 
nisse sich  den  Verhalt  etwa  folgendermassen  vorzustellen.     Es  legen 


Fig.  7.  Schematische   Darstellung   der  Receptacula  seminis   und  ihrer  Kommuni- 
kationsweisen  unter  einander. 


sich  ursprünglich  zwei  ganz  verschiedene  selbständige  Ausführungs- 
kanale  an:  die  eigentliche  Vagina  in  der  bei  denTaeniaden  üblichen 
Lage  und  auf  der  entgegengesetzten  Seite  (und  bei  unserem  Objekt 
noch  an  einer  anderen  mehr  nach  Vorne  gerückten  Stelle)  ein  an- 
derer sekundärer  Kanal,  welcher  als  Bildung  sui  generis  anzusehen 
ist.  Zu  welchem  Zweck  dieser  Kanal  ursprünglich  diente,  ob  er  auch 


über  Taenia  acauthoihyncha  Wedl.  JY 

als  Begattungsgang,  oder  als  blosser  Abüusskaual  für  überzähliges 
Sperma,  als  Analogon,  oder  gar  Homologon  der  LAuuKu'schen 
Kanales  der  Trematoden  anzusehen  ist,  tut  vorläufig  Nichts  zur 
Sache." 

Sicher  ist  mir  nur,  dass  die  Verbindung  dieses  Kanals  und  der 
Vagina  eine  sekundäre  ist.  Der  wichtigste  und  ausschlaggebende  Be- 
weis dafür  ist,  dass  beide  Organe  unabhängig  als  ganz  separate  Bil- 
dungen sich  anlegen,  nnd  dass  die  Verbindung  zwischen  Beiden  sehr 
spät  zu  Stande  kommt.  Eine  solche  Verbindung  dürfte  nur  bei  T.  hi- 
remis  normal  vorkommen,  bei  T.  acanthorhyncha  gehören,  wie  gesagt, 
solche  Falle,  wo  sich  eine  Verbindung  zwischen  Vagina  und  dem  se- 
kundären Kanal  nachweisen  Hess,  zu  grossen  Seltenheiten.  In  anderen 
Fällen  Hess  sich  der  Verbinduugsgang  nur  eine  kleine  Strecke  weit 
verfolgen.  Weiter  schien  es  sich  auch  da,  wo  eine  wirkliche  Verbin- 
dung bestand,  kaum  um  einen  Verbindungskanal,  sondern  weit  eher 
um  einen  einfachen  Gewebsstrang  zu  handeln.  Während  der  ganze  Gang 
bei  T.  biremis  nach  Kowalewski  prall  mit  Sperma  angefüllt  ist  und 
deshalb  sehr  deutlich  hervortritt,  war  bei  den  mir  vorgelegenen 
Exemplaren  von  T.  acanthorhyncha  nur  der  sekundäre  Gang,  aber 
nicht  die  kurze  deutliche  Strecke  des  Vaginalkanals  mit  Sperma  ge- 
füllt. Auch  führte  da,  wo  der  sekundäre  Kanal  keine  wirkliche  äussere 
Öffnung  besass  (abgesehen  davon,  dass  ein  solches  Verhalten  sich 
noch  als  eine  Jugenderscheinung  erklären  Hesse),  derselbe  nicht  ein- 
fach, wie  in  dem  von  Kowalewski  beobachteten  Fall,  im  glatten 
Bogen  in  das  vorhergehende  Glied,  sondern  zweigte  sich  von  dem  in 
das  vordere  Glied  führenden  dünnen  Nebenast  als  ein  deutlicher  bis 
dicht  unter  die  äussere  Körperbedeckung  herantretender  blinder 
Fortsatz  ab  (Fig.  16.  Taf.  IL).  Durch  sekundäre  Queranastomosen 
sind  also  bei  den  in  der  Gruppe  Tatria  zusammengefassten  Formen 
zwei  ganz  separate  Bildungen  (die  Vagina  und  der  „sekundäre 
Gang")  verschiedener  Proglottiden  mit  einander  verbunden.  Bei  T.  bi- 
remis scheint  diese  Verbindung  viel  intensiver,  vorgeschrittener  zu 
sein.  Innerhalb  der  Gattung  Tatria  zeigt  sich  nach  dem  Mitgeteilten 
überhaupt  eine  starke  Neigung  zu  einer  Kommunikation  zwischen 
den  einzelnen  Receptacula,  die  sogar  durch  direkte  Verschmelzung 
der  Receptacula  (bei  T.  acanthorhyncha)  zu  Stande  kommt.  Doch 
lassen  sich  gewisse  Anklänge  dazu  auch  anderswo  finden.  Wie  Coms 
nachgewiesen  hat,  kommunizieren  bei  Amabilia  die  Geschlechtsorgane 
der  einzelnen  Proglottiden  gewissermaasseu  untereinander,  indem  sie 
mit  dem  Exkretionssysteni  in  Verbindung  stehen. 

Sitzb.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  VViss.  II.  Classe.  2 


i 


18 


Vil.  Al.  Mrázek: 


Diese  erwähnte  Erscheinung  verläuft  jedoch  bei  Tatria  parallel 
mit  einer  anderen,  die,  wie  in  der  Einleitung  angeführt  wurde,  in  der 
Neuzeit  bereits  bei  einer  Anzahl  von  Taenien  beobachtet  wurde,  nära^ 
lieh  mit  der  Atrophie  der  äusseren  weiblichen  Genitalöffnung  und  der 
distalsten  Partie  der  Leitungswege.  Und  diese  Reduktion  bezieht  sich 
nicht  nur  auf  die  eigentliche  Vagina,  welche  niemals  eine  äussere 
Öffnung  besitzt,  sondern  auch  auf  den  von  uns  beschriebenen  sekun- 
dären Ausftihrungsgang  des  Receptaculum,  welcher  bei  T.  acanthor- 
hyncha  nach  unseren  Beobachtungen  sehr  oft,  bei  T.  biremis  wahr- 
scheinlich ebenso  wie  Vagina  stets  blind  endigt  (resp.  scheinbar  in 
die  Vagina  des  vorhergehenden  Gliedes  übergeht). 

Trotz  vieler  prinzipieller  Ähnlichkeit  herrscht  also  bezüglich  der 
Gestaltsverhältnisse  der  Receptacula  seminis  doch  ein  bedeutender 
Unterschied  zwischen  T.  acanfhorhyncha  und  T.  biremis.  Doch  damit 
sind  die  möglichen  Modifikationen  noch  nicht  erschöpft.  Ich  fand  in 
dem  erwähnten  Colymbus  auch  einige  Bruchstücke  einer  Tänie,  die 
zwar  habituell  sich  ganz  an  T.  acanthorhyncha  anschliessen,  aber  im 
Bau  der  Geschlechtsorgane,  insbesondere  der  Receptacula  und  ihrer 
Ausführungsgänge  sich  stark  von  derselben  entfernen,  und  in  dieser 
Beziehung  sich  mehr  wieder  der  T.  biremis  nähern,  so  dass  es  mög- 
lich wäre,  dass  sie  zu  dieser  Art  gehören  könnten.  Doch  auch  von 
dieser  Form,  die  ich  natürlich  nicht  aus  eigener  Anschauung,  sondern 
nur  nach  der  Darstellung  Kowaleavski's  kenne,  weichen  sie  in,  wie 
mir  scheint,  nicht  unwichtigen  Punkten  ab,  so  dass  es  sich  am  Ende 
hier  um  eine  dritte  Form  desselben  Genus  handeln  könnte  (Taf.  L, 
Fig.  5.,  Taf.  IL,  Fig.  18.).  Bei  diesen  Exemplaren  waren  die  Recepta- 
cula bedeutend  kleiner  als  bei  T.  acanthorhyncha  und  wohl  in  der 
Medianlinie  gelagert,  aber  ohne  einander  zu  berühren. 

Die  Vagina  war  hier  mit  Sperma  angefüllt,  aber  wieder  ohne 
äussere  Öffnung.  Der  mächtige  sekundäre  Gang  gieng,  ohne  am  äus- 
seren Rande  auszumünden,  mit  einem  dünnen  Teil  in  die  vorher- 
gehende Proglottis  über.  Es  gelang  mir  zwar  nicht  auf  meinen  Schnitt- 
serien, trotzdem  sowohl  Vagina,  als  auch  der  sekundäre  Gang  prall 
mit  Sperma  angefüllt  waren,  die  Verbindung  zwischen  beiden  nachzu- 
weisen, aber  es  ist  nicht  ausgeschlossen,  dass  eine  solche  Verbindung 
nichtsdestoweniger  existieren  könnte,  und  es  würde  sich  die  Form 
dann  der  T.  biremis  zureihen  lassen,  wenn  nicht  ein  bedeutender 
Unterschied  zwischen  meinen  Exemplaren  und  der  Darstellung  Ko- 
wALEwsKi's  bestehen  würde.  Nach  den  Angaben  Kowalewski's  befinden 
sich  die  Receptacula   seminis   im   vordersten  Teil   der  Proglottis  und 


über  Taenia  acanthorliynclia  VVedl.  in 

aus  denselben  entspringen  auf  beiden  Seiten  zwei  Kanäle  :  die  eigent- 
liche Vagina  und  der  sekundäre  Gang  (nach  unserer  Bezeichnungs- 
weise). Bei  den  mir  vorliegenden  Bruchstücken  waren  jedoch  die 
Receptacula  im  hinteren  Teil  der  Proglottiden  gelegen,  und  zwar  so 
weit  hinten,  dass  sie  sogar  ganz  intersegmental  lagen,  so  dass  nur 
aus  dem  Zusammenhange  mit  dem  übrigen  weiblichen  Genitalapparat 
ihre  Zugehörigkeit  zu  dem  betreffenden  Gliede  der  'Strobila  er- 
schlossen werden  konnte.  Die  beiden  Ausführungsgänge  entsprangen 
nicht  von  einander  getrennt  auf  entgegengesetzten  Seiten  des  Recep- 
taculums,  sondern  in  der  Medianlinie  an  einer  und  derselben  Stelle 
entweder  dicht  nebeneinander,  oder  gar  mit  einem  kurzen  gemein- 
samen Wurzelstück  (Taf.  II.  Fig.  18.).  Dementsprechend  ist  der  Ver- 
lauf dieser  Kanäle  ein  anderer  als  auf  den  Figuren  Kowalewski's  . 
Entweder  sind  also  die  Formen  der  Gattung  Tatria  auch  mit  Bezug 
auf  ihre  innere  Organisation  variabel,  oder  aber  wir  haben  es  hier, 
wie  bereits  oben  bemerkt  wurde,  mit  einer  dritten,  sowohl  von  T. 
acanthorhyncha  als  auch  T.  biremis  verschiedenen  Form  zu  tun. 
Doch  dies  kann  vorläufig  nicht  entschieden  werden,  dazu  gehört  zahl- 
reicheres, vollständigeres  Material,  als  dasjenige  ist,  über,  welches  ich 
verfügen  konnte. 

Kehren  wir  jetzt  wieder  zurück  zu  der  oben  aufgeworfenen 
Frage  nach  dem  Begattungsmodus.  Die  eigentliche  Vagina  besitzt  bei 
Tatria  keine  äussere  Öffnung.  Kowalewski  in  Anlehnung  an  eine  Be- 
obachtung Wollffhügel's  bei  einem  anderen  Cestoden  kommt  zu  dem 
Schluss,  dass  die  Begattung  direkt  nach  dem  Receptaculum  durch 
die  Körperwand  hindurch  geschieht.  Bei  der  besonderen  Lagerung  des 
vorderen  Abschnittes  des  Receptaculum  seminis,  dicht  unter  der  äus- 
seren Körperbedeckung,  würden  sich  einem  solchen  Vorgang  keine  be- 
sonderen Schwierigkeiten  bieten,  doch  glaube  ich  kaum,  dass  auf  diese 
Weise  die  Begattung  tatsächlich  geschieht.  Insbesondere  halte  ich  die 
Offnungen,  welche  Kowalewski  auf  seiner  Abbildung  17.  (x)  abbildet 
und  für  Begattungsperforationen  hält,  für  identisch  mit  den  Fenstern, 
die  sich  in  meiner  Fig.  5.  Taf.  I.  finden  und  die  ich  bereits  oben  als 
eine  Folge  der  eigenartigen  Gestalt  der  Proglotiden  (Auschnittsbilder 
grubenartiger  Einsenkungen)  erklärt  habe.  In  solchen  Fällen,  wo  der 
sekundäre  Ausführungsgang  des  Receptaculum  eine  wirkliche  äussere 
Öffnung  besitzt,  ist  es  wohl  möglich,  ja  sogar  wahrscheinlich,  dass 
dieselbe  als  Begattungsöffnung  funktioniert.  Da,  wo  eine  solche  Öffnung 
fehlt,  kann  oder  muss  die  Begattung  auf  dieselbe  Weise  geschehen, 
wie  bei  anderen  Taenien  mit  atrophiertem  Anfangsstück   der  Vagina, 


20  VII.  Al.  Mrázek  : 

durch  die  Körperwand  und  das  Parenchymgewebe  hindurch,  es  kann 
dies  jedoch  ganz  leicht  in  den  sekundären  Gang  hinein  geschehen,  da 
derselbe  als  ein  oft  ganz  weiter  (bei  T.  biremis  oder  der  von  uns 
beobachteten  Form,  Fig.  18)  Kanal  dicht  bis  unter  die  Oberfläche  des 
Gliedes  herantritt  und  also  leicht  zugänglich  ist.  Ich  habe  zwar  auch 
Fälle  beobachtet,  wo  dass  Receptaculum  seminis  eine  äussere 
dorsale  Öffnung  bessass,  ähnlich  wie  es  Kowalewski  in  seiner  Fig.  15, 
abbildet,  aber  ich  glaube,  dass  es  keine  Begattungsöffnung  sondern 
gewissermassen  ein  Artefakt  ist,  verursacht  durch  Platzen  des  hier 
äusseren  Einwirkungen  leicht  zugänglichen  Receptaculum  seminis,  wabr- 
scheinlich  erst  bei  den  mit  dem  Aufsuchen  und  Konservieren  der 
Exemplare  verbundenen  Prozeduren. 

Der  bereits  oben  mitgeteilte  Umstand,  dass  wiederholt  auch 
zwar  ausgestreckte,  aber  nicht  aus  der  Genitalöffnung  nach  Aussen 
hervorgestülpte  Penise,  die  im  Seitenflügel  der  Proglottis  lagen,  vor- 
gefunden waren,  könnte  zu  der  Vermutung  führen,  dass  vielleicht 
auf  diesem  Wege  eine  „innere"  Begattung  möglich  wäre.  Offenbar 
befindet  sich  ein  solcher  Penis  in  der  unmittelbaren  Nähe  des  sekun- 
dären Receptacularganges  oder  des  zur  Vagina  aufsteigenden  Neben- 
astes desselben,  und  es  wäre  denkbar,  dass  auf  diese  Weise  das 
Sperma  in  diesen  Kanal  und  von  da  in  das  Receptaculum  übertreten 
könnte.  Natürlich  sind  das  Alles  nur  Vermutungen,  die  erst  durch  spä- 
tere, wohl  nur  vom  Zufall  abhängige  Beobachtungen  entschieden  Ver- 
den können. 

Damit  wäre  also  die  Behandlung  der  Organisation  der  T.  acan- 
thorhyncha  Wedl  abgeschlossen,  und  es  bleibt  uns  nun  übrig,  über 
die  systematische   Stellung  derselben  einige  Betrachtungen  anzustellen. 

Wie  oben  angeführt  wurde,  hat  für  eine  ähnliche  Form  Kowa- 
lewski jüngst  eine  besondere  Gattung  Tatria  aufgestellt.  Die  beson- 
deren Eigentümlichkeiten  der  T.  biremis  lassen  eine  solche  Aufstel- 
lung als  vollkommen  berechtigt  erscheinen,  und  T.  acanťhorhyncha 
tritt,  wie  schon  Kowalewski  mit  Sicherheit  vermutete,  als  eine  zweite 
Art  in  das  Genus  hinein.  Die  Originalgattungsdiagnose  Kowalewski's 
kann  als  vollkommen  zutreffend  betrachtet  werden  und  es  könnten 
nur  einige  Zusätze  (wie  z.  B.  Penis  bestachelt,  Kuticula  [besonders 
des  Scolex]  mit  feinem  Härchenbesatz  [von  Kowalewski  nur  als  Spe- 
ziescharakter angeführt])  hinzugefügt  werden.  Der  Passus  über  den 
Zusammenhang  der  weiblichen  Geschlechtsorgane,  resp.  der  Recepta- 
cula  muss  natürlich  nach  dem  von  uns  Mitgeteilten  eine  etwas  andere 
Fassung  erhalten,  aber  es   wäre  vielleicht  verfrüht   schon  jetzt,   eine 


über  Taenia  acanthorhyncha  Wedl.  21 

solche  versuchen  zu  wollen,  da  es  möglich  ist,  dass  weitere  Unter- 
suchungen, die  sehr  wünschenswert  wären  und  wahrscheinlich  auch 
noch  weitere  neue  Arten  liefern  würden,  uns  noch  mit  weiteren  Modi- 
fikationen der  Gestaltsverhältnisse  der  Receptacula  bekannt  machen 
werden. 

Bezüglich  die  Art  Taenia  Scolopendra  Diesing  glaube  ich,  dass 
wir  es  vielleicht  mit  einer  zwar  verwandten  Form,  aber  vielleicht 
nicht  mit  demselben  Genus  zu  tun  haben.  Kowalewski  stellt  die 
Gattung  Tatria  zu  der  von  Fuhrmann  aufgestellten  Unterfamilie  der 
Acoleinen.  Doch  mir  erscheint  eine  solche  Einreihung  als  nicht  zutref- 
fend. Unterscheidet  sich  ja  Tatria  in  einer  Anzahl  von  Charakteren 
von  den  Vertretern  dieser  Gruppe,  so  gleich  durch  die  Zahl  der 
Hoden,  das  Muskelsystem,  welches  doch  nach  den  Angaben  Funn- 
mann's  für  diese  Gruppe  so  typisch  sein  soll  etc.  Einstweilen  muss 
also  die  Stellung  der  Gattung  Tatria  im  System  noch  unbestimmt 
gelassen  werden. 

Eins  aber  lehrt  uns  die  Gattung  Tatria  mit  Bezug  auf  die  Sy- 
stematik: sie  zeigt  uns  wieder  sehr  schön,  wie  es  sich  mit  Gattungsbegriff 
bei  Cestoden  verhält.  Der  einzige  richtige  Standpunkt  in  dieser  Frage 
ist,  wie  ich  es  nur  so  nebenbei  im  einer  meiner  früheren  Arbeit  (Über 
die  polypharyngeale  Planarie  aus  Montenegro)  ausgesprochen  habe, 
und  zu  dessen  Unterstützung  ich  bald  auch  die  versprochenen  ent- 
wicklungsgeschichtlichen Untersuchungen  publizieren  werde,  derje- 
nige den  Looss  vertritt. 

Die  beiden  Arten  T.  hiremis  und  T.  acanthorhyncha  beweisen, 
dass  zwei  Arten  eines  und  desselben  Genus  nicht  nur  in  einem  ein- 
zigen Charakter,  z.  B.  der  Hodenzahl,  der  ja  nach  unserer  Ansicht 
vielen,  sonst  ganz  verschiedenen  Gattungen  gemeinsam  sein  kann, 
sondern  in  gesammter  innerer  Organisation,  ja  auch  sogar  in  vielen 
sogenannten  äusseren  Merkmalen,  wie  z.  B.  die  äussere  Gestalt,  die 
Beschaffenheit  der  Kutikula,  Bewehrung  des  Rostellums  und  wohl 
auch  in  biologischer  Hinsicht,  indem  beide  bei  Vögeln  derselben 
Gruppe  oder  gar  Arten  (auch  T.  scolopendra  Dier.  stammt  aus  einem 
Colymbiden)  übereinstimmen. 

Beide  Formen  unterscheiden  sich,  abgesehen  von  gewissen  Modi- 
fikationen des  Receptaculum,  über  deren  spezifische  Natur  wir  noch 
Vorderhand  (in  Anbetracht  solcher  Fälle,  wie  der  in  Fig.  18.  abge- 
bildete, welcher  sich  sowohl  von  T.  acanthorhyncha  als  T.  hiremis 
unterscheidet)  in  Ungewissheit  sind,  eigentlich  nur  durch  ganz  gering- 
fügig scheinende  Merkmale  :  durch  die  Form  und  Zahl  der  Rostellar- 


.,.,  VIL  Al.  Mrázek: 

haken.  Wir  koiiunen  schliesslich  zu  der  Ansicht,  dass,  mag  das  uns 
Modernen"  noch  so  misslich  klingen,  die  Zahl  und  Form  der  Haken 
(loch  das  sicherste  spezifische  Charakter  bleibt.  In  unserem  Fall  sind 
also  sowohl  die  Form,  als  auch  die  Zahl  der  Haken  nur  Speziescharaktere, 
aber  wir  würden  einen  grossen  Fehler  begehen,  wenn  wir  dies  verall- 
gemeinen wollten.  Es  ist  ja  vollkommen  denkbar  und  nach  meinen 
Erfahrungen  auch  ganz  sicher,  das  in  manchen  Fällen  die  generische 
ibereinstimmung  sich  sogar  auf  die  Form  der  Hacken  ausdehnt,  so- 
dass die  Form  selbst  ein  Genusmerkmal  sein  kann  und  nur  die  Zahl 
und  Grösse  spezitische  Charaktere  darstellt.  Es  zeigt  sich  hier  deutlich, 
dass  wir  in  solchen  Fragen  nicht  an  die  Natur  mit  schon  fertigen 
aprioristischen  Ansichten  herantreten  dürfen,  sondern  dass  wir  ob- 
jektiv erst  möglich  viele  Einzelnfälle  untersuchen  und  vergleichen 
müssen,  ehe  wir  allgemeiner  klingende  Aussagen  machen  können,  falls 
sich  überhaupt  solche  allgemeinen  Aussagen  überhaupt  machen  lassen. 
Und  doch  war  gerade  um  diese  Frage  nach  der  Bedeutung  der  Zahl 
und  Form  der  Haken  ein,  wie  mir  scheint,  ziemlich  müssiger,  weil 
;illzu  aprioristischer  Streit  in  der  Cestodenlitteratur  der  letzten  Jahre. 


Litte  ratur. 

Coir.v  L.,  1898:  Zur  Anatomie  der  Amabilia  lamelligera  (Owen).  Zoolog.  Anzeig. 
XXI.  p.  5.Ó7— 662. 

-  1901  :   Zur  Anatomie  und  Systematik  der  Vogeicestoden.  Nova  Acta  K.  Leop. 

Car.  D.  Ak.  T^aturf.  Bd  LXXIX.  Nr.  3. 
DiAHARK  V.,  1897:  Anatomie  der  Genitalien   des  Genus  Amabilia.   Gentralblatt  f. 

Hakter.  u.  Parasit.  XXI. 
I»iK8iN<;  K.  M.,  18.56:  Zwanzig  Arten  von  Cephalocotyleen.  Denkschr.  k.  Ak.  Wiss. 

Wien.  Math.-naturw.  Kl.  B.  XII. 
FuHHMA.NN  0.,  1899:   Deux  singuliers  Ténias  d'oiseaux.   Rev.  Suisse   de  Zoologie. 

T.  7. 

-  1899:  Mitteilungen  über  Vogeltänien.  II.  Centralbl.  f.  Bakter.  u.  Parasit.  XXXVI. 

p.  618-622. 

-  1900:  Nene  eigentümliche  Vogeltänien.  Zoolog.  Anzeig.  XXIII.  p.  48-51. 

-  1902:  Die  Anoplocephalinen  der  Vögel.  Centralbl.  f.  Bakter.  u.  Parasit.  XXXII. 

p.  122-147. 

-  1902:  Sur  deux  nouveaux    genres    des  Cestodes    d'oiseaux.    Zoolog.   Anzeig. 

XXV.  p.  367- Ö60. 

-  1904:   ř:in   merkwürdiger    getrenntgeschlechtlicher  Cestode.    Zoolog.   Anzeig. 

XXVII.  p.  327—330. 

-  1904:  Ein  getrenntgeschlechtlicher  Cestode.   Zoolog.  Jahrbücher.   Abt.  f.  Syst. 

XX.  p.   131-150. 


über  Taenia  acanthoíhyncha  Wedl.  23 

v.  Janicki  C,  1904:   Weitere  Angaben  über  Triplotaenia  mirabilis  J.  E.  V.  Boas. 
Zoolog.  Auzeig.  XXVII.  p.  '243—247. 

—  1904:  Bemerkungen  über  Cestoden  ohne  Genitalporus.  Gentralbl.  f.  Bakter.  u. 

Parasit.  XXXVI.  p.  222-22;3. 

—  1905:  Beutlercestoden  der  niederländischen   Neu-Guinea-Expedition.    Zugleich 

einiges   Neue    aus    dem    Geschlechtsleben   der    (lestoden.    Zoolog.   Anzeig. 
XXIX.  p.  127-131. 
KuwALEwsKi  M.,  1904:    Helminthological  studies.    P.  VIII.    On  a  new   tapeworm: 
Tatria  biremis,   gen.  nov.   sp.   nov.   Bull.   Ac.  Gracowie.  p.  .367—369.   2  PI. 

—  1904;  Studia  helminthologiczne.  VIII.  0  nowym  tasiemcu  :  Tatria  biremis  gen. 

nov.  sp,  nov.  Rozpr.  W.  mat.  prz.  Ak.  Umj.  Krakow.  T.  XLIT.    p.  284  — 

304,  2  Tab. 
Khabbe  H.,  1869:    Bidrag   til    Kundskab   om  Tugleues  Baendelorme.    Vid.  Selsk. 

Skr.  Kjobenhavn.  5  H.  natiirv.  Afd.  8.  VI. 
LiNSTOv  0.  v.,  1877:  Enthelminthologica.  Arch.  f.  Naturg. 

—  1892:  Beobachtungen  an  Vogeltäuien.  Gentralbl.  f.  Bakter.  u.  Parasit.  XII.  p.  502. 
Luhe  M.,  1898:    Beiträge  zur  Helminthenfauna  der  Berberei.  Sitz.  Ber.  k.  Akad. 

Wiss.  Berlin.  XL.  p.  619—628. 
Wedl  C.,  1856:  Gnarakteristik  mehrerer  grösstenteils  neuer  Tänien.  Sitzber.  Ak. 

Wiss.  Wien.  Mat.-nat.  Kl.  XVIIL  p.  5-27. 
WoLFFHüGEL  K.  1900  :  Beitrag  zur  Kenntniss  der  Vogelhelmiuthen.  Dissert. 

—  1903  :    Ein  interessantes   Exemplar   des    Taubenbandwurmes   Bertia  delafondi 

(Railliet).  Berl.  Tierärztl.  Wochenschr.  Nr.  3.  p.  1—10. 

Erklärung  der  ÄlDbildungen. 

Fig.  1.  Längsschnitt  durch  eine  ganze  Strobila  von  Tatria  acanthorhyncha 
(Wedl).  In  den  zwei  mittleren  Proglottiden  sind  nur  die  in  dorsoventraler  Richtung 
aufgetriebenen  vorderen  Abschnitte  der  Receptacula  vom  Schnitt  getroffen,  in  den 
drei  folgenden  Proglottiden  befanden  sich  die  Receptacula  in  ihrer  grössten  Ent- 
faltung und  sind  der  ganzen  Länge  nach  geschnitten,  so  dass  sie  vorzüglich  ihre 
Kommunikation  mit  einander  zeigen.  In  der  vorletzten  Proglottide  Querschnitt  der 
Vesicula  seminalis. 

Fig.  2.  Ein  Schnitt  derselben  Serie  wie  Fig.  1.  Im  vorderen  Drittel  der 
Strobila  ist  die  Art  und  Weise  der  Verbindung  resp.  der  Berührung  der  einzelnen 
Receptacula  in  noch  jungen  Proglottiden  sichtbar. 

Fig.  3.  Ein  Rostelarhaken. 

Fig.  4.  Ein  Flächenschnitt  duixh  fünf  Proglottiden  im  Niveau  der  Recepta- 
cula. In  den  drei  mittleren  Proglottiden  die  rudimentären  Vaginae,  in  2.,  4.  u.  5. 
Proglottis  die  Anfangsteile  der  sekundären  Ausfübrungsgänge  der  Receptacula. 
vorhanden. 

Fig.  5.  Ein  Flächen  schnitt  durch  einige  Proglottiden  eines  Exemplars  mit 
kleinen  abweichend  gebauten  Receptacula  (vielleicht  zu  Tatria  biremis  Kow.  ge- 
hörig?) Die  grubenartige  Vertiefung  der  Proglottidenoberfläche  in  der  Gegend  der 
Receptacula  zeigt  sich  (im  Anschnitt)  in  den  zwei  letzten  Proglottiden  als  inter- 
proglottideale  Feuestration  (Pendant  zu  Fig.  17  bei  Kowalewski). 

Fig.  6.  Flächenschnitt  durch  ein  ganzes  Exemplar.  Diese  Figur  widergibt 
sehr  schön  das  eigentümliche  Bild,  welches  die  in  der  Mittellinie  dicht  aneinander 


YII.  Al.  Mrázek:  Über  Taenia  acauthorhyncha  Wedl. 

eereihten  Receptacula  darbieteu.  Die  beiden  letzten  Receptacula  an  der  medialen 
lîenihruncsstelle  mit  einander  kommunizierend.  Im  ersten  Drittel  die  Anlagen  der 
Vtti:ina.'  als  .Icutlicbe  zur  Anlage  des  Cirrhusbeutels  führende  Reihen  von  Kernen 
sichtbar  Die  auf  entgegengesetzter  Seite  befindlichen  sekundären  Ausführungs- 
cÄnge  treten  besonders  gut  in  den  mittleren  Proglotiiden  der  Kette  hervor,  am 
vorletzten  Glied  links  sogar  eine  wirkliche  äussere  Öffnung  vorhanden. 

Fig.  7.  Ein  Teil  eines  Flächenschnittes  die  Disposition  der  weiblichen  Ge- 
schlechtsorgane zeigend,  ov  die  beiden  Ovariallappen,  rs  Eeceptaculum  seminis  mit 
\ufaDgsteilc  seines  sekundären  Ausfiihruugsganges,  ds  Dotterstock,  hfg  Anfangs- 
teil des  Hefruchtungsgauges  mit  engem  muskulösem  Stiel  mit  dem  Receptaculum 
(etwa  in  dor  Mitte  der  Proglottis)  zusammenhängend,  vor  demselben  über  dem 
Receptaculum  die  noch  leere  Anlage  des  Uterus  und  der  Uteringang. 

Fig.  8.  Ein  weiterer  Schnitt  derselben  Serie.  Verbindung  des  Befruchtungs- 
gauges  mit  Uteringang. 

Fig.  9—12.  Querschnitte  der  Proglottiden  in  verschiedenen  Höhen  zur  Dar- 
stellung der  wechselnden  Umrisse  der  Proglottiden  und  der  Lage   und  Form  der 

Ueceptacula. 

Fig.  9.  Querschnitt  durch  den  vordersten  Teil  einer  Proglottis  (die  beiden 
Seitenflügel  [in  der  Zeichnung  nur  durch  Umrisse  dargestellt]  gehören  noch  dem 
vorhergehenden  Gliede).  Der  aufgetriebene  vordere  Teil  des  Receptaculum  nimmt 
die  Mitte  des  Gliedes  vollkommen  ein.  Links  der  sekundäre  Ausführungsgang  der 
ganzen  Länge  nach  getroffen. 

Fig.  10.  Querschnitt  in  der  Höhe  des  männlichen  Begattungsapparates.  Re- 
ceptAculum  nur  als  ein  enger  Stiel  vorhanden. 

Fig.  11.  Querschnitt  ungefähr  in  der  Mitte  der  Proglottis  in  der  Höhe  der 
Ovarien.  Die  Einmündung  des  Befruchtungsganges   in  das  Receptaculum  sichtbar. 

Fig.  12.  (Querschnitt  durch  den  hinteren  Teil  einer  Proglottis  (die  Hoden- 
gegend) mit  beginnender  flügelartigen  Verlängerung  der  seitlichen  Teile.  Oberhalb 
des  Receptaculumstiels  der  Dotterstock. 

Fig.  13.  Längsschnitt  durch  einen  jugendlichen  männlichen  Begattungs- 
apparat. 

Fig.  14.  Längsschnitt  durch  vollkommen  entwickelten  männlichen  Begattungs- 
apparat mit  beinahe  ganz  ausgestreckten,  aber  aus  der  äusseren  Genitalöffnung 
nicht  vorgestülpten,  sondern  im  Parenchym  der  Seitenteiles  befindlichen  Penis. 
(Die  in  den  ,.Flügeln''  des  Proglottis  überaus  zahlreich  vorhandenen  Wimper- 
tlammen  des  Exkretionsapparates  sind  in  der  Zeichnung  scheraatisch  dargestellt.) 

Fig.  it).  Ausmündung  des  sekundären  Ausführungsganges  des  Receptaculum 
seminis  nach  Aussen  am  vordersten  Rande  der  Proglottis.  Von  der  ampullen- 
artigen kleinen  Erweiterung  zweigt  sich  ein  dünner,  in  die  vorhergehende  Proglottis 
ftlbrender  Kanal  ab. 

Fi^'.  16.  Eine  ähnliche  Figur,  nur  endigt  hier  der  sekundäre  Ausführungs- 
kanal  blind,  doch  auch  hier  setzt  sich  derselbe  noch  nach  Abgabe  des  in  die 
Torhergobende  Proglottis  führenden  Seitenkanälchens  eine  kurze  Strecke  fort. 

Fig:  17.  Querschnitt  durch  den  Scolex  mit  den  vier  Saugnäpfen. 

Eig.  Iřt.  Schematische  Darstellung  des  Geschlechtsapparates  von  Tatria  sp. 
>T.  hir^imi,?^  nach  einem  Flächenschnitt. 


Tat:  I 


I 


Fansi<ý.  Pnag. 


■.asssieOö.ri"?. 


Mrázek. -Taenia  acanthorhyncha  Wedl. 


Mrá-reK  del. 


Silzti  er  d.l\ömgllj  cIitr.  G  e  s  ells  cIldA^lsss] 


I 


Mrázek :Taenia  acanthorhyncha  Wedl. 


ÍO. 


SitzberdtömglbohiiLGeselisckiV'.: 


Taf:  n. 


:atliein3.t.T.3ídTv.iss,  Classsl905^  Ifp  7. 


Fars.ký, Prao. 


Vlil. 

Synopsis  der  Saurier  der  höliiii.  Kreideionuation. 

Von  Prof.  Dr.  Ant.  Fritsch. 
Mit  ?j  Textfiguren. 


In  der  2.  Hälfte  des  vorigen  Jahrhunderts  kamen  nach  und  nach 
Reste  von  Sauriern  in  unserer  Kreideformation  zum  Vorschein,  welche 
ein  helles  Licht  über  das  damalige  Leben  an  den  Ufern  des  Kreide- 
meeres werfen.  Wenn  wir  auch  nicht  so  glücklich  sind,  prachtvolle 
ganze  Skelette  zu  besitzen  wie  die  Amerikaner  so  ist  es  doch  unsere 
Pflicht,  die  spärlichen  Knochenfunde  genau  zu  untersuchen,  was  na- 
türlicher Weise  besondere  Schwierigkeiten  bildet. 

Binnen  Kurzem  wird  ein  grösseres  Werk  mit  vielen  Tafeln 
über  diesen  Gegenstand  erscheinen*)  und  hier  soll  nur  eine  kurze 
Übersicht  der  erlangten  Resultate  folgen. 


Ordnung  Sauropterygia. 

Cimoliosaurnis  (Plesiosaurus)  Bernardi  Ow.  sp.  Der  von  Geinitz 
aus  den  Teplitzer  Schichten  von  Strehlen  bei  Dresden  beschriebene 
Zahn  giebt  keine  Sicherheit  von  dem  Vorkommen  von  Plesiosauriden 
in   unserer   Kreideformation  und  könnte    eventuell   dem    ähnlich    ge- 


*)  ÎTeiie  Fische  und  Eeptiliea  aus  der  böhmischen  Kreideformation  von 
Dr.  A.  Fritsch  und  Dr.  Fr.  Bayer,  9  Tafeln  und  Si  Texttiguren.  Prag  1905,  in 
Comission  von  Fr.  Řivnač. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


I 


f>  VIII.  Ant.  Fritsch: 

rippUMi    Polyptycbodon     augehören,     dessen     Zugehörigkeit    zu    den 
Sauroptengiern  fraglich  ist. 

CimoUosaunts  Lissaensis  Fr.  Ein  20  cm  lauger  Extremitäten- 
küochen  aus  dem  turonen  Wehlovicer  Pläner  von  Lissa  zeigt  am 
Längsschnitt  das  für  Plesiosauriden  charakteristische  Verhältnis  der 
festen  Knocheurinde,  die  gegen  die  Mitte   an  Stärke  abnimmt. 


Fig.  I.  Restaurirung  des  Gehirnes  von  Polyptychodon  von  oben. 

In  V4  natürl.  Grösse. 

/  Lolii  oliactorii.    1.  Vorderhirn.    2.  Zwischenhirn   mit    der    Glandula   pinealis  P. 

3.  Hinlerhirn.  4.  Kleines  Gehirn.  5.  Medula  oblongata. 


Polyptychodon  interruptus.  Im  Margarethen  -  Steinbruch  am 
Weissenberge  bei  Prag,  wo  vor  Jahren  die  Zähne  und  Knochenreste 
dieses  riesigen  Sauriers  gefunden  wurden,  wurde  ein  Vorderhin  eines 
Sauriers  gefunden  mit  stark  entwickelter  Zirbeldrüse,  an  der  auch 
Spuren  des  Parietalorganes  wahrzunehmen  sind.  Fig.  1. 


Synopsis  der  Saurier  der  höhm.  Kreideformation.  3 

Es  sind  die  beiden  Hemispliärcn  gut  erhalten,  zeigen  an  der 
rechten  Seite  aus  einer  Grübe  entspringende  drei  Stränge,  die  wahr- 
scheinlich den  Augennerveu  angehören.  Die  untere  Fläche  ist  fest 
mit  dem  Gestein  verwachsen. 

Die  Länge  des  Vorderhirns  beträgst  "IT  cm  und  man  kann  die 
Gesammtlänge  des  ganzen  Gehirnes  samnit  den  Lobi  olfactorii  fast 
auf  '/i  '^*  schätzen,  was  mit  der  Grösse  von  Polyptychoden,  der  nach 
den  Zähnen  und  Wirbelkörpern  etwa  15  m  botragen  haben  mag,  über- 
einstimmen würde. 

Die  systematische  Stellung  des  Polyptychodon,  der  bisher  zu 
den  Plesiosauriren  gestellt  wurde  (bloss  auf  Grundlage  der  Zähne) 
ist  zweifelhaft  und  die  Wirbelkörper  weisen  eher  darauf  hin,  dass 
dieser  Saurier  zu  den  Mosasauriden  gehört. 

Ordnung  CJielonia. 

Chelone  (?)  regulayis  Fr.  Es  liegt  ein  rechtes  Schienbein  einer 
an  116  cm  langen  Schildkröte  vor  aus  dem  Pläner  des  Weissen  Berges 
bei  Prag.  Auch  ein  Hornschild  der  Neuralreihe  eines  ähnlich  grossen 
Thieres  wurde  am  selben  Fundorte  gefunden. 

Eudastes  (Chelone)  Benstedi  Ow.  sp.  Das  von  Reuss  beschrie- 
bene (aber  verkehrt  abgebildete)  Schild  stammt  aus  dem  W^eissen- 
berger  Pläner  von  Patek  bei  Laun  und  nicht  aus  den  Teplitzer 
Schiebten,  wie  es  Reuss  vermuthete.  Der  in  das  Negativ  des  Originals 
gemachte  Gypsabguss  erleichtert  die  Vergleichung  mit  den  englischen 
Orginalen  und  bestätigt  die  Identität  der  Art  beider  Funde. 

Pygmaeochelis  Michelohana  Laube.  Die  hintere  Hälfte  eines 
kleineu  rundlichen  Schildkrötenrestes  aus  dem  Weissenberger  Pläner 
von  Mècholup  bei  Saatz,  das  auf  ein  etwa  10  cm  langes  Thier  hin- 
weist;  wurde  (in  Lotos  1896)  von  Prof.  Laube  beschrieben  und  genau 
mit  dem  Eucl.  Benstedi  Ow.  verglichen. 


Ordnung  Sqiiamata, 

Iserosaurus  litoralis  Fr.  Riesiege  Skelettreste  wurden  in  Milovic 
bei  Lissa  in  den  tiefsten  Lagen  der  Iserschichten  in  grauen  festen 
Kalkknolleu  gefunden. 

Dieselben  scheinen  alle  einem  Schädel  von  etwa  130  cm  Länge 
anzugehören.  Die  Gesammtlänge  des  Thieres  kann  durch  Vergleichung 


kl 


,  VIIT.  A  lit.  Fritsch: 

„lit  lien  anioiikaiiischen  Funden  auf  10  m  geschätzt  werden.  Die 
Deutnug;  der  einzelnen  Knochen  wurde  nach  Vergleich  mit  dem  von 
Osb(»rne  abgebildeten  Schädel  von  Platecarpus  versucht.  (Vergl.  Text- 
fiiiur  Nr.  2.) 


Fig.  2.  Iserosaurus    litoralis    Fr.     Versuch    einer   Darstellung   der   Lagerung  der 

Scliädelknochen. 

1.  Nasaüa.  2.  Maxiila.  3.  Frontalia.  4.  Postfrontale.  5.  Dermalia.  6.  Pterygoideum 

7.  Quadratuni.  8.  Articulare.  9.  Coronoideura.  10.  Subarticulare. 


Synopsis  der  Suuiier  der  höhm.  Kreideforniation.  5 

Ich  bescliränke  micli  hier  auf  ilio  Mittheilung  der  Diagnose  der 
neu  aufgestellten  Gattung  Fserosaurus:  „tíchaddkmchen  lose  miteinander 
verbunden,  Stirnheine  su  einem  Schild  vtruachsen,  Vomer  mit  Z<i,hn- 
Jcerbung.  Augen  ivahrsclieinlich  im  vorderen  Viertel  gelegen  Unterkiefer 
mit  Subarticulare  und  Cooronoideum  ivier  bei  Platecai-pus." 

Hunosaurus  Fasseli  Fr.  Von  diesem  grossen  Saurier  wurden 
in  den  Teplitzer  Schichten  von  Hundorf  mehrere  Wirbel,  Kipix-n  und 
ein  Extramitätenknochen  gefunden. 

Die  Keste  deuten  auf  Verwandtschaft  mit  Mosasaurus  und  I'lato- 
corpus  hin.  Die  Diagnose  der  neuen  Gattung  lautet:  Wirheikörper 
»lässig  amphicoel,  ohne  Hypapophyse  ;  Diapophysen  und  Neurapophy- 
sen  stark  entivickelt,  von  verschiedener  Form.  Rippen  mit  einfachem 
proximalen  Ende.  Extremitätenknochen  gestreckt^  massiv  mit  spangiöser 
Masse  erfüllt,  ohne  Markraum." 

Demselben  Thiere  dürften  vier  Metatarsuskuochen  angehören, 
welche  in  denselben  Steinbrüchen  vom  f  Lehrer  Mann  aufgefunden 
wurden  und  genau  mit  dem  Metatarsus  übereinstimmen,  wie  ihn  Willi- 
ston und  Osborne  bei  Platecarpus  abbilden. 


In  die  Verwandtschaft  von  Hunosaurus  und  Platecarpus  gehört 
ein  Beckenknocheu,  der  in  den  Weissenberger  Schichten  in  Pribylov  bei 
Chrast  gefunden  wurde  und  ein  Ilium  darstellt. 


Ordnung  Dinosauria. 

Procerosaurus  Exogirarum  Fr.  Aus  den  Steinbrüchen  von  Ho- 
lubic bei  Kralup,  wo  der  cenomaue,  an  Exogira  columba  reiche  Kalk- 
stein gebrochen  wird,  besitzen  wir  zwei  schlanke  Extremitätenknochen, 
die  einem  Landsaurier  angehören  und  von  mir  als  Iguanodon?  be- 
schrieben wurden.  Es  stellte  sich  später  heraus,  dass  dieselben  einer 
neuen  Gattung  angehören. 

Alhisaurus  scutifer  Fr.  Aus  den  Priesener  Schichten  von  Srnojed 
bei  Pardubic  besitzen  wir  einen  Tarsalknochen  ohne  Gelenkenden 
und  mehrere  viereckige  Hautknochen.  Da  die  letzteren  bei  Iguanodon, 
zu  dem  ich  vorläufig  den^Rest  stellte,  nicht  vorkommen,  so  stellte  ich 
für  diese  Art  die  Gattung  Albisaurus  auf,  da  dieselbe  am  Ufer  der 
Elbe  von  Dr.  Jahn  gefunden  wurde.  Das  Thier  besass  etwa  die  Hälfte 
der  Grösse  der  Ignanodonten  von  Bernissart. 


Vlil.  Ant.  Fritsch: 


Ordnung  Ornithosauría. 

Ornithochcirus  Hlaváči  Fr.  sp.  Aus  den  Trigonialagen  der  Iser- 
scliiditen  von  Chotzen  besitzen  wir  mehrere  Elemente  der  vorderen 
Extremität,  welclie  zuerst,  als  einem  Vogel  angehörend,  als  Cretornis 
beschrieben  wurden.  Spätere  Vergleichung  der  Reste  mit  dem  von 
Seeley  bearbeiteten  Ornithocheirus  aus  dem  Grünsande  von  Cambridge 
zeigte,  dass  der  Cretornis  zu  den  Flugsaiiriern  gehört  und  in  die 
Gattung  Ürnitbocheirus  gestellt  werden  kann. 


^ 


'ï'^^l^ 


Fig.  3.  Versuch  der  Restauririing  des  linken  Flügels  von  Ornithocheirus  Hlaváči. 

Vä  natürl.  Grösse. 
//.  numerus.   B.  Radius.    U.  lllna.    Mt.  Metacarpus    mit   dem  Carpus    am   proxi- 
malen Ende.  Ph  1.  Erster  Phalange  des  Fluglingers.  Ph  2.  Zweiter  Phalange  des 

Flugfingers. 


Wir  besitzen  einen  Humérus,  zwei  Fragmente  des  Unterarmes 
und  den  1.  und  2.  Phalang  des  Flugfingers.  Die  Länge  des  Flügels 
hat  etwa  65  cm  betragen  und  die  Spannweite  bei  ausgebreiteten 
Flügeln,  mit  Zurechnung  von  20  cm  für  den  Brustkorb,  erreichte 
150  cm.    Fig.  3. 


Synopsis  der  Saurier  der  böhm.  Kreideforinatioo.  7 

Cenoman  Tiiron 


grJa 


II 

CO  •-< 

CO  rP 


CO  Vj    o 


Cimoliosaurus    Ber- 
nardi Ow.  sp. 


Cimoliosaurus  Lis- 
saeusis  Fr. 


Polyptychodon  inter- 
ruptus  Ow. 

Clielone  regularis 
Fr. 


Euclastes  Benstedi 
Ow.  sp. 

Pygmaeochelis  Miche- 
lobana  Laube 

Iserosaurus  litoralis 
Fr. 


Hunosaurus  Fasseli 
Fr. 


Pfocerosaurus  exogi- 
rarum  Fr. 


Albisaurus  scutifer 
Fr. 


Ornithocheirus  Hla- 
váči Fr.  sp. 


+ 
+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


4- 


+ 


+ 


IX. 

Nová  rada  zrůdných  Ooleopter. 

Napsal  Jan  Roubal,   demonstrátor  zoologického  ústavu    české  university   v  Praze. 

S  tabulkou. 
Předloženo  v  sezení  dne  24.  února  190,5. 


Od  té  doby,  co  jsem  v  tomto  Věstníku  („Několik  nových  zrůd 
u  Coleopter  pozorovaných"  —  1904)  podal  zprávu  o  nových  mon- 
strosních  formách  broucích,  jsem  získal  opět  několik  interessantních 
exemplám,  mezi  nimiž  na  př.  3  kusy  s  redukovaně  vyvinutou  extre- 
mitou, jež  krásně  dem.onstrují  výsledek  pokusů  Tornierových  a  jsou 
dokladem,  že  ona  poranění,  jimiž  při  experimentech  svých  Tornier 
vyvolal  redukce  příslušných  extremit,  jsou  za  jistých  podmínek  i  ve 
volné  přírodě  možný  i  s  konsekvencemi  s  tím  souvisícími. 

Uvedu  7  případu,  z  nichž  4  patří  do  kategorie  zrůd  tlakem 
neb  podobným  mechanickým  účinkem  sil  na  elythry  působícím,  další 
pak  tři  týkati  se  budou  redukce  noh. 

1.  Znetvoření  elythry: 

Cicindela  hybrida  L.  Tab.  I.,  obr.  1.  Levá  krovka  vyvinuta 
jako  pouhá  chitinosuí  blanka  v  nepravidelné  záhyby  stočená  a  jen 
do  půli  normální  délky  sahající.  Charakteristického  zbarvení  a  kreseb 
postrádá.  U  kořene  jest  zelená,  jako  jsou  krovky,  příbuzných  C. 
campestris  L.  a  germanica  L. 

Příčinou  této  zrůdy  jest,  že  nemohly  se  trachey  naplniti  vzdu- 
chem a  krovka  pak  se  svraštila  a  stočila.  Jest  to  známý  případ 
u  Lepidopter  a  u  některých  velkých  Carabidů  a  Chrysomel.  Exemplář 
jß  od  Sušice  (Maule). 

Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.  Třída  11.  1 


„)  IX.    Jan  Roubal: 

Carabus  morbillosus  F.  Tab.  I.  obr.  2.  Mám  pouze  2  exempláře, 
a  oba  jsou  na  téže  levé  krovce  poraněni,  vykazujíce  tu  naprosto  ne- 
pravidelnou strukturu.  Popíši  ono  zrůdné  individuum,  kde  nepravidel- 
nost ta  jeví  se  v  míí'e  poněkud  větší.  U  obou  ostatně  zasažena  jsou 
místa  stejná  jistým  tlakem  na  mladé  individuum  působivším.  Levá 
elytbra  vykazuje  zcela  nepravidelné  sestavení  cbarakteristickýcli  žeber 
u  řetízkovitýcb  článku  mezi  těmito.  Drubé  a  třetí  žebro  jsou  za 
středem  od  sebe  nepravidelně  rozstoupena,  příslušné  řetízkové  články 
mezi  prvním  a  drubým  žebrem  jsou  v  zadní  třetině  stroj násobněny, 
následkem  čebož  je  žebro  prvé  posunuto  k  samému  okraji  krovečuému. 
Žebro  třetí  sahá  jen  až  do  dvou  třetin  krovky.  Také  ona  řada  článků 
mezi  rozestouplými  žebry  jest  rozdělena,  a  to  na  tři  větve,  z  nichž 
levá  má  články  pouze  dva,  pravá  se  jeví  článkem  jediným.  Střední 
pak  jest  nepravidelně  přetrhávána.  Články  mezi  žebrem  třetím  a 
čtvrtým  od  prothoraxu  až  as  do  třetiny  délky  splývají,  tvoříce  jakoby 
žebro  nové. 

Druhé  individuum  má  v  týchž  místech  podobné  nepravidelnosti, 
avšak  v  rozměrech  menších  a  ještě  nepravidelněji.  U  obou  pak  první 
článek  řetízku  švu  nejbližšího  je  na  levé  krovce  značně  delší,  než 
korrespondující  na  straně  pravé. 

Zřejmě  zde  viděti,  jak  as  náhodnými  mohou  býti  faktoři  pod- 
miňující značnou  onu  variabilitu  struktury  krovečné,  což  potom  zvláště 
markantně  se  ukazuje  u  forem  žeberuatých.  Oba  exempláře  jsou 
z  Alžíru. 

Bt/nhus  pilula  L.  (tab.  I.,  obr.  3.)  s  bizarními  dvěma  výrůstky 
na  krovkách.  Mechanický  tlak  zpiisobil,  že  na  obou  krovkách  v  zadní 
polovině  vytvořily  se  symetricky  ke  švu  krovečnému  dva  podlouhlé 
hrboulky,  jež  na  rozdíl  od  celého  povrchu  ostatního  těla  se  intensivně 
lesknou,  činíce  as  týž  dojem,  jako  ona  „zrcadélka"  u  Notiophilus. 
^Makroskopicky  se  zdá,  jakoby  to  byly  zcela  pravidelné  výrůstky;  při 
pohledu  lupou  lze  však  okamžitě  poznati,  že  se  tu  jedná  o  zajímavou 
zrůdnost.  V  době,  kdy  larva  ještě  měla  schopnost  regenerační,  byla 
ona  místa  mechanickým  účinkem  zasažena,  a  to  směrem  poněkud 
šikmým,  protože  před  jedním,  levým  totiž  oním  hrboulkem  možno  zname- 
nati malou  prohlubeninu,  a  hojnost  haemolymfy  na  místě  zasaženém 
se  nahromadivší  dala  vznik  oněm  útvarům.  Týkalo  se  poranění  to  více 
krovky  levé,  kdež  mimo  onen  velký  možno  ještě  druhý  malinký 
hrboulek  znamenati  v  prvé  as  třetině  této  krovky.  (Cechy.) 

2.  Další  tři  ukázky  monstrosit  týkají  se  zakrnění  nohy.  Noha 
taková  vznikne,   byla-li  larvě  větší  neb  menší  část  této  odňata,    nebo 


Nová  řada  zrůduých  Coleopter.  ;j 

suad  mechanickým  účinkem  síly  jakkoli  poraněna  a  to  dříve  ješté, 
než  se  larva  naposled  svlékala. 

Noha  taková  vykazuje  všechny  komponenty,  avšak  každá  ta  část, 
čím  je  položena  distálneji  od  inserce,  tím  je  zakrnělejší.  Takže  tarsus 
bývá  redukován  vždy  nejvíce  a  jeví  se  pVoto  často  jako  pouhý  pa- 
hýlek.  Markantně  se  toto  vše  jevilo  u  onoho  Geotrupes  stercorarius, 
jejž  jsem  v  poslední  své  práci  o  zrůdách  popsal. 

Takové  redukce  nohy  shledal  jsem  nově    u  forem  následujících: 

Dytiscus  marginalis  L.  (^  (tab.  I.,  obr.  4.)  má  levou  přední 
nohu  tak  redukovanou;,  že  její  celá  délka  rovná  se  pouze  délce  femuru 
normální  nohy  levé.  Femur  jest  poměrně  dlouhý,  znaSně  slabší,  tibia 
pouze  1  mm  dlouhá,  hladká,  jen  několik  malounkých  trnít  jest  na 
vnitřní  straně.  Konečné  trny  jsou  dva  nepatrně  vyvinuté.  Tarsus  jeví 
be  jen  jako  se  stran  smáčkly,  ke  konci  porozšířený  násadec  složený  ze  dvou 
Částí,  z  nichž  jest  první  ukryta  v  prohlubenině  tibie.  Na  konci  je  jamka 
zoubkované  vroubená  a  odtud  pak  vyčnívají  dva  drápky  snadno  zna- 
telné černým  zbarvením.  Base  nepatrného  tohoto  tarsu  ukazuje  velmi 
slabé  stopy  příssavky.  Exempláí-  jest  ze  středních  Čech. 

Oryctes  nasicornis  L.  (J"  (tab.  I.,  obr.  5.)  Vykazuje  redukci 
téže  nohy  jako  předešlý.  Redukce  tato  jest  vyvinuta  zde  v  měřítku 
poněkud  menším  ;  jest  totiž  femur  na  prvý  pohled  docela  normální, 
jen  při  bedlivém  prohlížení  jest  viděti,  že  ke  konci  jest  poněkud 
slabší.  Značnější  redukce  doznává  tibia,  která  jest  poměrně  velice 
slabá  a  místo  typických  tří  zubů  na  vnější  straně  vykazuje  pouhé  tři 
slabé  lištny.  Tarsus  vyvinut  jest  celý,  ovšem  též  značné  zkrácen,  a 
sestává  ze  všech  pěti  článků,  jež  jsou  brvami  posázeny  a  nepravidelné 
strukturovány.  Každý  článek  jest  nepravidelně  jakoby  zaškrcován  a  při 
některém  pohledu  mikroskopem  při  světle  napadajícím  jeví  se  tu  a  tam 
prohlubeninka  ledvinovitého  neb  polomésíčitého  tvaru  se  záhybem  k  di- 
stálnímu  konci  mířícím.  Poslední  článek  je  nepravidelné  rýhován 
a  poněkud  se  stran  smáčkly.  Na  konci  je  uálevkovitý;  drápky  nor- 
málně strukturovány.  Pulvilius  poměrně  dosti  dlouhý  a  na  konci  nese 
ve  dvě  rozdělený  chomáček  brv.     Taktéž  z  Čech. 

Teufibrio  molitor  L.  (tab.  I.,  obr.  6.)  má  prvou  zadní  nohu  velmi 
silně  redukovanou:  femur  je  velice  slabý,  na  konci  obrubovitě  na- 
běhlý, odtud  pak  vyrůstá  nepatrná  tibia  hákovitě  ohnutá  do  vnitř,  jež 
je  ke  konci  porozšířena  a  zaškrcena.  Na  konci  jejím  vybíhají  direktně 
drápky  a  vedle  nich  několik  malinkých  zoubků.  Tarsus  tedy  redu- 
kován úplně.  Femur  a  tibia  jsou  tečkovány  jako  za  normálních  po- 
měrů a  lysý.  Poranění,  jež  mladou  larvu  zasáhlo,  způsobilo  ono  zne- 

1* 


IX.    Jan  Roubal:    Nová  řada  zrůdnýcli  Coleopter. 

tvuí-oní  tibie  i  zakruění  nohy  celé.  Zajímavo,  že  právě  s  Tenebrio 
niolitor  L.  Tounier  konal  své  četné  experimenty  v  tomto  směru. 
Kxempář  popsaný  jest  z  Cech. 

Za  laskavé  zapůjčení  některých  z  popsaných  exemplářů  dekuji 
l)anu  MUDru  Št.  Jurečkovi  a  za  přispění  při  kreslení  obrázků  panu 
rh.  St.  V.  Maim-lmu. 


Z  literatury  k  clánhu  tomuto  hylo  íéito  : 

1.  Bateson  "Wiliam  M.  a.:  Materials  for  the  study  of  variation  treated  with 
especial  regard  to  discontinuity  in  the  origin  of  species.  London.  189^. 

2.  Formánek  R.  &  Zoufal  Vl. :  Znetvořeniny  brouků.  Věstník  klubu  přírodo- 
vědeckého v  Prostějově.  Prostějov  1904. 

3.  Gangelbauer  Ludwig:  Die  Käfer  von  Mitteleuropa  I— IV.  Wien.  1892—1904 

4.  RouB.AL  Jan:  Několik  nových  zrůd  u  Coleopter  pozorovaných.  Věstník  král. 
české  společnosti  nauk  v  Praze.  Praha.  1904. 

5.  Tornier  G.  :   Entstehen  von  Käfermissbildungen.    Zool.   Anz.  V.  303,  464. 

6.  ToRNiER  G.  :  Das  Entstehen  von  Käfermissbildungen,  besonders  Hyper- 
antennie  und  Hypermelie  :  Roux's  „Archiv  für  Entwicklungsmechanik  der 
Organismen."  IX.  Bd.  S.  501 -.562. 

7.  Weber  Ludw.  :  üeber  Missbildungen  bei  Käfern.  lUustr.  Wochenschr.  für 
Entomol.  1897. 


Výklad  vyobrazení. 

1.  Cicindela  hyhrida  L.:    skroucená   zakrnělá  levá  elythra  a  následkem  toho 
odstálé  příslušné  křídlo  blanité. 

2.  Carahus  morbillosus  F.:  nepravidelná  struktura  levé  elythry. 

3.  Byrrhus  pilula  L.:   u  švu  v  zadní  polovině   obou   elyther   vystupují   dva 
šikmé  dosti  souměrně  postavené  podélné  hrboulky.  Pohled  se  strany  dorsální. 

4.  Bijtiscus  marginalis  L.  :  silně  redukovaná  levá  přední  noha.  U  t  dva  články 
zakrnělého  tarsu. 

.0.  Oryctes   nasicornis  L.  rf  :    redukovaná    levá   přední   noha;   tibia   a  tarsus 

zvláště  jsou  deformovány  nepravidelné. 
0.  Tenebrio  molitor  L.  :  pravá  zadní  noha  velice  malinká  ;  c  =  coxa,  /=  femur, 

th  =:  tibia,  ils  rz  tarsus. 
(Vše  více  méně  zvětšeno.) 


Roubal;  Novf  zrůdy  koleopter. 


Věstník  král  české  společnosti  náiu-L  IrídamatkeinaL  přírodověd.  1905.  č.9. 


X. 

o  žlázách  Holothyridů. 

Napsal  Karel  Thon. 

(Se  2   tabulkami  a  4  obrázky  v  textu.) 

Předloženo  v  sezení  dne  10.  března  1905. 

Úvod  a  technické  poznámky. 

Až  do  poslední  doby  neměli  jsme  o  arachnoideích  prací,  které 
by  stejnoměrně  vyčerpávaly  stránku  morfologickou,  jemnou  histologii 
a  braly  zřetel  na  detajly  a  problémy  cytologické.  Vznikla  sice  během 
posledních  let  řada  prací,  jež  důkladněji  se  obíraly  jednotlivými  the- 
maty  a  jež  možno  za  mezníky  v  bádání  o  jednotlivých  skupinách  po- 
važovati. Ale  do  času,  kdy  budeme  míti  stejnoměrné  vědomosti  o  po- 
drobně skladbě  všech  skupin,  jest  ještě  daleko  a  zbýv^á  mnoho  práce. 
Rada  mezer  ponenáhlu  se  vyplňuje.  Po  velkém  pokusu  Bernardově  (2) 
vznikly  práce  i  podrobně  celými  skupinami  se  obírající.  Uvádím  tu 
monografii    Lomanovu  a   po   řadě  předběžných    sdělení   velkou   práci 

BöRNEROVÜ    (4). 

Ještě  větší  nedostatky  v  poznání  jemné  skladby  shledáváme 
u  acaridů.  Měl  jsem  jinde  příležitost  poukázati  na  tento  stav  a  jeho 
příčiny.  Technické  obtíže  jsou  hlavní  závadou.  Aniž  bych  na  starší 
literaturu,  jinde  dostatečně  citovanou,  zacházel,  uvádím  tu  řadu  velmi 
záslužných  prací  Michaelových.  Ty  probírají  deskriptivuí  anatomii 
celé  řady  rodů  a  skupin  s  úplnou  správností,  méně  přihlížejíce 
k  jemné  histologii.  Podobným  způsobem  vedl  si  Nordenskiöld.  Udělal 
jsem  svého  času  pokus  vniknouti  do  jemností  a  vztahů   skladby   těla 

věstník  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  II.  1 


o  X.  Karel  Thon: 

roztočů  s  respektováním  pokud  možno  všech  detajlů  a  otázek.  Je  při- 
rozeno,  že  prvý  pokus  ten  mél  mnoho  slabých  stránek.  Tam  jsem  se  po- 
kusil stavěti  systematiku  na  základech  nejen  morfologie,  ale  i  jemné 
histologie.  A  znám  málo  skupin  živočišných,  kde  by  u  nejbližších 
nejen  skupin,  ale  i  rodů  tolik  bylo  růzností  a  kde  by  specifita  nejen 
jednotlivých  tkaní,  ale  i  jednotlivých  elementů  buněčných  s  takovou 
praegnantností  vystupovala,  jako  právě  u  roztočů.  A  prvý  pokus  teu 
vedl  aspoň  k  tomu,  že  navázala  naň  celá  řada  systematiku,  ale  i  Sig 
Tiioit  začal  studovati  anatomii  roztočů  podrobněji.  On  ve  dvou  pracích 
popsal  a  vyobrazil  velmi  precisně  a  s  respektováním  všech  detajlů 
histologii  kůže  u  některých  rodů,  pak  nalezl  řadu  nových  žláz  u  vodulí 
a  jeho  poslední,  velká  a  důkladná  práce  o  srovnávací  anatomii  pro- 
stigmatů  bude  sloužiti  bez  odporu  za  základ  k  bádáním  dalším. 

Následující  sdělení  jest  ukázkou  a  částí  větší  monografie,  v  níž 
chci  vyčerpati  jemnou  anatomii  jednoho  acarida,  o  jehož  skladbě  ne- 
měli jsme  dosud  vůbec  tušení,  do  pokud  možno  posledních  podrob- 
ností. Také  po  illustrační  stránce  podal  bych  rád  vyobrazení  co 
možno  nejdokonalejší, 

Material  velmi  obsáhlý  a  výtečně  konservovaný  obdržel  jsem  od 
prof.  A.  Brauera  v  Marburku  (v  Hessensku)  z  jeho  expedice  na 
Seychelly.  Je  to  prvý  větší  a  dobře  fixovaný  materiál  tohoto  rodu 
vůbec. 

Jak  materiál  byl  fixován,  nevím;  ani  sběratel  sám  se  na  to  již 
nepamatuje.  Ale  byla  to  jedna  z  nejjednodušších  a  nejobvyklejších 
method.  Material  byl  konservován  výtečné,  takže  udržení  nejen  hrub- 
ších ale  i  nejjemnějších  elementů  histologických  překvapuje  a  předčí 
vše,  co  dosud  v  tě  věci  nejen  u  roztočů,  ale  i  u  arachnoideí  vůbec 
mi  bylo  známo.  Zkoumání  se  dalo  z  největší  části  na  sériích  řezových. 
Jest  pochopitelno,  že  chitin  poskytoval  při  řezání  značných  obtíží. 
Ani  ne  svou  tvrdostí,  jako  hladkostí  a  pružností.  Nůž  mikrotomu 
velmi  často  přeskakoval  a  řezy  byly  nestejné  tlouštky.  Proto  zvířata 
s  chitiuera  řezal  jsem  jen  k  vůli  organologii  a  zjištění  vztahů  jednot- 
livých orgánů  k  pokryvu  chitinovému.  V  mnohých  případech  konala 
ovšem  tu  dobré  služby  Lendenfeldova  mtthoda  přetírání  objektu  před 
říznutím  parafinem.  Osvědčila  se  mnohem  lépe  a  řezání  šlo  mnohem 
rychleji,  než  jak  tomu  při  přetírání  řezů  coUodiem,  jak  činil  Pürcell. 
Řezy  za  takovýchto  okolností  nikdy  nemohly  býti  tenčí  než  10  fí, 
obyčejné  řezal  jsem  15  [i.  K  vystižení  jemnější  skladby  buněk  zba- 
voval jsem  zvířata  chitinu.  Poněvadž  mohutný  systém  svalový  je  pevné 
srostlý    s  pokryvem    dutinovým,    připravovalo    vypraeparováuí   útrob 


o  žlázách  Holotliyridů.  3 

na  zvířatech  nezalitýcli  do  parafinu  mnoho  obtíží,  hlavně  pro  velikou 
křehkost  útrob.  Tak  isoloval  jsem  jednotlivé  orgány  —  pokud  bylo 
lze  —  nebo  jich  fragmenty,  a  ty  jsem  pak  řezal  velmi  tence  {A  —  S/ï), 
nebo  je  jako  totální  praeparaty  k  vůli  kojitrole  resultátů  na  řezech 
získaných  do  kanadského  balsamu  uzavíral.  Lépe  jsem  zbavil  cbitinu 
zvířata  po  zalití  do  parafinu.  Před  zaléváním  ukázalo  se  nutným 
odstřihnouti  na  postranní  hraně  čásť  carapaxu  nebo  plastronu,  aby 
povstal  otvor,  hlavně  v  krajině  orgánů  vzduchových,  ježto  jinak  zů- 
stávaly v  lamellách  ústrojů  těch  neodstranitelné  bubliny  vzduchové,  jež 
při  řezání  činily  nemalé  obtíže.  Na  zalitých  tak  objektech  jemným 
skalpellem  jsem  velmi  pozorně  ořezal  parafin  s  pokryvem  chitinovým. 
Při  náležité  opatrnosti  šlo  to  velmi  lehce  a  chitinový  štít  na  mnoha 
místech,  hlavně  tam,  kde  nebyl  spojen  svaly,  sám  odprýskával.  Takto 
vypraeparované  objekty  byly  pak  znovu  pokud  možno  rychle  zality 
a  řezány. 

K  barvení  použil  jsem  Heidenhainova  železitého  haematoxylinu, 
liaematoxylinu  Delafieldova,  boraxkarminu  a  pikrokarminu,  methody 
Malloryho  (s  některými  modifikacemi),  tekutiny  van  Giesonovy, 
gentianové  violeti,  orange  G,  rubinu  S,  nebo  směsi  obou  těchto  po- 
sledních, bordeaux  R,  kongské  červeni,  světlé  zeleni,  kombinace  azuru 
s  eosinem,  lyonské  modře  a  j. 

Velmi  dobré  resultáty  poskytla  kombinace  rubinu  S  s  orangí  G, 
(rubin  l7o  vodn.  roztok  s  několika  kapkami  koncentr.  vod.  roztoku 
orange);  docílíme  velmi  krásných  differenciací  svalů  a  vaziva,  sekretů 
etc.  Praeparaty  však  záhy  blednou.  Špatné  se  osvědčila  Griiblerova 
„Kernschwarz". 

Bionomie. 

Rod  Holothyrus  Gervais  žije  na  ostrovech  v  Indickém  okeanu 
volně  pod  kameny  a  listím,  v  pralesích.  Systémem  a  pokud  jednotlivé 
specie  starších  autorů  jsou  oprávněny  nebudeme  se  tu  obírati.  Uvedu 
dvě  dosud  známé  zprávy  o  zvláštnostech  bionomických  tohoto  zajíma- 
vého acarida,  ježto  úzce  souvisejí  s  naším  thematem. 

E.  Eenesï  Green  (1892)  napsal  G.  F.  Hampsonovi: 

„The  accompanying  insects  —  apparently  Oribatid  mites  —  were  fouud  by 
me  in  the  district  of  Tallawakelle,  Ceylon  (alt.  4600  fí.),  under  stoues  aad  rocks 
in  damp,  shady  situations.  It  was  only  by  accident  that  I  became  aware  of  theír 
remarkable  weapons  of  defence  —  an  exceedingly  pungent  sécrétion. 

Abüut  live  hours  after  handling  one  of  these  insects  I  accidentally  toucbed 
my  tongue  with  my   finger.    Immediately    an    extraordinarily   pungent,    galvanic 

1* 


A  X-  Karel  Ibon: 

sensation  or  taste  commenced  rapidly  to  spread  over  my  mouth,  quickly  reaching 
my  throat.  Einsing  my  mouth  and  gangliug  with  hot  water  failed  to  arrest  the 
progress  of  tbe  sensation,  which  was  accompanied  with  excessive  salivation.  The 
unpleasantness  lasted  for  several  hours,  and  then  died  away  without  any  further 
conséquences.  I  also  unconscionsly  rubted  my  face,  at  the  angle  of  the  eye,  with 
tbe  same  finger;  after  which  a  rather  pleasant  warmth  spread  over  that  part  of 
my  face,  and  was  distiactly  perceptible  the  following  morning. 

I  could  not  for  sorae  time  trace  the  cause  of  this  eflfect.  I  at  first  put  it 
down  to  the  agency  of  a  fungus  that  I  had  been  carrying,  but  a  further  expe- 
riment negatived  this  idea.  I  afterwards  tested  the  insect,  and  found  it  to  be  the 
real  agent.  The  experiment  was  repeated  at  my  suggestion,  by  a  médical  friend 
—  Dr.  R.  J.  Drummond  —  who  can  testify  to  the  resuit.  He  described  the  sen- 
sation as  somewhat  like  that  produced  by  the  strengest  menthol,  We  both  noticed 
that  it  had  a  numbing  efifect  upon  the  mucous  membrane  of  the  mouth. 

It  is  evident  that  this  property  must  be  a  very  efficient  protection  to  the 
insect.  The  rapidity  with  which  the  sécrétion  acts  would  cause  it  to  very  quickly 
ejected  if  picked  up  by  either  a  bird  or  a  lizard  —  the  only  enemies  that  would 
be  likely  to  attak  it." 

Hampson  k  tomu  poznamenává: 

„Mr.  R.  J.  Pocock  informs  me  that  the  Acaroid  ist  almost  certainly  Holo- 
thyrus  coccineUa  Gerv.,  a  species  that  appears  to  be  common  in  Mauritius,  and 
that  in  the  lateral  membranous  area  between  the  carapace  and  the  cephalotho- 
racic  limbs  is  a  distinct  orifice  which  was  regarded  by  Dr.  Thorell  as  of  respi- 
ratory import,  but  in  connection  with  Mr.  Green  interesting  discovery  of  the 
existence  of  offensive  glands  in  this  animal  it  is  necessary  to  bear  in  mind  the 
possibility  of  its  being  the  outlet  of  these  organs." 

Ze  ona  skulina  Thorellem  za  stigma  označená  jest  skutečným 
trachealním  stigmatem  a  že  Pocockova  domněnka  jest  nesprávnou, 
dovodil  jsem  v  jiné  práci  (49). 

Později  (1897)  obíral  se  tímto  zajímavým  úkazem  P.  Mégnin. 
Jemu  zůstalo  sdělení  Geeenovo  docela  neznámým.  Ze  sdělení  Mégni- 
NovA  nejzajímavějším  a  pro  naše  thema  nejdůležitějším  jest  dopis 
dra.  Charmoya  z  Mauritiu  : 

„Le  rôle  pathologique  de  cet  Acarien,  qui  porte  ici  le  nom  vulgaire  de 
Touille-Canards,  n'est  un  secret  pour  personne.  Les  éleveurs  d'oiseaux  de  basse- 
cour  le  savent  si  bien  qu'ils  ont  renoncé  à  l'élevage  des  canards  et  des  oies  dans 
les  endroits  élevés  de  l'île,  où  cet  Acarien  se  trouve  en  très  grand  nombre, 
caché  pendant  le  jour  sous  les  mousses  et  les  pierres  dans  les  endroits  humides, 
trop  fréquentés,  malheuresement  par  les  oiseaux  en  question  que  leur  genre  de 
vie  expose  à  être  généralement  victimes  de  ces  dangereux  Acariens,  lesquels  le 
sont  aussi  pour  l'homme.  Les  enfants  surtout  sont  principalement  exposés  à  en 
souffrir  quand,  imprudemment,  ils  portent  à  leur  bouche  leurs  mains  qui  ont 
saici  ces  Acariens. 

On  le  trouve  communément  à  Guasipe  et  dans  les  lieux  froids,  alors  quo 
leur  absence  est  presque  absolue  dans  les  endroits  secs  et  chauds. 


o  žlázách  Holothyridû.  g 

Plusieurs  cas  d'empoisonnement  ont  eu  lieu  à  Guasipe,  causés  par  l'inge- 
stioa  des  Touille-Canards  qui  déterminent  immédiatement  une  inflammation  grave 
des  muqueuses.  M.  le  Dr,  Drouin  a  signalé  dernièrement  un  cas  curieux  de  ce 
genre  sur  un  enfant  de  Guasipe;  des  oedèmes  de  la  langue  et  de  toute  la  région 
pharyngienne  menaçaient  les  jours  du  patient  par  asphyxie;  le  Dr.  Drouin  ne 
s'aperçut  de  la  cause  de  ces  troubles  qu"après  'avoir  fair  restituer  au  patient 
des  fragments  de  l'Acarien. 

Ces  faits  sont  à  la  connaissance  de  tous,  continue  M.  de  Charmoy,  et  M. 
de  Grandpré,  directeur  du  Muséum,  assure  avoir  été  un  des  premiers  à  signaler, 
à  Maurice,  les  propriétés  toxiques  de  cet  Acare," 

De  Charmoy  poslal  potom  Mégninovi  několik  živých  exemplářů, 
ty  však  došly  mrtvy.  Přes  to  však  učinil  s  nimi  Még.nix  pokus  a  po- 
dává (22)  o  tom  takovou  zprávu  : 

„Néanmoins,  comme  ils  paraissaient  être  dangereux  surtout  par  leur 
simple  contact,  je  fixai  ces  dis  Holothyres,  en  un  groupe,  sur  mon  avant-bras  et 
je  les  y  maintenais  au  moyen  d'un  bracelet  de  tali'etas  gommé.  —  —  Au  bout 
d'une  heure  j'éprouvais  une  légère  sensation  de  brûlure  qui  alla  progressivement 
en  augmentant,  au  point  qu'après  quatre  ou  cinq  heures  cette  sensation  était 
une  vraie  douleur,  très  désagréable,  et  qui  se  faisat  sentir  par  poussées.  Au 
bout  de  six  heures  je  défis  l'appareil  pour  me  rendre  compte  de  l'effet  produit 
sur  la  peau.  Cet  effet  consistait  simplement  eu  un  léger  oedème  sans  changement 
de  coloration,  mais  autour  de  la  région  se  montraient  un  assez  grand  nombre 
de  petits  boutons  de  prurigo  ;  on  en  voyait  aussi  au  poignet  opposé  où,  sans  doute, 
les  doigts  qui  avaient  manipulé  les  Acariens  avaient  touché.  Plusieurs  heures 
après  avoir  enlevé  les  Holothyres  de  dessus  mon  bras,  la  sensation  de  brûlure 
revenait  avec  persistance,  et  le  lendemain  encore  en  frottant  sur  la  région,  on 
la  réveillait,  mais  beaucoup  moins  intense. 

Sur  une  muqueuse,  Taction  des  Holothyres  doit  être  beaucoup  plus  violente 
et  on  s'explique  facilement  le  véritable  empoisonnement  dont  sout  victimes  les 
oies  et  les  cauards  qui  les  ingèrent,  aussi  bien  que  les  pharyngites  et  les  glos- 
sites  que  contractent  les  enfants  qui  ont  manipulé  imprudemment  ces  Acariens 
et  porté  ensuite  les  mains  à  leur  bouche." 

Mégnin  srovnává  tato  onemocnění  s  nemocí  atriplexismem,  jež 
u  chudých  Číňanu  se  objevuje,  dle  všeho  nějakým  malým  arachnidem 
jest  vyvolávána  a  od  Matigngsa  byla  popsána  (22),  dále  pak  se  zná- 
mými účinky  Cantharidů. 

O  jedovatých  účincích  druhů  seychellských  není  ničeho  známo. 
Poněvadž  však  jednak  druhové  rozdíly  ve  vnitřní  organisaci  jednot- 
livých specií  jsou  docela  nepatrné,  jednak  pak  jednotlivé  druhy  na 
různých  ostrovech  —  pokud  dosud  známo  —  promiscue  přicházejí, 
lze  skoro  s  absolutní  jistotou  míti  za  to^  že  i  formy,  jež  jsem  zkoumaly 
podobnými  jedovatými  vlastnostmi  jsou  obdařeny. 

O  původu  oněch  jedovatých  účinků  bylo  lze  a  priori  se  domní- 
vati, že  bud  jsou  působeny  lymfou  těkí,  jež,  podobně  jako  u  některých 


g  X.  Karel  Thon: 

bmyzû,  niňže  z  tèla  vystoupiti,  anebo  že  původ  svůj  mají  ve  zvlášt- 
ních jedovatých  sekretech,  jež  jsou  produktem  určitých  žláz. 

Lymfa  tělesná  na  základě  stavby  celého  pokryvu  chitinového 
nemůže  nikde  na  venek  pronikati.  Jediná,  však  velmi  účinná  možnost 
jest,  že  transuduje  do  podivných  těch  vzdušných  apparatů,  jež  jsem 
jinde  popsal,  a  tu  se  shromažďuje  ve  váčcích  jako  coagulovaná,  silně 
barvitelná  hmota,  jež  pak  v  hojné  míře  zadním  stigmatem  na  venek 
jest  vylučována. 

Zda  jedovaté  lièinky  přísluší  této  lymfé  nebo  sekretům  žláz, 
jež  dále  popíšeme,  nebo  oběma  najednou,  mohly  by  rozhodnouti  pouze 
experimenty  na  živých  zvířatech.  My  spokojiti  se  musíme  pouze 
výčtem  všech  eventualit,  jež  by  mohly  s  jedovatými  účinky  souviseti. 
Učinil  jsem  několik  pokusů  obdobných  Mégninovu  se  zvířaty  v  lihu 
konservovanými,  však  docela  bez  výsledku.  Jest  zajímavo,  že  líh,  do 
nějž  byla  uložena,  za  krátko  nabude  specifického,  pronikavého  zápachu. 

V  následujícím  chci  popsati  veškery  žlázy,  jichž  sekrety  mohly 
by  míti  vlastnosti  jedovaté.  Mnohem  větší  zajímavost  a  důležitost 
mají  žlázy  ty  po  stránce  morfologické,  jednak,  že  ponejprv,  anebo 
jako  případ  neobyčejně  řídký,  přítomnost  jich  u  roztočů  zjištěna, 
jednak  že  i  skladba  jejich  a  histologické  detajly  poskytují  řadu  za- 
jímavostí. Veškerá  zkoumání,  pokud  zvlášť  není  poznamenáno,  konána 
byla  na  druhu  Holofh.  brauen  n.  sp^) 

Na  prvém  místě  probereme 


Žlázy  príústní. 

Jsou  velmi  mohutně  vyvinuty  ve  třech  párech.  Podle  vztahů 
jejich  vývodů  k  okončinám  budeme  je  nazývati  žlázami  cheliceralními, 
maxillarními  a  pedalními.  Žláza  cheliceralní  a  pedalní  jsou  dle  téhož 
plánu  stavěny,  žláza  maxiljarní  upravena  jest  docela  jinak.  Žláza  che- 
liceralní tvoří  komplex  asi  deseti  kulovitých  acinů,  jež  hroznovitě  na 
sebe  jsou  nahloučeny  a  leží  podle  pochvy  cheliceralní,  kterážto,  mimo- 
chodem řečeno,  jest  u  tohoto  rodu  podivuhodně  dokonale  vyvinuta, 
v  horizontální  rovině  mezi  pochvou  tou  a  dermální  muskulaturou 
okončin.  V  rovině  příčné  a  sagitální  těsně  pod  předním  lalokem 
traktu  zažívacího  nad  muskulaturou  okončin,  jež  bére  původ  svůj  na 
endosternitu.     Přední  membranosní  apodemy  endosternitu  vkládají  se 


*)  Popis  uveřejním  při  jiné  příležitosti. 


o  žlázách  Holothyridů.  7 

pak  mezi  žlázu  a  mezi  pochvu  cheliceralní.  Jednotlivé  aciny  jsou, 
jak  praveno,  kulovité  a  mají  as  0-3  mm  v  průměru.  Jsou  typickým 
způsobem  hroznovitých  žláz  staveny.  Skládají  se  z  konických,  tčsné 
na  sobě  ležících  buněk,  jež  jsou  radiálně  kol  společného  středu  uspo- 
řádány. Všechny  adenocyty  jsou  úplně-  ďistinktní,  mají  zřetelnou 
blánu  buněčnou,  jež  však  daleko  není  tak  pevnou  a  silnou, 
jako  u  žlázy  pedalní.  Na  jjeriferii  každého  acinu  vyvinuta  zřetelná 
membrána  basalní,  na  níž  pak  se  zevnějška  přikládají  se  elementy 
vazivové,  ony  však  nevrůstají  do  nitra  acinu,  jako  u  žlázy  pedalní.  Na 
rozšířeném  periferním  konci  v  basalní  části  každé  klínovité  buňky 
leží  jádro  a  zbytky  těla  buněčného.  Ostatek  adenocytu  naplněn  jest 
většinou  sekretem.  Už  u  nejmladších  zvířat,  jež  měl  jsem  k  disposici, 
kde  ovšem  žlázy  byly  značně  menší,  byla  sekrece  v  plném  proudu. 
Sekret  naplňuje  veškerý  skoro  vnitřek  adenocytu  a  sáhá  skoro  až 
k  samému  jádru.  Cytoplasma  jest  roztrháno  a  udrženo  v  nepatrných 
zbytcích,  hlavně  na  periferii  a  kol  jádra.  Tyto  malé  ostrůvky  cyto- 
plasmatické,  většinou  dendritického  tvaru,  mají  velmi  hustou  strukturu 
a  tingují  se  tudíž  dosti  intensivně  haematoxyliny  Delafieldovým  i  žele- 
zitým.  Tím  způsobem  při  slabších  zvětšeních  mohou  snadno  vyvolati 
zdání  ergastoplasmy  neb  chromidialního  apparátu.  Při  pečlivém 
ohledání  immersí  najdeme  však  vždy  strukturu  a  o  totožnosti  těchto 
elementů  s  chromatinem  nemůže  být  řeči.  Ergastoplasmatických  a  chro- 
midialních  struktur,  jež  znám  z  jiných  orgánů  Holothyridů,  které 
se  objevují  v  příústních  žlázách  jiných  roztočů  v  různých,  mnohdy 
velmi  zajímavých  modifikacích,  jak  nejnověji  bez  dalšího  ocenění 
a  obšírnějšího  popisu  zaznamenali  Sig  Thor  (51)  a  Erik  Nordex- 
sKiOLD  (31)  a  jež  znám  i  z  vlastních  zkušeností  u  různých  acaridů, 
v  žádné  z  příústních  žláz  Holothyridů  jsem  nenalezl.  —  O  vzniku 
sekretu  a  pochodech  jeho  přeměny  nelze  mi  ničeho  říci,  ježto  nemám 
počátečných  stadií.  Ale  celá  úprava  žlázy  cheliceralní  i  pedalní  jest 
tak  typickou  a  normální,  že  by  bylo  zbytečno  uváděti  tu  celou  tu 
nesmírnou  literaturu  o  tomto  předmětu,  jež  v  poslední  době  doznala 
důkladného  zpracování  v  několika  knihách;  a  také  sotva  by  studium 
počátečných  stadií  sekrece  vedlo  tu  k  nějakým  novým  poznatkům. 
Sekret  vystupuje  ve  dvojí  formě:  Jednak  jako  velmi  četná  a  velmi 
hustě  nahloučená,  značně  velká  granula,  jednak  jako  jednotná  massa 
skoro  homogenní.  Druhá  forma  jest  dalším  stadiem  prvé.  Sekret  ten 
nebarví  se  haematoxyliny,  za  to  intensivně  barvivy  plasmatickými 
a  eosinem.  Jest  tudíž  acidofilní  a  buřiky  jsou  typickými  serocyty. 
Na  praeparátech  při  slabém  zvětšení  vypadá  žláza  cheliceralní  traav 


g  X.  Karel  Thon: 

zbarvena,  6ímž  se  liší  od  vedle  ležící  žlázy  pedalní.  Temné  ono 
zbarvení  pochází  od  temně  se  tingujících  zbytků  a  ostrůvků  cytoplas- 
matickýcli.  Při  immersním  zvětšení  najdeme  vždy  mezi  těmito  temnými 
ostrůvky  četné  a  nahromaděné,  jinak  (červeně)  zbarvené  schedoplasty. 
Na  větších  zrnech  pozorujeme  pak  rozpad  v  menší  a  konečně  jejich 
rozplývání  se.  Jedná  se  tu  tedy  o  typickou  chondroklasi  a  chondro- 
lysi  (podle  C.  C.  Schneidera). 

Ony  téměř  homogenní  massy  polotekutého  sekretu  v  serocytech 
barví  se  ještě  dokonale.  Později  však  nastává  rozplynutí  úplné  a  my 
nalézáme  začasté  vývod  až  k  vyústění  plný  sekretu  bledého,  jenž 
se  skládá  z  nesčetných,  různě  velikých  vakuol,  které  pouze  na  stě- 
nách svých  se  tingují  barvivy  plasmatickými.  Je  to  typický  vzhled 
sekretů  sliuných. 

Jádro  nemění  valně  svoji  velikost  během  různých  fásí  sekrece. 
Rozdíly  ty  jsou  celkem  nepatrné  a  nedají  se  uvésti  v  jednotnou  řadu, 
z  níž  by  na  kausalní  vztahy  a  pochody  v  cytoplasme  se  odehráva- 
jící se  dalo  uzavírati.  Rozdíly  ty  jsou  spíše  individuálního  rázu. 
V  celku  rozeznáváme  dva  extremní  případy.  V  prvém  je  jádro  váčko- 
vité,  oválného  tvaru  s  hladkou  konturou  Obsahuje  hojně  enchylema, 
v  němž  leží  řídká  síť  lininová  a  na  ní  uložena  okrouhlá,  většinou 
stejně  veliká,  malá  zrna  nukleinová,  namnoze  v  řadách.  V  takovýchto 
jádrech  nalézáme  ve  středu  nebo  u  periferie  nukleolus  ne  příliš  veliký, 
za  to  velmi  zřetelný,  který  docela  jinak  se  barví,  než  zrna  nukleinová. 
Zabarvuje  se  plasmatickými  barvivy  a  chová  nepatrné  stopy  diffus- 
ního  chromatinu  na  svém  povrchu.  Nalézáme  jej  v  různých  veliko- 
stech. Takové  veliké  nukleoly  pak  sedí  více  na  periferii,  ztrácejí  na 
barvitelnosti,  stávají  se  bledšími,  světlolomnějšími,  stopy  chromatinu 
na  nich  zmizely.  Konečně  sedí  takový  veliký  nukleolus  těsně  u  peri- 
ferie. Mnohdy  nalézáme  dva  nukleoly  v  jádře,  většinou  nestejné 
velikosti. 

Jádra  ve  druhém  extrému  mají  kontury  svraštělé,  méně  šťávy 
jaderné,  obsah  nukleinu  jest  však,  jak  se  zdá,  stejný,  nukleolus  schází. 

Ježto  buňky  naplněny  jsou  až  na  nejvyšší  míru  sekretem,  ne- 
bylo lze  direktně  zjistiti,  zda  nukleoly  ty  jsou  z  jádra  vypuzovány, 
poněvadž  pak  neliší  se  od  schedoplastů,  jež  jsou  tu  v  obrovském 
počtu  v  nejbližším  sousedství  jádra  přítomny.  Ale  z  docela  analogi- 
ckých zjevů  na  žlazkách  maxillarních,  v  buňkách  žlázy  coxalní 
a  ze  zjevů  docela  —  aspoň  morfologicky  —  identických  v  t.  zv.  žlázách 
malpighických  uzavírám,  že  nukleolus  ten  je  občasně  z  jádra  vypu- 
zován.  Ostatně  pak  i  v  tomto  případě  svědčí  pro  to  okolnost,  že  čím 


o  žlázách  Holothyridâ.  g 

nukleolus  jest  starším,  tím  více  blíží  se  periferii  jádra,  pak  leží  tésnè 
na  periferii  ;  mimo  to  viděl  jsem  v  několika  velmi  řídkých  případech 
na  jádře  v  cytoplasme  ležeti  tělísko  nukleolu  velmi  podobné,  jež 
za  vypuzený  nukleolus  považuji. 

Toto  vypuzování  nukleolovitých  útvarů  během  energické  činnosti 
jádra  a  výměny  látek  mezi  ním  a  cytoplasmou  jest  zjevem  dosti 
častým  a  dlužno  jej  za  regulatorní  zařízení  považovati.  V  jádrech 
žláz  Holothyridů  tvoření  se  nukleolu  jest  už  následkem  předchozích 
fysiologických  funkcí  struktur  jaderných.  Ve  všech  orgánech  a  jejich 
buňkách  u  Holothyra  —  vyjma  propagocyty  —  nevytvořuje  se  nukle- 
olus za  účelem  určitých  funkcí.  Nukleolarní  substance  s  chroniatinem 
jost  neustále  stejnoměrně  spojena  a  po  jádře  rozptýlena  ve  formě 
větších  nebo  menších  chromatických  zrn.  U  všech  buněk  však,  jež 
energicky  fungují,  objevuje  se  dočasné  tvoření  se  nukleolu,  jež  zprvu 
obsahují  trochu  chromatinu,  ten  však  později  se  ztrácí,  nukleoly  bled- 
nou a  pak  mizí  v  mnohých  případech  a  per  analogiam  patrně  ve  všech 
jsou  přímo  z  jádra  vypuzovány.  Jsou  tudíž  tyto  nukleoly  produktem 
sekundárním,  složeným  z  nepotřebných  již  částí  plastinu  a  chroma- 
tinu, Lze  je  tedy  přímo  srovnávati  s  pseudochromosomy  sekundárně 
z  jádra  do  cytoplasmy  vyputovavšími  a  chromidiemi.  Jest  zajímavým 
zjevem,  že  jsem  podobné  vztahy  mezi  jednotlivými  komponentami 
jádra  a  mezi  jádrem  a  cytoplasmou  nalezl  u  Holothyra  u  všech  téměř 
orgánů  (žlázy  příústní,  coxalní,  malpighické,  vajíčka).  Považuji  to  za 
doklad  k  názoru,  že  specifitu  druhovou  hledati  dlužno  v  samotných 
elementech,  jež  skládají  buňku  a  její  organula. 

Středem  žlázy  táhne  se  centralný  a  mohutný  vývod,  jenž  vysílá 
kratičká,  široká  ramena  do  každého  acinu.  Distalní  přišpičatělé  konce 
serocytů  nasedají  přímo  na  začátek  vývodového  ramene.  Vývod  má 
značné  silnou  stěnu,  jež  složena  jest  takto:  Matrix  značně  silná 
z  husté  plasmy  s  nezřetelnou,  vláknitou  strukturou  ;  v  ní  leží  velmi 
četná,  silně  konturovaná  a  temně  se  tingujíci  jádra  podlouhlého, 
oválního  tvaru,  pak  četná,  svěMolomná,  hnědě  zbarvená  zrnka  pigmen- 
tová. Tuto  okolnost  považuji  za  důkaz,  že  jest  matrix  vývodu  původu 
čistě  ektodermalního,  pouhé  pokračování  hypodermis.  Pak  následuje 
tenká,  skoro  homogenní  mezivrstva,  konečaě  pak  vrstva  cuticularní, 
o  něco  silnější,  než  matrix.  Jest  homogenní,  na  povrchu  jest  ztlustlou 
a  nese  četné  a  dosti  hluboké  rýhy  longitudinalné  probíhající.  Od  nich 
vycházejí  kolmo  do  nitra  vrstvy  přečetná  vlákénka  oporná,  jež  kom- 
munikují  a  tvoří  opornou  sít,  jejíž  některá  vlákénka  až  .do  matrix 
pronikají. 


10 


X.  Karel  Thon  : 


Když  vývod  opustí  žlázu,  jest  průběh  jeho  následující:  Směřuje 
nejprve  dolů,  pak  stoupá  šikmo  vzhůru  a  blíží  se  k  lateralní  stěně 
pochvy  ústního  orgánu.  Těsně  za  místem,  kde  se  k  okraji  maxillarní 
steny  listního  orgánu  přikládají  krátké  a  silné  zevní  svaly  dorsoven- 
traloí  a  tato  přechází  ve  svou  pochvu,  obrátí  se  vývod  horizontálně 
v  příčné  rovino  zvířete  a  vstupuje  do  prostory  mezi  stěnou  maxillarní 
a  pochvou  chelicer.  Morfologicky  jest  tuto  cbeliceralní  pochvu  vyložiti 
jako  membranosní,  kolmo  lateralně  probíhající  pokračování  labra,  jež 
sekundárně  dorsalně  s  maxillarní  částí  srůstá.  Pak  probíhá  vývod 
skoro  úplně  horizontálně   paralellně  s  podélnou  osou  těla  v  oné  pro- 


ř"/         v^df 


skm 


oe 


Obr.  1.    Příčný  průřez  ústním  orgánem  Holothyrus  hraueri  ku  znázornění  vy- 

iistění    žlázy  rlielicerové.    «ic7,,  md^   chelicery,    skm,   vývodná  skulina  žlázy 

chelicerové,  oe,  Oesophagus. 


stoře  mezi  stěnou  maxillarní  a  pochvou  cbeliceralní  úplně  volně  jako 
tenká,  velmi  tuhá  a  pevná,  rovná,  chitinová  rourka.  Konečně  krátce 
před  místem,  kde  silná,  chitinosní,  lateralní  stěna  labra,  srostlá  dor- 
salně se  stěnou  maxillarní  přechází  v  blanitou  cbeliceralní  po- 
chvu, obrací  se  vývodná  rourka  mírně  vzhůru,  přiblíží  se  ku  silné 
lateralní  stěně  labralní,  prorůstá  ji  a  vylévá  se  ellipsovitým,  mírně 
rozšířeným  otvorem  do  dutiny,  v  níž  chelicera  leží.  (Text.  obr.  1.) 
Skulina  vroubena  jest  mírnou,  hladkou  ztluštěninou. 

Co  &e  histologické    skladby   týče,   jest    vývod    celkem    podobně 
stavěn,  jako  ve  žláze  samé.     Když   vystoupí  ze  žlázy,    zmohutní  ono 


o  žlázách  Holothyridfi .  1  \ 

sítivo  V  cuticiilarní  vrstvě,  tvoříc  pak  většinou  okružní,  delší  nebo 
kratší,  namnoze  anastomosující  spiralní  vlákna;  mezivrstva  se  ztrácí, 
za  to  vystupuje  zřetelně  tenká,  hyalinní  intima,  podélně  rýhovaná 
a  vrásčitá.  Tam,  kde  jest  vývod  pevnou  a  rovnou  rourkou  (v  pro- 
stoře mezi  stěnou  maxillarní  a  pochvou-  cheliceralní),  obě  vnitřní 
vrstvy  zmohutněly,  staly  se  solidnějšími,  takže  lumen  se  súžilo. 
Okružní  vlákénka  čím  blíže  ku  kraji,  tím  stávají  se  hustšími,  až  se. 
stýkají,  takže  povstane  posléze  solidní,  consistentní  membrána  chiti 
nosní,  jež  tu  a  tam  ukazuje  okružní,  světlé,  skulinovité  proužky  — 
místa  to,  kde  oporná  vlákénka  spolu  nebyla  splynula.  Krátce  před 
vyústěním  pak  jest  vnitřní,  silná  stěna  vývodu  pouhou  silnou  chiti- 
novou  membránou. 

Maxillarní  žláza  jest  v  přímém  spojení  se  žlázou  cheliceralní, 
ježto  hlavní  její  vývod  vlévá  se  do  sběracího,  centrálního  kanálu 
cheliceralní  žlázy;  leží  v  téže  výši,  jako  cheliceralní  žláza,  za  ní  dále 
ku  středu  těla,  těsně  pod  předním  lalokem  traktu  zažívacího.  Skládá 
se  asi  z  10 — 12  úplně  oddělených,  malých  žlazek. 

Zlazky  ty  tvoří  jednotlivá  malá  tělesa  různé  velikosti  a  různého, 
více  méně  elliptického,  kulovitého  neb  ledvinitého  tvaru,  jež  leží 
úplně  volně  v  těle.  Z  každého  žlaznatého  tělíska  vychází  jeden  neb 
více  rourovitých  vývodů.  Tyto  jednotlivé  vývody  ubírají  se  dosti 
dlouho  samostatně  paralellně  vedle  sebe,  posléze  se  spojují,  hlavně 
ty,  jež  vycházejí  z  nejdistalnějších,  středu  těla  nejbližších  těles,  v  jeden, 
silnější  vývod  společný.  Tento  silný  vývod  spolu  s  několika  tenkými, 
jednotlivými  vývody  žlaznatýcb  těles  nejproximalnějších  vyúsťuje  do 
sběracího  kanálu  žlázy  cheliceralní. 

Každé  těleso  představuje  syncytium.  Plasma  na  periferii  jest 
velmi  hustě  alveolarní,  skoro  zdá  se  býti  homogenní  a  barví  se  velmi 
intensivně  všemi  barvivy  plasraatickými;  možno  tu  mluviti  p  zřetelné 
plasmě  corticalní.  Ve  středu  však  syncytia  přechází  plasma  corti- 
calní  více  nebo  méně  náhle  v  bledou  endoplasmu,  jež  má  strukturu 
mnohem  řidší,  více  méně  reticulosní  a  barví  se  mnohem  slaběji,  než 
vrstva  corticalní.  Sekret  morfologicky  rozlišiti  nelze.  Jest  jistě  teku- 
tým a  sluší  onu  šťávu,  jež  vyplňuje  dutinky  mezi  stěnami  reticulosní 
struktury  u  endoplasmy  syncytia  za  sekret  považovati. 

V  každém  syncytiu  nalézáme  dvojí  druh  jader.  Jedna  leží  více 
méně  na  periferii,  jsou  poměrně  velká  a  váčkovitá.  Druhá  leží  hustěji 
neb  řidčeji  nahloučena  blíže  středu,  jsou  plochá,  temnější,  se  svra- 
skalou  blanou.  Tato  druhá  jádra  jsou  jádry  v  matrix  vývodu  a  nemají 
se  sekrecí   ničeho    co   činiti.     V  jádrech    žlázových  jsou  četná  zrna 


y-,  X.  Karel  Thon: 

chrouiatiiiová,  zhusta  pozorujeme  dočasué  tvoření  nukleolû,  jež,  jak 
jsem  už  povèdèl,  občas  jsou  vypuzovány.  Aspoň  pokládám  tělíska 
kulatá,  tu  a  tam  v  blízkosti  jádra  ležící,  za  vypuzené  nukleoly.  Mimo 
to  celý  vznik  a  sunutí  se  nukleolu  k  periferii  jádra  a  jeho  násle- 
dující zmizení  potvrzují  moji  domněnku. 

Z  každého  menšího  tělíska  žlaznatého  vychází  jeden,  z  větších 
i  2  až  3  silné  vývody,  jež  sbírají  několik  intracelullarních  kanálků. 
Takový-  silnější  vývod,  tedy  vývod  už  jako  takový,  ne  intracellularný 
kanálek,  má  zajímavou  skladbu.  Je  to  poměrně  silná  roura,  tvořená 
z  iiniuty  hyalinní  a  homogenní,  s  luminem  nápadně  úzkým,  takže  stěny 
jsou  nad  obyčej  silné.  Na  zevní  periferii  této  homogenní,  silné  stěny 
vytvořena  jest  jemná  a  teničká  raatrix  mírně  se  barvící  a  granulosní. 
V  ní  leží  plochá  jádra  s  nepravidelnými  konturami,  chudá  na  chro- 
matin. Vývod  jest  na  dlouhou  distanci  všude  stejně  široký.  V  plné 
své  šířce  vniká  do  syncytia,  tlustá  jeho  stěna  přestává  celkem  velmi 
náhle  a  lumen  pokračuje  pak  dále  a  rozpadá  se  v  několik  stejně  širo- 
kých, nepřesně  konturovaných  intracellullarných  kanálků,  jež  se  táhnou 
až  k  bezprostřední  blízkosti  jádra  a  tam  v  plasmě  se  ztrácejí.  • — 
Na  silné  stěně  vývodu  pozorujeme  od  místa  k  místu  příčné,  jemné, 
téměř  rovné  linie,  jež  zdánlivou  a  nepravidelnou  segmentaci  roury 
vývodné  vyvolávají. 

Čím  dále  k  vyústění  hlavního  vývodu  do  žlázy  cheliceralní,  tím 
více  rozšiřuje  se  jeho  lumen.  Stěny  stávají  se  méně  silnými,  přes  to 
však  jsou  tlusté  nápadně.  Ona  homogenní,  vnitrní  vrstva  se  značně 
sužuje,  za  to  matrix  nabývá  větší  tlouštky.  V  homogenní  vnitřní  vrstvě 
příčné  linie  opakují  se  častěji  a  praesentují  se  jako  oporné  kroužky, 
lumen  objímající.  U  mladých  individuí  jsou  přirozené  lalůčky 
žlaznaté  menší,  jsou  mnohem  těsněji  na  sebe  nahloučeny  a  leží  tam 
těsně  za  žlázou  cheliceralní. 

Kdežto  obě  právě  popsané  žlázy  vývody  svými  kommunikují, 
jest  třetí  žláza,  žláza  pedalní  úplně  od  těchto  isolována,  vyúsťuje 
docela  jinam,  totiž  na  basi  prvého  páru  noh,  fakt  to  u  roztočů  docela 
nový  a  neobvyklý.  V  posledním  oddílu  této  práce  budeme  věnovati 
poměrům  těmto  větší  pozornost.  Žláza  pedalní  jest  docela  stejně 
stavěna,  jako  žláza  chelicerová.  Už  u  nejmladších  individuí,  jež  byla 
v  mém  materiálu,  žláza  byla  dokonale  vyvinuta  a  intensivně  fungo- 
vala. Jest  největší  ze  všech  tří  žláz,  leží  pod  oběma  žlázami  před- 
chozími, blíže  k  bokům  těla  jsouc  posunuta,  nad  vedlejší  větví  žlázy 
coxaloí.  Skládá  se  opět  z  několika  velikých,  kulovitých  acinö,  jež 
všechny  ústí  do  společného,  rourovitého,  kratičce  rozvětveného  a  širo- 


o  žlázách  Ilolothyridň.  "  J3 

kého  vývodu  podobné  úpravy  a  stavby,  jako  u  žlázy  chelicerové. 
Buňky  acinus  skládající  jsou  zase  veliké,  klínovité,  typické  serocyty. 
Mají  neobyčejně  silné  membranosní  stěny,  což  souvisí  s  obrovskou 
produkcí  sekretu,  jehož  veliká  quanta,  -vyžadují  potom  pevné  opory 
ve  stěnách.  Většinou  jsou  serocyty  úplně  naplněny  sekretem, 
který  se  praesentuje  jako  veliké  massy  hmoty  téměř  homogenní, 
intensivně  plavSmatickými  barvivy  a  eosinem  se  tingující,  jež  ponenáhlu 
směrem  k  vývodu  stává  se  tekutější  a  méně  se  barví.  Vývod  bývá 
hustě  naplněn  sekretem.  Cytoplasma  s  jádrem  posunuto  na  nejzazší 
periferii,    cytoplasma    ztlačeno    na    nepatrný    ostrůvek    kolem   jádra. 


Obr.  2.  Maxillarní  žláza  podle  celkového  praeparatu  (Heidenhain.-  haemat.,  rubin  S) 
zchl)  laloky  žlázy  cheliceralní,  vmx)  hlavní  vývod  žlázy  maxillarní. 


Jednotlivé  ostrůvky  cytoplasmy  mezi  shluky  sekretu,  jako  bylo 
u  žlázy  chelicerové,  zde  nejsou.  Jádra  jsou  veliká,  s  četnými  zrny 
nukleinovými  ;  pozorujeme  na  nich  střídavé  napjetí  blány  a  tvoření 
nukleolû,  pak  svraštění  spojené  se  zmizením  nukleolů:  zjevy  podobné, 
jaké  jsme  už  prve  popsali.  Sekret  objevuje  se  podobně,  jako  u  žlázy 
cheliceralní  ve  formě  shluků  drobných  granul. 

Granula  ta  jsou  mnohem  drobnější,  než  v  cheliceralní  žláze, 
záhy  se  rozpadnou  ve  shluky  husté,  homogenní  a  intensivně  se  bar- 
vící massy,  jež  se  pak  znenáhla  rozplývá.  Okolní  vazivo  husté  objímá 


1^  X.  Karel  Thon: 

pedíiliií    žlázu  a  vlákna   jeho    vnikají    na  jistou  vzdálenost  mezi  jed- 
notlivé serocyty,  zjednávajíce  tak  opory    serocytům  při  mohutné  jich 

činnosti. 

Vývod  je  široká,  silná  roura,  podobně  stavěná  jako  u  žlázy 
prvé.  Za  matrix,  jež  chová  v  sobě  plochá  jádra  a  hojná  zrna  pigmen- 
tová, následuje  vrstva  okružních  vláken  oporných,  jež  čím  dále  ku 
distalnínui  konci  vývodu,  tím  jsou  hustší  a  posléze  v  jednotnou  chiti- 
uosní  stěnu  splývají.  Nejvnitrnější  vrstva  pak  jest  tenká,  hyalinní 
intima,  podélně  vráskovaná,  jež  posléze  s  vrstvou  okružních  vláken 
splyne,  s  ní  jednotnou  chitinosní  stěnu  tvoříc.  —  Vývod  opouští 
žlázu  na  ventralní  straně  a  směřuje  téměř  rovně  šikmo  dolů  k  me- 
diáně těla.  Pak  obrací  se  ku  předu  a  ubírá  se  přímo  jako  široká, 
nápadná,  skoro  rovná  roura  ku  zadnímu,  vnitřnímu  konci  coxy  prvé 
nohy.  Tam  vyúsťuje  jednoduchým,  značné  širokým  otvorem  v  synar- 
throdialní  membráně  těsně  pod  vývodem  žlázy  coxalní.  (Viz  Tab.  II. 
obr.  15).  Vývod  žlázy  pedalní  leží  ventralněji  a  blíže  mediány  tělní- 
vývod  žlázy  coxalní  více  dorsalně  a  k  periferii. 

Z  celého  vzhledu  žlázy  pedalní  a  jejího  sekretu,  z  obrovských 
quant  sekretu  a  způsobu,  jak  a  kde  žláza  na  venek  vyúsťuje,  lze 
se  s  bezpečností  domnívati,  že  sekret  slouží  všem  jiným  funkcím, 
jen  ne  jako  žláza  slinná  nebo  zažívací.  Jest  pravdě  nejpodobnější,  že 
právě  tato  žláza  způsobuje  ony  jedovaté  účinky  a  slouží  účelům 
obranným. 

Po  stránce  uiorfologické  jest  nejzajímavější 


Žláza  coxalní. 

Holothyrus'  jest  prvým  acaridem,  kde  ponejprv  nesporná  žláza 
coxalní  mnou  byla  objevena  (47).  Pak  nalezl  ji  With  u  nové  skupiny 
Notostigmatů  (58).  U  Holothyridů  jest  to  krásný,  veliký,  poměrně 
jednoduchý  orgán,  zaujímající  tutéž  posici  jako  u  arachnidů  ostatních, 
vyúsťující  u  coxy  prvého  páru  noh  a  táhnoucí  se  téměř^  horizon- 
tálně až  ku  tělu  endosternitu,  k  jehož  lateralním  stěnám  se  přikládá 
co  nejtěsněji.  Skládá  se  ze  dvou  dlouhých,  jednoduchých  rour  s  dosti 
širokým  luminem  :  z  větve  hlavni,  delší,  jež  blíže  leží  mediáně  těla 
a  přímo  dotýká  se  lateralní  stěny  těla  endosternitového,  a  z  větve 
vedlejší,  jež  jest  kratší  (ws -f  wa),  blíže  k  periferii  těla  posunuta 
a  slepé  ukončena.  Obě  větve  jsou  spojeny  a  přecházejí  ve  společný, 
jednoduchý,  skoro  rovný  vývod,  jenž  se  na  venek  vylévá.   Jest  tudíž 


o  žlázách  Holothyridû.  r[5 

Žláza  coxalní  dvojklanná:  jedna,  hlavni,  vétev  jest  svinuta  a  přechází 
ve  váček  konečný,  vétev  vedlejší  jest  značné  kratší,  pouze  ohnuta 
a  slepě  ukončena.  Větev  hlavní  má  následující  průběh  a  můžeme  na 
ní  rozeznávati  tyto  části.  Od  basalní  části  vývodu  {bv)  počínaje,  ubírá 
se  na  větší  vzdálenost  téměř  parallelné  s  podélnou  osou  těla,  stoupajíc 
mírně  vzhůru  až  skoro  těsně  k  přednímu  laloku  roury  zažívací,  těsně 
k  lateralním  apodematům  endosternitu  (1.  a  12.,  e?jcž.).  Tam  tvoří  ostrý 
roh  a  obrací  se  náhle,  skoro  vertikálně  dolů,  tvoříc  tak  vertikální 
rameno  {vs).  Toto  obrací  se  pak  podobné  náhlým  způsobem  na  straně 
k  mediáně  tělní,  tedy  k  endosternitu  obrácené  opět  vzhůru  [hsp] 
a  přechází  do  dorsalního  horizontálního  ramene  části  konečné.  Tuto 
část  konečnou  budeme  rozeznávati  od  části  hlavní,  poněvadž  vykazuje 
rozdíly  ve  skladbě  histologické.  Dorsalní  ono  rameno  táhne  se  skoro 
horizontálně  mírně  ku  předu,  pak  se  zahne  směrem  k  endosternitu 
mírné  dolů  a  přechází  ve  ventralní  rameno  části  konečné,  jež  těsně 
se  lateralní  stěny  těla  endosternitového  dotýká  a  s  ním  na  četných 
místech  přímo  srůstá.  Toto  ventralní  rameno  obrací  se  zase  poněkud 
na  zad  a  sklání  se  těsně  podle  endosternitu  dolů,  ohýbá  se  pak  opět 
mírně  na  před  a  směrem  k  periferii,  tedy  od  endosternitu,  a  přechází 
v  krátkou  část  ampullaruí  {am),  na  níž  nasedá  membranosní  váček 
konečný.  Ten  směřuje  skoro  vertikálně  vzhůru  a  umístěn  jest  s  jedné 
strany  mezi  dorsálním  a  ventralním  ramenem  části  konečné,  s  druhé 
stiany  mezi  hlavním  kmenem  větve  hlavní  a  dorsálním  i  ventralním 
ramenem  větve  vedlejší.  (Obr.  3.  tab.  I.)  Už  předem  budiž  o  tomto 
konečném  váčku  řečeno,  že  jej  za  váček  coelomový  považujeme 
a  budeme  jej  prostě  váčkem  coelomovým  nazývati. 

Větev  vedlejší  má  průběh  velmi  jednoduchý.  Od  společného  vý- 
vodu táhne  se  na  delší  vzdálenost  rameno  ventralní  mírně  šikmo 
na  zad,  to  ohýbá  se  pak  náhle  vzhůru  a  přechází  v  rameno  dorsalní, 
jež  táhne  se  skoro  úplně  rovnoběžně  s  ramenem  ventralním  v  bez- 
prostřední jeho  blízkosti,  těsně  nad  ním  na  před.  Pouze  distalní  jeho 
část  krátce  před  koncem  se  mírně  odchýlí  k  mediáně  tělní  a  těsně 
před  spojením  větve  hlavní  s  větví  vedlejší  prostě  slepě  konci.  Všechny 
oddíly  žlázy  coxalní  jsou  téměř  vesměs  stejně  široký.  Tu  a  tam  na- 
skýtají se  v  uspořádání  a  v  délce  jednotlivých  částí  malé  variace,  tak 
na  př.  tam,  kde  část  vertikální  vétve  hlavní  obrací  se  opět  vzhůru 
a  přechází  v  dorsalní  rameno  části  konečné,  v  délce  obou  ramen  části 
konečné  a  p.,  ale  tyto  variace  jsou  docela  nepatrné  a  bez  dalšího  vý- 
znamu. U  nejmladších  zvířat,  jež  jsem  zkoumal,  byla  už  žláza  úplné 
tak  vyvinuta,  jak  jsme  právě  sdělili. 


16 


X.  Karel  Thon: 


liistologická  skladba  žlázy  jest  velmi  zajímavá  a  docela  odchylná 
ode  všech  dosud  ziiámých  arachnoideí.  Hlavní  horizontální  a  vertikální 
rameno  hlavní  větve  a  celá  větev  vedlejší  jsou  úplně  stejně  upraveny, 


Obr.  3.  Schema  žlázy  coxalní,    kombinované  ze  sagitalní  série  dorostlou  9  ob  jeden 
řez.  Označení  totéž  jako  na  tabulích. 


Část  konečná  liší  se  od  nich  poněkud.  Buňky,  jež  žlázu  mimo  ko- 
nečnou část  skládají,  podržují  neobyčejně  praegnantně  svoji  individu- 
alitu. Největší  takové  samostatnosti  dosahují  v  končině  kol  dorsalního  ohbí 


o   žlázách  Holothyiidû.  j'y 

(dk)  ve  hlavní  větvi,  tedy  v  přiléhajících  partiích  hlavního  ramene  hori- 
zontálního {hs)  a  vertikálního  {vs).  Za  příklad  sloužiž  obr,  4.  Buňky 
jsou  od  sebe  docela  isolovány,  fungují  každá  úplné  samostatné.  Spojení 
jejich  sprostředkuje  pouze  síť  oporných  lišten,  které  jsou  tu  velmi 
siluě  vyvinuty  (7).  Místa  ta,  v  nichž  biiříky  navzájem  jsou  spojeny, 
jsou  v  poměru  k  tělu  buněčnému  velmi  nepatrná.  Na  těchto  místech 
znamenáme  jemné  hranice  buněk  Qirh)  a  mezi  nimi  vyvinuty  jsou 
lišty  značně  silné,  úplně  hranice  buněk  sledující,  takže  tvoří  pak  na 
řezech  vedených  touto  končinou  úhledné  sítě  (7),  Také  na  sagi- 
talních  řezech  praesentují  se  jako  tmavší,  dosti  markantní  body  ve 
hranicích  buněk  {si).  Ostatné,  jak  řečeno,  jsou  buňky  docela  volné 
a  odděleny  velikými  poměrně  intercellularnýnii  prostory.  Vedeme-li 
v  těchto  partiích  tangentialný  řez,  jest  zjev  tento  velmi  nápadný 
a  buňky  leží  úplně  volně  vedle  sebe.  (Obr,  6.)  Jsou  to  tedy  jedno- 
buněčné žlazky,  kde  není  basalní  membrány  a  úkol  její,  t.  j.  hlavní 
spojení  buněk  převzala  soustava  oporných  lišten.  Následkem  toho 
rostou  buňky  při  sekreci  ne  v  hrbolky  sekreční  dovnitř,  ale  prodlužují 
se  libovolně  na  venek,  do  nitra  haemocoelu.  Tvary  buněk  jsou  velmi 
různé,  ale  vždy  nápadné  a  dosti  zvláštní  a  liší  se  podle  fysiologických 
stadií  buňky.  Bez  dlouhých  slov  odkazuji  na  připojená  vyobrazení. 
(4,  9,  12,  14).  Skladba  jejich  jest  velmi  zajímavá.  Nejnápadnějším 
a  velmi  úhledným  zjevem  jest  nad  obyčej  markantní  rozlišení  silné 
vrstvy  corticalní  a  endoplasmy. 

Vrstva  corticalní  jest  velmi  mohutná  a  od  endoplasmy  mar- 
kantně, hlavně  u  starých  zvířat,  oddělena.  (Obr.  A,  6).  Barví  se  velmi 
intensivně  barvivy  plasmatickými,  čím  dále  k  periferii  buňky,  tím  jest 
temnější.  Vlastní  blána  buněčná  jest  velmi  tenká,  sotva  patrná,  ohra- 
ničení buněk  tvořeno  jest  v  prvé  řadě  hustou  a  tuhou  plasmou 
vrstvy  corticalní.  Str?iktura  této  vrstvy  jest  velmi  droboučká  a  hustá. 
Základní  hmota  zdá  se  býti  docela  homogenní  a  barví  se  temně;  po- 
chodí to  od  velmi  husté  a  drobné,  koncentrované  alveolarní  struktury, 
V  této  základní  hmotě  pak  pozorujeme  jemné  a  husté,  tu  slabší,  jinde 
zase  velmi  zřetelné  a  markantní  podélné  žíhání,  jež  čím  blíže  k  peri- 
ferii buňky,  tím  jest  hrubší.  Jednotlivá  delší  vlákna  vnikají  pak  zhusta 
dosti  daleko  do  endoplasmy  (9).  Vlákna  ta  považuji  za  íibrilly 
sekretové,  neb  jejich  vznikání  a  zřetelnost  velmi  se  mění  dle  různých 
buněk  a  dle  různých  jejich  stadií,  Corticalní  vrstva  někdy  dosti  splývá 
s  endoplasmou,  četná  a  jemná  vlákna  vnikají  do  endoplasmy  (9), 
jindy  zase  ohraničení  jest  velmi  ostré  a  přesné  (6).  Endoplasma  na- 
proti tomu  barví  se  velmi  slabě  a  tím  odlišuje  se  velmi  nápadné  od 

Věstník  král.  ces.  spol.  nauk.  Třída  II.  2 


.^  X.  Karel  Thon: 

vrstvy  corticalní  (6).  Má  jemnou  a  krásnou  alveolarní,  neb  spíše  reti- 
cu lesní  strukturu  a  v  jejím  středu  leží  jádro. 

Eudoplasma  sahá  až  k  vnitřnímu  kraji  buňky,  kdež  od  lumina 
žlázy  ohraničeno  jest  jemnou  blanou  buněčnou  (4,  9),  jež  ve  středu 
buňkv  se  ztrácí  a  tvoří  tak  otvůrek  ne  dosti  ohraničený  a  patrný  (4). 
Produkce  sekretu  jest  celkem  nepatrná  a  těžko  lze  nějaký  morfo- 
logicky  charakterisovaný  sekret  zjistiti.  Buňky  nabývají  mnohdy  bi- 
zarních tvarů,  hlavně  v  dorsalním  onom  ohbí  hlavního  kmenu  (4),  ale 
nenalezl  jsem  v  luminu  hlavní  části  žlázy  ani  ve  hlavní,  ani  ve  ve- 
dlejší větvi  nikdy  nějakého  sekretu.  Pouze  tu  a  tam,  jmenovitě  v  dor- 
salním ohebu  nalezneme,  že  z  otvůrku  žlazky  vystupují  do  lumina 
shluky  droboučkých  a  stěží  patrných  zrníček  (4,  mezi  značkami  si), 
jež  považuji  za  sekret.  On  tvoří  se  patrně  v  přechodních  partiích 
mezi  vrstvou  corticalní  a  endoplasmou  a  shromažďuje  se  v  pro- 
stůrkách  mezi  alveolkami  endopřasmy. 

Jádro,  jak  už  praveno,  leží  asi  ve  středu  endoplasmatu  a  má 
více  méně  elliptický  neb  oválný  tvar,  delší  neb  kratší.  Jsou-li  žlazky 
krátké  a  široké,  jest  i  jádro  více  kulovitého  tvaru,  jsou-li  žlazky 
směrem  podélné  svojí  osy  protaženy,  protáhne  se  i  jádro  do  délky. 
Má  tenkou,  ale  zřetelnou  blánu  a  obsahuje  poměrně  nečetná,  ale 
zřetelná  zrnka  chromatinová.  Podobně  jako  u  žláz  příústnich,  pozoru- 
jeme i  zde  dočasné  tvoření  nukleolů  a  mohl  jsem  přímo  zjistiti,  že 
nukleolus,  když  dosáhl  určité  velikosti  a  zbledl,  jest  do  cytoplasmy  • 
vylučován,  kdež  patrně  bére  za  své.  (Obr.  8.)  Ostatně  úplně  iden- 
tický případ  zaznamenal  u  některých  gregarin  {Stylorhynchus),  hlavně 
v  jich  deutomeritu  Léger. 

U  mladých  zvířat  není  rozlišení  ve  vrstvu  corticalní  a  endo- 
plasmu  v  buňkách  žlaznatých  dosud  vytvořeno.  Také  spojení  jejich 
jest  mnohem  těsnější  a  ráz  epithelový  dosud  zachován  (textová 
íigura  4.,  obr.  3,  5).  Ona  individualisace  buněk  dostavuje  se  později 
a  sekunderně,  když  vlákénka  vazivová  a  oporné  výběžky  buněk  coelo- 
mový  váček  skládajících  do  prostûrkû  mezi  jednotlivými  buňkami 
žlázy  coxalní  vnikají.  O  tom  promluvíme  ještě  později.  U  takových 
mladých  zvířat  jsou  buňky  ty  skoro  homogenní,  s  plasmou  velmi 
hustou,  skoro  bez  struktury,  stejnoměrně  a  silně  se  barvící.  Pouze 
ve  větších  jest  už  kolem  jádra  světlejší  dvůrek  a  počíná  žíhání. 
Jádra  mají  většinou  svraštělé  kontury  a  obsahují  hojná,  drobná  zrna 
nucleinová. 

Konečná  část  hlavní  větve  mnohem  více  podržela  epithelový, 
původní,    embryonalný   ráz.    Hranice  mezi   vertikálním   oddílem,    kde 


o  žlázách  Holothyridů.  19 

ješte  buňky  jsou  velmi  individualisovány,  přesnou  není.  Přechod  od 
jodividualisovaných  oněch  buněk  do  nízkého  epithelu  konečné  části 
jest  nenáhlý.  Celá  konečná  část  až  k  oddílu  ampularnímu  jest  stejně 
upravena.  Ale  ani  tento  oddíl  ampularní  nelze  nijak  přesné  odlišiti, 
označuji  tak  pouze  místo,  kde  vlastní  stěna  konečné  části,  z  nízkých 
buněk  tvořená,  přechází  ve  váček  coelomový.  O  tom  se  ještě  zmíníme. 
Buňky,  jež  skládají  stěnu  konečné  části,  možno  charakterisovati  takto: 
Jsou  mnohem  nižší,  než  buňky  oddílu  předchozího,  spojení  jejich  jest 
mnohem  těsnější,  ony  spolu  docela  komunikují  po  celé  délce  late- 
ralních  stran,  prostůrky  intercelullarní  jsou  zjevy  velmi  řídkými  a  ob- 
jevují-li  se,  jsou  velmi  krátké.  Plasma  není  rozlišeno  ve  vrstvu  corti- 
calní  a  endoplasmu.  Periferní  části  buněk  stávají  se  sice  ponenáhlu 
tmavšími,  ale  hranic  markantních  mezi  oběma  druhy  plasmy  činiti 
nelze.  Tu  a  tam  pozorujeme  jemné,  podélné  žíhání.  Jádra  jsou  po- 
někud menší  a  většinou  okrouhlá.  Charakteristickým  jest,  že  v  celé 
konečné  části  nalézáme  dosti  zhusta  shluky  sekretu.  Mimo  to  jsou 
buňky  na  vnitřním  svém  kraji,  jenž  ohraničuje  lumen,  namnoze  vrou- 
beny tenkou,  ale  markantní  vrstvičkou,  jež  mnohdy  rozprostírá  se  na 
větších  prostorách,  tvoříc  tak  membránu  buňky  od  lumina  ohraniču- 
jící, a  tato  vrstva  barví  se  silně  Delaíieldovým  haematoxylinem,  takže 
na  praeparátech  jest  jasně  znatelnou.  (Srovnej  obr.  3,  14,  shr.)  Při 
immersním  zvětšení  nalezneme  na  této  vrstvě  jemnou čké,  příčně  žíhání, 
jehož  jednotlivá  jemná  a  tenoučká  vlákna  vnikají  do  plasmy  buněk; 
na  jiných  pak  místech  shledáme,  že  tato  vrstva  se  rozpouští  a  rozpadá 
v  shluky  roztékajících  se  zrníček.  Považuji  ji  za  jemnou  vrstvu  baso- 
filního  sekretu,  z  buněk  této  části  žlázy  coxalní  vyloučeného. 

Jak  už  pověděno,  není  tu  intercellularných  prostor,  buňky  spo- 
jeny jsou  epithelialně.  Příčinu  toho  hledati  dlužno  v  tom,  že  není 
v  okolí  elementů  vazivových,  jež  by  výběžky  svoje  mezi  žlaznaté  buňky 
zapouštěly  a  tak  prostůrky  intercellularné  zjednávaly.  Za  to  srůstají 
tu  stěny  jednotlivých  oddílů  na  četných  místech  tím,  že  buňky  žlaznaté, 
dotknuvše  se  srostou  a  ve  spojující  můstek  se  protáhnou.  (Obr.  14). 
Ventralní  rameno  konečné  části  přikládá  se  pak  těsně  k  lateralní 
stěně  endosternitu,  jež  na  těchto  místech  jest  vyhloubena  (obr.  14), 
a  srůstá  s  ní  na  četných  místech  podobným  způsobem,  jako  s  jinými 
sousedními  oddíly  žlázy.  Čím  dále  ku  konci,  tím  jsou  buňky  žlázy 
nižšími,  konečně  stanou  se  stěny  docela  plochými  a  spojují  se  s  váčkem 
coeloraovým.  Tuto  část  zovu  částí  ampullarní  {ani),  ačkoliv  o  nějakém 
ohraničení,  jak  už  praveno,  nemůže  tu  býti  řeči.  Ani  nějakých  větších 
buněk,   jež  by   skládaly    ampüllu,    nebo   myoblastů   a   p.    vůbec  jsem 

•2* 


nfx  X.  Karel  Thon: 

ueDalezl.  U  mladých  zvířat  lumen  ampullarní  části  přechází  celou 
svojí  šířkou  do  dutiny  váčku  coelomového.  Přechod  mezi  epithelialními 
buřikanii  části  ampullarní  do  membranosních  buněk  váčku  jest  dosti 
nenáhlý.  Pouze  podle  struktury  a  barvitelnosti  buněk  nalezneme  hra- 
nici: buňky  ampullarní  části  barví  se  mnohom  intensivněji.  Otvor, 
jímž  kommuaikuje  váček  se  žlázou,  súží  se  poněkud  během  stáří,  ale 
zůstává  pořád  —  aspoň  soudě  dle  mého  materiálu  a  praeparátů,  na 
nichž  přechod  ten  mohl  býti  zjištěn  —  otevřeným.  Počet  buněk,  jež 
skládají  coelomový  váček,  jest  poměrně  velmi  malý. 

Na  nejmladším  individuu,  jež  mám,  jeví  se  poměry  takto.  (Viz 
připojený  obraz  textový  !)  Na  jednotlivé  oddíly  žlázy  přikládají  se 
téměř  kolmo  sloupkovité  buňky  téměř  tak  veliké,  jako  buňky  coxalní 
žlázy.  Tyto  buňky  sloupkovité  jsou  téměř  všechny  stejného  vzhledu: 
Mají  válcovité  tělo,  jež  na  basi  se  rozšiřuje  a  ve  výběžky  se  rozbíhá, 
na  opačném,  distalním  konci,  který  jest  rovněž  mírně  rozšířen,  leží 
poměrně  vehké  jádro  a  zde  rozbíhá  se  tělo  buňky  opět  ve  výběžky 
více  méně  membranosní,  jimiž  anastomosují  buňky  ty  navzájem.  Ba- 
salní  výběžky  pak  vnikají  velmi  energicky  do  intercellularních  prostor 
žlázy  coxaluí,  tlačíce  před  sebou  stěny  její  buněk  a  zjednávajíce  si 
dostatečné  prostory.  Tyto  výběžky  vnikají  později  velmi  hluboko  a  po- 
skytují tak  důkladné  opory  jednobuněčným  žlazkám  mezi  jednotlivými 
laloky  žlázy.  Již  na  tomto  stadiu  jest  tělo  coelomatických  buněk  velmi 
markantně  konturováno,  hlavně  po  stranách  a  na  jednotlivých  vý- 
běžcích. Původní  alveolarní  struktura  cytoplasmy  jest  už  valně  po- 
tlačena a  potrhána,  buňky  nabývají  už  vzhledu  jasného  a  homogen- 
ního se  silnými,  membranosními  stěnami.  Kolem  jádra  udržuje  se 
barvitelná  a  granulosní  plasma  nejdéle,  později  už  jen  jako  nepatrný 
prsten.  Jádra  v  tomto  stadiu  jsou  dokonale  zachována,  jsou  veliká, 
váčkovitá,  tvaru  široce  elliptického  až  okrouhlého,  naplněna  hustou 
šťávou  a  velmi  četnými  zrny  nucleinovými,  takže  po  haematoxylinech 
mají  vzhled  dokonale  černý.  Nukleoly  nevytvořeny. 

Tato  konstelace  nemění  se  znatelně  během  vzrůstu,  I  u  dospělých 
zvířat  stojí  buňky  váčku  většinou  kolmo  ku  stěně  žlázy,  ony  však 
došly  svého  konečného  vývoje,  strukturovaná  plasma  zmizela,  jádra 
zdegenerovala,  stala  se  plochými,  chromatin  jejich  zřídnul  nebo  téměř 
docela  zmizel.  Sloupková  těla  buněk  i  membranosní  plochy  buňky 
navzájem  spojující  a  stěnu  váčku  tvořící  staly  se  homogenními  s  pev- 
nými a  markantními  konturami  a  nabyly  vzhledu  čistě  membranosního. 
Kdežto  po  Mulloryho  směsi   buňky   žlázy   červeně   se  barví,   nabývají 


o  žlazíích  Holothyridû.  21 

buňky  váčku  coelomového,   jakož  i  oporné  elementy,    o  nichž  později 
budeme  mluviti,  barvy  modravě  violové. 

V  dutině  váčku  nalezl  jsem  někdy  značné  shluky  sekretu,  o  němž 
však  nemohu  podati  zpráv,  je-li  baso-  či  acidofilním.  Beze  vší  po- 
chyby vznikl  tu  diffusí  z  haemolymphy  váček  na  zevnějšku  obklopu- 
jící, podobně  jak  tomu  u  crustaceí.  Dalších  domněnek  a  srovnání  s  ji- 
nými skupinami  živočišnými  pronášeti  nechci,  ježto  nebylo  možno  ex- 
perimentovati na  živých  zvířatech. 


Obr.  4.  Část  příčního  řezu  nejmladším  individuem  v  končině  coelomovélio  váčku 
(Delatíeld,  rubin  S  -(-  orange  G).  Basalaí  části  těl  buněk,  skládajících  váček, 
počínají  vrůstati  mezi  buňky  žlázy  coxalní.  A)  laloky  žlázy  coxalní,  bl)  lymfocyt, 
si)  sloupkovité  tělo  buněčné,  vh)  distalní,  membranosní  výběžky,  vh)  basalní,  do 
intercellularných  prostor  žlázy  coxalní  vrůstající  vj'bëzky.  C)  dutina  coelomového 
váčku.  N'a  buňkách  žlázy  coxalní   dosud  nerozlišena   markantně  vrstva  corticalní 

od  endoplasmy. 

Zbývá  ještě  zmíaiti  se  několika  slovy  o  vývodu,  V  obou  větvích, 
hlavní  i  vedlejší,  blízko  spojení  se  jich  ve  společný  vývod  stávají  se 
buňky  značně  kratšími,  jsou  široké,  intercelullarní  prostory  však  stále 
pěkně  patrný  a  vyvinuty,  také  rozlišení  vrstvy  corticalní  a  endoplasmy 
zachováno,  ale  na  vývodu  nabývají  buňky  zase  rázu  epithelového.  Roze- 
znávám tu  část  basalnou  vývodu  a  část  distalní,  ale  ony  do  sebe  úplně 


22 


X.  Karel  Thon: 


znenáhla  přecházejí.  Posléze  na  distalni  části  má  stěna  vývodu  ráz  do- 
cela epitlielový,  intercelullarní  prostory,  jakož  i  rozruznění  cytoplasmy 
zmizelo.  Krátce  před  vyústěním  spojují  se  buňky  stěny  vývodu  s  buň- 
kami hypodermalnými.  Vývod  pak  vyúsťuje  otvorem,  který  vrouben 
jest  značně  silným,  cbitinovým,  přesně  konturovaným  valem.  (Obr. 
15,  chs.)  Otvor  tento  leží  v  hluboké  nálevce,  tvořené  chitinosní,  syn- 
arthrodialní  membránou,  která  tu  tvoří  mezi  coxami  prvého  a  druhého 
páru  noh  hluboký  záhyb  (obr.  15),  takže  otvor  není  na  totálních  prae- 
paratech  v  žíravém  draslu  leptaných  zvířat  a  na  zvířatech  nepraepa- 
rovaných  patrným.  Kolem  chitinosního  valu,  vroubícího  vývodný  otvor, 
pozorujeme  nahloučení  jader  buněk  hypodermalných. 

Celá  větev  vedlejší  a  větev  hlavní,  mimo  celou  konečnou  část, 
opředeny  jsou  mohutným  systémem  zvláštní  oporné  tkáně,  jež  jednak 
spojuje  coxalní  žlázu  s  periferií  těla,  jednak  tím,  že  výběžky  buněk 
této  tkané  vnikají  do  intercellularních  prosturků  jmenovaných  oddílů 
žlázy,  sjednává  pevné  opory  jednotlivým,  žlázu  skládajícím  buňkám. 
Jmenovitě  vývod  žlázy,  hlavně  na  dorsalní  straně  opředen  jest  úplně 
opornou  tou  tkaní.  O  jejím  složení  nabudeme  názoru  z  připojeného 
vyobrazení  (Tab.  II.  íig.  13)  podle  celkového  praeparátu. 

Jsou  to  plochá,  pentlicovitá  vlákna  zoačné  však  tlouštky,  různé 
široká,  jež  se  blízko  spojení  s  buňkami  žlázy  rozvětvují,  obyčejně 
dichotomicky  ve  vlákénka  tenčí,  jež  pak  —  hlavně  u  starých  zvířat  — 
spojena  jsou  plochými,  bledými  blankami.  Tyto  blanky  jsou  tenké, 
skoro  homogenní,  nebarví  se  v  barvivech,  vzhledu  chitinosního. 
V  úplném  rozsahu  vyvinuty  jsou  teprve  u  zvířat  starých  a  dorostlých. 
Tvoří  po  každé  straně  těla  membranosní,  ovšem  na  mnoha  místech 
provrtanou  stěnu,  jež  vycházejíc  od  hlavní  větve  žlázy  a  vývodu, 
upíná  se  na  přední,  membranosní  apodemy  endosternitu,  takže  po- 
vstává tak  po  každé  straně  těla  oporné  septum,  paralellně  s  mediánou 
uložené.  Tu  a  tam  nalézáme  v  blankách  těch  veliká,  plochá  a  bledá, 
sotva  patrná  jádra  téměř  bez  chromatinu,  jako  poslední  zbytky  buněk 
tkáň  tu  vytvořivších. 

Ona  pentlicová  vlákna  mají  velmi  různou  délku  podle  distancí, 
jež  probíhají,  a  tlouštku.  Tam,  kde  spojují  nejdorsalnější  ohyb  hlavní 
větve  s  lateralním  apodematem  endosternitu,  jsou  krátká  a  široká, 
na  periferních  částech  hlavní  i  vedlejší  větve  blízko  vývodu  a  na  vý- 
vodu dosahují  velmi  značné  délky.  Barví  se  poměrně  slabě  barvivy. 
Pochybuji,  že  by  byla  kontraktil  ní,  jsou  to  vlákna  oporná,  jež  snad 
pouze  směrem  nejdelší  své  osy  mírně  se  mohou  protáhnouti  nebo 
skrčiti.  Spojení  jejich  se  žlázou  děje  se  trojím  způsobem.  Bud"  vlákna: 


Ü 


o  žlázách  riolothyridû.  23 

svými  konci  —  hlavně  platí  to  o  vláknech  silnějších  —  narůstají 
přímo  na  buňky  paralelluě  s  podélnou  osou  žlaznatých  bunčk.  Pak 
buĎky  vytaženy  jsou  na  periferii  ve  výběžky  značně  dlouhé.  (Tab.  II. 
fig.  12.)  Nebo,  tak  činí  hlavně  slabá  a  téměř  bezbarvá,  konečná  vlákna, 
vnikají  do  prostor  intercellularných  až  ťám,  kdo  buňky  spolu  jsou 
srostly,  podobné,  jako  basalní  vláknité  výběžky  buněk  coelomového 
váčku  ;  tím  způsobem  jsou  téměř  veškeré  intercellularní  prostory  na- 
plněny vlákny  (obr.  9),  jež  tvoří  opornou  síť,  v  níž  jsou  jednobuněčné 
ty  žlazky  uloženy.  Konečně  pak  široké  a  silné  pentlice  přikládají  se 
většinou  své  délky  na  plochu  žlázy^,  bud!  se  buněk  jen  dotýkajíce 
nebo  s  jejich  distalní  stěnou  úplně  srůstajíce.  Tento  poslední  způsob 
převládá  hlavně  na  vývodu  žlázy.  Tam  konvergují  všechny  silné, 
paralleluí  pentlice  ty  k  vývodu  a  upevňují  se  na  membranosních, 
vývodných  částech  na  periferii  a  hlavně  na  chitinosníni  valu  vývodnou 
skulinu  obdávajícíni.  Pentlice  ty  jsou  tu  velmi  husté  uloženy  a  tvoří 
opornou  rouru,  v  níž  jest  vývod  žlázy  uzavřen  (obr.   13,  15). 

Kromě  tohoto  systému  ubírá  se  od  různých  míst  žlázy  k  periferii 
těla  několik  proudů  silných,  nad  míru  dlouhých,  rovných,  pentlico- 
vitých  vláken,  takže  tímto  způsobem  jest  žláza  v  dutině  těla  velmi 
důkladně  zavěšena  a  upevněna.  Vlákna  ta  upravena  jsou  stejným 
způsobem  jako  ta,  o  nichž  jsme  se  právě  zmínili.  Tam,  kde  ku  žláze 
se  přikládají,  rozvětvují  se  ve  vlákna  slabší,  jež  zapadají  do  inter- 
cellularných mezer,  nebo  srůstají  na  periferii  s  jednobuněčnými  žlaz- 
kami,  zhusta  pak  mezi  sebou  anastomosují.  Blíže  však  k  periferii 
těla  a  to  nedaleko  za  žlázou  probíhají  úplně  volně  paralelluě 
a  těsné  vedle  sebe  jako  rovný,  napjatý  svazek.  V  takovém 
svazku  jest  jich  pak  20—40.  Nejmohutněji  vyvinut  jest  proud  hori- 
zontální (fig.  5,  pvl)  a  obsahuje  30—40  pentlicovitých  vláken,  Inse- 
ruje  na  vedlejší  větev  žlázy  na  dorsalní,  slabé  její  rameno,  krátce 
za  ohybem,  kde  spojuje  se  s  ramenem  ventralním.  Kdybychom 
proložili  v  těchto  místech  tělem  transversalnou  rovinu,  zasáhne  tato 
asi  trachealní  stigma.  Proud  ubírá  se  pak  rovně,  skoro  úplně  hori- 
zontálně šikmo  napřed  a  upíná  se  na  hypodermis  na  krátký  její  vý- 
čnělek asi  v  polovici  výšky  těla,  nedaleko  před  trachealním  stigmatem 
v  končině  centrálního  nervstva.  Dlouhá  tato  vlákna  béřou  jisté  vznik 
svůj  z  několika  buněk.  U  nejmladšího  individua  nalézám  na  nich, 
hlavně  blízko  žlázy,  dosti  četná  jádra  v  krátkých  řádcích  uložena, 
s  hojným  dosud  chromatinem  a  zbytky  těla  buněčného  (T.  I.  5.).  V  tomto 
individuu  jsou  vlákna  dosud  slabá.  Blízko  žlázy  anastomují  spolu;  čím 
dále  však  k  periferii  těla,  tím  jsou  isolovanější.  Vedle  tohoto  horizon- 


o^  X.  Karel  Thon: 

talDíbo  proudu  jsou  tři  proudy  ventraluí,  jež  táhnou  se  od  žlázy 
šikmo  dolu  a  inserují  na  krátkých,  do  nitra  trčících,  širokých  vý- 
běžcích, jež  chitiii  plastronu  do  nitra  vysílá,  u  zadní  části  každé  coxy. 
PlastroQ  tvoří  tu  arthrodialní  vydutiny,  v  nichž  coxy  spočívají.  Ony 
tři  pi'oudy  vláken  upínají  se  ku  výběžkům  těm  u  druhé  až  čtvrté 
coxy.  PrvQÍ  proud  opouští  žlázu  na  ventralním  rameni  vedlejší  větve 
blízko  vyústění  jejího  do  společného  vývodu  a  ubírá  se  k  druhé  noze. 
Druhý  proud  inseruje  na  vedlejší  větev  tam,  kde  se  dorsalní  rameno 
ohýbá  a  přechází  ve  ventralní,  a  táhne  se  ku  třetí  noze.  Třetí  proud 
pak  narůstá  na  vertikální  část  hlavní  větve,  kde  tato  zase  obrací  se 
vzhůru  a  přechází  v  část  konečnou,  a  upevňuje  se  pak  u  coxy  čtvrté 
nohy.  Proudy  ty,  hlavně  u  starých  zvířat,  mohou  na  některých  místech 
příčnými  spojkami  navzájem  býti  spojeny  (T.  IL  fig.  12.)  Konečné 
ubírá  se  ještě  jeden  úzký  proud  od  nejdorsaluějšího  ohybu  hlavní 
větve  a  táhne  se  šikmo  vzhůru  podél  lateralních  apodematů  endo- 
steruitu. 

Mezi  vlákna  vnikají  pak  trachée  a  usazují  se  tu  velmi  četné 
lymfocyty.  Vlákna  a  pentlice  na  praeparatech  na  mnoha  místech  po- 
kryta jsou  kuličkami  a  kapičkami  různé  velikosti  a  hnědé  nebo  žlu- 
tavé barvy,  jež  se  tuku,  který  se  v  alkoholu  etc.  nerozpustil,  podo- 
bají. Tyto  kuličky  nalézám  na  periferii  všech  orgánů,  mnohdy 
u  značné  míře,  pak  v  prostorách  mezi  orgány  a  i  v  srdci.  Patrné 
jsou  to  nějaké,  tuku  podobné  sloučeniny,  v  hojné  míře  v  coelolymfě 
obsažené. 

V  jednom  případě  nalezl  jsem  v  této  oporné  tkáni  několik  srp- 
kovitých  stadií  nějakých  protozoí.  Dvě  taková  stadia  ve  společnou 
kapsuli  uzavřená  a  diametrálně  uložená  nalezl  jsem  v  jedné  žlaz- 
naté  buííce  coxalní  žlázy.  Lze  tedy  míti  za  to,  že  tato  stadia  parasi- 
tují  v  buňkách  žlázy,  jednalo  by  se  tudíž  o  nefridiozoa;  ale  nějaké, 
aspoň  přibližné  určení  bylo  tu  naprosto  nemožným. 

Zbývá  nám  projednati 


žlázy  cruralní. 

Jsou  umístěny  po  obou  stranách  každé  coxy  noh,  vyjma  prvý 
pár,  jako  jednoduché  vaky.  Každá  coxa  mimo  prvého  páru  noh  má 
jeden  pár  žláz  cruralních,  v  celku  tedy  jest  jich  6.  Jsou  to  jedno- 
duché vaky,  pouhé  vchlipky  hypodermaluí,  podléhající  podle  individuí 
a  stáří  různým  variacím  co  do  tvaru  i  rozsahu.    Jsou  všechny  stejně 


o  žlázách  Hólotbyri  dû .  25 

stavěny  a  liší  se  pouze  velikostí.  Přikládají  se  ke  každé  coxe  se 
strany  v  místech,  kde  spojena  jest  coxa  s  kloubní  vydutinou  plastron u 
synarthrodialní,  chitinosní  blanou  a  kde  se  ku  coxe  přikládají  tělní 
svaly.  Ony  žlázy,  jež  obráceny  jsou  k  periferii  tělní,  směřují  oby- 
čejně ku  předu,  vnitřní,  k  mediáně  obráčéhé  žlázy  pak  na  zad  a  to 
značně  daleko,  takže  sáhají  distalní  jejich  cípy  až  ku  následující 
zadnejší  coxe.  Nejmohutněji  vyvinuty  jsou  na  druhém  páru,  hlavně 
vnitřní  žláza.  Ta  sahá  až  ku  třetí  coxe  (obr.  2.),  jest  velmi  sym- 
metricky  na  obou  stranách  těla  uložena  a  směřuje  značně  dovnitř, 
takže  pak  dotýká  se  neurilemového  obalu  centrálního  nervstva.  Vý- 
běžky buněk  néurilemových  srůstají  s  buňkami  žlázy  a  upevňují  ji. 
Skladba  žláz  cruralních  jest  velmi  jednoduchá.  Jest  to  jednotná  stěna, 
složená  z  buněk  většinou  kubických.  Basainí  membrána  vyvinuta  není. 
Buňky  jsou  na  basi  spojeny  pouze  svými  tenkými  stěnami,  plasma 
jejich  však,  hlavně  na  basi,  značně  jest  pevnější  a  tužší,  takže 
dostatečného  spojení  buňkám  zjednává.  Směrem  do  nitra  však,  hlavně 
u  starších  zvířat  jsou  buňky  od  sebe  odděleny.  Plasma  jejich  je  velmi 
hustá  a  temně  se  barví,  tu  a  tam  pozorujeme  jemné,  podélné  žíhání, 
dle  všeho  se  sekrecí  souvisící.  Na  četných  místech,  jmenovitě  u  starých 
zvířat,  kde  žlázy  dosahují  značného  vývoje,  nalezl  jsem  v  buňkách 
intracellularné  prostůrky  nepravidelného  tvaru,  spíše  však  dutinky 
než  podlouhlé  kanálky,  jež  na  Holmgrenovo  trophospongium  upo- 
mínají.  Blízko  base  každé  buňky  sedí  pěkné  jádro,  skoro  úplně  kulo- 
vité a  váčkovitého  vzhledu.  V  něm  zrnka  nucleinová  a  dočasné  tvo- 
ření nukleolů.  Jak  už  praveno,  jest  žláza  pouhým  pokračováním, 
pouhou  vchlipkou  hypodermis.  Také  synarthrodialní,  chitinová 
membrána  vkládá  se  do  nitra  žlázy  značně  daleko.  Nejprve  jest  stěna 
ta  dosti  silnou  a  uzavírá  uzoučký,  rourovitý,  vývodný  kanálek  (T.  II. 
17.),  pak  se  stává  tenší  a  rozprostírá  se  do  plochy  a  posléze  se  ztrácí 
beze  všech  pravidelností.  O  nějakém  zvlášť  specialisovaném  vývodu 
nemůže  tu  býti  řeči,  je  to  pouhá,  kanáikovitá  a  nepravidelná  skulina 
v  synarthrodialní  membráně.  Dle  celé  organisace  žláz  cruralních  po- 
chybuji, že  by  jejich  sekrece  byla  zvláště  účinnou  a  že  by  měly 
nějaký  zvláštní  fysiologický  význam. 

Velmi  zajímavé  poměry  nalezl  jsem  u  jediného  samce  druhu 
Hol.  niger  u.  sp.,  kterého  jsem  mikrotomoval.  Tam  byla  jedna 
z  vnitřních  žláz  nesmírně  vyvinuta.  Ježto  však  individuum  ono  před 
řezáním  bylo  chitinu  zbaveno  a  všechny  periferní  části  odřezány,  ne- 
mohu zjistiti,  náleží-li  mohutné  vyvinutá  žláza  ta  druhé  nebo  třetí 
coxe.  Také,  poněvadž  se  jedná  o  případ  jedinečný,  nelze  mi  se  vyšlo- 


c)ß  X.  Karel  Thon: 

viti  o  tom,  zda  jest  to  zuak  druhový  nebo  stadium  fysiologické,  či 
spíše  patliologické.  Tato  třetí  možnost  zdá  se  nejvíce  pravdě  se 
blížiti,  poněvadž  také  v  jiných  orgánech  (na  př.  malpighických  žlázách) 
shledal  jsem  nápadné  nepravidelnosti.  Žláza  ta  jest  podobným  způ- 
sobem stavěna,  jako  žlázy  normální,  dosáhla  pouze  neobyčejné  hyper- 
plasie.  Buňky  se  nadmíru  zmnožily  a  žláza  tvoří  obrovské  laloky 
(T.  IL  16.),  jež  vnikají  daleko  do  nitra  těla,  obracejí  se  vzhůru  i  na 
zad,  vkládají  se  mezi  silné  trachealní  kmeny  a  objímají  téměř  celé 
atrium  a  vestibul  systému  trachealního.  Žláza  obsahuje  velmi  četné 
a  velké  shluky  sekretu,  jenž  bére  původ  svůj  ze  sekretových  hrbolků 
na  jednotlivých  buňkách.  Hrbolky  ty  vykazují  namnoze  vláknitou 
strukturu  a  sekret  jest  zprva  vláknitý,  později  se  roztěká.  V  každé 
buňce  sedí  jádro  zase  pěkně  kulovité  a  váčkovité.  Poměry  chroma- 
tinu  jsou  tu  nadmíru  zajímavý,  objevuje  se  dočasné  tvoření  nukleolů, 
vedle  toho  však  nalezl  jsem  tu  v  bezprostřední  blízkosti  jádra  velmi 
krásné  chromidialní  struktury,  z  nichž  chromatin  v  jádře  bére  svůj 
původ.  Touto  otázkou  zde  blíže  se  obírati  nebudu,  poněvadž  bude 
svého  času  předmětem  specielní  práce. 

Do  skupiny  popsaných  dosud  žláz  počítati  nutno  konečně 


^  orgán  parastigmalní, 

o  němž  jsem  se  už  při  jiné  příležitosti  zmínil.  Na  zvířatech  praesen- 
tuje  se  na  povrchu  jako  malé,  okrouhlé,  bledé  místo  na  okraji  pla- 
stronu  mezi  třetí  a  čtvrtou  coxou  pod  stigmatem  trachealuím.  Leží 
těsně  na  hranici,  kde  plastron  spojuje  se  s  carapaxem. 

Za  normalných  okolností  a  ve  většině  případů  jeví  se  nám 
orgán  ten  na  praeparátech  jako  váček,  utvořený  z  buněk  nade  vší  po- 
chybnost původu  hypodermalního,  jež  sedí  na  tenké  homogenní  ba- 
salní  membráně.  K  membráně  té  přikládají  se  ze  zevnějška  tu  a  tam 
buňky,  častěji  vlákna  vazivová.  Váček  nasedá  těsně  na  silný  chitin 
plastronu.  Hypodermis,  z  malých,  většinou  kubických  buněk  složená, 
jež  opatřeny  jsou  jádrem,  jsou  dobře  distinktní  a  naplněny  poměrně 
řídkými,  ale  velikými  zrny  pigmentovými,  oválního  neb  více  méně 
kulovitého  tvaru  a  hnědé  barvy,  těsně  doléhá  k  basalní  membráně 
váčku. 

Uvnitř  váčku  nalézáme  následující:  Na  basalní  membráně  sedí 
buňky  veliké,  více  méně  kubického  tvaru,  dokonale  distinktní.  Na  basi 
se  dotýkají,  dále  však  ku  středu  jsou   úplně   odděleny.    Jelikož   zjev 


o  žlázách  Holothyridů.  27 

tento  jest  tak  nápadným,  vyškytá  se  na  všech  praeparatech  a  zvířata 
byla  jinak  dokonale  fixována,  považuji  jej  za  úplné  pravdě  odpoví- 
dající. Buňky  naplněny  jsou  plasmou  velmi  hustou,  silně  se 
barvící  a  stejnoměrně  celý  cytosark  napliíující.  Při  silných  zvět- 
šeních jeví  se  skladba  její  jako  drobounce,  velmi  hustě  a  stejno- 
měrně alveolarní.  Na  basi  sedí  veliké,  kulovité  jádro  se  zřetelnou 
blanou  jaderní  ;  uvnitř,  síť  lininová  s  četnými  drobnýuii,  více  méně 
kulovitými  a  po  různu  roztroušenými  zrnky  nucleiuovýrai.  Tvoření 
nukleolû  jsem  nenalezl.  Na  vnitřním,  distalním  kraji  jsou  však  buňky 
zdánlivě  uťaty  a  ukončeny,  ale  hranice  ta  jest  při  silných  zvětšeních 
nezřetelná  a  jeví  se  pouze  jako  mez  onoho  hustého  cytoplasmatu. 
Stěna  buněčná  pokračuje  však  dále  do  nitra  jako  teničká  membrána 
úzce  cylindrického,  k  periferii  konicky  se  sužujícího  tvaru.  Posléze 
pak  súží  se  docela,  stává  se  poněkud  silnější  a  bez  odporu  mírně 
chitinisovanou  a  přechází  v  rourkovitý,  úzký  vývod,  který  se  přímo 
na  venek  do  rýhy  mezi  carapaxem  a  plastronem  vylévá.  Vývody  tyto 
leží  pak  těsně  vedle  sebe,  všestranně  se  dotýkajíce,  takže  není  mezi 
nimi  prostor  a  vyplňují  tak  cele  onen  kruhovitý  otvor  v  plastronu. 
Jest  tedy  tu  chitin  úplně  provrtán  a  naplněn  vývody,  tvořenými  vlast- 
ními, ztlustlými  stěnami  žlaznatých  buněk.  Na  příčném  řezu  jeví 
otvor  ten  pak  podobu  sítka  nebo  cedníčku.  Okraje  jednotlivých  vý- 
vodů jsou  mírně  ztlustly  a  vroubkovány.  Pravidelně  nalézáme  na 
všech  malá  tělíska,  jako  prachová,  vesměs  cizí  elementy,  patrně  na 
okraje  sekretem  zvlhlé  se  přilepivší.  Na  praeparatech  se  celé  stěny 
buněk  od  basalních  částí  hustou  plasmou  naplněných  počínaje  až 
k  vývodu  velmi  zřídka  udrží,  obyčejně  při  fixaci,  řezání  etc.  bývají 
zpřetrhány. 

O  významu  tohoto  orgánu  dlouho  jsem  byl  v  pochybnostech. 
Zprvu  pokládal  jsem  jej  za  záhadný  orgán  citový  pro  nápadnou  po- 
dobnost jeho  s  adcoxalními  citovými  orgány,  hlavně  v  periferní  části. 
V  jednom  případě  pak  nalezl  jsem  v  zevním  okolí  vývodu  barvitelný 
sekret  ve  značném  množství  a  buiiky  zastihl  jsem  v  jiném  fysiolo- 
logickém  stadiu.  Už  v  nejmladších  zvířatech,  jež  měl  jsem  k  disposici, 
jest  orgán  dokonale  vyvinut  a  takového  vzhledu,  jak  právě  popsáno. 
U  jednoho  ze  starších  zvířat,  kde  však  chitinový  krunýř  byl  dosud 
tenkým  a  měkkým,  měly  buňky  parastigmalního  orgánu  jiný  vzhled 
(tab.  I.  11). 

Basalní  membrána  byla  opět  velmi  zřetelná,  buňky  na  basi  byly 
vesměs  od  sebe  odděleny,  dotýkaly  se  však  stěnami  svými  poněkud 
dále  od  base,  takže  povstávaly  na  četných  místech  zřetelné  intercellu- 


no  X.  Karel  Thon: 

hinií  skuliny.  Zřetelné  tělo  buněčné  táhlo  se  mnohem  dále  do  nitra 
ondánu,  než  za  obvyklých  okolností,  buňky  pak  mely  dlouze  pyrami- 
dalnv  tvar.  Na  četných  místech  bylo  lze  lehce  konstatovati  —  zvíře 
bylo  vvl)oi'ně  íixováno,  —  že  stěna  buňky  stává  se  pak  membranosní 
a  sužuje  se  v  kanálek  vývodný,  který  na  periferii  slabě  ztlušťuje 
a  chitinisuje.  Plasma  buněk  nebyla  daleko  tak  hustá  a  intensivně  se 
barvící,  jako  v  prvém  případě  a  měla  zřetelnou,  pěkně  zachovalou, 
dosti  řídkou  alveolarní  strukturu.  Jádra  vesměs  byla  poněkud  kontra- 
hována, se  staženou,  drobně,  ale  hustě  laločnatou  blanou  a  hustě  na- 
plněna zrny  chromatinovými  bez  nukleolû.  —  Vývodná  skulina  v  po- 
kryvu chitinovém  byla  upravena  stejným  způsobem  a  pokryta  četnými 
tělísky  cizínii.  Prostor  mezi  carapaxem  a  plastronem,  jež  u  tohoto 
individua  byly  značné  tenké,  naplněn  jest  značným  množstvím  sekretu 
skoro  hyalinního,  z  droboučkých  zrníček  složeného,  jež  se  poměrně 
intensivně  barví  haematoxylinem. 

Na  základě  těchto  okolností  jest  žlaznatá  povaha  parastigmalního 
organu  nesporná.  Stadium  právě  popsané  jest  jednou  z  fasí  secreční 
činnosti  orgánu.  Bohužel  však  materiál  neposkytl  obrazů,  jež  by  aspoň 
jednotlivé  fase  zachytily.  U  všech  zvířat  měl  orgán  onen  vzhled,  jaký 
prve  jsme  popsali.  K  nějakým  domněnkám  o  významu  tohoto  orgánu 
nemám  naprosto  žádných  dokladů. 


Část  theoretická. 

Všecky  tři  páry  příústních  žláz  jsou  beze  všeho  homologické 
s  podobnými  útvary  jiných  roztočů,  jež  na  př.  u  prostigmatů  v  po- 
slední době  dosti  důkladně  prostudovány  byly  Thorem.  Ježto  v  matrix 
vývodu,  která  jest  přímým  pokračováním  hypodermis,  ještě  ve  žlázách 
samých  nalezli  jsme  četná  zrna  pigmentová,  identická  s  pigmentem 
v  hypodermis  vlastní,  lze  s  úplnou  bezpečností  míti  za  to,  že  žlázy 
ty  jsou  produkty  ektodermalní.  Ostatně  mluví  pro  to  v  plné  míře  ná- 
lezy Wagnerovy  na  Ixodes  calcaratus,  kde  rovněž  žlázy  ty  tvoří  se 
jako  Ychlipky  ektodermalní.  Obyčejně  u  roztočů  spojují  se  vývody  všech 
těch  žláz  v  jeden  společný,  který  vyúsťuje  do  dutiny  ústní  (Michael, 
NoRDENSKiüLD,  VAN  Vleet,  Pollock,  Thor).  U  Holothyrldů  nalézáme 
prvý  případ,  kde  zadní  pár  vyúsťuje  úplně  samostatně  za  prvou 
nohou.  Zjev  tento  nápadně  souhlasí  se  situací  u  myriopodů,  jak  Herbst, 
Hey.mons  a  DuBoscQ  popsali.  Touto  posicí  vývodů  u  Holothyridů  zachována 
jest  nápadným  způsobem  segmentalní  úprava  hlavy  a  mohli  bychom  tu 


o  žlázách  Holothyridù.  29 

citovati  vetu  Heymonsovu:  „Bemerkeuswerth  ist  die  Thatsache,  dass 
die  verschiedenen  zusammengesetzten  Drüsen  (příústní  žlázy  u  Scolo- 
pendry)  einen  unverkennbaren  Zusammenhang  mit  Extremitäten  auf- 
weisen." (Heymons,  Scolopendra;  p.  102),.  Možno  míti  za  to  —  po 
dobně  předpokládá  Heymons  pro  myriopody  —  že  püvodnö  každý  pár 
okončin  opatřen  byl  jedním  neb  dvěma  páry  ektodermalných  či  cruralných 
žláz.  Žlázy  ty  původně  vyúsťovaly  úplně  isolované  na  každé  okoncině. 
Žlázy  příústní  a  cruralní  budou  tedy  homologické.  U  Holothyra  pů- 
vodní ten  stav  jest  zachován,  až  na  to,  že  žláza  maxillarní  spojuje 
se  se  žlázou  cheliceralní  a  u  prvého  páru  noh  nemáme  žlaz  cruralních. 
Jest  tedy  Holothyrus  v  této  věci  jediným  dosud  známým  typem  roz- 
točů, jenž  jest  původnímu  stavu  —  ať  už  primerně  či  sekunderně  — ■ 
nejbližším.  Žlázy  cruralní  jsou  i  posicí  i  skladbou  úplně  podobny 
žlázám  těm  u  Onychophor,  jak  zvlášť  popsáno  od  Pübcella  a  Evansb. 
Nápadným  zjevem  jest,  že  u  prvého  páru  noh,  kde  vyúsťuje  žláza 
coxalní  —  tutéž  posici  ústí  nalézáme  u  Pedipalpů,  kdež  podle 
nových  zkoumání  Bornerových  jest  žláza  coxalní  jednoduchou  rourou, 
morfologicky  třetímu  páru  extremit  (z^z  prvé  noze)  náležející  —  ne- 
nalézáme cruralných  žlaz.  Že  konečný  váček  podle  celého  vzhledu 
nutno  homologisovati  s  coelomovým  váčkem  konečným  na  coxalní 
žláze,  na  př.  opilionidů  (Faussek,  Loman),  a  s  tímž  útvarem  na  skořa- 
pečných  a  tykadlových  žlázách  crustaceí  (Vejdovský,  Loško),  jest 
z  celé  skladby  váčku  a  vztahů  jeho  k  ostatní  žláze  na  prvý  pohled 
a  bez  další  debatty  saraozřejmo.  Téžko  lze  však  rozhodnouti,  jakého 
původu  je  žláza  sama,  do  jaké  míry  účastní  se  tu  ektoderm  a  ele- 
menty původu  mesodermalního.  Jak  už  praveno,  jest  zajímavým  fakt, 
že  u  prvého  páru  noh  není  žláz  cruralních,  dále  to,  že  skládá  se 
žláza  coxalní  ze  dvou  stejně,  aspoň  z  větší  části  stavěných  větví. 
Z  dalších  pak  okolností,  že  buňky  žlázy  coxalní,  aspoň  před  svou 
differenciací  jsou  podobně  složeny,  jako  buňky  žlaz  cruralních  a  že 
na  vývodu  nelze  rozeznati  přesných  hranic,  kde  počíná  vlastní  žláza 
a  končí  vývod,  kloním  se  k  názoru,  že  většina  žlázy  coxalní,  aspoň 
celá  větev  vedlejší  a  větev  hlavní  až  ku  konečné  části  jest  ektoder 
malního  původu  a  tudíž  homologická  se  žlázami  cruralními  a  že  vnikla 
část  ta  původně  splynutím  obou  cruralních  žlaz.  Jest  ovšem  samo- 
zřejmé, že  definitivní  výklad  podati  může  jen  ontogenèse.  Pro  náš 
výklad  mluví  analogické  poměry  u  crustaceí  (Bučinsky,  Waite,  Vej- 
dovský), proti  nálezy  Leredinského  u  opilionidů  a  Brauerovt  u  skor- 
piona,  který  praví,  že  „mit  grosser  Wahrscheinlichkeit  eine  Betheiligung 
des  Ektoderms  an  der  Anlage  dieses  Organs   nicht   anzunehmen  ist." 


30 


X.  "Karel  Thon  : 


.lest  otázkou,  jsou-li  popsané  poměry  u  Holothyridů  zjevem 
prinieruíin  či  sekiinderním.  Vůbec  otázka  phylogenie  acaridů  v  po- 
sledním čase  objevením  Notostigmatů  a  našimi  zprávami  o  Holothy- 
ritlecli  doznala  většího  ještě  zauzlení.  Ti,  kdož  odvozují  acaridy  re- 
dukcí z  arachnoideí  ostatních  cestou  přímou,  naleznou  v  Holothy- 
ridecli  zachování  původních  poměrů  a  budou  je  považovati  za  jedny 
z  nejstarších  acaridů.  Naproti  tomu  druzí,  kteří  považují  acaridy  za 
samostatně  progressivně  se  vyvíjející,  postranní  větev  arachnoideí, 
budou  pokládati  Holothyra  za  jednoho  z  posledních  výběžků,  za  formu 
vysoce  diíferencovanou  a  fylogeneticky  mladou.  Téhož  názoru  jsem 
i  já  a  vidím  v  organisaci  Holothyra  výborný  doklad  pro  svoji  theorii, 
jinde  načrtnutou.  Holothyrus  dospěl  ve  fylogenetickém  vývoji  s  Noto- 
stiguiaty  co  nejdále.  Ona  segmentalní  úprava  předních  partií  tělních 
je  zjevem   druhotným,   teprve  později,    během  vývoje  se  dostavivším. 


Seznam  literatury. 

Celou  řadu  prací,  jež  sem  spadají,  neuvádím  proto,    poněvadž  citáty  jejich 
obsaženy  jsou  v  pracích  tuto  uvedených: 

1.  Appelt:  Studie    o  nervové   soustavě    Phalaugiinů.   Věstník   král.  čes.  Spol. 

nauk,  1900. 
*     2.  Beknard  H.  M.:  The   comparative   Morphology   of  the   Galeodidae.  Trans. 

Lián.  Soc.  London,  Zool.  Vol.  6.  1896. 

3.  Borner  C:  AracLnologische  Studien.  Mundbildung  bei  den  Milben.  Zool. 
Anzeiger  XXVI.  1902. 

4.  BöKNER  C.  :  Beiträge  zur  Morphologie  der  Arthropoden.  I.  Ein  Beitrag  zur 
Kenntnis  der  Pedipalpeu.  Zoologica  1904. 

5.  Brauer  A.  :  Die  Seychellen  auf  Grund  eigener  Anschauung.  Verhandlungen 
der  Gesellsch.  f.  Erdkunde    Berlin  1896. 

6.  Brauer  A.  :  Beitrag  zur  Kenntnis  d.  Entwickelungsgeschichte  des  Scorpions. 
II.  Zeitsch.  f.  wissensch.  Zoologie.  Bd.  59. 

7.  Davtydoef:  Les  résultats  du  voyage  scientifique  au  Java  et  les  autres  îles 
de  l'Archipel  Malais.  I.  Sur  les  organes  excréteurs  et  la  phagocytose 
éliminatrice  chez  les  Telyphonus  de  Java.  Bull.  Acad.  Se.  St.  Péters- 
bourg.  T.   18. 

8.  DuBoscQ  0.:  Recherches  sur  les  Chilopodes.  Arch.  Zool.  expér,  et  gén.  3, 
s.  T.  VL  1898. 

9.  Evans  E.  :  On  Two  New  Species  of  Onychophora  from  the  Siamese  Malay 
States.  Quar.  Micr.  Journ.  Vol.  44.  1901. 

10.  Faussek  V.:  Studien  z.  Entw.   u.  Anatomie   d.   Phalaiigiidae.    Arb.   aus  d. 
Zool.  Lab.  Univ.  St.  Pétersbourg  1891. 

11.  Faussek  V.:    Untersuchungen    über   die   Entwicklung    der    Gephalopoden. 
Mittheil,  aus  der  Zool.  Stat.  z.  Neapel  T.  XIV.  1900. 


o  žlázách  Holothyiidû.  ^\ 

12.  Goldschmidt  R.  :  Der  Chromidialapparat  lebhaft  puiiktiorierender  Gewebs- 
zellen. Zoologische  Jahrbücher,  Abt.  für  Anatomie,  Bd.  XXI. 

13.  Goldschmidt  R.  :  Die  Chromidien  der  Protozoen.  Archiv  f.  Protistenkunde. 
Bd.  V.    1904. 

14.  Gkeen  &  Hampson:  Remarkable  Weapous  of  Defence.  Nature,  Vol.  47. 
Nro.  1209.  p.  199.  1892. 

15.  Hansen  J.  H.  &  Sökbnsen  W.  On  Two  Orders  of  Arachnida  Opiliones  espe- 
cialy  the  Suborder  Cyphophthalmi  and  Ricinulei,  námely  the  Family  Crypto- 
stemnatoidae.    Cambridge  1904. 

16.  Herbst  C.  :   Beiträge  zur  Kenntnis  der  Ghilopoden.  Zoologica.  Hefe  IX.  1891. 

17.  Hetmons  R.  :  Die  Entwickelungsgescbichte  der  Scolopender.  Zoologica,  Heft 
33.  1901. 

18.  Lebedinsky:  Die  Entwicklung  der  Coxaldrüse  bei  Phalangium.  Zool.  An- 
zeiger. Bd.  XV. 

19.  Léger  L.:  La  réproduction  sexuée  chez  les  Stylorhynchas.  Archiv  f.  Pro- 
tistenkunde. Bd.  III. 

20.  LoMANN  J.  C.  C.  :  Vergleichend-anatomische  Untersuchungen  an  chilenischen 
und  andern  Opilioniden.  Zoologische  Jahrbücher,  Supplement  VI.  1902. 

21.  LošKo  J.  :  Morfologie  exkrečních  orgánů  crustaceí.  Věstník  král.  české 
Společ.  nauk.  1903. 

22.  Mégnin  p.:  Un  Acarien  dangereux  des  îles  de  la  mer  des  Indes.  Bulletin 
de  l'Académie  de  médecine.  Paris  1897. 

23.  Michael  A.  D.  :  Observations  on  the  anatomy  of  Oribatidae.  Journ.  R.  Micr. 
Soc.  2.  s.  III.  t.  London  1883. 

24.  Michael  A.  D.:  Observations  int.  anatomy  of  Uropoda,  Ibidem.  1889 
&  1890. 

25.  Michael  A.  D.  :  Tlie  internai  anatomy  of  Thyas  petrophilus.  Proceedings 
of  Zool.  Soc.  London  1895. 

26.  Michael  A.  D.  :  Internai  anatomy  of  Bdella.  Transaction  Lianean  Soc. 
London  2.  s.  T.  6.  1896. 

27.  Michael  A.  D.:  On  the  variations  intern,  anatomy,  esp.  genit.  organs  Ga- 
masiaae.  Ibid.  1892. 

28.  Michael  A.  D.:  British  Tyroglyphidae.  London.  I.  1901. 

29.  Němec  B.  :  Studie  o  Isopodech.  I.  H.  Věstník  král.  české  Společn.  nauk. 
Třída  mathem. -přírod.  1895  a  1896. 

30.  Nettovich:  Neue  Beiträge  zur  Kenntnis  der  Arguliden.  Arbeiten  aus  d. 
zoolog.  Instit.  Wien.  Bd.  13. 

31.  NoRDENSKiöLD  E.  :  Ziir  Anatomie  und  Histologie  von  Ixodes  reduvius. 
Zool.  Anzeiger  1905. 

32.  Oppel  A.  :  Lehrbuch  der  vergleichenden  mikroskop.  Anatomie.  III.  Theil. 
1900. 

33.  Oüdemans  A.  C.:  Notes  on  Acari.  XL  ser.  Tijdschrift  voor  Entomologie 
t.  XLVI.  1903. 

34.  Paten  W.  &  Hanzen  A.  H.  :  The  Development  of  the  Coxal  Gland,  Branchial 
Cartilagss  and  Genital  ducts  of  Limulus  polyphemus.  Journ.  Morphol. 
Vol.  XVI. 

35.  Pelseneer  p.":  Les  Glandes  coxales  de  Mygale.  Bull,  scientif.  du  départ,  du 
Nord,  2.  s.  7.  &  8.  ann.  No.  3. 


qo  X.  Karel  Thon: 

36.  PocüCK  R.  J.:  Studies  on  íhe  Arachnid  Endosternite.  Quart.  Jouru.  Mier- 
Soc.  Vol.  46.  1902. 

37.  PuRCELL  W.  F.:  On  the  Anatomy  of  Opisthopatus  cinctipes  Pure,  with 
Notes  on  otber,  principally  South  Afričan  Ouychophora.  Annales  of  the 
South  Africau  Museum.  Vol.  II. 

38.  Ray  Lankkstek:  On  the  sceletotrophic  Tissues  etc.  of  Limulus,  Scorpio 
and  Mygale.  Quar.  Micr.  Journal.   Bd.  24.  1885, 

39.  Uay  Lankesteb  :  The  Structur  and  Classification  of  the  Arachnida.  Ibid. 
1904. 

40.  Sedgwxck  a.:  The  development  of  the  Cape  Species  of  Peripatus.  Ibid. 
Vol.  2.i— 28.  1885-88. 

41.  SciiiMKEwiTscH  W.  :  Ueber  Bau  und  Entwicklung  des  Endostermits  der 
Arachniden.  Zoologische  Jahrbücher,  Abth.  f.  Anatom.  Bd.  VIII. 

42.  ScuiMKKwiTscH  W.  i  lieber  die  Entwickelung  von  Telyphonus  caudatus 
Zool.  Anzeiger  Bd.  XXVI. 

43.  ScH.NEiDER  C.  C.  :  Lehrbuch  der  vergleichenden  Histologie  der  Thiere. 
Jena  1902. 

44.  ScHiBERG  A.:  Untersuchungen  über  Zellverbindungen.  Zeitschr.  f.  wissensch. 
Zoologie.  Bd.  74. 

45.  Sturany  R.:  Die  Coxaldrüsen  der  Arachnoideen.  Arbeit,  aus  d.  zoolog.  In- 
stitute d.  Univ.  Wien.  T.  IX.  1891. 

46.  TuoN  K.  ;  Monografie  českých  vodulí.  I,  Limnocharidae.  Archiv  pro  přírod 
výzkum  Čech.  Sv.  XII.,  čís.  2.  1903. 

47.  Thon  K.:  Neue Exkretionsorgane  bei  der  HydrachnidenfamilieJLimnocharidae. 
Verhandlungen  der  deutsch,  zoologischen  Gesellschaft,  Würzburg  1903. 

48.  Thon  K.  :  Neue  Exkretionsorgane  bei  der  Hydrachuidenfamilie  Limnocharidae- 
f  Kramer.  Zeitschr.  f.  wissensch.  Zoologie,  Bd.  79. 

49.  Thon  K.  :  Neue  Luftorgane  bei  Milben.  Zoolog.  Anzeiger,  Bd.  XXVIII. 
60.  Thob  Sig:   Eigenartige,   bisher  unbekannte    Drüsen   bei   einzelnen  Hydra- 

chniden-Formen.  Zool.  Anzeiger,  Bd.  XXV.  1902. 

51.  Thor  Sig:  Recherches  sur  l'anatomie  ce  mparée  des  Acariens  Prostigma- 
tiques.  Annales  des  Scienc.  naturel.  Zoologie.  8.  s.  T.  XIX.  1903. 

52.  Thorell  T.  :  Descricione  di  alcuni  aracnidi  inferiori  delP  archipelago  malese. 
Annali  del  museo  civico  di  St.  Nat.  di  Genová.  Vol.  XVIIÍ.  1882. 

5î.  Vejdovský  f.:  Zur  Morphologie  der  Antennen-  und  Schalendrüse  der 
Crustaceen.  Zeitschr.  vřissensch.  Zool.  Bd.  69. 

54.  Vejdovský  F.:  Noch  ein  Wort  über  die  Entwicklung  der  Nephridien.  Ibid. 
Bd.  67. 

55.  ^'os.sKLER  J.:  Untersuchungen  über  glatte  und  unvollkommen  quergestreifte 
Muskeln  der  Arthropoden.  Tübingen  1891. 

56.  Wagner  J.  :  Die  Embryonalentwicklung  von  Ixodes  calcaratus  Bir.  Travaux 
de  la  Société  des  naturalistes  de  St.  Pétersbourg.  Zoologie  &  Physiologie. 
T.  XXIV.  Livr.  2.   1894. 

57.  Winkler  AV.:  Anatomie  der  Gamasideu.  Arbeiten  aus  d.  zoolog.  Institute 
Wien.  T.  Vn.  1888. 

58.  WiTu  C.  J.  :  The  Notostigmata,  a  new  suborder  of  Acari.  Copenhageu  1904. 


o  žlázách  Holothyridû. 


33 


Výklad  tabulek. 


am)  ampullarní  část  žlázy  coxalní, 
atr)  atrium  systému  tracbealního, 
bl)  lympbocyty, 

hv)  basalní  část  vývodu  žlázy  coxalní, 
Cj  konečný  váček  žlázy  coxalní, 
cp)  carapax, 
crd)  žlázy  cruralní, 
crt)  corticalní  vrstva  žlaznatých  bunèk 

žlázy  coxalní, 
ct)  cuticula, 
dv)  cuticularní,   napříč  vláknitě  skul- 

pturovaná  vrstva, 
dk)  nejdorsalnější  obyb  žlázy  coxalní, 
dr)  zažívací  roura, 

dv)  distalní  část  vývodu  žlázy  coxalní, 
ed)  vnitřní,    reticiilosní    plasma    žlaz- 
natých buněk  žlázy  coxalní, 
.end)  endosternit, 
enda)  blanité  jeho  apodemy, 
fť)  tukové  těleso, 
Jip)  hypodermis, 
hrb)  hranice  buněk, 
hs)  hlavní  roura  žlázy  coxalní, 
hsd)  dorsalní   rameno    konečné   roury 

žlázy  coxalní, 
hsjj)  rameno,    jež     spojuje     verticalní 
část  hlavní  větve  s  dorsalním  ra- 
menem  konečné  roury    žlázy  co- 
xalní, 
hsv)  ventralní  rameno  konečné  roury 

žlázy  coxalní, 
chm)  chitinosní  membrána  synartbrodi- 

alní, 
chr)  blanité    stěny    žlaznatých   buněk 

parastigmalního  orgánu, 
chs)  peritrema   vývodní   skuliny   žlázy 
coxalní, 
iť)  chitinosní  intima, 
j)  jádro, 

If)  váčky  vzduchového  orgánu, 
md)  chelicera, 

mg)  t.  zv.  žláza  raalpighická, 
mso)  muakulatura  ústního  orgánu, 
mt)  matrix, 

Věstník  kráU    české  spol.  nauk.  Třída  U. 


N)  centrální  nervstvo, 
na)  dorsalní    rameno    vedlejší    větve 

žlázy  coxalní, 
ni-c)  smyslový  orgán  coxalní, 
ns)  ventralní    rameno    vedlejší    větve 

žlázy  coxalní, 
nvl)  proud   vazivových  řpentlic,   ubíra- 
jících   se    od    coxalní    žlázy    ku 
coxám, 
oe)  Oesophagus, 
pír)  plastron, 
pmd)  pochva   chelicer, 
pvl)  horizontální     proud     vazivových 
pentlic,   ubírajících  se  od  coxalní 
žlázy  ku  bokům  těla, 
2}so)  proříznutý    lalok  pochvy    ústního 

orgánu, 
rch)  chitinosní     výstelka     žlázy     cru- 
ralní, 
se)  secret, 
sh)  svaly  okončiny, 
skm)  vývodná    skulina    žláz   cheliceral- 

ních, 
skr)  vrstvička  secretu  v  konečné  rouře 
žlázy  coxalní, 
si)  oporné  lišty, 

sst)  stará,  odpadávající    sténá  tracbe- 
alního systému, 
tr)  trachée, 

vd)  vývod  parastigmalního  orgánu, 
vl)  vazivová,  pentlicovitá  vlákna  žlázy 

coxalní, 
vs)  vertikální   část  hlavní  větve  žlázy 

coxalní, 
vt)  proud  pentlic   vazivových   nahoru 
na   zad   od   coxalní  žlázy    se  tá- 
hnoucích, 
vz)  vazivové  elementy, 
vzl)  vazivová     vlákénka    vrostlá    do 
intercellularných     prostor     žlázy 
coxalní, 
vzn)  membranosní   vazivové    elementy^ 
spojující  coxalní  žlázu  s  apodemy 
endosternitu, 

a 


g4  X.  Karel  ThoQ: 

vzp)  výrod  žlázy  pedalní,  zmx)  žláza  maxillarní, 

mul)  žláza  clieliceralní,  zpd)  žláza,  pedalní. 

Všechny   obrazy   kresleny    jsou   pomocí   kamery   z   mikroskopu   Leitzova. 
Není-li  zvlášť  udáno,  patří  vesměs  druhu  Holothyrus  hraueri  n.  sp. 


Tab.  I. 


1.  Přední  část  sagitalního  řezu  končinou  žlázy  coxalní  u  dorostlé  Q,  55/1. 
Heidei-hain,  congo  R. 

2.  Příčný  řez  mladším  individuem  na  předním  okraji  třetí  coxy.  70/1.  Děla- 
ti eld.  haematoxylin,  eosin. 

3.  Příčný  řez  ampularní  částí  coxalní  žlázy  u  mladšího  individua  110/1.  Dela- 
üeld.  haematoxylin,  orcein. 

4.  Sagitalní  řez  z  nejdorsalnější  části  hlavní  větve  coxalní  žlázy.  Jednotlivé 
buňky  v  různých   fysiologických    stadiích,    400/1.    Haematoxylin.  Delafield., 

orange  G, 

5.  Příčný  řez  coxalní  žlázou  v  místech,  kde  se  připojuje  horizontalný  proud 
vazivových  peutlic  oporných  u  nejmladšího  individua,  300/1.  Delafield.  hae- 
matoxylin, rubin  S  -f  orange  G. 

6.  část  plošného  řezu  z  vertikální  části  hlavní  roury  coxalní  žlázy,  asi 
v  polovici  délky  žlaznatých  buněk,  450/1.  Rozlišení  vrstvy  corticalní  a  endo- 
plasmy,  intercellularné  prostory  s  vrostlými  vazivovými  vlákénky.  Heiden- 
hain, haematoxylin,   congo  R. 

7.  Plošný  řez  z  téže  partie  téhož  praeparatu,  jako  obr.  16.  v  končině  opor- 
ných lišt. 

8.  Jedna  buňka  z  téže  partie  s  vypuštěným  nukleolem. 

9.  Sagitalní  řez  z  vertikální  části  hlavní  větve  žlázy  coxalní  s  vrostlými  vlá- 
kénky do  intercellularných  prostor.  400/1.  Haematoxylin.  Delafield,  orange  G. 

10.  Parastigmalní  orgán  u  staršího  individua  ve  stadiu,  jak  se  obvykle  nasky- 
tuje.  Příčný  řez.  80/1.  Delafield.  haematoxylin,  orange  G  -\-  rubin  S. 

11.  Parastigmalní  orgán  na  příčném  řezu  se  secernujícími  buňkami.  330/1.  Dela- 
field. haematoxylin,  eosin.  Mladší  individuum. 


Tab.  IL 

12.  Část  sagitalního  řezu  končinou  žlázy  coxalní  u  dorostlého  samce  ku  zná- 
zornění situace  vazivových  pentlic,  70/1.  Heidenhain,  rubin  S. 

13.  Střední  část  vývodu  žlázy  coxalní  podle  totálního  praeparatu,  70/1.  Heideil- 
hain,  rubin  S. 

14.  Příčný  řez  mladším  individuem  v  místech,  kde  vertikální  část  hlavní  větve 
žlázy  coxalní  přechází  do  dorsalního  horizontálního  ramene.  Haematoxylin 
Delafield.,  orange  G  +  rubin  S.  100/1. 

15.  Vyústění  žlázy  coxalní  a  pedalní  za  prvou  coxou.  Sagitalní  řez  cf.  Heiden- 
hain, haematoxylin,  rubin  S.  150/1. 

1tí.  Přední  část  sagitalního  řezu  samcem  Hol.  niger  n.  sp.  s  hyperplastickou 
žlázou  cruraluí.  70/l.  Haematoxyliu  Haidenhain.  rubin,  S  -\-  orange  G. 


o  žlázách  Holothyridû.  gg 

17.  Žláza  cruralní   na   příčaém  řezu  mladším   individuem.   Delafield,   rubin   S. 
100/1. 

18.  část  řezu  vývod ným  kanálem  žlázy  pedalní  nedaleko    za    žlázou.     Některé 
partie  proříznuty  napříč  i  na  plocho.  Heidenhain,  congo  R.  1500/1. 


Resumé  des  böhm.  Textes  über  die  Drüsen  der 
Holothyriden. 

Die  Holothyriden  leben  bekanntlich  auf  Inseln  im  Indischen 
Ozean.  Über  ihre  giftige  Wirkungen  gebe  ich  zwei  Nachrichten,  die 
eine  von  Green,  die  zweite  von  Mégnik  im  vollen  Wortlaute  wieder. 
Über  die  Herkunft  des  giftigen  Sekrets  könnte  man  a  priori  schliessen, 
dass  es  entweder  durch  die  Körperlymphe,  die  an  einigen  Stellen  aus 
dem  Körper  heraustreten  kann,  verursacht  wird,  oder  dass  es  in 
speciellen  Drüsen  seinen  Ursprung  nimmt.  Die  einzige  Stelle,  wo  die 
Körperlymphe  mit  der  Aussenwelt  in  Contact  kommen  könnte,  sind 
die  merkwürdigen  Luftorgane,  die  ich  anderswo  beschrieben  habe, 
wenn  wir  die  coagulierte,  färbbare  Masse,  welche  einzelne  Luft- 
säckchen  füllt,  als  Transsudat  aus  der  Körperlymphe  betrachten.  Dieser 
Masse  könnte  eine  solche  giftige  Wirkung  zukommen.  Dagegen  sind 
aber  bei  Holothyriden  mächtige  und  morphologisch  hochinteressante 
Drüsensysteme  entwickelt,  denen  wir  auch  ähnliche  Wirkungen  zu- 
schreiben können.  Definitiv  könnte  es  blos  ein  Experiment  an  lebenden 
Tieren  entscheiden.  In  Nachfolgendem  sollen  blos  die  Drüsen  be- 
schrieben werden. 

An  erster  Stelle  sind  die  Munddrüsen  zu  nennen.  Sie  sind  in 
drei  Paaren  entwickelt  und  nach  ihren  Beziehungen  zu  Extremitäten 
werden  wir  sie  als  die  Cheliceral-,  MaxUlar-  und  Pedaldrüse  be- 
zeichnen. Die  Cheliceral-  und  Pedaldrüse  sind  nach  demselben  Plane 
gebaut.  Es  sind  etwa  10  grosse,  kuglige  Acini,  die  aus  grossen, 
konischen,  radiär  zu  einem  gemeinsamen  Centrum  geordneten,  dicht 
aneinander  liegenden  Zellen  —  typischen  Serocyten  —  zusammen- 
gesetzt sind.  Einzelne  Acini  sind  dicht  aneinander  gehäuft  und  alle 
sind  mit  einem  gemeinsamen,  breiten,  sehr  kurz  verästelten  Aus- 
fuhrgang verbunden.  Die  Wände  der  Serocyten  sind  sehr  dick  und 
fest,  membranös,  namentlich  bei  der  Pedaldrüse.  Das  Cytoplasma  ist 
vom  Sekret,  dass  in  ungehäueren  Massen  produziert  wird,  vollständig  an 
die  Peripherie  verdrängt,  oder  bei  der  Cheliceraldrüse  in  dünne,  Insel- 
artige  Stränge  zerrissen,  die  dann  chromidiale  Strukturen  vortäuschen 

3* 


36 


X.  Karel  Thon: 


köDaen.  Solche  habe  ich  in  allen  drei  erwähnten  Drüsen  nie  gefunden, 
obzwar  sie  mir  von  anderen  Acariden  in  zahlreichen,  manchmal  hoch- 
interessanten Modificationen  bekannt  sind.  Der  Kern  liegt  in  den 
Resten  des  Zellleibes  an  der  Peripherie,  wir  beobachten  in  ihm  zeit- 
weise Bildung  von  Nucleolen,  die  dann  ausgestossen  werden  und  daher 
als  Cberschuss-  und  Endprodukte  der  Tätigkeit  der  Kernstrukturen 
aufzufassen  sind.  Das  Sekret  macht  die  üblichen  Erscheinungen  der 
Choudroklase  und  Chondrolyse  durch,  ist  acidophil  und  praesentiert 
sich  schliesslich  als  eine  flüssige,  fast  homogene  Masse.  Der  Aus- 
fuhrgang der  Cheliceraldrüse  zieht  als  eine  enge,  solide  und  feste 
Röhre  nach  vorne,  tritt  dann  in  den  Raum  des  Camerostom  zwischen 
der  Maxillarwand  und  Wand  der  Chelicerenscheide  ein,  geht  fast  hori- 
zontal bis  nahe  zu  dem  vorderer  Ende  des  Mundorganes,  bohrt  die 
laterale,  stark  chitinisierte  Wand  der  Cheliceralscheide  —  seitliche 
Fortsetzung  des  Labrums  —  durch  und  mündet  in  den  Cheliceral- 
raum  ein  (Textfigur  1).  Der  Ausfuhrgang  der  Pedaldrüse  schlägt  eine 
ganz  selbständige  Bahn  ein,  ist  viel  kürzer  uud  breiter,  als  der  von 
der  Cheliceraldrüse,  geht  gerade  aus  nach  unten  und  mündet  mit 
einer  breiten  Ofí"nung  an  der  Basis  des  ersten  Gangfusses  in  un- 
mittelbarer Nachbarschaft  der  Ausmünduug  der  Coxaldrüse  —  Ver- 
hältnisse, die  lür  die  Morphologie  des  Acaridenkopfes  höchst  interes- 
sant sind.  Die  Wände  der  Ausfuhrgänge  beider  Drüsen  sind  ähnlich 
gebaut.  Auf  einer  Matrix,  die  zahlreiche  Kerne  führt  und  mit  vielen, 
kleinen  Pigmentkörnern  gefüllt  ist,  was  an  einen  unverkennbaren 
hypodermalen  Ursprung  derselben  hindeutet,  folgt  eine  Schicht  mit 
zahllosen,  stützenden  Spiralfasern,  welche  je  näher  zu  der  äusseren 
Ausmündungsstelle,  desto  dichter  werden  und  schliesslich  in  eine  ein- 
heitliche, chitinöse,  innere  Wand  zusammenfliessen.  Im  Innern  ist 
diese  Schicht  gegen  das  Lumen  von  einer  dünnen,  homogennen  und 
hyalinen  Intima  abgegrenzt,  die  longitudinale,  manchmal  ziemlich 
tiefe  Furchen  und  Rinnen  aufweist  und  nahe  der  Körperperipherie 
mit  der  zweiten  Schicht  vollständig  verschmilzt. 

Die  Maxillardrüse  ist  mit  der  Drüse  der  Cheliceren  verbunden, 
indem  ihr  Ausfuhrgang  in  der  centralen  Sammelröhre  der  letzteren 
einmündet.  Sie  besteht  aus  einigen  isolierten  Drüsenkörpern  (vergL 
Textfig.  2.),  die  syncjtialer  Natur  sind.  Aus  einem  Syncytium  tritt 
ein  oder  mehrere  Ausfuhrgänge  aus,  die  sich  dann  mit  der  Haupt- 
röhre verbinden.  Im  Innern  der  Syncytien  zerfallen  sie  im  einzelne, 
unregelmässige,  intracellulare  Canäle.  Die  hyaline,  innere  homogene 
Wand  der  Ausfuhrgänge  ist  ausserordentlich  dick,  mit  sehr  spärlichen 


o  žlázách  Holothyridů.  37 

StiitzringeD,  so  dass  das  Lumen  sehr  eng  ist.  Das  Plasma  der  Syn- 
cytien  ist  in  ein  dichtes,  stark  färbbares  Corticalplasma  und  in  das 
innere,  blasse  und  reticulose  Endoplaènïa  differenziert,  aber  ohne 
scharfe  Grenzen  ;  ein  morphologisch  unterscheidbares  Secret  ist  nicht 
vorhanden  ;  für  solches  halte  ich  die  Flüssigkeit,  die  die  Räume 
zwischen  den  Balken  im  Endoplasma  ausfüllt. 

Dann  beschreibe  ich  ausführlich  die  Coxaldrüse.  Da  ich  aber 
eine  Beschreibung  dieses  Organs  in  deutscher  Sprache  au  einer  an- 
deren Stelle  veröffentliche,  werde  ich  mich  hier  nicht  wiederholen. 

Es  folgt  dann  die  Schilderung  derCruraldrüsen.  Zu  beiden  latera- 
len Seiten  einer  jeden  Coxa  der  Gangbeine  —  ausgenommen  das  erste 
Paar  —  sitzt  je  eine  Cruraldrüse,  im  Ganzen  also  6  Paare  von  Crural- 
drüsen.  Das  erste  Fusspaar  entbehrt  derselben.  Es  sind  das  einfache,  aus 
kubischen  Zellen,  die  epithelial  verbunden  sind,  gebaute  Säcke,  blose 
Einstülpungen  der  Hypodermis.  Die  äussere,  chitinöse,  synarthrodiale 
Membran  folgt  den  Einstülpungen  und  bildet  eine  unregelmässige, 
riunenartige  Ausfuhrröhre  (T.  II.  fig.  17)  und  kleidet  an  grossen 
Strecken  das  Innere  der  Drüsen  aus.  Die  Production  eines  Sekrets 
ist  gewiss  eine  äusserst  geringe.  In  einem  einzigen  Falle  und  zwar 
bei  einem  Männchen  von  Hol.  niger  n.  sp.  fand  ich  eine  Drüse  in 
einer  enormen  Entwicklung,  vermag  aber  nicht  zu  entscheiden,  ob  es 
sich  hier  um  einen  Speciescharakter  oder  einen  pathologischen  oder 
physiologischen  Fall  handelt.  Die  Drüse  bildete  zahlreiche  Lappen, 
welche  die  Tracheenstämme  und  das  Vestibulum  und  Atrium  des 
Tracheensystems  umgaben,  war  fast  voll  von  einem  Sekret,  welches 
aus  faserig  strukturierten  Sekrethügeln  einzelner  Zellen  seinen  Ursprung 
nahm.  In  manchen  Zellen  habe  ich  prachtvolle  chromidiale  oder 
ergastoplasmatische  Strukturen  angetroffen,  die  Frage  aber  will  ich 
bei  einer  anderen  Gelegenheit  bearbeiten.  Schliesslich  ist  noch  das 
Parastigmalorgan  zu  erwähnten.  Über  die  Lage  des  Organes  habe  ich 
schon  an  einer  anderen  Stelle  berichtet.  Es  ist  das  ein  hohles  Säckchen, 
welches  mit  einer  dicken  Basalmembran  umgeben  ist  (T.  I.  Fig.  10  u.  11). 
An  der  Basalmembran  sitzen  fast  kubische,  an  distalen  Enden  von 
einander  ganz  isolierte  Zellen,  die  mit  einem  dichten,  stark  färbbaren 
Plasma  gefüllt  sind  und  einen  grossen,  rundlichen  Kern  führen.  Bei 
normalen  Verhältnissen  und  in  Mehrzahl  der  Fälle  sind  diese  Zellen 
ganz  niedrig.  Ihre  Wände  aber  werden  fortgesetzt,  sind  membranös 
und  nahe  vor  dem  Ende  verengen  sie  sich  in  eine  schlanke,  schwach 
chitinisierte  Ausführungsröhre.  Diese  Endröhrchen  aller  Zellen  kom- 
men  dann    dicht  aneinander   zu    liegen    und    füllen   die   Öffnung  im 


oii  X.  Karel  Thon: 

riastron  vollständig  netzartig  aus.  In  einem  Falle  (Taf.  I.  Fig.  11) 
waren  die  Zelleiber  viel  länger,  das  Plasma  viel  blasser  und  alveolär 
und  vor  der  Ausmündungsöffnung  traf  ich  eine  grössere  Ansammlung 
eines  basophilen  Sekrets  an. 

Die  giftigen  Eigenschaften  kommen  am  wahrscheinlichsten  der 
Pedaldrüse  zu.  Alle  die  drei  Munddrüsenpaare  sind  ohne  weiters  ho- 
molog mit  ähnlichen  Gebilden  bei  anderen  Acariden,  in  erster  Reihe 
bei  Prostigmaten,  wie  sie  neulich  von  Sic  Thok  ausführlich  behandelt 
wuiden.  Aus  dem  Umstände,  dass  die  Matrix  ihrer  Ausfuhrwege  blos 
eine  Fortsetzung  der  Hypodermis  ist  und  aus  analogen  Befunden 
J.  Waoers  an  Ixodes  halte  ich  die  Drüsen  für  rein  ektodermal.  In 
gewöhnlichen  Fällen  bei  Acariden  verbinden  sich  die  Munddrüsen  in 
einen  gemeinsamen  Ausfuhrgang,  der  dann  in  die  Mundhöhle  hin- 
einmündet. Der  Holothyrus  ist  das  erste  Beispiel,  wo  das  dritte 
Drüsenpaar  an  der  dritten  Extremität  (erstem  Gangbeine)  ausmündet. 
Dadurch  ist  die  segmentale  Anordnung  des  Acaridenkopfes  in. auffal- 
lender Weise  bewahrt  und  wir  könnten  hier  den  Satz  Heymok's 
zitieren  :  „Bemerkeiiswerth  ist  die  Thatsache,  dass  die  verschiedenen 
zusammengesetzten  Drüsen  einen  unverkennbaren  Zusammenhang  mit 
Extremitäten  aufweisen"  (Scolopendra,  p.  152).  Man  kann  dafürhalten, 
d'ass  auch  bei  Acariden  ein  jedes  Extremitätenpaar  ursprünglich  mit 
einem  oder  zwei  Paaren  von  Drüsen  versehen  war,  die  ganz  isoliert 
ausmündeten.  Bei  Holothyriden  sind  die  ursprünglichen  Verhältnisse 
mit  Ausnahme  der  Maxillardrüse  bewahrt  und  durch  die  Anwesenheit 
einfacher  Cruraldrüsen,  die  hier  bei  Acariden  zum  erstenmale  fest- 
gestellt worden  und  ohne  weiters  mit  denselben  Gebilden  bei  Onycho- 
plioien  (PüRCELL,  Evj^ns)  homolog  sind,  noch  gesteigert. 

Es  ist  aber  eine  offene  Frage,  ob  die  beschriebenen  Verhält- 
nisse bei  Holothyriden  eine  primäre  oder  secundäre  Erscheinung  sind. 
Jene  Forscher,  welche  Acariden  von  übrigen  Arachniden  durch  Re- 
duktion direkt  abstammen  lassen,  werden  in  der  Organisation  der 
Holothyriden  sehr  ursprüngliche  Verhältnisse  auffinden  und  das  Tier 
als  ein  dem  Ursprünge  des  Acaridenstammes  sehr  nahe  stehendes  be- 
trachten. Dagegen  die  Anderen,  nach  welchen  die  Acariden  einen 
seitlichen,  sich  selbständig,  progressiv  entwickelnden  Art  am  Arach- 
noideeustamme  darstellen,  werden  im  Holothyrus  einen  äusserst 
entwickelten,  phylogenetisch  sehr  jungen  Zweig  erblicken.  Ich  neige 
der  zweiten  Ansicht  zu  und  erblicke  in  der  Holothyrus-Organisation 
eine  heftige  Stütze  für  meine  Theorie,  die  ich  anderswo  skiziert  habe. 
Die   segmentale   Anordnung    der    vorderen    Körperparthien    ist    eine 


o  žlázách  Holothyridû. 


39 


sekuDdäre,    erst    später    im    Laufe    der    Phylogenese    erworbene   Er- 
scheinung. 

Prag^  Anfang  März  1905. 


Erklärung  der  Tafeln. 


Sämtliche  Bilder,    soweit  nichts 
Holothyrus  brauen  n.  sp. 

am)  Ampulärer  Abschnitt  der  Coxal- 
drüse, 

atr)  Atrium  des  Trachealsystems, 
hl)  Lymphocyten, 

bv)  Anfangsteil     des     Ausfiihrganges 

der  Coxaldrüse, 
C)  Endsäckchen  der  Coxaldrüse, 

cp)  Carapax, 

crd)  Cruraldrüsen, 

C7't)  Corticalschicht    des    Plasmas     in 
Coxaldrüsenzellen, 
et)  Cuticula, 

ctv)  innere  Schicht  mit  stützenden 
Spiralfasern, 

dk)  die  dorsale  Umbiegung  der  Coxal- 
drüse, 

dr)  Verdauungstraktus, 

dv)  der  distale  Teil  des  Ausfuhrganges 
der  Coxaldrüse, 

ed)  reticuloses  Endoplasma  der  Coxal- 
drüsenzellen, 

end)  Endosternit, 

ejida)  seiue  membranöse,  vordere  Apo- 
demen, 
ft)  Fettkörper, 

h]3)  Hypodermis, 

hi-h)  Zellgrenzen, 

hs)  Hauptstamm  der  Coxaldrüs«?, 
hsd)  dorsaler   Arm    des    Endteils    der 
Coxaldrüse, 

hsp)  verbindender  Teil  des  vertikalen 
Schenkels  des  Hauptstammes  und 
des  dorsalen  Schenkels  des  End- 
teils, 

hsv)  ventraler  Schenkel  des  Endteils, 
rhm)  chitinöse,  synarthrodiale  Membran, 

ck7-)  membranöse  Wände  der  Zellen 
im  Parastigmalorgane, 


anderes  bemerkt   ist,    beziehen   sich    auf 

cJis)  chitinöses   Periti'emma   der  Aus- 
fuhröifuung  der  Coxaldrüse, 
it)  chitinöse  Intima, 
j)  Kern, 

If)  Luftsäckchen, 
md)  Chelicere, 

mg)  s.  gen.  malpighische  Drüse, 
mso)  Muskulatur  des  Mundorgans, 
mt)  Matrix, 

N)  centrales  Nervensystem, 
na)  dorsaler  Schenkel  des  Nebenastes 

der  Coxaldrüse, 
7ij-c)  coxales  Sinnorgan, 
ns)  ventraler  Arm  des  Nebenastes  der 

Coxaldrüse, 
nvl)  Bündel  von  Bindegewebsschleifen- 
fasern,  welches  von  der  Coxaldrüse 
zu  einer  Coxa  hinzieht, 
oe)  Oesophagus, 
plr)  Plastron, 
2)md)  Chelicerenscheide, 
pso)  ein  durchgeschnittener  Lappen  der 

Scheide  des  Mundorganes, 
pvl)  Das  horizontale  Bündel  von  Schlei- 
fenfasern, 
rch)  chitinöse     Intima     der     Crural- 

drüse, 
sc)  Secret, 

sh)  Muskeln  der  Extremitäten, 
skm)  Ausfuhröfinung    der     Cheliceral- 
drüsen, 
skr)  basophile  Secretschicht   im  End- 
teile der  Coxaldrüse, 
sl)  Stützleisten, 
SS/)  alte,  zugrunde  gehende  Wand  des 

Trachealsystems, 
tr)  Tracheen, 


íQ  X.  Karel  Thon: 

vd)  Ausführung    des    Parastigmal-  vzl)  Bindegewebsfasern,  welche  in  die 

Qrffj^B  Intercellularräume  derCoxaldrüse 

eingewachsen  sind, 
vi)  Biudegewebsschleifenfasern,  ^^^^  membranöse    Bindegewebsele- 

t,.,)  vertikaler    Schenkel    des  Haupt-  mente,  welche  die  Coxaldrüse  mit 

Stammes  der  Coxaldrüse,  ^^n  Apodemen   des  Endosternits 

verbinden, 

vt)  Das  vertikale,   längs  der  Endo-  ^^^^^  Ausfuhrgang  der  Pedaldrüse, 

sternifsapodemen  sich  ziehendes  ^^^^  Cheliceraldrüse, 

Bündel  der  Schleifentaseru,  ^^^^  Maxillardrüse, 

fz)  Bindegewebselemente,  zpd)  Pedaldrüse. 


Tafel  I. 


Fig.     1.  Vorderer   Teil   eines  Sagittalschnittes   durch  die  Gegend  der  Coxaldrüse 

von  einem  erwachsenen  Weibchen.  551.  Heidenhain's    Haem.,  Congo    R. 
Fig.    2.  Ein  Querschnitt  durch  ein  jüngeres  Individuum  am  vorderen  Rande   der 

dritten  Coxa.  70/1.  Delafield.  Haem.,  Eosin. 
Fig.    3.  Ein  Querschnitt  durch   den   ampullären  Teil   der   Coxaldrüse   bei  einem 

jungen  Individuum,  lio/l.  Delafield's  Haem.,   Orcein. 
r'ig.    4.  ř^in  Sagittalschnitt  aus  dem  dorsalen  Teile  des  Hauptstammea  der  Coxal- 
drüse. Einzelne  Drüsen  in  verschiedenen  physiologischen  Stadien.  400/1. 

Di'lafield's  Haem.,  Orange  G. 
Fi^.  5.    Ein  Querschnitt  durch  die  Coxaldrüse  des  jüngsten  Individuums,  wo  das 

horiziontale  Bündel  von  Schieilenfasern  sich  mit  der  Coxaldrüse  verbindet. 

300/1.  Delafield,  Rubin  S  -f  Orange  G. 
Fig.    6.  Ein  Teil  aus  einem  flächenhaften  Schnitte  durch  den  vertikalen  Schenkel 

des  Hauptstammes  der  Coxaldrüse  etwa  in  der  Hälfte  der  Länge  der  Coxal- 

drüsenzellen.    Corticalschicht    und   Endoplasma,    die    Intercellularräume 

mit     eingewachsenen     Bindegewebsfasern     erfüllt.    450/1.     Heidenhain, 

Congo  R. 
Fig.    7.  Ein  flächenhafter  Schnitt  aus  derselben  Gegend   und  demselben  Praepa- 

rate,  wie  Fig.  6  in  der  Höhe  der  Stützleisten. 
Fig.    8.  Eine    Drüsenzelle    aus    derselben     Gegend    mit    einem    ausgeworfenen 

Nucleolus. 
Fig.    9.  Ein    Sagittalschnitt    aus    dem    Hauptstamme    der    Coxaldrüse     mit    in 

die    Intercellularräume    eingewachsenen    Bindefasern.    400/1.    Dieselbe 

Methode. 
Fig.  10.  Dasselbe  Organ  in  gewöhnlichem  Zustande  bei  einem  erwachsenen  Tiere. 

80/1.  Delafield,  Orange  G  +  Rubin  S. 
Fig.  11.  Das  Parastigmalorgan  am  Querschnitt  mit   secernierenden   Zellen.    330/1. 

Delafield,  Eosin;  ein  jüngeres  Exemplar. 

Tafel  II. 

Flg.  12.  p:in  Teil  aus   einem  Sagittalschnitte  durch   die  Gegend   der  Coxaldrüse 
bei    einem    erwachsenen    Männchen   um   die  Situation   der  queren,  ver- 


o  žlázách  Holothyridû.  41 

bindenden  Schleifeufasern  zu  veranschaulichen  70/1.  Heidenhain's  Haem., 

Rubin  S, 
Fig.  13.  Der  mittlere  Teil  des  Ausfuhrganges  der.  Coxaldrüse  nach  einem  Total- 

praeparate.  70/1.  Heidenhain,  Rubin  S. 
Fig.  14.  Ein  Querschnitt  durch  ein  jürgeres   Individuum  in   der  Gegend,  wo  der 

vertikale  Schenkel  des  Hauptatammes  in  den  dorsalen  Arm  des  Endteils 

übergeht.  Delafield,  Orange  G  -f  Rubin  S.  100/1. 
Fig.  16.  Ausmündnngsstelle  der  Coxal-   und   Pedaldrüse   an  der  ersten  Coxa.   (f. 

Heidenhain  +  Rubin  S.  100/1. 
Fig.  16.  Vorderer  Teil   eines   Sagittalschnittes   durch    ein    Männchen  von  Holoth. 

niger  n.  sp.   mit  einer   hyperplasiischen    Crnraldrüse.    70/1.   Heidenhain 

Rubin  S   j-  Orange  G. 
Fig.  17.  Crnraldrüse  an  einem  Querschnitt  durch  ein  jüngeres  Individuum.  100/1 

Delafield,  Rubin  S. 
Fig.  18.  Ein  Tt-il  eines  Schnittes  durch  den  Ausiührgang  der  Pedaldrüse  unvřeit 

hinter  der  Drüse.     Einige    Teile   durchgeschnitten   quer  und  flächenhaft. 

Heidenhain,  Congo  R.  1000/1. 


■JJ.:'>Ü    .lÜlin'. 


•VI.;,  i     ■j-.: 


Thon:  Žlázy  Holothyridu. 


Triou  del 


Věstník  kâ.  čestó  spole 


Tab.  I. 


Lit  FarSKVv?rí:e 


;i  přírodověd.  1905.  č.lO. 


Thon:  Žlázy  Holothyridu. 


end 


L_ 


Věstník  král  česlíé  spol 


Tab.  n. 


t.  Farslcy  v  Pra;:: 


KÎheinat.  přírodověd.  1905  č.lO 


■■'-Si, 


í 


XL 

Nové  prispèvky  k  poznání  fauny  pásma  D-di, 
středočeského  siluru. 

Podává  J.  V.  Želízko. 

Předloženo   v  sezení  dne  10.  března  1905. 


Koncem  minulého  roku  byla  mi  zaslána  panem  piof.  J.  J.  Jahnem 
z  Brna  k  určení  kollekce  zkamenělin  z  pásma  D-d^,,  spodního  siluru 
od  nlálých  Přílep,  a  několik  kousků  z  Prahy,  a  sice  z  Nerudovy 
(—  Ostruhové)  ulice  na  Malé  Straně.  Krátce  na  to,  obdržel  jsem 
k  témuž  účeli  od  pana  prof.  C.  rytíře  Purkyně  z  Plzně  větší  zásilku 
kulovitých  konkrecí  se  zkamenělinami  od  Siré  —  CeJcova,  a  doda- 
tečný materiál  ze  známého  naleziště  od  Ejpovic,  kterážto  místa  ná- 
leží rovněž  s  hora  uvedenému  pásmu  d^,,. 

Ač  některé  z  těchto  lokalit,  anebo  některé  v  jich  blízkosti  se 
nalézající,  uvedeny  jsou  v  literatuře  jako  naleziště  na  zkameněliny 
bohatá,  přec  seznamy  jich  nebyly  dosud  nikde  uveřejněny. 

Z  té  příčiny  má  býti  tato  přítomná  práce  jednak  dalším  novým 
příspěvkem  k  poznání  fauny  pásma  D-d^,,,  jednak  i  doplňkem  k  pracem 
onéch  autorů,  jež  se  zkoumáním  této  fauny  zabývali,  jmenovitě  pak 
doplňkem  předchozích  prací,  pisatelem  této  zprávy  ve  „Verhand- 
lungen" říšského  geologického  ústavu  čas  od  času   uveřejňovaných. 

Ze  od  doby  Barrandovy  břidlice  a  konkrece  pásma  D-d^,,  celou 
řadu  nových  druhů  zkamenělin  poskytly  a  dosud  poskytují,  jest 
známo  s  dostatek,  a  proto  studium  fauny  zmíněného  pásma  jest 
jedno  z  nejzajímavějších  a  nejvděčnějších. 

Dříve  ještě  nežli  přikročím  k  popisu  nalezišť  a  seznamu  jich 
zkamenělin,  budiž  mi  dovoleno  vzdáti  upřímný  dík  pp.  prof.  J.  J.  Jahnovi 

věstník  král.  české  spol.  nauk.   Třída  II.  1 


9  XI.    J.  V.  Želízko: 

a  prof.  C.  ryt.  Purkyňovi,  za  laskavé  zapůjčení  dotčeného  materiálu, 
jakož  i  za  některé  přátelské   informace    nalezišť   samých   se  týkající. 

Malé  Přílepy. 

Naleziště  toto  nachází  se  v  úzkém,  tak  zvaném  severozápadním 
pruhu  tmavých,  slídiiatých  osecko-kváňských  břidlic  pásma  D-d^,,,  na 
jihovýchod  směrem  k  Chrustenicům  a  poblíže  známého  naleziště 
zkamenělin  téhož  pásma,  Lhotky,  ^)  ssv  od  Berouna.  Jedna  čásť  uve- 
deného severozápadního  pruhu  těchto  břidlic,  k  západu  značné  roz- 
lohy nabývajících,  táhne  se  od  Lhotky  směrem  k  Malým  Přílepům, 
Drahelčicům,  Dušníkům  a  Chrášťanům,  kdež  se  pod  cenomanskými 
vrstvami  křídovými  ztrácí,  načež  zase  poblíže  Motola  na  den  vystu- 
puje a  pokračuje  směrem  ke  Kotlářce  a  Košířům,  Odtud  táhne  se 
dále  přes  pravý  břeh  Vltavy,  Nové  město  pražské,  Žižkov,  Hrdlo- 
řezy, až    k  Hioupětínu,   kdež   pod   křídovými    vrstvami  mizí  úplně.  ^) 

Z  profilu,  jejž  podali  Krejčí  a  Faistmantel  vysvítá,  že  břidlicové 
pásmo  D-cl;^;,  jest  u  Přílep  dosti  vyvinuto  a  dobře  přístupno.  Tvoří 
podklad  jedaak  kamenouhelné  pánve  přílepské,  která  též  z  části  na 
vrstvách  pásma  zahořanského  (d^)  spočívá,  a  jest  jednak  i  podkladem 
vrkev  drábovských  (d.j),  kteréž  celý  zmíněný  pruh  břidlic  pásma 
D-d^y  od  západu  k  severu  provází. 

Z  uvedeného  naleziště  určil  jsem  následovní  druhy  zkamenělin  : 

Trilobiti. 

Placoparia  Zippeí  BoecJc    sp.   —  Jeden  úplný,    menší   exemplář , 
a  část  jednoho  většího  exempláře.  Vyskytuje  se  ve  všech  skoro  dosud 
známých  nalezištích  pásma  d^,,. 

Aeglina  prisca  Barr.  —  Několik  dobře  zachovalých  pygidií. 
Známá  taktéž  z  různých  nalezišť  výše  uvedeného  pásma. 

PterojJodi. 

Hyolithes  sp.   —  Dva  smáčknuté,  těžko  blíže  určitelné  kusy. 


^)  Peunf.r:  Kove  naleziště  zkamenělin  z  pásma  D-d,,,.  (Vesmír,  r.  XXXII. 
str.  81.  Praha  1903.)  —  Želízko:  Ueber  das  neue  Vorkommen  einer  iinter- 
silurischen  Fauna  bei  Lhotka.  (Verhandl.  d.  k.  k.  geolog.  E.  A.  Nr.  3.  Wien  1903.) 

-)  Viz  Krejčí  —  Helmhacker:  Vysvětlení  geologické  mapy  okolí  praž- 
ského. (Archiv  pro  přírodověd,  prozkoumání  Čech,  díl  VI.  Č.  2.  Praha  1880.) 


Nové  příspěvky  ku  poznání  fauny  pásma  D-div  středočeského  siluru.         3 

Brachiopodi. 

Lingula  trimera  Barr.  —  Jeden  úlomek;  Baruanue  uvádí  druh 
tento  od  Sv.  Dobrotivé. 

Lingula  impar.  —  Několik  exemplářů.  Známá  rovněž  z  pře- 
dešlého naleziště. 

Lingula  sp.  —  Několik  nezřetelných,  těžko  blíže  určitelných 
kousků. 

Orthis  (Orthostrophia)  socialis  Barr.  —  Několik  exemplářů. 
Známá   z  několika  nalezišt  pásma  dj,,  a  dg. 

Strophomena  primula  Barr.  —  Jeden  dobře  zachovalý  exemplář 
Barrande  uvádí  druh  tento  od  Sv.  Dobrotivé. 


Gastropocli. 

Temnodiscus  pusillus  Barr.  —  Jeden  exemplář;  hojný  v  růz- 
ných nalezištích  pásma  d^,,. 

Temnodiscus  sp.  —  Úlomek  jednoho  malého  exempláře. 

Pleurotomaria  ^p.  —  Několik  malých  kousků. 

Podobně  jako  v  jiných  nalezištích,  tak  i  u  Přílep  vyskytují  se 
vbřidle  pásma  d^;,  kulovité  konkrece,  jež  dle  Krejčího  a  Feistmantela  ^) 
vedle  kuliček  od  Oseku,  Mýta,  Šárky,  Modřan  a  Ouval,  mají  obsa- 
hovati hojné  zkameněliny.  Které  druhy  zkamenělin  z  tohoto  naleziště 
by  to  byly,  není  však  nikde  uvedeno.  (V  jedné  konkreci  jež  mi  byla 
odtud  zaslána,  zjistil  jsem  těžko  určitelný  zbytek  nějakého  graj)tolita) 

Ač  se  i  v  blízkém  nalezišti  u  Lhotky  vyskytuje  množství  ku- 
lovitých konkreci,  přec  jsem  v  nich  přes  bedlivou  pozornost  marné 
po  zkamenělinách  pátral. 

Naleziště  přílepské  souhlasí  petrograíicky  i  faunisticky  s  pro- 
filem nádraží  Františkovy  dráhy  v  Praze,  *)  s  Ejpovicemi,  ^^  Lhotkou, 
Sv.  Dobrotivou  a  j.  Není  však  na  zkameněliny  tak  bohaté,  jako 
veškerá  tuto  uvedená  naleziště. 


^)   Orografický    a    geotektonický   přehled    území    silurského    ve    středních 
Cechách.  (Archiv  pro  přírodověd,  prozkoumání  Čech,  díl  V.  č.  5.  Praha  188.5) 

*)  Počta  :  O  geologickém  profilu  v  nádraží  c.  k.  státní  dráhy  císaře  Fran- 
tiška Josefa  v  Praze.  (Věstník  král.  české  společnosti  nauk.  Praha  1892.) 

'")  Želízko  :  Weitere  neue  Beiträge  zur  Kenntnis  der  Fauna  des  böhmischen 
Untersilurs.  (Verhandl.  d.  k.  k.  geolog.  R.— A.  Nr.  2.  "Wien  1902.) 

1* 


XI.  J.  v.  Želízko 


Sirá  —  Cekov. 

Zmíněné  naleziště  kuliček  na  zkameněliny  bohatých,  nachází  se 
v  témž  severozápadním  pruhu  temných,  slídnatých  břidlic  pásma  D-dj,, 
jako  Lhotka  a  Malé  Přílepy,  a  sice  mezi  Sirou  a  Cekovem,  ssv  od 
Mýta.  Vlastní  naleziště,  odkud  byl  pisateli  této  zprávy  materiál 
k  určení  zaslán,  jest  totiž  sám  vylovený  Cekovský  rybník,  uprostřed 
vrstev  pásma  D-d,;,  založený,  na  jehož  dně  kuličky  zkameněliny  ob- 
sahující byly  sbírány.  ^)  Následkem  toho  že  konkrece  ty  dlouho 
v  bahně  rybníka  ležely,  nabyly  poněkud  jiného  vzhledu  než  ony, 
které  pochází  z  povrchu  některých  jiných,  známých  nalezišť.  Jsou 
tvaru  bud  kulovitého  nebo  vej  čitého,  místy  velmi  sploštělé,  uvnitř 
barvy  šedé,  nahnědlé,  místy  i  černé.  Z  tenkých,  sploštělých  tonkrecí 
nebylo  vůbec  možno  zkamenělin  vytlouci,  a  některé  větší  kulovité 
konkrece  byly  podobně  jako  jinde  úplně  bez  zkamenělin.  Některé 
zkameněliny  jsou  žlutě,  hnědě  nebo  krvavě  kysličníkem  železitým 
zbarvené,  jinak  celkem  dobře  zachovalé. 

Kuličky  tyto  nacházejí  se  též  v  polích  okolí  Cekova,  jakož  i  jak 
známo  u  Siré,  Volduch,  Oseká  atd. 

/      V  konkrecích    z    Cekovského    rybníka    zjistil  jsem  tyto  zkame- 
něliny : 

THloMti. 

Dalmania  atava  Barr.  —  Vyskytuje  se  zde  z  trilobitů  nejhoj- 
něji, jmenovitě  pygidia,  hlavy  a  střední  části  těla;  úplné  exempláře 
nezjištěny. 

Dalmania  sp.  —  Jedna  hlava. 

Placoparia  Zippei  BoecJc  sp.  —  Hlavy,  střední  části  těla;  též 
i  jeden  malý  stočený  exemplář  a  jeden  malý  pěkně  zachovalý 
liypostome. 

Lichas  incola  Barr.  —  Jedna  dobře  zachovalá  hlava. 

Ogygia  desiderata  Barr.  —  Jedno  pygidium. 

Ogygia  sp.  cf.  desiderata  Barr.  —  Jedna  hlava  asi  o  dvě 
třetiny  menší,  než  jak  ji  Barrande  popisuje  a  vyobrazuje.  (Syst.  Sil. 
Vol.  I.  Suppl.  PÍ.  4.  obr.  1.) 

Asaphus  alienus  Barr.   —  Část  pygidia. 


")  KREJČÍ  —  Helmhacker:   Vysvětlení  geologické  mapy  atd. 


Nové  příspěvky  ku  poznaní  fauny  pásma  D-diy  středočeského  siluru.         5 

Ulaenus  Katseri  Barr.  —  Jedno  pygidium  s  částí  těla. 

Illaenus  sp.  —  Jedno  stlačené  pygidium,  a  čásC  těla  jednoho 
exempláře.  .  .. 

Calymene  pulchra  Barr.  —  Dvě  pěkně  zachovalá  pygidia. 

Calymene  Árago  Barr.  Jedna  menší  hlava  a  čásť  těla  a  hlavy 
jednoho  většího  exempláře. 

Trinudeus  Réussi  Barr.  —  Jedna  dobře  zachovalá  hlava. 

Aeglina  prisca  Barr.  —  Jedna  hlava  a  pygidium    s    částí  těla. 

V  konkrecích  cekovských  jsou  dosti  hojným  zjevem  i  známé 
shluky,  jež  Barrande  ^^Oeufs  ďorigine  indéterminée^''  nazývá  a  zobra- 
zuje. (Syst.  Sil.  Vol.  I.  Suppll.  PÍ.  18,  35.) 

Ostracodi. 

Primitia  boJietnica  Barr.  —  Dosti  hojná. 

Pteropodi. 

Hyolithes  cinctus  Barr.  —  Dosti  hojný. 

Hyoliťlies  ceres  Barr.    —  Jeden  exemplář. 

Conularia  nov.  sp.  —  Jeden  exemplář  65  mm  dlouhý  a  20  mtn 
široký.  (O  zajímavém  tomto  kusu  promluveno  bude  později  v  obšír- 
nější studii  o  nových  zkamenělinách  pásma  di,,  středočeského  spod- 
ního siluru.) 

Brachiopodi. 

Orthis  {Orthostrophia)  socialis  Barr.  —  Dva  exempláře. 
Orthisina  moesta  Barr.  —  Dosti  hojná. 
Lingula  sp.  —  Jeden  exemplář. 

Gastropodi. 

Sinuites  Soiverbyi  Ferner  var.  evóluta  mihi.  —  Jeden  exemplář. 
Oxydiscus  (Cyrtodiscus)  nitidus  Barr.  sp.  —  Několik  kousků. 
Pleurotomaria  viator  Barr.  —  Jeden  exemplář. 

Cephalopodi. 

Orthoceras  sp.  —  Nezřetelný  otisk  jednoho  většího  kusu. 


XI.  J.  v.  Želízko; 
b 

Lcimellihranchiati. 

Nucida  lohemka  Barr. 

Graptoliti. 

'Gtaptólithus  avus  Barr. 

Ze  seznamu  tohoto  vysvítá,  že  veškeré  tuto  uvedené  zkameně- 
liny, až  na  nový  druh  Conularie,  vyskytují  se  skoro  ve  všech  dosud 
známých  nalezištích  tak  zvaných  osecko-rokycanských  kuliček.  Barrande 
také  tytéž  zkameněliny  vesměs  od  Oseká  uvádí. 

Praha. 

V  několika  kouscích  temné  slídnaté  břidlice  pásma  D-dj,,,  jejíž 
vrstvy  při  nedávném  kopání  základů  budov  v  Nerudově  r=  Ostru- 
hové) ulici  na  Malé  Straně  byly  odkryty,  a  která  mi  byla  panem 
prof.  Jahnem  zaslána,  zjistil  jsem  pouze  tyto  zkameněliny: 

Placoparia  Zippei  Boeck  sp. 

Acidaspis  Buchi  Barr.  —  (Úplný,  krásně  zachovalý   exemplář.) 

Ulaenus  Salteri  Barr. 

Strophomena  primula  Barr. 

Petrografický   charakter   této    břidly   jest    týž,    jaký    vykazuje- 
břidla  profilu  nádraží  Františkova  v  Praze,  jakož  i  Ejpovice,  Lhotka 
a  Přílepy.  ^) 

Ejpovice. 

V  minulé  své  zprávě  o  fauně  z  černých  břidlic  ejpovických,  ^)| 
uvedli  jsme  celkem  23  zkameněliny,  jichž  počet  poslední  zásilkoui 
nového  materiálu  p.  prof.  C.  ryt.  Purkyně  je  o  několik  druhů  roz- 
množen. 

Jsou  to  druhy  následovní: 

')  V  nedávno  vyšlé  studii  Poctově  o  geologii  Prahy  nečiní  se  však  žádné; 
zmínky  o  výskytu  vrstev  pásma  D-d^y  na  Malé  Straně.  (Věstník  král.  české; 
spol.  nauk  1904.) 

*j  Weitere  neue  Beiträge  zur  Kenntnis  der  Fauna  des  böhmischen  Unter 
Silurs  etc.  (Verhandlungen  d.  k.  k.  geolog.  Reichsanstalt  1902,  Nr.  2.  S.  61.) 


Nové  příspěvky  ku  poznání  fauny  pásma  D-diy  středočeského  siluru.         7 

TriloMti. 

Dalmania  oriens  Barr.  —  Jedna  hlava.  Barrande  uvádí  a  vy- 
obrazuje druh  tento  z  kollekce  Scharyhó*  od  sv.  Dobrotivé.  (Syst. 
Sil.  Vol.  I.  Suppl.  PÍ.  14.  obr.  22—26). 

JPterojyodi. 

Conularia  hohemica  Barr.  —  Dva  úlomky  s  dobře  zachovalou 
strukturou.  Známa  z  různých  nalezišť  pásma  d^  až  d.j. 

HQ'achiopodi. 

Lingula  trimera  Barr.  —  Jeden  exemplář;  Barrande  uvádí 
druh  tento  od  Sv.  Dobrotivé. 

Strophomena  primula.  —  Jeden  exemplář.  Známa  taktéž  z  pře- 
dešlého naleziště. 

Mimo  to  nalezena  ještě  jedna  pěkně  zachovalá  část  článku 
stvolu  nějakého  crinoida  nového  druhu,  o  němž  bude  podrobněji  na 
jiném  místě  promluveno.  Jinak  zastoupeny  jsou  v  posledním  materiálu 
i  ony  ostatní  druhy  zkamenělin,  ve  výše  zmíněné  práci   již  uvedené. 

Zajímavo  jest,  že  vedle  Placoparia  Zippei  vyskytují  se  hojně 
hlavy  Dalmania  atava,  jakož  i  četná,  dobře  zachovalá  pygidia  Aeglina 
rediviva.  V  břidle  ejpovické  vyskytují  se  též  ony  známé  podlouhlé 
konkrece,  podobného  tvaru  jako  u  Lhotky,  jenže  daleko  ne  v  ta- 
kovém množství,  jako  přichází  v  tomto  posledním  nalezišti. 

Fauna  od  Ejpovic  vykazuje  dnes  celkem  28  druhů  zkamenělin. 
Z  profilu  nádraží  Františkova  známo  je  dosud  12  druhů  a  ze  Lhotkv 
35  druhů.  Z  nedávno  popsaného  nového  naleziště  zkamenělin  pásma 
d,;,  u  Rokycan,  v  břidle  poněkud  petrograficky  odchylného  rázu  než  jaký 
vykazují  shora  jmenované  lokality,  určil  Iserle  29  druhů  zkamenělin.  ^) 


^)  Zpráva    o    novém   nalezišti   fauny   v  břidlici   pásma    D-djj.    u  Rokycan. 
(Věstník  král.  české  spol.  nauk.  1903  ) 


XII. 


Ilirudineen  aus  Montenegro. 


Von  Prof.  Dr.  R.  Blanchard  (Paris). 
Vorgelegt  iu  der  Sitzung  den  10.  März  1905. 


Die  von  Dr.  Mbázek  in  Montenegro  gesammelten  Hirudineen 
bestehen  aus  den  durch  ganz  Europa  gemeinsten  Arten;  die  einzige 
Ausnahme  betrifft  eine  gewisse  Diwa-Art,  welche  nur  in  den  südlichen 
Gegenden  Europa's  vorkommt  und  die  ich  vorläufig  noch  als  identisch 
mit  Dina  quadristriata  betrachte.  Sieben  Arten  sind  vorhanden,  alle 
im  Süsswasser  lebend. 

Es  wäre  eine  willkommene  Ausbeute  gewesen,  wenn  dazwischen 
der  südösterreichische  Land-Blutegel  Xerobdellá  Lecomtei  anwesend 
wäre  ;  derselbe  scheint  aber  Montenegro  nicht  zu  bewohnen,  da 
er  gewiss  unter  Steinen  mit  Myriapoden,  Insekten,  Schnecken  u.s.  w. 
gefunden  worden  wäre.  Ebenfalls  fehlt  er  in  den  französischen 
Dauphinee-Alpen,  wo  ich  ihm  wiederholt,  aber  immer  umsonst, 
nachgesucht  habe.  Hoffentlich  wird  Dr.  Mrázek  auf  seiner  nächsten 
'Reise  glücklicher  sein  und  dieser  seltenen  Sehenswürdigkeit  begegnen. 


Glossosiphonidae. 

Helohdella  stagnalis  (Linné,  1758). 

Synonymie.  —    Hirudo    stagnalis    Linné,     1758.    —    Helohdella 
stagnalis  (L.)  R.  Bl.,  1896. 

Bibliographie.  —  R.  Blanchard,  1894,  p.  25;   1896,  p.  4. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    l\.  Classe.  1 


,^  XII.  R.  Blauchard: 

Kin  Exemplar  aus  Podgoiica,  21.  August  1902.  —  Ein  Exemplar 
aus  ŽablJak. 

Glossosiphonia  complanata  (Linné,  1758). 

Si/uom/iiiic.  —  Hirudo  complanata  Linné,  1758.  —  Glossiphonia 
sexocnlatu  Mo(iuin-Taudon,  1846. 

/lihliog rapide.  —  R.  Blanchard,  1894,  p,  27. 

Elf  Exemplare  aus  Podgorica,  21.  August  1902. 

Memiclepsis  tessellata  (O.  F.  Müller,  1774). 
Synonymie.  —  Hirudo   tessulata    O.  F.  Müller,    1774.  —  Glosr 
aina  tessellata  Moquiu-Tandou,  1846. 

Bibliographie.  —  R.  Blanchard  1892  a,   1892  o. 
*  Ein  Exemplar  aus  Zabiják. 


GnathoblelličLae. 

Birudo  tnedicinalis  Linné,  1758. 
Bibliographie.  —  R.  Blanchard,  1894,  p.  39. 
*  Zwei  Exemplare  aus  Kropač. 

Haetnopis  sangiiisuga  (Linné,  1758). 

Bibliographie.  —  R.  Blanchard,  1894,  p.  48. 

Ein  Exemplar  aus  der  Station  68.  —  Ein  Exemplar  aus  dem 
Schwarzen  See  (Órno  jezero).  —  Drei  Exemplare,  deren  zwei  junge 
aus  Nikšió. 


HerpoĎdelličLae. 

Ilerpohdella  atomaria  (Carena,  1820). 

Synonymie.  —  Hirudo  atomaria  Carena,  1820.  —  Nephelis  ato- 
maria Moquin-Tandon,  1826.  —  N.  octoculata,  var.  atomaria  Moqniu- 
Tandon,  l'^iQ. 

Bibliographie.  -  R.  Blanchard,  1892  c,  p.  170;   1894,  p.  56. 

Acht  Exemplare  aus  Podgorica,  21.  August  1902.  —  Fünf  Exem- 
plare aus  Poščensko  jezero,  18.  August  1902.  —  Acht  Exemplare  aus 
Ivica,  1600  Meter  über  d.  Meer.  —  Ein  Exemplar  aus  Žabljak,  —  Ein 
Exemplar,  var.  Meyeri,  aus  Nikšič. 


Hirudineen  aus  Montenegro.  3 

Dîna  quadristriata  (Grube,   1850j. 

Synonymie.  —  Nephelis  quadristriata  Grube,  1850.  —  N.  gran- 
dis Apáthy,  1888.  •  -. 

Bibliographie.  —  R.  Blanchard,   1894,  p.  60. 

Sieben  Exemplare  aus  Podgorica,  21.  August  1902.  —  Drei  andere 
Exemplare   aus  Podgorica.  —  Vier   Exemplare    aus  der  Station  286. 

Wie  oben  bemerkt,  soll  die  hier  als  Dina  quadristriata  ange- 
gebene Art  einer  näheren  Revision  unterworfen  werden,  über  welche 
ich  späterhin  zu  berichten  beabsichtige. 


Literatur. 

1892  a.  —  Pt.  Blanchard,  Description  de  la  Glossiphonîa  tessellata.  Mémoires 
de  la  Soc.  Zoolog,  de  France,  Y.,  p.  56  —  68. 

1892  h.  —  K.  Blanchard,  Présence  de  la  Glossiphonia  tessellata  au  Chili.' 
Description  complémentaire  de  cette  Hirudinée.  Actes  de  la  Soc.  Scientif.  du  Chile, 
II.,  p.   177—187. 

1892  c.  —  P»,.  Blanchard.  Courtes  notices  sur  les  Hirudinées.  —  III.  Des- 
cription de  la  Nephelis  atomaria  Caréna.  Bulletin  de  la  Soc.  Zoolog,  de  France, 
XVIL,  p.  165;  cf.  p.  170. 

1894.  —  Pi.  Blanchard,  Hirudinées  de  l'Italie  continentale  et  insulaire 
Bullettino  dei  Musei  di  zool.  ed  anat.  comp,  délia  R.  Unie,  di  Torino,  IX.,  n**  192, 
in  -8»  von  84  Seiten. 

1896.  —  R.  Blanchard,  Viaggio  del  dott.  A,  Borelli  nella  Republica  Argen- 
tina e  nel  Paraguay.  Ibidem,  XL,  n"  263,  in  -8"  von  24  Seiten. 


XIII. 

Versuch  die  geographischen  Koordinaten 
der  k.  k.  Sternwarte  in  Frag  geodätisch  abzuleiten. 

Mit  zwei  Textûguren. 

Mitgeteilt  von  Ing.  Fr.  Novotný,  o.  ö.  Professor  an  der  k.  k.  böhm.  technischen 

Hochschule  in  Prag. 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  24.  März  1905. 


In  der  letzten  Zeit  wurden  Zweifel  über  die  Genauigkeit  der 
geographischen  Länge  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag  ausgesprochen 
und  es  wurde  an  das  geodätische  Institut  der  k.  k.  böhm.  technischen 
Hochschule  zu  Prag  eine  Anfrage  gerichtet,  es  möge  den  Wert  der 
geographischen  Länge  der  Prager  Sternwarte  angeben. 

Das  genannte  Institut  beschäftigt  sich  seit  längerer  Zeit  mit 
dem  Anschluí3  des  trigonometrischen  Netzes  in  der  Umgebung  der 
königl.  Hauptstadt  Prag  an  das  trigonometrische  Netz  I.  Ordnung 
des  k.  und  k.  militär-geographischen  Institutes. 

In  dieses  Netz  hat  dieses  Institut  auch  die  k.  k.  Sternwarte  in 
Prag  als  festen  trigonometrischen  Punkt  einbezogen.  Wegen  Mangel 
materieller  Mittel  und  wegen  Mangel  an  Zeit  ist  es  nicht  möglicli 
gewesen,  die  örtliche  Triaugulierung  zu  beenden  und  die  Entfernung 
sowie  die  Koordinatendifferenz  des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblic 
und  der  Prager  Sternwarte  neu  zu  bestimmen. 

Es  ist  infolgedessen  derzeit  nicht  möglich  die  geographische 
Länge  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag  aus  der  bekannten  geographischen 
Länge  des  Punktes  Ďáblic  anders  als  durch  eine  neue  Messung  zu 
bestimmen,  welche  das  geodätische  Institut  der  k.  k.  böhm.  technischen 
Hochschule  in  Prag   auszuführen   beabsichtigt.   Erst   durch  eine  neue 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


o  XIII.  Fr.  Novotný: 

Messung  wird  die  geographische  Länge  der  Prager  Sternwarte  definitiv 
bestimmt  werden. 

Bevor  diese  Arbeit  beendet  sein  wird,  läßt  sich  die  bisher 
anj:egebi?ne  geographische  Lauge  aus  den  durchgeführten  trigono- 
metrischen Netzen  der  Umgebung  der  königl.  Hauptstadt  Prag  nur 
teilweise  kontrollieren. 

Ueber  die  bestehenden  trigonometrischen  Netze  der  Umgebung 
der  königl.  Hauptstadt  Prag  hat  der  Verfasser  in  „  Věstník  král.  české 
spoleàwsti  nauk  v  Prase''  im  Jahre  1901  eine  Abhandlung  ,,Trigono- 
metrickd  síť  král.  hlavního  města  Prahy''  veröffentlicht;  man  kann  nur 
die  dort  angegebenen  Daten  zur  Ableitung  der  geographischen 
Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  aus  den  bekannten  geographischen 
Koordinaten  des  Punktes  Ďáblic  benützen. 

In  der  Publikation  des  k.  und  k.  militär-geographischen  Institutes 
in  Wien  ,,Die  Ergebnisse  der  Triangulierung  des  k.  und  k.  militär- 
geographischen  Institutes"  Wien  190L  sind  die  geographischen 
Koordinaten  des  Punktes  Ďáblic  wie  folgt  angegeben  : 

■  (p  =  50''  8'  12"  .  5.9^7 
A  =  52"  7'  56"  ,  1064  ö.  v.  Ferro. 

Diese  Koordinaten  unterscheiden  sich  von  dem  Werte,  den  Litbow 
in  „Bestimmung  der  Breite  und  des  Azimutes  m  Dahlits"'  angiebř, 
wo  für  die  geographische  Breite  des  trigonometrischen  Punktes 
Ďáblic  zwei  Werte  angegeben  sind: 

cp  =  50'' 8'  13" .31  ±0"  .18 
cp  — 50' 8'  13"  .81  ±0"  .21. 

Was  die  geographische  Länge  betrifft,  giebt  Bakhuyseií  in 
„  Verhandlungen  der  X.  allgemeinen  Conferens  der  europ.  Gradmessung"^ 
für  Ďáblic 

K  —  O^öl'^öP.  87  ö.  V.  Greemvich. 

Reduzieren  wir  diesen  Wert  auf  das  Bogenmaß  und  auf  den 
Meridian  der  Insel  Ferro,  so  ergiebt  sich: 

A  zr  32''  7'  42"  .  60  ö.  v.  Ferro. 

In  den  folgenden  Berechnungen  werden  wir  die  ausgeglichenen 
geographischen  Koordinaten  des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblic 
nach  den  Angaben  des  k.  und  k.  militär-geographischen  Institutes 
beibehalten. 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  3 

Die  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  sind 
im  Jahre  1803  von  dem  Direktor  der  Prager  Sternwarte  Prof.  Alois 
David  bestimmt  worden  und  in  der  Einleitung  zur  Publikation  des 
Hauptmanns  JosEP  Jüttnre:  ^^Trigonometrische  Vermessungen  derlcönigl. 
Hauptstadt  Prag  und  ihrer  Umgehungen  von  1804  bis  1812" 
(Abhandlungen  der  königl.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften 
1823)  werden  von  den  Astronomen  David  diese  Werte  angegeben: 

Ç)  ==  5ö°  5'  18"  .5 

1  =  32^6'    0"  .0  ö.  V.  Ferro. 

Nach  den  Angaben  des  Berliner  astronomischen  Jahrbuches 
1901  sind  die  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwaa'te 
folgende:  .,    .,., 

(f  =  50°  ry  18"  .5. 

k  :=.  0''  4""  6^ .  6  ö.  V.  Berlin,  oder 
A  =  52"  5'   7"  .2  ö.  V.  Ferro. 

Oberst  Dr.  Robeut  Daudlebsky  von  Sterneck,  Direktor  der 
Sternwarte  und  der  astrom.  geodätischen  Arbeiten  des  militär- 
geographischen Institutes  in  Wien,  führt  in  seiner  Abhandlung: 
„  Trigonometrische  Bestimmung  der  Lage  und  Höhe  einiger  Punkte  der 
Jcönigl.  Hauptstadt  Prag'-''  (Mittheilungen  des  k.  und  k.  militär- 
geographischen  Institutes  in  Wien,  VII.  Band  1887)  die  geographischen 
Koordinaten  der  Prager  Sternwarte,  geodätisch  abgeleitet  aus  den 
geographischen  Koordinaten  des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblic, 
wie  folgt  an  : 

Ç)  rr  50'^  5'  16"  .2 
X  —  32''4'49".oö.  V.  Ferro. 

Ev  schreibt  über  die  Genauigkeit   dieser  Angaben  in  der   genannten 
Abhandlung  wörtlich: 

Die  sich  bei  den  Polhöhen  ergebende  Differenz  von  2'^ .  S  kann  leicht  ihre 
Erklärung  in  Störungen  der  Richtung  der  Lothlinie  finden,  da  ja  ähnliche  Fälle 
schon  vielfach,  ja  man  kann  sagen,  fast  ausnahmlos  constatiert  wurden,  und 
zwar  dürfte  die  Ursache  dieser  Abweichung  in  D  ab  lie,  welcher  Punkt  am  Süd- 
rande eines  ausgedehnten  Plateaus  liegt,  zu  suchen  sein. 

Die  auffallend  groí3e  Differenz  der  Länge  im  Betrage  von  17^'  .  7,  demnach 
bedeutend  mehr  als  einer  Zeitsecunde,  dürfte  jedoch  kaum  durch  Lothstörungcn 
erklärt  werden  können.  Allerdings  kann  man  den  Punkt  Dablic  auch  als  nahe^^ 
am  Westrande  dieses  Plateaus  liegend  ansehen  und  duixh  die  Attraction  des 
letzteren  den  Zenithpunkt  nach  Westen  abgelenkt  annehmen,  doch  dürfte  der 
Betrag  dieser  Ablenkung  kaum  größer   sein   als  jener  im   Meridiane,   demnach 

1» 


,  XIII.  Fr.  Novotuý: 

hi-clistens  zwei  bis  drei  Bogensecunden.  Xachdem  ferner  die  Sternwarte  iu 
Pra"  so  gelegen  ist,  dass  größere  Lothstörungen  in  der  Richtung  Ost- West 
kaum  wahrscheinlich  sind,  so  dürfte  diese  große  Differenz  der  Länge  wohl 
einer  anderen,  dermalen  unbekannten  Ursache  zu  zuschreiben  sein. 

Es  wäre  ein  lohnendes  Unternehmen,  den  Läugenunterschied  zwischen 
der  Präger  Sternw^arte  und  Dablic  mittelst  Lichtsignalen  oder  durch 
Clironometerübertraguug  direct  zu  ermitteln;  schwierig  wäre  diese  Ausführung 
keinesfalls,  umsoweniger  als  eine  so  große  Differenz  bald  konstatiert  sein  müsste." 

Professor  Dr.  Gulss  und  der  Direktor  der  Prager  Sternwarte 
iii  Prag  PuoFEssoR  Dr.  L.  WEmECK,  haben  nach  der  Horrelow-Talcot 
Methode  die  geographische  Breite  der  Prager  Sternwarte  aus  mehr 
als  3500  Beobachtungen  ermittelt.  Die  Beobachtungen  und  das  eud- 
giltige  Resultat  sind  in  den  „  Verhandlungen  der  von  15.  his  21.  October 
1806  in  Lausanne  ahg.  Conferenz  der  europ.  Gradmessung''  publiciert 
worden  und  zwar: 

(p  —  ÖO'ö'  lô'\86±0''  .00. 

Im  Jahre  1899  hat  Dr.  Y.  Láska  in  .^Rospravy  česJcé  aJcademie 
císaře  Františka  Josefa  pro  védy.,  slovesnost  a  umění''  einen  Artikel 
veröffentlicht  (Stanovení  zeměpisné  šířky  observatoře  c.  k.  české 
university  v  Praze),  wo  er  die  geographischen  Koordinaten  der 
Stei'nwaite  in  Prag  durch  folgende  Werte  angiebt: 

<p  —  ÖO""  5'  15"  .  86 

l  — 0^  57'"- 40^  ,346  ö.  v.  Greenwich,  oder 

X  —  SŽ""  4'  49"  .  14  ö.  V.  Ferro. 

Der  genannte  Verfasser  hat  die  geographische  Länge  der  Prager 
Sternwarte  geodätisch  aus  der  geographischen  Länge  des  Punktes 
Ďáblic,  und  zwar  aus  den  Angaben  des  Obersten  von  Sterneck 
a  =  32°  4'  39"  .  50  ö.  V.  Ferro,  oder  l  —  0''  57"^ .  40'  33  ö.  v.  Greemvich) 
abgeleitet. 

Die  angeführten  Werte  der  geographischen  Koordinaten  der 
k.  k.  Sternwarte  in  Prag  unterscheiden  sich  ziemlich  stark  von  den 
Werten,  die  das  „Berliner  astronomische  Jahrbuch"  angiebt. 

Was  die  geographische  Breite  der  Prager  Sternwarte  betrifft, 
ist  die  Angabe  nach  Gruss  und  Weineck  als  eine  genaue  zu  betrachten, 
da  diese  aus  den  zahlreichen  astronomischen  Beobachtungen  mit 
einem  mittleren  Fehler  von  ±0"  .00  bestimmt  ist. 

Die  geographische  Länge  der  Prager  Sternwarte  nach  der 
Angabe  des  Obersten  von  Sterneck  (A  —  32°  4'  49"  .  5)  unterscheidet 
sich    von    der    Angabe    des    Berliner     astronomischen    Jahrbuches 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  5 

(Â  ~  52«  5' 7"  .  2)  um  17"  .7\  diesen  Wert  giebt  auch  Sterneck  in 
seiner  Abhandlung  an. 

Da  es  sich  um  eine  so  bedeutende.,  Differenz  und  nur  ura  eine 
Kontrolle  der  Sekunden  der  angeführten  geographischen  Länge  handelt, 
so  können  wir  zu  diesem  Zwecke  die  bestehenden  trigonometrischen 
Netze  benützen,  wenn  wir  dieselben  als  ebene  betrachten,  da  die 
Entfernung  der  Punkte  nicht  den  Wert  von  7  hm  übersteigt. 

1.  Der  trigonometrische  Punkt  „Sternwarte'''  ist  in  das 
trigonometrische  Netz  des  Katasters  einbezogen  und  seine  Koordinaten 
auf  Gust  er  ber  g  bezogen,  sind  nach  der  Angabe  des  k.  k.  Triangu- 
lierungs-  Calcul-Bureau  des  Grundsteuer-Katasters: 

X  —  —  227. 884-38  (nördlich) 
yz=i-    1.9.7Ö7-69  {östlich). 

Der  trigonometrische  Punkt  Ď  á  b  I  i  c  des  Katasternetzes  ist 
nicht  identisch  mit  dem  heutigen  Punkt  Dáblic  des  k.  und  k,  militär- 
geographischen Institutes,  und  nach  der  Angabe  des  Hofrates  A.  Broch 
lag  der  Katasterpunkt  Dáblic  südlich  um  28-9  m  und  westlich  um 
69-8  m  vom  Sterneck'schen  Punkt. 

Der  Steinpfeiler  des  Katasternetzes  ist  nämlich  vernichtet  worden 
und  an  seiner  Stelle  befindet  sich  gegenwärtig  ein  Steinbruch.  Es  ist 
also  nicht  möglich,  die  Entfernung  und  die  Koordinatendifferenz  direkt 
aus  den  trigonometrischen  Netzen  der  Katastervermessungen  zu  ermitteln. 

Oberst  von  Sterneck  hat  im  Jahre  1877  das  trigonometrische 
Netz  der  Umgebung  der  königl.  Hauptstadt  Pj'ag  durchgeführt  und 
hat  dieses  Netz  an  den  Punkt  Dáblic  und  an  den  trigonometrischen 
Punkt  „Na  pískách'-  angeschlossen.  Die  Lage  der  einzelnen  Türme 
in  Prag  hat  er  durch  rechtwinklige  Koordinaten  bestimmt  und  für 
den  Anfangspunkt  des  rechtwinkligen  Axensystems  hat  er  den  Punkt 
Dáblic  gewählt.  Li  dieses  trigonometrische  Netz  hat  aber  Oberst 
von  Sterneck  nicht  den  trigonometrischen  Punkt  „Sternwarte" 
direkt  einbezogen;  und  es  ist  deshalb  abermals  nicht  möglich  aus 
dem  trigonometrischen  Netze  des  Obersten  von  Sterneck  die  Entfernung 
und  die  Koordinatendifferenz  der  beiden  Punkte  direkt  abzuleiten 
und  darnach  auch  geodätisch  die  geographischen  Koordinaten  der 
Prager  Sternwarte  aus  den  geographischen  Koordinaten  des  Punktes  . 
Dáblic  zu  bestimmen. 

In  beiden  trigonometrischen  Netzen  sind  jedoch  gemeinschaftliche 
Punkte  und  es  ist  besonders  der  trigonometrische  Punkt  1  St.  Veit 
gemeinschaftlich  für  beide  Systeme. 


G 


XIII.  Fr.  Novotný: 


Die  rechtwinkligea  Koordinaten  des  Â  St.  Veit  sind  nach 
Angaben  des  k.  k.  Triangulierungs-  und  Calcul-Bureaus  des  Gruud- 
steuerkatasters  (auf  Gusterberg  bezogen)  folgende: 

a;  —  —  228.325-70  m  (nördlich) 
y  z=z —    18.611-38  m  (östlich). 

Die  rechtwinkligen  Koordinaten  des  Â  St.  Veits  auf  Ďábli  c 
bezogen  sind  nach  Angaben  des  Obersten  von  Sterneck: 
s)  —  6046 ■69  m  (südlich) 
y  ■=.  4578-60  m  (ivestlich) 


Fig.  1. 


Wen  wir  die  angegebenen  rechtwinkligen  Koordinaten  auf  den 
Anfangspunkt  des  Systems  A  St.  Veits  reduzieren  (Fig.  1.),  so 
bekommen  wir  folgende  Koordinaten: 


l\)y^—öst.   4578-60  m -, 
P^)y.^  —östl.  1146-31  m; 


ÍP,  =:  nörd.  5046-59  m 
X.,  in  Süd.       441-32  m 


zly^,_  =  3432-29  m-,  ^ x^., 


5487-91  m 


Die  Entfernung  Â  St.  Veit  —  a  Ďáh\ic  =  6814-08  m  (Vergleiche 
Tafel  II  und  III  der  Abhandlung  des  Verfassers  „TrigonotnetricJcá 
síť  král.  hlav.  města  Prahy'').  Sind  die  angeführten  Koordinaten- 
differenzen bekannt,  so  lässt  sich  leicht  die  geographische  Lage  der 
Präger  Sternwarte  aus  den  bekannten  geographischen  Koordinaten 
des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblic  bestimmen. 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  7 

Nach  den  Tafeln  des  Oberstlieutenants  H.  Hartl:  „Tafdn 
enthaltend  die  Ausmasse  der  Bieridian-  und  Par allelhreis- Bögen,  dann 
die  Logarithmen  der  Krümmung  s  -  Radien  des  BesseVschen  Erd- 
ellipsoides''  (Mittheilungen  des  k.  und  k.  militär-geographischen 
Institutes  in  Wien.  1894.)  gehören  zu  der  mittleren  geogiaphischeu 
Breite  der  beiden  Orte  folgende  Werte  für  eine  Sekunde  des  Meridian- 
und  Parallelkreises  : 

arc  1" M  =  30-89404  m 

arc  1"  p  =  19-8666    m. 

Die  früher  angeführten  Koordinatendifferenzen  auf  den  Meeres- 
horizont für  die  Meereshöhe  der  Prager  Sternwarte  h,,  =  197-0  m 
und  Ďáblic  h-^  =1 359-97  m  reduziert  geben  : 

z/i/j2  =:  —  3432-14  m  (ivestlich)  ^) 
zJx^.  =  —  5487-61  m  (süd.) 

Da  diese  Entfernungen  verhältnismäßig  sehr  klein  sind,  so 
kann  die  sphäroidische  Gestalt  der  Erde  vernachlässigt  werden  und 
wir  können  kurzerhand  die  geographischen  Koordinaten  der  Prager 
Sternwarte  aus  den  Koordinatendifferenzen  und  aus  der  bekannten 
Länge  einer  Sekunde  des  Meridian-  und  des  Parallelkreises  ermitteln. 

log  ^^,0  =  3-535  5650  n  log  ^cc,.  =  3-739  3880  n 

log  arc  1^  =  1-298  1235  log  arc  1';^  =  1489  8747 


log  ^^  =  2-257  4415  log     ^^\-„    =  2-249  5133 


arc  ip  arc  1'^ 


M=  —172".  7593  zJ(p:=z  -  177".  6288 

A,=     32^  7'  56".  1064  <p^=     50""  8'  12".  5967 

z/A  =  —  0«  2'  52".  7593  z/g)  =:  —  0»  2'  57".  6288 


l  —     32""  5'    3".  3471,  oder  cp  =      50"  5'  14".  9679,  oder 

A  —     52°  5'     3".  35  cp  zr      50"  5'  14".  97 

Durch  die  angeführte  Methode  haben  wir  also  die  geographi- 
schen Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  berechnet,  ohne  die  sphä- 
roidische Gestalt  der  Erde  zu  berücksichtigen.  Rechnen  wir  nun  die 
geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  mit  Rücksicht 
auf  das  Bessel'sche  Ellipsoid,  so  bekommen  wir  Werte,  die  sich  sehr 
wenig  von   den  berechneten  Werten  unterscheiden. 


*)  Dr.  V.  Láska  giebt  in  der  citierten  Abhandlung  folgende  Werte  an: 
zJy,^— 3434-70  m,  Jx^^:=  5495-01  m 


XIIÍ.  Fr-  Novotný: 


Já  y^ 


—     ít 

í       Cvi 

—     íl 

zn   -^ 

et 

ř     í- 

'-       1 

-J     —     --c 

^    ÏJj  — 
o    C      O 

p-  «u    «+-< 

^  .2   ^ 


^ 

— Î 

Î 

t^ 

o 

s 

^^ 

c-a 

^ 

o 

>-1 

^ 

c 

o 

ť>. 

> 

^ 

'^ 

_ 

■3 

^ 

co 

^ 
•c 

s 

■^ 

""i 

c 

.1^ 

^ 

O 

1 

^ 

X 

■-^ 

^': 

1 

ÍS 

—i 

1 1 

II 

^4-1 

1 1 

tt 

.22 

— 

o 

H 

ft. 

^ 

■£ 

= 

.50 

■§ 

~ 

^ 

"g 

s 

Ci 

,~\ 

š 

•  — 

3 

-> 

•^ 

sc 

•^ 

35 

-Ž  'ř   HP 


s?: 


7    =      O 


o 
^ 


8^1 
+ 


o 
o 

o 


«:> 


21 

55^ 


o    CM 

>0    or, 


&- 


9^^ 
^ 


&- 


I  O/- 


KO 


&■ 


'M 


&• 


+ 


=^ 

,-i 

Ol 

Ä 

ö^ 

CM 

co 

1 

8^ 


+  =« 


&- 


0^ 


Ol 


«Sa 


II 
8- 


CM 

^" 
CM 

Ci 

OD 
O 

'-O 


co 


ÖS 


CM  O 

IC  00 

CM  CO 

>-i  co 

<^  s 

>-i  co 

00  '^ 


Ö5 


g 

o 

'^O 

CM 

00 

CM 

Ci 

II 

II 

8^ 

co 

ç^ 

Co 

Ci 


CM 


8- 


CM 


QO 
CM 


CM 


C\J 


1^  t- 

Ci  CM 

^   Il   "^  "to 

^    t^     -'  -• 
S^   GO   O,  ř, 

»O    ^    "^  ^ 

A*  ^  ô^ 

CM    >S    lo  ^ 


H      II 


8^ 


8- 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag. 


SVl 

t^ 

o 

Ci 

fo 

Oi 

o 

cva 

CVI 

^ 

«^ 

o 

'-^ 

00 

o:> 

Oi. 

l>- 

oo 

'-0 

■^ 

II 

II 

ÖD 
II 

ib 

CM 

O 

-"; — 

o 

05 


CM 
O 
O 


C^^ 


^ 

^ 

CO 

i 

öi        ö~. 

CM 


CO 


^ 


CM 
CM    CM 


1:0    Cvi 

>0    iO 


0  o 

01  O 


M 


^t       TT: 


to 

00 

to 

0 

0 

'^ 

co 

Ci 

Í-O 

co 

oc 

co 

Ci 

^ 

to 

<3:> 

^ 

>-l 

>o_. 

CM 

00 

t^ 

>~l 

\tH 

CM 

ce 

t^ 

0 

'^ 

*o 

0 

0 

0 

co 

•-O 

'^00 


&^ 


*i    &1 


ř^        ř.*A 


^ 


^  |CM 

Í5i 


to 

co 

o 


Co  to 
to  Ci-S 
Ci  ■  o 


"^     O 


00 


CM 


CM 


■qo 

'S 


a 


o 

« 


co    ^ 


^    co 


^  >o 


o  Ol 

»o   co 


cá 


(D      OS 


Qc^ 


0 

23 

^ 

í-t 

^ 

0 

r^ 

^ 

Cb 

ö 

li 

fl> 

O» 

^ 

.!-:> 

QJ 

n: 

c 

fl 

s 

Ol 

0 

J=Í 

0 

co      03 

fcß  2 

?ä      O)    T3 

'n    =^    'čc 

Oj      p: 
/— ^       !-i     -tJ 

O      .         CJ 

3   2  'S 

a  ^  ^ 

Ö 
Oi 


n3 


H 


^  *3   ^* 

<U      ^      ÍP 

Q  O  "-5 


10 


XIII.  Fr.  Novotaý: 


Nach  der  Publikation  des  Verfassers  ,,  Trigonometrická  sít  kráL 
hlav.  města  Prahy''  (Verhandlungen  der  königl.  böhm.  Gesellschaft 
der  Wissenschaften.  Prag  1902)  erhalten  wir  für  beide  Systeme  (des 
Katasters  und  des  Netzes  von  Sterneck),  wenn  wir  den  trigono- 
ineti-ischen  Punkt  Â  St.  Veit  als  gemeinschaftlichen  Punkt  für 
beide  Netze  wählen,  die  relative  Lage  der  beiden  trigonometrischen 
Punkte  A  Sternwarte  und  A  Ďáblic,  sowie  auch  die  relative 
La'^e  der  anderen  trigonometrischen  Punkte  der   königl.   Hauptstadt 

Prag. 

Die  so  reduzierten  Koordinaten  der  einzelnen  trigonometrischea 
Punkte  unterscheiden  sich,  und  die  betreifenden  Differenzen  sind  ia 
(1er  angeführten  Abhandlung  (Tafel  VII.)  zusammengestellt  worden. 


VII.  Tafel  der  Koordinatendifferenzen  von  Â  St.   Veit. 


Trigono- 
metrischer 
Punkt 


Ver- 
messung 


Abscisse  x 

von  St.  Veit 

in  m 


Differenz 
in  m 


Ordinate  y 

von  St.   Veit 

in  m 


Diífereuz 


^  Karlo  V  .  . 
^  St.  Katharina 
^  St.  Stephan 


Kataster 
Sterneck 

Kataster 

Sterneck 

Kataster 
Sterneck 


2432-43  Süd]. 
2443-31      „ 

1887-27      „ 
1897-18      „ 

1586-04      „ 
1595-96      „ 

Mittel: 


—10-88 

—  9-91 

—  9-92 

—  10-24 


2012-45  östlich 
1998-40        „ 

1772-44 
1761-89 

1732-42 
1723-67 

Mittel: 


-1-14-05 

-f- 10-55 

-j-  8-75 
+  11-12 


Zur  Bestimmung  der  Genauigkeit  und  Verläßlichkeit  der  berechneten 
geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  kann  man  also 
die  angeführte  Tafel  benützen. 

Es  ist  also  möglich,  wenn  wir  beide  Systeme  auf  diese  Vv^eise 
vergleichen,  die  trigonometrischen  Punkte  des  Katasternetzes  mit 
Rücksicht  auf  die  trigonometrischen  Punkte  des  railitär-geographischeu 
Institutes  nach  Norden  um  10-24  m  und  nach  Osten  um  11-12  m  zu 
verschieben. 

Da  wir  in  die  Berechnung  den  trigonometrischen  Punkt  Â  Stern- 
warte aus  dem  trigonometrischen  Katasternetze  genommen  haben, 
so  können  wir  annehmen,  daß  diese  Unsicherheit  oder  Möglichkeit 
der  ähnlichen    Verschiebung   auch   für    den   Punkt  Â  Sternwarte 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  l  \ 

des  Katasternetzes  mit  Rücksicht  auf  das  trigonometrische  Netz  des 
militär-geographischen  Institutes  gilt.  Dadurch  ist  gleichzeitig  bestimmt, 
mit  welcher  Genauigkeit  sich  die  geographischen  Koordinaten  der 
Prager  Sternwarte  derzeit  und  auf  diese  Weise  berechnen  lassen.  Da 
zur  Entfernung  10-24  m  in  der  Richtung  Nord-Süd  ein  Winkel  von 
0"  .  33  und  zur  Entfernung  11-12  m  (West-Ost)  ein  Winkel  von  0"  .  64 
gehört,  so  können  folgende  Werte  für  die  geographischen  Koordinaten 
der  Prager  Sternwarte  angeführt  werden: 

ipzzzöO^'ö'  14"  .93±0"  .33 
1  =  32""  5'    3"  .44  ±0"  .54 

Die  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  können 
nicht  auf  geodätischem  Wege  ohne  neue  Messung  mit  größerer 
Genauigkeit  bestimmt  werden. 

Die  geographische  Länge  ist  daher  auf  0"  .  ö  bestimmt. 

Eine  direkte  Ableitung  der  geographische  Länge  und  Breite 
der  Prager  Sternwarte  von  dem  Anfangspunkt  Gusterberg  des  Koordi- 
natensystems des  Katasters  aus  den  gegebenen  rechtwinkligen 
Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  kann  nicht  empfohlen  werden. 
Die  geographische  Lage  des  Anfangspunktes  Gusterberg  ist  in  der 
L  Auflage  der  ,^  Instruktion  sur  Ausführung  der  trigonometriscJien 
und  polygonometrischen  Vermessungen,  behufs  Herstellung  neuer  Pläne 
für  Zwecke  des  Grimdsteuer- Katasters'-^  Wien  1887  folgendermaßen 
angegeben  : 

(p  —  48''   2' 20".  50 

X  —  3P  48'  9"  .17  ö.  V.  Ferro. 

In  der  neuen  Auflage  der  angeführten  Instruktion  aus  dem  Jahre  1904 
sind  für  Gusterberg  folgende  Werte  angegeben  : 

g5=:48»   2' 18".  47 
-  X  —  3P48'  15"  .05. 

Die  letztgenannten  Werte  sind  wahrscheinlich  korrigierte  Werte 
nach  den  Ergebnissen  der  internationalen  Erdmessung.  Es  ist  das 
besonders  die  geographische  Länge,  die  sich  mit  jeder  neu  aus- 
geführten Gradmessung  ändert.  So  z.  B.  wurde  für  Berlin  bis  1859 
die  geographische  Länge  1:=^  11°  3'  41"  .25  ö.  v.  Paris  angegeben, 
die  durch  die  neue  Messung  auf  A  =:  1P3'  28"  .30  korrigiert  wurde. 
Der  neue  Wert  unterscheidet  sich  von  den  früher  angeführten  um 
12"  ,95.    Es   ergab    sich    ebenfalls    eine    Änderung    der    Werte    der 


12 


XIII.  Fr.  Novotný: 


fteo"Taphischeu   Länge    der   Sternwarte   zu   Greenwich  und   zu  Paris, 
bezogen  auf  den  Meridian  der  Insel  Ferro. 

In  dieser  Abhandlung  ist  di3  Differenz  der  geographischen 
Liin^^en  (h-eenwich-Ferro  — 17°  39' 44"  .  55  benützt  worden  und  die 
Ergebnisse  sind  auf  den  Meridian  von  Ferro  reduziert. 

Die  Meridian-Konvergenz  zwischen  Ďábli  c  und  Güster  ber  g 
ist  nach  Berechnungen  des  Verfassers  y  ~  14' 45"  {,,Das  trigono- 
metrische Nets  des  Katasters  im  Gebiete  der  Jcönigl.  Hauptstadt  Prag'-^ 
Sitzungsberichte  der  königl.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften 
in  Prag,  1903.)  und  da  der  Fehler  bei  der  Orientierung  der  Basis 
bei  Gusterberg  4'  6"  2  beträgt,  so  unterscheiden  sich  die  Azimute 
des  trigonometrischen  Netzes  des  Katasters  von  dem  trigonometrischen 
Netze  des  militär-geograpliischen  Institutes  uta  18' 51"  .2  (Siehe 
Tafel  V.,     NovoT.xr  :    „Trigonometrická  síť  král.  hlav.  města  Prahy. '■• 

Naclideni  aber  die  Entfernungen  der  einzelnen  trigonometrischen 
Punkte  in  beiden  Systemen  gut  stimmen,  kann  doch  die  geographische 
Länge  und  Breite  der  Prager  Sternwarte  auf  die  angeführte  Weise 
l)estimmt  werden. 

Wenn  wir  nämlich  die  Entfernungen  der  einzelnen  trigono- 
metrischen Punkte  in  beiden  Systemen  von  dem  gemeinschaftlichen 
PuiJřkt  A  St.  Veit  vergleichen,  so  bekommen  wir  nach  der  Tafel  IV 
der  angeführten  Abhandlungen  folgende  Werte  : 


Dreieckseite 


■Kj    \,  A^       I    Nach  dem 
Nach  dem    i    ^  . 

Kataster-     !    ..'^^^^  ^^\ 
netze        jmil.geograph. 
Institutes 


Differenz 


A  St.  Veit  —  A  Karlo  V  .  .  . 
^  St.  Veit  —  A  St.  Katharina 
^  St.   Veit  —  A  St.  Stephan    . 


3157-00  VI 
2589-08  m 
2348-79  m 


3156-48  m 
2589-12  m 
2349-07  m 


+  0-52 

—  0-04 

—  0-28 


Es  bestehen  daher  in  den  Entfernungen  der  trigonometrischen 
Punkte  des  einen  und  des  anderen  Systems  nur  kleine  Differenzen. 
Dadurch  ist  auch  die  Berechtigung  für  die  angeführte  Berechnung 
der  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  bewiesen. 

Die  so  berechnete  geographische  Breite  {(p  =  50°  5'  14"  .  93) 
unterscheidet  sich  von  dem  astronomisch  bestimmten  Werte  (y  =  50^ 
o'  18" .  86)  um  3"  .  93,  was  teils  durch  Störungen  der  Richtungen 
der  Lotlinie  und  teils  auch  durch  den  angeführten  Vorgang  sich 
erklären  läßt. 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  13 

Endlich  sei  noch  auf  die  Dissertationsarbeit  des  Herren  Dr.  A. 
Semerad  hingewiesen,  welcher  die  geographischen  Koordinaten  der 
Prager  Sternwarte  von  Hermannskogel  bei  Wien  aus  dem  trigono- 
metrischen Netze  I.  Ordnung  des  k.  und  k.  militär-geographischeu 
Institutes  und  aus  dem  Dreiecke:  Â  Sternwarte,  a  Ďáblic 
A  Wim  mer  o  vy  sady  des  trigonometrischen  Netzes  des  Katasters 
abgeleitet  hat. 

Diese  Arbeit  hat  der  Verfasser  zur  Beurteilung  erhalten  und 
kann  aus  derselben  folgende  geographischen  Koordinaten  angeben: 

(p  =  50'  5'  W  .  6949 
A  =  52^5'    3".  2462. 

2.  Es  ist  aber  noch  eine  andere  Metode,  die  geographischen  Koordi- 
naten der  Prager  Sternwarte  direkt  abzuleiten  möglich,  nämlich  aus 
der  Lagendifferenz  des  trigonometrischen  Punktes  D  á  b  1  i  c  der  Kataster- 
vermessung und  des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblic  des  militär- 
geographischen Institutes. 

Der  trigonometrische  Punkt  Ďáblic  der  Katastervermessung 
ist  vernichtet  worden  und  derzeit  ist  nur  der  gleichgenannte  trigono- 
metrische Punkt  des  militär-geographischen  Institutes  vorhanden. 

Im  Jahre  1863  wurde  jedoch  die  gegenseitige  Lage  der  beiden 
Punkte  durch  ein  kleines  trigonometrisches  Netz  bestimmt  und  die 
zugehörigen  Ergebnisse  sind  in  der  Abhandlung  Littrows  „Bestimmung 
der  Meridiandifferens  Leipzig- Dablitz  für  die  von  Herrn  General- 
Ueutenayit  J.  J.  Baeyer  vorgeschlagene  3Iitteleuropäische  Gradmessimg. 
Wien  1868''  —  angeben. 

Littrow  beschreibt  die  gegenseitige  Lage  der  beiden  Punkte 
wie  folgt: 

„Zur  Ausführung  der  geodätischen  Messungen  war  bereits  im  Jahre  1862 
von  den  Offizieren  des  geographischen  Institutes  auf  dem  westlichen  Hochplateau 
des  Berges  eine  Pyramide  und  ein  steinerner  Beobachtungspfeiler  errichtet 
worden,  beiläufig  40  Klafter  südwestlich  von  jener  Stelle,  avo  ein  Steinhaufen 
den  Ort  anzeigte,  an  welchem  bei  derjoben  erwähnten  frühereu  Triangulation  der 
trigonometrische  Punkt  sich  befunden  hatte." 

Einzelne  Längen  und  Winkel  maaß  im  November  1863  Dr.  E. 
Weiss  und  an  diesen  Arbeiten  beteiligte  sich  auch  der  damalige 
Lieutenant  Robert  von  Sterneck. 

Die  gegenseitige  Lage  des  Observatoriums  0,  des  alten  Kataster- 
punktes K  und  des  neuen  Punktes  P  des  militär-geographischen 
Institutes,  ist  in  der  Fig.  2.  dargestellt.     Der  Punkt  S  ist  ein  Hilfs- 


14 


XIII.   Fr.  Novotný: 


punkt  und  die  Richtung  PF  giebt  die  Richtung  auf  den  trigono- 
metrischen Punkt  Bezděz  (Bössig)  an.  Im  Observatorium  befanden 
sich  steinerne  Pfeiler  0,  i)/,  F;  0  für  ein  Universal-Instrument, 
M  für  einen  Meridiankreis  und   V  für  einen  Vertikalkreis. 


Durch    direkte    Messung    sind    folgende    Winkel    und    Längen 
bestimmt  worden: 


^PKV—  e^"  29' 27''.  8 
^  PKS  —  31  10  40  .8 
^KPS  =  67  47  51    .5 

Oj_=  3-189  Wiener 
MV=  2-038  „ 
M0_=  1-418  „ 
KV  =23-711  „ 
'KŠj=  37-788  „ 
PH  =  21- 134  ,, 
S0  =  16-115  „ 
KP  =40-3 19       „ 


^PSO  zrz  45'>  15' 33' 

^PSK  =81      1  10 
^  KPP'  =  134  5  57 
Klafter  z=    60479  m 

„  =  3-8650  „ 
=z  2-6892  „ 
=  44-9675  „ 

„  =71-6643  „ 
=  40-0803  „ 
=  30-5618  „ 
=  76-4643  „ 


.5 
.3 

.4 


Andere  Seiten   und   Winkel  sind  berechnet   worden.   Die  Seite 

KP  wurde  auf  40316    Wiener  Klafter  berechnet  und   dieser  Wert 
ist  auch  für  die  weitere  Rechnung  benützt  worden. 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  15 

Die  Winkel  in  dem  Dreiecke  KPS  sind  um  den  Betrag  von 
-f-  5" .  8  korrigiert  worden,  da  ihre  Summe  um  17"  .  4  kleiner  war 
als  180\ 

Littrow  giebt  mit  Bezug  auf  die  Punkte  K  und  P  diese  end- 
giltigen  Werte  an  : 

^^FPK—lSá^^ry  .9  =  134''5'54" 

PK  =  40-3 16    Wiener  Klafter  =  76-4586  m. 

Das  Azimut  der  Seite  Ďáblic-Bezděz  (Bössig)  ist  nach  der 
Publikation  :  „  Ergebnisse  der  TrianguUerungen  des  Je.  und  Je.  militär- 
geographischen Institutes.  I.  Band  1901,  S.  11.",  von  Norden  gegen 
Süden  gerechnet  21'^  59'  42"  .  206,  oder  wenn  wir  das  Azimut  dieser 
Seite  von  Süden  über  W^esten  gegen  Norden  rechnen,  so  bekommen 
wir  : 

app>    —  20P  59' 42"  .  206  ]  da  der  gemessene  Winkel  KPF  : 
okpp'  ==  134     5  57    .4      beträgt;   so  ist  das  Azimut  der  Seite  PK: 
apK     —    67''  53'  44"  .  806 

Aus  dem  berechneten  Azimut  apK  und  der  Seite  PK  können  wir 
leicht  die  Koordinaten-Differenzen  ^  x,  zl  y  bestimmen  : 

log  76-4o86  — 1-883  4263;  log  76-4586  zr  1'883  4263 

jpg  sin  67^03' 44"  .806  — 9-966  8458  ;  log  cos  67^  53'  44" .  806  =  9-57.5  5256 

logzJy  =:  1'850  2721  ;  log  J  x  —  1-458  9519 

ZI  y  z=i  70-839  m    ;  ^x  =  28-771m^) 

Die  Katasterkoordinaten  des  alten  trigonometrischen  Punktes  Dáblic 
{K)  sind  nach  der  Angabe  des  k.  k.  Triangulierungs-Calcul  Bureau 
folgende  : 

Xk  z=^  233.  369- 03     m  (nördl),  y^  —23091-61     m  (ösfl.) 

'      zJx=  28-771  m  (nördl),  zJy  =        70-839  m  (östl.) 

xp  —233.397-801  m  {nördl.),  yp  —23162-509  m  {bsÜ.). 

Dadurch  sind  die  Koordinaten  des  neuen  trigonometrischen  Punktes 
Ďáblic  (P)  des  militär-geographischen  Institutes  in  dem  Koordinaten- 
systeme des  trigonometrischen  Katasternetzes  bestimmt.  Da  in  diesem 


^)  Nach  der  Publikation:  „Vie  astronomisch-geodätischen  Arbeiten  des  k.  und 
fc.  militär-geographischen  Institutes  in  Wien.  VI.  Band^  ist  jdyzz:70-84  m  und 
^x-=:z 28-77  m.  Punkt  K  lag  70-S4  m  westlich  und  28-77  m  südlich  vom  Punkte  P. 


1^  XIII.  Fr.  Novotný: 

Netze  auch  der  trigonometrische  Punkt  Â  Sternwarte  bestimmt 
ist  und  zwar  durch  die  Koordinaten: 

xs=  227  .884-38  m  (nördl),  ys—  197Ö7-69  m  (östl), 

so.  sind  die  Koordinatendifferenzen  zwischen  a  Ďábli c  (P)  und 
A  Steiunvarte: 

Jx^^  —  55 13-421  m\  J  y^.  =  3404-819  m. 

Der  trigonometrische  Punkt  Â  Sternwarte  liegt  deshalb  um 
5513-421  m  südlich  und  3404-819  m  westlich  von  dem  trigonometrischen 
Punkte  Ďáblic  (P)  des  militär-geographischen  Institutes. 

Die  geographischen  Koordinaten  des  trigonometrischen  Punktes 
A  Ďáblic  (P)  sind  nach  der  Publikation:  „Ergebnisse  der  Trianga- 
licrungen  des  Je.  und  Je.  miUtär-geograpJiiscJien  Institutes.  Band  I. 
1901.  S.  11"  folgende: 

q)p=:50^8'  12"  .  5967 
Ip  —  32""  7'  56"  .  1064. 

Da  arc  l'^^zzi  30-8940  m  und  arc  lp=^  19-8666  m,  gehören  zu  den 
Werten  ^ x^ç,  =  5513-421  m,  ^ yy2  ==  3404-819  m  diese  Winkelwerte: 

zlx'l,  —  178"  .  4625  zz:  -J'  58"  .  462, 
^y"l  =  171"  .  3841  —  2'  51"  .  384. 

Es  sind  deshalb  die  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Stern- 
warte, ohne  Rücksicht  auf  die  Reduktion  der  Meereshöhe  und  ohne 
Rücksicht  auf  die  sphäroidische  Gestalt  der  Erde  : 

(fs  —  50^  5'  14"  .  1342  =  00"  5'  14"  .13 

Is  =  32^  o'    4"  .7223  —  32°  5'    4"  .  72. 

Wenn  wir  aber  die  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Stern- 
warte unter  Berücksichtigung  des  BesseVschen  Ellipsoïdes  und  der 
Reduktion  auf  die  Meereshöhe  rechnen,  so  bekommen  wir  mit. 
15cnützung  der  Tafeln  von  Jordan  folgende  Werte: 

Gegeben  :  Ďáblic:  cp,^  —  50"  S'  12"  .  5967;     X^  —  32^^  7'  56"  .  1.064 
Sternwarte:  x    '—. —      551318  m\     y    ^= —      3404  67  m 

(f,„—  ^i  +  y»  —  50°  Ö'  43"  .  80 

ç)j  =  50«  5'  15"  .  00 
log  \l\zz:  8-5101251,2;  log  [2]  =z  8-5089273,2;  log  V- =  0-0011996,5 


Die  geographischen  Koordinateü  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag. 


17 


&■ 


I  ^ 


sT  5si   8- 


^ 


5si 

8^  5Si 

2L 

■O   1 ! 

CS)      ts. 

CO     CVI 
Q,   O     CO 


ÇJï    öi 


s 

OD 

■^ 

î^ 

o 

(M 

or, 

O 

N. 

O 

C^ 

^ 

tv 

'^ 

O 

o 

UO 

11 

II 

11 

1  1 

■  — 1 

CM 

O 

1 1 

o 

Ç^ 

Ö- 

o 

O 

^ 


<^J 

<u^ 

cc 

* 

C^J 

nT 

Ol 

^; 

f-H 

^ 

':^ 

r^ 

f-H 

O-j 

co 

co 

íM 

O 

'^ 

Ci 

<Ä 

IV 

l> 

UÎ 

O 

1 

?o 

Cv 

co 

K5 

O 

o 

o 

Ö 


g 

Ci 

IV 

■tc 

CO^ 

00 

'^ 

(M 

<M 

tv 

>• 

CO 
co 
CM 

IV 

tv 

CM 

c? 

Ci^ 

o 

>-H 

■^ 

o 

IV 

o 

"^ 

>~< 

Ci. 

^ 

^ 

o 

ól 

1 

o 

ÍO 

Ci 

■to 

r^, 

1  1 

1 

IV 

IV 

co 

co 

11 

II 

Í5 

či 

cb 

'Ó 

Oo  Ci. 

co"  o" 

(M  CO 

o  'M 

1-H  Iv 

^  O 

o  00 

cf-1  či 


Cíi     &i 


5S,' 


5i 


8- 


co 


^ 

Ol 

íM 

1 

1^ 

co 

co 

II 

Ol 

11 

Ol 

Ci 

ÍO 

II 

ÜO 

Oq 

t^ 


C.    ..«5 


GC 


^ 

^ 

ÎC 

'VO 

o 

CC; 

>^ 

Ol 

^ 

^ 

ÍT- 

~~l 

^ 

'0 

^ 

^ 

ÍV 

Ol 

Ol 

I 

co 
II 

11 

II 

c 

II 

'-í 

-< 

»!5 


8^ 


I — I 
Ol 


+ 

o 

8« 

II 


8^ 


OJ 

'^^ 

oa 

CM 

O 

(v 

co 

II 

co 

1! 

•^ 

H 

J" 

\H 

»JTS 

^ 

g; 

t^ 

■^ 

^ 

<o 

^ 

o 

Oi 

»o 

.^ 

O 

co 

Ci 

^ 

'/J 

o 

iO 

>-H 

>o 

^J 

Oí 

IV 

■f-l 

^ 

^ 

Ü0 

IV 

o 

co 

'->! 

o 

o 

o 

co 

«  « 


Çïi 


\H    o    o 


Ol 


8^ 


Öi    íSi     Öi         Î5i 
O      O      O  C> 

P..Ä     ^*o     r.*o  r^ù 


^ 

Ci 

Ci 

l^ 

o 

Ol 

'O 

lO 

co 

^ 

o 

'Q 

Co 

:; 

8- 


^ 


8^ 

5^ 


(M 

i-i- 

Ä> 

Or^       1 

Ol 

"^  "Si 

i=^ 

'oa' 

í; 

2^1  ^^ 

IV 

■to 

Ci 

»o 

o 

O] 

■ci? 

5^1 

O 

1H 

Ol 

00 

o 

^ 

^ 

So 

Ol 

>o 

»IC 

O 

o 

11 

1 

o 
O 

II 

1 

O 

o 

II 

^ 

& 

^ 

Or 
Ol 


Sitzber.  d.  kun.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.     II,  Classe. 


Ig  XIII.  Fr.  Novotný: 

Die  fi  Über  angeführten  Koordinatendifferenzen  auf  den  Meereshorizont 
für  tlie  angegebene  Meereshöhe  der  Prager  Sternwarte  (197-0) 
und  í>áblic  {359-97  m)  reduziert  geben  nämlich: 

X  —  — 5513- 18  m\  y —  —  3404  67  m. 

Demnach  ist  das  Resultat  der  zweiten   Berechnung   der   geogra- 
phischen Koordinaten  der  Prager  Sternwarte: 

<ps  —  öO'^  5'  14"  .  1072  ť^  ÖO''  5'  14"  .  11 

ÁS  —  52»  5'    4"  .8195±:  32''  5'    4"  .  82  östlich  von  Ferro. 

Durch  die  angeführte  Methode  ist  das  Resultat  der  ersten  Rechnung 
uuabhängig  kontrolliert.  Im  ersten  Falle  sind  die  rechtwinkligen 
Katasterkoordinaten  und  die  Koordinaten  des  Obersten  von  Sterneck 
benutzt  worden.  Es  wurde  in  den  beiden  Systemen  ein  gemein- 
schaftlicher Punkt  gewählt  (Â  St.  Veit)  und  die  Koordinaten- 
differenz  des  trigonometrischen  Punktes  Ďáblie  des  militär-geogra- 
phischen  Institutes  bestimmt.  Diese  Koordinatendifferenz  ist  das 
zweitemal  unabhängig  aus  der  Messung  des  kleinen  trigonometrischen 
Neizes  auf  Ďáblie,  in  dem  die  beiden  trigonometrischen  Punkte 
enthaltend  sind,  berechnet  worden. 

Im  ersten  Falle  sind  die  Koordinatendifferenzen  durch  folgende 
Werte  ermittelt: 

Unredusiert.  Reduzierte. 

l)zlx  =  5487-91  m  (südl.)  zJx  =  5487-67  m  (südl.) 

Ay  —  3432-29  m  (westl)  Zly  =  3432-14  m  (ivestl.) 

Die  zweite  Berechnung  gab  dagegen  folgende  Werte: 

2)  Jx  =  5513-42  m  (südl.)  zlx  — 5513-18  m  (südl.) 

Ay  ~  3404-82  m  (ivestl.)  Ay  =  3404-67  m  (ivesil.) 

Da  diese  Koordinatendifferenzen  die  Entfernung  der  Prag  er 
Sternwarte  von  dem  trigonometrischen  Punkt  Ďáblie  des  mililär- 
geographischen  Institutes  angeben,  so  sind  die  zugehörigen  Differenzen  : 

ÔX  =  —  25-51  m  dx  =  —  25-51  in 

dy  —  -f  27-47  m  îî>  =  +  '^^'^'^  m 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  [[) 

Es  ist  derzeit  schwer  zu  entscheiden,  welche  von  den  angeführten 
Methoden  genauer  ist.  Nach  dem  Resultate  der  ersten  Berechnung 
sind  die   geographischen    Koordinaten    der    P  r  a  g  e  r    Sternwarte: 

(ps  —  50"^  5'  14"  .  93 

?.s  —  32°  5'    3"  .  44  östlich  von  Ferro. 

Nach  der  zweiten  Berechnung  sind  die  geographischen  Koordi- 
naten der  Prager  Sternwarte: 

çps  —  50°  5'  14"  .  11 

Is  =  32°  5'    4"  .  82  östlich  von  Ferro. 

Es  treten  also  in  den  beiden  unabhängigen  Berechnungen 
diese  Differenzen  auf: 

dif  =  -{-0"  .82 
dlz=:  —  1"  .38. 

Was  das  Resultat  der  zweiten  Rechnung  betrifft  kann  folgendes 
bemerkt  werden.  Littrow  giebt  in  seiner  Publikation  an,  daß  er  jene 
Stelle,  wo  man  den  Steinhaufen  gefunden  hat,  für  diejenige  gehalten 
hat,  wo  sich  früher  der  trigonometrische  Punkt  Ďáblic  der 
Katastervermessung  befand.  Er  giebt  aber  nicht  an,  daß  man  den 
ursprünglichen  Katastersteiii  mit  den  Buchstaben  „Z".  F"  auf- 
gefunden hat. 

Da  im  Jahre  1863  der  Katasterpfeiler  nicht  festgestellt  wurde, 
so  hat  man  wahrscheinlich  angenommen,  das  der  Pfeiler  unter  dem 
Steinhaufen  sich  befindet.  Es  besteht  daher  keine  volle  Sicherheit 
für  die  Identität  dieser  so  bestimmten  Stelle  des  trigonometrischen 
Punktes  Ďáblic  der  Katastervermessung. 

Eine  zutreffende  Erklärung  könnte  nur  Oberst  von  Sterneck 
geben,  der  nach  der  Littrow's  an  der  damaligen  Messung  auf  dem 
Berge  Ďáblic  teilnahm.  Er  hat  daher  die  Gelegenheit  gehabt  sich 
davon  zu  überzeugen,  ob  sich  der  Katasterpfeiler  wirklich  unter 
dem  Steinhaufen  befand. 

Wenn  wir  die  bisher  erwähnten  und  in  dieser  Abhandlung 
berechneten  geographischen  Koordinaten  der  Prager  Sternwarte  in  eine 
Tafel  zusammenstellen,  so  bekommen  wir  folgende  Werte: 


20 


XIII.  Fr.  Novotný: 


Geographische 
Breite  (p 


Prof.  Dr.  David  1803 

Berliner   Astronomisches    Jahrbuch 

r.  1901 

Dr.  von  Sterneck  1877 

Trof.    Dr.    Weineck    und   Prof.    Dr. 

Gruss  1896      

Prof.  Dr.  Láska  1899 

Dr.  A.  Semerad  1904 

Prof.  Fr.  Novotný    I.  1905   .    .    .    . 
Prof.  Fr.  Novotný  II.  1905   .    .    .    . 


50 

50 

50 

50 
50 
50 
50 
50 


18-5 

18-5 
16-2 

18-86 

18-86 

14-6949 

14-93 

14-11 


Geographiscjie 
Länge  l 


32 


32 
32 
32 
32 


0  00 


7-2 
49*5 


49-74 
3-2462 
3-44 

4-82 


Aus  der  angeführten  Tafel  geht  hervor,  daß  die  geographische 
Länge,  welche  vom  Obersten  von  Sterneck  bestimmt  worden  ist,  nicht 
ganz  genau  sein  dürfte,  indem  da  ein  Unterschied  von  15"  {450  m) 
vorljanden  ist.  Da  sich  in  seiner  Abhandlung  kein  Rechenvorgang 
befindet,  kann  man  ihn  nicht  kontrollieren.  Ebenfalls  läßt  sich  nicht 
die  Berechnung  von  Professor  Dr.  Láska  kontrollieren,  da  die 
angegebenen  Koordinatendifferenzen  {Ay  =  3404-70m^  Jxr=.  5495-01  m) 
anderen  Werten  entsprechen  als  denen,  die  der  Verfasser  als  Resultat 
seiner  Berechnung  angiebt. 

Aus  den  angeführten  Resultaten  geht  zugleich  hervor,  daß  man 
heutzutage  ohne  neue  Messung  die  Frage,  welche  ist  die  geographische 
Länge  der  Prager  Sternwarte,  nicht  lösen  kann. 

Die  geographische  Breite  (ps  =:  50^  5'  18"  .  86,  für  welche  der 
mittlere  Fehler  ±^0",00  angegeben  ist,  kann  man  für  genau  halten. 

Da  die  angeführten  geographischen  Breiten  geodätisch  bestimmt 
sind,  kann  man  leicht  die  betreffenden  Differenzen  einerseits  durch 
die  Rechnungsmethode  und  durch  die  Unsicherheit  in  der  Bestimmung 
der  Koordinatendifferenzen  und  anderseits  durch  die  Lotstörung 
erklären. 

Die  genaue  geographische  Länge  der  Prager  Sternwarte  kann 
man  geodätisch  nur  durch  neue  Triangulierung  bestimmen  und  aus 
dem  trigonometrischen  Netze,  in  welchem  die  beiden  trigonometrischen 


Die  geographischen  Koordinaten  der  k.  k.  Sternwarte  in  Prag.  21 

Punkte    Â  Sternwarte    und    A  Dáblic    enthalten     sein    müssen, 
'bereclinen. 

Vom  Resultate  dieser  Messung,  •  w-elche  das  geodätische  Institut 
der  k.  k.  böhmischen  technischen  Hochschule  in  Prag  auszuführen 
beabsichtigt,  wird  seiner  Zeit  Bericht  erstattet  werden. 


XIV„ 

Übersicht  (1er  wahrscheinlich  geraden  Reihen  einiger 

Elemente 

bezüglich   ihrer  Dichte    und.   des    Atomgewichtes   für 
einzelne  Gruppen  des  Mendelejeff  sehen  period.  Systems. 

Von  Prof.  Dr.  Heinrich  Barvíř  in  Prag. 
Vorgelegt  in   der  Sitzung   den   24.    März    1905. 


Die  Dichte  bezieht  sich  auf  den  festen  Zustand  der  Elemente. 
Bei  Er  bedeutet  m  die  m  fache  Dichte,  n  die  n  fache  Atomgewichts- 
zahl. 

I.  Grupp  e: 

Li— K-Vao—  Rh— Cs— Cui3  oder  Cu,. 
Cu— Ag-?"Cs«  (-Hg) 
Cu  (— Tli)— Au 

Li-  K  — Na„  — Rb— Cs-Cu'^— Ag^  —Aul 

II.  Gruppe: 

Be— Mg-Ca 

Ca-Mg^-Beg-Sr-?  Hg^ 
Mg— Ba— Zn^ 
Zn-Cd  (— Pb) 

Ca— Ball  Sc— Y  aus  der  IIL  Gruppe, 
||As— Sb  aus  der  V.  Gruppe. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    11.  Classe.  1 


9    XIV.  H.  Barvíř:  Übersicht  d.  wahrscheinlich  gfraden  Reiben  einiger  Elemente. 

III.  Gruppe: 

B— Sc— Alo 
B— In— Tl. 
B_Y-Ga, 

Y— La||Zr— Ce  aus  der  IV.  Gruppe. 

Sonst  vergl.  die  V.  Gruppe. 

IV.  Gruppe: 

C-Ti-Zr-Geg 
Sio— Zr— Ce 
C-Ge-Sn-Th 
Ti— Sn— Pb. 
Ti— Zr||Li-Cs  aus  der  I.  Gruppe. 

V.  Gruppe; 
P-Pl— As— Nb 
N-P;i     Sb— Bi 
P2— A's-Sb 

p2    V-Nb--Ta. 
f  Zusammentreffen  mit  den  Gliedern  der  III.  Gruppe  u.  a.  : 
Die  Reihe  As — Ta  fällt  mit    der  Reihe  B — In— TI  zusammen  zu 

B— As -In -Ta— Tl. 
Die  Reihe  Y— La  trifft  Bi,  Y -Sc  trifft  P,  Ga— In  trifft  P-. 

VI.  Grup  pe: 

?0-Sr^-Se— Te 
Cr— M0-W2 
Cr— Moo-Ü,? 

VII.  Gruppe: 
Cl— F.— Br— J  ? 

VIII.  Gruppe: 

Fe,— Ni^-Pt  ' 

Fe— Ru-Pt? 

Fe-Pd,-Pti,  oder  Fe,  Pd,  Pt^. 

Ni~Os||Co— Jr  und  (Mn)— Os  [j  Fe-Jr? 
Pd— Pt||Rh-Jr||Ru— Os. 


XV. 

Prodromiis  inyrmecopliilů  českých. 

(Studie  zoogcografická  s  ethologicliými  pozaámkami.) 

Jan    Roubal,    demonstrátor   zoologie    na    české    universitě    v   Praze. 

Předloženo  v  sezení  dne  5.  května  1905. 

Všeobecný  úvod. 

Velkolepého  významu  dosáhlo  studium  ethologie  společenských 
hmyzů,  zejména  Formicidů,  když  posledními  pracemi  v  tomto  směru 
se  nesoucími  byly  vylíčeny  též  ony  přerozmanité  vztahy  životní  mezi 
mravenci  samými  a  mezi  jistými  živočichy  jinými,  již  sdílí  společné 
bydliště  s  nimi,  v  jich  domácnosti.  Přicházíme  tu  k  pojmu  myrmeco- 
philie  —  který  dlužno  všeobecně  bi'âti  jen  ve  smyslu  „vztah  ethologický". 
O  tomto  poměru  existuje  veliká  literatura,  kde  interpretuje  se  jednak 
příčina  symbiosy  této,  kde  se  kategorisuje  poměr  různých  „myrme- 
cophiiů"  k  hostitelům,  nebo  studuje  se  dopodrobna  účel  tohoto  spolu- 
žití, zaznamenávají  data  o  metamorfose  hostů  a  hostitelů  a  o  poměru 
obou  stran  v  růzuých  stadiích  této  atd. 

Dochází  se  konečné  k  těmto  ethologickým  pojmům  o  vztahu  myrmeco- 
philů  k  hostitelům:  parasitismus  (exo- a  endo-,  sensu  Janet),  phoresie 
(s.  Lesné),  myrmecocleptie  (s.  Janet),  synechtrie  (s.  Wasmann),  syn- 
oekie  (s.  Wasmaun),  myrmecoxenie.  Podrobný  výklad  pojmů  téch 
v  pracích  Janetovýcb.  —  Myrmecophily  jsou  většinou  Hexapodi,  ale  též 
Arachnoidea,  Isopoda  i  Nematodes. 

Účelem  práce  této  jest  podati  soustavný  přehled  myrmecophilů 
českých,  jich  geografické  zde  rozšíření,  výkaz  o  tom,  u  kterých  dosud 
mravenců   ta  ona  forma  pozorována   byla  a  jaký  jest  poměr  hostitelů 

Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.  Třída  II.  1 


^,  XV.   Jan   Roubal  : 

k  svmbiontûm.  S  etliologického  stanoviska  uvedena  bude  řada  nových 
supienientů  k  stávajícím  už  pracím,  zejména  Wasmannovým.  Podány 
budou  i  resultáty  o  době  výskytů  jich  se  u  různých  mravenců 
v  rozličných  dobách  ročních.  Rozšířena  bude  zvláště  též  řada  t.  zv. 
iiuliťlVMentně  trpěných  hostů  mravenců,  pokud  nové  v  mraveništích 
pozorováni  byli. 

Se  stanoviska  faunistického  jest  to  jaksi  první  pokus,  zvláště 
u  Coleopter  a  Hemipter,  vypočísti  všechny  známé  lokality  české. 
V  naší  literatuře  o  zoogeografickém  rozšíření  na  př.  Coleopter  existuje 
jen  Lokayův  (sen.)  seznam  (v  „Archivu  pro  výzkum  Čech"  1868): 
,. Seznam  brouků  českých",  kde  citováno  naleziště  jen  z  některých 
krajin;  mimo  to  uváděn  počet  Coleopter  zde  jen  na  2867  specií, 
který  do  dnes  vzrostl  o  více  než  1000  specií  nových  pro  Čechy» 
Samozřejmé,  že  do  rámce  této  práce  spadají  pouze  lokality  různých 
forem  myrmecophilních. 

Některé  partie  Čech  nebylo  mi  možno  ovšem  prozkoumati,  avšak 
dle  stejných  a  podobných  faktorů  zoogeografických  pro  poměry  známé 
lze  namnoze  souditi  alespoň  na  velmi  pravděpodobnou  analogii  oněch 
krajin  nenavštívených. 

Geografické,  klimatické  a  geologické  poměry  naší  vlasti  jsou  velice 
příinivy  rozšíření  mravenců  a  tedy  i  různých  hostu  jejich.  Než  dlužno 
též  akcentovati  tu  okolnost,  že  ne  všude,  kde  jsou  kolonie  mravenčí, 
jsou  též  u  nich  hosté  —  rozhodují  tu  zvláště  klimatické  poměry. 
Tak  na  př.  v  Šumavě,  Pošumaví,  Krkonoších  jsou  hosté  Tetramoria 
velmi  vzácni  nebo  se  nevyskytují  vůbec,  třeba  někde  jest  Tetramorium 
caespitum  ubikvistem.  Jsouť  hosté  ti  většinou  teplomilnými  formami 
(Centrotoma,  Cheunium,  Euconus,  Lamprinus,  Tetromopria  atd.)  To  by 
však  nasvědčovalo  tomu,  že  formy,  jako  Centrotoma,  Chennium,  Euconus, 
jsou  myrraecophily  teprve  sekundárně,  (jsou  obyvateli  teplých  poloh 
se  substrátem  vápeným  namnoze)  —  neboť  většinou  příbuzenstvo 
Pselaphidů  a  Scydmenidů  náleží  pásmům  horským;  jsou  tedy  tyto 
formy  hosty  Tetramoria  pouze  v  nejteplejších  krajinách,  u  nás  spe- 
cielně jen  v  okolí  Pražském. 

Jinak  ovšem  jest  zřejmá  aplikace  hostů  mravenčích  na  hostitele 
hojné  a  pravidelně  se  v  různých  krajinách  vyskytujících.  V  horách, 
vyšších  jiolohách  a  lesích,  kde  hojně  jest  mravenišť  Formica  rufa, 
jsou  četnými  zde  i  jejich  hosté;  u  ojedinělých  kolonií  v  drsnějších 
polohách  Tapinoma  erraticum  jsem  žádných  symbiontů  nenašel. 
Někteří  hosté  všude  rozšířených  Lasius,  Myrmica,  Formica  fusca 
a  sangiiinea  jsou  s  malými  výjimkami  též  stejně  rozšířeni. 


Prodronius  myrmecopliilů  českých.  ;.j 

Tedy  celkem  shrnuto,    možno  rozeznávati  jakési  formace  na  zří- 
kladè  podmínky  hlavní  —  totiž  rozříšení  mravenců   a  t(^ž  na   základě 
ostatních  faktoru  geografického  rozříšení  zvířat  vůbec.  Převážná  většina 
myrmecophilů  tvoří  tudíž  jaksi  vlastní  faunu,  často  beze  všech  vztahů 
k    nejbližším    příbuzným    svým,    řídíc    se    s    malými    jen    výjimkám 
zoogeografickým  rozřířením  svých  hostitelů. 

Možno  na  základě  toho  rozeznávati  formaci  vysokohorskou 
(Krkonoše,  Šumava),  podhorskou  (Pošumaví,  Brdy,  Pokrkonoší,  Česko- 
moravská vysočina),  teplomilnou  formaci  Rudohoří  a  Středohoří,  for- 
maci rovin,  úrodných  vodnatých  atd.  krajin.  Než  s  těmito  hrubým 
nárysy  rozdělení  ve  formace  kombinují  se  další  faktoři  veledůležití,  totiž 
geologický  substrát  a  klimatické  poměry.  Tyto  podminují  hlavně  vele- 
zajímavou faunu  silurské  pánve,  zvláště  teplého  okolí  pražského. 

Veliká  většina  myrmecophilů  právě  jen  tomuto  okruhu  náleží 
jsou  to  začasté  formy,  jež  poprvé  zde  hojněji  sbírány,  neb  vůbec' 
poznány  byly.  Zmíněné  formy  Pselaphidů  a  Euconnus  jsou  jen  odtad 
v  množství  větším  známy.  Myrmoecia  plicata  a  confragrosa  jsou  skoro 
ve  všech  sbírkách  pouze  z  českého  Povltaví  u  Prahy  a  dosud  patří 
k  největším  vzácnostem  coleopterologické  fauny  palaearktické.  Většinu 
experimentů  na  hostech  Tetramoria,  Strongylognathech,  Myrmoeciích 
íitd.  konal  Wasmann  na  materiálu  odtud  pocházejícím. 

Methody  sbírání  myrmecopliilů. 

Životem  jsouce  vázáni  na  mraveniště  přizpůsobují  se  hosté  pod- 
mínkám životním  svých  hostitelů.  Ježto  pak  jsou  způsoby  stavby 
mravenišť  přerozmanité,  dlužno  dle  toho  též  zaříditi  sbírání  jejich 
hostů  ev.  studování  jich  života.  Forel  rozeznává  tyto  druhy  mravenišť: 
a)  zemní  (Erdnester)  :  kupy,  hnízda  pod  kameny,  hnízda  v  zemi  samé 
atd;  b)  hnízda  ve  dřevě  (Holznester),  jež  jsou  založena  v  materiálu 
dřevěném,  jenž  jest  ale  pohromadě  zevně,  uvnitř  pak  jsou  chodby 
a  větší  dutiny,  c)  hnízda  stmelená  (eingehüllte  Nester,  nids  en  carton) 
jsou  takové,  jež  z  třístiček  dřeva  pomocí  sekretu  lepkavého  mravenci 
zbudují  —  tak  tomu  jest  u  Lasius  fuliginosus;  d)  hnízda  vystavěná 
ze  smíšeného  materiálu,  dřívek,  stébel,  mechu,  listů,  země  a  p.  — 
kupy  mravenčí  v  lesích;  e)  mravenci  používají  za  obydlí  jistých  míst, 
aniž  by  hnízda  stavěli;  tak  bydlí  v  skulinách,  skalách,  rozličných 
stavbách  tvorů  jiných  i  v  obydlích  lidských.  Tak  mouhou  žíti  ovšem 
mravenci  stavící  normálně  hnízda  i  některé  z  předešlých  forem.  K  to- 
muto třeba  bráti  zřetel  při  vyhledávání  jich  hostů. 

1* 


,  XV.  Jan  Roubal: 

Formica  rufa  Syl.  a  conyerens  Ni/l.  staví  hnízda  ve  spůsobé 
kupy,  a  to  z  jehlic,  listí,  větviček  a  vůbec  podobných  drobných 
přťamětů,  a  sice  prvý  staví  homolovité  ony  známé  kupy  v  jehličnatých, 
smíšených  a  též  listnatých  lesích,  kdežto  hnízdo  F.  congerens  Nyl. 
jest  více  (io  plochy  se  rozestírající  vyvýšenina,  často  pod  kamenem 
založená  a  spíše  v  listnatých  lesích  a  hájích  niožuo  je  nalézti.  Zde  sbíral 
jsem  tím  si)ůšobem,  že  jsem  buď  direktně  celé  hnízdo  domů  přinesl 
o  prosíval  na  řešeté,  neb,  což  mnohem  výhodnější- jest,  prohledával 
jsem  tím  spůsobem  listí,  jehličí,  mech,  zem  detrit  a  p.  z  úpatí  a  okolí 
hnízda  a  to  na  místě  samém,  neb  dlouhou  dobu  vyprosívané  partikule 
v  skleněných  nádobách  jsem  choval  doma.  Velice  výhodué  jest  obložiti 
patu  hnízda  mechem  a  plochými  kameny  a  v  určitých  periodách 
časových  rayrmecopliily  sem  slezlé  vybírati.  Často  jsem  užíval  té 
methody,  že  uravziv  vrchol  kupy  F.  rufa  Ny!.  přikryl  jsem  vršek 
plochými  kameny  a  za  jistou  dobu,  často  už  za  jeden  den  mohl  jsem 
hosty  v  skuliuách  a  důlcích  kamene  znamenati. 

Doporučované  methody  se  sýrem  selhaly  vždy. 

U  mravenců  stavících  pod  kameny  hnízda  jest  poněkud  práce 
usnadněna  tím,  že  v  jisté  době  hosté  jejich  sed;ijí  na  spodní  strano 
kamene,  v  skulinkách  a  důlcích  zde  hojně  se  vyskytujících  a  možno 
je  ^tak  direktně  pincettou  neb  štětečkem  vybrati.  Na  zemi  v  samém 
mraveništi  sedají  obyčejně  jen  Aphidi,  Atemeles  a  Claviger. 

Tak  možno  direktně  studovati  hosty  u  všech  Formica  (ostatní 
sp.),  Lasiics,  Mijrmica  a  Tapinoma.  Také  zde  s  velikou  jest  výhodou 
vyhrabati  mraveniště  a  doma  sítem  na  bílý  papír  vytřepati. 

O  hostech  Tctramorium  caespitum  Latr  mám  mnoho  vlastníck 
zkušeností.  Tak  nutno  zvláště  na  to  upozorniti,  že  táž  kolonie  jest 
velmi  bohatá  a  že  různými  vývody  z  pod  země  ústí  pod  více  kamenů 
—  tu  ovšem  so  stává  práce  více  méně  illusorní  chtíti  hnízdo  vyko- 
pati celé;  ješto  zvláště  v  teplém  okolí  pražském,  kde  tak  hojni 
a  vyznačili  jsou  symbionti  tohoto  mravence,  kde  však  zpravidla  hnízdo 
jest  v  substrátu  kamenitém,  není  možno  ani  z  části  vyhrabati  mravence 
z  hlubiny. 

Cekati  nutno  jen  na  náhodné  vyskytnutí  se  jejich  hostů  na 
spodní  ploše  kamenů,  což  bývá  časně  z  jara  a  na  podzim. 

Zjara,  brzy-li  sbíráme,  jest  třeba  veliké  opatrnosti,  aby  při  obracení 
kamene  nespadly  různé  formy  hostů  mravenčích  s  těmito  dolů, 
ježto  mravenci  jsou  ještě  velmi  mdlí  a  špatně  se  na  kameni  drží. 
Na  půdě  mraveniště  samého  jsem  nikdy  mimo  Lamprinus  erythropterus- 
a  ony  Aphidy  typické  u  Tetramoria  ničeho  nenašel.  —  Acartaucheniu». 


Proflromus  myrmccopbilň  ccskj'ch.  5 

Tetťomopria,  Napoehus,  Chennium,  Centrotoma  atd.  vždy  sedí  na 
kameni. 

U  mravenců  starých  —  znatehíýcíli  tmavočernoii  barvou  ani 
Klasa  ani  já  jsem  nenašel  některého  z  jmenovaných  pi-ávě  Coleopter; 
i  formy  ostatní  jsou  zde  velkou  vzácností.  Totéž  platí  o  Tapinoma. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr.,  jenž  v  starých  kotlavých  stromech 
a  pařezech  žije,  nutno  si  počínati  způsobem  podobným  jako  u  Formica 
rufa  Nyl.  uvedeno,  totiž  výhodno  jest  léčiti  kol  hnízda  mech,  listí 
a  p.,  což  zde  obzvláště  důležité  jest,  ježto  velká  většina  jejich  hostů 
(Quedius  brevis,  Mynnedonia)  jsou  nepřátelsky  pronásledovaní  hosté, 
již  se  neustále  snaží  unikati  stíhajícím  je  mravencům  a  zalézají  proto 
rádi  do  přerozmanitých  skrýší  poblíž  mraveniště,  ač  tomuto  stále 
blízkými  zůstávají. 


Umělá  hnízda. 

Vedle  vylíčených  způsobů  sledování  života  myrmecophilů  počínal 
jsem  si  i  tím  způsobem,  jako  činili  autoři  Forel,  Wasmann,  Janet  a  j., 
choval  jsem  totiž  doma  živé  mravence  a  jich  hosty  a  sice: 

Tapinoma  eryaticum  Latr.  s  Platyartbrus  Hoffmanseggi,  Hetaerius 
ferrugineus,  Astilbus  canaliculatus. 

Formica  rufa  Nyl.  s  Thiassophila  angulata,  Dinaida  Márkelli, 
Atemeles  pubicollis. 

I.  congerens  Nt/l-  (=  pratensis  Deger.)  s  Formicoxenus  nitidulus, 
Stenus  aterrimus. 

F.  sanguinea  Latr.  s  Dinarda  dentata. 

F.  rufibarhis  F. 

F.  fusca  L.  s  Hetaerius  ferrugineus,  Dinarda  pygmaea  Wasm.  (!) 

Lasius  fuliginosus  Latr.  se  čtyřmi  speciemi  rodu  Myrmedonia 
a  Hetaerius  ferrugineus. 

L.  niger  L.  s  různými  Aphidami,  množstvím  Tettigomctra 
atra,Lepismimapolypoda,  Platyartbrus  Hoffmanseggi,  Claviger  testaceus; 
Phrurolithus  festivus,  Myrmecuphila  acervorum,  Lecanopsis  formicarum. 

Z.  alienus  Forst. 

L.  hrunneus  Maijer. 

L.  flavus  F.  s  Claviger  testaceus. 

Strongylognathus  testaceus  ScJienck.  s  Tetramorium  caespitum. 

Tetramorium  caespitum  Latr.  s  Tychaea  setariae,  Acartauchenius 
scuriiis,    Phrurolithus   festivus,   Tetramopria    aurocincta,    Centrotoma 


\.V.  Jan  Roubal: 
b 

lucilïiga,  Clienuiuiii  bituberculatum,  Napochus  chrysocomus,  Ripersia 
Tomliui  News? 

Myrmica  laevinodis  Nijl.  s  Atemeies  emarginatus. 

Si'lr)iopsis  fugax  Latr. 

Mimo  to  jsem  kombinoval  jednak  různé  mravence  k  sobě  do 
téže  krabice  a  jich  poměr  pozoroval,  jednak  u  jednoho  mravence 
normální  hosty  vkládal  do  hnízd  mravenců  jiných. 

Seznam  spořádán  jest  systematicky  a  u  každého  druhu  uvedena 
patřičná  noticka  o  jeho  poměru  k  hostitelům,  ev.  o  stupni  jeho  povahy 
myrniecophilní.  Samo  sebou  zřejmo,  že  nutno  ignorovati  ony  formy 
živočichů,  již  pouhou  náhodou  mezi  mravenci  byli  nalezeni  a  pro  něž 
ani  označení  ..náhodný  host"  neplatí. 

Systém  Hexapodů  jest  dle  Comstocka;  systém  Coleopter  dle 
Tningelbauera.  Pod  jménem  mravence  uvádím  podrobněji  lokalitu, 
datum  a  sběratele  příslušného  hosta. 

Nejupřímnější  díky  vzdávám  slovutnému  panu  prof.  Dru  Fr. 
Vejdovskému,  panu  prof.  Dru.  AI.  Mrázkovi,  panu  E.  Wasmannovi 
S.  J.  (v  Belevue  v  Luxembursku),  panu  Dru  E.  Lokayovi,  lékaři 
v  Praze,  panu  JUC.  Th.  Krásovi  ve  Vraném  n.  Vltavou,  panu  Dru 
Gézovi  V.  Horváthovi,  řediteli  zool.  odd.  kr.  musea  v  Budapešti,  panu 
Dru  és  se,  ingenieuru  Ch.  Janetovi  v  Beauvais,  a  p.  Dru  A.  Šulcovi, 
lékaři  v  Michálkovicích,  jakož  i  všem  pánům,  již  mi  svěřili  jakýkoliv 
materiál  k  zpracování  neb  laskavě  se  mnou  sdělili  lokality  svých  nálezů. 


Vysvětlení  značek:  Er.  =  Krása,  Lok.  j.  =  Lokay  junior, 
Lok.  sen.  =  Lokay  senior,  R.  =  Eoubal,  Skal.  =  Skalitzky,  Wasm. 
—  Wasmann.  —  Čísla  vedle  lokality  značí  datum  nálezu. 

Crustacea. 

Isopoda. 

Pravým  myrmecophilem  jest  jen  Platyarthrus  Hoffmanseggi 
Brdt.  Zcela  náhodně  se  objevuje  častéji  i  Porcellio  v  mraveništi. 

Platyarthrus  Hoffmannseggi  Brdt. 
Jest  formou  panmyrmecophiluí.  Po  Čechách  roztroušen  a  jen  ve 
střední  teplé  části  hojný.  —  Praha  (Lok.  s.,  Wasm.),  Keje  (Dr.  Mrázek)  atd. 
Též  mimo  mraveniště. 

U  Formica  ruf  a  Nyl. 
Klatovy  (Pt.). 


Prodi-oiiuis  myrmecopliilû  českých.  7 

U  Lasius  niger  Latr. 

Chuchle,  u  přístavu,  6  kusů  ;  8.  III.  05.  (U.)-  Praha  (Jelení 

příkop)  6.  V.  05  (K.). 
U  L.  umbratus  Nyl. 

Roztoky,  hojně;  13.  III.  05.  (Maule.) 
U  L.  hrunneus  Mayer. 

(Praha,  Furstenbergská  zahrada  11,  IV.  05  (R.) 

Arachnoidea. 

Araneae. 

Někteří  pavouci  žijí  u  mravenců  jako  indlíferentně  trpění  hosté 
nebo  jako  lupiči. 

Acartauchenius  scurilis  Cbr. 

U   Tetramorium  caespitwn  L, 

V  hnízdech  těchto  mravenců  pouze  jest  na  stráních  vltav- 
ského údolí  od  Chuchle  až  k  Trnové  hojný,  tak  zvláště 
v  Závisti,  na  Homoli,  v  okolí  Vraného.  (Kr.  R.) 

Jinde  v  Čechách  jsem  jej  našel  jen  několikrát.  (Chudenice, 
Klatovy,  Putim,  Ražice,  V.  05). 
V  smíšené  kolonii    Strongylognathus  festaceus  >^Schenck  a  Tetra- 
morium caespitum  L. 

Jednou  u  Vraného  1903.  (R.) 

Phrurolithus  festivus  C.  K. 

U  Lasius  niger  L. 

V  umělém  hnízdě  z  Chuchle  as  za  14  dní  se  objevil  jeden 
^.  3.  III.  05.  (R.).  -  Skochovice;  17.  III.  05.  (R.). 

S  a  1 1  i  c  u  s  f  o  r  m  i  c  a  r  i  u  s  D  e  g. 

Dle  Wasmanna  jest  jen  asi  náhodným  hostem. 
U  Lasius  niger  L. 
Chudenice  (R.) 

Acarina. 

Velmi  mnoho  forem  roztočů  žije  v  mraveništích,  a  tu  jsou  in- 
differentně  trpěni,  ať  už  živí  se  detritem,  neb  mrtvým  hmyzem  do 
hnízda   zavlečeným,   neb  mrtvými   mravenci   samými,   nebo   parasituji 


o  XV.  Jan  Roubal  : 

o 

na  živých  hostitelích,  v  kterémžto  případě  mohou  býti  příčinou 
velikých  epidemií.  Tak  zejména  ua  těle  Formica  sanguinea  se  usadí 
Aoaridů  taková  spousta,  že  tito  jako  jemným  práškem  posypáni  jsou 
(dle  Wasmaiina).  Podobný  případ  jsem  pozoroval  u  Lasius  niger. 
Zajímavá  data  mám  z  letošního  jara,  kdy  jsem  J7.  lil.  05  našel  menší 
kolonii  Tetramorium  caespitum  u  Vraného  a  na  velké  většině  exem- 
plářů sedel  vždy  ua  hlavě  značně  veliký  žlutohnědý  Acarid.  V  umělém 
hnízdě  se  pustili  a  v  brzku  zahynuli.  Podobná  forma  parasitovala  též 
na  jedné  Tettigometra  atra,  jichž  jsem  choval  větší  počet  z  Chuchle 
v  únoru  1905,  držíc  se  hlavy  hostitele  svého  pevně  i  při  jeho  prudkých 
pohybech  a  nárazech  na  tvrdé  stěny  umělého  hnízda. 

Některé  formy,  jako  Hypopus  a  Tyroglyphus  jsou  i  endoparasiti. 

Mohu   uvésti   pouze   některá   data  o    našich   Acaridech   Myrme- 
cophilních. 

LaelaspisequitansNich. 

Na  těle  (zejména  na  hlavě). 
Tetramorium  caespitum  L. 

V  okolí  Prahy  pouze  (R.) 

Tyroglyphus  Was  man  ni  Mon. 

U  Formica  sanguinea  Latr  a  Camponottis  ligniperdus  Latr. 
Praha  (Mon.) 

Cosmolaelaps  cuneifer  Mich. 
U  Lasius   niger  L.  a  Formica  fusca  Latr.     V  okolí  Prahy  (R.) 

V   údolí    vltavském  jsem  v  mraveništích  našel  ještě  tyto  rody  : 
Laelaps^  Uropoda,  Dísparipes^  Ti/roglppJms,  Neoherlesia. 


a. 

\  mraveništích  se  vyskytují  vždy  jen  náhodně,  ježto  většina  druhů 
žije  za  podobných  okolností,  jako  jest  hnízdo  mravenčí,  toťiž  v  zemi, 
jehličí,  listí,  pod  kameny  atd.;  mimo  to  pevný  chitinový  krunýř  činí 
je  immunními. 

Při  prosívání  různých  hnízd  našel  jsem  tyto  rody:  Lithobius, 
Polydesmus,  Geophilus,  Julus,  Blanjulus  atd.  Velmi  mnoho  stonožek 
bývá  za  takových  okolností  v  hnízdech  Formica  a  Lasius  fuligi-. 
nosus. 


Pťodromus  myrmecophilû  českých.  f) 

U  Troje    jsem    14.  III.  05  našel  v  jednom  hnízdě    Camponotus 
silvaticiis  v.  aethiops  8  kusů  Julus  terrestris. 


Hexapoda. 

Thysanura. 
Několik  indifferentně  trpěných  forem  žije  u  mravenců. 

Po  du  ride  a. 

Vedle  náhodných  různých  forem  Podurid,  jako  Campodea  staphy- 
linus  Westw.  žije  ii  nás  jakožto  absolutně  myrmecophilní  forma  po 
celé  Evropě  rozšířená: 

Cyphodeirus  albinos  Nico!. 

Uzel  uvádí:  „Cechy:  Praha:  u  Bohunic  v  mraveništi  pod 
cihlami;  u  sv.  Prokopa  (Svoboda.)  —  Hradec  Kr.  :  v  hradbách 
pevnostních  v  mraveništi  pod  cihlami;  v  lese  u  Piletic 
v  mrav.  ve  zpuchřelém  kmeni.  —  Slané:  u  Klobouk 
(Svoboda).  —  Závist  (Vařečka)."  —  Po  celých  Čechách 
u  všech  skoro  mravenců  hojný:  (R.) 

L  e  p  i  s  m  i  d  c  a. 
U  nás  žije  jen  jedna  forma  myrinecophihií. 

L  e  p  i  s  m  i  n  a  p  o  1  y  p  o  d  a  G  r  a  s  s  i  e  Pt  o  v. 

Jest  panmyrmecophilní  host  indifferentně  trpěný.  Dle  Wasmanna 
jest  proto  mravenci  nerušena,  protože  jako  zvíře  velmi  hbité,  vždy 
unikne  a  se  skryje.  V  umělém  hnízdě  Lasius  niger  L.  jsem  choval 
množství  Lepismiu;  kdykoli  se  přiblížil  mravenec  k  některé,  popolezla 
dále,  ač  někdy  docela  seděla  delší  dobu  těsně  vedle  několika  hostitelů. 
Jsou  to  zvířata  fotofobní  a  jen  v  době,  kdy  bylo  hnízdo  velmi  vyschlé 
pobíhaly  na  povrchu. 

U  Prahy  a  Nové  Hutě  je  sbíral  Wasm.  u  Camponotus  Ugniperdus^ 
Formica  sanguinea,  Lasius  niger,  alienus,  Tetramorium  caespitum, 
Leptothorax  tuberum.  —  Dr.  Mrázek  u  Lasius  u  Prahy  1904  velmi 
hojně.  —  U  různých  mravenců  1904:  Roztoky,  Závisť,  Zvol,  Královice 
u  Brandýsa  (R.)  Tohoto  roku  byla  vůbec  velmi  hojna. 


.  -j  •      XV.  Jan  Roubal: 

U  L.  niijer  L. 

Chuchle,  u  mostu  blíže  přístaviště  8.  III.  05  velmi  mnoho 

kusů    u    samé  zdi   společně   s   Platyarthrus   Hoffmanseggi, 

kteří  seděli  na  kameni,  a  s  Tychaea  (R.).  —  Vrané  (Kr.).  — - 

Uzel  uvádí  ji  jako  vzácnost:  ,Lepismina  sp..  Nalezena    poprvé 

v  Bechljné  u  Roudnice  panem   prof.    Vejdovským,    pak   panem   Ant. 

Štulcem  pod  cihlami  na  stráni  u  Troje  mezi  mravenci." 


Orthoptera. 

Gryllidae. 
jM  y  r  m  e  c  o  p  h  i  1  a    a  c  e  r  v  o  r  u  m    P  a  n  z. 

Jediný  druh  celého  řádu,  jenž  jest  řádným  myrmecophilem. 

Jest  rozšířena  po  celé  skoro  Evropě,  někde  dosti  hojná  (Prusko, 
Italie),  někde  však  schází  úplně  (Hollansko,  Luxembursko,  Porinsko, 
Švýcarsko)  —  Sausaure,  Wasm.  Mezi  kobylkou  touto  a  mravenci  jest 
přátelský  poměr  (Sa vi:  „Osservazioni  sopra  la  Blatta  acervorum  di 
Panzer,  gryllus  myrmecophilus  nobis."),  ježto  se  živí  škůdci  mravenců 
(jest  oninivorní);  mimo  to  dokázal  Wasmann,  že  mravenci  hosta  tohoto 
potřebují,  aby  je  čistil  a  dle  Whelera  živí  se  též  vyloučeninami 
žláz  na  nohou  mravenců. 

Většinu  pozorování  Wasm.  konal  na  exemplářích  českých 
z  Bohosudova,  o  čemž  píše  Wroughton  :  „On  the  habits  of  Myrmeco- 
phila  acervorum  and  her  relations  to  the  ants  I  mage  observations 
for  serval  mouths  at  Prag,  by  means  of  artifical  nests.  Acervorum 
is  amicabby  tolerated  by  the  ants,  but  neither  fed  nor  licked  by 
them  as  is  the  case  with  Claviger,  Lomechusa,  Atemeles  and  other 
„Gemine"  gnests.  I  háve  often  observed  her  cleansing  the  abdomen 
of  an  ant,  vřho  seemed  to  be  pleased  by  this  treatment  just  as  if  it 
came  from  an  ant.  Probably  the  nourishment  of  Myrmecophila  consist 
of  the  excréta  of  the  ants,  or  of  the  Hypopus  parasites  adhering  to 
the  ants." 

Některé  zvyky  tohoto  synoekenta  jsem  pozoroval  v  umělém, 
hnízdě  Lasius  niger  od  Klatov  1903. 

Z  Čech  je  znám  z  hnízd  těchto  mravenců: 

U  Formica  sanguinea  Latr  a  F.  fusca  L. 

Bohosudov  1891  (Wasm.)  —  „Čechy"  (Wasm.,  Skalitzky). 


Prodromus  myrmecophilû  českých.  il 

ü  F.  fusca  L. 

„Cechy"   (Wasni.)-  —  Klatovy  (li.). 
U  Lasius  niyer  L.  .  .^ 

Praha  (Lok.    s.).   —   Klatovy:  Husín,    na  okraji   borového 

lesa  nad  Úhlavou,  23.  IV.  1903.  (R.,  teste  Dr.  Bílek.)  — 

Chudenice  (R.). 
U  Myrmica  laevmodis  Nyl. 

„Čechy"  (Nickerl  dle  Wasm.) 
U  Tetraniorium  caespitum  L. 

Praha  (Wasm.)  ve  stadiu  zcela  mladých  larev. 
Bez   udání    mravence:    Praha,    Strahovské    lomy    (Zavadil).    — 
Praha  (Dr.  Mrázek).  —  Karlův  Týn  (Zavadil). 

Hemiptera. 

Heteropoda. 

Rada  Heteropodů  jsou  trpění  synoekenti  v  mraveništích.  Někteří 
jsou  příklady  krásného  mimikry. 

Odontoscelis  fuliginosa  L. 

Dle  André-a  („Description  des  Fourmis  d'Europe  pour  servir 
à  l'étude  des  insectes  myrmecophiles."  Rev.  Mag.  II.  1874)  jest 
hostem  mravenců,  jako  u  Tetramorium  caespitum  L. 

U  Tetramorium  caespitum  L. 

Závist  (R.)  Oužice  1904  (R.). 

Mimo  mraveniště  známa  z  Čech:  Písek  (Dr.  Vávra).  Ve  sbírce 
Dudově  několik  ex.  U  Káraného  jsem  našel  několik  ex.  v  labském 
náplavu  12.  I.  1903.  V  Chuchli  jsem  vyprosíval  jeden  ex.,  kde  též 
Lasius  alienus  byl  3.  III.  1905.  —  Hnidousy  u  Kladna  (Mužík). 

Alydus  calcaratus  L. 

Jest  ve  stadiu  larválním  myrmecophagem  a  jest  krásným 
příkladem  mimicry  s  Formica  piatensis  nebo  rufa,  o  čemž  více 
v:Puton  „Note  sur  de  Hémiptères  vivant  dans  les  fourmilières."  (Pet. 
Nouv.  Ent.  1869)  a  Reuter:  „Till  kännerdomen  om  mimiska  Hemiptera 
och  deras  lefnads  historia."  Öfvers.  Finsk.  Vet.  Soc.  Foch.  XVI. 
1870—9.  S.  141-198. 

Na  úpatí  Milešovky  jsem  pozoroval  veliké  množství  larev  za  par- 
ného dne  na  Ononis  procurrens  Wallr.  10.  VII.  1904  ve  společnosti  jiné 


I .)  XV.  Jan  Roulial  : 

larvy  iiiravencfi  iiapodobiuijící,  totiž  Nabis  lativentris.  Forma  tato  jest 
ze  středních  Čech  uváděna  Dudou.  U  Hnidous  larvy  na  písku  (Mužík). 

P  t  e  r  o  t  m  e  t  u  s   s  t  a  p  h  y  1  i  n  o  i  d  e  s   B  u  r  m. 

V  hnízdech  různých  mravenců. 

I'  Lasius  niger  L. 

Klatovy  v  imaginálním  stadiu  jednou  1902  (K) 

Z  Čech  ještě  jiiak  znám:  Blatná,  imago  i  larva  (Duda). 
Nová  Huť  (Nickerl),  Štěchovice  pod  kamenem  (R.),  Jindř.  Hradec 
(Duda),  závist,  /a  Nickerlovou  deskou  (Dr.  Vávra). 

Ischnocoris   heniipterus   Schill. 

Brachypterní  formu  jsem  mnohokráte  sbíral  u  různých  Lasiů. 
Praha,  Beorun.  Sázavu  atd.  (1901—03.) 

E  r  c  m  o  c  o  r  i  s  e  r  r  a  t  i  c  u  s  F. 

Jest  myrmecophilem  jako  larva;  jako  imago  náhodným  hostem. 
Zvláště  časti  na  okraji  hnízd  mravenčích.  Tak  jsem  jej  našel  z  pro- 
sívání hnízda  Formica  rufa  u  Bratronic  u  Nové  Hutě  VI.  1901. 

Jinak  z  Čech:  Jindř.  Hradec  3  888  (Duda),  Hradec  Králové 
1885  (Duda),  ve  sbírce  „Klubu  přírodovědeckého"  od  Dudy, 
Puikovník  (Mužík),  Závist  (Rambousek,  R.) 

Scolopostethus  affinis  Fieb. 

Dle  Ern.  André-a  ve  stadiu  larválním  v  mraveništích. 

V  Čechách  hojně  rozřířen  dle  coll.  Duda.  Kralupy  (Mužík.) 

Notochilus  contractu  s  H.  Seh. 

Namnoze  náhodným  hostem,  jak  i  Wasm.  uvádí.  V  Čechách 
hojná  specie.  Z  hnízda  Formica  rufa  jsem  vytřepal  2  ex.  —  Hnidousy, 
pod  mechem  (Mužík). 

N.  limbatus  Fieb. 
Častěji  v  mraveništích,  Z  Čech  dle  seznamu  Dudova. 

Campylostira  věrna  Fall. 

žije  jako  indifferentnë  trpěný  a  snad  jen  jako  nahodilý  host  u  různých 
Lasiů. 


Prodromus  inyrmecopliilû  českých.  ];-> 

V  středDÍcli  Čeclidcli  hojii<4.  Ve  sbírce  Dudové  z  Cibulky 
(1878).  Jindř.  řlradce  (1887).  —  Mimo  to:  Chudenice, 
Klatovy,  Lysá,  Xaverov  (R.).,Pod  kameny  hojnu  dle  sdělení 
p.  Mužíka. 

Orthostira  obscur  a  Fieb, 

Indifferentně  jest  trpěna  u  Lasiiis  flavus  Deg.,  L.  umbratus  Nyl. 
Tetramorium  caespitum  L.,  Solenopsis  fugax  Latr. 
V  Čechách  sbírána  Dudou. 

D  e  r  e  p  h  y  s  i  a   f  o  1  i  a  c  e  a  Fall. 
Jen  náhodný  host, 
U  Camponoius  ligniperdus  Latr. 

Praha  (Nickerl),  Nová  Kdýii  (Pt.).  Jinak:  Duda,  hojně,  Mužík, 

na  pasekách.  Klatovy.   (R.) 

N  a  b  i  s  1  a  t  i  v  e  n  t  r  i  s  13  o  h. 

Kalezena  u  Lasius  fuliginosns  Latr.  (Holi.,  Limburg,  Wasm.) 
a  u  Myrmica  (severní  Francie,  Reuter),  mimikrující  forma. 

Pod  Milešovkou   jsem   ji   sbíral    s  Alydus  calcaratus    ve   stadiu 

larválním  na  Ononis  procurrens  Wallr.  ve  společnosti  Lasius  fuliginosus, 

jemuž  se  nanejvj^š  podobá,  10.  VIL  1904.  —  Střední  Čechy;  rozšířena 

(Duda,  Mužík),  Jindř.  Hradec  li- 85  (Duda),   Praha  (Duda).  Kralupy. 

C  e  r  a  t  o  c  o  m  b  u  s   m  u  s  c  o  r  u  m   Fall. 
Tu  a  onde  v  kupách  Formica    rufa  L.  Z  Čech  uváděna  Dudou. 

Piezostethus  for  m  i  ce  tor  um  Boh. 
Jest  pravým  symbiontem  u  Formica  rufa  L.  a  jiných  mravenců. 
U  Formica  rufa  L. 

Praha,  Klatovy,  Jindř.  Hradec,  Kralupy  1904  (R.).  Ve 
sbírce  Dudově  jest  od  Jindř.  Hradce  1887.  (Duda.) 

J\I  i  c  r  o  p  h  y  s  a  t  e  s  t  a  c  e  a  M  e  y. 

Jako  nahodilý   patrně   host  u  Formica   rufa  L.  a  pratensis  Deg. 
Z  Čech  uváděna  v  Dudově  seznamu,  ale  ve  sbírce  jeho  není. 


.1  XV.  Jan  Roubal: 

j\l  y  r  m  e  d  O  b  i  a  c  o  1  e  o  p  t  r  a  t  a  Fall. 

Platí  0  ní  totéž,  co  o  předešlé.  —  Wasmannem  uváděná  M. 
Signoreti  Fieb.  jest  jen  Ç  tohoto  druhu. 

M  y  r  nie  co  ris   gracilis  Sahlbg. 

íládný  symbiont  u  Formica  rufa  L.  a  fusca  dle  Reutera.  Jest 
opět  přikládám  mimikry  s  Formicou. 

Z    Čech:     Jindř.    Hradec,    5    larev   (Duda),    Sedmihorky 

1885  (Duda),    V  českém  středohoří  u  Kožova  na  kameni, 
kde  bylo  hojnost  mravenišť,  jeden  ex.  1903  (R.). 

P  i  1  o  p  h  o  r  u  s. 

4  specie  tohoto  rodu  žijí  jako  praví  syuoekenti  v  mraveništích 
Formica  a  Lasius. 

P.  clavatus  L. 

uvádí  z  Cech  Duda  a  ve  sbírce  „Klubu  přírodovědeckého" 

jest  jeden  exemplář. 
Z  mraveniště  F.  pratensis  Deg.  jsem  vyprosíval  v  Nové  Huti 
jeden  ex.  Pilophorus  confusus,  jejž  Wasmann  neuvádí  mezi 
rayrmecophily.  Jinak  jest  ve  sbírce  Dudově  :  /  Jindř.  Hradce  1885 
(Duda),  Kr.  Bradce  1886  (Duda)  a  ve  sbírce  „Klubu  přírodovědeckého." 
Kralupy,   v   topolech  (Mužík.) 

P.  perplexus  D.  A.  Se. 

U  Formica  rufa  L.  dle  Douglase.  —  Z  Čech  dle  sbírky  Dudovy: 
Teplice,  Jindř.  Hradec,  Kysibel. 

Systellonotus  triguttatus  L. 

Jako  (^  není  ani  myrmecoídem,  ani  myrmecophilem,  za  to  larva 
Ç  žij9  normálně  v  mraveništích  —  dle  Wasmanna.  Příklad  mimikry 
s  mravenci. 

U  Lasius  niger  L. 

Praha  (Wasm.,  Nickerl),  Štěchovice  1902  (R.) 

V  teplém  okolí  pražském  dosti  rozšířen;  dále:  Král.  Hradec 

1886  (Duda),  Houška  (Duda),  Stromovka  1893  (Duda.) 

Erotice  mis   rufescens  Bur  m. 

Ziie   dle  Bedela   u   Aphaenogaster  structor  Latr.  (Paříž),   u  Formica 
dle  Putona. 

Z  Čech  uváděn  Dudou. 


Prodi'omus  myriiiocopliilû  čfských.  I5 

Lab  op  S    brevis  Pan  z. 

Není  Wasmannem  uváděn;  protože  však  jsem  druh  tento  několi- 
kráte vytřepal  z  hnizd  Formica  rufa  L.'  v  Pošumaví,  uvádím  jej  jako 
alespoň  náhodného  hosta. 

Honioptera. 
Několik  druhů  jsou  pravými  syrabionty. 

Tettigometra   atra  Ha  g  en  b. 

žije  u  mravenců  v  celém  údolí  Vltavy  od  Prahy  k  Stěchovicura,     Od 
jinud  z  Čech  ji  neznám. 

U  Tapinoma  erraficum  Latr. 
Závist  1903  (R.) 

U  Lasius  niger  L. 

Závist  (R),  Chuchle  3.  III.  1905  velmi  hojně;  8.  III.  05 
u  přístaviště  v  jednom  hnízdě  14  kusů.  (R.)  Odtad  jsem  je 
choval  v  umělém  hnízdě,  kde  nejraději  sedají  na  koncích 
stébel,  na  skle  a  stěnách  krabice.  Často  seděl  mravenec 
na  ní  a  hladil  ji  nohama  a  tykadly.  Pozoroval  jsem  páření, 
jak  na  př.  i  4  ç^  byli  kol  jedné  ^.  Nikdy  však  je  zde 
mravenci  nepřenášeli,  jako  Dr.  Mrázek,  Krása  a  já  jsme 
pozorovali  v  přírodě,  což  děje  se  často,  i  jsou-li  křískové 
v  kopule  (u  L.  niger.)  Také  Acaridi,  žijící  v  mraveništích 
se  jich  přichycují. 

Mimo    to   je    sbíral    v   mraveništích   Dr.  Mrázek   (Praha), 
Krása  (Vrané). 
Ve  sbírce  Dudově  jsou   exempláře  z  Nové  Hutě  (Nikerle.) 

F.  o  b  1  i  g  u  a  Pauz. 

iije  u  Formica  pratensis  Deg.  jako  pravý  myrmecophil. 

Z  Čech  dle  sbírky  Dudovy:  Králové  Hradec  1886,  Jindř. 
Hradec  1885,  86. 

F.  obligua  v.  bimaculata  Fieb  jest  ve  sbírce  Dudově  ze 
Závisti  1888. 

Pediopsis   virescens   Fall. 

Wasmannem   neuváděna;  jako   náhodného   hosta   jsem   ji    našel 
u  Lasius  emarginatus  v  Chuchli  3.  III.  05. 


,,.  XV.  Jan  Roubal: 

A  S  i  J"  a  c  a   c  1  a  v  i  c  o  r  n  i  s   P. 

Náhodou  snad  dle  Wasm.  v  mraveništích. 
Z  Čech  uvádí  ji  Duda. 

Aphidae. 

Mnoho  druhů  mšic  si  mravenci  chovají  pro  sladké  šťávy,  jež  vy- 
pocují. 

Zvláště  v  údolí  Vltavském  u  Prahy  žije  více  druhů,  avšak  nebylo 
mně  možno  zjistiti  všechny  pro  velice  roztříštěnou  literaturu  a  ne- 
ustálenou nomenklaturu. 

F  o  r  d  a   f  o  r  m  i  c  a  r  i  a  C.  H  e  y  d. 

Jest  ještě  s  dalším  druhem  onou  tak  často,  i  v  populární 
literatuře  uváděnou  mšicí,  již  mravenci  si  chovají  a  také  na  rostliny 
olizovat  chodí. 

U  Lasius  flatus  Deg. 

Koztroušeně  po  celých  Čechách. 

r.  vi ri daná  Buckt. 

U  Lasius  flavus,  Deg. 

„Čechy"  (Wasm.),  údolí  Vltavské  (R.),  Polabí  (R.). 

P  a  r  a  c  1  e  t  u  s  c  i  m  i  c  i  f  o  r  m  i  s  H  e  y  (1 . 

Wasman    uvádí    u    Formica    rufa    L.     Já     ji    našel    několikrát 
u  Lasius  alineus  Förster  a  L.  niger  L.  u  Prahy. 

Te  trau  euer  a   setariae   Pas  s. 

V  hnízdech  Tetramoria.'  Veliká  tato  mšice  jest  často  zde  tak 
hojna,  že  převyšuje  počet  mravenců.  Dle  svých  pozorování  sděluji, 
že  nikdy  v  mraveništi,  kde  žije,  není  žádných  jiných  symbiontů,  ani 
Centrotoma,  Chennium,  Enconnus  atd. 

Dosud  jsem  ji  v  Čechách  zjistil  jen  v  teplém  okolí  pražském. 

Pentaphis  trivialis  Pass. 

Wasman  uvádí  ji  jen    u  Formica  sanguinea    Ltr.    Já  ji  u  Troje 
našel  i  u  Lasius  (1905). 

U  Tetranionium  caespihim  L. 

„Čechy"  (Wasm.)  V  celém  údolí  Vltavy  od  Chuchle  až  do 
Stěcliovic.  Také  po  Sázavě  jde,  tak  jsem  ji  našel  u  Pikovic 


Prodfoiniis  myrmocopliilfi  českých.  ]7 

25.  III.  05   v  jednom  hnízdě,   kde  jich   bylo  mnohem  více 
než  mravenců. 

T  y  c  li  a  e  a   g  r  a*  m  i  n  i  s. 

Dosud  jen  v  středních  Čechách. 
U  Tetramorium  caespitum  L. 

Chuchle,   Závisť,   Jarov,  Vrané  (Homole)  hojně  25.  II.  05, 
8.  III.  05,  17.  III.  05  (R.).  V  únoru  1905  jsem  jich  sbíral 
velký   počet   na   Homoli   pod   kamenem,    kde   ještě  nebyli 
mravenci  venku.  Pikovice  25.  III.  05.  (R.) 
Jest  to  ona  forma,   již  uvádí  Wasm.    z  Cech  pod  jménem 
Rhizobius   sp.    (snad   graminis   či   poae  Pass?)    od   Lasius 
alienus  Forst. 
U  Lasius  alienus  Förster, 
u  Roztok.  (R.) 

Coccida. 

6  rodů  žije    ve  více   druzích    v  mraveništích    a    způsob   života 
jest  podobný  jako  u  Aphidů. 

Lecanopsis   form  icar  lus   News  t. 

U  Lasius  niger  L.,  alienus  Forst. 

Chuchle  (R.)  hojné.  Sázava  (R.). 

R  i  p  e  r  s  i  a. 

Ve  dvou  druzích  žije  hojně  u  Tetramorium  caespitum  L,  a  Lasius  po 
celých  Čechách,  zvláště  v  Povltaví. 


Lepidoptera. 

Housenky  něktei-ých  Lycaenidů  žijí  v  mraveništích  a  tam  se  též 
zakuklují.  Poměr  mezi  oběma,  mraveQci  a  housenkami,  jest  tu  čisté 
symbiotický,  k  čemuž  poukazují  u  housenek  na  11.  segmentu  vyúsťu- 
jící žlázky,  jež  sladký  sekret  vylučují. 

L  y  c  a  e  n  a   a  r  g  u  s   L. 

U  Lasius  niger  L. 

U    Josefodolu    jsem    sbíral     as    v    30ti    hnízdech     kukly 
22.  V.  04.  —  Pod  Milešovkou  1904.  —  U  Bělé  pod  Bez- 

věstník  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  II.  2 


.^  XV.    Jau  Rouhal; 

dézem  skoro  ve  všech  hnízdech  u  jednoho  lesa;  1004.  — 
Chudenice  1903.  (R.).  — Kukly  Lycaena  sp.  sbíral  u  Vraného 
Krása. 

Lycaena   dorylas   W.    V. 

Housenka  jest  skoro  vždy  ve  společnosti  mravenců  na  Anthyllis 
vulneraria  L.  Tak  jsem  sbíral  je  u  Hrabanova  a  Lysé  v  Polabí  1901  a 
sice  ve  společnosti  Lasius.  V  Pošumaví  se  mi  toho  nepodařilo,  ač  jsem 
mnohokráte  na  Anthyllis  hledal. 


Diptera. 

Microdon,  Ceratopogon,  Ephippium  prodělávají  proměnu  v  mra- 
veništích ;  larvy  rodu  Microdon  jsou  ošetřovány.  Rody  Phora,  Scatopse 
a  j.  žijí  často  v  mraveništích,  jsou  však  dle  Wasm.  přehlíženy. 

Phora  r  u  f  i  p  e  s   M  e  i  g. 

Jest  náhodný  často  vetřelec  u  mravenců.  Z  Cech  je  uváděna 
tatc  specie  Kowarzeii',  já  jí  dosud  v  mraveništi  nenašel.  Jednu  Phoru 
jsem  našel  u  F.  fusco-ruťibarbis  For.  u  Davle  14.  V.  1905. 

M  i  c  r  o  d  o  n    m  u  t  a  b  i  1  i  s   L. 

jest  Kowarzem  z  Cech  uváděna,  avšak  žádný  z  dipterologů  mně  zná- 
mých ji  nesbíral,  ani  ve  sbírkách  jsem  jí  nikde  neviděl. 

Ephippium   t  h  o  r  a  c  i  c  u  m   Low. 

Ve  stadiu  larvy  a  pupy  v  hnízdech  Lasius  fuliginosus.  Jednou 
jsem  vytřepal  larvu  muší  z  tohoto  hnízda,  avšak  nepodařilo  se  mi  ji 
vypěstiti;  pravděpodobně  as  tomuto  druhu  náležela  (Bezděz  1904.). 

Moucha  tato  žije  v  Čechách  rozšířena  v  teplejších  polohách, 
ale  dosti  řídce. 

Coleoptera. 

Vykazují  nejvíce  myrmecophilních  forem  a  patří  sem  i  praví 
niyrmecoxeni. 


Prodrom  us  myrmiicopjulû  <3oských.  ]^Q 

(Staphylinidae  ) 
A  1  e  0  c  h  a  r  a    s  ])  i  s  s  i  c  o  r  n  i  s   Erichs. 

Převzácná  tato  foi'raa,  jeti  z  několika  lokalit  dosud  u  nás  známá, 
má  jisté  vztahy  k  mravencům,  což  dosud  nikdo  nepozoroval;  žije  totiž 
ve  vymírajících  koloniích  Tapinoma  erraticum  a  Tetraniorium  caespi- 
tum  a  když  vyhynuli  mravenci,  živí  se  jejich  zbytky.  —  Vrané 
26.  V.  1903.  (Kr.) 

D  i  n  a  r  d  a   M  ;l  r  k  e  1  i   K  i  e  s  w. 

Normální  host  Formica  rufa.  Jako  všechny  Dinardy  živí  se  Aca- 
ridy  mravencům  škodícími,  ježto  však  i  larvy  napadá,  jest  často  ho- 
stiteli pronásledována. 

V  Cechách  rozšířena,  avšak  jen  někde  hojna,  ne  vždy  tam,  kde 
kupy  F.  rufa  jsou,  zvláště  ne  v  horách.  Dosud  jsem  ji  sbíral  vždy 
jen  u  normálního  hostitele  : 

Formica  rufa  L. 

Klatovy,  Chudenice,  Přeštice,  Domažlice,  N.  Kdyně,  Jindř. 
Hradec,  Pacov,  Nová  Hut,  Strašíce  —  R. 
U  Nemělkova  u  Klatov  jich  sbíral  Dr.  Bílek  1903  na  sta. 
V    širším    okolí    pražském,    kde    jsou    F.    rufa    vzácností, 
jen  zřídka. 

D.   dentata   Grav. 

U  Formica  sanyuinea  Latr. 

Hojná.    Chudenice  1894—1904,    Klatovy,  Švihov,  Jindřich. 

Hradec,    Vrané,    Chuchle,    na    mnoha    místech    v   Polabí 

i  v  Ces.  Středohoří  —  E,.,  Vrané  (Kr,). 
U  F.  sanguinea  a  fusca  L. 

„Čechy"   (Wasm). 
U  F.  rufibarhis  F. 

Závist,  Krč,  Chuchle  —  Lok    sen.  —  Wasmann  vůbec  ne- 
uvádí. 

Bez  udání  mravence:    Rainwiese,   Jablonec,  dle  Lok.  sen. 

Dinarda   pygmaea   Wasm. 
známa  jen  z  několika  míst  v  teplém  povltavském  údolí. 
U  Formica  fusca  L. 


iyrx  \V.    Jan  Roubal: 

„Čechy"  (Skalitzky).  Na  Sázavě  u  Pikovic  25.  III.  05  (R.). 
Zde  jsem  sbíral  jeden  ex.  na  pastvině  blíže  řeky  a  sice 
v  chomáči  hnědých  Acaridii  stranou  mravenčil.  Choval 
jsem  ji  v  umělém  hnízdě,  avšak  za  několik  hodin  se  mra- 
vouci na  hosta  sesypali  a  rozkousali  jej. 
U^Fonnica  rujiharhis  F.  -\-  fusco-nifibarhis  For. 
Homole  u  Vraného  (Krása). 

H  o  m  e  u  s  a   a  c  u  m  i  n  a  t  a   M  ä  r  k  1. 

Vždy  jen  v  mraveništích.   —  Po  Čechách  roztroušeně. 

U  Lasius  niger  L. 

Praha  (Lok.  s.,  Nickerl,  Wasm.j.  Polabí  (Lok.  j.). 

U  Lasius  fuliginosus  Lotr. 

Závist  (Lok.  s.,  Nickerl,  Kr.  skoro  každoročně).  V  jednom 
starém  buku  tímto  mravencem  obydleném  přicházejí  zde 
skoro  všichni  jeho  symbionti. 

M  i  c  r  o  g  1  o  s  s  a  p  u  1 1  a  G  y  1 1. 

'    Pravý  synoekent,   jako  i  následující  druhy. 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Závist  (Kr.),  Letky  n  Roztok  05  (R.).  Také  u  L.  brunneus 
Latr.  —  Jinak:  Rainwiese,  Stromovka. 

M.   gen  til  i  s   Mär  kl, 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 
Závist  (Kr.). 

Casto  i  mimo  mi^aveniště   a  brzy   z  jara   se    objevuje.    Jednou 
jsem  ji  našel  v  Labském  uáplavu. 

M.    m  a  r  g  i  n  a  1  i  s    G  r  a  v. 
U  Lasius  fuliginosus  Latr.  Z  Čech  uváděna  v  Klímově  seznamu. 

C  r  a  t  a  r  a  e  a   p  r  a  e  t  e  x  t  a   Er. 

Žije  u  mravenců,  ale  též  ve  sklepích. 
r  Lasius  fuliginosus  Latr. 

„Čechy"  (Skalitzky,  Lok.  s.),  Stromovka. 


Prodroinns  rnyniiocopliilů  čcskýcli.  21 

O  X  y  p  O  (1  a   1  o  n  ^'  i  p  e  s    R  e  y. 

Jako  předešlí,  jsou  i  některé  druli^  tohoto  polyinorínílio  rodu 
synoekeaty  mravenců.  Někteří  z  tiich  často  i  na  prýštící  šťávo  stro- 
mové, v  ovčincích,  syslích  norách,  na  nirpinácli,  v  mrvě  a  p.  žijí.  Znám 
jen  z  Vraného  tuto  specii  Wasmannem  z  hnízd  Lasius  fuliginosus  uvá- 
děnou. —  Krása  V.  05. 

O.    vit  ta  ta   Mark  I. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Vrané  (Kr.).    Mimo  to  též  v  syslích  norách  (Vr,ané). 

O.    s  e  r  i  c  e  a   Heer. 

U  Formica  rufa  L.  V  Cechách  vzácná.  Krása  ji  sbíral  u  Vraného 
na  písku. 

O.   h  a  e  m  o  r  r  h  o  a   M  a  n  n  e  r  U. 

V  hnízdech  Formica  dle  Wasm. 
U  Formica  rufa  L. 
Vrané  (Kr.). 

O.   f  o  r  m  i  c  e  t  i  c  o  1 1  a   M  ä  r  k  1. 

Jen  u  Formica  rufa,  často  ve  velkém  množství.  Pouze  v  teplejších 
polohách. 

U  Formica  rufa  L. 

Česko-sas.  Švýcarsíío  (Lok.  s.),  Dobříš  (Kr.),  Švihov  (R.). 
Jak  velice  jsou  příbuzné  druhy  tohoto  rodu,  dokazuje  ta  po- 
dobnost jich  života,  že  i  O.  lividipennis  Mannerh.  a  O.  spectabilis 
Márkl.  někdy  u  mravenců  žijí;  tak  byly  obě  nalezeny  v  hnízdech 
Lasius  fuliginosus  Latr.  u  Vraného.  Wasm.  jich  neuvádí,  ač  poměr  všech 
Oxypod  k  mravencům  jest  stejuý. 

T  h  i  a  s  o  p  h  i  1  a   a  n  g  u  1  a  t  a   Er. 

Brouci  tito  jsou  pravými  synoekenty^ 
U  Formica  rufa  L. 

V  každém  skoro  hnízdě  jest  je  možno  nalézti,  jest  totiž  po  Ce- 
chách všude,  kde  kupy  tohoto  mravence  jsou,  rozšířena. 

Chuchle  (Lok.  s.),  Cibulka,  Ces. -sas.  Švýcarsko,  Pošumaví 

všude  (R.),  Polabí,  tu  a  onde. 


f,.,  XV.    .1:111  Roubal: 

U  F.  pratensis  Deg. 

Vrané,  na  400  ex.  (Kr.).  Také  pod  korou  (Česko-sas.  Švýc.^ 
Lok.  s.) 

T.   c  a  n  a  1  i  c  u  1  a  t  a   E  e  y. 

U  nás  vzácná.  Uváděna  Klímou  v  seznamu  českých  brouků.  Žije 
však  jen  u  F.  exsecta  Nyl. 

T.    i  n  q  u  i  1  i  n  a   M  ä  r  k  1. 

Hojná. 

U  Lasius  fuUginosus  Latr. 

Závist  a  tu  a  tam  v  údolí  Vltavském.  V  Pošumaví  schází. 

—  Cibulka  (Lok.  s.). 

Dexiogya   corticina  Er. 

Wasm.  tuto  formu  neuvádí  v  „Kritisches  Verzeichniss  der 
Myrmekophilen  und  Termitophilen  Arthropoden",  avšak  ve  „Ver- 
zeichniss (1er  Ameisen  und  Ameiseugäste  von  Holländisch  Limburg" 
(Tijdschrift  voor  Entomologie  uitgegeven  door  der  nederlandische  ento- 
moîogische  Verehriguog  1890— 9L,  s.  37 — 64:)  ji  cituje  jako  velmi 
vzácného  hosta  u  Formica  sanguinea  v  kategorii  IV.  —  Indifferentné 
trpéna. 

U  Formica  sanguinea  Latr. 

Chuchle,  na  okraji  lesa  na  západní  straně  2  ex.  IIL  1901 
(R.).  Jinak  v  Čechách  vzácná.  Též  u  Lasius  fuliginosus  Latr. 

1 1  y  o  b  a  t  e  s  (A  m  a  r  o  c  h  a  r  a)   B  o  n  a  i  r  e  i  F  a  u  v  e  1. 

Velmi  vzácný  druh,  z  Čech  znám  pouze  v  několika  exemplářích 
z  nejteplejšího  okolí  Prahy. 
U  Lasius  niger  L. 

.Čechy"  (Skalitzky). 
U  Tapinoma  erraticum  Latr. 
Naleziště  u  tohoto  mravence  Wasm.  neuvádí. 

Vrané  1904(Kr.)ï  U  jiných  mravenců  z  Čech  mi  není  znám. 

L   p  r  o  p  i  n  q  u  u  s   A  u  b  é. 

Dle  Mulsanta  a  Reye  u  Formica  rufa  a  Myrmica  rubra.  — 
V  Cechách  žije  jako  vzácnost  v  nejteplejších  jen  polohách  na  čei-stvě 
vyhrabaných  hromadách  písku  a  p. 


Piodromus  myimecophilû  ceskj'ch.  23 

Ate  mêles   emarginatus   Payk. 

Myrmecoxenni,  Zije  u  různých  druhů  Myrmica  a  metamorfosu 
prodělává  u  Formica  sanguinea  Latr.  Normálně  u  Myrmica.  Po  celých 
Čechách  rozšířen. 

U  Myrmica  (hlavně  laevinodis  Nyl.). 

Celé  Pošumaví,  Jindř.  Hradec,  Pacov,  Veselí,  Ražice,  Praha 
a  celé  okolí  (Všenory  6  ex.  v  jednom  hnízdé),  Polabí,  Ba- 
bina v  Čes.  středohoří,  Bělá  pod  Bezd.  —  R. 
V  slos.  hnízdě  Myrmica  laevinodis  Nyl.  a  Lasius  niger  L. 

Bolá  pod  Bezd.  (R.) 
U  Hrabanova  V.  1902.  jsem  našel  dva  ex.  v  čerstvém  hnoji  ho- 
vězím na  písčitém  poli.  Mravenců  kolem  nebylo  nikde.  Také  v  lab- 
ském náplavu  u  Čelákovic  v  lednu  1903  s  Janelem.  —  Prof.  Saska 
jich  sbíral  mnoho  v  jednom  domě  v  Roždlalovicích,  kde  pod  podlahou 
byli  mravenci  zahnízděni  a  tak  účinkem  tepla  byli  tito  brouci  vylákáni 
na  stěny,  kde  ve  velkém  množství  lezli. 

A.   p  a  r  a  d  o  X  u  s   G  r  a  v. 

Platí    o    něm    totéž,    pokud    se  života   týče,   jako  o  předešlém. 
Avšak  jest  poměrně  druhem  velmi  vzácným. 
U  Myrmica. 

Praha  (Lok.  j.),  Vrané,  dosti  (Kr.).  Chuchle. 
Ü  Myrmica  laevinodis  Nyl. 

Chuchle,  2  ex.,  Závist  —  Lok.  s. 
U  Formica  rufibarbis  F. 

Vrané  (Kr.). 

A.   pubicollis    Bris. 

Žije  jako  imago  u  Formica  rufa,  odkudž  pak  přechází  koncem 
jara  k  Myrmica  laevinodis,  kde  prodělá  metamorfosu  a  zase  se  na 
podzim  vrací.   V  Čechách  vzácný,  nejméně  znám  z  našich  Atemelesů. 

U  Formica  rufa  L. 

Praha  (Wasm.  Lok.  s.).    Nová   Huť,   kde  ve  Vůznici  jsem 
sítem  vytřepal  jeden  ex.  12.  V.  1904. 

L  o  m  e  c  h  u  s  a  s  t  r  u  m  o  s  a  F. 

Karakter  pravé  myrmecophilie  v  značnějším  ještě  stupni  než 
u  předešlého  rodu. 


.),  XV.    Jan  Koubal: 

V  Čecliácli  roztroušen,  ač  mnohem  hojněji  v  pásmu  studenějším 
a  na  substrátu  pralioruím;  tak  ku  př.  v  Pošumaví  jsem  ji  mnohem 
častěji  sbíral,  než  v  okolí  Prahy,  středních  Čecliách  vůbec,  Polabí 
atd.  V  ces    středohoří  velmi  vzácná. 

Normálně  u  Formica  sanguinea.  Vázána  jest  úplně  na  mravence  ; 
proto  popírá  Wasm.  Sahlbergovo  tvrzení,  že  též  z  hnízda  vyletuje, 
k  čemuž  dodávám,  že  Krása  chytil  letící  Lomechusu  u  Vraného,  též 
l»r.   Kodt  ji  létající  pozoroval  a  já  ji  tak  chytil  u  Chudenic. 

r  Fonnica  sanguinea  Latr. 

Všude,  kde  více  hnízd  jest,  je  alespoň  několik  exemplářů.  Jako 
interessantní  nálezy  sděluji  tyto:  u  Chudenic  na  začátku  března  1897 
jsem  našel  jeden  ex.  pod  kamenem  dále  od  mraveniště  vzdáleným. 
Na  sta  jich  sbíral  Dr.  Bílek  u  Nemělkova  u  Klatov,  a  to  až  20  ex. 
v  jednom  hnízdě. 

U  Formica  sanguinea  Latr.  s  F.  fusca  L. 

Praha  (Wasm.),  Sv.  Prokop  1903  (R.). 
Ü  Formica  rufa  L. 

Sekundárné.     Praha   (Lok.    sen.).     Nová    Hut    (R.),    Vše- 
nory  (R.). 
Ü  Formica  pratensis  Deg. 
Vrané  (Kr.). 

Myrmoecia   plicata   Er. 

Tato  a  následující  specie  jsou  pro  faunu  českou  velmi  význační 
brouci,  ježto  nejvíce  exem.  odtud  jest  známo.  Jsou  symbionti  Anthophor 
a  Andren,  a  v  jisté  době  žijí  též  jako  vetřelci  u  Tapiuoma,  jsouce 
zuřivě  mravenci  pronásledováni.  Žijí  v  Čechách  jen  na  několika  mí- 
stech v  údolí  Vltavy  od  Chuchle  do  Davle.  Náleží  mezi  nejvzácnější 
Staphyliny. 

U  Tapinoma  erraticum  Latr. 

„Čechy"  (Skalitzky).    Chuchle  (Srnka).    Vrané   (Lok.  j.  R. 
Kr.)  v  květnu  1903. 

Myrmoecia   Fussi   Kr. 

Jako  předešlá. 

L   Tapinoma  erraticum  Latr, 

„Čechy"  (Lokay  s.  teste  Skalitzky,  Wasm.,  Nickerl).  Vrané 
(Lok.  j.  Kr.)  s  předešlou.    Davle  14.  V.  05  (R). 


Prodromus  myrmecopliilû  českých.  25 

M  y  r  m  e  d  O  n  i  a   f  ii  n  e  s  t  ;i    G  v  a  v, 

Yšechoy  Myrmedoiiie  v  poměru  k  mravencům  řídí  s(!  pojmom 
synechtrie.  Jsou,  při  každé  příležitosti  mravenci  pronásledovány.  Z  pra- 
vidla žijí  u  Lasius  fuliginosus. 

Forma  tato  v  Čechácli  všude  rozšířená  a  dosti  hojna.  Nejvíce 
jsem  ji  sbíral  u  Chudenic,  v  Dubí  v  stai'ém  buku  u  Lasius  fuli- 
ginosus Latr. 

M.    h  u  m  e  r  a  1  i  s   G  r  a  v. 

Jako  předešlá,  rozšíření  stejné.  Mimo  hnízda  Lasius  fuliginosus 
sbíral  jsem  ji  též: 

U  Lasius  niger  L. 

Zbraslav,  2  ex.  na  poli  blíže  řeky  16.  IIL  05. 

M.    c  o  g  n  a  t  a    M  ä  r  k  1. 

Jako  předešlé.  Avšak  vzácnější. 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Závist;  Česk.-sas.  Švýc.  —  Lok.  s. 

M.   similis   M  är  kl. 

Stejné  as  rozšíření  jako  M.  humeralis  grav. 
Také  u  Lasius  niger  L. 

Chudenice  (R.). 
U  L.  alienus  Forstr. 

Kundratice  (Kracík  —  teste  R.   19.  10.  05)  1  ex. 
Jednou  v  Klatovském    parku  na  šťávě  stromu  1900  (R.).    Také 
v  labském  náplavu.    Čes.-sas.  Švýcarsko. 

M.   1  i  m  b  a  t  a   P  a  y  k. 

Po  celých  Cechách.  Často  v  náplavech  (Lok.  s.),  Wasm.  jí  ne- 
uvádí jako  myrmecophila.  Gangelbauer  píše  o  ní:  „Bei  Lasius  fiavus 
und  fuliginosus." 

Jako  nové  datum  sděluji: 

U  Formica  sanguinea  F. 

Ve  dvou  ex.  u  Troje  v  úvoze  14.  IIL  05.  (R.)  Choval  jsem  ji 
v  umělém  hnízdě  dlouhou  dobu  a  pozoroval,  že  byla  mra- 
venci netknuta. 

U  Lasius  niger  L. 

Vrané  (Kr.)  —  velmi  hojně. 


Q,.  XV.    Jan  Rouhal: 

U  Mynnica  laevinodis  Nyl. 
Vrané  (Kr.)  hojně. 

M.   1  u  g  e  n  s   G  r  a  v. 

Z  Cech  více  lokalit  známo.  Lok.  s.  uvádí  ji  z  Hvězdy.  Já  ji 
sbíial  u  Domažlic.  Taktéž  u  L.  fuliginosus  Latr. 

M.   laticollis   Märkl. 

Jako  předešlá. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Závisť,  velmi  liojna  (Lok.  s.),  Strašíce  (R). 

(Myrmecophagy  z  tohoto  příbuzenstva  jsou: 

Astilbus   caualiculatus   F. 

Po  celých  Čechách  velmi  hojný.  Skoro  v  blízkosti  všech  men- 
ších mravenců. 

Zyras   Haworti   Steph. 

Jest  vzácná  forma  jen  v  nejteplejších  polohách  žijící.  Druhdy 
hojhá  ve  Hvězdě,  u  Tuchoměřic,  na  Štvanici,  též  v  Závisti,  u  Sv. 
Prokopa,  Brandýsa.  Krč  (Ptambousek).  Blíže  Lasius  briinneus  a  Myrmica. 

Z.    collaris    Payk 

Celkem  vzácný.  Já  jej  sbíral  vždy  jen  v  náplavech.  Rozšířen  po 
celých  Čechách.  Udává  se  u  Myrmica  laevinodis  Nyl. 

Z.   f  ulgi  d  a    Gra  v. 
Velmi  vzácný.  Druhdy  nalezeny  2  ex.  v  Stromovce.) 

Notothecta  flavipes  Gra  v. 

Poměr  k  hostitelijm  jako  u  Thiasophila. 
U  Formica  ruf  a  L. 

Dosud  jen  z  několika  lokalit  známá,  ač  není  vzácná. 
Dobříš  (Kr.).  Klatovy  (R.). 

N.  confusa  Märkl. 
Jako  předešlý 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

V  okolí  Prahy  několikráte.  (Dr.  Fleischer  a  j.) 


Prodromus  myrmecopliilň  českých.  27 

N.  anceps  Er, 

Jako  předešlý.  U  Formica  riifa  a-  pratensis   u  nás  skoro  všude. 
U  Formica  ruf  a  L. 

Všude  skoro  (R.). 
U  F.  pratensis  Deg. 

Vrané,  velmi  hojně  (Kr.). 

Amisclia  talpa  Heer. 

Malá  tato  Atlieta  známa  z  Cech  (Dr.  Fleischer)  v  několika   jen 
exemplářích.  Žije  u  Formica  rufa  L.  a  pratensis  Deg. 

M  e  o  t  i  c  a  i  n  d  o  c  i  1  i  s  H  e  e  i\ 

Bledě    žlutá    mikroskopická   tato   Atheta   žije  jako  iodifferentní 
host  u  menších  mravenců.  Wasra.  toho  neuvádí. 

U  Tetramorium  caespitiim  L. 

Vrané,  v  skulinách  na  spodu  kamene  1903  R.  jednou,  Kr. 
třikrát. 

U  Solenopsis  fugax  Latr. 

Skochovice  16.  III.  05.  Kr.  R.  —  2  ex.  Velmi  zajímavý 
nález  u  stejně  zbarveného  hostitele,  kde  seděla  zcela  v  cho- 
máči malinkých  mravenců  těchto. 

X  e  n  o  t  n  m  y  r  m  e  c  o  b  i  a  E  r. 

Žije  u  Formica  rufa.    Dosud  z  Čech  známa  z  málo  lokalit. 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Praha  (Lok.  j.). 

Krkonoše  (Dr.  Rodt). 

Dimetrota  subrugosa  Kiesw. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Praha  (Lok.  j.).  —  Wasm.  neuvádí  této  formy. 

Ptychandra  hepatica  Er. 

Jediný    zástupce    této    sekce   jako    nový    druh    pro    Čechy    na- 
lezen byl 

u  Lasius  fuliginosus  Latr. 

V  Závisti    (Skalitzky,    Dr.  Rodt,   Kr.).    Wasm.  jí  neuvádí. 


.•JO  XV.    Jan  Roubal; 

l'a  la  gl- i  il  nigra  Grav. 

U  mravenců  jen  náhodou.  Po  celých  Cechách  dosti  hojná,  mimo 
vyšší  polohy. 

U  Trframorkim  caesxïdwn  L. 
a  u  Lasms  niger  L. 

Závist  (Lok.  j.^. 
U  Lasiiis  fuliginosus  Latr. 

Letky  1905  (R.). 
Nálezy  jsou  jenom  náhodné. 

E  u  ť  y  u  s  a    s  i  n  u  a  t  a  E  r,   • 

Vzácná. 

U  Lasitis  bnmneus  Latr. 

Praha  (Lok.  s.,  j.  Wasm.)  na  stromech  v  kúře. 
Též  v  Česko-sas.  Švýcarsku. 
Dosud  se  mi  jí  nepodařilo  nalézti,  také  Kr.  jí  nenalezl. 

E.  laticollis  Heer. 

'    Rovněž  vzácná. 

U  Lasiiis  emarginatus  Ol. 

„Čechy"  (Skalitzky),  Praha  (Lok.  j.). 
TJ  L.  niger  L. 
Ü  L.  hrunneiis  Latr.  (Lok.  j.). 

Velmi  vzácná.  „Čechy"  (Skalitzky),  Časko-saské  Švýcarsko 

(Lok.  s.). 

0 1  i  g  o  t  a  p  u  s  i  1 1  i  m  a  G  r  a,  v. 

Mikroskopická  tato  forma  žije  pod  spadlým  listím,    v  náplavech 
a  pod  kameny  po  celých  Čechách  i  vysoko  na  Šumavě  (R.). 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Stromovka,   as  40   ex.  (Lok.  j.,  R.). 

Wasm.  ji  uvádí  jen  v  seznamu  z  Limburku  u  Formica  rufa  pod 
in.  (náhodní  hosté!). 

Lamprinus   erythropterus   Panz. 

Nepřítel  mravenců;  taktéž  i  druh  následující.  Pouze  v  teplém 
okolí  Prahy.  Nepodařilo  se  mi  dosud  někde  jinde  ho  nalézti.  Vzácná 
attrakce  naší  fauny. 


Prodromus  myrmecophiln  č('ských.  20 

IT   Tetraniorium  caespitum  L. 

Pralia  (Lok,  s.,  j,,  Skalitzky).  Závisť  (Lok.  s.),  Vraiió;  né- 

koliknite  (Kr.).    Vrané,    Zvo],.J)avle  (li),   Otéchovice  (Dr. 

Fleischer). 

Někdy  i  mimo  niraveništé,  t.  j.  vyliledává-li  právě  nové  bydliště; 

tak  ve  Vraném  na  nádraží  v  letě  chytil  K)'á-a  jeden  ex.  Já  jej  našel 

pixl    kamenem    na   Homoli  u  Vraného  1903.  Dolní  .Počernice  VI.  01. 

fsl.  Hradecká).  Jarov,  na  počátku  údolí;  (Maulecomm.  Pi.  I  ex.24. H.  05j. 

L.  s  agi  natu  s  Grav. 

Ještě  vzácnější. 

U  Myrmica  laevinodis  Nyl. 

Vrané  (Kr.).  Lysá  (R.).  Cheb  —  coll.  Gradl.  -  Mimo  to 
i  u  jiných  druhů  Myrmica,  u  L.  fuliginosus  Latr.  a  F. 
rufa  L. 

Q  u  e  d  i  u  s  m  i  c  r  o  p  s  Grav, 

Velmi  vzácný. 

U  Lasms  fuliginosus  Latr. 

„Čechy"  (Skalitzky).  Stromovka  (pí.  Lokayová).  Praha,  ně- 
kolikráte 

Q.  b  re  vi  s  Er. 

Poměr  k  mravencům   —  synechtrie.   Vždy  v  mraveništích.    Roz- 
troušeně. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Stromovka,  Závist  a  jinde  v  okolí  Prahy. 
U  Formica  rufa  L. 
Zde  žije  v  larválním  stadiu. 

Liblice,  ohromné  množství  (Wendler).  Chudenice,  Vy- 
tňně  (R.). 

Q.  brevicornis  Thoms. 

Velmi  vzácný  tento   druh    není  jako  myrmecophil  u  Wasmanua 
uváděn. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Stromovka.  Ze  tří  nálezů  pí.  Lokajové  byly  všechny  u  to- 
hoto mravence  ve  společnosti  Q.  brevis  a  microps. 
Eppelsheim    uvádí    ve    svém    článku    „Ueher    deutsche    Stapliy- 
linen^-'    jako   pro   Německo  nový  druh  tuto  specii  těmito  slovy:    „Ich 


.,  v  Jan  Roubal: 

besitze  eine  9  aus  Böhnieu  (Srnka),  ebenso  Dr.  Skalitzky."  (Deutsche 
Kiit.  Zeitsch.  1878.  385—403). 

0  t  li  i  u  s   m  y  r  ni  e  c  0  p  h  i  1 11  s    Kies  w. 

Ač  ho  Wasinaiin  neuvádí,  přec  žije  u  větších  forem  našich  mra- 
venců j^ko  indiíferentuí  host.  Gaiigelbauer  cituje:  „Bisweilen  bei 
Lasius  fuliginosus  und  Formica  congerens    Selten." 

V  Cechách   jen    na  něktei-ých  místech.    Forma  vyšších  poloh. 
Já  jej  sbíral  u 
Formica  fusca  L. 

Ü   Labského    Kostelce   VI.  03.    Jinak:    Děčín,   Eisenstein 
i  Chudenice  (R.). 

X  a  n  t  h  o  1  i  n  u  s   g  1  a  b  e  r   N  o  r  d  m. 

Roztroušen. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

„Čechy"  (Skalitzky),  Praha  (Lok.  s.).  Závisť.  Šumava  (R.). 

X.   a  t  r  a  t  u  s  He  e  r. 

Jest  dle  Kraatze,  Wasm.  pravidelným  nepřítelem  v  hnízdech 
Formica  rufa  a  pratensis  a  Lasius  fuliginosus  na  rozdíl  od  X.  punctu- 
latus,  jenž  u  mravenců  zpravidla  vůbec  nežije,  ač  obé  formy  nanejvýš 
si  podobny  jsou,  takže  Fauvel  na  př.  oba  stotožňuje.  Larva  jest 
čisté  myrmecophilní  (Wasm.).  Velmi  vzácný.  Žije  též  u  sršní. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Praha  (Lokay  s.).  Brandýs  iSkalitzky). 

L  e  p  t  a  c  i  n  u  s    f  o  r  m  i  c  e  t  o  r  u  m    M  ä  r  k  1. 

Pravidelný  synoekent.  U  nás  tu  a  onde,  ale  vždy  řídce. 
U  Formica  rufa  L 

Liblice,  ohromné  množství  (Vendler).  Praha  (Lok.  sen.).  Doma- 
žlice. (R.). 

S  t  e  n  u  s    a  t  e  r  r  i  m  u  s    Er. 

Pravidelný  symbiont  u  Formica  rufa  a  pratensis.  V  Čechách  jen 
v  teplé  části  střední,  tudíž  hlavné  u  formy  druhé. 
U  Formica  pratensis  Deg. 

Praha  (Lok    s.).  Vrané  velmi  hojně  (Kr.,  R.). 


Pťodromiis  niyriiiecopiiilň  českýcli.  3J^ 

T  r  O  g  O  p  h  1 0  e  u  S   p  u  n  c  t  a  t  e  1 1  u  s    Er. 

Velmi  vzácuý.  Jen  v  údolí  Vltavském  k  Davli  od  Prahy.  Novéji 
už  dlouho  nenalezen.  .  -. 

U  Tetramorium  caespitimi  L. 

Praha  (Lok.  s.,  Dr.  Fleischer  teste  Skal). 

Tho  raco  pho  r  US    corticinus    iMotscii. 

U  Lasius  brunneus  Lair. 

Hvězda  u  Prahy  (Haber,  dle  Wasm.). 

(Pselaphidae.) 
E  u  p  1  e  c  t  6  s   r'  i  s  c  h  e  r  i    A  u  b  é. 

Malinká  tato  forma  jest  dle  Wasm.  obyvatelem  v  hnízdech  F. 
rufa  L.  Dle  mého  pozorování  žije  též  u  F.  pratensis  Deg.,  kdež  jsem 
ji  sbíral  u  Vraného  28.  IV.  1903.   Též  Krása. 

Jinak  rozšířen  po  celých  Čechách,  ale  celkem  dosti  vzácný. 

Ze  není  pravým  obyvatelem  hnízd  mravenců,  svědčí,  že  jsem  ho 
často  nalezl  jinde,  i  na  vysokém  javoru  v  Lázni  u  Chudenic  V.  1898. 

(Roubal:  „Fundorte  einiger  seltenerer  und  für  Böhmen  neuer 
Käfer.  Verhl.  d.  k.  k.  zool.-bot.  Geselsch.  in  Wien  1903.)  —  Též  v  ná- 
plavech  a  u  jiných  mravenců  (Lasius). 

T  r  i  c  h  o  n  y  X   s  u  1  c  i  c  o  1 1  i  s    R  c  h  b  r. 

V  Čechách  jen  ze  středních  částí,  hlavně  z  Prahy  známý.  Vždy 
u  mravenců  Lasius  brunneus  Latr.   a  Ponera  contracta  Latr. 

Praha:  Stromovka,  Jelení  příkop,  Štvanice,  (mezi  několika 
mravenci  v  pařezu,  Dr.  Klíma).  Smíchov  (mezi  několika 
mravenci,  Dr.  Rodt).  Roku  1904  v  červnu  jsme  je  s  Mau- 
lem  chytali  v  letu  ve  velkých  massách  na  Olšanech  — 
v  době  jejich  stěhování. 

A  m  a  u  r  o  n  y  X    M  ä  r  k  e  1  i    A  u  b  é. 

Pouze  v  teplých  krajinách. 
U  Tetramorium  caespitum  L. 

Praha    (Nickerl,    Wasm.    [„bei  Prag  mehrmals"],    Lok.  s.). 

Také  Dr.  Fleischer  mimo  mraveniště. 


oí>  XV.   Jan   Eoubal  : 

Batrisus   f ormicarius    Aubé. 

Všecliiiy  druhy  rodu  Batrisus,  pokud  žijí  u  mravenců  (Lasius)  jsou 
iiuiilVereiitiié  trpěni.  Stávají  se  užitečnými  hostitelům,  ježto  požírají 
cizopasné  Acaridy  a  živí  se  mimo  to  i  odpadky  v  mraveništi.  —  Druh 
tento  je  v  Čechách  velmi  vzácný.  Čes.-sas.  Švýc. 

LT  L.  hnmnens  Latr. 

B.    venustus    Reiclib. 

Jen  v  středních  Čechách    dosud   sbírán  hojněji.    Celkem    řídký. 
U  Lasius  nigey  L.  a  L.  bninneus  Latr. 
dle  Skalitzkého. 

Praha,  ku  př.  Cibulka.  —  Rainwiese  (íjok.  s.). 

B.    Delaportei   Aubé. 

Jako  předešlí. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

Praha  (Lok.  s,)- 
U  L.  hrunnens  Latr.,  Praha. 

t     U  Myrmica  laevinodis  Nyl. 

Krč  (Lok.  j.),  Hřensko  (Lok.  j.). 

Chennium  bi  tub  erculatum  Latr. 

Žije  výhradně  u  Tetramorium  caespitum  L.  Jest  na  rozhraní  mezi 

myrmekoxeny  a  trpěnými  hosty.  Jest  též  olizován,  ale  mnohem  méně, 

než  na  př.  Claviger.    Larvy  pozoroval  u  Prahy  r.  1890,  1891  Wasm. 

Velevyznačný  druh  pro  naši  faunu;   známý  zde  od  r.  1859  (Lok.  s.). 

Pouze  v  Povita  ví  od  Prahy  k  Štěchovicům. 

U  Tetramorium  caespitum  L. 

Zde  od  časného  jara  až  as  do  konce  dubna,  pak  opět  na 
podzim.  Možno  jej  zde  sbírati  zvláště  ve  dnech  mlhavých  ; 
sedí  vždy  na  spodině  kamenu  mezi  mravenci,  často  v  sku- 
lině. Na  zemi  v  hnízdo  není  skoro  nikdy. 
Zpravidla  nebývá  v  takové  kolonii,  kde  je  Tychaea,  nebo  kde 
už  mají  mravenci  plod.  Zvláště  rád  žije  u  mladých  mravenců. 
Všichni  entomologové  starší  v  Čechách  zde  jej  sbírali. 
Lokalita  tato  jest  nejvýznačnější  snad  vůbec;  sám  Kraatz 
ji  navštívil. 
Také  dle  Lok.  s.  žije  u  Slabce. 


Prodromus  myrmecophilů  českých.  33 

Mně   se  jej    nepodařilo   zjistiti    nikde   na  Sázavsku  ani  za 
Štěchovicemi. 

Velice  interessantní  nález  jsem  učinil  u  Klatov  na  Hnsínň 
nad  Úhlavou,    kde  na  okraji  lesa  jsem  sbďal  jej   v  kopulo 
r.  1901. 
V  smíšené    kolonii  títrowjylog nathus  tcstaceus   tíchcnk.  a  Tdru- 
niorium  cavspitum  L. 
Vrané  (R.)- 

Cent  roto  m  a  lu  ci  fuga  Heyd. 

Jest  stálým  průvodcem  Cliennia,  ač  poněkud  dříve   se   objevuje 
a   dříve  z  jara  vymizí;  platí  o  ní  totéž,  co  o  předešlém. 
U   TetraiHorium  caespituni  L 

„Prag"  (Nickerle,  Lok.  s ,  j.,  Wasin.,  Skalitzky  atd.)    -  dle 

VVasm.  Vrané  (Kr.,  R.). 
Někdy  jich  bývá  v  hnízdě  až  12! 

C.  rubra  Sa  ulev. 

Jako  předešlá,  avšak  jest  nad  mírn  vzácná  Jest  jen  několik 
údajů  z  Cech  známo. 

U  Tetramorium  caespituni  L. 

Praha  (Wasm.,  Nickerle).  Vrané  (Kr.)   jedinkrát.    (Závist). 

Claviger  longicornis  iMiill. 

Pravý,  nejdokonalejší  ještě  s  následujícím  myrmecoxen.    Vzácný. 
U  Lasius  umbratus  Ni/L  porůznu;  Sušice  V.  05.  (Maiile.) 
U  L.    hnmneus    Latr.    Nemělkov   (Dr.    Bílek).    Praha.,  (Lok.  s., 
Wasm.).  Vrané  (Kr.).  .    „ 

U  L.  niger  L.  Chuchle  05.  (Dr.  Mrázek).. 
U  Z.  alienus  Förstr. 

Vrané  (Kr.). 
U  Formica  rufibarbis  F.  v.  fus  co  rußbarbis  For. 

Závisť.  (Lok.  j.). 

C.  testaceiis  Preyssl. 

Jako  předešlý.  Primérně  u  L.  flaviis,  sekundérně  u  L.  alienus 
a  jen  výjimkou  u  L.  niger.  Za  příhodných  okolností  rozšířen  po 
celých  Čechách.  V  některých  krajinách  velmi  obecný  a  v  každém 
mraveništi  L.  ňavus. 

Věstník  král.  ces.  spol.  nauk.  Třída  II.  3 


i 


.-, .  XV.  Jan  Roubal  : 

o4 

V  Čechách  jest  zvláště   hojný  u  sekundérního  hosta  L.  alienus 
1  ..istr.  V  údolí  vltavském  v  některéiu  hnízdě  na  sta  (Kr.  R.). 
I'  /..  w'iief  L.  (Chudenice,  Klatovy,  Raná.  —  R.) 
Jako  nové  datum  sděluji 
u  L.  biunneus  Latr. 

Praha  1904  (Dr.  Mrázek). 

Scydmaenidae. 

Jsou  jen  trpění  hosté.  Někteří  požírají  též  Acaridy  v  mrave- 
ništích. Pravým  myrmecophilem  jest  pouze  Napochus  chrysocomus 
Saule.  Nápadná  jest  podoba  jich  s  mravenci. 

Euthia  i>licata  Gyll. 

Dle  Lok.  s.  Rainwiese  (Schönbach). 

Euthia  scydmaenoides  Step  li. 

Nejisto,  je-li  myrmecophilem.  Udáván  u  F.  rufa  L.  Velmi 
vzácný.  Několikrát  u  Prahy. 

N  o  u  r  a  p  li  e  s  S  p  a  r  s  h  a  1 1  i  D  e  n  n  y. 
Jako  předešlý.  —  Z  Čech  uváděn  Klímou  (bez  udání  mravence). 

Napochus  chrysocomus  Sa ulcy. 

Pravý  myrmecophil  se  zlatožlutými  chloupky.  O  výskytu  jeho 
platí  úplně  totéž,  co  o  Centrotoma  a  Chennium;  význačný  brouk 
l)ro  Čechy. 

Ü  Tdramorium  caespitum  L. 

Od  Chuchle  až  k  Štéchovicum. 

Eu  connu  s    cl  av  i  gor   M. 

Podoben  způsobem  života  předešlému,  žije  však  u  Formica 
rufa  L.  normálně;  také  u  jiných  mravenců. 

Jen  v  okolí  Prahy. 
U   F.  rufa  L. 

Závist. 
U  Lasius  níger  L. 

Praha  (Skalitzky,  Wasm.). 


Prodromua  myrmecophilů  českých.  35 

U  L.  fulif/inosus  Latr. 

Pralia    (Sk.ilitzky).     Mně   se   ho  dosud  nepodařilo  nalézti. 

S  c  y  d  m  a  e  ini  s  ru  f  u  s  M  ü  1 1. 

Vzácná   forma  tato    žije  u  /''.  rufa  L.   —   Dle  Lok.  s.  seznamu 
na  Štvanici  v  dubnu  pod  koron  topolů  5  ex. 

S.  riellwigi  F. 

Jako  předešlý.  I  u  jiných  mravenců. 
U  Formica  rufa  L. 

Klatovy.    Klenová    1899    (R.).    Dle   Lok.    s.    v  Loketském 
kraji  (1842). 

Silphidae. 

Z  této    skupiny   jako  hosté   mravenců    u  nás    žijí    dle  Klímova 
seznamu  tyto  druhy: 

Anemadus  strigosus  Kr. 

Ü  Lasius  hrunneus  Latr. 
Praha  (Lok.  s.). 

N  e  m  a  d  u  s  c  o  1  o  n  o  i  d  e  s  K  r, 
U  Lasius  bnmnens  Latr.  Jest  však  velice  vzácný. 

Trichopterygidae. 
Některé  formy  jsou  indiferentně  trpěny. 

P  t  e  n  i  (1  i  u  m  m  y  r  m  e  c  o  p  h  i  1  u  m  M  o  t  s  c  h. 

;     U  Formica  rufa  L. 
Hojný. 

P.  Gressneri  Gillm. 

Snad  jen  jako  náhodný  host. 
U  L.  fuliginosus  Latr. 
Stromovka  (Lok.  j.). 

P  t  i  1  i  u  m  m  y  r  m  e  c  o  p  h  i  1  u  m  A  u  b  é. 
U  Formica  rufa  L. 
Z  Čech  dle  Klímy  uváděn. 

S* 


^^-^  XV.  Jap  Roubal: 

Endomychidae. 

Nùktorr  formy  žijí  pravidelně  v  mraveništích. 

M  y  r  m  e  c  o  X  e  n  11  s  s  u  b  t  e  r  r  a  n  e  u  s  C  li  e  r  v. 

N(um:ilnň  dle  Wasni.  žije  jen  u  Formica  rufa,  pratensis,  ex  secta  ; 
já  /nám  jej  ponze  z  hnízd  Lasiiis.  —  Celkem  hojný. 
I'   Laaius  niger  L. 

„ťediy"    (Wasm.).    Klatovy,    „Káj"    (Maule   2   ex.    1899.)- 

Chudenice  (R.).  Švihov.  Nová  Kdyně  (R.).  Jindř.  Hradec  (R.) 
U  L.  alienus  Forstr. 

Závist  01    (R.).  Polabí  (R.). 
l^  Formica  fusca  L. 

Vrané  (Kr.).  —  Dr.  Fleischer. 

S  y  rabiotes  latus  Redt. 

V  nás  jen  roztronšeně  žije  tento  synoekent. 
Ü  Lasiu'i  fnlů/inosus  Latr. 

Stromovka  (Lok.  j.)  v  starém  dubu. 

S.  gi  bberosus  Luc. 
Jako  předešlý. 
U  Lasms  fuliginosus  Latr. 

Stromovka,  v  shnilém  dubu  (Lok.  j.). 

Cryptophagidae. 
Druhy  r.  Cryptophagus  jsou  jen  zcela  náhodní  hosté. 

Emphyl  lus   g  la  ber.    Gyll. 

Jest  na  rozhraní  mezi  hosty  pravými  a  trpěnými. 
U  mravenců  na  Rainwiese  dle  Lok.  s.  Vzácný. 

Lathridiidae. 
Indifferentní  hosté  pouze. 

Cartodere  elongata  Curt. 

U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

„Čechy"  (Lok.  .s.  dle  Wasm.). 
U  Tetramorium  caespitum  L. 

Čechy  (Lok.  s.  dle  Wasm.). 


Prodromus  myrmorophilfi  českýcli.  3Y 

V  lednu  1905  jsem  mnoho  těchto  hrouku  sbíral  v  ('hudénicích 
v  starém  hnízdě  vosím  pod  krovem. 

C  o  r  t  i  c  a  r  i  a    1  o  n  g  i  c  o  ]  1  i  s    Z  e  1 1. 
U  Formica  ruf  a  L. 

V  Cechách  dle  Dra.  FhMSclira. 

Nitidulidae. 
A  m  p  h  o  t  i  s  m  a  r  g  i  ii  a  t  a  F. 

Jest  pravým  myrmecophilom;  často  jest  i  od  mraveucň  krmena  ; 
olizována  též,  ale  zřídka.  V  Čechách  hojna,  avšak  jen  v  teplejších 
polohách.  V  Pošumaví  jsem  jí  nenašel. 

U  Lasius  fuliginosus   Latr. 

V  okolí  Prahy  hojna,  jinde  roztroušeně. 

Colydiidae. 
O X y  1  a e m  u s  c a e s u s  Er. 

Jen  v  některých  polohách.  U  mravenců  jako  předešlí, 
U  Lasius  fuliginosus  Latr. 

„Čechy"  (Skalitzky  dle  Wasm.). 

Cucujidae, 
M  o  n  o  t  o  m  a  c  o  n  i  c  i  c  o  1 1  i  s  A  u  b  é. 

Jest  to  brouk  u  Formica  rufa  trpěný,  který  zde  často  ve  velkém 
množství  se  vyškytá.  Jest  rozšířen  po  celých  Čechách.  Často  jsem  jej 
houfně  sbíral  při  západu  slunce  poletujícího  kol  obydlí  lidských, 
stodol,  sýpek,  kup  sena  na  lukách. 

U  Formica  rufa  L. 

Závist,  Černošice  (Kr.),  Dobříš  (Kr.).  —  Mimo  mraveniště  : 
Pošumaví  (R.),  Rainwiese  (L.  s.). 

M.  an  gu  stic  oll  is  Gyll. 
Jako  předešlý. 
U  Formica  rufa  L. 

Dobříš,  ve  společnosti    Emphylus  glaber  Gyll.  hojný  (Kr.). 
-    Též  Rainwiese  (L.  s.) 


qo  XV.  Jan  Koubal: 


Histeridae. 


/  iiinohotvárnc  této  skupiny  žije  u  uiiavenců  mnoho  forem.  Jakýsi 
vzUili  hiiilogicky  k  mravencům  mají  z  našich  forem  zvláště  jen 
Hetaerius  ferrugineus,  Dendrophilus  a  Hister  ruficornis,  již  jsou 
indiflVreiitnř  trpěni  a  živí  se  detritem,  mrtvými  mraven<M  i  jich 
plodem. 

Hister   ruficornis  G  r  i  m. 

Značně  habitem  i  velikostí  se  lišící  tato  forma  jest  přec  jen  mra- 
venci trpěna.  U  nás  tu  a  tam. 
LI  Líisius  fuUginosus  Latr. 

„(■'echy"  (Skalitzky,  Wasmann),  Závist  (Kr.  R.). 

Hetaerius   ferrugineus  0  1. 

ITojný.  Žije  téměř  u  všech  druhů  mraveucii  normálně. 
U  Formica  fnsca  L. 

Rozšířen.    Chudenice,    Klatovy,   Putim,    Pacov,  Litoměřice, 

Praha  atd. 
U   F.  sanguinea  L. 

Dobřichovice  (R.). 
Ü  F.  rufibarhis.    F. 

Vrané  (Kr.). 
n  Lasius  niger  L. 

Vrané  (Kr.) 
U  L.  alienus  Förstr. 

Vrané  (Kr.). 
U   Tapinonia  erraUcum  Latr. 

Závisť,  1903  (R.). 
Z  různých  sbírek  bez  udání  mravence  :  Cheb,  Rožďalovice,  Sloup - 
nice  u  Litomyšle,  Praha. 

Dendrophilus  j)  y  g  m  a  e  u  s  L. 
Jen  v  teplejších  polohách. 
U  Lasius  fuUginosus  LmU: 

Závisť  (Kr.),  hojně.  —  Ces.  sas.  Švýc.  (L.  s.) 

D.  p  u  n  c  t  a  t  u  s  H  b  s  t. 

Zijc  též  pod  stromovou  korou  a  v  trouchu  stromů.  Také 
v  hnízdech  Vespa  crabro.  Jinak  jako  předešlý. 


Prodromus  myrmecophilû  českých.  39 

U  Lasius  fuliginosm  Latr. 
Závist  (Kr.). 

A  b  r  a  e  u  H  g  1  o  b  o  s  u  s  H  o  f  í  id. 

Malá  tato  forma  je  vzácně  po  celých  skoro  Čecliácli  loztioušeiia. 
Žije  u  Lantus  bninneus  Latr.  íi  Formica  ruf  a   L. 

Vrané,  pod  kameny  časně  z  jara,  v  únoru  (Kr.).  Pralia  (1{.). 

Scaiabaeidae. 
Cetonia  floiicola  Hbst. 

V  stadiu  kukly  žije  vždy  v  kupách  F.  luťa  nebo  u  F.  pratensis, 
jsouc  od  mravenců  nevšímána.  Veliké  kokony  z  třístiček  jsou  i  lidu 
známy  —  jmenují  je  „mravenčí  králové". 

Jiné  Cetonie  jsou  tu  jen  náhodou,  jako  ku  př.  C.  specio.sissima. 

Výskyt  se  některých  forem  Tenebrionidû  (Opatrum  a  j.)  jest  jen 
zcela  náhodný. 

Curculionídae. 

Někteří  žijí  velmi  hojné  v  mraveništích  jako  hemimyrmeco- 
philové. 

Wasm.  uvádí  jen  : 

T  r  a  c  h  y  p  h  1  o  e  u  s  s  c  a  b  r  i  u  s  c  u  I  u  s  L. 

Často  v  hnízdech  F.  ruf  a  Z.  —  LÎ  Lasius  na  Císař,  ostrově.  (R.) 
Také  velmi  často  jsem  sbíral  u  Tetramorium,    Lasius  brunneus 
a  uiger  rod  Omias  (Vrané,  Chuchle,  Závisť). 

Chrysomelidae.  - 

CI  y  t  h  r  a  (j  u  a  d  r  i  [)  u  n  c  t  a  t  a  L. 

Ve  stadiu  nymfáiním  žije  u  F.  rufa  nebo  vzácně  u  F.  pratensis, 

sauguinea,  Camponotus  liguiperdus  a  Lasius  flavus,  jako  Cetonia. 

Dosud  jsem  ji   sbíral  jen  u  Formica  rufa  L.  v  Pošumaví. 
Též  Lok.  j.  v  Závisti  v  mraveništích. 

C.  laeviuscula  Ratze b. 
Jako  předešlá,  a  to  u  F.  sanguinea  Latr. 


.r.  XV.  Jâu  Roubal: 

Hymenoptera. 

(Formicidae.) 

I.  Hnízda  složená. 

r.iuť  {irlsliiáuíci   téže  podčeledi    nebo  podčeledí  různých  žijí  zde 
každá  kolonie  ueodvisle  od  druhých  —  společným  je  jim  jen  totéž  hnízdo. 

1.  Případy  náhodných  složení: 

(i)  Jistí  mravenci  založí  si  hnízdo  v  jiném,  aby  konali  loupežné 
výpady  na  zásoby  atd.  mravenců  domácích. 
Tetramorium  caespitwn  L.  u  F.  ruf  a  L.  (Chudenice  1902, 
Jirná  14.  VI.  03.  R.) 

b)  VetreLi  se  usadí  v  cizím  hnízdé,  aby  měli  tak  lepší  a  po- 
hodlnější bydliště.  Bývají  to  dvě  formy  systematicky  od 
sebe  daleko  postavené. 

Formica  fusca  L.  často  v  kupovitých  hnízdech  F.  riifa  L. 
neb  u  pratensis  Dcg.  Porůznu.  - 

Myrmica  sp.  u  F.  rufa  L.  a  pratensis  Deg.  v  Pošumaví 
několikrát. 

Lasius  niger  L.  s  F.  fusca  L.  Klatovy,  Výhorice  (R.) 
Lasius  niger  L.  u  F.  rufiharhis  F.  a  fusca  L.  pod  Ranou 
v  Českém  Středohoří.  (R.) 

Lasius  niger  L.,  F.  ffavus^  F.  fusca  L.  Závisť.  (R.) 
Leptothorax  unifasciatus  Latr.  u  Myrmica  pod  korou  u  Pi'ahy 
často. 

L. unifasciatus  Latr. poblíž Lasiiisfuliginosiis Latr.  Špičák. (R.) 
Camponotus  silvaticus  v.  aethiops  a  Tetramorium  caespitum 
L.  direktně  pod  týmž  kamenem.  Trója.   III.  05.  (R.) 

2.  Zpravidla  jest  poměr  takovýto  : 

a)  Vetřelec  jest  lupičem  neb  zlodějem:  Solenopsis  fugax  Latr. 
Malé  kolonie  tohoto  mravence  u  všech  skoro  vetších  mra- 
venců jsem  pozoroval.  Doma  jsem  je  přidával  všem  mra- 
vencům a  vždy  byli  nevšímáni.  Mohou  však  též  samo- 
statně žíti. 

b)  Host  je  v  přátelském  poměru  k  hostiteli.  Jediný  úkaz: 
Formicoxenus  nitidulus  NyL  v  hnízdech  F.  rufa  L.  a  pra- 
tensis Deg.,  kde  staví  uvnitř  svoje  jako  pěst  velké  hnízdo. 
V  Cechách  jsem  jej  dosud  našel  než  u  Vraného  na  Homoli 
u  F.  pratensis  Deg.  Také  p.  Krása.  —  Mimo  tyto  jen  více 


ProdroDius  inyrmecopliilů  českýcb.  ^\ 

méně  typické  případy  možno  by  bylo  uvésti  ještě  cobjíi 
řadu  různých  kombinací  xložených  hnízd;  přestávám  jen 
na  některých  příkladech.    '   ' 

II.  S  míšené  kolonie. 

Tím  rozumíme  společnosti  ríi/uých  mravenců,  již  vždy  jen  téže 
podčeledi  náležejí  a  již  mají  společný  zájem  při  hospodaření  a  vykonaná 
práce  přichází  ku  společnému  blahu  všech. 

1.  Normálně: 

a)  mravenci    vládnoucí   mají    vlastní  jednu  furnui   pomocných, 
již  mají  kusadla  zubatá. 

F.  sanguinea  Latr.  ç^,  Çî  V  i^i'U^  ve  svém  hnízdé  [^  a  kukly 
F.  fusca  L.  neb  F.  rufibarbis  F,  Oba  úkazy  hojně,  avšak 
jen  v  teplém  okolí  pražském.  (R.) 

b)  Pracující  formy  mají  čelisti  neozubené: 

Polyergus  rufescens  Latr.  má  u  sebe  F.  fusca.  L.  Praha 
(Nickerl).   I  jinde. 

Polyergus  rufescens  Latr.  s  F.  rufibarbis  F.  Chuchle  (Kr.). 
btrongylognatlms  testaccus  Schcnck.  má  za  pracovníky  Tetra- 
morhim.  Jediné  místo,  kde  hojné  možno  nalézti  tyto 
t.  zv,  Wasmannovy  „Bundeskolouien'^  jest  údolí  vltavské 
cd  Chuchle  do  Štěchovic.  Jednou  jsem  kolonii  takovou 
našel  u  Yšenor  1904.  Pod  kamenem  jest  jich  vždy  málo, 
ježto  tráví  většinou  pod  zemí.  Na  první  pohled  jsou  si  obé 
formy  velice  podobny,  možno  však  je  rozeznati  habituelné 
už  dle  pohybů  a  bledší  barvy. 

c)  Vládnoucí  jsou  zastoupeny  jen  formami  pohlavními. 
Anergates  atratulus  Schenck.   (/  a  Ç  a  jich  vývojová  stadia 
jsou  dle  Wasm.  jen  s  v  Tetramoria  složená.  Avšak  Krása 
pozoroval  u  Vraného  složené  hnízdo  Tetramorium  cf  ?  9  ?  íí 
s  Anergatem. 

Klassický  jest  nález  Nickerliiv  :  Anergates  u  Tapinoma  erra- 
ticum  u  Vraného. 

2.  Nepravidelné  kolonie. 

a)  F.  sanguinea  Latr.  má  za  pomocníky  9  F.  pratensis  Deg. 
To  jsem  našel  v  N.  Huti  1904. 

F.  sanguinea  Latr.  má  ^  F.  rufa  L.  Chudenice,  Nemělkov. 
F.  sanguinea  Latr.  má  v  fusca  L.  i  ^  nifa  L.  Tu  a  onde 
jsem  pozoroval  v  Pošumaví. 


if,  XV.  Jan  Roubal: 

b)  Nebo  je  poměr  opačný:  hosté  normáluí  jsou  9.  F.  pratensis 
Dey.  má  za  pomocníky  I.  fusca  L.  —  N.  Huť.  —  F.  pra- 
tensis Deg.  a  rufa  L.  Strašíce.  —  Také  zde  nevyčerpávám 
Yšech  případů. 

l>raconidae,  Cbalcidae,  Proctotrupidae. 
T  e  t  r  a  m  o  p  r  i  a  a  u  r  o  c  i  n  c  t  a.  Wasm. 

Malinká  tato  forma  žije  výhradně  u  Tetramoriuni  caespitum  L., 
a  to  pouze  v  údolí  Vltavy  od  Chuchle  k  Davli  jsem  ji  našel.  Sedí 
vždy  na  kameni  mezi  mravenci  ve  společnosti  Chennium,  Centrotoma, 
Napochus,  Acartauchenius  a  není  nikdy  přítomna,  kde  jsou  Tychaea 
neb  plod  mravenců.  V  stejné  době  s  jmenovanými. 

Zvláště  hojna  bývá  na  Homoli,  u  Trnové  a  u  Davle.  (R  ) 

T.  c  i  n  c  t  i  c  o  1 1  i  s.  Wasm. 

Jako  předešlá.  Zjistil  jsem  ji  též  u  Vraného.  Bližší  mi  o  ní  sdělil 
Wasm.,  který  ji  u  Prahy  před  lety  sbíral.  —  V  údolí  Vltavském  žije 
u  Solenojjsis  fugax  Latr.  ještě  Solenopria. 

C  h  a  1  c  u  r  a  B  e  d  e  1  i  C  a  m. 

Parasit  jako  larva  v  kokonech  mravenců.  Tak  ji  vychoval  Polák 
u  Formica  rufa  L.  Praha.  (Dle  Wasm.) 


Jako  uovou  noticku  podávám,  že  jsem  3.  III.  05  u  Chuchle 
našel  pod  kamenem  u  Lasius  alienus  Förstr.  jeduu  formu  Procto- 
trupida,  jež  měla  malé  rudimenty  (^)  křídel  a  (j  okřídleného  pak 
jsem  našel  opodál.  Habitem  se  podobala  ona  Ç  úplně  malé  Poneře. 
Podám  ještě  o  věci  té  zprávu  později. 


I 


Prodromus  myrmeeopbilů  českých.  4,3 


Literatura. 

Beklese  Ant.:  Illustrazionc  iconographica  degli  Acari  niiímecopliili.  íii  „l!.i'ilia". 
Vol.  II.  Fasc.  II.  1904.  V.    299—474. 

Duda  L.  :  Seznam  hmyzu  českého,  Khyiichota.  (l''yí3Íukr.  si)ol.) 

EscHEiucii  K.:  Ameisen  und  Käfer.   —  Zoul.    Gart.  4ß.  Jhg.  No.  197. 

Gangelbaukk  L.:  Die  Käfer  von  Mitteleuropa.  L  — IV.  Wien,  1892  —  1901. 

IIktsciiko  Alf.:  Zur  Biologie  von  Claviger  testaceus  Prcyssl.  —  Berl.  Ent.  Zcitsch. 
1896.  P.  45-50. 

Janet  Gh.:  Études  sur  les  fourmis  les  Guêpes  et  les  Abeilles:  liapports  des  Ani- 
maux myrmecopliilcs  avec  les    fourmis.  Limoges  1897. 

Klapálek  f.:  Atlas  brouků  středoevropských.    Piaha    1903.  S.   1 — 462,  1 — ySO. 

Klíma  A.:  Seznam  hmyzu  českého,  Goleoptera  (Fysiokr.  spol.)   1902. 

Kliment  J.:     Geští  brouci.  Ném.  Brod.  1896. 

Kořenský  J.  :    Zoologické  drobnosti  z  okolí  pražského.    Vesmír  XXVII.  Str.  254. 

Koavauz  F.  :  Seznam  hmyzu  českého,    Diptera.    (Fysiokr.  spol.) 

KuBEs  A.:    Ze  života  mravenčího.    Cas.  ces.  sp.  ent.  1904.  S.  46 — 49. 

LoKAv  E.  jun.:  Qnedius    brevicornis  Thoms.    Čas.  ces.  spol.  ent.  1905.  S.  27. 

Lokay  E.  sen.:  Popis  mravenců  českých  s  ohledem  na  hosty  přicháziyící  v  kupách 
mravenčích.    Živa.  1860. 

—  Seznam  brouků  českých.  Arch.  pro  přírod,  výzk.  Cech.  1868. 

Mäkkl  Fr.:  Beiträge  zur  Keuntniss  der  unter  Ameisen  lebenden  Insekten.  Zeitsc!] . 

f.  d.  Entom.  III.  Bd.  203-225. 
Mayr  G.  :  Die  europäischen  Formiciden  (Ameisen).  Wien.    1861. 
PßEYS.sLEK  J.  D.  E.:  Vcrzeichniss  böhmischer  Insekten.  Prag.  1790. 
Puton:     Synopsis     des      Hémiptéres-Heteropteres     de    France,     Remiremout     — 

1876—1881. 
Reitter  E.  :  Bestimmungsfabelleu  der  europaeischen  Coleopteren. 
Rossi  de:  Ameisen  und  Schmetterlinge.  111.  Wochonsch  .  f.  Ent.  1896. 
Roubal  J.  :  Fundorte  einiger  seltenerer  und  für  Böhmen  neuer  Käfer.  Veriiandl. 

d.  k.  k,  Zool.-bot.  Gesellsch.   in  Wien.  1903. 
Rudow:  Ameisenwohnungen.    111.  Woch.  f.  Ent.    1896. 

—  Beobachtungen  bei  Ameisen.  Ins.   Börse.  1898.  P.  223  —  224. 
ScHENKLiNG.  S.:  Über  echte  Ameisengäste.    111.  Wochenschr.  f.  Ent.  1806. 
Schmidt  Goebel  H.    M.  :    Coleopterologische    Kleinigkeiten.     Stett.  Et.    Ztg.  1876, 

S.  389. 
Uzel  J.  :  Šupinušky  země  české.  Král.  ces.  spol.  nauk.  1890.  Pg.  1  —  82. 
Wasmann  E.  (chronologicky):     Verzeichniss    der  Ameisen  und  Ameisengäste   von 

Holländisch  Limburg.  Tijdschr.  Ent.  XXXIV   S.  39-64. 

—  Zur  Bedeutung  der  Fühler  bei  Myrmedonia.  Biol.  Centralbl.  XL  S.  23—25. 

—  Vorbemerkungen  zu  den  internationalen  Beziehungen  der  Ameisengäste.  Biol. 

Centralbl.  XL  S.  331-343. 

—  Die  zusammengesetzten  Nester  und  gemischten  Kolonien  der  Ameisen.  Münster. 

1891. 

—  Die  internationalen  Beziehungen  von  Lomechusa  strumosa.  Biol.  Centralbl.  XII 

Heft  18  -  21. 


I  j  XV-  Jan  Roubal:     Pťodromus  niyrmecophilu  českjch. 

Wap-mann  E.  Zuř  Biologie,  eiuigcr    Ameiseügäste.    Deutsch.    Ent.    Ztschr.  1892.  S. 
347—351. 

—  Eiue  luyrmecopliile  Ceratopogou-Larvc.  Wien.  Eut.  Ztg.  1893.  S.  257. 

;2„i-    Myrmekophileuťauna    des    Rheinlaudes.    Deutsch.    Ent.    Ztsch.     1894.  S. 

•j7;i-'274. 
Die  oiuoiiäischen  Dinarda,  mit  BeschreibuDg  einer  neuen  deutschen  x\rt.  Deutsch 
Eût.  Ztschr.  1894.  S.  275-280. 

—  Zur  Lebens-  und  Eutwicklungs-Geschichte  von  Atenieles  pubicollis,  mit  einem 

Nachtrag  über  Atemeies  emarginatus.  Deutscli.  Eut.  Zt-chr.     1894.  S.  281. 
bis  28.3. 

—  Ueber  Xatitholiuus  atratus    Heer,  (picipes  Thoms.)  Deutsch.  Eut.  Ztsch.  1894 

S.  285-287. 

—  Kritisches  Verzeichuiss    der    myrmekopbilen   und   termitophileu    Arthropoden. 

Berlin.  1894.  S.  1-231. 

—  Die  biologische  Lit  eratur  über  Käfer  Europa's  von   1880  an.    Biol.  CeutralbL 

XV.  S.  31—32. 

—  Zur  Kentoiss  der  myrmekophilon    und  termitophiien  Arthropoden.    Zool.  Anz. 

1895.  Nro.  471. 

—  Dinarda-Arten  oder  Rasen?    Wien.  Ent.  Ztg.   1896.  S.  125  —  142. 

—  Kritische  Bemerkungen  über  einige  Myrmekopbilen  und  Termitophiien.  Wiou. 

Eut.  Ztg.  15.  Jhg.  S.  32—36. 

—  Uebcr  Myrmekopbilen.  Tijdschr.  v.  Ent.  Nederl.  Entom.  Vereen.  41. 

—  Zur    Lebensweise     der    Ameisengrillen    (Myrmecopbila).     (115     Beitrag  zur 
^     Kenntniss  der  Myrmekopbilen.)  Lis.  Börse.  XIX.    S.  43,  52,  59,  68,  75,  83. 

91,  99,   107,  115. 

—  Die  psychische  Fähigkeiten  der  Ameisen.   Stuttg.   1899.  Fg.  1  —  138. 

Jak  viJno,  existují  v  české  literatuře  jen  malé  noticky  o  tomto  biologicky 
tak  důležitém  thematu.  —  Nemohl  jsem  bohužel  použiti  práce  p.  Dra.  E.  Lokaye 
o  myrmekophilních  broucích  (v  2.  seš.  „Časopisu  české  spol.  entomologické"), 
ježto  £8  současně  obě  práce  se  tiskly. 


Ze  sbírek  mi  byly  k  disposici:  velká  sbírka  Coleopter  pana  Dra  E.  Lo- 
kaye, sbírky  musejní,  zejména  sb.  B.  Fleischra,  Gradla,  Helfita,  sbírka  Dipter, 
všechny  kollekce  Dudovy  a  j.  Dále  sbírka  Coleopter  fScbiffnera,  sbírky  pana  Th. 
Krásy,  JUC,  ve  Vraném  n.  Vit ,  p.  Dra.  P.  Bílka  v  Klatovech,  sbírky  „Klubu  přírodo- 
včdpckého"  a  menší  různé  jiné  kollekce.  Vedle  toho  chovám  sám  množství 
myrmecophilû  ve  sbírkách  svých,  jež  jsou  k  volnému  nahlédnutí. 

Jmenovaným  pp.  majitelům  vzdávám  patřičný  dik. 


!l 


i 


XVI. 

Zur  Theorie  der  linearen  Diíferenzialgleichungen. 

Prof.  Dr.  Karl  Zahradník  in  Brunn. 
Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  5.  Mai  1905. 

Gegeben  sei  eine  lineare,  niclit  homogene  Differenzialgleicbung 
zweiter  Ordnung 

y"  -\-q>{x)y'^iP{x)y-f{x).  (I) 

Sind  w,  V  zwei  partikulare  Integrale  der  zugehörigen  homogenen 
Differenzialgleicbung 

y"-\-cp{x)y'-{-^{x)y-0,  (2) 

und  w  ein  partikulares  Integral  der  gegebenen  Gleichung  (1),  so  stellt 
das  allgemeine  Integral  der  Differenzialgleicbung  (1) 

y  zz:  c,  U  A;-  C,  V  -^  lü 

ein  Kurveonetz  dar;  jede  einzelne  Kurve  des  Netzes  wird  durch  zwei 
Punkte  festgelegt.  Durch  jeden  Punkt  der  Ebene  gehen  oo  Kurven 
des  Netzes,  welche  ein  Kurvenbüschel  bilden,  und  einzelne  Kurve 
des  Büschels  ist  bestimmt  durch  Festlegung  einer  Geraden  durch  den 
Punkt  als  einer  Tangente  der  Kurve  in  diesem  Punkte. 

Es  sei  ilfo(^ol^o)  dieser  Punkt  und  a^(||^;)  der  Krümmungs- 
mittelpunkt einer  durch  diesen  Punkt  gehenden  Integralkurve, 
dann  ist 

Sitzber.  der  kön.  böhm.  Ges.  der  Wiss.    IL  Classe.  1 


2  *  XVI.  Karl  Zahradník: 

der  Richtungskoeffizient    der  Tangente   im   Punkte  M^  dieser  Kurve. 

Da  nun  für  diesen  Punkt  M^ 

ist,  so  erhalten  wir  für  die  Koordinaten  des  Punktes  S 


,j,  _    j 1  +  y? 

''       -^0  i-  f  (^^^-)  —  cp{x^) y\  —  t(x,) y. 


(4) 


Für  jeden  AVert  y'„ ,  d.  i.  jeder  durcli  den  Punkt  l/g  gehender 
Tan-ioute  entspricht  eine  Kurve  des  Büschels,  somit  auch  ein  Krüm- 
niungsniittelpunkt  S,  und  umgekehrt  durch  die  Fixirung  des  Punktes 
iS'  ist  auch  die  Tangente  im  Punkte  il/^ ,  somit  auch  die  entsprechende 
Kurve  des  Büschels  gegeben.  Nehmen  wir  somit  y[,  als  rationalen 
Parameter  des  Punktes  S  an,  und  setzen  y'„  =  t,  so  erhalten  wir  als 
Ort  ('S)  der  Punkte  S  eine  rationale  Kurve  dritter  Ordnung,  vierter 
Klasse,  deren  Gleichung 


Xn 


(l-i-nt 


v  —  yo  + 


oder 

-i^-x,r-{r}~yj^  =  0, 

wenn  wir  aus    vorstehenden  Gleichungen  den  rationalen    Parameter  f 
eliminiren. 

Verschieben  wir  die  Koordinatenachsen  parallel  auf  den  Punkt 
J/„  als  Koordiuatenaufang,  so  erhalten  wir  die  Gleichung  des  Ortes 
(N)  der  Krüinmungsmittelpuukte  der  durdi  den  Punkt  M,  gehenden 
Integralkurven 

2/^  (ax  +  by)  —  ix'  +  y'')  =  0,  (5) 

wo  der  Kürze  wegen  gesetzt  wurde 


Zur  Theorie  der  linearen  Differenzialgleichnngen.  3 

Aus  der  Gleichurg  (5)  ist  ersichtlich,  dass  die  Kurve  (S)  die 
unendlich  ferne  Gerade  berührt.  Konstruiren  wir  dieselbe  als  eine 
Zissoidalkurve/)  so  müssen  wir  setzen  .  -, 

c,  =  ť  +  --i-^-^,  =  o 

a       a 
P^^ax-\-oy -r, —  =:  0. 

Der  Grundkegelschnitt  ist  hier  eine  Parabel,  was  schon  daraus 
erhellt,  dass  die  Kurve  (S)  die  unendlich  ferne  Gerade  berührt.  Die 
von  G.  LoRiA  angegebene  Konstruktion  einer  Kurve  dritter  Ordnung, 
welche  die  unendlich  ferne  Gerade  berührt,  stimmt  somit  mit  der 
Konstruktion  der  Kurve  als  einer  Zissoidalen  überein.-) 

2.  Unter  den  Kurven  des  durch  den  Punkt  31^  bestimmten 
Kurvenbüschels  besitzt  eine  Kurve  in  diesem  Punkte  einen  Wende- 
punkt. Für  dieselbe  ist 

ž/o'  =  0, 

somit 

cp{x,)  a 

und  die  Gleichung  der  Inflexionstangente  ist 

b       ,    aVn  —  hxn 

Der   Krümmungsmittelpunkt  S  der    ihr   zugehörigen   Kurve    ist 

der  unendlich  ferne  Punkt  der  Kurve  (S)  für  t  —  —  Bezeichnen  wir 

a 

mit  T  den  Schnittpunkt  der  Inflexionstangente  (7)  mit  der  X  —  Achse, 
so  ist 

Untersuchen  wir  nun  den  Fall,  wo  OT  unabhängig  von  y^  ist. 
In  diesem  Falle  bilden  die  Inflexionstangenten  der  Kurven  der  Kurveu- 
büschel,  welche  den  Punkten  der  Geraden 

entsprechen,  einen  Strahlenbüschel  mit  dem  Zentrum  T. 

')  K.  Zaheadník:  „Křivky  cissoidalné"' ,  Casopis  pro  pěstování  mathematiky 
a  fysiky,  roc.  IL,  pg.  183,  Praha  1873. 

^)  Dr.  G.  Loria:  „Spezielle  algebraische  und  transscendente  ebene  Kurven'^, 
deutsch  V.  F.  Schütte.  Leipzig,  Teubner,  1902,  pg.  74. 

1* 


XVI.  Karl  Zahradník: 


Dies  tritt  ein,  wenn 

(()  die  gegebene  Differenzialgleichung  homogen  ist,  somit  f(x) 
—  ("•  :  dann  ist 

^^-^"  +  ^(^-  («) 

Auf  dasselbe  kommen  wir,  wenn  wir  bemerken,  dass  für  die 
Kurve  des  Büschels,  welche  im  Punkte  ilV,,  eine  Inflexionstangente 
besitzt,  nachstehende  Gleichungen  gelten: 

y'o  —  Cx  <•  +  <^i'^'o  +  «<^o 

wo  wir  mit  dem  Iudex   Null  den  Wert  für  cc  :=  íCq  bezeichnen.     Aus 
dieser  Gleichung  folgt 


y'o  —  <    K     K 

—  w''     u'       v' 


=  0, 


wQraus  sich  der  Richtungskoeficient  der  Inflexionstangente 

ergibt.  Für  die  Abscisse  des  Schnittpunktes  der  Tangente  mit  der 
X  —  Achse  erhalten  wir 

somit  erhalten  wir  für  die  Abscisse  OT  des  Schnittpunktes  der  In- 
flexionstangente im  Punkte  M^  der  Kurve  des  durch  den  Punkt  M^ 
bestimmten  Kurvenbüschels 


^-OT—x, 


ž/o  K^«) 


Ist  nun 
dann  hat  man 


Ç  —  X(. 


(w>ö) 


Zur  Theorie  der  linearen  Differenzialgleichungen.  5 

unabhängig  von  der  Ordinate  y^.  Dies  tritt  ein,  wenn  w;  =  o,  da  die 
Werte  der  partikularen  Integrale  der  homogenen  DifFerenzialgleichung 
(2)  von  Null  verschieden  sind. 

Nun  ist 

K  +  <5P  (^o)  K  +  i>  K)  %  -  0, 
somit  ist 

me  in  der  Gl.  (8). 

Wenn  die  Differenzialgleichung  nicht  homogen    ist,    so    müssen 
ß)  die  Koefficienten  (p,  ip  sowie  /  Konsfanten  sein.    Durch    parallele 

f 
Verschiebung  der  A" —  Achse  auf  den  Punkt  0,  (Ol  — )  als  neuen  Ko- 

ordinatenanfang  geht  die  Gleichung  (1)  in  diesem  Falle  über  in 

rj^'  -^  (p  ,  rj'  -\-  xfj .  7]  zz:  0. 

Die  Inflexionstangenten  der  Kurven  in  den  Kurvenbüscheln  der 
Punkte  der  Geraden 

haben  wieder  in  diesem  Falle  einen  gemeinschaftlichen  Schnittpunkt; 
derselbe  liegt  aber  in  der  neuen  X  —  Achse,  seine  Koordinaten  in 
Bezug  auf  das  ursprüngliche  Koordinatensystem  sind 

I   9^  / 


XVIL 

Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří. 

Sepsal  Čeněk  Zahálka. 

S  obr.  55.  až  88. 
Předloženo  v  sezení  dne  5.  května  1905. 

Úvod. 

Přistupujeme  ku  nejmladšímu  pásmu  křídového  útvaru  v  Po- 
jizeří, kterým  se  ukončuje  řada  pásem  českého  útvaru  křídového  vůbec. 

Byl  jsem  velice  žádostív  zvěděti  již  při  studiu  západočeského 
útvaru  křídového,  v  jakém  poměru,  co  se  týče  stáří,  stojí  naše  pásma 
ku  Chlomeckým  vrstvám  Krejčího  a  Frice.  Zdaž  některému  z  vyšších 
pásem  našich  budou  aequivalentní,  či  mladší  ještě  nežli  pásmo  X.? 
Tato  otázka  tanula  mí  ustavičně  na  mysli. 

V  západočeském  útvaru  křídovém  děly  se  jíž  pokusy  nalézti 
v  řadě  tamních  vrstev  aequívalent  Chlomeckých  kvádrových  pískovců. 
Jíž  Krejčímu^)  se  zdálo,  že  viděl  Chlomecké  vrstvy  v  nejhlubších 
třetihorních  pískovcích,  jež  pokrývají  křídový  útvar  pří  jižním  okrají 
Českého  Středohoří  od  Loun  přes  Tříblíce  k  Lítoměřicům.  Když  jsem 
se  však  přesvědčil,  že  pískovce  tyto,  spočívající  na  Inoceramových 
slínitých  vápencích  pásma  X.  souvrství  d,  chovají  třetíhorní  floru,  jíž 
ze  Žiteníckého  nálezíska  u  Litoměřic  popsal  Engelhardt,^)  jako  floru 


^)  Studie  v  oboru  křídového  útvaru  v  Čechách,  str.  69.  Zahálka  :  Rozšíření 
pyropových  štěrků,  str.  4. 

-)  Srovnej   Zahálkovo:    O  bludivých  valounech  atd.    v  Českém   Středohoří, 
str.  171-172. 

věstník  král.  české  spol.  nauk.   Třída  n.  1 


9  XVII.  Čeněk  Zahálka: 

Aquitanskélio  stupně  spodního  miocänu,  tu  ovšem  přestala  domněnka, 
hledati  v  oněch  pískovcích  obdobu  Chlomeckých  vrstev.  Též  se  ukázalo 
klamným  srovnávati  s  Chlomeckými  vrstvami  ony  písky  a  štěrky  Kipské 
vysočiny,  které  pokrývají  zmíněné  souvrství  Xd.  Tyto  písky  a  štěrky 
náleží  útvaru  diluvialnímu.^) 

Tak  zůstávalo  pásmo  X.,  t.  j.  pásmo  odpovídající  Krejčího 
a  Frice  Teplickým  vrstvám  v  Teplicích'^),  v  našem  studiu  ustavičně 
nejmladším  pásmem  v  celém  západočeském  útvaru  křídovém  od  Loun 
přes  Řip  až  ku  řece  Jizeře.  Již  tato  okolnost  byla  nápadná,  neboť 
Chlomecké  vrstvy  hned  na  protější  levé  straně  Jizery  rovněž  byly 
uznávány  jako  nejmladší  pásmo  v  českém  útvaru  křídovém. 

Přešed  na  levou  stranu  Jizery  došel  jsem  ku  velmi  zajímavým 
a  překvapujícím  výsledkům.  Rozšířiv  tam  prohledávání  pásma  X.,  kde 
toho  potřeba  kázala,  i  do  vzdálenějších  krajin,  ku  př.  až  do  Polabí 
v  okolí  Poděbradském,  shledal  jsem,  že  u  Poděbrad  shoduje  se  pásmo  X. 
ještě  úplně  s  pásmem  X.  v  Poohří,  v  okolí  Ripu  a  v  Polomených 
Horách.  Však  z  okolí  Poděbrad  na  sever  až  ku  čáře  Dobrovice-Libán 
počíná  vrstvám  pásma  X  ubývati  vápnitějšího  složiva,  a  pevnější  sliny, 
vápnité  sliny  a  slinité  vápence  jeho  mění  se  ponenáhle  v  méně  pevné 
a  měkké  sliny. 

'  Od  čáry  Dobrovice-Libán  na  sever,  až  ku  čáře  Bakov-Sobotka- 
Jičín,  kde  zdvihá  se  Chlomecký  hřbet,  Markvartická  vysočina  a  Ve- 
líšský  hřbet,  počínají  se  pojednou  vkládati  vrstvy  pískovce  do  onoho 
souvrství  slinu,  které  odpovídá  v  okolí  Ripu  souvrství  Xc.  Ve  spodní 
části  tohoto  souvrství  jen  tu  a  tam  teninká  vrstvička  pískovce  vápni- 
tého se  objeví,  ve  vyšší  části  i  mocnější  desky,  ba  i  kvádrový  pí- 
skovec. Sliny,  do  něhož  kvádrové  pískovce  jsou  vloženy,  jsou  ještě 
chudší  vápencem  než  v  kraji  předchozím,  místy  vytrácí  se  vápenec 
docela  a  bývalé  sliny  z  předchozího  kraje  nahrazeny  jsou  jíly  často 
dosti  písčitými. 

Zcela  tatáž  změna  faciová  v  oboru  souvrství  Xc  spadá  do  čáry 
Mladá  Boleslav-Jenšovice  a  postupuje  od  západu  k  východu,  a  do  čáry 
Velíš-Brada  (u  Jičína),  kde  postupuje  od  východu  k  západu. 

Zmíněný  přechod  faciový  jeví  se  tedy  na  pokraji  okresu,  který 
má  tvar  trojúhelníka,  jehož  vrcholy  jsou  Malá  Skála,  Mladá  Bole- 
slav^ Jičín. 

Od  obvodu  tohoto  trojúhelníka  do  vnitř  nastává  rychlá  změna 
faciová  všech  souvrství  pásma  X.  —  V  souvrství  Xc.  vymizí  poslední 

*)  Zahálka:  Geologie  Roliatecké  vj'siny,  str.  .32  —  34.  Tab.  1. 
*)  Nikoliv  Tšem  Teplickým  vrstvám  jiných  krajin. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  o 

sliny  a  jíly  a  jich  místo  zaujme  kvádrový  pískovec.  Sliny  ve  svrchní 
části  souvrství  Xb.  počnou  se  prokládati  lavicemi  kvádrovcovými, 
vždy  mocnějšími  až  sliny  vymizí  a  kvádnsvým  pískovcem  se  nahradí. 
Méně  rychle  přecházejí  nejspodnější  sliny  souvrství  \d.    v  pískovce. 

Ještě  větších  změn  nabývá  pásmo  X.  od  Hrubé  Skály  ku  Malé 
Skále,  t.  j.  v  severním  cípu  trojúhelníka  a  maximum  změn  nabývá  na 
Sokole  a  Drabovně  u  Malé  Skály.  Zde  již  celé  pásmo  X.  složeno  je 
z  kvádrových  pískovců  až  na  nejspodnější  vrstvy  jeho  náležející  k  sou- 
vrství Xa.  a  nejspodnější  části  souvrství  Xb.  Však  i  tyto  nabyly 
zde  poměrně  nejpísčitějšího  složiva,  neboť  je  zde  souvrství  Xa. 
z  pískovce  glaukonitického  slinitého  složeno  a  onen  nejspodnější 
zbytek  souvrství  Xb.  z  písčitých  slinu  a  písčitých  jílů  se  skládá. 

Kvádrové  pískovce  pásma  X.  v  Pojizeří  určovali  Krejčí  a  Fric 
a  po  nich  i  mnozí  jiní  geologové  co  Chlomecké  vrstvy,  sliny  neb  jíly 
pásma  X.  buď  co  Teplické  a  BřezensJcé  vrstvy  neb  jen  co  JBřezensJcé 
vrstvy.  I  tenkráte,  když  na  přechodu  faciovém  vrstvy  slínii  (neb  jílů) 
s  kvádrovými  pískovci  se  střídají,  určovali  sliny  (neb  jíly)  co  BřesensTié 
vrstvy  a  kvádrové  piskovce  co  Chomecké  vrstvy,  tak  ze  se  jim  tyto 
dvoje  vrstvy  různého  stáři  několikráte  nad  sebou  vystří- 
daly ! 

Teplické  vrstvy  v  Teplicích  jsou  tedy  téhož  stáří  co  Chlomecké 
kvádrové  pískovce  v  Pojizeří,  náležíť  jednomu  a  témuž  pásmu  X. 

Jak  jednotliví  geologové  pásmo  X.  na  různých  místech  Pojizeří 
posuzovali,  o  tom  podrobně  pojednáváme  v  této  práci  a  přehledně  na 
konci. 

Faciové  změny  pásma  X.  v  Pojizeří. 

Ve  svých  dosavadních  studiích  v  oboru  českého  útvaru  křído- 
vého měl  jsem  mnohokráte  příležitost  poukázati  na  faciové  změny 
vrstev.  Tyto  změny  dají  se  jen  tenkráte  vypozorovati,  když  se  ne- 
přetržitě sledují  vrstvy  z  jednoho  kraje  do  druhého.  Změny  až  dosud 
nalezené  nebyly  na  přechodu  svém  nikdy  náhlé,  nýbrž  ponenáhlé.  Na 
př.  ponenáhlým  ubýváním  vápence  a  jílu  ve  slinu  a  přibýváním  kře- 
menného písku  přešel  jeden  a  týž  horizont  slinu  ku  př.  ve  kvádrový 
pískovec.  Tento  ponenáhlý  přechod  děl  se  vždy  v  délce  několika  kilo- 
metrů. Nazývejme  tuto  změnu:  Faciová  změna  s  ponenáhlým  přechodem. 

Zcela  jiného  druhu  je  však  faciová  změna  v  oboru  pásma  X. 
v  Pojizeří.  Tu  rázně  přechází  jedna  facie  ve  druhou,  ku  př.  slin  ve 
kvádrový  pískovec.  V  jednom  a  témže  místě,  v  dosti  skrovném  lomu, 


4  XVII.  Cenèk  Zahálka: 

lze  často  zrněnu  faciovou  vystihnouti,  spadá-li  do  polohy  přechodní. 
Ze  dvou  stran  přichází  tu  proti  sobě  petrograficky  zcela  různé  vrstvy; 
z  jedné  slin  (po  případě  písčitý  jíl),  z  druhé  kvádrový  pískovec  kaoli- 
nický.  Slíu  vysílá  výběžky  do  pískovce  a  vytrácí  se  v  něm  klínovitě 
Také  může  býti  vrstva  slinu  do  kvádrovce  vnikající  trvalejší  a  vyklíní 
se  v  pískovci  o  mnoho  metiů  dále.  Vrstvy  slinu  vnikající  do  pískovce, 
proměňují  se  obyčejné  v  pisčitý  jíl,  někdy  však  své  slinité  složení  až 
do  konce  udržují.  Naproti  tomu  zase  pískovec  vysílá  výběžky  do  slinu 
a  vytrácí  se  v  něm  rovněž  klínovitě.  Tak  se  vrstvy  dvou  facií  do  sebe 
střídavě  zakliňují,  jsou  velmi  nepravidelné,  někdy  zvlněné.  Vykliňo- 
váni  vrstvy  některé  děje  se  jazykovitě  někdy  prstovitě  jak  na  proíilu 
vertikálném  tak  horizontálném. 

Porovnáme-li  tento  zjev  s  popisem  tektoniky  vrstev  ve  vše- 
obecných geologiích,  shledáme,  že  odpovídá  uložení  vrstev  střídavě  se 
vykliňujících.  V  našem  případě  jeví  se  však  toto  střídání  vyklinujících 
se  vrstev  velmi  nepravidelně,  v  divokém  prostupování  výběžků  jedné 
facie  ve  druhou.  Budeme  tuto  změnu  faciovou  v  našem  českém  útvaru 
křídovém  nazývati  :  Faciová  směna  střídavé  se  vyJcliňující. 

Takové  změny  faciové  zvláště  jsou  přístupné  v  souvrství  Xc. 
na  obvodu  okresu,  o  němž  jsme  předeslali^  že  má  tvar  trojúhelníka 
určeného  vrcholy:  Malá  Skála,  Mladá  Boleslav,  Jičín.  Zvláště  pěkně 
odkryté  nalezl  jsem  na  Chlomeckém  hřbetu,  Markvartické  vysočině 
a  Velíšském  hřbetu.  Obraz  55.  znázorňuje  styk  dvou  facií  jednoho 
a  téhož  souvrství  Xc4.  jak  se  jeví  ve  stěně  lomu  zvaného  „Skála" 
u  Chlomecké  myslivny  na  profilu  147.  Jedna  facie  složena  je  z  kvádro- 
véJio  pískovce  kaolinického  bílého  {pb)  neb  žlutého  {pš)  jemnozrnného, 
druhá  facie  složena  je  z  písčitého  jílu  (j).  Jíl  nadržuje  místy  vodu  {v). 
Uzavřený  jílem  obrys  pískovce  uprostřed  obrazce  je  příčný  průřez 
výběžku  pískovcového,  který  se  před  stěnou  lomu,  t.  j.  k  západu  vy- 
tratil, avšak  k  východu  souvisí  s  mocnou  partií  téhož  kvádrovce, 
kterou  spatřujeme  po  pravé,  t.  j.  JZ.  stěně  lomu.  Facie  kvádrového 
pískovce  vůbec  se  tu  k  západu  vytrácí  a  na  její  místo  nastupuje  facie 
písčitého  jílu.  („s"  na  obr.  55.  značí  ssutiny  zakrývající  hlubší  vrstvy 
v  lomu.) 

Každým  krokem  mění  se  scenerie  kvádrového  pískovce  s  písčitým 
jílem.  Na  obrazci  56.  spatřujeme  styk  kvádrového  pískovce  slinitého  (p) 
s  pískovcem  jílovitým  (p;)  tence  deskovitým,  který  též  v  jz7  přechází  (j). 
Je  to  u  souvrství  poněkud  mladšího  nežli  v  předešlém  nálezisku,  a  sice 
Xc7.  profilu  145.,  jak  se  jeví  ve  stěně  Panského  lomu  na  pokraji 
lesa,  za  šancemi,  poblíž  P.  Marie,  S.  od  obce  Chlomku. 


Pásmo  X.  křidového  útvaru  v  Pojizeří. 


6 


XVII.  Čeněk  Zahálka: 


Jakmile  se  dost  mcálo  vzdálíme  od  obvodu  trojúhelníka,  u  něhož 
zmèua  faciová  nastává,  do  vnitra  jeho,    nahrazují  se  souvrství  slinitá 

JZ  sv 


Xo 


Ohr.  56. 


Xc 


^^TT^-^rrT^^Ť^Ťf^šióššsšŠ^áŠásŠŽSŠ^S?^^ 


ššásššíšSJ 


•.•r.:M.o 


9m 


-6 

pb 

~J 
S 


-* 


zpv 

1 
pb 


Obr.  57. 


}  :  100 


(po  případě  jilovitá)  rychle  kvádrovými.  Ten  ukaž  znázorňuje  obr.  57., 
představující  stěnu  panského  lomu    v  lese  S.   od  Nových  Telib,    v  S. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  7 

Stráni  Chlomeckého  hřbetu.  Vrstvy  náleží  (tak  jako  na  obr.  55.  a  56.) 
ku  svrchní  části  souvrství  Xc,  a  sice  Xc2.  až  7.  profilu  151.  Zde  se 
dokonává  faciová  změna  jilovitého  slinu  ('s)  ve  kvádrové  pískovce  vá- 
pencové (pv)  neb  kaolinické  bílé  a  žluté  (pb,  pè).  Tu  se  zakončují 
poslední  zbytky  slinu,  aby  učinily  místa  výhradné  kvádrovým  pískovcům. 

Při  faciových  změnách  souvrství  slinu  neb  jílů  pásma  X.  ve 
kvádrový  pískovec  vyskytují  se  též  koule  pískovce  vápencového  jenino- 
zrnného.  Koule  tyto  vloženy  jsou  buď  ve  kvádrovém  pískovci,  z  jehož 
zvětralého  povrchu  nápadné  vyčnívají,  poněvadž  více  větrání  vzdorují, 
aneb  tvoří  ve  slinu  samostatné  lavice  několikráte  se  slínem  se  stří- 
dající. Poslední  případ  jeví  se  nápadně  často  ve  spodním  oddělení 
souvrství  Xť. 

Koule  pískovce  vápencového  vytrácí  se,  postoupla-li  faciová 
změna  ve  kvádrový  pískovec  ve  větší  míře.  Na  obr.  57.,  kde  se  změna 
slínů  ve  kvádrový  pískovec  ve  vyšší  poloze  souvrství  Xc  dokonává, 
vyskytují  se  takové  koule  zřídka  (ku  př.  v  Xc^.).  V  čisté  kvádrovcové 
facii  je  pak  koule  vzácná. 

Ze  při  tak  pronikavých  změnách  faciových,  jak  jsme  je  byli 
popsali,  nastávají  náhlé  změny  v  palaeontologických  poměrech  pásma  X., 
rozumí  se  samo  sebou.  O  tom  podrobně  i  přehledně  pojednáme  v  této 
práci  dále. 

Jizera  křídová  a  Jizerské  delta  mořské  za  doby  pásma  X. 

Obr.  58.  na  Tab.  I. 

Uvažujme  některé  výsledky,  ku  kterým  jsme  došli  studiem 
pásma  X.  v  Pojizeří. 

Pod  Malou  Skalou  ve  Vranově,  t.  j.  v  místech,  kde  dnešní  Jizera 
opouštějíc  území  archaické  a  permské,  vniká  do  oboru  křídového  útvaru, 
je  pásmo  X.  z  celého  Pojizeří  nejpísčitější  a  až  na  malou  výjimku 
téměř  celé  z  kvádrového  pískovce  složeno.  V  Sokolských  skalách,  kde 
je  pásmo  X.  poměrně  nejlépe  zachováno,  dosahuje  výška  kvádrových 
pískovců  —  od  mocnosti  mnoho  se  nelišící  —  1195  m.  Byla  však 
ještě  větší,  neboť  jest  vyšší  část  souvrství  XřZ.  denudována.  Vykazuje 
zde  s  hora  dolů  : 

Souvrství  XťZ«.  z  kvádrového  pískovce .  12  m»  s 

souvrství  Xc.  z  kvádrového  pískovce  a  slepence     .......  "I  _      :*? 

souvrství  Xft/S.  z  kvádrového  pískovce /  J  ;^  . 

souvrství  Xfta.  ze  slinitého  písčitého  jílu,  písčitého  slinu  a  pisěi-  (l^ 

tého  jílu 10'5  m 

souvrství  Xct  z  glaukonitickébo  slinitého  pískovce  . l.S  m 


g  XVII.  Cenèk  Zahálka: 

V  tomto  nejpísčitějším  stavu  svém  počíná  pásmo  X.  bezprostředně 
0(1  břehu  bývalého  moře  křídového  ve  Vranově. 

Ačkoliv  jsou  celkem  všude  \  Pojizeří  kvádrové  pískovce  pásma  X. 
jemnozruné  (tak  jako  v  pásmu  IX.),  přece  objevují  se  u  Vranova  též 
hrubá  zrna  křemene,  větší  valounky  křemene,  ba  i  vrstvičky  slepence 
(Chocholka,  Rotštýn,  Sokol).  Jsou  zde  tedy  tyto  usazeniny  mořské 
poměrně  nejhrubší  z  celého  Pojizeří. 

Tyto  okolnosti  svědčí  tomu,  že  již  za  doby  křídové  vtékala  ve 
Vranově  do  českého  zálivu  moře  křídového  řeka,  předchůdce  dnešní 
Jizery,  Jizera  křídová,  přináševši  se  svými  přítoky  z  blízkých  Jizer- 
ských hor  a  Krkonoš  písčitý  náplav,  hlavně  písek  křemenný,  živcový, 
šupinky  muskovítu  a  biotítu,  zvláště  ze  svého  masivu  žulového.  Hrubší 
materiál  usazován  v  moří  bh'že  ústí  Jizery  křídové.  Z  něho  složeny 
jsou  nynější  kvádrové  pískovce  i  vrstvičky  slepence,  jenže  živce,  hlavně 
Orthoklas,  zvětraly  dávno  již  v  kaolín.  Jemnější  nános  písčitý  odplaven 
dále  od  ústí  Jizery  křídové  až  do  kraje  spadajícího  mezi  nynější  Mladou 
Boleslav  a  Jičín.  Muskovít  a  biotit  v  malých  a  tenkých  šupinkách 
unášel  proud  dále  od  ústí  a  čím  dále  od  ústí  do  moře,  tím  více 
jemnějších  šupinek  slídy  naplaveno.  Poněvadž  v  Jizerských  horách 
a  Krkonoších  muskovít  převládá  nad  bíotítem,  proto  onen  ve  větším 
množství  nanesen.  Proto  vznikly  mezí  Mladou  Boleslavi  a  Jičínem 
kvádrové  pískovce  s  nejjemnějším  zrnem  křemenným  a  živcovým 
a  s  největším  množstvím  šupinek  obojí  slídy,  zvláště  muskovítu.  Také 
zde  živce  v  kaolín  se  proměnily. 

Nejlehčím  materiálem,  jejž  voda  Jizery  křídové  do  moře  při- 
nášela, byly  kousky  dřev,  větévek,  listů  a  jejích  drf,  a  proto  také 
nejdále  zanášeny.  Pískovce  uvedené  mezí  Mladou  Boleslavi  a  Jičínem 
oplývají  množstvím  uhelného  smetí,  zuhelněných  větévek,  dřev  a  místy 
jsou  i  otisky  dosti  poškozených  lupenů. 

Ze  Jizera  křídová  přinášela  do  moře  též  usazeniny  jilovíté, 
rozumí  se  samo  sebou.  Kaolín  ze  zvětralých  živců  z  Krkonoš  a  Ji- 
zerských hor,  zvětraníny  z  hurónských  břidlic  a  permských  vrstev 
z  tehdejšího  Pojizeří  a  Podkrkonoší  poskytly  jím  dosti  látky.  Při  ústí 
Jizery  křídové  usazovaly  se  jen  v  nejstarších  dobách  pásma  X.,  a  sice 
za  dob  souvrství  Xa.  a  Xba.;  dále  od  ústí  i  za  dob  pozdějších  a  čím 
dále  od  ústí  tím  více. 

Na  jižním  okrají  usazenin,  na  jejíchž  uložení  měla  ještě  vliv 
Jizera  křídová,  zároveň  ale  i  jiné  řeky,  jeví  se  nejméně  pískovcových 
vrstev.  Vizme  ku  př.  sled  vrstev  pásma  X.  na  Z.  okraji  Chlomeckého 
hřbetu  (víz  profil  146.)  : 


Pásmo  X.  křídového  iitvaru  v  Pojizeří.  9 

souvrství  XřZ«.  ze  slinu,  zachováno  jen 20'0  m 

souvrství  Xcß.  z  pískovce  deskovítého  neb  kvádrového,  střídajícího  se 

s  písčitým  jílem •.  • lO'ö  m    s 

souvrství  Xc«.    ze    slinu,   v    němž  jsou   nepatrné   vrstvičky    vápnitého  > 

pískovce 445  m 

souvrství  X6.  ze  slinu 71-0  m 

souvrství  Xa.  ze  slinu 1*0  m^ 

Povšimněme  si  nyní  plošné  rozlohy,  již  zaujímají  pisčité  facie 
jednotlivých  souvrství  pásma  X.  a  jak  se  tyto  mění  od  nejstarších 
dob  až  do  konce  doby  pásma  X. 

O  rozloze  pískovcové  facie  nejstaršího  souvrství  Xa.  nemůžeme 
mnoho  říci.  Jesti  nepatrné  mocnosti  1*3  m  a  jen  málo  kde  přístupno. 
Známe  je  toliko  z  Besedic  u  Vranova  a  z  Károvska  v  Turnově.  Na 
obou  místech  složeno  je  z  glaukonitického  pískovce  slinitého.  Daleko 
za  Turnov  tato  pískovcová  facie  nejde,  nýbrž  mění  se  ve  facii  jemnější, 
slinitou,  vždy  ale  značně  glaukonitickou  s  nepatrnými  drobečky  pí- 
skovcovými, jak  svědčí  nálezisko  ve  Vlkavě,  jižně  od  Dobrovice,  u  Ji- 
zerného  Vtelna  a  na  Chlomku  u  Vtelna.  Tolik  je  jisto,  že  je  mezi 
Vranovem  a  Turnovem,  tedy  při  ústí  Jizery  křidové  nejpísčitější. 
Jizera  křídová  naplavovala  do  moře  za  doby  souvrství  Xa.  menší 
množství  písku,  a  to  jen  blízko  ústí,  sotva  dále  než  za  nynější  Turnov, 
a  proto  množství  vody  v  řečišti  jejím  tekoucí  i  rychlost  její  byly 
mírný. 

Po  usazení  se  souvrství  Xa.  nastal  ještě  mírnější  proud  Jizery 
křidové,  neboť  na  počátku  doby  souvrství  Xb.  usazovalo  se  v  moři 
jen  málo  velmi  jemného  písku  křemenného  poblíž  ústí  Jizery.  Tichý 
proud  říční  přinášel  převahou  jíl,  čím  dán  hlavní  materiál  k  utvoření 
se  písčitých  jílů,  slinitých  písčitých  jílů  a  písčitých  slinu.  Rozloha 
této  chudě  pisčité  facie  spadá  mezi  ústí  řeky  u  Vranova,  Turnov 
a  Rovensko  a  má  tvar  trojúhelníka  čili  delta,  které  se  od  ústí  do 
moře  rozbíhá.  Dále  do  moře  od  tohoto  delta,  ubývá  těmto  nejstarším 
vrstvám  souvrství  Xba.  písku  a  mění  se  ve  sliny.  Patrně  proud  Jizery 
odnášel  dále  od  ústí  jemnější  jílovitý  náplav,  který  čím  dále  do  moře 
tím  více  mísil  se  s  jilovitými  náplavy  jiných  proudů  říčních. 

Již  na  konci  usazování  se  jemných  náplavů  z  dob  Xbcc.,  jichž 
výška  v  Jizerském  delta  je  7  m  až  15  m,  lze  pozorovati,  že  počalo 
se  měniti  podnebí  v  Cechách,  neboť  přibývá  křemenného  písku  ná- 
plavùm  v  nejvyšších  vrstvách,  což  předpokládá  mocnější  a  rychlejší 
proud  řeky.  Tato  změna  stává  se  však  po  usazení  souvrství  Xboc. 
mnohem   patrnější,   neboť   Jizera   křídová   zanášela   pak  téměř   samý 


j,^  XVII.  čeněk  Zahálka: 

písek  křemenný  a  živcový  poblíže  ústí,  z  něhož  se  nám  kvádrový 
pískovec  utvořil.  Z  počátku  sahal  tento  deltový  náplav  písku  jen  od 
ústí  až  ku  čáře  Chocholka-Blatce,  za  ním  usazovány  sliny.  Později 
za  dob  souvrství  Xbß.  zaujímal  pisčitý  náplav  v  moři  vždy  rozsáhlejší 
delta,  které  se  rozbíhalo  k  jihu  až  ku  čáře  Mnichovo  Hradiště-Jičín. 
Na  západním  a  jižním  obvodu  tohoto  delta  tříštily  se  již  náplavy 
])isčité  a  nedávaly  proto  vznik  k  nepřetržitým  vrstvám  kvádrových 
pískovců,  ani  ve  směru  horizontálném  ani  vertikálném,  nýbrž  jednou 
byl  proud  jizerský  mocnější  a  zanášel  písek  dále  do  moře,  po  druhé 
změnou  podnebí  neb  počasí  slabší  a  písčité  delta  ustoupilo  o  něco 
zpět,  takže  se  usazovati  mohl  na  předchozí  vrstvu  písku  jíl,  jejž  při- 
nášely proudy  jiných  řek  z  protivné  strany.  Zanesen-li  opět  větším 
proudem  jizerským  písek  dále.  přikryl  se  jíl  (dnešní  jíl  neb  slin) 
vrstvami  písku.  To  se  opakovalo  několikráte.  Proto  lze  pozorovati  při 
uvedeném  obvodu  delty  střídání  se  usazenin  písčitých  a  jilovitých. 
Tím  vysvětlujeme  ony  faciové  změny  střídavě  se  vykliňujících  vrstev. 

Ptozloha  Jizerského  písčitého  delta  mořského  vzrůstala  postupem 
času  vždy  dál  a  dále  od  ústí  a  my  shledáváme,  že  za  časů  spodního 
oddělení  souvrství  Xc,  t.  j.  Xca.,  zanášen  byl  jizerským  proudem 
samý  písek  do  delty  mořské  od  ústí  Jizery  až  ku  čáře  Bakov-Jičín 
nepřetržitě,  a  tím  dán  materiál  k  mohutným  kvádrovým  pískovcům 
v  těchže  místech.  Byly  však  v  době  té  periody,  kdy  mocnější  proud 
jizerský  zanesl  písek  ještě  dále  a  Jizerské  písčité  delta  mořské  po- 
stouplo až  ku  čáře  Dobrovice-Libáň-Velíš.  Písek  naplavený  utvořil 
v  rozšířené  takto  části  deltové  jen  tenkou  vrstvu,  pokryv  jiloyitý 
nános  proudů  jiných  řek,  jmenovitě  křídového  Labe.  Když  na  to  proud 
jizerský  se  zmenšil,  ustoupilo  zpět  písčité  delta  a  na  zmíněné  tenké 
vrstvě  písku  usazoval  se  opět  jilovitý  náplav  Labského  proudu  po 
delší  dobu.  Proto  v  souvrství  Xca.  jsou  mezi  Mladou  Boleslavi  a  Ji- 
čÍQem  jen  slabší  vrstvy  pískovce  mezi  mocnými  vrstvami  slínů. 

Za  dob  vyššího  souvrství  Xc ,  totiž  Xc/5.,  dosáhly  usazeniny 
písku  Jizery  křídové  co  do  mocnosti  i  rozlohy  v  jejím  deltě  mořském 
svého  maxima.  Od  ústí  až  ku  čáře  Bakov-Jičín  usazoval  se  písek  ne- 
přetržitě, a  proto  až  sem  tvoří  kvádrové  pískovce  z  doby  té  jeden 
celek;  avšak  v  několika  po  sobě  se  vystřídajících  periodách  zaneseny 
mocné  vrstvy  písku  až  ku  čáře  Dobrovice-Libáň,  davše  základ  ku 
mocným  kvádrovým  stolicím  na  Chlomeckém  hřbetu,  Markvartické 
vysočině  a  Velíšském  hřbetu.  Ustoupil-li  nános  tehdejšího  pisčitého 
delta  zpět,  tož  jen  na  krátko.  V  takovém  intervalu  menším  pokryly 
se  mocné  písky  slabými   vrstvami   jilovitými    z  protivné  strany  — 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  n 

dnešní  jíly  a  sliny  těchže  vysočin.  —  Na  to  opět  písčité  náplavy  ji- 
zerské nabyly  vrchu  a  dosáhly  předešlého  rozsahu.  To  jsou  zase  pří- 
činy oněch  střídavě  se  vykliňujících  faciových  změn,  které  při  zá- 
padním, zvláště  ale  při  jižním  okraji  Jizerského  delta  mořského  tak 
často  v  profilech  našich  uvádíme.  Z  uvedeného  je  patrno,  že  Jizera 
křídová  dosáhla  podle  toho  nejmocnějšího  proudu  za  dob  vyššího  sou- 
vrství Xc. 

Kdežto  od  dob  souvrství  X6.  ponenáhlu  postupovala  rozloha 
Jizerského  písčitého  delta  mořského  od  ústí  dál  a  dále  k  jihu  až 
na  konec  doby  souvrství  Xc,  tož  v  období  souvrství  Xd.  ustupovala 
zase  hranice  této  delty  zpět,  avšak  tempem  zrychlenějším.  Proud 
Jizery  se  mírnil,  písek  zanášen  na  počátku  souvrství  Xd.  ve  skrovné 
míře  jen  za  nynější  hrad  Kosť  u  Sobotky,  později  ustoupily  nánosy 
písku  ještě  více  zpět.  Nepřetržitě  naplavován  byl  písek  v  době  sou- 
vrství Xd.  jen  v  úzké  deltě  od  ústí  u  Vranova  až  ku  nynější  Hrubé 
Skále,  kde  z  něho  kvádrové  pískovce  vznikly,  všude  jinde  opanovaly 
pole  usazeniny  jilovité. 

Na  obrazci  58.  znázorněna  je  rozloha  Jizerského  mořského  delta 
písčitého  za  doby  pásma  X.  Jemně  a  hustě  tečkovaná  plocha  značí 
ony  do  dnešního  dne  zachované  kvádrovce  ve  vyšší  poloze  souvrství 
Xc,  které  se  střídají  ještě  s  jíly  neb  sliny.  V  tu  dobu  bylo  písčité 
delta  nejrozsáhlejší.  Drobně  tečkovaná  plocha  značí  rozlohu  kvádrovců 
vyšší  polohy  souvrství  Xď.  a  celého  souvrství  Xc  Do  té  zasahují  jen 
nepatrné  a  nejspodnější  vrstvičky  pískovce  ze  souvrství  Xď.  Hrubě 
tečkovaná  plocha  značí  rozlohu  kvádrovců  těchže  souvrství  jako  pře- 
dešle, ale  mimo  to  i  z  mladšího  souvrství  Xb.  a  ze  souvrství  Xd. 
Éídce  a  jemně  tečkovaná  plocha  poukazuje  na  pravděpodobnou  rozlohu 
Jizerského  písčitého  delta  mořského  po  ukončení  periody  křídové 
v  Cechách.  Èeka  Jizera  s  nejbližšími  přítoky  tekla  po  ukončení  pe- 
riody té  po  nejvyšších  písčitých  vrstvách  souvrství  Xd.  mezi  Vra- 
novem, Turnovem  a  Rovenskem,  a  tím  si  vysvětlujeme,  proč  je  tam 
souvrství  Xd.  tak  skrovně  zachováno. 

Ještě  jsou  jisté  okolnosti  nápadný  v  oboru  našeho  Jizerského 
delta.  Předně  sahají  výminečně  pískovcové  vrstvy  v  oboru  vyššího 
souvrství  Xď.  až  ku  Zelenské  Lhotě  u  Líbáně.  Za  druhé  je  nápadno, 
že  hřbety  dnešních  zachovaných  kvádrovců  rozbíhají  se  od  ústí  Jizery 
křídové  a  od  střední  osy  deltové  ku  západnímu  a  východnímu  obvodu 
delta.  Za  třetí  přiléhá  východní  obvod  deltový  ku  Kozákovskému 
hřbetu.  Tyto  okolností  nasvědčuji  tomu,  že  Jizera  křídová  vniknuvši 
do  křídového  moře  rozbíhala  se   v  několik  hlavních  proudů  (kanálů), 


y,  XVII.  čeněk  Zahálka: 

tak  jako  to  i  nynější  řeky  činí,  do  moře  vniknouce.  Jeden  z  těchto 
proudů  vinul  se  středem  delta.  Týž  unášel  písek  za  mladší  doby  sou- 
vrství X&.  od  Vranova^)  až  ku  Zelenské  Lhotě  u  Libáně.  Od  toho 
středního  proudu  rozbíhala  se  ramena,  zatáčivše  se  ku  západnímu 
a  východnímu  obvodu  mořského  delta.  Z  počátku  nedaleko  od  ústí 
směrem  ku  Jenšovicum  a  Rotštýnu;  později  ku  Všeni  a  Rovensku, 
na  to  přes  Mužský  ku  Káčovu  a  na  Brada  u  Jičína;  posléze  za  doby 
souvrství  Xc.  až  ku  Chlomku  u  Mladé  Boleslavi  a  ku  Velíši  u  Jičína. 
Východní  proud  ubíral  se  vždy  dle  Kozákovského  břehu  mořského  od 
Vranova  na  Roveňsko  a  proto  zde  nemohou  býti  ony  střídavě  se  vy- 
kliuující  faciové  změny,  o  nichž  vpředu  pojednáno.  Z  nánosu  písčitého 
hlavních  proudů  utvořil  se  poměrně  nejpevnější  pískovec,  který  de- 
nudacím  v  dobách  pokřidových  nejvíce  vzdoroval  a  až  po  dnešní  dobu 
v  četných  osamocených  hřbetech  se  dosti  zachoval.  Ovšem  uvidíme, 
že  také  tektonika  vrstev  přispěla  mnoho  ku  vytvoření  se  těchto  hřbetů. 

Malinkou  rozlohu,  u  porovnání  s  předešlým,  mělo  písčité  delta 
mořské  Mohelky  křídové,  jehož  pravděpodobnou  plochu  z  dob  sou- 
vrství Xc.  od  Hodkovic  k  Sychrovu  vyznačiti  jsme  se  pokusili  na 
obrazci  58. 


Rozčlenění  pásma  X. 

V  širším  okolí  Ripu  dalo  se  pásmo  X.  rozčleniti  ve  čtyři  sou- 
vrství, která  jsme  nazývali  shora  dolů 

Xd. 
Xc. 
X6. 
Xa. 

V  Poohří  a  Polomených  Horách  často  se  stávalo,  že  jsme  sou- 
vrství XÖ.  a  Xc.  v  jedno  spojovali,  znamenavše  je  Xbc.  Bud!  nebyly 
vrstvy  jejich  tak  přístupné,  abychom  mohli  mezi  nimi  hranici  vésti, 
aneb  nebylo  možno  rozeznati  petrografických  a  palaentologických 
rozdílu.  Tak  tomu  jest  i  v  západním  Pojizeří  —  vyjímaje  Turnov- 
ských skal  —  a  v  oné   části  východního  Pojizeří,   které   se  rozkládá 


")  Rozuměj  od  nynějšího  Vranova  a  p.  i  jinde. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  13 

na  jih  od  čáry  Dobrovice-Libáň  až  k  Labi.  Nejednou  užili  jsme  opět 
rozdělení  shora  dolů: 

Xťí.    •  •• 

K&c. 

Xa. 

Petrografické  a  palaeontologické  poměry  těchto  souvrství  dosti 
se  podobají  oněm  v  okolí  Èipu  a  v  Polomených  Horách. 

V  oboru  Jizerského  písčitého  delta  mořského  z  dob  pásma  X., 
shledáváme  opět  pásmo  X.  rozdělené  na  čtvero  souvrství  shora  dolů  : 

Xc7. 
Xc. 
Xb. 
Xci. 

Souvrství  ta  vpadají  zcela  dobře  v  ona  místa  pásma  X.,  kde 
byla  stejnojmenná  souvrství  v  okolí  Éipu.  Jak  jsme  již  předeslali, 
mají  následkem  změn  faciových  jiné  petrografické  složení  a  následkem 
toho  i  jiné  poměry  palaeontologické.  Poněvadž  faciové  změny  v  jed- 
notlivých souvrstvích  nepokračují  od  obvodu  delta  k  ústí  Jizery  kří- 
dové stejnoměrně,  nýbrž  nestejnoměrně,  takže  se  ku  př.  spodní  část 
souvrství  některého  pomaleji  mění  v  pískovce,  svrchní  část  však 
rychleji,  lze  v  každém  souvrství,  vyjímaje  souvrství  Xa.,  rozeznávati 
opět  dva  horizonty:  spodní  (a)  a  svrchní  (ß).  Bude  tedy  možné  ná- 
sledující rozdělení  souvrství  pásma  X.; 

--.{^ 

-I' 
Xa. 

U  každého  z  těchto  horizontů  mění  se  však  facie  od  obvodu 
delta  do  středu,  zvláště  k  ústí  Jizery  křídové.  Změní-li  se  ku  př. 
svrchní  část  souvrství  slínového  Xba.  v  pískovec  kvádrový,  bylo  by  tu 
potřebí  dalšího  differencování  ku  př.  na  spodní  pozůstalou  část  slíno- 
vých vrstev  Xö«l.  a  na  svrchní  pískovce  Xba2.  Faciové  změny  v  oboru 
pásma  X.  postupují  místy  dosti  rychle  a  i  v  Xbccl.  bylo  by  opět  další 
differencování  možné.    To  však   provésti  je  nesnadno.    Proto  jsem  se 


j^  XVIÍ.  Cenèk  Zahálka: 

rozhodl,  že  řecká  písmena  v  profilech  uvedená  neznačí  pro  všecky 
profily  jeden  a  týž  complex  vrstevní,  nýbrž  je  to  jen  nutná  poznámka 
pro  naše  profily,  upozorňující,  že  vrstvy  náleží  buď  k  nižší  neb  k  vyšší 
řásti  souvrství.  Není  tedy  Xba.  v  Mášově  u  Turnova  úplně  roven 
Xfta.  na  Sokole,  nýbrž  Xba.  v  Mášově  jest  mnohem  více  než  polovice 
dolní  části  souvrství  Xď.,  kdežto  Xbcc.  na  Sokole  jest  jen  malá  část 
nejspodnějšího  souvrství  Xď.,  vlastně  spodní  část  od  Xbal. 

Promění-li  se  více  horizontů  za  sebou  ve  stejné  kvádrové  pí- 
skovce, je  těžko  vésti  hranice  mezi  nimi.  Tak  nalézáme  na  Hrubé 
Skále  horizonty  Xbß.,  Xc.  a  Xd.  ve  kvádrovce  proměněné.  Hranici 
mezi  nimi  vésti  nemožno.  Proto  označíme  veškeré  vrstvy  kvádrových 
pískovců  na  Hrubé  Skále  :  Xbß  -\-  c-^d. 

Souvrství  Xa.  složeno  bylo  v  Poohří  ze  slinitého  jílu  a  má 
u  spodu  pevnější  Coprolithovou  vrstvičku.  Tato  vrstvička  je  vyvinuta 
ještě  v  Nučničkách  u  Terezína,  vyšší  vrstvy  jsou  však  poněkud  změ- 
něny v  glaukonitický  vápnitý  slin,  z  něhož  potom  složeno  je  souvrství 
X«.  v  celém  Polabí  Eoudnicko-Mělnickém,  a  jen  podřízené  jsou  v  něm 
teninké  vrstvičky  slinitého,  hrubozrnného  pískovce  a  ojedinělá  hrubá, 
zelená  zrna  křemene.  V  Poohří  vyznačuje  se  souvrství  Xa.  velkým 
množstvím  Coprolithů  i  jiných  zbytků  rybích  a  hojnou  Terebratulinou 
gracilis.  V  okolí  Ripu  chová  význačná,  olivově  zelená  jádra  gastro- 
podů.  Určili  jsme  tuto  hmotu  zkamenělin  co  glaukoniticko-limonitický 
slin,  z  něhož  tu  i  spongie  složeny  jsou.  Součást  limonitická  je  pro- 
měna z  pyritu.  V  Poohří  dosud  jsou  zkamenělé  spongie  v  souvrství 
Xa.  z  pyritu.  V  západním  Pojizeří  podobně  je  složeno  souvrství  Xa. 
jako  v  okolí  Èipu.  Na  povrchu  bývá  v  mazlavý  jíl  rozpadlé  a  dosti 
zeleného,  hrubého  písku  v  něm  roztroušeno.  Ona  charakteristická 
glaukonitická  jádra  gastropodů  a  spongií  i  jiných  zkamenělin  s  vápni- 
tými skořápkami  Ostrei  semiplany  všude  se  znamenají. 

Také  na  východní  stranu  Jizery  pokračuje  souvrství  Xa.  v  po- 
dobném složení,  jak  svědčí  nálezisko  u  Vlkavy,  kde  vrstvy  jeho  ze 
glaukonitického  vápnitého  slinu  jsou  složeny  a  chovají  nepatrné  drobty 
glaukonitického  slinitého  pískovce,  hojnou  Ostreu  semiplanu  a  glauko- 
nitické  zlomky  spongií. 

V  oboru  Jizerského  písčitého  delta  mění  se  však  souvrství  Xa. 
v  písčitější  facii,  takže  v  Turnově  a  v  Besedicích  pod  Sokolem  složeno 
je  ze  slinitého  pískovce  velmi  glaukonitického,  avšak  ony  význačné 
gastropody  udržuje. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  15 

V  celém  Pojizeří  počíná  tedy  pásmo  X.  jako  v  předchozích  krajích 
velmi  charakteristickým  glaukonitickým  souvrstvím  Xa.^  které  i  co  do 
mocnosti  se  nemění,  obnášíť  1  m  až  l'3.m- 

Vyšší,  velmi  mocná  souvrství  X&.  aXc.  udržují  v  celém  Poohří, 
v  okolí  Řipu,  v  Polomených  Horách  a  odtud  až  k  Jizeře  (vyjma  Tur- 
novská) jednu  a  tutéž  facii  vápnitých  slinu;  rovněž  tak  v  čáře  od 
Nových  Benátek  až  na  Voškobrd  u  Poděbrad,  tedy  v  nejjižnější  části 
východního  Pojizeří. 

Od  nejjižnější  hranice  pásma  X.  ve  východním  Pojizeří  na  sever 
nabývají  souvrství  Xft,  a  Xc.  více  jilovitého  složení  na  úkor  vápence  ; 
určujeme  je  co  sliny.  Jsou  měkčí  než  vápnité  sliny,  snadněji  větrají 
a  vodou  splakovány  bývají,  V  tom  stavu  trvají  obě  souvrství  až  ku 
čáře  Dobrovice-Libáo. 

Tak  došli  jsme  ku  Jizerskému  pisčitému  delta  mořskému.  Majíce 
nyní  na  paměti  předchozí  články  o  změnách  faciových  v  oboru  našeho 
pásma  X.  a  o  Jizerském  písčitém  deltu  mořském,  snadno  porozumíme 
změnám,  jež  v  souvrstvích  Xb.  a  Xc.  od  čáry  Dobrovice-Libáň  k  ústí 
bývalé  Jizery  křídové  nastávají. 

Souvrství  XĎ.  jest  od  této  čáry  na  sever  složeno  z  jemných 
měkkých  slinu  jako  dříve  až  po  čáru  Bakov-Sobotka.  Severně  od  této 
čáry  proměňují  se  vyšší  vrstvy  Xbß.  ve  kvádrový  pískovec  a  v  tom 
stavu  vytrvají  až  ku  Vranovu,  Spodní  vrstvy  Xbcc.  udržují  své  sliny 
až  k  údolí  Libuňky.  Pak  počíná  i  svrchní  část  jejich  měniti  se  ve 
kvádrový  pískovec  směrem  ku  Vranovu  a  čím  dále  ku  Vranovu,  tím 
hlubší  vrstvy  mění  se  v  pískovce  a  tím  méně  zůstává  v  nejspodnější 
části  souvrství  tohoto  slinitých  vrstev,  přibývá  jim  na  písku  a  mění 
se  v  písčité  sliny,  slinité  písčité  jíly  a  písčité  jíly. 

Souvrství  Xc.  počíná  se  mnohem  dříve  měniti  ve  facii  pískov- 
covou než  Xb.  a  sice  hned  od  čáry  Dobrovice-Libáň  k  ústí  Jizery 
křídové  a  od  čáry  Mladá  Boleslav-Mnichovo  Hradiště  Jenšovice,  t.  j. 
od  západního  obvodu  delta  ku  středu  delta.  Tato  proměna  neděje  se 
však  u  všech  vrstev  stejnoměrně,  jako  se  neděla  u  vrstev  Xb.,  nýbrž 
napřed  počínají  se  proměňovati  sliny  vyšší  části,  t.  j.  Xcß.  ve  kvá- 
drové pískovce,  kdežto  spodní  část  slínů  Xca.  prokládá  se  jen  ne- 
patrnými tenkými  vrstvičkami  vápnitého  pískovce.  Od  čáry  Bakov- 
Sobotka-JiČín  k  ústí  křídové  Jizery  jest  již  celé  souvrství  Xc,  ve 
kvádrovec  proměněno  a  jen  některá  místa  v  souvrství  Xca.  při  zá- 
padním obvodu  delta  jsou  ještě  slínová,  jako  ku  př.  ve  Všeni  neb 
u  Jenšovic,  ale  i  ta  se  rychle  směrem  ku  středu  delta  ve  kvádrový 
pískovec  proměňují. 


,^.  XVÍI.  Čeněk  Zahálka: 

Souvrství  Xd.  vyznačuje  se  v  celém  Poohří,  Českém  Středohoří, 
v  širším  okolí  Éipu,  v  Polomených  Horách  a  odtud  až  ku  Jizeře 
pevnými  slinitými  vápenci,  jichž  ku  stavbě  se  všude  užívá.  Vodící  zka- 
menělinou je  tu  vedle  oněch  ze  souvrství  Xbc.  zvláště  Inoceramus 
Brongniarti.  V  tomto  složení  najdeme  souvrství  Xeř.  i  v  jižní  části 
východního  Pojizeří  až  ku  Voškobrdu  u  Poděbrad.  K  severu,  t.  j.  ku 
čáře  Dobrovice-Libáň,  ztrácí  na  vápencovém  složivu  a  přibývá  mu 
jílu.  tak  že  pevné  slinité  vápence  mění  se  ve  vápnité  sliny  méně 
pevné  a  u  čáry  Dobrovice-Libáň  přejdou  již  v  měkké  sliny.  V  tom 
složení  trvají  málo  zachované  tyto  vrstvy  až  ku  čáře  Bakov-Sobotka- 
Jičín.  Od  této  čáry  k  ústí  Jizery  křídové  počínají  se  nejspodnější 
vrstvy  souvrství  XcZ.  proměňovati  v  pískovce,  vyšší  zůstávají  slínové, 
čím  dále  k  ústí  Jizery,  tím  více  nastává  proměna  ve  kvádrový  pí- 
skovec i  u  vyšších  a  vyšších  vrstev,  až  konečně  od  Hrubé  Skály  ku 
Vranovu  je  v  úzkém  delta  proměna  souvrství  Xď.  ve  kvádrový  pí- 
skovec dokonána. 

Souvrstvím  Xcř.,  právě  tak  jako  v  západočeském  útvaru  kří- 
dovém, ukončuje  se  řada  pásem  našeho  útvaru  i  v  Pojizeří.  Usazením 
tohoto  souvrství  utuchla  v  Čechách  činnost  mořská  v  době  křídové 
a  ukončilo  se  vynořování  dna  mořského  nad  hladinu  moře. 


Prozkoumané  profily  pásma  X. 

Předeslavše,  co  nutného  bylo  ku  porozumění  našeho  studia 
o  pásmu  X.,  přistoupíme  ku  sledování  nejdůležitějších  profilů  pásma 
tohoto  v  Pojizeří,  navázajíce  je  ku  krajinám,  kde  jsme  posledně 
pásmo  X.  zkoumali.  Projdeme  napřed  východní  část  Polomených  Hor 
a  odtud  až  ku  Jizeře  postoupíme.  Na  to  přejdeme  na  levou  stranu 
Jizery,  prohlédneme  jižní  stranu  východního  Pojizeří  a  prodloužíme 
svá  pozorování  až  do  Polabí  u  Poděbrad.  Pak  se  obrátíme  k  severu 
a  ukončíme  svá  pozorování  u  samého  břehu  zálivu  moře  křídového  mezi 
Pioveňskem  a  Hodkovicemi.  Východní  hranicí  popsaného  terainu  je 
přímka  Poděbrady- Rov eňsko. 


Západní  Pojizeří  vyjma  Turnovských  skal  a  Vlastibořicka. 

Již  při  popisu   pásma  X.  v  okolí  Éipu   a  Polomených  Hor   se- 
znáno, že  pásmo  X.   nepokrývá  dnes  pásmo  IX.    na  větší  nepřetržité 


Pásmo  X.  křidového  útvaru  v  Pojizeří.  27 

ploše,  nýbrž  že  je  zachováno  v  menších  ostrůvkách.  Vrstvy  pásma  X. 
větrají  a  splakují  se  snadno.  Čedičové  a  znělcové  erupce  udržely  na 
mnoha  místech  pásmo  X.,  zvláště  když.  se  po  nich  rozlily.  Mnohé 
zbytky  nejspodnějších  vrstev  z  oboru  Xa.  a  Xb.  dochovaly  se  nám 
po  dnešní  den  tím,  že  jsou  přikryty  mocnou  diluvialní  hlinou. 

Ve  vytknutém  západním  Pojizeří  nalezneme  souvrství  pásma  X. 
jen  ve  slinitých  faciích.  K  tomu  třeba  ale  podotknouti,  že  u  samé 
řeky  Jizery  od  Mladé  Boleslavi  až  k  Turnovu  nejsou  vyšší  souvrství 
pásma  X.  zachovány  a  není  vyloučeno,  že,  kdyby  zachovány  byly,  že 
by  se  v  nich  zvláště  mezi  Mnichovo  Hradištěm  a  Turnovem  i  písčité 
vrstvy  nalézaly.  Vede  nás  k  tomu  náhledu  ku  př.  kvádrový  pískovec 
souvrství  Xc,  který  v  mocných  vrstvách  pokrývá  vrch  Káčov  nad 
levou  stranou  Jizery  u  Mohelnice. 


1.  Ytelno.  Chlomek. 

Profil  127.  Obr.  10. 

Ve  studii  své  o  pásmu  IX.  v  Kepínském  podolí  ®)  popsali  jsme 
též  pásmo  X.  na  vrchu  Libni.  Pásmo  toto  pokrývá  zde  pásmo  IX. 
při  temeni  hřbetu  v  úzkém  pruhu  od  vrchu  Libně  přes  obec  Vysokou 
Libeň,  Radoun  až  na  Chlomek  u  Vtelna,  jsouc  často  diluvialní  žloutkou 
pokryto.  Dotyčné  obce  zaujaly  vysokou  polohu  na  vysočině  jen  ná- 
sledkem přítomnosti  pásma  X.,  poněvadž  nadržuje  vodu.  Po  jižní  straně 
Chlomku  nepokrývá  diluvialní  hlína  pásmo  X.,  tak  že  se  tu  dá  lépe 
pozorovati,  ač  spodní  a  střední  vrstvy  jeho  ornicí  dosti  jsou  pokryty. 
V  rozoraném  poli,  asi  ve  výši  276  m  n.  m.  jsou  četné  známky  po 
souvrství  Xřř.,  výše  zlomky  vápnitého  slinu  souvrství  Xďc,  jež  i  pod 
vrcholem  Chlomku  otevřeno  bylo  na  straně  jižní  i  severní  (zde  v  jámě). 
Na  vrcholu  odkryto  pak  bylo  souvrství  Xd.  se  svým  slinitým  vápencem. 
Jeví  se  tu  pásmo  X.  v  následující  poloze. 

Profil  127. 

Temeno  vrchu  Chlomku  u  Vtelna.  294  m  n.  m. 

^  (d.   Slinitý  vápenec  bílý  v  pevných  deskách,  křidlák  zvaný \t-  j 

oXhc.  Vápnitý  slin  šedý,  měkký,  rozpadlý ils 

i  ja.   Slinitý  jíl  (na  povrchu)  s  hrubším  pískem.,  krytý  ornicí  s  glaukcni-         J2E 
0-1  '       tickými  jádry  gastropodû  a  j l' 

Pole  po  0.  straně  Chlomku.  276  m  n.  m. 

«)  Str.  17.— 18.  Obr.  45. 
Věstník  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  II.  2 


A 


ç  XVII.  čeněk  Zahálka: 

1  c 

Vrstvy  jsou  tu  ua  zkamenělioy  chudý.  V  souvrství  Xřř.  objevuje 
se  \ke  zkamenèlin,  a  sice: 

Troclms  Engelhardti? 
Acteon  ovum. 
Aporhais  stenoptera  ? 
Inoceramus  Broiigniarti  (zlomky). 
Ostrea  sp.  (zlomky). 
Parasmilia  centralis. 
Veutriculites  sp. 

2.  Horní  Slivno. 

Profil   128.— 130.    Obr.  7. 

Nejvyšší  polohu  Sliveuské  vysočiny  mezi  Horním  Slivnem,  Dolním 
Slivnem,  Vinicí  a  Mečeříší  zaujímá  nad  pásmem  IX.  pásmo  X.  Je 
kryto  v  okolí  Horního  a  Dolního  Slivna  diluvialní  hlínou,  někdy  až 
4  m  mocnou,   v  okolí   Mečeříše   opět   diluvialním   štěrkem   a  pískem. 

Souvrství  Xabc.  odkryta  byla  úpravou  cesty  po  západní  straně 
Horního  Slivna  do  Kojovic.  Odtud  popsali  jsme  již  nejhořejší  část 
pásma  IX.  Také  půl  kilometru  na  SV.  od  Horního  Slivna  počíná  se 
vyvinovati  údolí,  kde  se  odkopáním  vrstev  zjistilo  ve  stráni  souvrství 
XÖC.  Nad  počátkem  tohoto  údolí  při  cestě  do  Dolního  Slivna  dobývá 
se  již  ode  dávna  slinitý  vápenec  (křidlák)  souvrství  Xd.  Také  mezi 
Horním  Slivnem,  silnicí  k  Dolnímu  Slivnu  a  návrším  Lipkou  viděti 
jsou  v  polích  do  dnes  značné  prohlubně,  kde  pod  diluvialní  blinou 
kií-idlák  byl  vybírán.  Na  základě  všech  uvedených  nálezisek  sestavil 
jsem 

Profil  128. 

Horní  Slivno,  kostel.  296  m  n.  m. 

Diluvium.  Hlína  žlutá 36  m 

292-4 


í     í  'à.  Slinitý  vápenec  v  pevných  deskách,   zvonivý,   bílý,   hloubš   i  mo- 

^  I       dravý  s  bílými  skvrnami.  S  Inoceramus  Brongniarti l'O 

I  2.  Vápiiitý  slin  šedý,  měkký,   nepřístupný .  .1  ^.„ 

y  1.  Slinitý  vápenec  v  pevné  stolici,  bílý,  nepřístupný      '/ 

284-4.   Zed!  dvora. 


L 


5.  Vápnitý  slin,  měkký,  modravý,  na  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlý  .  7*4 
4.  Slinitý  vápenec  při  povrchu  úplně  rozpadlý.  Jinak  týž  co  2.   .    .   01 

13.  Vápnitý  slin  měkký,  modravý,  na  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlý  .  l"5 
2.  Slinitý  vápenec  pevnější,  bělavý  s  modravými  skvrnami  ....  0-3 
1.  Vápnitý  slin  měkký,  modravý  na  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlý  .    .   5-1 

273 


a.  Slinitý  jil  tmavošedý,  na  povrchu  v  jíl  rozpadlý 1-OJ 

— 272       


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  19 

t>^  „    <  2.  Pískovec  slinitý  glauJconiiicJcý,  deskovitý,  šedý  neb  žlutý  s  vápen-  I 

0  '^  I  covitějšimi  malými  peckami 1'6)  *= 

m  o?  I  1-  Piscitý  slin  glmikonitický,  šedý,  drobivý  s  koulemi  neb  plackami        \% 

Ch         y  bèlavého,  velmi  glaukonitického  vápence re' 

Rozcestí  as  300  7n  na  Z.  od  okraje  obce  (ku  Kojovicûm)  268'8  m  n.  m. 

Slinitý  vápenec  (křidlák)  souvrství  Xd.  je  velmi  dobrý  kámen 
stavební.  Místy  tence  deskovitý,  místy  v  silnéjšíth  deskách.  Budovy 
z  něho  vystavěné,  i  neovržeiié,  velmi  dlouho  vydrží.  Staví  se  z  něho 
v  Horním  Slivně,  v  Dolním  Slivně  i  Slivenku. 

Při  špatné  přístupnosti  vrstev  Xd.  je  těžko  říci,  kolik  je  lavic 
křidláku,  jsou-li  stálé  v  celé  vysočině  neb  ne.  Tak  jest  ku  př.  v  jižuí 
části  Slivna  přístupna  u  domu  č.  68  stolice  bílého  křidláku  v  mocnosti 

1  m.    Náleží-li   některé    shora  uvedených,    nevíme.    Snad  je   to  jiná 
samostatná  lavice.  V  jižní  části  Horního  Slivna  je  tento 

Profi!  Í29. 

Horní  Slivno,  kostel.  296  m  n.  m. 

Diluvium.  Nepřístupný  vrstvy  žlutnice •    ....  I     1 


rNepřístupné  vrstvy j 

d  {Slinitý  vápenec  (křidlák)  bílý,  v  pevně  stolici  u  č.  d.  68 1"0    ^ 

[Nepřístupné  vrstvy.  (^ 

íNepřístupné  vrstvy. 
■  \  Vápnitý  slin,  mékký,  modravý,  na  povrcbu  rozpadlý. 

a.  Nepřístupno.  J 


Základ:  Pásmo  IX.  souvrství  d.  Pískovec  slinitý,  glaukonitický,  rozdrobený, 
jemnozrnný,  zažloutlý,  v  jámě  u  rozcestí  tří  cest  přístupný,  při  J.  okraji 
Hor.  Slivna as  276  m  n.  m. 

V  lomu  as  ^2  ^*^  "^^  SV.  od  Hor.  Slivna  byla  nejspodnější 
•lavice  křidláku  Xdl.  (v  následujícím  profilu)  v  nejvyšší  poloze  své 
v  kusy  měkké  rozpadlá.  Kousky  ty  byly  bílé  a  v  mnohých  vlastnostech 
shodovaly  se  s  psací  Mídou.  Psaly  úplně  tak  jako  křída.  Lom  měl 
toto  složení: 

Profil  130. 

Vrchol  lomu  ve  výši  as  285'2  m  n.  m. 

Ornice  hlinitá,  hnědá O  3  m 

Diluvialni  hlína,  žlutá O'i  „ 

■?   2^  [  2.  Rozpadlý  vápnitý  slin,  šedý 0-2  „ 

P  a  I  1.  Slinitý  vápenec  (křidlák)  deskovitý,  zvonivý;  barvy  jeho,  modravá 
g  .^-  I  a  bělavá,  se  střídají.  Nejvýše  v  křídu  proměněný.  Inoceramus 
^  yA   y       Brongniarti  vzácný 1'3   „ 

Dno  lomu.  Blíže  cesty  z  Hor.  Slivna  do  Dolního  Slivna. 


20  XVII.  Čeněk  Zahálka: 


3.  Dolní  Slivno. 

Profil  131. 


Roku  1900  byly  přístupny  vrstvy  souvrství  Xöc.  od  kostela 
v  Dol.  Slivně  při  silnici  vedoucí  k  Hor.  Slivnu.  Z  těchto  vrstev 
a  z  vrstev   dle  lomů  u  V.  str.    Hor.  Slivna    sestavili  jsme 

Profil  131. 

Nejvj'šší  bod  na  silnici  v  Hor.  Slivně,  vých.  od  Kostela  296'5  m  n.  m. 

Diluvium.  Žlutá  hlína 3-25  m. 

293-25 ■■ 


X 


(4.  Sli7i{t^  vápenec  (křidlák)    deskovitý,  zvonivý,  bílý,   s  Ino- 

ceramus  Brongniarti 1-5 

3.   Vápnitý  slin  Šedý,  ve  studnách  v  šedý  jíl  rozpadlý  .    .    .  4-95  ■ 

I  2.   Vápnitý  slin  uvedený  v  předcházejícím  lomu 0-2   1 

litý  vápenec  nahoře  s  křídou  v  předchozím  lomu     .    .  1*3  / 


a  = 


^  1.  Slinitý      _  _ 

|{ 283 '. j,^ 

/TíijjřířVi^  sřm  tmavošedý  se  světlými  skvrnami,  měkký,  v  tenké  \ 

I       desky  při  povrchu  rozpadlý,    horní  vrstvy  přístupny  SV.  1; 

^'  \       od  Hor.  Slivna  v  údolí,  spodní  v  Dolním  Slivně.  I 


a.   Nepřístupno 1-0 

Základ:  Pásmo  IX.  nejvyšší  v  jámě  na  řízky  v  SV.  konci  obce  co  šedý,  slinitý 
pískovec  se  šedými,  vápencovitéjšími  deskami,  270  m  n.  m. 


1.  Vinice  u  Dolního  Slivna. 

Půl  druhého  hm  JV.  od  Dol.  Slivna  při  silnici  do  Nových  Be- 
nátek, zvedá  se  nízký,  podlouhlý  kopec,  jehož  vrstvy  náleží  pásmu  X. 
Při  silnici  ve  škarpě  odkryty  byly  rozpadlé  šedé  vápnité  sliny  sou- 
vrství IXÖC.  Vrstevnice  260  m  zdá  se  býti  rozhraním  mezi  pás.  IX. 
a  X.  Kopec  je  přes  280  m  vysoký.  Zaujímá  tedy  mocnost  více  než 
20  m. 

5.  Sedlec. 

Východně  od  předešlé  Vinice  zvedá  se  kopec,  na  němž  roz- 
ložena je  obec  Sedlec.  Vrstvy  jeho  náleží  též  pásmu  X.  Ve  vápnitých 
slínerh  souvrství  XÖC.  jsou  zdejší  studny  založeny  a  nadržují  jim 
vodu.    Že  tu  je   souvrství  Xa.,   o  tom  svědčí  Fric.')    Píše,  že  tu  je 

")  Teplické  vrstvy,  str.  43. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  21 

silné  glaukonitická,  hrubá  pisčitá  jádra  obsahující  vrstva  kontaktní 
mezi  nejvyššími  vrstvami  Jizerskými  a  nejhlubšími  Teplickými,  po- 
dobně jako  na  hřbitově  v  Chocni.  Nemůže  zde  proto  pomísení  zka- 
menělin obojích  vrstev  překvapovati.  Gastropodi  zastoupeni  jsou 
olivově  hnědými,  hladkými  jádry  rodu 

Mitra 
Aporhais 

s  četnými  otisky  po  rourkách  Serpulových;  mimo  to 

Exogyra  conica 

Ostrea  Četná 

Inoceramus,  úlomky  skořápek 

Magas  Geinitzi 

Serpula  gordialis 

Achilleům  rugosum  var.  elliptica. 

Ve  výplaku: 

Frondicularia  inversa. 

Textillaria  conulus. 

Nodosaria. 

Globigerina. 

Cristellaria. 

Dentalina. 

Planorbulina. 

Cytherella  ovata  a  Münsteri. 

Bairdia  subdeltoidea.  " 

Zcela   správně  poznamenává   Fbič,   že   tato   vrstva   ukazuje  na 
Kostičky  horizonty  čímž  myslí  též  naše  Xa.  v  Košticích. 


6.  Bezno. 

Profil  48.  Obr.  23. 

Z  našeho  pojednání  o  pásmu  IX.  je  známo,  že  v  okolí  obce 
Bezna  jsou  nejvyšší  vrstvy  pásma  IX.  zachovány.  Na  nich  spočívá 
pásmo  X.  při  obvodu  obce  Bezna.  Na  povrch  však  nikde  nevychází. 
Diluvialní  hlína  pokrývá  důkladně  pásmo  toto.  Při  západním  okraji 
městečka   Sovinek   přístupna   byla  v  profilu  48.   nejvyšší  vrstva  sou- 


90 


XVII.  Čeněk  Zahálka: 


vrství  IXá.  Odtud  výše  k  Beznu  počíná  tedy  pásmo  X.  se  svým  sou- 
vrstvím Xa.  Třeba  diluvialní  hlína  zakrývala  nám  toto  celé  pásmo, 
přec  se  někde  bude  nalézati  blíže  povrchu,  jsouc  jen  ornicí  kryto. 
Nemohl  jsem  místo  takové  vypátrati,  ale  obdržel  jsem  od  pana  Pra- 
žáka z  Živonína  několik  charakteristických  jader  pro  souvrství  Xa. 
z  Bezna.: 


Ammonites  sp.  (jedna  komora). 

Cerithium  sp. 

Voluta  sp. 

Acteon  ovum. 

Natica  Gentii. 

Tripronia  limbata. 


Area  subglabra? 
Solen  sp. 
Venus  (parva?). 
Parasmilia  centralis. 
Ventriculites  angustatus. 
Pleurostoma  bohemicum. 


Také  se  zkamenělinami  těmito  vyskytovaly  se  cicváry.  Kde  bývá 
zvětralé  souvrství  Xa.  blíže  povrchu,  tam  bývají  v  něm  často  cicváry. 
Zjistili  jsme  to  již  několikráte. 

Též  Fric  ^)  se  zmiňuje  o  tom,  že  glaukonitickou  vrstvu  kon- 
taktní vyorávají  u  Bezna  a  že  větší  jádra  zkamenělin  sbíral  p.  řídicí 
učitel  Vaněk.  Seznam  jejich  uvádí  takto  :^) 


Nautilus  sp. 

Scaphites  Geinitzi. 

Natica  Roemeri. 

Natica  sp. 

Pleurotomaria  sp. 

Turbo  sp. 

Rostellaria  Schlottheimi. 

Rostellaria  (calcarata?). 

Fusus  sp. 

Voluta  saturalis. 

Rapa  sp. 

Avellana? 

Cardium  productum. 


Crassatella  ? 

Cyprina? 

Nucula  sp.  (větší  druh). 

Nucula  sp.  (menší  druh). 

Trigonia  limbata. 

Area  subglabra. 

Area  (echinata?). 

Vola  quinquecostata. 

Serpula  ampullacea. 

Nucleolites  Bobemicus. 

Ventriculites. 

Plocoscyphia. 

Vioa  sp. 


Souvrství  Xbc.  zjištěno  ve  zdejších  studnicích,  i  na  dně  rybníka 
uprostřed  obce  Bezna.  Na  povrch  vynesené  vždy  vypadá  co  šedý 
mastný  slinitý  jíl. 


^)  Teplické  vrstvy,  str.  44. 
^)  Jizerské  vrstvy,  str.  36. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  23 

7.  Jizerné  Ytelno. 

Profil  63,  6e.     Obr.  34a. 

V  návrší  pojizerském,  z  Jizerného  Vtelna  na  jih,  táhne  se  pásmo 
X.  v  délce  asi  2  Jem  až  ku  i-okli  Čertůvce,  Tam  ve  stráni  blíže  tratě 
železniční  vychází  na  povrch  slinitý  jíl  tmavošedý  dále  od  povrchu 
modravým  místy  s  hrubším  zrnem  křemene,  místy  i  s  hnízdem  písku. 
V  něm  jsou  vedle  cicvárů  známá  glaukonitická  jádra  gastropodů  a  la- 
stůrek,  na  př.  : 

Natica  canaliculata. 

Nucula  sp. 

Spongií  zlomky. 

Ostrea  semiplana  ve  vápencových  skořápkách. 

To  je  karakteristické  naše  souvrství  Xa.  Spočívá  na  pásmu  IX. 
(srovnej  s  profilem  66.  u  pásma  IX.),  má  tu  mocnost  1  m  a  hned 
na  něm  spočívá  štěrk  s  pískem  diluvialním  a  výše  hlína  diluvialní 
Však  dále  odtud  k  Jizernému  Vtelnu  pokračují  i  vyšší  vrstvy  Xbc. 
v  podobě  vápnitých  slínů,  v  nichž  založeny  též  studnice  obce  Vte- 
lenské.  Diluvialní  hlína  žlutá  s  podloženým  pískem  a  štěrkem  nedo- 
voluje bližší  poznání  těchto  vrstev. 

Frió  zmiňuje  se  též  o  nálezisku  souvrství  Xa.  u  Jizerného  Vtelna, 
jak  jsme  se  o  tom  již  u  pásma  IX.  zmínili  a  má  je  za  vrstvy  Tri- 
goniové  (čili  naše  IXc). 

Již  ScHLöNBAcH^")  uvádí  toto  souvrství  Xa.  jakožto  Plastische 
Thone  mit  Ostrea  semiplana  a  klade  je  nad  nejvyšší  polohu  svých 
Jizerských  vrstev. 


8.  Yrch  Mšeno  (Šibenice). 

Po  jižní  straně  města  Mšena  vypíná  se  vrch  téhož  jména.  Erupcí 
čedičovou  zachovaly  se  tu  nižší  vrstvy  pásma  X.  v  nejvyšší  části 
kupy.  Nad  nejvyšší  polohou  pásma  IX.  souvrství  d,  pozorovati  jsou 
jílovité  půdy,  zvláště  jdeme-li  od  Velkého  Újezdu  na  vrch  Mšeno. 
Budou  tu  zachovány  vrstvy  souvrství  Xa,  a  něco  z  oboru  Xh.     Dilu- 


")  Die  Kreideformation   im  Isergebiete.  Yerbandl.   d,  k.  k.  geolog   Reichs- 
anstalt, 1868.  S.  254. 


<,  ,  XVÍI.  čeněk  Zahálka: 

vialuí  hlína  zakrývá  důkladné  vrch,  takže  nelze  vrstvy  pásma  X.  blíže 
studovati- 

9.  Yrátenská  hora. 

Profil  53.     Obr.  32. 

Vlastní  kupa  Vrátenské  hory  je  ze  znělce.  Pásmo  IX.  stopovali 
jsme  lia  jižním  úpatí  Vrátenské  hory  až  do  obce  Libovic.  V  profilu  53 
uvedli  jsme  kvádrové  pískovce  temene  pásma  IX.  při  Z.  okraji  Li- 
bovic ukončené  ve  výši  400  m  n.  m.  Vyšší  poloha  Libovic  spočívá 
již  na  souvrstvích  Xa,  a  XĎ.  z  jichž  oboru  vyvěrají  prameny  vodní. 
Vrstvy  pásma  X.  pokračují  pak  nad  obec  Libovici  až  ku  okraji  lesa 
do  výše  460  m,  kde  počíná  již  znělec.  Výška  60  m  byla  by  tedy 
blízka  mocnosti  pásma  X.  Vrstvy  pásma  tohoto  jsou  špatně  přístupny. 
Vyjma  souvrství  Xa.  jsou  to  tmavošedé  deskovité  sliny,  které  se  na 
povrchu  snadno  rozpadávají  v  jíl. 

Po  JZ.  straně  znělcové  kupy  je  nízký  kopeček.  Tuším,  že  také 
znělcový  a  v  sedle,  které  vzniká  mezi  ním  a  Vrátenskou  kupou,  mezi 
Fučíkem  a  ^Libovici  nalezl  jsem  při  rozcestí  odkrytý  slin  nejvyšší 
části  pásma  X.  v  kontaktu  se  znělcem  a  ve  znělci  uzavřený.  Slin  ve 
vzdálenosti  více  než  3  m  od  znělce  byl  tmavošedý,  měkký,  deskovitý, 
v  kyselině  mocně  šuměl.  Slin  ve  vzdálenosti  3  m  od  znělce  byl  tmavo- 
šedý se  světlými  skvrnami,  měkký,  snadno  drobivý,  v  kyselině  šuměl. 
Slin  1  m  od  znělce  vzdálený  byl  tmavošedý,  měkký,  pevný,  šuměl 
v  kyselině.  Slin  ve  znělci  uzavřený  byl  nejtmavší,  tvrdý  a  pevný, 
v  kyselině  šuměl.  Vzhledem  k  tomu,  že  i  slin  ve  znělci  uzavřený 
v  kyselině  šuměl,  neměl  znělec  při  vyvření  vysokého  žáru  na  tomto 
místě. 

10.  Bezdězy. 

Profil  86.     Obr.  33. 

Pásmo  X.  objímá  úpatí  obou  Bezdězů  mezi  pásmem  IX.  a  kupou 
znělcovou.  Popsali  jsme  vrstvy  jeho  v  profilu  86.  V  obci  Bezdězu 
u  samého  kostela  a  u  rybníka  končí  se  nejvyšší  pískovec  kvádrový, 
velmi  hrubozrnuý,  až  ve  slepenec  přecházející  souvrství  IXcž.  Nad 
tímto  souvrstvím  nalezl  jsem  šedý  a  resavý  jíl,  hrubým  pískem  pro- 
míšený,  který  náleží  souvrství  Xa.  V  kyselině  nešuměl.  Do  výše  po- 
kračovaly pak  vápnité  sliny  měkké,  deskovité,  tmavošedé  do  modra. 
Blíže  povrchu  byly  zažloutlé  s  modravými  skvrnami.     Tyto  se  rozpa- 


Pásmo  X.  křidového  útvaru  v  Pojizeří.  25 

dávají  zprvu  v  tenké  desky,  později  v  jíl.  Nejvyšší  poloha  pásma  X. 
je  ssutinami  znělcovými  pokryta.  Odhadli  jsme  mocnost  pásma  X.  na 
47  m.  Podle  toho  ubývá  mocnost  pásma  -X.  v  tyto  končiny  valné. 

11.  RadechoY  velký. 

Profil  91. 

Mezi  pásmem  IX.  a  čedičovou  kupou  Velkého  Radechova  nad 
Dolní  Křupou  lze  dle  jiiovité  půdy  a  vlhčích  pozemků  souditi,  že 
tam  zaujímají  své  místo  shny  pásma  X.,  jak  jsme  v  profilu  91.  na- 
značili. 

12.  Bukovno. 

Profil    74.     Obr.    46. 

V  profilu  74.  po  z.  straně  Bukovna  došli  jsme  ve  výši  298"5wi 
n.  m.  na  temeno  pásma  IX.  Výše  nad  pásmem  IX.  pokračují  slinité 
jíly  pásma  X.  Budou  náležeti  souvrství  Xa.  a  částečně  Xďc.  Diluvi- 
alní  hlína  zakrývá  je  úplně.  Obyvatelé  tvrdí,  že  studny  jejich  vězí 
v  mastném  jílu  pod  diluvialní  hlínou  a  jíl  ten  že  vodu  studnicím 
nadržuje. 

13.  Okolí  Zvířetic  u  Bakova. 

Profil  77,  78.     Obr.  34a. 

Vrstvy  Útvaru  křidového  klesají  od  Hrdlořez  ku  Malé  Bělé  dosti. 

V  Hrdlořezích  je  témě  pásma  IX.  na  samém  povrchu  zemském  ve 
výši  288  m  n.  m.,  kdežto  v  Malé  Bělé  totéž  témě  pásma  IX.  jen 
málo  nade  dnem  údolí  Jizery  a  Bělé  vystupuje  ve  výši  220'9  m  n.  m. 

V  tom  poměru,  v  jakém  pásmo  IX.  zapadá,  v  tom  poměru  přibývá 
nad  ním  zachovalých  vrstev  pásma  X.  V  místech  mezi  Bitouchovem, 
Zvířeticemi,  Dolanky,  Malou  Bělou  a  strání  Pojizerskou  dá  se  na  ně- 
kolika místech  zjistiti.  Na  př.  při  cestě  z  Malé  Bělé  do  Zvířetic  a 
Bitouchova  (prof.  78.),  při  silnici,  která  vede  za  S.  koncem  nádraží 
Bakovského  vzhůru  kolem  cihelny  ku  Zvířetickému  dvoru  (prof.  77.). 
Všude  jsou, při  povrchu  v  šedý  neb  žlutý  mazlavý  jíl  rozpadlé  a  ná- 
ležejí vápnitému  slinu  tmavošedému  souvrství  XĎ.  Mikroskopický  písek 
křemenný  dosti  je  v  něm  zastoupen  i  křemité  jehlice  spongiové.  Sou- 
vrství Xa.  je  nepřístupno.  Diluvialní  štěrk  jizerský  s  naloženou  dilu- 
vialní žlutou  hlínou  kryjí  obyčejně  vrstvy  souvrství  XaĎ. 


,)f,  XVII.  Genèk  Zahálka: 

14  MaňkoYice. 

Profil  87.     Obr.  38. 

Okolí  obce  Maiikovic  pokryto  je  mocným  jizerským  diluvialním 
štérkem  a  pískem.  Mezi  ním  a  hloubš  položeným  pásmem  IX.  sou- 
vrství d.  vloženy  jsou  vrsty  Xab.  Souvrství  Xa.  není  přístupno,  za 
to  Xb.  často  odkryto  bývá.  Při  silnici  od  myslivny  Klokočky  k  Maň- 
kovické  hájovně  byl  přístupen  šedý  a  žlutý  mazlavý  jíl,  jenž  povstal 
zvětráním  vápnitých  slínů  souvrství  Xb.  Mezi  hájovnou  a  Maňkovicemi 
byl  odkryt  pod  1  m  mocným  štěrkem  a  pískem.  V  podobných  pomě- 
rech uložen  je  v  obci  Maňkovicích.  Pozemky  na  dně  úvalu  mezi  lesem 
Novotínem  (Lovotín)  a  Maňkovicemi  na  témž  jílu  jsou  založeny. 


15.  Hai)!. 

Profil  93,  132.     Obr.  34b. 

Nejvyšší  poloha  obce  Habru  spočívá  na  pásmu  X.,  jež  místy, 
jako  při  silnici  do  Bílé  Hlíny,  pokryto  je  jizerským  diluvialním  štěr- 
kem a  pískem.  Při  této  silnici  mezi  č.  d.  34.  a  pomníkem  z  r.  1866. 
odkryto  bylo  nad  souvrstvím  d.  pásma  IX.  souvrství  Xa.  (profil  93.) 
v  podobě  píshovce  slinitého  hrubozrnného,  deskovitého,  šedého  neb 
žlutého.  Na  povrchu  je  dosti  zvětralý.  Glaukonit  má  sporý,  avšak 
jeho  zrna  křemenná  jsou  často  zelenavá,  jako  bývá  v  glaukonitických 
pískovcích.  Zřídka  má  zrna  křemene  červená,  za  to  čirá  převládají. 
Mocnost  souvrství  toho  obnáší  asi  r2  m. 

Nedaleko  odtud  nalezl  jsem  ještě  jednou  odkryto  souvrství  Xa. 
i  Xb.  v  kalu  u  č.  d.  13.  v  Habru,  při  temenu  stráně  údolí  Zábrdky 
proti  Klášteru  Hradišti  takto: 

Profil  132. 

Vrchol  kalu  u  stodoly  6.  d.  13.  v  Habru. 

.  (  b.  Slin  šedý,  při  povrchu  v  jíl  rozpadlý.  Místy  chová  jemná  oblá  zrna 

^  I        křemene.  Trorí  břeh  kalu 1  m 

ç^  a.  PhJconec  síinitý,  hrubozrnný,  deskovitý,  šedý  a  žlutý.  Při  poí^rchu  je 
«  I         zvětralý  a  proto  křehký.   Glaukonit  sporý.  Má  zrna  křemene  často 
I         zelenavá.  Zřídka  jsou  zrna  ta  červenavá,  za  to  převládají  čirá    .    .     1-2  m 

Základ:     Pásmo  IX.   souv.   d.    Pískovec   vápnitý,    velmi    pevný,   jemnozrnný, 

deskovitý,  bílý.  v  mocnosti  as  5"3  m  a  pod  ním  kvádrový  pískovec  jemnozrnný, 

jako  v  profilu  93.  tvoří  nejvyšší  část  stráně  proti  Klášteru  Hradišti. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pdjizeří.  27 

16.  Bílá  Hlína. 

Profil  88.     Obr.  40. 

Obec  Bílá  Hlína  spočívá  též  na  vrstvách  pásma  X.  a  sice  na 
souvrstvích  Xa.  a  Xb.  jak  profil  náš  88.  a  obr,  40.  naznačují.  Ve 
stráni  Klokočského  důlu  po  J,  straně  obce  poznali  jsme  souvrství  IXd, 
Pískovce  jeho  ukončují  se  u  prvních  jižních  domků,  na  př.  u  č.  d.  26. 
Odtud  výše  počíná  pásmo  X.  Nejprve  souvrstvím  Xa.  Jest  nepřístupno, 
jsouc  kryto  diluvialní  blinou  žlutou,  avšak  dle  výpovědí  obyvatelů 
bude  to  as  pískovec  slinitý.  Sliny  souvrství  Xb.  při  povrchu  v  šedý 
jíl  rozpadlé,  vodu  nadržující,  přístupny  jsou  ve  studnicích  zdejších. 
Jméno  obce  bylo  asi  odvozeno  od  těchto  vrstev. 

Podobné  poměry  budou  v  blízké  Bukovině. 


17.  Klášter  Hradiště— Jivina—MeveklOYice. 

Profil  95.     Obr.  34b.,  39. 

Mezi  Jizerou,  Zábrdkou  (Malou  Jizerou)  a  Mohelkou  je  protáhlý 
hřbet,  jenž  příkře  spadá  ku  jmenovaným  tokům.  Stráně  jeho  složeny 
jsou  hlavně  z  pískovců  souvrství  IXcž.  nad  nímž  v  temeni  hřbetu 
uložena  je  spodní  část  pásma  X.  Souvrství  Xa.  nebylo  přístupno  buď 
pro  jizerský  diluvialní  štěrk  a  písek,  neb  hlínu,  aneb  pro  mocnou 
ornici.  Na  S.  konci  obce  Kláštera  Hradiště  zakončuje  se  nejvyšší  po- 
loha souvrství  IXd.  Nad  ním  podle  silnice  k  Vodárně  na  nejednora 
místě  odkryt  je  šedý  slin  s  Cristellarii  rotulatou  souvrství  XĎ.  Mnohá 
místa  svědčí  tu  o  tom,  jak  vodu  nadržuje.  Od  Vodárny  do  Jiviny 
pokryt  je  slabou  vrstvou  jizerského  diluvialního  štěrku  a  písku  a  dále 
k  Neveklovicům  i  diluvialní  blinou. 


18.  Mohelnice,  dvůr. 

Profil  99.     Obr.  34b. 

Stráně  Jizery  a  Mohelky  v  Mohelnici  jsou  složeny  z  pískovců 
svrchní  části  souvrství  IXc.  a  celého  souvrství  IXd.  V  temeni  površí 
od  Mohelnického  dvora  ku  Kocuěvicům  lze  nad  souvrstvím  IXd.  kon- 
statovati i  nejspodnější  vrstvy  pásma  X.  U  Mohelnického  dvora  sou- 
vrství Xa.  přístupno  není,  ale  sliny  souvrství  Xb.  jsou  mezi  Hořenní 
Mohelnicí   a  dvorem  patrné  a  v  tmavošedý  jíl  při   povrchu  rozpadlé. 


ftQ  XVII.  Čeněk  Zahálka: 

Jizerský  diluvialoí  štěrk  v  mocnosti  0'3  m  a  hlína    diluvialní   v  moc- 
nosti as  2  m  je  pokrývá. 


19.  Kocněvice. 

Profil  115.     Obr.  47,  54. 

V  Kocněvicích  je  nad  souvrstvím  velmi  pevných  pískovců  sou- 
vrství IXti.  přístupno  souvrství  Xa.  v  mocnosti  1-5  m  hned  pod  tamějším 
kalem.  Je  to  deskovitý  pískovec  shnitý^  šedožlutý,  jemnozrnný,  s  čet- 
nými hrubými  zelenými  zrny  křemene.  Pískovec  ten  byl  as  druhdy 
dosti  glaukonitický,  jekož  glaukonit  je  rozložen  a  hydrát  železitý 
z  něho  vyloučený  zbarvil  pískovec  do  žlutá  a  rezavá.  Bývá  na  po- 
vrchu v  rezavý  písek  rozpadlý.  Kocněvický  kal  vězí  již  v  šedém,  žluto- 
šedém  a  tmavošedém  jílu,  který  zvětráním  šedého  slinu  souvrství  XĎ. 
povstal.  Slin  ten  má  hojně  mikroskopických  zrnek  křemene  a  limo- 
nitu.  Poslední  budou  proměnou  z  glaukonitu.  U  kostela,  jakož  i  na 
navrší  J.  a  V.  od  Kocněvic  pokrývá  souvrství  Xô.  diluvialní  hlína  až 
2  m  mocná,  která  má  vždy  u  spodu  několik  cm  jizerské  diluvialní 
vrstvy  štěrku  a  písku. 


20.  Svijanské  površí. 

Profil  100.     Obr.  34b. 

Mezi  Jizerou  u  Svij  an  a  Újezdským  údolím  táhne  se  nevysoké 
površí  od  Loukovce  přes  Loukov  a  Svijany  a  svažuje  se  ku  Prepeři, 
kde  se  též  končí.  Pásmo  IX.  a  sice  souvrství  IXd,  které  před  Lou- 
kovcem  ještě  celou  stráň  pojizerskou  skládalo,  kloní  se  pořád  blíže 
ku  břehům  Jizery,  tak  že  v  Loukově  již  jen  ke  kostelu  sahá,  tedy 
asi  10  m  nad  hladinu  řeky,  kdežto  půl  hn  na  východ  za  Přepeří  již 
jen  v  břehu  Jizery  1  m  nad  hladinou  vystupuje,  tak  že  v  Nudvojo- 
vicích  již  více  viděti  není.  V  celém  tomto  površí  pokryto  je  pásmo 
IX.  nejnižšími  vrstvami  pásma  X.  Souvrství  Xa.  není  přístupno,  avšak 
souvrství  XĎ.  je  patrno  proto,  poněvadž  se  na  povrchu  v  šedý  jíl 
mastný  mění,  který  nadržuje  vodu,  tak  že  jsou  pozemky  v  jeho  oboru 
mokré.  Tak  zvláště  v  cestách,  které  jsou  ve  stráních  v  Loukovci, 
Loukově,  Mocídkách,  Svijanech.  Dále  od  povrchu  jsou  tam  deskovité 
sliny  šedé,  obsahující  dosti  mikroskopického  křemene.  Na  temeni  ce- 
lého   površí    pokryty  jsou   vrstvy   Xď.    v   západní    části  površí,   jako 


i 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  29 

u  Loukova,  jen  menší  vrstvou  diluvialiíího  štěrku  a  písku  jizerského, 
čím  ale  dále  k  východu,  ku  Přepeři,  tím  je  mocnost  jeho  větší  (u  Pře- 
pere 1  m).  Diluvialní  hlína  žhjtá  kryj,e.^pak  štěrk  tento  po  celém 
temeni  površí  od  Loukovce  až  na  Přeper,  čímž  stávají  se  tam  vrstvy 
XĎ.  nepřístupny. 

U  Loukova  může  mocnost  těchto  nejspodnějších  vrstev  pásma  X. 
obnášeti  asi  35  m.  Sklon  vrstev  je  JV. 


21.  Újezd  (Svijanský),  Pencln,  Stverin. 

Profil  103. 

V  podobných  poměrech  jako  v  předchozím  površí  vyskytují  se 
nejnižší  vrstvy  pásma  X.  v  Újezdě,  Penčíně  a  Štveříně,  s  tím  jen 
rozdílem,  že  jsou  ve  větší  výši  nadmořské  nežli  ony  jižně  od  nich  ve 
Svijanském  površí  ležící.  Vstoupají  totiž  vrstvy  útvaru  křídového  ve 
zdejším  okolí  ku  SZ.  a  tak  vstoupají  i  sliny  zachovalého  souvrství  X&. 
(a  nepřístupného  souvrství  Xa.)  výše  v  tamních  hřebenech,  které  mezi 
četnými  roklemi,  vybrázděnými  dle  sklonu  vrstev  od  SZ.  ku  JV.,  vy- 
stupují, jako  ku  př.  při  silnici  z  Újezda  do  Soběslavic,  jsouce  všude 
mocnou  diluvialní  blinou  pokryty,  u  Penčína  a  Stveřína  i  mocným 
diluvialním  štěrkem  jizerským.  Nyní  rozbrázděná  vysočina  tato  pokryta 
byla  druhdy  souvisle  pásmem  X.  až  ku  Vlastibořicum  a  Sychrovu, 
kdež  posud  pásmo  toto  značnější  plochu  pokrývá.  O  tom  zmíníme  se 
později. 

22.  Lažany,  Ohrazenice. 

Profiil  106. 

Od  Penčína  a  Stveřína  pokračují  nejspodnější  vrstvy  pásma  X., 
náležející  souvrství  Xa.  a  souvrství  X&.,  přes  Lažany  a  Ohrazenice 
k  Malému  a  Hrubému  Rohozci.  Jsou  pokryty  diluvialním  štěrkem 
jizerským  a  žlutou  blinou,  takže  zřídka  lze  stopy  jejich  na  samém 
povrchu  zjistiti.  V  údolí,  které  se  vine  po  V.  straně  Lažan  a  v  Odal- 
novickém  údolí  po  V,  straně  Ohrazenic,  je  poněkud  přístupno.  V  Ohra- 
zenických  studních  přichází  se  na  sliny  souvrství  X&.  V  jíl  na  po- 
vrchu rozpadlé  je  souvrství  Xž».  po  levé  straně  Odalnovického  údolí, 
při  pěšině  od  Vojenské  střelnice  k  Malému  Rohozci,  kde  jest  půda 
dosti  mokrá. 


o^  XVII.  ČeDěk  Zahálka: 

Krejčí  ^^)  určuje  naše  pásmo  X.  v  krajině,  kterou  jsme  právě 
probrali,  co  Teplické  aBřezenské  vrstvy.  Souvrství  Xa.  neuvádí.  Te- 
plické vrstvy  slinité  a  jílovité,  vodu  zadržující,  vztahují  se  k  našemu 
souvrství  Xbc.  Jmenujeme  náleziska:  Sedlec  u  Benátek,  Slivno,  Bezno, 
Bukovno,  Stránov,  Jizerné  Vtelno,  Hrušov,  Mšeno,  Vrátenská  hora, 
Bezdězy,  Radechov,  Horka  u  Prosíéka,  Maíikovice,  ßohozec,  Přeper 
a  Podol,  Klášter,  Neveklovice,  u  Dolanek  při  silnici  do  Malé  Skály. 
Naše  souvrství  Xd.  ku  př.  v  Horním  Slivně,  jež  kreslí  Krejčí  též  na 
Bezdězích,  považuje  za  Březenské  vrstvy,  to  jest  za  naše  pásmo  IX. 
v  Březně  u  Loun.  Z  našeho  pojednání  je  známo  (profil  128.),  že  sou- 
vrství Xd.  má  asi  polovici  oné  mocnosti,  jíž  má  souvrství  Xabc, 
kdežto  Kbejčí  naopak  kreslí  své  stvrdlé  Březenské  opuky  v  mnohem 
větší  mocnosti  a  Teplické  sliny  v  mocnosti  mnohem  menší,  ba  ne- 
chává poslední  i  vyklíniti  (obr.  25,  33)  jako  u  Slivna  a  na  Bezdězích, 
což  se  skutečností  nesouhlasí. 


Východní  Pojizeří  s  Turnovskými  skalami  a  Vlastibořickem. 

f  A.  SlinitáfacieceléhopásmaX. 

Jižně    od    čáry    Dobrovice-Libáii. 

23.  StrašnoY-IxUŠtěnioe. 

Profil  67.     Obr.  21. 

Mezi  Lhotou  Pískovou,  Libichovem  a  Brodcemi  vypíná  se  vrch 
Strašnov.  Při  východním  okraji  temene  jeho  rozkládá  se  obec  téhož 
jména.  V  profilu  67.  popsali  jsme,  jak  souvrství  IXc.  a  IXd.  pásma 
IX.  skládají  stráň  pojizerskou  ze  Zámostí  až  do  Pískové  Lhoty  (obr.  21.). 
V  úvozu  cesty,  která  jde  od  hostince  „Na  písku"  do  obce  Strašnova, 
as  200  m  na  JV.  od  hostince,  vychází  ještě  v  desky  rozpadlé  drobno- 
neb  hrubozrnné,  žluté  až  rezavé  pískovce  nejvyšší  části  souvrství  IXd. 
na  povrch.  Nad  tímto  pískovcem  a  sice  nad  244  m  n.  m.  ukazují  již 
slinité  půdy  na  pásmo  X.  Souvrství  Xa.  nenalezl  jsem  tu  odkryto. 
Za  to  odkryto  bylo  souvrství  XĎ.,  jež  vrch  Strašnov  skládá,  v  obci 
Strašnovu.  Na  povrchu  jsou  vrstvy  jeho  v  šedý  jíl  rozpadlé,  pod  ním 
ukáží  se  drobky  šedého  slinu  a  pak  i  destičky  jeho.  Od  Strašnova 
k  Libichovu,  Yoděradům  a  Luštěnicum  dá  se  pásmo  X.  se  svými  sliny 


")  Studie,  str.  114—115.  Obr.  41,  25,  32,  33. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří, 


31 


i  do  větší  hloubky   nadmořské   stopovati.    Patrně   se   ku   obcím  těai, 
v  nichž  se  dají  vrstvy  IXíž.  vyhledati  (proíil  37.),  svažují. 

Diluvialní   štěrk   a   písek   pokrývá-  temeno   Strašnova   a  rovněž 
pokrývá  souvrství  Xď.  u  Voděrad,  Luštěnic  a  odtud  až  k  Vikavě. 


24.  Ylkava. 

Profil  36,  133.     Obr.  65. 

O  tomto  nálezisku  zmínili  jsme  se  již  při  pásmu  IX.  Ono  má 
pro  nás  tu  důležitost,  že  tu  opět  nalézáme  souvrství  Xa.  Úplně  od- 
kryto nalezl  jsem  je  při  úpravě  cesty  do  Všejan,  na  Z.  úpatí  vrchu 
Vinice  (nikoliv  Vinice  dle  mapy),  200  m  od  J.  okraje  Vlkavy.  Stráně 
nad  souvrstvím  Xa.  prozrazují  všude  sliny  souvrství  XĎ.  jak  na  Vinici 
tak  Na  horách.  Diluvialní  písek  a  štěrk  pokrývá  temena  těchto  vrchů. 


Profil   133. 


Vrchol  kopce  Na  vinici. 


235  m  n.  m. 


í 


X 


{-{ 


Ph 


I 


h.  Sliny  šedé,  na  povrchu  v  jíl  rozpadlé 23-9  m 

2.  Olauko7iitický  vápnitý  slin  měkký,  Šedý,  na  povrchu  v  jíl  roz- 
padlý, s  vel.  hoj.  Ostreou  semiplanou  a  vzácným  Spondylem  spi- 
nösem. V  nejnižší  poloze  u  vrstvy  Xal.  je  řádka  s  roztrouše- 
nými malými  pískovcovými  drobty.  Tyto  samy  o  sobě  jsou 
slinitým  glaukonitickým  pískovcem.  Má  jemná  až  drobná  zrna 
křemenná,  čirá,  šedá  a  zelená  s  jemnými  zrnky  zeleného  glau- 

konitu 1-0  ?íi 

1.  Glaukonitický  vápnitý  slin  v  pevnější  lavičce,  světle  šedý.  Místy 
má  více  vtroušených  zrnek  křemene  a  glaukonitu.  Zrnka  kře- 
mene někdy  i  hrubší  s  karakteristickou  zelenou  barvou.  Je 
v  něm  vel.  hoj.  Ostrea  semiplana  s  přirostlými  tíerpxdami  a 
Memhranipo7-ami.  Význačné  jsou  tu  hnědé  zlomky  spongií  (jako 
v  Poohří  a  v  okolí  Řipu),  i  na  těch  přirostlé  jsou  Ostrei  a 
Membra7Úpora  curta  Nov 0'1   m 


Základ  :  Pásmo  IX.  popsané  v  profilu  36. 


210  m  n.  m. 


25.  Ixouóeňský  hřbet. 

Profil   134—137. 


Od  Vlkavy  přes  Loučen  u  Mcely  ku  Brodku  táhne  se  od  JZ. 
ku  SV.  hřbet,  který  nad  úpatím  svým  as  60  m  se  vypíná.  Příkrou 
strání  spadá   na  jihu.    V  této   stráni,    poskytující  rozsáhlou  vyhlídku 


í^o  XVII.  Cenèk  Zahálka: 

k  jihli,  rozkládá  se  celá  řada  obcí,  zejména  Loučen,  Velký  Studec, 
Mcely,  Seletice.  Severní  svalí  povlovněji  spadá  do  Dobrovické  roviny 
a  jen  v  čáře  od  Vlkavy  k  Jabkenicům  a  Ledcům  s  příkřejšími  se 
potkáváme  svahy.  Hřbet  Loučeňský  pokryt  je  důkladně  diluvialním 
štérkem  a  pískem,  tak  že  jsou  vrstvy  útvaru  křidového  přístupny  jen 
ve  stráních  příkřejších,  zvláště  tam,  kde  obce  jsou  založeny  a  silnice 
je  protínají.  Všude  pozoruje  se  ve  stráních  těchto  značné  sesouvání 
zvětralých  vrstev,  jež  náleží  vodu  nadržujícím  slínům  pásma  X.,  na 
povrchu  v  jíl  rozpadlým,  k  nimž  přimísí  se  často  písek  a  štěrk  dilu- 
vialní  shora  splavený  neb  spadlý. 

Při  silnici  z  Vlkavy  k  Loučeni  shledáváme  výhradně  sliny  sou- 
vrství X6.  až  k  cihelně;  na  povrchu  jsou  v  šedý  jíl  rozpadlé.  Poloha 
jejich  ku  vrstvám  ve  Vlkavě  je  následující: 

Profil  134. 

Návrší  nad  cihelnou  při  silnici  do  Loučeně.  250  m  n.  m. 

Diluvium.  Písek  žlutý  se  Merkem  z  hílého  křemene 10  m 

Cihelna  240. — 

^  í     1)  Slin,  dále  od  povrchu  v  tmavošedých  deskách,  při  povrchu  v  šedý 

B  \         jíl  rozpadlý 26-6  m 

2  [     a)  Glaukonitický  vápnitý  slin  v  profilu 1'lm 

Základ:  Pásmo  IX.  (v  profilu  36.).  Vlkava.  210  m  n,  m. 

26.  L-OTičeň,  Studec. 

Profil  135,  136. 

Postoupíme-li  od  Vlkavy  ku  SV.,  zapadne  nám  pod  úpatí  stráně 
pásmo  IX.,  ba  i  souvrství  Xa.,  a  tu  opanuje  jižní  stranu  Loučeňského 
hřbetu  výhradně  pásmo  X.  Bylo  by  nám  zajíti  od  Loučeně. na  jih  až 
ku  čáře  spojující  obce  Všejany  a  Jíkev,  abychom  došli  ku  staršímu 
pásmu  IX.  Ještě  dále  k  SV.,  k  Eožďalovicum,  opanuje  krajinu  již 
výhradně  pásmo  X.  Stráň,  v  níž  Loučen  se  rozkládá,  zaujímá  výšku 
od  210  do  250  m  n.  m.  a  složena  je  takto: 

Profil  135. 

Silnice  při  SV.  konci  zámeckého  parku  v  Loučeni.  257  m  n.  m. 

Diluvium.    Písek  žlutý  nebo   bílý  střídá    se   ve   vrstvách  říčního   slohu 
s  vrstvami  štěrku  bílého  křemene,  který  dosahuje  až  velikosti  pěstě. 

Odkryt  ve  velké  pískovně  u  SV.  strany  parku 10  m 

■ 247    ■■ 

le.  Slin  tmavošedý,  při  povrchu  úplné  v  jíl  rozpadlý.  V  jeho  oboru 

vytryskují  prameny  vody 37  m 

Úpatí  stráně  v  Loučeni.  210  m  n.  m. 


Pásmo  X.  křidového  útvaru  v  Pojizeří,  33 

Podobné  poměry  jsou  ve  Velkém  Studci  a  jeho  přilehlé  osadé 
Sichrovu.  Ve  zdejší  štěrkovně  se  střídá  písek  a  štěrk  diluvialní  říč- 
ného  zvrstvení  s  vrstvami  šedého  slinitého  jílu,  který  úplně  souhlasí 
s  jílem,  jaký  větráním  zdejšího  slinu  pásma  X.  vzniká.  Patrně  se  na- 
plavoval  v  době  diluvialní  ze  sousedních  míst. 

Profil  136. 

Silnice  nad  Sichrovem  (osada  Vel.    Studce).  26.5  m  n.  m. 

Diluvium.  Vrstvy  žlutého  j^^'sku  střídají  se  s  vrstvami  šth-ku  s  bílým  kře- 
menem (nejvýše  velikosti  pěstě)  rázu  říčného  a  s  vrstvami  šedého  sli- 
nitého jílu.  Odkryto  pouze  5  m 10  m 

. 255 


hc.  Slin  tmavošedý  při  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlý.  V  jeho  oboru  vy- 
tryskují  prameny  vody 55 


Úpatí  stráně  ve  Velkém  Studci.  200  m  n.  m. 


27.  Mcely. 

Profil  137. 

Poměrně  nejlépe  nalezl  jsem  odkryto  pásmo  X.  v  obci  Mcely. 
Obec  rozkládá  se  od  úpatí  stráně  až  k  jejímu  temeni.  Ve  strouze 
silnice,  která  obcí  probíhá,  odkryl  jsem  na  několika  místech  pásmo  X. 
Zámek  založen  v  nejvyšší  poloze  pásma  X.  a  sice  v  křidláku  Xcž.,  který 
není  tak  pevný  jako  v  Dymokurách. 

Profil  137. 

Nejvyšší  bod  hřbetu  u  Myslivny  při  silnici.  Kříž.  Cota  273  m  n.  m. 

Diluvium.  Písek  a  štěrk  jako  v  Loučeni 12  7?i 

■ Zámek.  261.     — — 

;xj  I     d.  Vápnitý  slin  v  pevnější  lavici  světle  šedé  (křidlák) ,    1  m 

o  I  bc.  Slin  šedý  až  tmavošedý  do  modra,  na  povrchu  v  jíl  zvětralý, 
ra  I  S  Cristellaria  rotulata  a  četnými  válcovitými  jehlicemi  spongii  váp- 
P-i  ^  nitých 61  m 

Úpatí  stráně  u  Dvora  panského.  199  m  n.  m. 


28.   Rožďálovice.  Kopidlno, 

Tak  jako   u    Mcel,   nalézáme   pásmo   X.   u   Seletic.  Sejdeme-li 

s  Loučeňského  hřbetu  do  nízké  krabatiny  kol  Rožííálovic,  přicházíme 

věstník  král.  české  společnosti  nauk.  Třida  II.  3 


n.  XVII.  Čeněk  Zahálka: 

(lo  spodní  části  pásma  X.  souvrství  Xbc.  ze  samých  tmavošedých  aneb 
svetlešedých  slinu  složené,  na  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlé,  všude  vodu 
nadržující,  často  diluvialním  pískem  a  štěrkem  pokryté.  Již  Fr.  A. 
Reuss^-)  zmiňuje  se  o  Thonmerglu,  jenž  ve  střídavě  mocnějších  neb 
slabších  vrstvách  skládá  v  Rožďálovicích  kopec,  na  němž  zámek  po- 
staven. Slin  ten  zaujímá  tu  výšku  od  199  do  218  ni  n.  m.  Na  východ 
od  nádraží  Roždálovického  odkrývá  v  háji  průřez  dráhy  asi  2  m  vy- 
soký břeh,  z  něhož  vyčnívají  desky  čerstvého,  proto  také  pevnějšího 
slinu  bělavého  a  šedého.  Místo  to  zaujímá  210  m  n.  m. 

V  Kopidlně  a  nejbližším  jeho  okolí  jsou  tytéž  poměry.  Stráně 
tamější  ku  pr.  kolem  rybníka  aneb  „Na  vinici"  261  m  n.  m.  všude 
^7kazlljí  na  povrchu  šedý  jíl  vodu  nadržující,  po  dešti  mazlavý.  Od- 
kope-li  se  tento,  dojdeme  pod  ním  na  tence  deskovité  tmavošedé,  (do 
modra)  měkké  a  vlhké  sliny  souvrství  Xbc.  o  mocnosti  40  až  50  w, 
pokryté  ve  vyšších  polohách  diluvialním  pískem  a  štěrkem,  dále  k  Ji- 
čínu i  diluvialní  blinou. 


29.  Chotnc  a  Kunstberg  nad  Křinoem. 

Profil  138. 

'  Ze  všech  stran  a  z  velké  vzdálenosti  viděti  jest  nad  Křincem 
nápadně  kuželovitý  vrch  se  zvedati  —  Chotuc.  Osamocen  vystupuje 
po  pravé  straně  Mrdlíny  do  výše  252  m  n.  m.  Nad  Myslivnou  od 
200  m  n.  m.  až  skorém  po  vrchol,  ve  výši  51  m  pozorovati  je  všude 
na  povrchu  šedé  jíly,  povstalé  zvětráním  šedých  slinu  souvrství  Xďc. 
Teprve  v  nejvyšší  poloze  vrchu  je  pevnější  vrstva  vápnitého  slinu 
světle  šedého,  která  kopáním  hrobů  tamějšího  hřbitova  se  odkrývá  a 
ku  nejvyššímu  souvrství  Xd.  náleží. 

Profil  138. 

Kostelík  hřbitovní  na  vrcholu  Chotuce.  252  m  n.  m. 

o  I     (1.  Vápnily  slin  Světle  šedý,  místy  i  nažloutlý,  poněkud  pevnější  as    .    1  m 
J  I    bc.  Sliny  šedé  na  povrchu  v  jíl  rozpadlé 51  m 

Úpatí  vrchu  nad  myslivnou.  As  200  m  n.  m. 

Sliny  souvrství  Xbc.  jdou  tu  ještě  hloubš,  jsou  však  pokryty  di- 
luvialním štěrkem  a  pískem.    Jak  mocný  je  tento  štěrk  na  některých 

'-)  Mineral.  Beschr.  d.  Bunzlauer  Kreises.  1797.  Str.  314. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  35 

místech,  poznati  lze  v  rozsáhlé  štěrkovně  u  katolického  kostela  v  Bo- 
šíni  a  odtud  při  silnici  do  Sovenic.  Písek  složen  je  ze  zrn  křemen- 
ných a  štěrk  rovněž  z  křemene,  obyčejně  bílého  až  zvíci  pěstě. 

Také  nižší  kopec  Kunstberg,  na  jehož  vrcholu  ve  výši  216  m 
n.  m.  zámek  založen,  složen  je  z  tochže  slínů  Xbc,  jaké  jsme  v  pře- 
dešlých profilech  seznali. 


30.  Dymokurský  taras. 
Dymokury,  Činšves,  Yelenice,  Podmok,  Yrbice. 

Profil  139—143. 

Náš  výzkum  pásma  X.  v  Pojizeří  končil  by  se  již  v  Křiuci, 
kdyby  nás  ne  vybízel  zajímavý  Voškobrd  u  Poděbrad  ku  srovnání 
s  právě  popsaným  terrainem  pásma  X.  K  tomu  se  hodí  velmi  pěkně 
taras  Dymokurský,  který  je  zakončen  po  západní  straně  příkrou  strání, 
v  níž  jsou  vrstvy  útvaru  křídového  velmi  pěkně  odkryty.  Náleží  vý- 
hradné pásmu  X.  a  sprostředkiije  stopování  pásma  X.  mezi  Křincem 
a  Voškobrdem. 

Dymokurský  taras  má  svůj  počátek  u  Křince  a  jde  odtud  smě- 
rem JV.  Na  JZ.  jej  ohraničuje  stráň,  ku  JV.  vždy  víc  a  více  nad 
úpatí  své  se  vyvyšující.  V  ní  rozprostírají  se  obce  Zábrdovice,  Dymo- 
kury,  Činěves,  Velenice,  Podmok,  Vrbice,  Opočnice.  Na  SV.  ohraničuje 
se  potokem,  podle  něhož  se  vine  dráha  z  Křince  do  Králové  Městce. 
Taras  tento  má  své  pokračování  ještě  dále  na  JV,  ku  Chlumci,  kam 
jej  však  prozatím  sledovati  nebudeme,  přiblíživše  se  již  ve  Vrbici 
k  samému  Voškobrdu. 

Profily  v  celém  tarasu  jsou  shodný;  na  temeni  shledáme  pevné 
deskovité  slinité  vápence  souvrství  Xd.,  které  jen  v  malé  mocnosti 
je  zachováno,  ostatní  stráň  skládají  měkké  sliny  souvrství  Xbc,  jak 
následující  profily  dokazují. 

Profil  v  Dymokurách  139. 

Kostel  na  temeni  stráně  v  Dymokurách.  221  m  n.  m. 

^  í     d.  Slinitý  vápenec  v  pevných   deskách,   na  povrchu  bílý.    Ü  školy  | 

oj  vychází  na  povrch,  u  vodárny  se  vybírá  ku  stavbě 1-2 ml  s 

i  I  bc.  Slin  měkký,  šedý  a  tmavošedý  do  modra,  na  povrchu  vjílroz-  1^ 

2  i  padlý 24-8  m' 

Úpatí  stráně  v  Dymokurách.  As  195  m  n.  m. 


o,,  XVII.  Čenék  Zahálka: 

Profil  v  Činěvsi  140. 

Kostol  na  temeni  stráně  v  Činěvsi.  218  m  d.  m. 


o  I      d.  Slinit//  vápenec  bílý,  pevný '^'^"^L 

i  i    bc.  Slin  mékký,  šedý  a  tmavošedý  do  modra 23-8  ml  (n 

Sj ^ ^ : 

Ipatí  stráně  v  Činěvsi.  193  m  n.  m. 

Souvrství  XfZ.  určil  Friö'')  jako  své  Březenské  vrstvy,  t.  j.  jako  naše 
pásmo  IX.  v  Březně,  a  uvádí  v  nich  : 

Aspidolepis.  Pecten  Nilssoni  Goldf, 

Cladocyclus.  Ostrea  juv. 

Osmeroides.  Terebratulina  gracilis 
Jemné  rybí  kůstky.  Schlott. 

Scaphites.  Callianassa  brevis  Fr. 

Mytilus  Neptuni,  Goldf.  Frondicularia. 

Venus.  Cristellaria. 

Nucula  semilunaris  v.  Buch.  Nodosaria. 

Inoceramus.  Cytherella. 


Profil  ve  Velenicích  141 

Temeno  stráně  ve  Velenicích. 


^  I     d.  Sliniťíj  vápenec  bílý,   pevný,   dobývá   se  co    stavební  kámen   a  co 

g  <  štět  na  silnice  s  Inoceramus  Brongniarti  a  Otisky  rostlin 1"3  m 

^      hc.  Slin  sedy. 

úpatí  stráně  ve  Velenicích. 

Profil  v  Podmoku  142. 

Kostel  na  temeni  stráně  v  Podmoku,  237  m  n.  m. 


^       d.  Slinily  vápenec  bělavý,  dosti  pevný,  ku  stavbě  se  láme.  Nazývá 

II  se  tu  „opuka" 1-2 

bc.  Slin  měkkjr,  šedý  a  tmavošedý  do  modra 35-8 


Pí 


Úpatí  stráně  v  Podmoku.  200  m  n.  m. 


^)  Březenské  vrstvy  str.  39. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  37 

Profil  ve  Vrbici  143. 

Kostel  na  temenu  stráně  ve  Vrbici.  .  -.  239  m  n.  m. 

í      (1.  Slinitý  vápenec  bčlavý,  pevný  s  Inoceramus   Broncjniarti      ...  \      \ 
bc.  Slin  měkký,  šedý  a  tmavošedý  do  modra  3  mikrospickým  glau- 
konitem,  deskovitý,  při  povrchu  buď  v  pecky  neb  tenké  třípky 

se  rozpadávající,  na  povrchu  v  jíl  zvětralý.    V  nejvyšší  poloze  ><jj 

poněkud  pevnější.  V  souvrství  iovaio  ]Q  Inoceramus  Brongniarti,  V^ 

Terehratula  scmiglohosa  a  zlomek  Micrastera,  Všecky  zkameně-  I 

i          liny  zřídka  se  objevují 38     ] 

Úpatí  stráně  ve  Vrbici.  200  m  n.  m. 

Obce  založeny  jsou  v  uvedených  stráních  proto,  poněvadž  sou- 
vrství Xďc.  nadržuje  dosti  vody.  V  něm  založeny  jsou  studnice.  Sou- 
vrství pak  Xď.  poskytuje  velmi  dobrý,  pevný  a  tvrdý,  vlivům  po- 
větrnosti  dosti  vzdorující  stavební  kámen. 

V  oboru  souvrství  Xďc.  tvoří  se  větráním  dobrá  slinitojilovitá 
půda,  která  se  již  ode  dávna  splavovala  a  sesouvala  na  úpatí  celé 
Dymokurské  stráně  od  Křince  až  pod  Voškobrd,  dávajíc  vznik  k  utvo- 
ření výborné  „černavky",  0*4  w  až  1  m  mocné.  Tato  slinitojilovitá 
ornice,  mající  za  spodinu  nepropustný  jíl  souvrství  Xöc,  má  tu  zvlášt- 
nost, že  jest  velmi  úrodnou  tehdy,  když  je  v  Čechách  sucho.  Dva 
deštíky  během  vegetace  stačí,  aby  urodila  výbornou  cukrovku,  cikorku, 
pšenici  a  ječmen.  Za  deštivého  počasí  však  voda  v  ornici  stojí,  rost- 
liny hospodářské  trpí  a  při  slunci  se,  jak  hospodáři  dí,  „uvaří". 

Tak  přiblížili  jsme  se  ku  Voškobrdu. 


31.  Voškobrd  (Yoškovrch). 

Profil  144. 

Ve  Vrbici  opustili  jsme  Dymokurskou  stráň,  abychom  přešli 
k  cíli  našeho  pozorování:  pásmu  X.  na  Voškobrdu.  Cestou  z  Vrbice 
do  Vlkova  shledáme  pod  černavkou  v  zářezu  příkopů  cestních  šedý 
měkký  slin  souvrství  Xďc. 

Ve  Vlkově  odkryta  je  3  m  mocná  část  souvrství  Xftc.  v  nejjiž- 
nějším cípu  obce  při  silnici  do  Poděbrad,  kde  se  vybírá  a  odváží.  Je 
to  slin  měkký,  světle  šedý  až  bělavý  s  tmavošedými  do  modra  skvrnami, 
na  povrchu  snadno  v  jíl  se  rozpadávající.  Toto  nálezisko  slinu  jest 
nižší  nežli  nejnižší  vrstvy  přístupné  v  jižní  stráni  Voškobrdu  (pro- 
fil 144.). 


„£,  XVII.  čeněk  Zahálka: 

v  západní  stráni  Voškobrdu  pozorovati  jest  již  od  úpatí  200  m 
n.  m.  černá vku,  jaká  bývá  v  zdejším  okolí  v  oboru  pásma  X.  Nemů- 
žeme však  tvrditi,  co  za  vrstvy  jsou  pod  touto  ornicí.  I  výše  nad 
úpatím  sesouvají  se  vrstvy  jilovité  s  hora  sem  pošinuté  a  důkladně 
pokrývají  spodní  vrstvy  pásma  X.;  teprve  blíže  k  vrcholu  zhotoviti 
můžeme  po  západní  straně  vrchu  následující 

Profil  144. 

Vrchol  Voškohrdu.  Trigon.  bod.  285  m  n.  m. 

í      d.  Slinit^  vápenec  deskovitý,    zvonivý,  na  povrchu  bélavý,    dále  -j 

od  povrchu  šedý  až  tmavošedý.  Čerstvý  je  dosti  pevný  a  proto 

se  vybírá  ku  stavbě.    Na  povrchu   se  rozpadává  snadno  (roz- 

hasí).  Má  nápadný  Inoceramus  Brongniarti 4"5 

I  4.  Slin  podobný  2 ,  avšak  o  něco  pevnější 9*0 

3.  Pevnější  lavička  glaukoniticlcého  slinu  šedého   s  tmavošedými 
>^  skvrnami,  se  zlomky  kostí  rybích,  Micraster  sp.,  Inoceramus 

%l  sp.,  a  bohatou  mikroskopickou  faunou,  zejména  Cristellarií,  >r 

Bairdií,  jehlic  spongií Q-l 

bc.[  2.  Slin  měkký,  šedý  s  tmavošedými  do  modra  skvrnami,  na 
povrchu  zbělá,  s  mikroskopickým  glaukonitem  a  drobnou 
faunou.    V  něm  je    Terébratula  semiglobosa  (zř),    Inoceramus 

BrongniarUizv) 15'0 

1.  Slin  jako  2.,  místy  i  bělavý,  pevnější  vápnitý  slin  s  četnými 
(       zlomky  zkamenělin.  V  něm  Micraster  breviporus      4*5  ) 

Nepřístupné  vrstvy  pásma  X  251*9  m  n.  m. 

Vrstvy  našeho  profilu  144.  na  Voškobrdu  popsal  Frič^*)  jako 
své  Březenské  vrstvy,  to  jest  jako  naše  pásmo  IX.  v  Březně,  i  roze- 
znává s  hora  dolů: 

Bílé  zvonivé  opuky  inoceramové  t.  j.  naše  Xd. 
Šedé  inoceramové  opuky,  t.  j.  naše  Xbc. 

V  souvrství  Xd.  uvádí  Fric: 

Cladocyclus  Strehlensis   Gein. 

Aspidolepis  Steinlai  Gein. 

Scaphites  Geinitzi  D'Orb. 

Aptychus. 

Pinna  nodulosa  Reuss. 

Avicula  pectinoides  Reuss. 


'*)  Teplické  vrstvy  str.  45.  a  46.    Obr.  18.  vrstvy   6.  a  7.  Březenské  vrstvy 
str.  40. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  39 

Inoceramus  Cuvieri  Sow.^') 
Pecten  Nilssoni  Goldf. 
Anomia  subtruncata  D'Orb." 
Ostrea  hippopodium  Nils. 
Terebratulina  chrysalis  Schlott. 
Stenocheles  esocinus  Fr. 
Callianassa  brevis  Fr. 
Frondicularia  inversa  Reuss. 
Cristellaria  rotulata  D'Orb. 
Chondrites. 
Séquoia  Reichenbachi  Gain.  sp. 

O  šedých  inoceramových  opukách  (naše  Xbc.  1  —  4.),  dle  Frióe 
nejhlubším  to  loži  březenských  vrstev,  praví  Fmč,  že  jsou  velmi  chudé 
na  zkameněliny.  Jsou  to  vrstvy,  v  nichž  jsme  po  krátkém  hledání 
nalezli  Terebratulu  semiglohosu,  Mícr aster  breviporus,  zkameněliny  to, 
které  kdyby  tam  byl  Fmó  nalezl,  byl  by  je  určil  jako  své  Teplické 
vrstvy,  t.  j.  jako  naše  pásmo  X.  v  Teplicích. 

Také  Krejčí  ^^)  zmiňuje  se  o  vrstvách  našeho  pásma  X.  jižně 
od  čáry  Dobrovice — Libáň.  O  vrstvách  Loučenského  hřbetu  praví,  že 
se  skládají  z  měkké  slinité  opuky  a  že  se  dá  v  nich  Teplický  stupeň 
(naše  pásmo  X.  v  Teplicích)  očekávati,  jelikož  jsou  nepochybnými 
opukami  Břesenskými  (tím  myslí  Krejčí  na  naše  souvrství  Xíž.  zdej- 
šího okolí,  avšak  Březenské  vrstvy  v  Březně  u  Loun  náležejí  pásmu 
IX.)  pokryty. 

Vrstvy  pásma  X.  v  Dymokurském  tarasu  a  na  Voškobrdu  po- 
važuje Krejčí  též  za  Teplické  (t.  j,  za  naše  pásmo  X.  v  Teplicích) 
a  Březenské  (t.  j.  za  naše  pásmo  IX.  v  Březně). 

Naše  souvrství  X5c.  1 — 4.  z  Voškobrdu  má  Krejčí  za  Teplické 
a  píše,  že  to  jsou  šedé  sliny  se  střídavými  písčitými  vrstvami,  obsa- 
hujícími : 

Spondylus  spinosus, 
Terebratula  subglobosa, 
Terebratulina  rigida, 


^^)  Náš  Inoceramus  Brongniarti. 
1«)  Studie,  str.  138.,  obr.  44. 


, -.  XVII-  Čeuěk  Zahálka: 

a  naše  souvrství  Xd.  z  Voškobrdu  má  za  Březenslié  a  uvádí,  že  jsou 
to  tenkodeskovité,  světložluté  opuky  s 

Inocei-amus  Cuvieri, 
Scapbites  Geinitzii, 
Baculites, 
dlouhoocasý  nový  rak. 

Sledováním  pásma  X.  od  Loučenského  tarasu  na  jih  poučili 
jsme  se,  že  pásmo  X.  nabývá  tu  týchž  vlastností  jako  v  okolí  Řipu. 
Souvrství  X(Z.  bylo  i  zde  mocnější,  a  pevnější  lavice  střídaly  se  i  zde 
s  měkčími  vrstvami;  avšak  větráním  a  splavením  jen  nejstarší  jeho 
část  zachována. 


B.  Pásmo   X.  severně   od   čáry   Dobrovice— Libáň   až   po 
čáru  Bakov  —  Sobotka. 

Tento  pruh  Pojizerského  kraje  jest  jižní  částí  Jizerského  delta. 
Vrstvy  pásma  X.  v  předchozích  vysočinách  slinité,  počínají  se  tu  mě- 
niti, částečně  v  pískovce.  To  se  děje  v  oboru  souvrství  Xc.  a  pouze 
v  Markvartické  vysočině  poněkud  i  v  souvrství  X&. 

Souvrství  Xc.  mění  se  ve  facii  pískovcovou  tím,  že  se  vrstvy 
slínů,  místy  dosti  písčitých  a  málo  vápnitých,  počínají  prokládati  vrst- 
vami pískovcovými  rázem  střídavě  se  vykliiiujícím.  Toto  střídavé  vykli- 
ňování  děje  se  velmi  nepravidelně.  Maximum  faciových  změn  nalé- 
záme v  Markvardcké  vysočině.  Tam  počínají  se  i  do  vyšší  části  sou- 
vrství X&.  vkládati  ojedinělé  stolice  pískovcové. 

Uzemí,  o  němž  tuto  jednati  budeme,  rozděluje  se  ve  tři 
oddíly: 

1.  Chlomecký  hřhet  čili  Chlum^ 

2.  MarkvarficJcá  vysočina, 

3.  Kosmonosská  výšina. 

Chlomecký  hřbet  čili  Chlum  táhne  se  od  Nepřeváz  u  Mladé  Bo- 
leslavi až  k  průsmyku  Domousnickému  od  Z.  k  V. 

MarTcvartická  vysočina  odděluje  se  od  Chlumu  Domousnickým 
prûsmykem,  a  zaujímá  krajinu  mezi  Střevačí  u  Jičína,  Sobotkou, 
Dolním  Bousovem,  Domousnicemí  a  Líbání. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  4,1 

Kosmonosshá   výšina  rozkládá  se    mezi  Kosmonosy  a  Bakovem, 
mezi  Jizerou,  Kopriiickým  potokem  a  potokem  Klenicí. 


Chlcmecký  hřbet  čili  Chlum. 

Obr.  65,  66. 

Ve  značné  výšce  nadmořské  až  366  m  vypíná  se  nad  okolní 
krajinou  z  daleka  viditelný  a  nápadný  Chlum  mezi  Mladou  Boleslavi 
a  Dobrovicemi,  odkud  táhne  se  na  východ  přes  Teliby  do  Domousnic. 
Severní  stráň  jeho  je  příkrá,  více  lesy  pokrytá,  kdežto  jižní  je  méně 
srázná.  Jsouc  z  většího  dílu  slinitá^  hostí  jižní  stráň  úrodné  pozemky, 
a  množství  obcí,  zvláště  na  jejím  úpatí.  Hojné  cesty  v  jižní  stráni 
odkrývají  někde  vrstvy  slinité,  na  temeni  hřbetu  pak  četné  lomy  od- 
halují nám  kvádrové  pískovce.  Málo  přístupny  jsou  vrstvy  ve  stráni 
severní.   Prohlédněme  si  nejdůležitější  profily  Chlomeckého  hřbetu. 


32.  Mladá  Boleslav  —  Karlův  vrch  — Švédské  šance. 

Profil  145.     Obr.  56,  59. 

Počnem  naše  pozorování  od  východního  konce  Mladé  Boleslavi 
u  Libuše,  kde  most  přes  Klenici  se  pne.  Nad  Klenicí  zdvihá  se  tu 
skála  „Spravedlnost"  u  vojenské  střelnice,  kde  se  láme  pískovec  váp- 
nitý souvrství  IXd.  ku  stavbě.  Vyhledali  jsme  místo  toto  při  sledo- 
vání pásma  IX.  a  popsali  v  profilu  71.  Nad  tímto  nejvyšším  souvrst- 
vím Wd.  má  následovati  pásmo  X.  Styk  obou  pásem  je  tu  zakryt 
diluvialním  pískem,  ale  od  côty  232  m  n.  m.  lze  již  konstatovati 
pásmo  X.  vzhůru  dle  cesty  kolem  Karlova  vrchu,  severního  okraje 
Chlumského  lesa,  podle  cesty  lesní,  poblíž  côty  319  m  a  sochy  P. 
Marie  až  na  Švédské  šance.  Tím  dojdeme  až  k  nejvyšší  zde  zacho- 
vané poloze  pásma  X. 

Profil  145. 

Vrchol  východního  konce  Švédských  hradeb.  Cota  366  m  n.  m. 

Švédské  hradby.  Umělý  návoz  hradební,  uvnitř  ze  žlutého  písku,  obložený 
z  desek  pískovcových,  vnější  obal  jilovitý.  Výška  na  severu  6-5  tji.  Po  J.  straně 
jsou  vyšší,  poněvadž  tu  vykopán  val  široký  v  jílu,  jenž  použit  na  obal  hra- 
dební.    Švédskou  hradbou  uzavírá  se  ostroh  Chlumu  jako  přirozená  pevnost. 

Chlum  359-5    


I 


42 


XVII.  čeněk  Zahálka: 


Slin  šedý  a  zažloutlý  na  povrchu  v  jíl  rozpadlý.  V  tomto  povrcho- 
vém jílu  Izetuatam  jemná  zrnka  křemene  spatřiti  (z  ornice  hno- 
jené pískem?).  V  jeho  oboru  vlhké  půdy 10-0 


349-5 


í  11 


o 


í 
I 

b..' 


{ 


30 


9-5 

1-5 
1-5 

3-15 


Pískovec  kvádrový  bez  vápence,  jemnozrnný,  s  bílými  kao-  'i 

íinickými   zrnky,    málo   muskovitu,   křehký  a  sypký,  bílý 

ueb  žlutý  

iO.  Pískovec  jilovitý  žlutý,  měkký,  křehký,  místy  s  pevnější 
o  néco  vrstvičkou,  s  muskovitem,  na  povrchu  v  jilovitý 
písek  rozpadlý,  který  se  dá  hnísti  poněkud.  V  jeho  oboru 
písčité  ale  vlhké  půdy 

2.  Pískovec  kvádrový  jemnozrnný,  zažloutlý  neb  bélavý,  s  hoj- 
ným muskovitem,  málo  biotitem 

I  Vrstvy  nepřístupné,  v  jich  oboru  však  písčitá  půda  .    .    . 
j  I  Socha  P.  Marie.  334.  

I  Vrstvy  nepřístupné,  v  jejich  oboru  však  písčitá  půda  .    . 

7.  Pískovec  jilovitý,  jemnozrnný,  s  tmelem  jilovitým,  bez  vá- 
pence, tence  deskovitý,  složený  z  jemných  zrnek  křemene, 
méně  muskovitu  a  hojného  černého  neb  hnědého  smetí 
uhelného  i  drobky.  Tu  a  tam  skvrny  jílu  šedého.  Barva 
pískovce  šedá  až  hnědá  (od  uhelnatých  součástek).  Lože 
jsou  někde  křivá.  Přechází  místy  v  jíl  šedý,  deskovitý. 
V  panském  lomu  je  v  tomto  souvrství  lavice  pískovcová, 
03  m  mocná,  šikmá,  která  se  při  SV.  straně  náhle  a  dosti 
tupě  kouči.  (Viz  obr.  56.)  TQVíto  pískovec  slinitý  je  jemno- 
zrnný, bílý,  šedý  neb  zažloutlý  s  bílými,  kaolinickými  teč- 
kami, s  muskovitem 0'95 

6.  Pískovec  kvádrový  slinitý,  jemnozrnný,  bílý,  šedý  a  za- 
žloutlý, s  bílými  kaolinickými  zrnky  a  s  muskovitem, 
křehký.  Vybírá  se  na  kvádry  pro  stavbu  v  panském  lomu 
Jil  šedý  tvoří  základ  v  panském  lomu  u  P.  Marie    .    0*2 

Nepřístupné  vrstvy 11-7 

Jíl  písčitý,  Žlutavý 0-5 

Kvádrový  pískovec,  bez  vápence,  jemnozrný,  žlutavý,  s  jem- 
nými bílými  zrnky  kaolinu  z  proměněného  živce;  zrnka 
křemenná  žlutavá,  místy  černá.  Tu  a  tam  muskovit.  Na 
plochách  ložných  více  muskovitu 1'5 

1.  Vrstvy  na  povrchu  v  šedý  jíl  rozpadlé  a  žlutým  pískem 
pokryté.  Zde  budou  asi  deskovité  sliny  a  desky  pískovce 
vápnitého 18'8  j 

296       


1-20 


12-4 


2.  Slin,  měkký,  tmavošedý,  na  povrchu  zbělá  neb  sežlontne 
s  hojnou  mikroskopickou  faunou  Foraminifer,  Bairdií  a 
jehlic  spongií.  U  povrchu  v  tenkých  destičkách,  na  po- 
vrchu v  jíl  rozpadlý,  často  mazlavý,  poněvadž  v  oboru 
tom  vlhko.  Desky  pískovce  s  horních  vrstev  sesuté  jsou 
na  povrchu  roztroušené.  Černavky  v  nejhlubší  poloze  po- 
krývají často  vrstvy 66'0 

230.  Dno  údolí  mezi  Karlovým   vrchem   a  côtou  232.  


30 


1.  Nejhlubší  vrstvy  slinu  nepřístupny  pro  diluvialní  písek 

■ 227 

Nepřístupno   pro    diluvialní   písek   žlutý   s  bílým   štěrkem  kře- 
menným   as     1'0 


; 


Základ:   Pásmo   IX.  souvrství   d.  popsané   v  profilu  71.     Na   Spravedlnosti. 

226  m  n.  m. 


Pásmo  X.  křídového  útvaru  v  Pojizeří.  43 

Ve  slínech  nelze  pro  jich  pokročilé  zvětrání  zkamenělin  větších 
nalézti,  v  pískovcích  žádných  jsem  nenalezl.  Jsou  tu  také  vrstvy  na 
zkameněliny  vůbec  chudé. 

Krejčí^'')  považoval  za  Teplické  vrstvy,  t.  j.  za  pásmo  X.  v  Tep- 
licích, nejspodnější  část  našeho  souvrství  Xž>.  u  Mladé  Boleslavi,  Li- 
bichova,  Mnichova  Hradiště  (Kačov,  Horka),  u  Trenčína  a  Bradlec. 
Má  je  za  hlinité  šedé  opuky  obsahující 

Achilleům  rugosum 

Ostrea  sulcata 

Terebratula  subglobosa  (semiglobosa  Zahálka) 

Scaphites  Geinitzii. 

Mně  nepodařilo  se  ve  vrstvách  těchto  v  obvodu  jmenovaných 
nálezisek   Terebratulu  semiglobosu  zjistiti. 

33.  Bezděóín,  Hepřeváz,  Chlomek. 

Profil  146.     Obr.  66. 

Pásmo  IX.  jako  základ  pásma  X.  poznali  jsme  pod  Chlomkem 
ve  stráních  Jizerského  údolí  a  známe  profily  z  Dolního  Krnska,  Zá- 
mostí,  Čejtiček,  Neubergu  a  Mladé  Boleslavi. 

V  obci  Bezděčíně  přístupny  jsou  nejvyšší  vrstvy  pásma  IX.  sou- 
vrství d.  ve  východním  břehu  tamějšího  kalu  ve  výši  asi  218wřn.  m. 
Jsou  to  deskovité  pískovce  vápnité.  Hned  za  JV.  koncem  Bezděčína 
ukládají  se  již  slinité  vrstvy  pásma  X.  na  souvrství  IX.  Souvrství 
Xa.  není  tu  přístupno.  Vyšší  vrstvy  prozrazují  se  již  slinitojiio vitou 
půdou,  vodu  nadržující,  podle  cesty  až  po  západní  stranu  Nepře  váz. 
Také  v  místech,  kde  je  vojenská  střelnice,  S.  od  Nepřeváz,  jakož 
i  mezi  jmenovanou  střelnicí,  lesem  Chlomeckým  a  Nepřeváží,  lze 
v  polích,  v  břehu  cesty  a  příkopů,  odkrýti  na  mnoha  místech  pásmo  X. 
Po  žních,  když  se  pole  zorávají,  vyorávají  se  kusy  slinu.  Tam  nej- 
lépe se  dokopáme  pevných  vrstev.  Velmi  poučné  jsou  vrstvy  pásma  X. 
dle  cesty,  která  vede  za  S.  koncem  Nepřeváz,  napřed  na  pokraji  lesa 
a  pak  lesem  po  Z.  straně  Chlomku  až  do  obce